Rozhovor se spisovatelem, kritikem a kurátorem výstav PAVLEM ŠMIDRKALEM

„Do tanečních jsem chodil dokonce dvakrát.“

Je jihočechem jako poleno. Dokonce, níže o sobě prozrazuje, že se jako to poleno prezentoval i v tanečních. PAVEL ŠMIDRKAL, pomyslně křtěný řekou Lužnicí v Bechyni, se na cestu kultury vydal hned od mládí. Spoluorganizoval vojenské festivaly i řídil workshopy (tehdy se nazývaly ještě „tvůrčími dílnami“) mladých literárních autorů. Dnes navíc pořádá a je kurátorem řady výstav. Bývá odborným licitárorem obrazových aukcí, píše články do příslušných výtvarných periodik. A hlavně – sám se tím literárním autorem stal. Po řadě výtvarných monografií vydal velmi vtipnou a milou knížku s originálním názvem „Babráci“. A právě od ní náš rozhovor odstartoval.

Knížka „Babráci” není Vaší  prvotinou, ale je premiérovou povídkovou knížkou. Jak dlouho jste ji měl připravenou takzvaně „v šuplíku”?

Napsal jsem ji před mnoha lety a vrátil se k ní začátkem loňského roku. Některé povídky jsem upravil a předal rukopis zkušenému redaktorovi Liboru Hlaváčkovi a ten pravil: ,Je to kvalitní, je to k vydání´. Pojmenoval ten můj žánr ,literárními groteskami´ a napsal závěrečnou ,Zámluvu´.“

Na křtu knihy Babráci” předávala PAVLU ŠMIDRKALOVI  (s mikrofonem vlevo) sladkou verzi jeho knihy  operní pěvkyně Michaela Katráková a nakladatel Bedřich Kocman

Vydal jste již krásné umělecké monografie malířů, jak jste se Vy vůbec k tomu  výtvarnému umění dostal?

Někdy, přibližně od roku 1978, jsem organizoval výstavky obrázků kamarádům v klubech či kavárnách. A troufl si jejich díla i hodnotit a komentovat. A tak se mi začínali ozývat dědicové výtvarných pozůstalostí a já je postupně prezentoval ve výstavních síních a k mnohým autorům potom i napsal publikace.“

Kterou ze svých vydaných knížek byste postavil na pomyslný nejvyšší stupínek? Která je Vám svou náplní i naturelem nejbližší?

Nejvýš si cením monografie Karla Molnára a Gustava Macouna z pelhřimovské edice Probuzené palety, protože mapují dílo významných malířů a strhl se o ně velký zájem. Nejmilejší je mi kniha ,Kolovrz, starý reklamní plakát´. Hřeje totiž skvělou minulostí reklamy. A na nočním stolku se mi nepřetržitě povaluje Jiří Šlitr. Knížka se jmenuje ,Moment, ostřím tužku´ a ,přisypal´ jsem tam i obrázky Jiřího Suchého, abych tuhle ,partu´ netrhal.“

Malujete sám aktivně obrazy, nebo se věnujete třeba grafice?

Tak ani k jedné této činnosti jsem nebyl obdařen. Čekám, jestli se ve mně neprobudí alespoň záchvěvy kreslířské, ale je to zatím čekání trochu marné.“

Kdo je Vaším nejoblíbenějším výtvarným umělcem? A proč?

Jmenovat jediného určitě nedokážu. Byl by to pestrý růženec jmen. Ale prozradím, že mě fascinuje Alois Bílek. V roce 1913 začínal v Paříži s abstrakcí, spolu s Františkem Kupkou, ale brzy z této cesty zběhl a přiklonil se k realistické malbě. To byl totální omyl. Jeho abstraktní oleje téměř nezahlédnete. A když ano, budou stát milióny korun. Zatímco jeho obrazy stejné velikosti s tématem třeba sklizně vyjdou stěží na 30.000 Kč. Co na něm obdivuji? To je práce s barvou a tvarem.“

PAVEL ŠMIDRKAL  (tentokrát vpravo) v Obrazárně Špejchar Želeč s harfou a  fotografem Milošem Burkhardtem

Věnujete se nějakému sportu. Třeba rekondičně po Vaší vážné operaci srdce?

Pěstuji nyní jedině ranní rozcvičky. Ale v mládí jsem bruslil a lyžoval. Dneska z toho zbývají pouhé procházky.“

Sledujete sportovní přenosy v televizi? A které patří k Vašim nejoblíbenějším?

Víte, utvořil jsem si takovou zvláštní kombinaci. Hokej a krasobruslení. Hokej mám rád pro jeho bojovnost, napětí a náhlé zvraty. Krasobruslení pro opojnou ladnost pohybu ve spojení s hudbou.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL (vlevo) uváděl i legendárního houslistu, spolupracovníka Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa i zpívajícího novináře Josefa Klímy – Jana Hrubého. Uprostřed snímku balí fidlátka” harfenista Sean Barry, který je nově doprovázejícím hudebníkem zpěvačky Lenky Filipové. Ta byla zas dlouhou dobu sousedkou PAVLA ŠMIDRKALA. Svět je prostě malý…

Chodil jste v mládí do tanečních?

Chodil, dokonce dvakrát. Do taneční přípravky na devítiletce, což bylo také hodně o společenském chování. A pak později na střední škole. Vytesali ze mne, tenkrát v Táboře, dřevorubeckého tanečníka. A já se tím pádem stále neodvažoval vyzvat k tanci tu nejlepší a zároveň nejkrásnější dívku v kurzech. Piloval jsem doma valčík s maminkou, abych na závěrečném věnečku konečně provedl obdivovanou dívku. Avšak ona nepřišla! Měla angínu.“ 

Jdete si někdy s manželkou jen tak zatančit?

Manželka Petra tančí ráda a ze mne si dělá legraci. Chodíme nejradši někam do kavárny, kde se tančí všelijak, ale také na plesy a tam manželku ,přihrávám´ (ve vší počestnosti 🙂  ) přátelům a ,ulejvám´ se do chvíle, než mě vyzve nějaká kamarádka. Svoji neobratnost pak vymluvím na bolavé koleno, abych si ,neutrhl kšandu´.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL se svou manželkou a zároveň také ilustrátorkou jeho nové knížky Babráci” Petrou Skluzáčkovou

Jste příznivcem klasického baletu? Zajdete na něj občas do divadla?

Obdivuji ho, uznávám. Ale musím ke své hanbě přiznat, že za celý život jsem byl na takovém představení jen párkrát.“

Jaký máte názor na moderní formy tance?

Obecně platí, že tanec se stále vyvíjí a nabízí nová překvapení. Mám rád novinky a experimenty. Rovněž mám v oblibě kolektivní taneční formace a výrazový tanec.“ 

Sledujete občas televizní show StarDance a co jí říkáte?

Je to vznešená, krásná podívaná s lehkostí komentovaná. Je o lidech s láskou k pohybu, byť někdy trochu vydřeném. Škoda, že tento projekt je převzatý ze zahraničí… Chtěl bych v této oblasti a žánru zažít původní český nápad.“

Dříve jste spoluorganizoval vojenské kulturní soutěže ASUT (Armádní soutěž umělecké tvorby). Tam se pravidelně zaskvělo hned několik souborů lidového tance a zpěvu. Jak vidíte tuto folklórní oblast dnes?

Folklór je starou, vykrášlenou lodí, která vplouvá do přístavu našich dnů. A protože existuje řada folklórních souborů s mladými lidmi, věřím, že sláva lidového tance nevyhasne. Nikdy.“ 

Máte nějakého oblíbeného tanečníka či tanečnici? Anebo choreografa?

Vlastimila Harapese. Pro jeho všestranný talent. Známe se osobně, navštěvuje i ,moje´ výstavy a pokřtil, spolu s herečkou i malířkou v jedné osobě Jarmilou Švehlovou a režisérem Zdeňkem Troškou, ,Babráky´.“ 

Pavel Šmidrkal na snímku Hany Ferrarové uvádí výstavu v jihočeské Želči

Nedávno, počátkem tohoto roku, se Vám stala nepříjemná situace v České televizi. Váš portrét (přes celou obrazovku) byl omylem spojen s osobou s temnou minulostí i nepříliš chvályhodnými praktikami dnes. Jak jste se s  touto nespravedlivou a hrubou diskreditací vyrovnal?

Nikdy bych býval neuvěřil, že ve zpravodajství veřejnoprávní televize panuje takový chaos. Že ,zmotají´ při velmi zásadním reportážním sdělení tváře dvou odlišných osob. Žádal jsem, samozřejmě, omluvu. Ta ale v televizi vyzněla jako úplná fraška. Mstili se mně za to, že jsem je donutil k veřejné omluvě. Zároveň se potvrdilo, že amatéři jsou všude. Je to vlastně smutné, kam se dnes vytratila profesionalita a slušnost, spojená se ctí…“

Budete tuto, osobně pro Vás velmi nepříjemnou, situaci nějak dále řešit?

O celém případu bude ještě jednat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a také Komise pro sdělovací prostředky Senátu PČR. Odhaduji, že se to celé rozplyne do ztracena. Všichni se totiž bojí odvety ,televizních tesáků´.“

Majitel Galerie Špejchar Želeč pan Martin Novák (úplně vlevo) rozdal zpěváku a herci Robertu Nebřenskému, největšímu českému grafikovi Pavlu Benešovi a malířce Ivě Fialové (s níž TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil rozhovor již v roce 2017) knížku z pera PAVLA ŠMIDRKALA Gustav Macoun – Balada o soumraku” (za majitelem galerie panem Novákem hodně skryt kurátor této výstavy a autor rozhovoru)

Právě pilně připravujete posmrtnou výstavu karikaturisty Jiřího Wintera, známého jako Neprakta. Mne by závěrem zajímalo, zda se Vy sám osobně považujete za praktického člověka? Anebo za nepraktu”?

Ani jedno, ani druhé. Jsem spíš trochu popleta a zmatkář.

Děkuji za rozhovor. Přeji – i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU – břitké pero kritika, inspiraci pro nové knížky, šťastné obě ruce při výběru nových vystavujících… A hlavně závěrečné zadostiučinění při oné velké nespravedlnosti na obrazovkách veřejnoprávní České televize. Přesně v intencích úsloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.”

Foto: Hana Ferrarová, archiv Pavla Šmidrkala a Dušan Dostál

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s televizní i rozhlasovou moderátorku a navíc rovněž spisovatelkou MARIÍ RETKOVOU

„Chodili jsme ,za taneční´.”

Když vyslovíte na veřejnosti jméno: „Marie Retková“, deset z devíti lidí vám zaručeně odpoví, že je to ta známá televizní hlasatelka. Ačkoli tradiční role televizních programových hlasatelů již nějaký pátek (i sobotu) neexistují. Její podmanivý úsměv i životní vitalita jsou asi „přenosné“ i po rozhlasových vlnách, kde se nyní s posluchači setkává nejčastěji. Má i další živé moderátorské povinnosti a samozřejmě i rodinu. I proto jsme – ačkoli se osobně známe dlouhá léta – tento rozhovor pro TANEČNÍ MAGAZÍN připravovali pěkně dlouho… A jelikož se známe tak dlouho, tak ji v rozhovoru nemohu jinak než tykat.

Marie Retková, tak, jak jsme ji léta znali z veřejnoprávní televize.

Jsi z hudební rodiny, jak sis utvářela od dětství vztah k umění jako takovému?

„Přišlo mi jako něco úplně samozřejmého, něco jako chleba. Otec byl muzikolog, hudební režisér, maminka zpívala v Českém filharmonickém sboru. Neuvědomovala jsem si, že vlastně žiju v bublině, a že zdaleka ne všichni mají hudbu tak ,naservírovanou´ jako já.“

Lákal Tě i tanec a balet?

„Hýbala jsem se moc ráda, byla jsem prostě ,upletená z hadích ocásků´. Ale vyloženě klasický balet si mne nezískal. Hodně to bylo dáno i tím, že jsem byla úplně jinak stavěná – nejdelší ze třídy, samá ruka samá noha – na školních fotkách vypadám, jako bych minimálně dvakrát propadla. Pas de deux s nějakým chudákem – tanečníkem si neumím představit.“

Navštěvovala jsi v mládí taneční? Pokud ano, tak kde?

„Do tanečních jsem samozřejmě chodila a celkem mne to i bavilo. Navštěvovala jsem kurzy mistra Dušana Konečného na Žofíně. Pak jsem se v jarním cyklu přihlásila i do .pokračovaček´, ale kamarád, se kterým jsme tvořili pár mezitím propadl atletice. Já zase ,basketu´, a tak jsme vlastně na dálku chodili hodně ,za taneční´. Živě před sebou vidím, jak jsme ze závěrečného parníku, ještě než vyplul, utekli a šli na Petřín.“

Vyrůstala jsi (a dodnes žiješ) v proslulé pražské dejvické čtvrti Hanspaulka, kde mají kořeny mnohé folkové, rockové kapely a osobnosti (namátkou jmenujme Ivana Hlase, bratry Tesaříky, Ondřeje Hejmu, nedávno zesnulého Petra Šabacha). Mělo na Tebe toto, tehdy alternativní, podhoubí nějaký významnější vliv?

„Vnímala jsem to jako samozřejmost. Prostě, z kdekteré garáže se ozývaly kytary a bicí a ,U Tyšerů´ se čepovalo pivo jako křen. A když se člověk spustil po schodech dolů, tak ani přes cigaretové dýmy nerozeznal, kdo to tam v rohu právě tvoří muziku. Na základku do ročníku jsem chodila s Járou Vaculíkem, který později proslul hudbou pro divadlo Sklep. Do první třídy jsme společně, neb jsme měli stejnou cestu, vodili jeho mladšího brášku Lukáše, později po mnoho let hereckého idola dívčích srdcí.“

Svěřila ses mi jednou s jednou s půvabnou historkou, jak jsi byla v pražské tramvaji ovlivněna jít na konkurs pro televizní hlasatelky. Můžeš ji prozradit i čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU?

„Tenkrát jsem byla ,na rozcestí´ a nevěděla, co dál počít. Čerstvě jsem neuspěla u zkoušek na Akademii múzických umění. Na obor operní zpěv. Upřímně, talentu poskrovnu – nedivím se teď, že mne nevzali. V tramvaji mne požádala jakási sedící babička, abych jí označila jízdenku. S úsměvem jsem tak učinila. A ta vpravdě pohádková babička vyřkla prorockou větu: ,Slečno, vy se tak krásně usmíváte, vy byste se mi líbila v televizi´. A žádala o souhlas vedle stojícího muže. Ten se mi zdál povědomý. Dala jsem se s ním do řeči, a přišla na to, že to byl Mil an Friedl, který tehdy uváděl televizní hudební pořady. Jinak byl známý z programů Divadla hudby a Lyry Pragensis. Svěřila jsem se mu, že by mne zajímalo dělat něco podobného. Slovo dalo slovo a on mi poradil, abych to zkusila vzít za nějaký konec. Abych zkusila konkurs na hlasatelku. Měla jsem tenkrát neuvěřitelné štěstí, když jsem zavolala do televize, zjistila jsem, že casting – tehdy se říkalo konkurs, konaný většinou tak jednou za pět let – právě probíhá. Zkrátka, prostě zaúřadovala ta pohádková babička z tramvaje.“

Marie Retková s manželem MUDr. Petrem Retkem a tenisovými trofejemi.

Jak tvrdá byla řehole televizní programové hlasatelky v tehdejší Československé televizi. Musely jste, tedy vlastně museli, jelikož jste měly i mužské kolegy, dělávat čas od času nějaké rekvalifikační zkoušky?

„Rekvalifikační zkoušky? Ty jsme nedělali. Ale dostali jsme od televize solidní základ, co se týče mluvy a vyjadřování. Respektive, televize nám zprostředkovala hodiny jevištní řeči na divadelní fakultě AMU, dodnes s povděkem vzpomínám na paní profesorku Annu Rottovou.“

Je Ti trošku líto, že role programových hlasatelek z obrazovek již nadobro zmizela?

„Myslím, že dneska už bychom jako hlasatelé v té podobě, jak jsme vystupovali do roku 2005, neobstáli. Ta profese by musela projít proměnou – dnes se všechno hýbe, chodí, rychle se mění… Myslím, že dnes je všechno tak, jak má být. I když je pravda, že nemine den, aby mne někdo nezastavil na ulici, v obchodě, kdekoli a nezavzpomínal a nezatoužil po hlasatelích.“

Jsi i knižní autorkou. Neláká Tě spisovatelská dráha trvaleji?

„Psaní mne vždycky bavilo a baví. Vystudovala jsem novinařinu a vlastně souběžně s hlasatelskou profesí jsem stále něco psala. Do novin, časopisů – už si ani nepamatuji, kam všude… Namátkou: Svobodné Slovo, Receptář, PharmBusiness Magazin, rozhovory pro webové stránky deprese.com. Příběhy mých kolegů z hlasatelny jsem v roce 2000 zachytila v knize ,Dobrý večer, vážení diváci´. Dnes mám už čtvrtým rokem velké potěšení moderovat pro 1. lékařskou fakultu pořady ,Křeslo pro Fausta´ ve Faustově domě . A pak vyprávění hostů z lékařského i společenského života převá ;dět do psané podoby. Teď v prosinci vyjde další knížka ,Křeslo pro Fausta´. Nejlépe se cítím u rozhovorů, ať už u mikrofonu nebo živě. V Českém rozhlase moderuji na ,Dvojce´ pořady s přestávkou už jedenáct let – ,Hosta do domu´, dnes navíc ,Noční Mikrofórum´.“

Co děláš pro svou fyzickou kondici?

„Pohyb je mou drogou. Když se den dva nehýbu, jsem nesvá. Stále – a to desítky let – hraju se stejnou partou basketbal v Sokolu Kobylisy. A miluju tenis, ten dokážu hrát až k absolutnímu vyčerpání.“

Kdysi byla „specialistkou” na moderování tanečních soutěží Tvá někdejší kolegyně Marta Skarlandtová… Uváděla jsi i Ty nějaké taneční soutěže či festivaly?

„Hodně let jsem uváděla mezinárodní taneční soutěže v Ústí nad Labem, vlastně jsem je po letech po Martě ,zdědila´. K vrcholným výkonům na parketu jsem vždycky vzhlížela s obdivem.“

Marie Retková během utkání tenisové čtyřhry se spoluhráčkou Adrianou Sobotovou.

Chodíš na balet a moderní tanec jako divák?

„Mám moc ráda ,Romea a Julii´ Sergeje Prokofjeva, hudba a tanec, který dokáže absolutně pohltit!“

Jsi vystudovanou žurnalistkou – jakou otázku by sis dala sama sobě na závěr?

„Jak mi chutná život? – Chutná, pořád, stále je z čeho se těšit a radovat.“

 

Za rozhovor poděkoval: Michal Stein

Foto: archiv autora

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Jak dopadlo finále Miss taneční 2017?

V sobotu 11. 2. 2017 probíhalo v Brně zahájení netradičního Mistrovství světa v žehlení. Nás však zajímala trochu jiná akce. Tradiční brněnský ples v Boby centru a v jeho rámci finále druhého ročníku soutěže Miss taneční, na níž se také náš Taneční magazín mediálně spolupodílel.

Exotická Miss Taneční 2017

V mrazivou sobotu jedenáctého února 2017 vyvrcholil v  tanečním sále La Grotta Boby centra v Brně již druhý ročník velice originální soutěže „Miss taneční“. Taneční magazín byl jedním z hlavních mediálních partnerů soutěže a také za sebe dodal reprezentanta do poroty.   A to zástupce zástupného, ale přímo hvězdného – mistra světa v Show dance pana Marka Křenka! Pro úplnost dlužno dodat, že samotná soutěž byla součástí velkolepého „Tradičního brněnského plesu“, který probíhal až do brzkých ranních hodin ve všech veřejných prostorách Boby centra. Vše uspořádala brněnská taneční škola Dynamic – a jaksi symbolicky i na závěr dekorovaná vítězka je její členkou.

V porotě zasedl za náš Taneční magazín mistr světa v show dance Marek Křenek (druhý zprava).

Deset finalistek letošní taneční Miss se rekrutovalo z předkol a neveřejného semifinále. Výběrová kola probíhala během začátku ledna a neveřejný semifinálový výběr v půli letošního prvního měsíce. Z více než sedmi desítek přihlášených dívek mezi šestnácti až osmnácti roky – spíše převážně z Moravy – z různých tanečních kroužků, škol a institutů se postupně do únorového galafinále prokousaly nástrahami tanečních zkoušek i různých testů opravdu ty nejlepší z nejlepších. Zásluhy na tom má p ředsedkyně poroty Dominika Prchalová i pan Martin Bárány, kteří zároveň i celou soutěž organizovali.

Rytmus a švih celému finálovému klání dodal určitě jeho moderátor – nejen z České televize známý, Ondřej Blaho. Velmi citlivě uváděl na pódium každou finalistku a dokázal trochu rozmrazit jejich počáteční trému a nejistotu.

Porota to neměla věru lehké. Ve stěžejní disciplíně – taneční sebeprezentaci, vedle tradičních ukázek společenských tanců, se objevil i tanec orientální, lidový, stret dance a dokonce i step-aerobic! Práci porotě zřejmě neusnadnilo ani to, že na všechny disciplíny přicházely dívky ve stejném pořadí – od čísla jedna po desítku. Většinou bývá dobrým organizačním zvykem, že na druhou disciplínu přicházejí soutěžící v opačném pořadí, od desáteho čísla po první. A třetí disciplínu povětšinou zahajuje číslo 5. Ptáte se možná ;, k čemu jsou obdobné „šachy“ dobré? Je to nabíledni: porotce si třeba nechává u prvních soutěžících body v záloze, kdyby následovaly ještě lepší. Anebo ty poslední výkony, pouze svou časovostí, předčí v paměti poroty úvodní vystupující…

Účastnice finále Lucie Svobodová 

V taneční disciplíně nejen u poroty, ale u celé masy diváků v sále La Grotta, „zabodovala“ dívka s exotickým jménem Magdalena Al Masany. Věrna svému jménu si připravila velmi kreativní orientální tanec.

A nemohla by to být taneční Miss, kdyby netvrdil muziku kvalitní diskžokej. Zde byli hned dva. Hlavní „pouštěcí“ taktovku nesl DJ Slepi, ale výrazně mu i pultu sekundoval i hlavní organizátor Martin Bárány, který je rovněž renomovaným diskžokejnem, známým jako DJ Darwyr!

Mimo tance zaujala i „představovací“ disciplína – rozhovor s moderátorem. Nikoli kvalitou, spíše nervozitou soutěžících. Devět z deseti dívek deset vteřin po svém komplexním představením z úst moderátora celým jménem – opět opakovalo své jméno a příjmení!!! Pouze jediná se tomutu neduhu vyhnula. Ta by zřejmě ale spíše vyhrála v soutěži Miss inteligence…

Nejen mužským ostřížím a zálibným zrakům lahodilo defilé účastnic soutěže ve spodním prádle Werso firmy Simi Secret paní Simony Šaurové. A diváci doslova nevycházeli z úžasu. Některé z účastnic totiž dokonce své podprsenky cudně zahalily pod rozličná a nápaditá boa. Jedna z finalistek naopak své reprezentační kalhotky skryla pod kankánovou sukénku. Z té zřejmě paní Simona, zasedající v porotě, zrovna moc radost neměla?

Za diskotékovým pultem (zleva) hlavní organizátor Martin Bárány a DJ Slepi

Závěrečné vyhlášení nejlepších z nejlepších mělo své místo před půlnocí ve velkém sále Boby centra. Druhou vicemis se stala – a na pomyslný bronzový stupínek vystoupila – Michaela Sedláková, reprezentující taneční školu Dagmar. Šerpu první vicemis – s pomyslnou stříbrnou medailí – patří zástupkyni Taneční školy Startlet Brno Kateřině Freynové. Korunku vítězky, zlato, vavříny, šerpu Miss taneční 2017 a mnoho věcných darů si odnášela již zmíněná dívka exotického jména – Magdale na Al Masany z pořádající Taneční školy Dynamic.

K vrcholům celého plesu patřilo vystoupení baletu Národního divadla Brno

Celá akce měla u diváků obrovský úspěch. Řada z nich dokonce odcházela z plesu již po vyhlášení výsledků soutěže Miss taneční! A to měli drahé lístky na celou dobu plesu!

I z toho důvodu je třeba upozornit na ty, kteří se na organizaci a průběhu večera podíleli. Mimo pana Martina Bárányho a předsedkyně poroty Dominiky Prchalové. Zvláštní zmínku si zaslouží autor video dotáček pan Tomáš Jašíček.

O styling a make-up finálových účastnic se skvěle postarala paní Ilona Pavlatová z kosmetického a vizážistického studia s ateliérem IP MAKE-UP. Nápadité účesy finalistek mělo na svědomí brněnské Ka HAIR STUDIO.

Nedílnou součástí finále Miss taneční 2017 bylo i trio fotografů – Karel Juda, Tomáš Svoboda a Šárka Freynová. Velkou práci odvedly i hostesky Monika Pavlíková a „Veruša Ťulda Blonde“. O večerní róby se dívkám postaral svatební salon Caxa. Již zmíněné luxusní spodní prádlo značky Werso na defilé dodala paní Simona Šaurová ze své firmy Simi Secret. Takzvané „dolly“ sukýnky byla od firmy POSHme. Soutěžní označující čísla, vítězné šerpy a trička na úvodní disciplíny pocházela naopak z produkce firmy Nosit Brno. A nezbytné květiny finalistkám i vítězkám dodal salon Carmen Flora.

Tím však výčet donátorů zdaleka nekončí. Na cenách se – kromě již výše zmíněných firem – rovněž podíleli: cestovní kancelář ADRIA BUS, Netbox, KUKI, AREKLAMA-Modelarium, Fiesta del Baile. Brno PartyLife, GIGABITE, Laser Game Brno, 4comfort wellness centrum Brno – Obřany a v neposlední řadě pořadatelská Taneční škola Dynamic.

Mediálními partnery soutěže bylo Rádio Kiss-Hády a náš Taneční magazín.

Dekorování vítězek – uprostřed Miss taneční 2017 Magdalena Al Masany

Závěrem zbývá organizátorům popřát stejné úspěchy i v následujícím roce. Třeba i více účastnic z Čech. A zároveň je nutno vyzdvihnout, že v dnešní poněkud xenofobicky vzrušené době se porota nebála dát titul té nejlepší, bez ohledu na její arabské kořeny.

 

Že by Miss taneční 2027?

FOTO: Tomáš Svoboda

Michal Stein

Taneční magazín

Nový hit – taneční polepšovny!

Dříve se hrozilo zlobivým dětem polepšovnou. Taneční polepšovnou však nikdo nikomu vyhrožovat nemusí! Naopak. Řada zájemců se může o místo v polepšovně taneční doslova utlouci….

 

Téměř každý někdy absolvoval klasická taneční. Konec konců, ptáme se na to často i českých a slovenských kulturních, tanečních či sportovních osobností v našich rozhovorech a ony nám to pouze potvrzují. Kdysi se jednalo o základní taneční, pokračovací, případně výběrové kurzy. Zhruba tak před třiceti lety se doslova roztrhl pytel s tanečními lekcemi pro starší a pokročilé. Řada někdejších úspěšných frekventantů a absolventů tanečních kurzů si v pozdější době potřebuje své bývalé znalosti oprášit, načerpat jistotu i absorbovat nové taneční trendy. Podobně, jako autoškoly nabízejí hodiny pro ty, kteří dlouho neměli v ruce volant a vypadli z řidičského rytmu, vznikají dnes na řadě míst Čech a Moravy – taneční polepšovny! Někde se jedná o jednorázové víkendové lekce a naopak v jiném místě je to několik hodin s obvykle týdenní periodicitou.

Opravdu, taneční polepšovny se rozběhly po celé republice od počátku roku. Jedna z nejčasnějších čekala zájemce hned první víkend nového roku, konkrétně 7. ledna v Děčíně. A to přímo na místním zámku. Účastníci se zde skvěle mohli připravit rovnou na dvě reprezentační taneční zámecké akce. V sobotu 18. února zde totiž proběhne Zámecký ples s hvězdným hudebním doprovodem. Za zvuků Boom Bandu Jiřího Dvořáka, který doprovází Karla Gotta, Hanu Zagorovou, Lucii Bílou, Evu Pilarovou i další pěvecké stálice si budete moci od srdce i od nohou zaplesat. Pro ty mladší tancechtivé je připrave n v neděli 12. března Zámecký karneval. Doprovázet jej tentokrát bude OLI band. A o divadelní vložku, včetně shakespearovské balkónové scény se tam postará „Divadlo VeTři“.

V Děčíně se tanečně nezaměřují pouze na taneční doučování, převýchovu a plesání. Dokladem toho je i letošní lednový taneční seminář. Proběhne v sobotu 21. ledna a bude věnován – izraelským tancům. A opět bude v prostorách děčínského zámku.

Lidová písnička sice zpívá o krásném zámku nedaleko Jičína. Jeden krásný zámek je i nedaleko Děčína. Přímo v městečku Jílové. A právě ve velkém sále tohoto jílovského zámku proběhne 20. 1. od 17 do 20 hodin Taneční polepšovna manželů Rottenbornových. Přihlašovat se mohou pouze kompletní páry a cena pro pár je 800,- Kč.

Již o týden dříve však chystají taneční polepšovnu i ve východních Čechách. Přímo v Týništi nad Orlicí. Pod vedením tanečních mistrů Lenky Milé a Oresta Janečka bude mít hned deset dvouhodinových lekcí. Ta úvodní proběhne v neděli 15. ledna od 18 hodin ve velkém sále místního kulturního centra. Vzhledem k velkému počtu hodin je tady kurzovné několikrát vyšší než je tomu v případě jednorázové polepšovny v Jílovém u Děčína. V Týništi nad Orlicí zaplatí zajemci za 10 lekcí rovné dvě tisícovky. Pochopitelně, se jedná o cenu pro taneční pár.

Taneční polepšovny však zdaleka nejsou pouze výsadou severních a východních Čech. Úspěšně proběhly a probíhají v moravských Hustopečích, ve Velkých Pavlovicích, s neměnnou pravidelností je pořádá středisko volného času TYMY v Holešově. V nedaleké Kroměříží úspěšně pořádal taneční polepšovnu naopak Taneční klub Gradace. A poněkud severněji, v Opavě s ní má výborné zkušenosti Taneční škola Vítr. A ještě severněji – až u polských hranic – probíhaly úspěšně i v obci Chuchelná.

Tanečním polepšovnám se nevyhnulo ani naše hlavní město. Patrně ta nejvýznamnější proběhla v Praze roku 2011 přímo v reprezentačních prostorách České národní banky. Jedna z těch top-tanečních plepšoven probíhala i v tradičním sále v Praze Na Žofíně. Ale pořádaly se i na území velké Prahy, v Újezdě nad Lesy či na Zbraslavi. Anebo v městečkách poblíž naší metropole, jakými jsou Dobřichovice či Mníšek pod Brdy.

Jak je z výše napsaného patrno, taneční polepšovny jsou dobrým nápadem a nalezly si své místo v nabídce velkého množství tanečních sálů, kulturních domů i jiných tanečních scén. Je dobře, že s nimi taneční mistři i instruktoři počítají. Napomáhají tím taneční gramotnosti i zvýšenému tanečnímu sebevědomí těch, které byste jinak na nějaký ples či bál dostali pouze těžko.

FOTO: archiv zámku Děčín

Kulturní centrum Týniště nad Orlicí, Michal Stein 

Taneční magazín

TANEČNÍ NA PODZIM 2012

Zápis do nových tanečních kurzů pro vysokoškoláky a pro dospělé

 

TANEČNÍ KURZY PRO VYSOKOŠKOLÁKY
TANEČNÍ KURZY PRO DOSPĚLÉ

  • čtyři základní taneční kurzy v PO, ST a ČT
  • dva pokračovací taneční kurzy v PO a ST
  • jedny speciálky ve ST
  • jedny experimentálky ve ČT
  • a opět pravidelné tréninky pro oba Hobby kluby dospělých

Kurzy i tréninky jsou přímo u metra „C“ v Kongresovém centru Praha na Vyšehradě, v Kulturním domě Ládví a našem novém Prague Dance Centre v Holešovicích na Praze 7

LATINO KURZY PRO SÓLO ŽENY A DÍVKY – OBLÍBILI JSTE SI

Otevíráme opět
nové kurzy latinskoamerických tanců LADIES pro sólo ženy a dívky

  • tři základní – PO, ST a ČT
  • dva mírně pokročilé v PO a ST
  • jeden pokročilý ve ČT

Tyto kurzy jsou v Kongresovém centru Praha na Vyšehradě a v našem novém Prague Dance Centre v Holešovicích na Praze 7

 

Taneční magazín

Představujeme taneční školu Vavruška!

Vše, co potřebujete vědět před tanečními

Představujeme taneční školu Vavruška

Taneční škola Vavruška je jednou z největších  a zároveň opravdu dobrých  tanečních škol.  Jak vůbec poznáte dobrou školu? Především podle spokojených žáků, kterých je v případě školy Vavrušky drtivá většina.

Mezi přednosti školy Vavruška patří  především krásné  historické taneční sály v centru Prahy, schopnost přátelských a milých  tanečních mistrů i tanečních asistentů naučit Vás skutečně elegantně tančit místo pouhého zvládnutí tanečních kroků. Každý žák taneční školy může po náročném dni v práci nebo ve škole u tance zrelaxovat, vyhnat z hlavy každodenní starosti, navíc zlepšit  svou kondičku, anebo proniknout  do tajemství a podstaty jednoho z nejkrásnějších umění.

Zápis do kurzů, které začínají na podzim, zahajuje škola Vavruška vždy v prosinci předcházejícího roku a ukončuje v okamžiku, kdy se kurz naplní, takže přímo stanovit poslední termín nejde. Platí: čím dřív, tím lépe.  Zájemců ze strany dívek a žen je více než ze strany chlapců, proto to mají pánové o něco jednodušší, mohou být přijati i později, zatímco místa pro dívky jsou už během února obsazena. Ale někdy i místa pro pány nejsou začátkem června  volná.

Pokud se chce přihlásit do tanečních celá třída studentů, může dostat dost vysokou slevu.  Je ovšem důležité přihlásit se včas, aby vůbec bylo volné místo pro větší kolektiv, dále záleží na množství studentů a množství dívek. Je možné získat slevu až Kč 500,- pro jednotlivce.

Po přijetí do kurzu je třeba zaplatit kurzovné obvykle do 3 týdnů.  Je možné po osobní dohodě kurzovné rozdělit na 2 až 3 splátky.

Nezaplatíte-li si svůj kurz déle než měsíc, je možné, že budete z kurzu vyřazeni.

Co ale dělat v případě, že neznáte svůj školní rozvrh na další rok a nevíte, na  který den si rezervovat kurz?  Vavruška se snaží všechny tyto problémy vyřešit nejlépe, jak jen je to možné, nelze přesouvat všechna místa a všechny kurzy, ale samozřejmě  termín kurzu vyměnit lze.

Do tanečních pro dospělé a vysokoškoláky přijímá Vavruška pouze páry.  Můžete využít i internetové taneční seznamky školy Vavruška, je opravdu  lepší vidět se před první lekcí v kurzu. Zjistit, až při hodinách, že spolu vlastně tančit nemůžete, není to úplně správné řešení, zajděte proto třeba do tančírny, kde se vzájemně trošku „okouknete“.

Při hledání vhodného termínu se může stát, že je vše obsazené.  Jako náhradníci nemáte moc šancí v kurzech pro dospělé, v kurzech pro vysokoškoláky je šance vyšší. (Vysokoškoláci přistupují k tanečním méně svědomitě.)

Jaký kurz si vybrat, když základy tance znáte, ale zároveň jste do základních tanečních školy Vavruška nechodili?  Základní kurz učí  11 tanců (waltz, tango, valčík, foxtrot, polku, blues, sambu, chachu, rumbu, mambo a jive), absolventi kurzu ovládají asi 4 figury každého tance. U standardu obvykle otáčky vpravo a vlevo a něco navíc, u latinskoamerických tanců  podtáčky, sólo otáčky, promenády, výměny míst a něco navíc. Všechny tyto figury se na první lekci pokračovacího kurzu podrobně opakují. Pokud cítíte, že jste pohybově dobře vybaveni a talentovaní, můžete základní kurz vynechat a nové figury se rychle doučit.  Buďte ale také zdravě sebekritičtí, přestoupit do jiného kurzu není vždy možné.

V případě, že se na lekci není možné dostavit, můžete si  po dohodě hodinu nahradit v jiném kurzu.

Kurz také můžete někomu darovat, nebo Vám jej může zaplatit Váš zaměstnavatel fakturou.

Taneční škola Vavruška se snaží vést tolik kurzů, kolik jen lze, pokud je to z kapacitních důvodů možné. Na druhé straně – nechce kvantitou zabít kvalitu a to je další důvod, proč se hlásit do jejích kurzů včas!

 

Taneční magazín