Český a slovenský tanec na Tanzmesse Düsseldorf 2018

Největší veletrh tance na evropském kontinentu – Čechy bude zastupovat Švihlá, Slovák Jaro Viňarský i Miřenka Čechová!

Letošní 12. veletrh tance Tanzmesse se koná od 29. srpna do 1. září a český tanec na něm bude opět zastoupen v rámci stánku CZECH AND SLOVAK CORNER. K tomu uvede i mezinárodně mimořádně úspěšnou inscenaci „Švihla“, prezentaci Focus Forum a Czech Closing Party.

 Na veletrhu se představí jedno české dílo – ŠVIHLA Terezy Hradilkové – vybrané pořadatelem z více než 700 přihlášených děl z celého světa, ale velký prostor dostanou i další čeští umělci v 90minutové studiové prezentaci FOCUS FORUM.  Výrazně se na ní podílejí Tereza Ondrová a Jaro Viňarský pod režijní taktovkou Petry Tejnorové, další části patří Miřence Čechové, Tereze Hradilkové a da lším umělcům, které netradičními formami představí v moderátorské roli Ewan McLaren s Yvonou Kreuzmannovou. Zviditelnění české scény podtrhne také CZECH CLOSING PARTY. Tu nový ředitel Tanzmesse věnoval právě progresivní české scéně, kterou zná díky letité spolupráci s Tancem Praha.

„Švihla“ Terezy Hradílkové jistě zaujme i veletržní publikum (ze stejné inscenace je i titulní snímek tohoto článku)

Tanzmesse je prestižní bienále – největší veletrh tance na evropském kontinentu. Jedná se o jediný veletrh svého druhu v Evropě, který přináší řadu příležitostí ke zviditelnění rozvoje taneční scény dané země nejen v evropském, ale i celosvětovém kontextu. Více než 700 vystavovatelů si zde vzájemně předává informace, vyhledává partnery pro koprodukce a další formy mezinárodní spolupráce, diskutuje o nejnovějších trendech tanečního a pohybového umění. Veletrh nabízí i možnost zhlédnout v sérii představení velmi pestrou a různorodou paletu světové scény posledních let.

Čechy bude reprezentovat i Miřenka Čechová

CZECH AND SLOVAK CORNER je osvědčený koncept deklarující spolupráci kdysi jednoho státu a nabízející netradiční design s využitím typické kresby Josefa Lady. Na konceptu a využití stánku spolupracují tři subjekty: Tanec Praha, který se účastní Tanzmesse již od roku 2004, Arts & Theatre Institute Prague, jenž se poprvé zapojil již v roce 2012, a letos vůbec poprvé Theatre Institute Bratislava. Veletrhu se účastní mnoho jednotlivců z řad umělců, ředitelů festivalů a divadel i tanečních kritiků.

„Jsem opravdu nadšená, že letos dostáváme na Tanzmesse tolik prostoru. Velkým úspěchem je samo o sobě pozvání představení Švihla, ale nikdy předtím jsme nedostali dalších 90 minut pro atraktivní prezentaci naší scény v celé šíři, natož takovou šanci zviditelnit českou kulturu, jakou dává Closing Party. Té se vždy účastní kolem tisíce expertů z celého světa.“, říká Yvona Kreuzmannová a dodává: „Dieter Jaenicke právě ukončil své působení v Hellerau, kde byl naším partnerem zvláště pro bienále Dance Transit, na němž zazářilo několik českých inscenací. Po svém nástupu do funkce ředitele Tanzmesse tak neváhal zúročit dobré zkušenosti s českou scénou a oslovil nás s velkou důvěrou.“

 Tanec Praha z.ú. nachystal  také zajímavou příležitost pro diváky v PONCI –  divadle pro PONEC. V úterý 28. srpna v 18 hodin zde proběhla otevřená zkouška díla běloruské umělkyně Olgy Labovkiny, která se letos jako zahraniční host zúčastnila festivalu Česká taneční platforma a Ateliéru EDN (European Dancehouse Network) a nyní zde pobývá na tvůrčí rezidenci.

 Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=0L7B1ckD9xo

 

Česká účast na TANZMESSE 2018:

HAPPY HOUR

  1. 8. / 13:30 / NRW-Forum Düsseldorf, Ehrenhof 2, 40479 Düsseldorf

Stánek č. 65/66

Setkejte se osobně s českými i slovenskými tanečníky a tvůrci u sklenky vína.

FOCUS FORUM – CHECK THE CZECHS & SLOVAKS!

Gateway to Czech and Slovak dance

  1. 8. / 17:15–18:45 / tanzhaus nrw, Studio 6, Erkrather Str. 30, 40233 Düsseldorf

Kdo je kdo na české a slovenské taneční scéně? Objevte nejzajímavější umělce, festivaly, prostory a možnosti pro mezinárodní spolupráci.

 SWISH (Švihla)

  1. 8. / 20:30 h / FFT Kammerspiele, Jahnstr. 3, 40215 Düsseldorf

Choreografie a interpretace: Tereza Hradilková

Taneční představení Švihlá dokazuje, že skákání přes švihadlo není jen dětská hra; symbolizuje i ambici, touhu po výkonu, snahu o sebezdokonalování.

CZECH CLOSING PARTY

  1. 9. / 22:00 / tanzhaus nrw, Erkrather Str. 30, 40233 Düsseldorf

TO BEER OR NOT TO BEER?!

DJ Spring, AKA Jaro Viňarský & Czech dance artists and experts

 

Foto: TANEC PRAHA

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Představením „Sunny“ končil 30. jubilejní ročník festivalu TANEC PRAHA 

Ve  Foru Karlín proběhl „Gala Closing“ letošního festivalu TANEC PRAHA za účasti francouzského velvyslance a českého ministra kultury.

Ve  Foru Karlín proběhl za účasti ministra kultury a velvyslance Francie Gala Closing letošního ročníku festivalu TANEC PRAHA –  živý koncert Awira Leona roztančený izraelským choreografem Emanuelem Gatem pod názvem „SUNNY“. Tato multižánrová jevištní podívaná tak zakončila 30. jubilejní ročník festivalu TANEC PRAHA 2018, který trval od 1. do 25. června a proběhl v rekordních 21 městech a obcích České republiky včetně Prahy. 

Závěrečné představení „Sunny“  bylo místy dynamické a soubor dokazoval, že je dobře sehraný…

Letošní ročník festivalu TANEC PRAHA s mottem „Tancem proti předsudkům“ a podtitulem „Na věku nikdy nezáleželo méně“ představil od 1. do 25. 6. divákům pestrou nabídku děl z Evropy, Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Publikum obdivovalo taneční tvorbu z celkem 14 zemí, konkrétně to byly: Belgie, Burkina Faso, Česká republika, Čína, Francie, Izrael, Jižní Korea, Kanada, Maďarsko, Mexiko, Nizozemí, Senegal, Slovenská republika, Spojené státy americké. Festival letos celkově nabídl stovku akcí v Praze a regionech.

V rámci hlavního programu v Praze měli diváci šanci zhlédnout 16 představení, konkrétně v prostorách Fora Karlín, divadla PONEC či DOX.  Kulisami festivalu nebyly však jen divadelní sály, dalších šest představení se konalo přímo pod širým nebem – u Národního památníku Vítkov, u Armádního muzea na Žižkově či v prostorách kasáren Karlín anebo žižkovského tunelu.

Doprovodný program TANCE PRAHA nabídl letos v Praze celkem 14 akcí – 6 workshopů, 3 moderované debaty, 2 prezentace, 1 film a 2 výstavy včetně „Celebrating Kylián!“. Do tance se tak mohli opět zapojit i diváci, ať už díky workshopům, zaměřeným nejen na tanec, ale i kulinářské umění či fotografii, nebo debatám. Festival nezapomněl ani na nejmladší diváky, kterým byla určena sekce TANEC PRAHA DĚTEM. V této linii se kromě obvyklých divadelních představení konaly dvě specifické akce (prezentace a workshop). Nechyběly ani Openingy a Closing party.

Milou specialitou letošního jubilejního ročníku festivalu byla výstava na počest Jiřího Kyliána – „Celebrating Kilián!“

V dalších 20 městech a obcích se celkem odehrálo přes 60 akcí. Festival měl letos zastávky v Brně, Broumově, Českých Budějovicích, Čkyni, Hradci Králové, Chocni, Jihlavě, Karlových Varech, Kladrubech, Liberci, Malovicích, Nečtinách, Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Písku, Plzni, Sušici, Táboře a Ústí nad Labem. Mimo Prahu viděli diváci 54 představení a měli možnost zapojit s e do 6 workshopů, 2 diskusí či zhlédnout 2 projekce, to vše za účasti umělců nejen českých, ale i z dalších zemí světa včetně Afriky či Mexika.

Návštěvnost letošního festivalu potvrdila rostoucí zájem veřejnosti o současný tanec s přesahy do jiných žánrů soudobého umění. Celkově festivalový program přilákal přes 9 000 návštěvníků, z toho více než 5 200 v Praze a přes 3 800 v dalších 20 městech a obcích ČR.

Rozverný dětský „Svět z papíru“ Mirky Eliášové zaujal i ve východočeské  Chocni

Festival TANEC PRAHA letos významně podpořil vznik nových projektů českých umělců v mezinárodní spolupráci a stal se koproducentem čtyř děl, z nichž tři byla uvedena jak v Praze tak v regionech.

Cirkusově laděné „Origami“ si podmanilo nejen jihočeský Tábor (na snímku), ale i další místa

Atmosféra letošního festivalu byla mimořádná, ovacemi ve stoje ocenili diváci umělce nejen při Openingu v PONCI, ale i v dalších divadlech, užívali si mimořádnou kvalitu i pestrost, která naznačila, kam se chceme vydat po 30 letech festivalu TANEC PRAHA. Objela jsem několik kontinentů, abychom dokázali navázat na letošní zájem o Afričany, Mexičany i umělce z Asie stejně úžasnými zážitky v příštím roce. Už nyní máme část programu připravenu, promýšlíme koprodukce českých umělců se zahraničními a těšíme se i na celou 18. sezonu v PONCI, kam můžete chodit na skvělý tanec po celý rok,“ dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu.

Ta, bez níž by TANEC PRAHA nebyl festivalem – jeho ředitelka Yvona Kreuzmannová

TANEČNÍ MAGAZÍN musí uznat, že Yvona Kreuzmannová svou neúnavnou činností skutečně  pozvedá povědomí českého diváka o tanci na celém světě. Už teď se těšíme  se na další ročníky, které určitě přivezou kulturu z dalších nám méně známých krajin. 

„Sunny“  bylo choreografickým dílem Emanuela Gata

Yvona Kreuzmannová byla při  závěrečném  Gala Closingu  oceněna slovy ministra kultury: „Yvona vydupala ze země něco, co nebylo, na začátku 90. let jsme o kulturu bojovali.  Peníze vložené do kultury se zúročí za mnoho let a politici chtějí vidět výsledek ihned! Kultivovat společnost trvá dlouho.  Proto je těžké  něčeho dosáhnout.  Tanečníků si velmi vážím. Dřou do úmoru, jsou skromní, času moc není.  Mecenášů, kteří podpoří tanec, není moc a pohybové divadlo nadbytek  prostředků nemá“, řekl Ilja Šmíd, tehdejší ministr kultury. 

„Sunny“ se snažilo zaujmout i scénicky, ale většinu diváků nedojalo…

Samotné představení „SUNNY“, které uzavíralo letošní festival, sice začínalo slibně, na scéně se v úvodu objevil  umělec v podivném kostýmu a masce, leč  bohužel, představení samo o sobě divákům moc nepřinášelo.  Ačkoliv choreograf Emanuel Gat patří k nejvyhledávanějším osobnostem dnešní světové taneční scény a projekt „Sunny“ dává výjimečnou volnost kreativitě všech performerů i v oblasti kostýmů, ani scéna, ani kostýmy neříkají divákovi mnoho. Zpočátku jsou tanečníci polonazí, později sice oblečení, ale kostýmy neevokují nic. 

Soubor je sice perfektně sehraný a dokonale tančí do rytmu hudby Awira Leona, francouzského hudebníka, skladatele, performera i producenta, který v Praze představil svou elektronickou alternativní hudbu, ale celkový dojem je spíše takový, že soubor doplňuje pohybem hudbu, rozhodně nemůžeme  hovořit o tom, že by nás taneční představení  svým obsahem nějak dojalo.

Nicméně  musíme připustit i to, že  souznění tanečníků s hudbou nemá chybu, je to dokonale roztančený koncert,  těla  bezchybně sladěná s rytmem, hudbou, zvukem a hlasem. 

 Foto: TANEC PRAHA

Kateřina Kavalírová, Eva Smolíková

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Údiv střídá údiv

Tancující babičky překvapily! Moderní i tradiční tanec, smích, neotřelé nápady, průřez exotickou korejskou kulturou.

V rámci festivalu TANEC PRAHA diváci zhlédli představení „Dancing Grandmothers“ korejské choreografky Eun – Me Ahn. Podtitulek „Událost sezóny“ napovídal, že máme před sebou něco mimořádného a vskutku, bylo tomu tak.

 Dancing Grandmothers“ bylo nejen sondou do korejské kultury a národa, ale také vynikající zábavou pro diváky.

Zpočátku videoprojekce přináší obrazy korejské krajiny i měst a záblesky každodenního života Korejců. Do toho přichází tanečníci, kteří střídají všechny možné různobarevné kostýmy, sem tam zpestřené ponožkami, které jsou každá jiné barvy. Neustále se střídající tanečníci v kostýmech… Začínám být trošku skeptická. Ale stop – je tady videoprojekce s obrazy korejských žen, které tančí ve svém přirozeném prostředí svůj národní tanec. Tančí s radostí, zapomínají na všechny strasti života, bolavá záda se na chvilku narovnají a nemohoucí se na pár sekund pustí opěrného vozíku, tančí  se v obchodě, na poli, na ulici. Dojemné, směšné, jak chcete. Ale díváme –li se pozorně, vidíme mnoho z korejského života, oblečení, prostředí, domovy, práci, životní styl. Postupně se plátno zaplní všemi možnými obrazy tančících babiček a divákům se vloudí úsměv na tvář, ať  už chtějí nebo ne.

Opět přichází na scénu tanečníci a představení se stupňuje. Mladí muži tančí s babičkami (ať mladíci nebo babičky, všichni tančí se stejnou vervou a energií) a teprve teď přichází nálož neuvěřitelných nápadů. Tanec je doplněn videoprojekcí třeba tak, že v jednom rohu se náhle objeví hlava zvířete a hned zas v druhém, jakoby tanečníky zvíře špehovalo. Musíte se smát. Obraz i zvuk doplňují tanečníci neutuchající energií, tradiční korejská hudba střídá supermoderní. Pak zase tančí babička v náručí muže, pro kterého pláče…

Choreografce Eun – Me Ahn, která ve svém díle vyzvedla mladé muže, protože podle jejích vlastních slov právě oni představují budoucnost národa, se podařilo také současně ukázat krásnou myšlenku, totiž, že mladíci, (zejména v okamžiku, kdy berou starší ženy do náručí) si žen váží a respektují je. To podle slov autorky v Koreji není tak úplně pravda a žena je v podřízeném postavení.

 Nelze opomenout moment, kdy mladí tanečníci předvádí svou taneční variaci se širokými kalhotami. Člověk žasne, kolik různých nápadů je možné vidět a jak se obyčejné kalhoty dají v tanci využít.

Korejský pohybový slovník a pověstná mrštnost tohoto  národa se přece jen liší od českého tance, proto český divák se zájmem sleduje každý pohyb.

 Mladé talenty vystřídají „babičky“. Musíte  uznat, že starý člověk může být v tanci velice roztomilý, dávat energii a radost ostatním a nemusí být právě superhvězda, aby druhé těšilo se na něj dívat. Ostatně tyto usměvavé babičky jsou toho dokladem. Tanečník určitě nemusí nutně ukončit ve čtyřiceti letech kariéru, ale musí v sobě prostě mít „to něco“.

 Smích je požehnání“ hlásá slogan a korejští umělci si můžou strhat bránice, mladíci i babičky si v hlasitosti smíchu v ničem nezadají.

Ke konci představení je na dovršení vší pestrosti dokonce použit stroboskop.

Dancing Grandmothers“ je jedinečné představení, divák má možnost nejen nahlédnout do korejské kultury, módy, ale také se smát, žasnout nad všemožnými choreografickými nápady a výrazovými prostředky, (Eun – Me Ahn si byla velmi blízká s Pinou Bausch, která ji od počátku milénia často zvala do Wuppertalu),  ale i těšit se z vitality babiček a radosti se kterou tančí.

Musíme také obdivovat fyzickou kondici tancujících žen, které v podstatě devadesát minut tančí v dosti ostrém tempu. Bravo! A pak, že je tanec pouze uměním mládí! Tyto ženy dokazují pravý opak.

Na závěr jsou diváci vyzváni k tanci s korejským souborem, a tak, ačkoliv mě bolí páteř po těžkém úrazu, nechávám se inspirovat stařenkou, která se pustila opěrného vozíku,  a tančím, co mi síly stačí.

 Dancing Grandmothers“ patří bezesporu k nejlepším představením, které jsem letos měla možnost zhlédnout, jak po stránce výrazových prostředků, tak i díky tomu, že vypovídá mnohé o nám vcelku málo známé Korejské zemi.

 Foto: Vojtěch Brtnický a TANEC PRAHA

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

 

„Origami“ na TANCI PRAHA – hold modernímu cirkusu

Poblíž sochy Jana Žižky z Trocnova jsme sledovali nekonvenční „Origami“. Nejčastěji hrané a v nejvíce místech uvedené představení TANCE PRAHA 2018.

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral pražský Vítkov. I když původně toto velmi zajímavé představení pomýšlel vidět v parku Peliny v Chocni… Nicméně i pro ilustrační fotografie jsme si – kromě svých vlastních žižkovských – vybrali symbolicky ty z Tábora. Když už jsme tedy sledovali program ve stínu sochy Jana Žižky…

Stejně jako již v TANEČNÍM MAGAZÍNU recenzovaná hříčka „Neboj“ v nedalekém žižkovském tunelu, bylo i „Origami“ – ještě navíc mimo přehlídky TANEC PRAHA 2018 – součástí velkého letního karlínského a žižkovského festivalu „Landscape“. Ten vrcholí ve středu 21. 6. rovněž na vrchu Vítkově ohromným multikulturním vystoupením.

Světová premiéra představení „Origami“ se konala již před více než třemi lety na festivalu „Biennale de danse du Val-de-Marne“. Tedy přesně v březnu roku 2015. To je zcela jistě vidět na všech protagonistech i jejich (zde velmi nezbytných) technických spolupracovnících. Myslím onu vyzrálost a vyhranost. Z druhé strany je třeba kladně hodnotit jejich zápal i chuť, odhodlání i hledání stále něčeho nového. Prostě, že za ty desítky, ba stovky repríz se pro ně „Origami“ nestalo rutinou…

Origami“ je technicky hravou inscenací. Na ohromném návěsu – i s koly – se odehrává velká artistická show hlavní protagonistky Satchie Noro. Více než půlhodinovým sólovým akrobatickým výstupem vzdává hlavní a jediná protagonistka hold novodobému cirkusovému umění.

O co v zásadě jde? Chladný kovový kontejner v divákovi evokuje stavby a hlavně přístavní doky s jejich překladišti globalizovaného obchodního světa. Zároveň jsou jeho kola symbolem kinetiky. A do třetice, a to zejména, tento návěs připomíná moderní káru. Tedy to, čím odjakživa historicky jezdili kočovní herci a pouťoví umělci za svými diváky. Tato industriální romance nás donutí k zamyšlení se v čase, ponoření se do svého vlastního, ryze poetického azylu uprostřed každodenní šedi a stereotypu.

Japonsko-francouzská performerka Satchie Noro však vnímá kontejner ještě jinak. Dodává mu hravost, dynamiku i určitou poezii všedního dne. To vše v důmyslném konstrukčním řešení Silvaina Ohla.

Kontejner totiž může být v zásadě rozložen na tři díly. Ale toto jeho přetváření umožňuje množství alternativních variací. A tak návěs vytváří působivou dekoraci, divadelní scenérii, v níž se pomalu a promyšleně pohybuje tanečnice i akrobatka v jedné osobě. Ta nehledá efekt, ale přesnost v každém okamžiku, její pohyb i akrobatické prvky jsou hybnou silou metamorfózy – v dynamických proměnách perspektivy umělčina těla a prostoru.

Je zajímavé, že toto představení vznikalo v průběhu několika rezidencí: Le Citron Jaune – Centre National des Arts de la Rue, Port Saint Louis du Rhône Les Noctambules – Les Arènes de Nanterre, Fabriques de culture Ile de France. A na výsledném uměleckém tvaru se to bezesporu podepsalo.

A závěrem musíme i představit umělkyni. Satchi Noro je tanečnicí, choreografkou, vzdušnou akrobatkou a spoluředitelkou uměleckého prostoru „Les Noctambules“ (platformy pro nový cirkus) ve francouzském Nanterre. Po klasických studiích tance si vyzkoušela tradiční i alternativní scénu v Berlíně i jiných místech. Aby se vrátila do Francie, kde navíc propadla novému cirkusu, a později též komunitní práci umělců. V roce 2002 založila vlastní soubor „Furinkaï“. Hnací touhou pro ni bylo, aby mohla nezávisle zkoumat pohyb v nekonvenčních prostorách. Zajímal ji vztah objektu, těla a hudby. Podmanily si ji performance i instalace a později sociální projekty. V roce 2013 poprvé ve spolupráci se Silvainem Ohlem rozvinula práci s kontejnerem, aby pokračovala v chilském Valparaisu a uvedla premiéru „Origami“ na „Biennale de Val-de-Marne“ s hudbou saxofonisty a skladatele Freda Costy.

V některých místech uvedení následovala po představení „Origami“ projekce filmu „Retour a Ominato“.

Retour a Ominato“ je názvem filmu, který Satchi Noro natočila roku 2012. Vydala se nákladní lodí z Marseille do japonského města Ominata, kde se narodil její otec. Šlo tehdy o podobnou trasu, kterou kdysi její otec absolvoval v opačném směru, když ho v roce 1961 vyslal jeho japonský mistr šířit aïkido v Evropě i Africe. Plavba trvala 42 dny, které umožnily ponořit se zcela do filosofie těla a ducha, souhry naprosto přirozené, hluboké a nekonečné, jak to původní formy aikida nabízejí. Tady se začala rodit i vášeň Satchi Noro pro kontejnery…

V rámci TANCE PRAHA 2018 bylo „Origami“ uvedeno postupně v Českých Budějovicích, Táboře, Jihlavě, Chocni, Pardubicích, Brně, Olomouci, Ostravě, Praze a Plzni.

ORIGAMI

Projekt, koncept: Satchie Noro a Silvain Ohl
Konstrukce: Silvain Ohl a Eric Noël
Tančí: Satchie Noro
Původní hudba: Fred Costa se zpěvem Maia Barouh
Prostorová produkce: Vincent Mallet
Kostýmy: Karine De Barbarin
Koprodukce: Centro Cultural Teatro Container Valparaiso / Les Noctambules de Nanterre /, Institut Français de Santiago du Chili / La Briqueterie, CDC du Val-de-Marne /, Le Centre culturel de La Norville / Le Théâtre d’Arles, scène conventionnée
pour les nouvelles écritures / With help from Arcadi Île-de-France, Dispositif
d’accompagnements / With support from Conseil Général de l’Essonne and la
Direction Régionale des Affaires Culturelles d’Île-de- France – Ministère de la
culture et de la communication /

Ve spolupráci s: Centro Cultural Teatro Container.
Asistence a podpora: Le Citron Jaune, Centre National des Arts de la Rue/ Les Noctambules de Nanterre / Brand & Nuance / Groupe F / Le Théâtre Brétigny / Sud Side and their workplace / Ciudad Abierta

Za podpory Francouzského Institutu v Paříži.

Foto: autor a TANEC PRAHA (Tábor)

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

TEREZA ONDROVÁ a také PETRA TEJNOROVÁ jako BUSTER KEATON

Režisérka poprvé na jevišti v roli performerky!

Závěr této sezony čeká velká událost. V rámci 30. ročníku festivalu TANEC PRAHA 2018 bude uvedena světová premiéra představení francouzské choreografky působící v Belgii Karine Ponties s názvem SAME SAME. Duet, v němž vystoupí tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a poprvé na jevišti i režisérka Petra Tejnorová, budou moct diváci poprvé zhlédnout 11. června ve 20:00 hod v divadle PONEC. Projekt vznikl v mezinárodní koprodukci skupin danceWATCH (CZ), Dame de Pic (BE), Festivalu TANEC PRAHA (CZ) a Le 140 (BE). Více na www.tanecpraha.org www.dancewatch.cz.

Koprodukce festivalu TANEC PRAHA přinášejí velké výzvy umělcům, kteří se nebojí nových impulzů, zkoumání neznámého, hledání jiných postupů a třeba i rolí stanovených jinak, než jsme byli zvyklí,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha z.ú. a dodává: „Ne náhodou se tak divadelní režisérka Petra Tejnorová ocitne na jevišti spolu s přední českou tvůrčí taneční osobností Terezou Ondrovou. Jejich společný zájem o hledání hranic jemného humoru, ironie či absurdity při vší úctě ke spletitosti lidskýc h vztahů podtrhuje režijně-choreografické vedení Karine Ponties.“

Režisérka Petra Tejnorová

Performerky, inspirovány osobností Bustera Keatona, přes veškerou odlehčenost formy dokáží dojmout svou hloubkou a upřímností.

Tanečnice a performerka Tereza Ondrová

Choreografka Karine Ponties smysl inscenace dále osvětluje:Nic nedefinuje lidskou bytost tak, jako její sklon k absurdním činům s nepravděpodobnými výsledky. Ve světě, kde rozum nepředstavuje nic než hezkou fasádu, nás náhlá pošetilost staví tváří v tvář našemu vlastnímu pojetí normálnosti a umožňuje nám vydat se dosud nevyšlapanou cestou,“ říká a doplňuje: „,SAME SAME´ zobrazuje dvě ženy kdesi mezi vyhořením a vyčerpáním, které ztrácejí směr a objevují svou zvířecí divokost.“

Choreografka Karine Ponties z Belgie

Ve světě, kde rozum nepředstavuje nic než hezkou fasádu, nás náhlá pošetilost staví tváří v tvář našemu vlastnímu pojetí normálnosti a umožňuje nám vydat se dosud nevyšlapanou cestou,“ dodává významná francouzsko-belgická choreografka Karine Ponties.

Tvůrčí tým:


Koncept a choreografie: Karine Ponties (BE/FR)

Tanec: Tereza Ondrová, Petra Tejnorová (CZ)

Světelný design: Guillaume Toussaint Fromentin (BE)

Světla: Zuzana Režná (CZ)

Produkce: Linda Průšová (CZ)

Producent: danceWATCH / Karolína Hejnová (CZ), Dame d e Pic / Rachel Goldenberg (BE)

Koproducenti: TANEC PRAHA festival (CZ), Le 140 (BE)

Celý projekt vznikl za podpory: Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, ALT@RT z.ú., Ministerstva kultury Valonsko-bruselské federace.

Text a foto: Linda Průšová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

JIŘÍ KILIÁN coby dárek k narozeninám

30. ročník festivalu TANEC PRAHA zahájil Jiří Kilián se svým představením „East Shadow“!

Třicátý ročník festivalu TANEC PRAHA začal a narozeninovým dárkem bylo představení samotného Jiřího Kiliána – ikonické osobnosti, která v tanci znamená totéž, co Miloš Forman pro film.

Dílo Jiřího Kiliána čítá zhruba stovku choreografií. Jiří Kilián je Mistrem v propojení tance s filmem, ale i jakýmikoli dalšími druhy umění. Z jeho díla dýchá dokonalost, fascinace obrazem a pohybem, lehkost a hloubka.

Ředitelka festivalu TANEC PRAHA Yvona Kreuzmannová říká: „Lepší dárek jsem nemohla dostat!“

Projekt „East Shadow“ nás přenáší k myšlence na oběti tsunami. Motiv všeničícího mořského živlu na filmovém plátně je zde propojen s živým představením. Kylián oslovil dva tanečníky tvořící zralý pár (Sabine Kupferberg, Gary Chryst) a japonskou klavíristku žijící v Holandsku (Tomoko Mukaiyama).

Představení „East Shadow“ si pochopitelně nenechala ujít ani Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu TANEC PRAHA

Prvního června, tedy v den zahájení festivalu TANEC PRAHA, nadšené obecenstvo v divadle Ponec dychtivě očekávalo „East Shadow“. Představení zahájila Tomoko Mukaiyama svojí hrou na klavír a ta provázela celé představení. Nejprve začal film, scéna na jevišti věrně kopírovala obrazy na plátně, a tudíž dva tanečníci jaksi „vystoupili z plátna před nás“, doslova se zhmotnili a tančili současně s postavami na plátně, vlastně se obrazy vzájemně doplňovaly.

Co pohyb, a to přesný pohyb, to nápad a sebevyjádření. Divák zírá na sled někdy až absurdních obrazů, ale krásných a dokonalých. Každý moment znamená napětí a očekávání věcí příštích. Jiří Kilián diváka doslova hypnotizuje, jeho obrazy vás naprosto pohltí. V tom se ozve rána, přichází strašlivý mořský živel, který bere všechno. Smutek, ztráta. Přesto dva tančící lidé dávají jakousi naději. Evokují v nás myšlenky na ty, kteří přežili.

Jiří Kylián (druhý zleva)

Na závěr se z velkého plátna běsnící živel „valí téměř až na diváka“, strašné a působivé samo o sobě, v kombinaci s pohybem a jistým tajemnem, které během „East Shadow“ pociťujeme, se celý večer stává něčím mimořádným a neopakovatelným.

Ředitelka festivalu Yvona Kreuzmannová blahopřeje hlavní hvězdě zahájení festivalu Jiřímu Kyliánovi i ostatním účinkujícím

Ovace ve stoje neberou konce, ředitelka festivalu Yvona Kreuzmannová děkuje Jiřímu Kiliánovi za tento krásný dárek k 30. narozeninám festivalu TANEC PRAHA.

Připít si bylo možné alkoholicky i nealkem…

A dále probíhá raut, bujaré veselí a hosté se baví až do pozdních nočních hodin. Přesto asi v každém z nás zůstává myšlenka na oběti tsunami a také na East Shadow, krásně zpracované, oduševnělé dílo plné smutku i naděje.

Pod bohatou nadílkou převážně zdravých dobrůtek se prohýbaly stoly

Zeptali jsme se….

TM: Proč je Jiří Kilián v tanečním světě takovým fenoménem?

Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha:

Yvona Kreuzmannová

Protože dokáže dokonale propojovat všechny žánry umění. Je absolutně otevřený, a to všemu, je úplně jedno, jestli je to hudba, film, divadlo, výtvarná stránka umění, nebo tanec. Jednoduše řečeno, Jiří Kilián je schopen všechny tyto oblasti umění perfektně spojit.“

Děkujeme.

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Na věku nikdy nezáleželo méně!

Jubilejní ročník festivalu TANEC PRAHA klepe na dveře!

Tisková konference, kde se krájel dort s neuvěřitelným číslem 30  a která probíhala ve velmi přátelské atmosféře,   odstartovala 30., tedy jubilejní ročník festivalu Tanec Praha, jehož  motto  letos zní:  „Na věku nikdy nezáleželo méně!“

 

 

„Festival nese v sobě silná témata, která rezonují v dnešní společnosti, a to v duchu úcty k velkým osobnostem, jejichž vliv na rozvoj současného umění ve světě je zásadní, ale i otevřenosti vůči novým impulzům“, říká ředitelka festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová.

Jubilejní ročník festivalu se uskuteční v Praze od 1. do 25. června 2018 a již od konce května oživí dalších 20 měst a obcí ČR. Ponese se ve vizuálním stylu i duchu motta posledního ročníku: TANCEM PROTI PŘEDSUDKŮM. 30. ročník festivalu navíc dokáže, že na věku nikdy nezáleželo méně. Dárkem pro diváky i festival samotný je Gala Opening festivalu: návrat Jiřího Kyliána (CZ/NL), tentokrát s komorním mu ltižánrovým představením „East Shadow“. O excelentní závěr akce se postarají inscenace „SUNNY“ Emanuela Gata (IL/FR) a „Dancing Grandmothers“ Eun-Me Ahn (KR). V programu však září i další jména vyzrálých osobností tanečního světa: Germaine Acogny, Louise Lecavalier aj.

„Program 30. ročníku je nabitý osobnostmi s velkou zkušeností a respektem. Na scéně uvidíme Sabine Kupferberg s Gary Chrystem v Kyliánově exkurzi do beckettovského absurdního světa, Germaine Acogny, matku afrického současného tance, pak i stejně nestárnoucí kanadskou cyberpunkovou královnu Louise Lecavalier a nakonec Eun-Me Ahn, která roztančí mj. vitální korejské babičky,“ říká Yvona Kreuzmannová a pokračuje: „Do zákoutí mystické mexické kultury nás pozvou Foco alAire (MX) a do inspirace ze světa dětské fantazie nás ponoří vlámský kabinet k. Velký prostor dostanou koprodukce českých umělců se zahraničními, čímž reflektujeme výrazný posun taneční scény u nás, a nechybí ani prostor talentům z Afriky i Evropy.“

Gala-Opening festivalu 1. 6. 2018

Jiří Kylián o svém díle říká:

East Shadow” neboli “Východní stín” měl premiéru v roce 2013 jako součást “Aichi Triennale” v japonském městě Nagoya. Tento festival byl věnován obětem “tsunami” neboli “veliké vlny”, která zpustošila část východního pobřeží Japonska v roce 2011. Velká část výtěžku z těchto představení podpořila oběti této zničující přírodní katastrofy.

Naše představení “East Shadow” sestává ze tří komponentů:

1) živé představení dvou starších tanečníků.

2) film, jehož protagonisté jsou titíž dva lidé stojící na jevišti. Ten film je vlastně album jejich života.

3) živý, vše-sjednocující klavírní doprovod.


Sloučení filmu a živého představení není samozřejmě nic nového. Obzvláště když se jedná o tytéž lidi, kteří jsou přítomni jak na jevišti tak i ve filmu. To se nezdá příliš složité. To je pravda, protože to je tak jednoduché a samozřejmé,jako koexistence života a smrti. Zajímavé na tom je, že ti lidé na filmovém plátně zůstávají vždy stejně staří, zatímco ti dva živí na jevišti stárnou každou vteřinou, zrovna tak, jako diváci, kteří tomu představení přihlížejí.

V našem představení je přítomnost té „velké vlny“ vlastně jen metaforou mnohých nebezpečí, která nás provázejí po velkou část našeho života. Zde o tanci skutečně skoro nemůže být řeč, „East Shadow“ je spíše pohybové drama beze slov, těžící z hlubokých zkušeností obou protagonistů: Sabine Kupferberg a Gary Chryst. Ti nám dovolují nahlédnout do jejich šťastně-nešťastného tragikomického soužití. Oba t ito představitelé byli dlouholetými členy NDT III, neboli skupiny, pro tanečníky mezi čtyřicítkou a smrtí, kterou jsem založil v roce 1990. Text, který jsem v tomto představení použil, napsal Samuel Beckett specificky pro operu skladatele Mortona Feldmana nazvanou lapidárně “Neither”, volně přeložitelné jako “Ani”….!

V našem představení se tedy jedná o absurdní text, absurdní existenci dvou stárnoucích a ohrožených jedinců, a o strhující proud částečně improvizované a částečně komponované hudby. Jejich skladatelkou a interpretkou je Tomoko Mukayama.

Chvíle štěstí, zklamání, katastrof, či banalit….nic netrvá….vše je jen jedna nekonečná proměna, odnesena nekonečnou obří vlnou času….neznámo kam….“

Na počest Kyliánovy návštěvy je ve spolupráci s Národním divadlem a Kyliánovým nadačním fondem v Praze uspořádána rovněž retrospektivní výstava/instalace Celebrating Kylián!, která se bude konat na nám. Václava Havla – budova B Národního divadla. Jedná se o doposud největší prezentaci unikátních dokumentárních materiálů z Kyliánovy tvůrčí práce a díla. Díky spolupráci zmíněných organizací proběhne výstava ve dvou termínech – od 4. června a poté během října v rámci premiéry Kylián v Národním divadle.

Události sezony – Forum Karlín, 23.–25. 6. 2018:

Emanuel Gat je velmi žádaný na mnoha evropských i světových scénách a našel skvělé zázemí ve francouzském Montpellier. I jeho dílo SUNNY, kterým vyvrcholí festival 25. června, je multižánrové, spojující živý koncert Awira Leona s ori ginálním pohybovým ztvárněním tanečníků ze všech koutů světa. Je mezi nimi i Annie Hanauer, kterou jsme mohli loni obdivovat v Tordre.

Živé a dynamické je i vystoupení korejské choreografky Eun-Me Ahn s devíti tančícími babičkami v symbióze s vynikajícími tanečníky, s nimiž odvážně provokuje proti určité šedi oficiální kultury své země. Pouští se do divokého světa barev, oslovuje seniory na cestách venkovem, dokumentuje je filmově, to vše v přirozeném mezigeneračním dialogu, který je nosným tématem celého festivalu. Ukazuje, že tančit může každý a&nb sp;v každém věku.

Další zralé osobnosti tanečního světa:

Věk nehraje roli ani pro další umělce, resp. umělkyně, které poctí svou přítomností 30. ročník festivalu, ať je to kanadská „cyberpunková královna“ současného tance Louise Lecavalier či první dáma afrického tance, Germaine Acogny.

Lecavalier objela celý svět se skupinou La La La Human Steps, aby se vydala svou vlastní cestou. V Praze jsme ji zažili v roce 2011 v duetech Nigela Charnoka a Edouarda Locka. Tentokrát uvidíme její celovečerní choreografii So Blue, s jejím typickým energickým sólovým projevem, který se prolíná v duetech s tan ečníkem.

Acogny se vrátila na scénu v originální verzi Svěcení jara, kterou festival TANEC PRAHA uvedl v r. 2017. Ve věku nad 70 let nevidí žádnou překážku, znovu se staví na jeviště, tentokrát v ryze divadelní inscenaci, kterou režíroval Mikaël Serre: AN UN DETROIT DU DEBUT / Somewhere at the Beginning. Podařilo se mu propojit životní příběhy rodiny Acogny s filmovou dokumentací prostředí, které si ne každý Evropan dokáže představit. Inscenace je klíčem k pochopení Afriky. Germaine navíc povede workshop nejen pro studenty tanečních škol i profesionály.

Středně velké produkce z Afriky, Latinské Ameriky a Evropy:

Druhým africkým umělcem, který obohatí program festivalu, je Ladji Kone – talentovaný a hloubavý tanečník z Burkiny Faso, který uvede své sólo Lego de l’égo i duet Màa Labyrinthe v dokonalé symbióze s hudebníkem Erwannem Bouvier a povede také workshopy pro dospělé i teenagery či děti s veřejnou prezentací na závěr. Od za átku června bude účinkovat v Praze i regionech.

Foco alAire představují fenomén překračující hranice žánrů, vystihují hluboké pocity Mexičanů žijících ve světě všudypřítomného násilí, ale i silných kulturních tradic. Své pocity přenášejí na scénu plnou fascinujících obrazů, symbolických gest, barev, masek a fantastických výkonů v d&i acute;le Idea de una pasión. K tomu nás nakazí svými minimalistickými pohyby a úsměvy v procesí s názvem LOStheULTAMAR, za zvuku funebrální hudby pod širým nebem. Uvidí je diváci v Praze i regionech.

Na programu nebude chybět ani mimořádně fyzicky disponovaný maďarský performer László Fülöp a jeho soubor Timothy and the Things. Mezinárodní ohlas získal díky platformě Aerowaves, kde byl naposledy vybrán mezi Twenty17 s duetem „Your Mother at my Door“. Ten byl letos v dubnu uveden v USA v rámci projektu V4 Dance Festival a zájemci ho mohou zhlédnout i u nás v regionech. V Praze uvedlo Waiting for Schrödinger, jehož inspirací je myšlenkový experiment slavného fyzika oceněného Nobelovou cenou.

Mezinárodní festivalové koprodukce

Poslání festivalu je mj. podpora vzniku nových děl. Každé pondělí, třikrát po sobě, uvede festival projekty českých umělců v mezinárodní spolupráci. Koprodukce festivalu TANEC PRAHA přinášejí velké výzvy umělcům, kteří se nebojí nových impulzů, zkoumání neznámého, hledání jiných postupů a třeba i rolí stanovených jinak, než jsme byli zvyklí. Festival je významným koproducentem čtyř projektů: Útočiště Viliama Dočolomanského, SAME SAME Karine Ponties, Sunday Neurosis Jiřího Pokorného a Radima Vizváryho a NEBOJ Tvůrčí dvojice Nicole Mossoux – Patrick Bonté.

Útočišti vystoupí na jevišti tři špičkoví tanečníci: Andrej Petrovič ze Slovenska, Minh – Hieu Nguyen z Vietnamu a Rin Kin z Číny v dialogu se třemi hudebníky a zpěvačkou. Projekt je hlubokou sondou do životních příběhů osob, které se rozhodly opustit svou zemi a putovat za lepší budoucností.

Belgická choreografka francouzského původu Karine Ponties nepracuje s českými umělci poprvé. Tentokrát ji oslovily dvě silné ženské osobnosti, které spolu již nejednou pracovaly, ale nikdy obě v roli interpretek přímo na scéně: Tereza Ondrová a Petra Tejnorová.

Třetí projekt spojil dvě výrazné osobnosti s velmi odlišnou zkušeností: Jiřího Pokorného, tanečníka prestižních evropských souborů, a Radima Vizváryho, umělce s velkou láskou k pantomimě a pohybovému divadlu. Duet nesoucí název Sunday Neurosis vznikl mj. v koprodukci holandského divadla Korzo.

Čtvrtou koprodukcí bude site-specific projekt pro magický prostor tunelu mezi Žižkovem a Karlínem, který inspiroval belgický tvůrčí tandem Mossoux-Bonté ke spolupráci s českými studenty z JAMU. Adaptují jej proto i pro zajímavé prostory brněnských Kasemat.

TANEC PRAHA DĚTEM

Festival se tradičně věnuje i nejmladším divákům, tentokrát vyvrcholí různé aktivity českých umělců pro děti a s dětmi představením vlámského souboru kabinet k pod názvem HORSES. Vlámové pozvou diváky do světa nekonečné fantazie přímo s dětmi-spolutvůrci na jevišti. Jejich přítomnost deklaruje, že vnímáme-li děti jako rovnocenné partnery, nejen že to obě strany bytostně baví, ale také nás dokážou strhnout, inspirovat a přinášet nové impulzy.

V regionech uvádí čeští umělci sérií produkcí pro děti i s dílnami po představení. Dětem se věnuje na workshopech i Ladji Kone.

VEN.ku TANCI

Company Furinkaï / Satchie Noro & Silvain Ohl: Origami je nepřehlédnutelnou instalací v otevřeném prostoru: obří kontejner se rozkládá a skládá jako japonské origami. Tato industriální romance nás nutí k zastavení se v čase, ponoření se do svého vlastního, ryze poetického azylu uprostřed každodenní šedi.

Druhým výrazným zahraničním projektem je LOStheULTRAMAR mexického Foco alAire, ale také mezinárodní uskupení CreWcollective, který uvede Moving Orchestra v regionech. Specifický projekt Corridor-Piece roztančí chodby v historických objektech regionů.

 

Český tanec v regionech

Festival je vynikající příležitostí pro prezentaci nejzajímavějších děl českých umělců v regionech, optimálně v kombinaci se zahraničními díly – Mexičany, Afričany, Maďary a Holanďany. Zpravidla jde o kombinaci in-door a out-door produkcí – viz program TANEC PRAHA v regionech.

 

Doprovodný program:

Jako každý rok, bude i 30. ročník festivalu otevřen setkávání hostů s domácím publikem a hlubšímu vhledu do kontextu tvorby jednotlivých účastníků. Výstavy, debaty, filmové projekce, workshopy a site-specific projekty mj. ve spolupráci s festivalem Landscape obohatí nabídku veřejnosti po celý červen, v Praze i regionech.

 

Více informací: www.tanecpraha.org

 

 

Foto: Vojtěch Brtnický

Kateřina Kavalírová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Velká fotografická výstava z divadelního prostředí

Výstava Česká divadelní fotografie 1859 – 2017 nabízí bohatý doprovodný program!

Výstava Česká divadelní fotografie 1859 – 2017 nabízí bohatý doprovodný program

První velká souhrnná výstava fotografií z divadelního prostředí Česká divadelní fotografie 1859 – 2017 přivítá první návštěvníky v pražském Obecním domě již 10. května.  Kromě unikátního pohledu na české divadlo objektivem fotografů jednoho a půl století nabídne také rozsáhlý doprovodný program. Na své si přijdou profesionální i amatérští fotografové, divadelníci, milovníci divadla i rodiny s dětmi. Pořadatelé nabízejí v průběhu výstavy mimo jiné cyklus komentovaných prohlídek s kurátory a workshopy divadelní fotografie s Viktorem Kronbauerem nebo Vojtěchem Brtnickým. V rámci partnerského festivalu FotoŠkoda Fest proběhne seminář k problematice divadelní fotografie s Josefem Ptáčkem.

V komentovaných prohlídkách se kurátoři výstavy Anna Hejmová a Vojtěch Poláček zaměří postupně na tři témata, ke kterým výstava poskytuje nepřeberné množství zajímavých exponátů, artefaktů a dokumentů: Divadelní fotografie jako fenomén bude mapovat vývoj, formy, technologie a využití tohoto uměleckého oboru, Dějiny divadla ve fotografii se zaměří na klíčovou roli fotografie v dokumentaci divadla v historickém běhu času od národního obrození až po současnost a Příběh za fotografií přiblíží zjevné i skryté příběhy, které nám fotografie umí zprostředkovat.

Pro profesionální i amatérské fotografy s hlubším zájmem o divadelní fotografii jsou připraveny tři víkendové workshopy. Divadelní fotografie s Viktorem Kronbauerem na Švestkovém dvoře proběhne v sídle Divadla Continuo v jihočeských Malovicích, kde si účastníci budou moci vyzkoušet dokumentaci divadelního zákulisí i zkoušky a posléze nad fotografiemi diskutovat. Specifikům dokumentace moderního tance se pak bude věnovat workshop s názvem Základy taneční fotografie s Vojtěchem Brtnickým, který se uskuteční v Kulturním domě Mlejn v pražských Stodůlkách. S fotografickou prací v terénu se budou moci seznámit fotografové na druhém workshopu Vojtěcha Brtnického, který proběhne v rámci festivalu Tanec Praha.

Doprovodný program výstavy ovšem pamatuje také na širokou veřejnost a rodiny s dětmi, pro něž je připravena řada tvůrčích dílen. Pro hravé zájemce všech generací otevře svůj fotoateliér na výstavě také populární herečka Vanda Hybnerová. V nabídce jsou i specializované komentované prohlídky pro žáky a studenty. Součástí výstavy jsou také pracovní listy (určené pro žáky 1. stupně) a interaktivní instalace rozehrávající téma divadelní fotografie – virtuální realita na „jevišti“, dílnička divadelního plakátu nebo animovaného filmu a fotokoutek, kde se může každý vyfotit a stát se součástí historické divadelní fotografie.

 

Výstava Česká divadelní fotografie 1859 – 2017 návštěvníky provede historií českého divadla od počátku vzniku fotografie a nabídne portréty hereckých hvězd, fotografie inscenací renomovaných velkých i studiových scén, divadelních budov i jejich zákulisí, to vše od poloviny 19. století až po současnost. Autory snímků jsou například legendy jako František Drtikol, Miroslav Hák, Václav Chochola a Jaroslav Krejčí či pochází ze slavného fotografického Ateliéru Langhans a řady dalších. Poutavým způsobem seznámí s řadou aspektů historie českého divadla a fotografie, přinese i srovnání historických a současných propagačních fotografií a materiálů divadel, dokumentaci důležitých momentů našich dějin, ve kterých divadelníci sehráli významnou roli či exponáty fotografické techniky.

Samostatnou částí výstavy je prezentace výsledků soutěžní Přehlídky divadelní fotografie. Soutěž, do které se přihlásilo 121 profesionálních fotografů a studentů s 1 348 snímky, probíhá v České republice poprvé a pro výstavu v Obecním domě vybrala odborná porota 150 nejlepších fotografií od čtyřiceti tvůrců. Výherci soutěže budou oceněni v několika kategoriích a výsledky budou vyhlášeny během slavnostní vernisáže.

IDU připravuje na základě dlouholetého výzkumu paralelně s výstavou i odbornou publikaci mapující fenomén české divadelní fotografie, jejímiž autory jsou Martin Bernátek, Anna Hejmová a Martina Novozámská. Monografie vzniká v české a anglické jazykové verzi.

 

Česká divadelní fotografie – doprovodný program

10/05                Komentovaná prohlídka výstavy – Fenomén divadelní fotografie

13/05                Tvůrčí dílna pro děti: Vyrob si foťák a vyfoť svojí maminku

19/05                Tvůrčí dílna pro děti: Jak se dělá divadelní plakát?

20/05               Tvůrčí dílna pro seniory

26 – 27/05         Fotoateliér Vandy Hybnerové

31/05                Komentovaná prohlídka výstavy – Dějiny divadla ve fotografii

2/6                        Seminář k problematice divadelní fotografie – Josef Ptáček (v rámci festivalu FOTO Škodafest)

2-3/6                Workshop divadelní fotografie s Viktorem Kronbauerem na Švestkovém dvoře

03/06               Tvůrčí dílna pro děti: Malí fotografové

09 – 10/06         Fotoateliér Vandy Hybnerové

16/06                Tvůrčí dílna pro děti: Portréty hvězd

16 – 17/6            Workshop Taneční fotografie s Vojtěchem Brtnickým v rámci festivalu Tanec Praha

17/06                Tvůrčí dílna pro děti: Vyrob si foťák a vyfoť svého tatínka

17/06               Tvůrčí dílna pro seniory

21/06               Komentovaná prohlídka výstavy – Příběh za fotografií

22/06                Workshop základy taneční fotografie s Vojtěchem Brtnickým

Časy, místa konání a případné registrace najdete na www.divadelnifotografie.cz.

 

 

Nechybí ani bohatá nabídka workshopů pro děti, ale i seniory. Vybrané dny zpestří výstavu fotografický ateliér Vandy Hybnerové. Více informací k výstavě i doprovodnému programu na www.divadelnifotografie.cz nebo na Facebooku www.facebook.com/divadelnifotografie. Výstavu pořádá Institut umění  Divadelní ústav (IDU) ve spolupráci s Národním muzeem.

 

 

Silvie Marková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN