Osvěžující Elixir hudby, tance a vtipu

Kultura v době pandemie rozhodně nezmizela

Mezinárodní centrum tance, Taneční centrum Praha, konzervatoř –gymnázium uvedlo 2. února, v době covidové, s napětím očekávané taneční divadlo pod názvem ‚Elixír‘ (připravovat představení v pandemické době je věru nelehký úkol).

Večer se skládal z několika částí – nejdříve vystoupili žáci Baletu Praha Junior v inscenacích ‚Painted Rainbow, Malé Pošetilosti , Vzpomínky‘.
‚Painted Rainbow‘ si vzalo jako hlavní téma ženu. Žena – ochránkyně domova i emancipovaná žena. Je toto možné sloučit? (choreografie: Attila Egerházi, asistent choreografie: Antonín Schneider, hudba: Jean Sibelius, Maurice Ravel).

‚Malé pošetilosti‘ řešily naše místo ve společnosti. Jak na to? Chceme někam patřit a naše maličké pošetilostičky nás možná někdy i vedou tím správným směrem. ( choreografie: Tereza Hloušková, hudba: Claudio Monteverdi, Philip Glass, Antonio Vivaldi – úprava Armand Amar), sólo Tereza Logojdová – TCP, Albert Kaše – absolvent konzervatoře).

‚Vzpomínky‘ nás vedou do světa našich okamžiků štěstí i životních krizí, hledáme odvahu a sílu jít dál, ptát se proč a jaký to má smysl. (Choreografie: Vlasta Schneiderová, hudba: Georg Friedrich Handel, buddhistická mantra, Matteo Bocelli). Doladěno i mluveným slovem – verše: Ivan Slavík, přednes – Jaromír Meduna.

Zvlášť by se dalo vyzdvihnout sólo Umírajcí labuť ( (choreografie Anna Jirmanová, asistent: Viktor Svidró, hudba: Camille Saint-Saens). Umírající labuť a slavný Saint-Saensův cyklus Karneval zvířat obsahuje zřejmě nejslavnější etudu historie tanečního umění – 13. obraz – Umírající labuť. Tvrdí se, že první interpretka Anna Pavlova toto sólo tančila 3950 krát, a to v 57 zemích světa. Je to jednoduše kultovní dílo Fokinovy reformy baletu 20. století.

Ať už přemýšlím sebevíc, myslím, že v této první části měly vystoupení jedno společné, až na výjimky. Všechny choreografie byly perfektní, pohyby tanečníků neměly žádnou chybu, precizní a dokonalé. Vytknout nelze nic. Jenže …. jakoby tu něco scházelo. Cit, pocit, emoce, prožitek. Vlastně jsem v určitém okamžiku nevěděla, zda umírající labuť umírá radostně nebo s bolestí. Je těžké, mladým tanečníkům něco vytýkat, neboť pro emotivní prožitek potřebují oni sami životní zkušenosti a tyto mladý člověk zkrátka nemá. Potom mi nezbývá než říci, že vystoupení byla zdařilá.

Ovšem ne tak tomu bylo v druhé části – s názvem Elixír (choreografie: Viktor Konvalinka, asistent choreografie: Jan Schneider, hudba: Solomon Burkem, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano) . Tak tady už nezbývá než jen pět oslavné ódy.

V první řadě je třeba zdůraznit, že pohyby byly dokonalé, propracované, absolutně padnoucí do hudby a hudbu plně vyjadřující. Celkově se dá hovořit až o rafinovaném pojetí, tu a tam se objevili jen mužští tanečníci, tedy na své si přišla ženská část publika, tu a tam se objevily ženské tanečnice, coby jeptišky, ale v některých momentech jim oblečení odhalilo na nohou podvazky, a to celé bylo dokreslené červeným světlem. Takže zase mužská část publika pookřála. Přesně jako doplnil slovem Jiří Lábus – „Mužská představivost je prevít“. Myšlenka ‚Elixíru‘ jako taková byla humorná a dalo by se řici, že i tanečníci (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet, sólo Viktor Svidró, Albert Kaše a Dalibor Lekeš, členové Pražského komorního baletu) jí byli trošku strženi a s vervou sehráli celou inscenaci. Zápletka byla poměrně jasná, zkrátka každý chtěl uchvátit zázračný Elixír, slibující věčný život, který se do ospalé francouzské hospůdky jakýmsi způsobem vloudil. Ovšem, každý pojal cestu k Elixíru po svém a rozhodně se nechtěl dělit. Ať padouch, nebo vtělení zbožnosti v podobě jeptišek, v zásadě všichni stejní…. Momenty, kdy jeptiška ubila svého milého a z kamarádů byli nepřátelé, vyloudily úsměvy na tvářích publika. Představení doplnilo mluvené slovo, kterého se ujal Jiří Lábus, dá se říci, že nikdo lepší pro tento příběh nemohl být vybrán.

Na konci představení se diváci loučili potleskem ve stoje. V době pandemie, byl Elixír skutečně elixírem něčeho osvěžujícího, radostného, umělecky krásně zpracovaného, naplněného humorem, z tanečníků sršela energie a na jejich pohyby byla radost pohledět. Až jsem si kladla otázku, jak mohlo tak krásné dílo v době nejistoty, zda se představení vůbec podaří odehrát, vzniknout. Elixír je trošku protipólem k představení Letem světem, které bylo spíše poučné a k smíchu určitě nebylo. Obě ale patří k nezapomenutelným zážitkům a stojí za to vidět je i několikrát. Jsou vhodná pro rodiny s dětmi, i dospělé. Nezbylo mi, než vyjádřit hluboký obdiv tvůrcům.

Foto: Archiv TCP
Eva Smolíková
Taneční magazín

Porota tleskala ve stoje u výkonu Tomáše Vernera a Kristýny Coufalové

Osmý večer ve StarDance 2021

I přestože Mirai Navrátil a Lenka Nora Návorková kvůli covidu ukončili svou účast v soutěži, vyřazovalo se jako obvykle. No, situace je velmi napínavá. Pokud by ještě některý pár nenastoupil, nevím, nevím, kdo bude ve finále nakonec soutěžit?

Marek Eben s Terezou Kostkovou vtipně ohodnotili situaci takto:

 „Do finále vlez ten, s negativním testem“.

Každý pár zatančil dva tance, standard  či latinu a ve druhé části scénický tanec s company.  (Slyšeli jsme paso-doble, valčík a jive).

Jak to všechno dopadlo?

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Dívat se na Tomáše je vždy radost, i tentokrát byl tanec velmi dobrý po technické stránce, zbytek Tomáš dožene svou osobností.  Ovšem chvílemi šel mimo hudbu a porota toto neodpouští.  Richardovi Genzerovi se líbil tanec bez rekvizit, Tatiana Drexler chválila pohyb, ale chyběly jí emoce, nic ji prý neštípalo, žádný mráz po zádech.  Podle Jana Tománka, Tomáš někdy vystřihne ohňostroj tance, ale tentokrát  nesršel tak vysoko. Zdeněk Chlopčík už je zase zpět a v plné síle, prý to mohlo víc klouzat, bylo to udrncané. (body 9,9,8,8)

 

Jan Cina a Adriana Mašková

Zaujali tím, že přiběhli na parket coby letuška a stevard. Show skvělá, ale Tatianě Drexler chyběl jive a také rytmus, Honza zkrátka dělal chyby. Jan Tománek se s ní shodoval, trošku si posteskl, že často se cítí být v hodnocení sám,  Zdeněk Chlopčík konstatoval, že to bylo hezké, lehounké, odhopsané,  ale jive to nebyl.  A Marek Eben na to okamžitě reagoval – „to není hodnocení, to je postcovidový syndrom!“  (body 8,7,7,7)

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Martina se zlepšuje, i když dělá prostě občas chyby. Jan Tománek ocenil, že Martina se snažila tanec pochopit, ale viděl chyby. Tatiana Drexler  řekla, že všechno bylo tak, jak vlastně chtěla, ale byla tam nejistota. Zdeněk Chlopčík pochválil snahu o napětí v těle, ale cítil jednotvárnost, málo emocí a chyby v rytmu. Richard Genzer poradil po svém způsobu, že také existují kolena a je dobré je používat. body (7,8,8,7)

Tereza Černochová a Dominik  Vodička

Dojemné bylo, že Tereza tančila valčík na píseň svého otce – Ona se brání. Jak později řekla, lítosti a pláč už má za sebou, ale sama se bála, co to s ní na parketu udělá. Ale zvládla to na výbornou. Tereza má přirozeně ladný pohyb, ale ke konci jaksi ztěžkla. To nemohlo ujít Tatianě Drexler, která ale výkon označila za krásný. Zdeněk Chlopčík viděl moc krásný valčík, rytmický a plynulý, ale chtěl více pocitů. Což ale právě bylo zřejmě pro Terezu těžké. Richard Genzer nebyl spokojen s rovnováhou. Prý tady tancuje „futro!“   Podle Jana Tománka bylo Terezino postavení v páru na úrovni soutěžní tanečnice. (body 9,9,10,9)

Tanec s company

Jediná legrace spočívá v tom, že tento tanec nemá pevná pravidla, ani techniku. Co teď?  Možná jde o emoce, subjektivní dojem.  A co na to naši soutěžící?

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

V Křížíkově pavilónu v Praze se uskutečnil přímý přenos soutěže České televize Stardance XI.

Tomáš a Kristýna přinutili svým vystoupením porotu tleskat ve stoje. Co dodat?  Nelze.

A všechno řekl Jan Tománek: Takhle bych to nezatančil! No a kat Zdeněk Chlopčík? Tomáš byl lepší než Kristýna. Kristýna? Ano, tentokrát  jsem byla studentka já!

A světe div se, porota stojí a tleská!! Málokdy to tak máme  (body 10,10,10,10)

Jan Cina a Adriana Mašková

Výborné! Jan Cina se cítil zřejmě blahodárně, zaskočil si.  Hezká podívaná.  Richard  Genzer zavzpomínal, proč vlastně šel na konzervatoř.  A teď si řekl, vždyť to „umí každý Cina“… ale nemyslel to ve zlém. Prý by to lépe nezatančil.  Tatiana byla nadšená a dojatá.  Jan Tománek  podotknul, že se sečetlo všechno.  Zdeněk Chlopčík: procítěné.  (body  10,10,10, 10)

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Tak to byla bomba! Vystoupení na skladbu z filmu Schindlerův seznam – a procítěné. Martina asi chápala úplně všechno,  Vše, co asi duchovní cítí, vyšlo najevo.  Tak ani pro Richarda Genzera toto nikde nedrncalo, opravdu!  Tatina Drexler – neuvěřitelně dobré!  Krásné! Viděla jsem Vaši sílu!“ Jan Tománek – „Lehkost, paže – protrápila jste se našimi pravidly, ale teď – to je jiný rozměr!“  Zdeněk Chlopčík – „Maximální bonus“! (body 10,9, 10, 10)

Tereza Černochová a Dominik  Vodička

Po silných třech vystoupeních, kdy  dokonce porota stála a tleskala ve stoje, toto čtvrté už nedalo patřičný náboj.  Bohužel. Únava, špatné pořadí, zkrátka cokoliv.  Tanec bez pravidel a Richard Genzer? Krásné, ale nemá,  co hodnotit. Tatiana Drexler:  „Vše se doposud  dařilo, ale toto úplně ne.“ Jan Tománek: „Bylo to těžké, ale krásné číslo. Málo pracovaly ruce.“  Zdeněk Chlopčík: „Je opravdu velmi těžké po 3 úžasných vystoupeních nastoupit jako poslední. Chtělo to více přesvědčivosti.“  (Body 9, 8,8, 9)

Soutěž opouští:

Tereza Černochová a Dominik Vodička

Tereza: „Tak páteční jídlo už nebude…“ V této situaci berou páry všechno už s úsměvem….

Foto: Archiv České televize ( S laskavým povolením)

Eva Smolíková

Taneční magazín

Effugio volume 2

Sebepoškozování. Effugio volume 2 se zaměřuje na pocity a emoční i fyzické proměny těsně před, během a po samotném ublížení si

Ve Studiu ALTA vždy od 19:30, od 24. do 26. 8. 2021

Práce vznikla na základě sesbíraných autentických příběhů lidí, kteří si prošli vědomým sebepoškozováním nebo jím stále v nějaké formě procházejí. Mapuje příčiny, možné spouštěče a stresory vyvolávající pocity intenzivního sklíčení, ztráty vlastní hodnoty, nedostatečnosti a potřebu potrestat sebe sama.

Někteří mají jednorázovou zkušenost, pro některé se sebepoškozování stalo rituálem, ke kterému se uchylují při každém náročnější konfrontaci s okolním světem, aby se pak mohli cítit lépe. Jaký zážitek člověku přináší samotné poškození jeho vlastní tělesné stránky? Jak velkou cítí při tom bolest, pokud vůbec? A co se děje potom?

Původní inscenace Effugio se věnovala hlavně příčinám a okolnostem, které v člověku vyvolávají určité emoce, mají vliv na utváření sebeúcty a vedou jej k záměrnému sebepoškozování. Effugio volume 2 se zaměřuje hlouběji na pocity a emoční i fyzické proměny těsně před, během a po samotném ublížení si.

Uniknout, utéct, uprchnout – effugio. Podařilo se vám někdy utéct před vlastní myslí? Vyhrát boj s nutkavě obsedantními myšlenkami? Nebo utéct od velmi intenzivního psychického nátlaku?

Dočasná Company se skládá ze skupiny umělců, jejichž role se v uskupení může s jednotlivými projekty proměňovat – každý může být tvůrce, interpret, lektor, dramaturg, produkční… Vytváří platformu různorodému současnému pojetí umění se zaměřením především na tanec a fyzické divadlo. Jeho cílem je rozmělnit hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum. Mimo tradiční tvorbu v divadelním prostředí vynášíme tvorbu do netypického prostředí ve smyslu pouličního umění a site-specific projektů.

Ve čtvrtek 26. 8. bude představení předcházet debata na téma záměrného poškozování

Natálie Matysková
pro Taneční magazín

13. ročník festivalu Nultý bod bude letos mezinárodní

Umění a emoce v divadelních prostorách i netradičních lokalitách

Festival Nultý bod 2021 – umění a emoce naživo

13. ročník mezinárodního festivalu Nultý bod proběhne již od 10. do 15. července 2021 v divadelních prostorách i na netradičních lokalitách

Letošní ročník festivalu zahájí svůj program pohybovou instalací dánský kolektiv dadadans. Jejich projekt Circus Loneliness bude pocitovou procházkou v utajených zákoutích přízemí Studia ALTA v Invalidovně.

Festivalový program bude probíhat také v partnerském prostoru, Divadle X10. V naší společné koprodukci se vrátí do fyzického prostoru událost vytvořená s berlínským cyklem Montag Modus. Sdílené prostředí Y Events: The Ecology of Attention nabídne prostor, ve kterém ještě stále můžeme být křehcí a zranitelní.

Ukrytá panelová cesta Rohanského nábřeží se stane dějištěm site specific verze představení Alice Minar: EXPLOSION, tanečního kousku pro čtyři performery.

Francouzsko německá performerka Pauline Payen uchopí moment truchlení a vyzve ke znovunalezení vysněné budoucnosti ve svém novém projektu iniciovaném kurátorem Petrem Dlouhým, Grieving for Post-Pandemic Future(s). Tato kolektivní mediačně situační performance proběhne ve východní zahradě Invalidovny.

Třešničkou v programu letošního ročníku festivalu je skupina L’insolite Mecanique se svým projektem Je brasse de l’air (“Vířím vzduch”), který se odehraje celkem 6x opět v prostorách Divadla X10. Představení je procházkou autorky Magali Rousseau a diváků v nekonečném vesmíru osídleném stroji, které střídavě vstupují do světla a ožívají.
Kromě Divadla X10 se další objekty Magali Rousseau ocitnou také na výstavě “V akváriu jsou ptáci” ve Studiu ALTA, kde budou k vidění a rozpohybování od 13. do 25.července.

Na úplný konec festivalu Nultý bod se představí hudební produkční platforma a mikrolabel Antimother se svým OC/DC Cabretem, který je jakýmsi showcasem spřízněných projektů a producentů a zároveň křtem dvou nových kazet.

Program festivalu proběhne zcela zdarma. Kompletní program najdete na stránkách www.nultybod.cz.

Nultý bod 10. – 15. 7. 2021
Vstupenky: Goout
Facebook: fb.com/nultybod
Zora Nečásková Hubková
pro Taneční magazín