Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel“. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém“ nekonečném seriálu „Ulice“ hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Podzim na pražské Kampě

Kde? Ve Werichově vile!

Milí přátelé Werichovy vily, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,
pomalu se loučíme s létem, ale ve Werichově vile jsme tu pro vás stále. Babí léto a podzim přivítáme programem, který vás jistě potěší a my vás na něj srdečně zveme.

Začátkem září odstartujeme ve spolupráci s Národním muzeem cyklus přednášek Voscovek a Wherrick: CallingRadio Prague, jejichž součástí jsou i ukázky autentických scénářů a nahrávek dvojice V+W. Přijďte si poslechnout, jak Werich s Voskovcem pomocí rozhlasových pořadů z Ameriky bojovali proti nacismu.
Do písní Osvobozeného divadla, divadla Semafor a mnoha dalších v podání zpěváka Davida Kříže se můžete zaposlouchat na koncertě Ticho hvězd.

Že se vám zdá rok 2020 trochu zvláštní? Potom vás rádi přivítáme na stand-up comedy show Miloše Čermáka a Luďka Staňka Divnej rok 2020 – Nanečisto, kde o zábavu nebude nouze. 
K vile také neodmyslitelně patří divadlo, proto i v podzimních měsících bude na programu několik inscenací. Ke stálicím patří představení Margaritě s Ljubou Krbovou, dojemné monodrama španělského dramatika Carlose Be. Nebude chybět ani repríza dramatu Chopin_Sandová: milostné preludium, divadelně-tanečního rozhovoru motivovaného dopisy George Sandové a Fryderyka Chopina. O dospívání v 60. letech se rozpovídají pamětníci dokumentárního divadelního představení Tanky na plovárně.

Slovo a humor vile vládne. Proto se zastavte na podzimní Bizár slam poetry, nudit se rozhodně nebudete. Dávka humoru nebude chybět ani na pravidelném Werichovském potkávání, tentokrát s podtitulem Sranda není sprosté slovo.

Jan Kačer

A u povídání zůstaneme i další říjnový večer při setkání s panem Janem Kačerem, legendou českého divadla a filmu.

Abychom zpříjemnili vstup do nového školního roku i těm nejmenším, připravili jsme program také pro ně. Hned na začátku září proběhne ve vile slavnostní zahájení festivalu Děti, čtete? Čeká vás odpoledne plné milé zábavy. A i nadále pokračujeme v nedělních pohádkových představeních, tentokrát přijde děti potěšit Princezna Čokoláda.

Pokud se při podzimních procházkách po Praze zatouláte na Kampu, zastavte se i v Museu Kampa, kde stále pokračuje výstava světoznámého secesního malíře Alfonse Muchy a jednoho z nejúspěšnějších současných českých umělců Pasty Onera.
Těšíme se na vaši návštěvu!

Tým WV

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejen flamenco na Kampě!

Werichova vila vás zve. Kupříkladu na flamenco, swing a tanec, open-air exhibici s poezií, množství divadelních her, ale i na vzpomínku na Danu Medřickou s Václavem Vydrou. Nechybí ani tipy na výstavy v Museu Kampa.

Milí přátelé Werichovy vily, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

prázdniny jsou za dveřmi a my se těšíme z nabitého kulturního programu, na který vás tímto srdečně zveme. Co nás v létě ve vile čeká? Nebude chybět divadlo, mluvené slovo, humor ani tanec – přesně tak, jak to měl Jan Werich u sebe doma i v životě rád. A nezapomněli jsme samozřejmě ani na ty nejmenší z nás. Přijďte s námi prožít červenec a srpen kulturně.

Milovníci divadla se mohou hned ve třech termínech těšit na krásné komorní drama Chopin_Sandová: Milostné preludium.

V rámci divadla nás čeká také open-air. Pod otevřeným širým nebem u Werichů na zahradě představí divadelní spolek Kašpar inscenaci Vančurova Rozmarného léta. Zažijte Rozmarný večer plný písní a scének ze slavné letní komedie českého klasika a vychutnejte si prázdninovou atmosféru plnými doušky. Těšit se můžete také na remake legendárního semaforského představení Jonáš a tingl-tangl.

Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá,“ říkával Jan Werich. Humor a smích k jeho osobnosti neodmyslitelně patřil, a proto jej během léta ve vile oslavíme unikátním Open-air exhibice slam poetry večerem s těmi největšími hvězdami z české scény.

Bude se také zpívat, tančit, hýřit. Užijte si večer Ve víru flamenca aneb Španělské poblouznění. Láska a vášeň, temperament a tanec v latinských rytmech, jsou pro léto tím pravým ořechovým.

Zopakujeme si také oblíbený Swing na Kampě, pod taktovkou Originálního pražského synkopického orchestru. To vše pod širým nebem.
Pro ty nejmenší jsme ve spolupráci s Divadlem pod Kloboukem připravili další příběh z cyklu „Vila dětem“, který si užije celá rodina. O tom, jak to chodívá nejen v Medovém království, se děti dozví ve „včelku milé“ pohádce Jak si včelky medily.

Chybět nebudou ani přednášky a diskuzní večery. Vzpomínkový večer 100x Dana Medřická s hercem Václavem Vydrou připomene život jedné z nejvýznamnějších divadelních, filmových a televizních hereček 20. století u příležitosti jejího nedožitého stého výročí narození.

Dana Medřická

Na závěr bychom vás také srdečně rádi pozvali do Musea Kampa, které připravilo výstavu světoznámého secesního malíře Alfonse Muchy a jednoho z nejúspěšnějších současných českých umělců Pasty Onera. Na výstavě uvidíte mimo jiné impozantní velkoformátové dílo „Doba římská a příchod Slovanů“, jež předznamenalo vznik Slovanské epopeje.


Těšíme se na vaši návštěvu!

Tým WV

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

WERICHOVA VILA v červnu

Akordeo, Jonáš, šansony, Margarita i mnoho a mnoho dalších pestrých programů. Populární kulturní stánek na Kampě se, po pandemii koronaviru, znovu otevírá veřejnosti.

Milí přátelé, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

po krátké odmlce hlásíme, že jsme zpět. Rozkvetlá Kampa už zase žije svým životem. A Werichova vila otevírá své dveře všem návštěvníkům. Jsme rádi, že se s Vámi znovu můžeme setkávat, a proto jsme pro Vás připravili program na červen, který jistě potěší všechny milovníky divadla a hudby.

Komu chyběla kultura, nenechte si ujít připravovaná divadelní představení v podkroví vily. Jako první se představí Ljuba Krbová v inscenaci Margaritě. V druhé polovině června se můžete těšit na premiéru komorního dramatu Chopin_Sandová: Milostné preludium.
A zavítá k nám znovu i divadelní spolek Kašpar, aby na zahradě vily pod širým nebem představil remake legendárního semaforského představení 
Jonáš a tingl-tangl nebo večer plný šansonů Chanson? Šanson!

Krásný hudební zážitek si můžete odnést z koncertu Vojtecha Szabó, sólového hráče na akordeon.

Jak Voskovec a Werich pomocí rozhlasových pořadů z Ameriky bojovali proti nacismu si přijďte poslechnout v přednášce Filipa Šíra a Martina Mejzra z projektu Nový fonograf Národního muzea

A nezapomněli jsme ani na děti, kterým bude patřit poslední červnová neděle s loutkovou pohádkou Fimfárum.

Srdečně Vás zveme také do Musea Kampa a Musea skla – Portheimka.

Těšíme se na milá setkání s Vámi!

 

Tým WV

pro TANEČNÍ MAGAZÍN