Tanec Praha – Taneční magazín

Festival Tanec Praha skončil

Closing party v divadle Ponec zakončila letošní taneční festival

Festival Tanec Praha zakončila Closing party, která proběhla v divadle Ponec. Umělci a hosté oslavili festival, dobrého jídla i pití bylo dost a slavilo se do pozdních nočních hodin.

Mezi hosty byla také Monika Rebcová s rodinou, která je milovnicí africké kultury a jejíž semináře a ukázky z nich vám Taneční magazín během roku přináší

Yvonu Kreuzmannovou, ředitelku festivalu Tanec Praha letošní ročník velmi těšil

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha

Letošní ročník festivalu TANEC PRAHA s výstižným mottem „Tancem proti předsudkům“ představil během jednoho měsíce divákům pestrou nabídku představení z Evropy, Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Publikum obdivovalo taneční tvorbu z celkem 17 zemí, konkrétně to byly: Belgie, Brazílie, Česká repub lika, Finsko, Francie, Ghana, Izrael, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Německo, Nizozemí, Senegal, Slovensko, Španělsko, Švýcarsko, Velká Británie a Venezuela. Festival letos nabídl rekordní počet akcí, jejichž součet poprvé přesáhl 100 (50 v Praze a 60 v dalších regionech ČR).

V rámci hlavního programu v Praze měli diváci šanci zhlédnout 18 představení na jevišti, konkrétně v prostorách Fóra Karlín, PONCE – divadla pro tanec, Jatek78, Divadla ARCHA či netradičního interiéru GHMP Colloredo-Mansfeldského paláce. Kulisami festivalu nebyly však jen divadelní sály, dalších 8 představení se konalo přímo pod širým nebem – na náměstí Václava Havla a dalších náměstích či na neobvyklých místech, jako je EXPO 58 či Skautský institut.

Doprovodný program nabídl letos v Praze celkem 18 akcí a 4 moderované debaty po vybraných představeních. Do tance se mohli opět zapojit i diváci. Každou středu se proměňovala veřejná prostranství v Tančírny (4) pod širým nebem. Nechyběly ani tematické workshopy (7), zaměřené nejen na tanec, ale i dramaturgii či fotografii. Festival nezapomněl ani na nejmladší diváky, kterým byla určena sekce TANEC PRAHA DĚTEM. V této linii se kromě obvyklých divadelních představení konalo 7 specifických akcí, nechyběly ani Opening a Closing party.

V dalších 18 městech a obcích se celkem odehrálo 60 akcí. Festival měl letos zastávky v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Chocni, Jihlavě, Karlových Varech, Kladrubech, Liberci, Malovicích, Mlázovech, Nečtinech, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Písku, Plzni, Táboře a Ústí nad Labem. Mimo Prahu viděli diváci 45 představení a měli možnost se účastnit 15 workshopů či projekcí, to vše za účasti umělců nejen českých, ale i z dalších 8 zemí světa včetně Afriky, Koreje či Brazílie.

Návštěvnost letošního festivalu potvrdila rostoucí zájem veřejnosti o oblast současného tance s přesahy do jiných žánrů soudobého umění. Celkově festivalový program přilákal přes 8.500 návštěvníků, z toho více než 5.500 v Praze a přes 3.000 v dalších 18 městech a obcích ČR. Dalších vice než 3.000 diváků dorazilo na promo akce a doplňující program vybraných zahraničních hostů, především Ghana Dance Ensemble. Tyto akce probíhaly nejen v Praze, ale i dalších obcích, jako jsou Brandýs nad Labem, Brno, Čkyně, Holice, Jablonec nad Nisou, Strážnice, Ostrava, Znojmo a Žďár nad Sázavou. Celkem tak festivaloví umělci dokázali oslovit více než 11,5 tisíc diváků.

„Atmosféra letošního festivalu byla mimořádná, ovacemi ve stoje ocenili diváci umělce nejen při Openingu ve Fóru Karlín, ale i v dalších divadlech, užívali si mimořádnou kvalitu i pestrost, která naznačila, kam se chceme vydat k 30. výročí festivalu TANEC PRAHA. Objela jsem několik kontinentů, abychom dokázali navázat na letošní zájem o Afričany, Brazilce i umělce z Asie stejně úžasnými zážitky v příštím roce. Už nyní máme přes 70 % programu připraveno a těšíme se i na celou 17. sezonu v PONCI, kam můžete chodit na skvělý tanec po celý rok, dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka.

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

TANEC PRAHA se rozloučil v Colloredo-Mansfeldském paláci

Festival Tanec Praha, který trval od 28. května do 28. června se rozloučil projektem Siena

28.června se festival TANEC PRAHA 2017 rozloučil v netradičních prostorách GHMP Colloredo-Mansfeldského paláce se svým publikem. Projekt Siena – site-specific z dílny uznávaného španělského souboru La Veronal slavnostně zakončil 29. ročník festivalu, který trval od 28. května do 28. června a proběhl v rekordních 19 městech a obcích České republiky včetně Prahy.

Samotné dílo Siena bych hodnotila jako velmi zajímavé spojení strašidelného a erotického. Soubor La Veronal se skutečně nezastaví před ničím. Posuďte sami: muž v černém obleku a černých brýlích veze na lůžku zakrytého „mrtvého“, po chvíli lomcuje vozíčkem a „mrtvý“ vyskočí. Dynamický tanec „mrtvého živého“, poměrně vážná až úzkost budící hudba a jedna z tanečnic se náhle svléká, uléhá na zem a ukazuje své obnažené pozadí. Další dívka svlečená do půli těla tančí opodál a zaplétá se do těla druhé dívky, po chvíli muž v černém opět přiváží na vozíčku postavu, tentokrát celou šedou. Ta samozřejmě také seskakuje a dává se do svého dynamického tance. Těla mrtvých i živých se do sebe vzájemně zaplétají, celý obraz vás nutí přemýšlet a hledat smysl každého z těl. Myslím, že v tomto okamžiku se zde prolíná paměť a představivost.

Co přesně si představit za tímto projektem věru nevím, ale jednoznačně otvírá divákovi ústa dokořán.

Eva Smolíková

Foto: Tanec Praha

Taneční magazín

Festival Tanec Praha 2017 zavítal do Brna

Festival TANEC PRAHA v Brně zahájil exkluzivní film o Ohadu Naharinovi

29.ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2017 již tradičně zavítá také do Brna. V návaznosti na minulé ročníky se koná ve spolupráci s HaDivadlem a nově s Univerzitním kinem Scala.

Festival v Brně začal 13. června ve 21:00 hodin, kdy proběhla v kavárně Univerzitního kina Scala projekce filmu Mr. Gaga. Jeho režisér několik let dokumentoval životní dráhu proslulého izraelského choreografa Ohada Naharina. Název filmu vychází z pohybového jazyka, který Naharin vyvinul a vyučuje se po celém světě.

V rámci programové linie VEN.ku TANCI oživí v pátek 16. června od 18:00 hod Moravské náměstí (před Moravskou galerií) projekt španělského performera Joana Cataly s názvem Pelat. Dialog mezi lidskou bytostí a objektem, ale také mezi umělcem a diváky vynalézavě kombinuje tanec, nový cirkus a divadlo. Vzniká tak dílo pokaždé jiné, jedinečné, jako výsledek interakce s diváky.

„Català je odvážný a vtipný, staví celou performanci na vzájemné důvěře, v určitém momentu se plně svěřuje do rukou diváků,“ komentuje Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu. Po představení se publikum tentýž večer v 19:30 hod přesunulo do HaDivadla, kde je čekalo vystoupení osobité irské choreografky, Oony Doherty. Dílo Hope Hunt and the ascension into Lazarus ze série „Hard to be Soft“ diváky pocitově uvádí do drsného Belfastu, vytváří originální obraz muže ve světle dnešní „špinavé Evropy“ a vydáváte; se na výpravu za nadějí.

Festival v Brně zakončil 17. června v HaDivadle v 19.30 hodin český soubor Spitfire Company, který divákům přivezl strhující intimní zpověď francouzské performerky a šansoniérky Cécile da Costa Coste s názvem Vypravěč v režii Petra Boháče.

Vstupenky na všechna představení Festivalu Tanec Praha zakoupíte na www.goout.cz nebo na www.tanecpraha.cz a v místě konání festivalu.

Zeptali jsme se ……

Ředitelky Festivalu Tanec Praha Yvony Kreuzmannové

Jak probíhá letošní festival? Jste spokojená?

Letos je festival programově nabitý a já musím říct, že jsem nadmíru spokojená. Zúčastnila jsem se i výjezdů do několika regionů, kde byli diváci doslova nadšení, což mě moc těší. Druhá premiéra souboru 420 people je vyprodaná, protože to je neuvěřitelný zážitek. Zvu všechny příznivce tance, aby se s námi ponořili do hloubky a meditovali při tanci.

Děkujeme

Katka Kavalírová, Eva Smolíková

Taneční magazín

Tanec Praha přiváží letos druhou hvězdu francouzského tanečního nebe

Rachide Ouramdane je jednou z předních osobností současné francouzské taneční scény, vidět jej můžete 25.června v Divadle Archa

TANEC PRAHA uvede další highlight z Francie

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2017 přiváží letos již druhou hvězdu francouzského tanečního nebe. Po ikonickém díle předního choreografa Oliviera Dubois se mohou čeští diváci seznámit s další výraznou francouzskou osobností – Rachidem Ouramdanem, který uvede 25. června v Divadle ARCHA od 20:00 hodin svůj křehký duet Tordre. Intimní a prostá sonda do života dvou tanečnic, jež mají mnoho let blízko k jeho práci, vyzdvihuje sdělnost, jednoduchost a čistotu pohybu.

„Tordre využívá tanec jako prostředek, jak zobrazit vnitřní svět tanečnic, odhaluje nám intimitu v pohybu,“ říká Markéta Perroud, spoluředitelka, a dodává: „Na jedné straně litevská tanečnice Lory, která si vytvářela od dětství svůj vlastní způsob pohybu v rotaci kolem své vlastní osy, na druhé straně Američanka Annie, pohybující se s protézou paže, jež je současně jak prodloužením, tak naprostou součástí jejího těla. Co tanec dokáže prozradit o našich životech?“

„Je to snový duet, který pohladí na duši milovníky tance jako takového, tedy všechny, kteří spoléhají na výmluvnost řeči těla. Tu nám koneckonců v kontrastním večeru DANCE NEWs IV příští úterý v PONCI dopřejí i umělci z Irska a Španělska. A právě Španělům La Veronal bude patřit i netradiční závěr festivalu v Colloredo-Mansfeldském paláci. Poslední týden akce stojí za to jak v Praze, tak ještě Liberci a Hradci Králové!“ dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka.

Rachide Ouramdane je jednou z předních osobností současné francouzské taneční scény, od roku 2016 je spoluředitelem Centre chorégraphique national de Grenoble a je rovněž spolupracujícím umělcem Théâtre de la ville v Paříži a Bonlieu théâtre v Annecy. Pravidelně je zván ke spolupráci s Lyon Opera Ballet (Superstars – 2006, All around – 2014), během své rezidence na Sibiři vytvořil v roce 2010 spolu s ruským souborem Migrazia dílo Borscheviks… a true story… a v roce 2011 připravil ku příležitosti 20. výročí britského souboru Candoco Dance Company představení s postiženými tanečníky (Looking back). Od té doby, co založil vlastn&iac ute; taneční soubor L’A, se zaměřuje na pečlivý sběr materiálu ve spolupráci s filmaři či autory. Ukazuje, že umění tance může přispívat k sociální debatě a rozvíjet v choreografii poetiku svědectví.

Video:

Program závěru festivalu TANEC PRAHA 2017:

20/06 20:00 PONEC – divadlo pro tanec / Dance NEWs III

Pere Faura (ES): Striptease

24/06 15:15 Karlínské náměstí – United Islands / VEN.ku TANCI

Ghana Dance Ensemble, Monika Rebcová & coll. (GH/CZ): Ghana zrána

25/06 20:00 Divadlo ARCHA
Rachid Ouramdane (FR): TORDRE

26/06 20:00 PONEC – divadlo pro tanec / Dance NEWs IV
Oona Doherty (UK): Hope Hunt and the ascension into Lazarus
La Veronal / Lali Ayguadé (ES): Portland

27/06 a 28/06 17:00 + 19:00 GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác
La Veronal (ES): Siena – site specific

Doprovodný program v Praze:

21/06 18:00 Vítězné náměstí / VEN.ku TANCI / Tančírny

Lindy Hop se Swing Busters

27/06 17:00 PONEC / TANEC PRAHA DĚTEM

Jan Bárta & Zdenka Brungot Svíteková & Barbora Látalová (CZ): Taneční bojovka

ČESKÉ BUDĚJOVICE

20/06 17:00 Náměstí Přemysla Otakara II. / VEN.ku TANCI

Joan Català (ES): Pelat

OSTRAVA

22/06 20:00 Cooltour – zahrádka / VEN.ku TANCI

VerTeDance (CZ), David Zambrano (VE), Zrní (CZ): Ceviche

LIBEREC

27/06 19:00 parčík Frýdlantská / VEN.ku TANCI

Ghana Dance Ensemble, Monika Rebcová & coll. (GH/CZ): Ghana zrána

27/06 20:00 Kino Varšava

Mr. Gaga – filmová projekce

HRADEC KRÁLOVÉ

28/06 18:00 Malé náměstí / Open Air Program / VEN.ku TANCI

Ghana Dance Ensemble, Monika Rebcová & coll. (GH/CZ): Ghana zrána

Kateřina Kavalírová

Taneční magazín

Tanec Praha v prarodišti českého tenisu

Co má společného malebná východočeská Choceň s jogurty, tenisem, Barborou Látalovou, Zdenou Brungot-Svitekovou a festivalem „Tanec Praha? Čtěte!

Devětadvacátý ročník festivalu „Tanec Praha“ diváky zavedl a ještě zavádí – jak již Taneční magazín dávno informoval – do řady měst i městeček Čech a Moravy. Jedním z oněch malebných městeček je i východočeská Choceň. Asi nevíte, že se zde roku 1879 – na zahradě zámku knížete Kinského – odehrál první tenisový turnaj v rámci Čech, Moravy i vlastně celého Rakousko-Uherska! A právě na nádvoří stejného zámku bylo uvedeno v rámci „Tance Praha“ představení „Different?“ autorského dua Barbora Látalová a Zdena Brungot-Sviteková. Předem musíme vzdát poklonu místním pořadatelům v čele s Davidem Hofmanem. Ti zde – pod křídly zdejší Základní umělecké školy – pořádají již téměř po deset sezón taneční „Skorofestival“, který se v letošním roce stal i součástí „Tance Praha 2017“. A právě před zkouškou na večerní představení na zámeckém nádvoří jsem vyzpovídal Barboru Látalovou i Zdenku Brungot-Svitekovou, jakožto „duchovní matky“ představení „Different?“.

Barbora Látalová

Na základě čeho jste si vybraly právě Choceň? Proč zrovna nádvoří tamějšího zámku?

Barbora Látalová: „Prostor jsme si nevybíraly, byl nám poskytnut. ,SKOROFESTIVAL TANCE´ v Chocni se již několikátým rokem spoluúčastní mezinárodního tanečního festivalu ,TANEC PRAHA´ v regionech a „DIFFERENT?´ byl do tohoto festivalu vybrán pro tento rok a Choceň si sama toto naše představení zvolila do prostoru zámeckého nádvoří. A je to opravdu krásný prostor. ,DIFFERENT?´ jsme chtěly uvést venku a tento zámecký prostor je ideální, je venku pod širým nebem a zároveň ho drží zámecké stěny budov.“

Zdena Brungot-Sviteková: „Bola to pre nás zároveň prvá príležitosť uviesť ,DIFFERENT?´ mimo priestory divadla. Ako sa ukázalo, nádvorie choceňského zámku bolo skutočne ideálnym prostredím. Táto skúsenosť bola dôležitá i pre budúcnosť. Pomôže nám pri výbere priestorov v prípade uvádzania predstavenia v exteriéroch.“

Máte k Chocni či východočeskému regionu nějaký bližší vztah?

Barbora Látalová: „Choceň znám díky jedné své kolegyni a spolužačce tanečnici, která odtud pochází. Poprvé jsem tu však byla teprve minulý rok a to také na festivalu ,TANEC PRAHA´, kde jsem účinkovala v představení „Animal Exitus od Spitfire company“. Jsem moc potěšena, že jsme sem tento rok mohli jet s naším projektem. Dokonce jeden z pražských dobrovolníků, který v ,DIFFERENTU?´ tančí pochází z vesničky kousek od Chocně, toto asi hlavně vytvořilo pro celý soubor tu bližší vazbu, na kterou se ptáte. Díky Jeníkovi s námi mohl jet i další skvělý dobrovolník z Prahy. A velmi nám kluci pomohli se propojit s místními dobrovolníky, kteří byli famózní! Představení ,DIFFERENT?´ totiž vždy spolupracuje s komunitou lidí z místa, kde se uvádí a toto byla naše první a skvělá zkušenost mimo Prahu.“

Zdena Brungot-Sviteková: „K Chocni som si vytvorila vzťah až jej prvou návštevou spojenou s uvedením nášho predstavenia. Dovtedy som mestečko poznala z rozprávania kolegyne, ktorá odtiaľ pochádza a tiež vďaka famóznemu smotanovému jogurtu. Ako vraví Bára, dnes máme vzťah bližší jednak vďaka uvedeniu predstavenia a hlavne vďaka ľudským prepojeniam a stretnutiam, či už cez Jeníka, ktorý z okolia Chocne pochádza a ako dobrovoľník s nami spolupracuje už od vzniku predstavenia, alebo dnes po uvedení predstavenia i vďaka spolupráci s miestnymi obyvateľmi a Zakladnou umeleckou školou.“

Na zámku v Chocni, respektive v jeho oboře, jak již jsem uvedl úvodem, vznikaly prapůvody tenisu v Čechách. Máte aktivní či pasívní vztah k tenisu popřípadě jinému sportu?

Barbora Látalová: „Tak to já jsem velmi pasivní sportovec, na tenis jsem si hrála na zahradě v osmi letech…“

Zdena Brungot-Sviteková: „Ako dieťa ma v rámci absolvovania plaveckého kurzu následne vybrali do oddielu závodného plávania. Dlho som v ňom neostala, predstava závodenia mi bola cudzia a navyše som mala čas vyplnený tancom v ,Detskom Baletnom Štúdiu´, kde ma to lákalo omnoho viac. Dnes však zisťujem, že plávanie a radosť z vody a pohybu v nej so mnou ostali a v ostatných dňoch som opäť častou návštevníčkou bazénov.“

Zdena Brungot-Sviteková

Prosím, prozraďte, co připravujete, pokud to není tajné, za další projekt? A zavedete s ním diváky do dalších zajímavých prostor?

Barbora Látalová: „Momentálně připravujeme se Zdenkou a s Janem Bártou představení pro rodinné klany. V rámci příprav tohoto projektu zavádíme diváky v neděli 18. června na dílnu ,Taneční bojovka´ v rámci ,TANEC PRAHA´ do budovy Českého rozhlasu v Praze.“

Zdena Brungot-Sviteková: „Pre tých, ktorí to náhodou v nedeľu nestíhali, a i pre tých ktorým sa na dielni bude páčiť, ďalšia sa uskutoční, taktiež v rámci festivalu ,TANEC PRAHA´, tentokrát v divadle PONEC v utorok 27 Júna od 17h.“

A mne nezbývá než pro tu nejmladší generaci přeložit onen termín představení v divadle PONEC: 27. června v úterý v žižkovském tanečním divadle PONEC. A závěrem poděkovat oběma kreativním umělkyním za netradiční, ale o to milejší a upřímnější rozhovor pro Taneční magazín.

Foto: Tanec Praha

Michal Stein

Taneční magazín

Tanec Praha letos přináší umění na té nejvyšší úrovni!

Představení ‚O CRIVO‘ a ‚HELLO‘ přináší estetický zážitek, hluboké myšlenky a technickou dokonalost. Bravo!

11.června uvedlo divadlo Ponec v rámci festivalu Tanec Praha představení O CRIVO (Hádanka) brazilského choreografa J. P. Grosse. O CRIVO z roku 2015 je zatím jeho nejúspěšnějším dílem, které získalo několik ocenění a pozvání na festivaly.

Duet dvou mužů začíná poměrně nenápadně, dvě postavy se všelijak proplétají, otáčí, snad spolu i zápasí či je to objímání? Zkrátka – představ si, diváku, co je ti milé. Žádný příběh, žádná hlubší myšlenka nás při pohledu na dvě urostlá mužská těla nenapadá, ale za zvuků ptáků a při pohledu na estetický pohyb dvou tanečníků a jejich propracovaná těla, se báječně relaxuje.

Hudba se ale mění a teprve nyní poznáváme, jak jsou oba tanečníci perfektně synchronizovaní. Po zbytek nedlouhého představení je divák doslova přibit k sedadlu a vnímá doslova ztělesnění hudby či zvuků pohybem dvou sličných tanečníků. Má-li být O CRIVO, tedy Hádanka, sondou do lidských duší, pak skutečně zůstává hádankou, co ti dva muži uvnitř sebe prožívají.

O CRIVO není příběh, ale spíše sled obrazů, je rozhodně určeno pro náročného diváka, který ocení krásný soulad mezi hudbou a lidským tělem. Napětí střídá uvolnění a nejvíce dojímá vzájemná propojenost dvou lidských bytostí, kdy každičký sval souznívá s hudbou. Nevšední zážitek.

Součástí večera bylo představení dvou korejských umělkyň – Lim Set Byeol a Lee Hong nazvané jednoduše ‚Hello?‘ Velmi kratičké představení nás jednoznačně přesvědčí, že korejské umění je na vysoké úrovni, technicky perfektní, souhra tanečnic dokonalá, preciznost a vyjádření hudby či zvuků nám nedovolí nic zkritizovat.

Úklony, přesné a bezchybné pohyby připomínající spíše roboty, pohyb na podivné zvuky, jdoucí posluchači na nervy a připomínající tikot hodin. Však jsou také tanečnice v této části poněkud zběsilé a jedna druhou tluče.

Původní myšlenka ztvárněna tímto představením přibližuje silný tlak na lidi v Asii, uniformní firemní kulturu (jen žádné emoce, žádné emoce!). V korejské společnosti je nepatřičné dát najevo jakékoliv city a pocity. Bohužel ale tato idea není dostatečně rozvinuta, protože v krátkém čase to ani není možné. Ale možná pod jiným úhlem pohledu můžeme cítit, že čas byl dostatečně dlouhý na to, aby vyjádřil vše potřebné -tedy kritiku jihokorejské společnosti, kde se člověk nemůže svobodně projevovat. A dále by všechno bylo zbytečné.

Napadá mě ale otázka, zda pravidlo neprojevovat emoce je skutečně tak špatné. Vždyť stačí si připomenout některá jednání, např. v ČR. Kdo má výhodu? Člověk projevující emoce? Plačící? Prosící? Anebo ten, kdo jedná chladně? Možná tohle všechno hraje význam při vývoji některých kultur, zejména asijských. Ostatně mnohá bojová umění byla založena právě na ovládání mysli a neprojevování emocí. Proč by tedy bylo špatné, kdyby vláda chtěla po svých lidech, aby své emoce ovládali?

Pravdou zůstává, že herectví i další umělecká odvětví jsou založena na tom, aby lidé své city projevili. Jenže – jaké osudy mnohdy postihnou tyto umělce? Trápení, smutek a možná předčasná smrt. Připusťme, že jsou jedinci, kteří dokáží zharmonizovat emoce i tvrdou realitu. Ale jsme to my všichni? Opravdu? Myslím, že ne. Můžeme potom kritizovat společnosti či vládu, že nás chrání před zlým koncem? Kdo zná správnou odpověď?

Letošní představení festivalu Tanec Praha skutečně přináší estetický zážitek, technickou dokonalost, hluboké myšlenky a musíme být vedení festivalu Tanec Praha (Yvona Kreuzmannová, Markéta Perroud) vděčni, že zprostředkovali českému divákovi to nejlepší, co mohli z celosvětového umění přivézt. Bravo a těšíme se na další ročník!!

Eva Smolíková

Foto: Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

Šaolin či kaolín?

Premiéry „Faun“ a „Nomád“ završily na festivalu „Tanec Praha 2017“ velmi úspěšnou spolupráci souborů EASTMAN a 420PEOPLE. A opět jsme s nadšením obdivovali mistrovství choreografického mága Sidi Larbiho Cherkaouie, tentokrát za výrazného přispění Václava Kuneše.

Další z velkých událostí letošního festivalu „Tanec Praha“ se odehrála na scéně Jatka78 v Praze v neděli 4. června. Bylo to již mé druhé setkání s famózním vlámským choreografem, tanečníkem, muzikantem a výtvarníkem Sidi Larbi Cherkaouiem během dvou nedělí. Vlastně třetí, během nedělí tří! Jelikož Sidi Larbiho i tohoto představení se bezprostředně dotýkal rozhovor s vůdčí osobností souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem, který jsem připravoval o týden dříve – rovněž v neděli!

Večer v industriálních prostorách Jatek78 byl dvojitým představením. Na rozdíl od kvalitního tištěného programu, kde bylo opačné pořadí, nás jako první uvítala Larbiho choreografie „Faun“. Představila se v něm kmenová sólistka Larbiho souboru EASTMAN Nicola Leahey a Václav Kuneš ze 420PEOPLE.

Sidi Larbi Cherkaoui a Václav Kuneš připravují inscenaci „Nomád“.

Je to pohybově i orientačně náročná téměř dvacetiminutová etuda na důvěrně známé dílo Claude Debussyho. Speciálně náročná na mužskou roli. Ostatně, Václav Kuneš se tomu netajil ani v již uveřejněném rozhovoru (na jiném místě Tanečního magazínu). Debussyho muziku místy vhodně vystřídaly východní melodie z autorské dílny Nitina Sawhneye. Larbiho choreografie tradičně nepostrádala nepřeberné množství inspirací a nových pohledů na souznění s přírodou. I člověka s člověkem. Tuto baletní seanci původně připravil Sidi Larbi Cherkaoui jako poctu legendě tance – Václavu Nižninskému. A jeho citlivá choreografie tento její hlubší smysl umocňovala. Oba sólisté byly místy individualitami, ale současně tvořili sehraný tým. Celý jejich výkon umocnila citlivá světelná spolupráce Adama Cariéra. Mne nejvíce v tomto smyslu imponovalo minimální použití bodových reflektorů, na něž došlo téměř až v samotném finále.

Hlavní částí večera bylo společné představení souborů EASTMAN a 420PEOPLE pod názvem „Nomád“. Velice uznávám, že název vznikal až skutečně tvůrčím způsobem – na poslední chvíli. Celkové programy Tance Praha toto koprodukční dílo uvádějí ještě pod pracovně obecným názvem „Premiéra“. Osobně mám k představením, která vznikají tak, že si předem někdo „nalinkuje“ název i ostatní spíše vnější atributy, vypěstovaný despekt. Nevím, jak váženým čtenářům, ale mně takové postupy zavánějí výrazným kalkulem. Cením si, když název vznikne organicky až na závěr.

Nicola Leahey a Václav Kuneš v baletu „Faun“ v Larbiho choreografii.

Sidi Larbi Cherkaoui se – za výrazného přispění Václava Kuneše – protentokrát představil v úplně opačném světle. Expresívnějším i progresívnějším. Koneckonců, měli k tomu k dispozici hned mezinárodní tým tanečníků. Opět společenství EASTMANU a 420PEOPLE. Jmenovitě: Francescu Marii Amante, Sabine Groendejik, Nicolu Leahey, Mabrouk Gouicem, Vojtěcha Raka, Filipa Staňka, Antonina Rioche a Nemo Oegoedeho. Jiný ráz představení udal i odlišný světelný koordinátor – Willy Cessa.

Hudba byla, jak je u Sidi Larbiho časté, převážně ve východním duchu. Místy si divák připadal jako u vyznavačů učení šaolinu… EASTMAN i 420PEOPLE zde opět nalezli společnou řeč a utvořili jednolitý „teamwork“. A to zdůrazňuji, že jsem viděl naprosto první premiérové uvedení!

Tematika bloudění a hledání v poušti, nalézání podstaty žití a objevování vlastní individuality a svého místa na světě, snad nemohla neoslovit žádného z diváků v přeplněném sále. Nejsilněji celý Larbiho scénář gradoval v závěru samém. Jednotliví aktéři nosili do pouště celé hrsti něčeho vazkého. Tu to byla životadárná voda. Pojednou se to proměnilo na sypání rýže na jakýchsi vzdálených východních plantážích… Aby se to „cosi“ v závěru stalo životodárným blátem, které obrodí poušť. Ve finále se touto hmotou – připomínající barvou i strukturou kaolín – interpreti obalili. Strhující závěr! Komusi v hledišti to prý připomínalo zápasy žen v bahně. S takovým výkladem však zůstal osamocen.

Závěrečné zkoušky představení „Nomád“, pod bedlivým dohledem Sidi Larbiho (sedící úplně vlevo).

„Faun“ i „Nomád“ znovu dokázaly genialitu Sidi Larbiho. Já však ještě výše hodnotím spolupráci dvou souborů. I dvou mužů – Sidi Larbiho Cherkaouie a Václava Kuneše. O dalších nemluvě. Díky za pozoruhodný zážitek. V neposlední řadě patří dík i „Tanci Praha“ a dalším organizacím, že nám tento silný divadelně taneční projekt umožnily prožít.

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec Praha zahájila primátorka a Sidi Larbi Cherkaoui

V neděli 28. května 2017 byl v hypermoderní hale Forum, v Praze 8, Karlíně, zahájen již devětadvacátý ročník prestižního mezinárodního festivalu Tanec Praha. Bude probíhat do 28. června 2017 nejen v Praze, ale i v dalších devatenácti městech Čech i Moravy.

Tam, kde kdysi bývávaly výrobní haly kotlárny socialistického koncernového podniku ČKD Dukla Karlín (a ještě dříve historický podnik Breitfeld a Daněk) nyní již tři roky sídlí nejmodernější multifunkční kulturní sál v Praze – Forum Karlín. S hledištěm pro tři tisícovky osob. A právě v něm byl ve večerních hodinách v neděli 28. května 2017 slavnostně zahájen již devětadvacátý ročník mezinárodního tanečního festivalu Tanec Praha.

Vlastní zahajovací ceremoniál obstarala ruku v ruce se zakladatelkou a ředitelkou festivalu Yvonou Kreuzmannovou primátorka hlavního města Prahy paní Adriana Krnáčová. Vtipně připomněla své dětské baletní krůčky a vysvětlila, že posléze se raději věnovala sportování. Obě dámy pak přestřihly pomyslnou „otvírací lentu“ festivalu. A pódium mohlo patřit tomu nejlepšímu, co současný světový tanec nabízí. Souboru Eastman vlámského tanečníka, choreografa i hudebníka Sidi Larbiho Cherkaouie. A jeho strhujícímu představení „Fractus V“.

Sidi Larbi je výjimečnou osobností světových pódií výrazového tance. Nejen, že vymýšlí neotřelá choreografická sdělení, komponuje hudbu a sám tančí i je multiinstrumentalistou, scénickým výtvarníkem, ale zároveň hledá a nalézá souvztažnosti mezi tancem i filosofií. Pro „Fractus V“ byl Larbi inspirován učením amerického filosofa židovského původu Noama Chromského. Obzvláště jeho obhajobou takzvané „společné řeči“. A kde jinde společnou řeč nalézat, než v tak kosmopolitním oboru jako tanci?

Mimo vrcholných výkonů tanečníků ze skupiny Eastmen zaujala hudba. Jak „východní“ jméno souboru tak trochu napovídá, byla v hlavní linii ohlasem idické hudby. Její vrcholné momenty připomínaly sólové období exčlena Beatles George Harrisona či nezapomenutelného indického hudebního barda Ravi Shankara. Tomu napomáhaly i sitáry, tambury, autoharfy i další nástroje charakterizující tento hudební trend. Indicky znějící muzika nebyla jediným hudebním východiskem „Fractusu V“. V kontrastním střihu se zde objevily klavírní motivy, za něž by se nemusel stydět ani Edvard Hagerup Grieg. Ty naopak střídaly pas áže harfy s klavírem slovanské melodiky, místy připomínající i důvěrně známé skladby Bohuslava Martinů. A nezapomnělo se ani na diskotékový styl.

Stejně mnohovrstevný byl i baletní styl. Složité velkoplošné lidské obrazce střídal step. Náhle kontrastně zaplnil pódium styl Lindy Hop. V přímém kontrapunktu se zde objevovaly prvky flamenca, break dance, ale i hip-hopu. Tanečníci kontinuálně prolínali s muzikanty. Chvílemi se stávali i kulisáky a stavěči scény či stepovacích desek.

Ačkoli bylo v hledišti přísně zakázáno fotografovat, fotograf (dokonce s bleskem!) se objevil přímo na pódiu. V jedné z vrcholných pasáží celého večera. Ta pranýřovala určitou nenasytnou až bestiální touhu dnešních médií zachytit tragicky vypjaté obrázky života.

„Fractus V“ byl zkrátka erupcí zdánlivě protichůdných námětů, nápadů a myšlenkových pochodů. Došlo v něm i na apelativní mluvené slovo. I jeho náladová poloha se neustále měnila. Od vážných pasáží až po humornou hyperbolu.

Pětasedmdesát minut nabitého představení tak divákovi uteklo, jako by se jednalo o půlhodinku pouhou! A není náhodou, že narvaný třítisícový sál ještě dalších deset minut tleskal vestoje.

Sidi Larbi Cherkaoui se ukázal jako naprosto výjimečná světová osobnost, která je schopna dát souvislosti a řád i zdánlivě naprosto neslučitelným až ambivalentním prvkům. Nejen, že je umně poskládal v silný a mnohoznačný celek, ale dal naplno vyznít i jednotlivým fragmentům představení. Dokonale vystihl jejich jemné nuance i barvité valéry. Je skvělé, že se s jeho souborem budou moci diváci Tance Praha ještě setkat při společném projektu s domácím souborem 420PEOPLE. Konkrétně na představení „Premiéra + Faun“ v neděli 4. a v pondělí 5. června. Vždy od 20.00 hodin na scéně Jatka78. Ale na festivalu Tanec Praha vás toho čeká – až do 28. června – daleko více!

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha a archiv hlavního města Prahy

TANEČNÍ MAGAZÍN