Mezinárodní centrum tance, Taneční centrum Praha, konzervatoř –gymnázium uvedlo 2. února, v době covidové, s napětím očekávané taneční divadlo pod názvem ‚Elixír‘ (připravovat představení v pandemické době je věru nelehký úkol).
Večer se skládal z několika částí – nejdříve vystoupili žáci Baletu Praha Junior v inscenacích ‚Painted Rainbow, Malé Pošetilosti , Vzpomínky‘.
‚Painted Rainbow‘ si vzalo jako hlavní téma ženu. Žena – ochránkyně domova i emancipovaná žena. Je toto možné sloučit? (choreografie: Attila Egerházi, asistent choreografie: Antonín Schneider, hudba: Jean Sibelius, Maurice Ravel).
‚Malé pošetilosti‘ řešily naše místo ve společnosti. Jak na to? Chceme někam patřit a naše maličké pošetilostičky nás možná někdy i vedou tím správným směrem. ( choreografie: Tereza Hloušková, hudba: Claudio Monteverdi, Philip Glass, Antonio Vivaldi – úprava Armand Amar), sólo Tereza Logojdová – TCP, Albert Kaše – absolvent konzervatoře).
‚Vzpomínky‘ nás vedou do světa našich okamžiků štěstí i životních krizí, hledáme odvahu a sílu jít dál, ptát se proč a jaký to má smysl. (Choreografie: Vlasta Schneiderová, hudba: Georg Friedrich Handel, buddhistická mantra, Matteo Bocelli). Doladěno i mluveným slovem – verše: Ivan Slavík, přednes – Jaromír Meduna.
Zvlášť by se dalo vyzdvihnout sólo Umírajcí labuť ( (choreografie Anna Jirmanová, asistent: Viktor Svidró, hudba: Camille Saint-Saens). Umírající labuť a slavný Saint-Saensův cyklus Karneval zvířat obsahuje zřejmě nejslavnější etudu historie tanečního umění – 13. obraz – Umírající labuť. Tvrdí se, že první interpretka Anna Pavlova toto sólo tančila 3950 krát, a to v 57 zemích světa. Je to jednoduše kultovní dílo Fokinovy reformy baletu 20. století.
Ať už přemýšlím sebevíc, myslím, že v této první části měly vystoupení jedno společné, až na výjimky. Všechny choreografie byly perfektní, pohyby tanečníků neměly žádnou chybu, precizní a dokonalé. Vytknout nelze nic. Jenže …. jakoby tu něco scházelo. Cit, pocit, emoce, prožitek. Vlastně jsem v určitém okamžiku nevěděla, zda umírající labuť umírá radostně nebo s bolestí. Je těžké, mladým tanečníkům něco vytýkat, neboť pro emotivní prožitek potřebují oni sami životní zkušenosti a tyto mladý člověk zkrátka nemá. Potom mi nezbývá než říci, že vystoupení byla zdařilá.
Ovšem ne tak tomu bylo v druhé části – s názvem Elixír (choreografie: Viktor Konvalinka, asistent choreografie: Jan Schneider, hudba: Solomon Burkem, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano) . Tak tady už nezbývá než jen pět oslavné ódy.
V první řadě je třeba zdůraznit, že pohyby byly dokonalé, propracované, absolutně padnoucí do hudby a hudbu plně vyjadřující. Celkově se dá hovořit až o rafinovaném pojetí, tu a tam se objevili jen mužští tanečníci, tedy na své si přišla ženská část publika, tu a tam se objevily ženské tanečnice, coby jeptišky, ale v některých momentech jim oblečení odhalilo na nohou podvazky, a to celé bylo dokreslené červeným světlem. Takže zase mužská část publika pookřála. Přesně jako doplnil slovem Jiří Lábus – „Mužská představivost je prevít“. Myšlenka ‚Elixíru‘ jako taková byla humorná a dalo by se řici, že i tanečníci (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet, sólo Viktor Svidró, Albert Kaše a Dalibor Lekeš, členové Pražského komorního baletu) jí byli trošku strženi a s vervou sehráli celou inscenaci. Zápletka byla poměrně jasná, zkrátka každý chtěl uchvátit zázračný Elixír, slibující věčný život, který se do ospalé francouzské hospůdky jakýmsi způsobem vloudil. Ovšem, každý pojal cestu k Elixíru po svém a rozhodně se nechtěl dělit. Ať padouch, nebo vtělení zbožnosti v podobě jeptišek, v zásadě všichni stejní…. Momenty, kdy jeptiška ubila svého milého a z kamarádů byli nepřátelé, vyloudily úsměvy na tvářích publika. Představení doplnilo mluvené slovo, kterého se ujal Jiří Lábus, dá se říci, že nikdo lepší pro tento příběh nemohl být vybrán.
Na konci představení se diváci loučili potleskem ve stoje. V době pandemie, byl Elixír skutečně elixírem něčeho osvěžujícího, radostného, umělecky krásně zpracovaného, naplněného humorem, z tanečníků sršela energie a na jejich pohyby byla radost pohledět. Až jsem si kladla otázku, jak mohlo tak krásné dílo v době nejistoty, zda se představení vůbec podaří odehrát, vzniknout. Elixír je trošku protipólem k představení Letem světem, které bylo spíše poučné a k smíchu určitě nebylo. Obě ale patří k nezapomenutelným zážitkům a stojí za to vidět je i několikrát. Jsou vhodná pro rodiny s dětmi, i dospělé. Nezbylo mi, než vyjádřit hluboký obdiv tvůrcům.
Třicátý první Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2019 zahájí živelná a nekonformní korejská choreografka Eun-Me Ahn dílem „Let Me Change Your Name“. Opening festivalu proběhne ve třech večerech, a to od 3. 6. do 5. 6. v divadle PONEC. Další událostí sezony bude představení „OCD Love“ izraelské taneční skupiny L-E-V DANCE COMPANY a světoznámé choreografky Sharon Eyal a slavnostního zakončení se ujme francouzský akrobat a choreograf Yoann Bourgeois. Akce bude trvat až do 22. 6. a kromě Prahy bude probíhat v dalších 22 městech a obcích ČR.
Kromě zmíněných tří světoznámých hvězd tanečního nebe festival představí řadu významných zahraničních tvůrců například z Francie, Švýcarska, ale i vzdáleného Madagaskaru, Indonésie či Ghany. Výrazné zastoupení v programu mají domácí umělci, tentokrát nejen v regionech. TANEC PRAHA se propojil s Pražským Quadriennale (PQ), které se letos koná 6. – 16. 6., a vznikla tak dramaturgická linie Czech Dance Focus for PQ+, jež je zařazena i do programu PQ a uvede premiéru nové festivalové produkce i nejúspěšnější koprodukce Tance Praha posledních let. Přítomnost zahraničních hostů PQ nabízí vybraným dílům výrazné zviditelnění.
„Pro festival jsme pečlivě vybírali ze stovek nabídek tak, aby program byl pestrý, vysoce kvalitní, a dokázal oslovit nejrůznější cílové skupiny. Označujeme proto jako ,Family Friendly´ díla, která byla vytvořena pro dospělé diváky, ale jsou vstřícná i vůči dětem od školního věku, zážitky tedy lze sdílet mezigeneračně. Vedle tří událostí se nám podařilo objevit silné soudobé výpovědi v zemích s vlastními hlubokými tradicemi, ať už je to Madagaskar, Ghana nebo indonéský ostrov Jáva. Velké kontrasty i překvapení slibují mladé talenty z evropské platformy Aerowaves, jedni z nich navíc zapojí ve dvoudenním workshopu studenty JAMU. Tabea Martin byla kdysi rovněž objevem této platformy, její osobitý, dnes už zralý přístup se nebojí otevírat tabu pro teenagery i jejich rodiče. Nechybí řada českých děl, výjimečně nejen v regionech, díky úzké spolupráci s Pražským Qadriennale. Je na co se těšit,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha.
Markéta Perroud, umělecká spoluředitelka Tanec Praha a Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tanec Praha
Události sezony
Světově uznávaná jihokorejská tvůrkyně Eun-Me Ahn nadchla svou pulzující energií publikum už na 30. jubilejním ročníku v představení „Dancing Grandmothers“. Živelná mladistvá energie tanečníků se zde prolíná s minimalistickým hypnotizujícím vystoupením samotné autorky a světlo a tma, jemné a křiklavé odstíny, vážnost a humor se před našima očima proměňují stejně jako identita tanečníků.
Originální a bytostně živelný zážitek přiváži divákům rovněž izraelská choreografka Sharon Eyal, bývalá členka i umělecká ředitelka Batsheva Dance Company, která se svým souborem L-E-V Dance Company převedla v působivou taneční báseň text Neila Hilborna „OCD“ tematizující obsedantně-kompulzivní poruchu a motiv míjení v lásce. Energie představení podtržena vynikající živou hudbou jednoho ze zakladatelů izraelské techno scény DJ Oriho Lichtika zasáhne šestici tanečníků i publikum samotné až v nejzazších koutech nitra.
Živá hudba, avšak zcela jiného žánru, podkresluje i třetí Událost sezony. Program letošního ročníku slavnostně završí v prostorách Národní galerie v Praze – Malé dvoraně Veletržního paláce projekt francouzského umělce Yoanna Bourgeoise „Tentative approaches to a point of suspension“. Postavy a objekty se proplétají pokaždé v jiném prostoru za hranicí fyzična, ve snaze dosáhnout jediného momentu – „momentu zastavení“. Jedná se o naprosto fascinující, nedostižný zážitek plný poezie. Tvorbu Sharon Eyal iYoanna Bourgeoise představí festival TANEC PRAHA vůbec poprvé ve své historii.
Tanec jiných kontinentů
Festivalová dramaturgie pokračuje ve svém zkoumání světů odlišných kultur. Letos nabízí odvážné sólo madagaskarské tanečnice a choreografky Judith Olivie Manantenasoy nesoucí název „Métamorphose“. Dílo je strhující osobní zpovědí nejen autorky samotné, ale také ženského pokolení jako takového. Indonéský tanečník a choreograf Rianto nám zas otevře okénko do prolínání asijských kultur. Ve svém sóle čerpá z tradičního tance a hudby oblasti střední Jávy Lengger. Jeho virtuózní řeč těla doprovází jemný hlas a perkuse umělkyně z téže oblasti Cahwati v dokonalé symbióze. Nová mezinárodní koprodukce festivalu za podpory české ambasády v Ghaně s názvem „Eymen – Úhel pohledu“ vzniká v souhře choreografky a tanečnice Lenky Knihy Bartůňkové a zpěvačky Ridiny Ahmedové. Pracovaly s africkým souborem Ghana Dance Ensemble a přizvaly dva umělce ke spolupráci s českým tvůrčím týmem. Vytvářejí dílo, spojující tradice západní Afriky i střední Evropy, které se zabývá tématy stáří i smrti.
Ridina Ahmedová
Zeptali jsme se …
Lenky ,Knihy´ Bartůňkové a Ridiny Ahmedové
TM: Co Vám běželo hlavou, když jste uslyšely, že budete zpracovávat takové těžké téma jako je smrt?
Lenka: „První věc, která mě napadla, byla, že nechceme divákům ukazovat, co je to smrt, ale chtěla jsem, aby se představení diváka dotklo. Aby si všechno sám prožil. A okamžitě jsem Ridině sdělila, že tohle je pro mě úplně zásadní a nejdůležitější.“
TM: Jak lidé v Ghaně prožívají smrt blízkého člověka? Oslavují nebo truchlí?
Lenka: „Měly jsme to štěstí, že jsme se mohly jít podívat na pohřeb jednoho profesora, je to opravdu naprosto diametrální rozdíl v loučení se zesnulým. Naše kultura se neumí vypořádat s tímto tématem. V naší zemi je smrt strašná tragédie. V Ghaně trvalo rozloučení celý den, byla to jedna velká párty, kde hrála veselá hudba, tančilo se a zpívalo.“
Ridina: „Lidé sice také prožívají smutek ze ztráty blízkého, ale není to tragédie v tom smyslu, že by dotyčný skončil úplně. Zkrátka jen přechází do jiné dimenze.“
Lenka: „Mluvíme-li čistě o pohřebnictví, u nás je to spíše obchod. Navíc obřady pomalu i vymírají, některé rodiny je nemají v současnosti už vůbec. V Ghaně je pohřeb úplně zásadní. Vynaloží se na něj sice také velká částka peněz, ale oni na to pořádají sbírku.“
TM: Co na Vás ještě v Ghaně silně zapůsobilo?
Lenka: „Byla jsem už v Africe, věděla jsem, že se střetnu s chudobou, ale nejhorší pro mě asi bylo vidět ty plasty všude kolem. U nás už se o tomto problému hovoří, řeší se, píše se o něm. Ale v Africe jsem si uvědomila, že uběhne ještě nejméně 50 let než se tohle vůbec začne řešit, a to už je skutečně velice pozdě. Dýchl na mě z toho opravdový smutek.“
Děkujeme za rozhovor
Dance NEWs
V rámci linie Dance NEWs dává festival prostor mladým originálním tvůrcům úspěšným na evropské taneční platformě Aerowaves. Letos uvede outdoorové představení „House Beating“ polsko-rakouského uskupení Body Architects Hygina Delimata, do něhož se zapojí i studenti brněnské JAMU, a dále velmi zajímavé a podnětné dílo chorvatsko-francouzsko-italského souboru Premier Stratagème Forecasting, jež lehce výstřední formou zkoumá roli youtube v našich životech. Třetím je francouzský choreograf Sylvain Bouillet, který v ojedinělém duetu „White Gestures“ rozehrává na jevišti svůj vztah s osmiletým synem Charliem.
Ridina Ahmedová a Markéta Perroud
Tanec Praha Junior
Jako každý rok myslí dramaturgie také na děti a mládež: v sekci TP JUNIOR uvede pozoruhodné dílo švýcarské choreografky Tabey Martin „Pink for Girls and Blue for Boys“, které si zábavnou formou hraje s genderovými stereotypy, a v rámci PQ+ úspěšnou interaktivní taneční inscenaci Barbory Látalové „Karneval zvířat“, jež vznikla na motivy stejnojmenné hudební suity francouzského skladatele Camille Saint-Saënse. Festival pozve diváky i k nahlédnutí do procesu tvorby nové inscenace téže autorky, na níž pracuje se spisovatelkou a performerkou Terezou Říčanovou, pod názvem „Jak se dělají Kozí kraviny“.
Czech Dance Focus for PQ+
V rámci této linie mohou diváci zhlédnout úspěšný, tanečně-audiovizuální projekt Věry Ondrašíkové „Guide“ ověnčený řadou cen u nás i v zahraničí či pozoruhodnou performanci Viktora Černického „PLI“, která letos získala hlavní cenu České taneční platformy. Nechybí autorské sólo Terezy Hradilkové „Nepřestávej“,doprovázené živě prvotřídním a uznávaným předním multimediálním umělcem Floexem, či humorný duet francouzsko-belgické autorky Karine Ponties „SameSame“, v němž tančí divadelní režisérka Petra Tejnorová
s choreografkou a tanečnicí Terezou Ondrovou, která byla letos za svůj interpretační výkon také oceněna na České taneční platformě. Obě díla získala na stejném festivalu rovněž zvláštní uznání mezinárodní jury.
Tanec v regionech
Festival je vynikající příležitostí pro prezentaci nejzajímavějších děl českých umělců po celé ČR, optimálně v kombinaci se zahraničními díly. Zpravidla jde o kombinaci in-door a out-door produkcí, které z bohaté nabídky vybírají regionální partneři festivalu – viz program TANEC PRAHA v regionech.
Doprovodný program
V Praze i regionech přibližujeme práci vybraných umělců také v doprovodném programu, který nabízí workshopy, diskuse i fotografickou dokumentaci z výzkumu na africkém kontinentu. Vnímání kontextu tvorby vybraných umělců je důležité pro hlubší pochopení děl, která uvádí.
Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA je jednou z největších událostí v kulturním kalendáři ČR. Každoročně od roku 1989 festival představuje pestrost a kvalitu aktuální zahraniční a tuzemské taneční scény, dává prostor pro experiment i přesahy do jiných žánrů, podporuje vznik nových děl v roli koproducenta.
Pořádá: Tanec Praha z.ú.
Za kontinuální podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
Za víceleté podpory: Kreativní Evropa, Aerowaves, Město Plzeň, Město Brno
Za podpory: Rakouské kulturní forum, Velvyslanectví ČR v Akkře, Plzeňský kraj, Francouzský institut v Praze, Velvyslanectví Izraele v ČR
Hlavním mediálním partnerem festivalu je Česká televize
Děkujeme všem partnerům a podporovatelům, které najdete na:
Ridina Ahmedová 
Ridina Ahmedová a Markéta Perroud