„Cyberpunková královna“ z Kanady zaujala festival TANEC PRAHA 2018

Spolupracovnice hudebních velikánů Franka Zappy a Davida Bowieho vyprodala divadlo PONEC!

K jednomu z vrcholů festivalu TANEC PRAHA 2018 patřilo vystoupení kanadské tanečnice a performerky Louise Lecavalierové v divadle PONEC. Festival jím gradoval ve středu 20. 5. 2018. Lecavalierová zde prezentovala své autorské představení „So Blue“.

Montreal, největší město Quebecu, je vlajkovou lodí severoamerické taneční scény, fyzického divadla i nového cirkusu.

Louise Lecavalierová proslavila soubor „La La La Human Steps“ po celém světě. Téměř po dvacet let (1981 – 1999) byla múzou a hvězdou Édouarda Locka.

Ale Louise zažívala nekonečné ovace i po boku takových hudebních megahvězd, jakými byli David Bowie nebo Frank Zappa.

Do nového milénia vstoupila skromně. Po operaci, vrhla se do nové role matky, aby hledala vlastní cesty a naslouchala svému tělu.

Komorní duety a sóla se pak staly základem repertoáru souboru „Fou Glorieux“, který Lecavalierová založila roku 2006 pro vlastní tvorbu i práci s choreografy jako Benoit Lachambre, Crystal Pite či Nigel Charnok, jehož duet spolu s „Few Minutes of Lock“ zažili diváci na TANCI PRAHA 2011.

So Blue“ vytvořila Lecavalierová v roce 2012, kdy si pozvala ke spolupráci tanečníka se zkušenostmi z „Béjart Ballet Lausanne“ či „Lyon Opéra Ballet“ Frédérica Taverniniho.

A právě Louise Lecavalierová, přezdívaná „cyberpunková královna“ je ikonickou osobností nejen tohoto představení. A to díky své energii, nenapodobitelné dynamice a odvaze experimentovat s vlastním tělem daleko za představitelné hranice. Rozehrává svá sóla intuitivně, s 200 procentním nasazením. V tempu takřka zběsilém. Aby pak přešla do duetu plného kontrastů, stejně jako souznění.

Louise pokračuje v „So Blue“ stále ve frenetickém rytmu originální hudby Mercana Dedeho. Tělo následuje mysl, reaguje spontánně a impulzivně, až nelze uvěřit věku performerky. Tanec je její životní mízou. Barva duše je, prostě, modrá…

SO BLUE

Koncept a choreografie: Louise Lecavalier
Vytvořeno a účinkují: Louise Lecavalier, Frédéric Tavernini
Asistent choreografa a vedoucí zkoušek: France Bruyère
Světelný design: Alain Lortie
Hudba: Mercan Dede
Doplňující hudba: Normand-Pierre Bilodeau, Daft Punk, Meiko Kaji
Producent: Normand-Pierre Bilodeau
Návrh kostýmů: Yso
Produkce: Fou glorieux v koprodukci s: tanzhaus nrw (Düsseldorf); Théâtre de la Ville (Paříž); HELLERAU – Evropské centrum umění Drážďany; Národní umělecké centrum (Ottawa);Festival TransAmériques (Montréal); Rezidence a předpremiéra: Szene Salzburg.

Foto: TANEC PRAHA

TANEČNÍ MAGAZÍN

V tunelu jen pro horních dvacet diváků a basketbalisty!

TANEČNÍ MAGAZÍN si vybral nejkomplikovanější a nejrozporuplnější i rovněž vzácně inscenované představení letošní přehlídky TANEC PRAHA 2018.

Proč název „Neboj“? Tento název totiž spojuje Brno a pražský žižkovský tunel. Nápis „Neboj“ napsal – minulého roku – brněnský výtvarník TIMO v Praze nad Žižkovský tunel pro pěší, který spojuje Karlín se Žižkovem. A proč onen nápis? Že tu nebývalo bezpečno? Že se odjakživa říkávalo a podnes říká: „Žižkovu, Karlínu a Libni – raději se vyhni!“?

Každopádně, k recenzi jsme si vybrali nejméně hrané a tudíž nejvzácnější představení letošního festivalu TANEC PRAHA. A jak následující stať napoví, jeho shlédnutí bylo ještě vzácnější, než jsme předem očekávali…

Neboj“ spojilo Prahu s Brnem nejen místem inscenování, ale i spoluprací pražských pořadatelů festivalu a belgických tvůrců s brněnskými pedagogy JAMU.

Belgie – Brno – Praha

Belgický tvůrčí tandem Mossoux-Bonté je českým divákům již znám. Premiérově se Nicole Mossoux představila v Praze již v roce 2000. Jako duo se s Patrickem Bonté objevili na pódiích naší metropole v letech 2005 a 2015, a vždy zanechali výraznou stopu. Tentokrát toto kreativní duo spojilo síly se studenty JAMU z Brna a stálo to opravdu za to.

Nicméně představme si vůdčí osobnosti tohoto projektu. Ale Nicole Mossoux tvoří s Patrickem Bonté nerozlučnou dvojici již od minulého století – přesně od roku 1985. Celosvětově proslulí svými experimenty na pomezí divadla a tance, po celou dobu zkoumají nové cesty, oživují nejrůznější prostory a dokáží se stejně tak vyrovnat s velkým jevištěm jako s nejintimnějšími scénami. Tvůrčí potenciál Patricka Bonté se netýká pouze umělecké tvorby, ale také uměleckého vedení Mezinárodního festivalu „Bellonne-Brigittines“ (od roku 1995). Po rekonstrukci původní kaple a dostavbě její moderní části se navíc v roce 2010 ujal vedení „Les Brigittines“, které proměnil v bruselské Centrum současného umění pohybu.

Šeď nebyla uniformní ani unylá

Poetika těchto dvou – Nicole i Patricka – má v sobě cosi zvláštně znepokojivého, nepolapitelného. To se ani slovy nedá popsat. Prostě, musíte to vidět!

Sama Nicole přišla s myšlenkou oživit magický tunel, který propojuje Žižkov s Karlínem. Ponořit se do jeho neopakovatelné atmosféry. Nápad zaujal nejen festival, ale i vedení divadelní fakulty JAMU a tak všichni společně spojili síly.

Navíc v moravské metropoli je prostorově obdobnou výzvou síť podzemních chodeb Kasemat, bývalé věznice na hradě Špilberku.

Sama Nicole Mossoux to charakterizuje: „Tato místa pojímají prostor jako metaforu života, na jehož začátek si již nevzpomeneme a konec je v nedohlednu. A přece musí přijít, je to věčný koloběh života.“

A jak to vše v praxi vypadalo? Jako bájní krysaři se nás – krátce po osmnácté – začali mladí umělci provázet tunelem dlouhým přesně 303 metry. Měli šédé hábity – evokující „stret-umění“, ale rovněž krysy z temnot. K tomu i šedé holínky.

Čekané či nečekané problémy?

Představení probíhalo za plného provozu. Tunel je spojnicí dolní části Žižkova s Karlínem. Dále jím vede exponovaná cyklotrasa. A aktuálně je téměř jedinou rychlejší spojkou ze Žižkova do Karlína, Libně a dále, jelikož páteřní žižkovská třída Husitská je v dlouhodobé rekonstrukci.

Nevím, nakolik bylo hraní za plného provozu záměrně uvažovanou výzvou? Nebo by byla uzávěra tunelu pro – zhruba půlhodinovou – inscenaci „Neboj“ příliš drahá? Dlužno podotknout, že pátečního večera bylo „Neboj“ ještě reprízováno ve 20.30. Jednalo by se tedy v součtu o hodinovou uzávěru tunelu.

Skutečnost byla následující. Na počátku se před spodním koncem tunelu, kde „Neboj“ začínalo, těsnily v úzké Thámově ulici zhruba dvě stovky diváků. Po začátku začali pořadatelé z TANCE PRAHA usměrňovat počátek davu před vystupujícími.

Zároveň tito pořadatelé vytvářeli po obou stranách „hadu“ diváků koridory pro běžný provoz. Pro cyklisty i chodce! Při šířce tunelu 4 metry a 40 centimetrů nadlidský úkol. Dalším mínusem bylo, že tunel má poměrně prudké zatáčky, přes které nevidíte dál. A hlavní program inscenace začínal zrovna v ten moment, kdy byl hlavní „peloton“ davu za touto první zatáčkou a jeho velká většina tím pádem absolutně nic neviděla!

Představení podmalované východní hudbou a důmyslným osvětlením čile pokračovalo. Viděli jej jedině ti z první řady. A ten, kdo měřil kolem dvou metrů a ony davy před sebou prostě přehlédnul z výšky! My ostatní jsme jen občas zahlédli zdvižené ruce účinkujících a slyšeli zpěv.

Možná si řeknete, proč jsem – při možnosti běžného provozu – nepředešel vystupující a nesledoval inscenaci z vrchní strany? Nebylo to možné! Tam totiž hned zpočátku vytvořili stejnou neprodyšnou hráz fotografové.

Přivedli žebráka na mizinu?

Neboj“ trvalo asi půl hodiny. Bylo nabité efekty. Sršelo nápady i kouzlem improvizace. Škoda, že jej viděli jen ti diváci v první řadě.

Docházelo i k tragikomickým efektům. Když vystupující spustili svůj podmanivě východně až esotericky znějící zpěv, jedna subtilní paní se zastavila a začala se zavřenýma očima relaxovat. A dále pokračující dav, kdyby byl trochu delší, by ji málem ušlapal…

Žižkovský tunel má – zhruba na každých padesáti metrech – výklenky do stěn, kde bývaly za minulého režimu vstupy do protiatomových krytů a skladů Civilní obrany.

A právě do takového výklenku se musel před vystupujícími a „pelotonem“ davu ukrýt místní žebrák stabilně tu hrající na kytaru. Přivedla ho dvě páteční představení na mizinu?

Představení bylo dynamické a mělo i svůj tah na branku. Tedy spíše tah směrem k východu, vlastně severnímu východu z tunelu.

Děkovačka proběhla důstojně na horním okraji tunelu, před restaurací „Planeta Žižkov“. Díky primátorce Krnáčové a jejímu prosazení uzavření Husitské ulice měli účinkující i diváci prostor – v onom neprůjezdném úseku – k závěrečnému uvolnění. Kouzlem nechtěného tak primátorka pomohla festivalu TANEC PRAHA, který loňského roku zahajovala.

A holínky na chvíli osiřely. Alespoň do půl deváté…

Velice upřímně řečeno, kdybych zcela náhodou neasistoval při zkouškách představení „Neboj“ v jiné dny, které také probíhaly za plného provozu, tak bych z páteční pražské premiéry (kromě zvukových vjemů) téměř nic neměl. A to nejsem úplný lilipután!

NEBOJ

Koncept a choreografie: Nicole Mossoux
Režie: Nicole Mossoux a Patrick Bonté
Účinkují: Nikola Dubovanová, Lucie Hrochová, Pavla Koprivová, Daniel Kvašňovský, Rebeka Lonská, Michal Nagy, Juraj Mitro, Tereza Stachová, Viktor Černický, Matouš Adam
Umělecká spolupráce a pedagogické vedení: Pierre Nadaud
Světla: Patrick Bonté ve spolupráci s: Tomáš Morávek (Praha / Prague), za asistence: Jan Bečka (Brno)
Kostýmy: Judita Mejstříková, Dominika Hanzlíková, Adéla Vajdíková
Dokumentace projektu: Matouš Ondra
Hlasová příprava: Silvie Kudelová
Asistentka produkce: Michaela Zemčiková.

Foto: TANEC PRAHA a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Aktuálně: koncem sezóny kursy PKB pro vás!

Přímo v tanečním sále DAMU se můžete poslední červnový týden účastnit kursů pod osobním vedením renomovaných hvězd Pražského komorního baletu.

V samém závěru sezóny přináší Pražský komorní balet novinku – letní taneční kurzy pro všechny, kteří se chtějí zdokonalit v současném či klasickém tanci, upevnit své základy a prohloubit dosavadní taneční znalosti. Kurzy, které jsou primárně určeny pro neprofesionální tanečníky, začátečníky, studenty či pedagogy, povedou ti nejlepší v oboru: Linda Svidró, Jitka Tůmová, Aurora Fradella, Igor Vejsada, Patrik Čermák, Dominik Vodička.

Prague Summer Dance Course proběhne od 25. do 29. června 2018 denně od 10 do 15 hodin ve Velkém tanečním sále Divadelní fakulty AMU (Karlova 26, Praha 1).

Zájemci se mohou přihlásit na celý týden nebo pouze na vybraný den v souladu s rozvrhem.

Další informace včetně detailního rozvrhu najdete na webové stránce:

http://prazskykomornibalet.cz/course/

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

Největší akademická akce zaměřená na cirkus bude v Praze!

Chcete přijet do Prahy na mezinárodní novocirkusovou konferenci Circus and Its Others II., největší akademickou událost zaměřenou na cirkus, která se kdy v České republice konala?

Více než pět desítek účastníků z celého světa vystoupí od pondělí 27. do středy 29. srpna 2018 v rámci Letní Letné v Divadle DISK.

Konference, jejímž hlavním pořadatelem je CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus, se soustředí zejména na problematiku „podoby a proměny“ současné (novo)cirkusové praxe.

Mezi hlavními řečníky se objeví absolventka National Circus School v Montrealu a bývalá členka souboru Circus Cirkör Marie-Andrée Robitaille ze Stokcholmu, vedoucí uměleckého výzkumu a pedagožka Camilla Damkjaer z Kodaně či artistka Erin Ball s teatroložkou Karen Zaiontz z Kanady, jež se zaměřují na praxi v oboru cirkusu s tělesným hendikepem.

Konference je zcela zdarma!

Nutná je pouze předchozí registrace (https://goo.gl/fASiBx). Mohou se jí účastnit, jak profesionálové, tak laici.

Více informací na www.circusanditsothers.com

Pořadatelé budou moc rádi, pokud vás konference zaujme, stejně tak Vás na konferenci srdečně zvou.

Foto: CIRQUEON – CENTRUM PRO NOVÝ CIRKUS

Eliška Poláčková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec mezi bulvárem, trestankyní, lesbami a režijními nitkami

První slovensko-český ryze taneční filmový muzikál „Backstage“ jako celek nepřesvědčil, ale ani tanečně nezklamal…

Hned první týden po distribuční premiéře navštívil TANEČNÍ MAGAZÍN (s velkým očekáváním) nový slovensko-český ryze taneční film „Backstage“. Na Slovensku, kde původně vznikal, měl návštěvnost od března do června letošního roku kolem 55 000 diváků. Bude mít v Čechách a na Moravě výraznější divácký ohlas? Spíše by se o tom dalo s úspěchem pochybovat…

V čem vězí problém?

Tak trochu jako v pohádce

Když postavíte do fotbalového mužstva vedle sebe jedenáct skvělých a výtečných individualit, nemusí to na hřišti fungovat. Ba, bývá tomu v praxi přesně naopak.

Taneční hrdinové jsou mladí a v Čechách méně okoukaní…

Pokud si vezmete režiséra a scenáristu tří úspěšných dílů filmu „Fontána pro Zuzanu“ Dušana Rapoše, který je nadto ještě podepsán pod divácky úspěšnými tituly „Rabaka“ či „Muzzikanti“ a výtečným dokumentem o Karlu Krylovi, vypadá to jako záruka úspěchu. Dlužno podotknout, že tato osobnost je u nového tanečního filmu „Backstage“ pouze autorem námětu. K tomu přizvete ještě autorku námětu a scénáře slovenského velmi úspěšného muzikálu „Príbeh ulice“ Naďu Clontz. A do třetice ještě velmi uznávanou a několika Českými lvy i cenou César ověnčenou režisérku Andreu Sedláčkovou. Ta má na svém kontě kupříkladu filmy „Fair play“, „Musím tě svést“, „Dívka za zrcadlem“ i celou řadu dokumentárních filmů (včetně „Život podle Václava Havla“). Taková sestava by zákonitě měla být zaručenou sázkou na úspěch… Navíc, když je tato režisérka (u jiných snímků) rovněž úspěšnou autorkou hudby…

A to již ani nemluvě o řadě angažovaných výrazných hereckých tváří. Od Ivany Chýlkové, přes Judith Bárdos a Romana Luknára, až po Kryštofa Hádka, Bena Cristovaa a Filipa Jankoviče. A koneckonců, i mladou hvězdičku nedávného televizního seriálu „Inspektor Max“ – Márii Havranovou. A rovněž nesmíme zapomenout na taneční skupinu „The Pastels“ (doplněnou atraktivními tanečnicemi) – vítěze soutěže Československo má talent – v hlavní roli filmových tanečníků fiktivní formace „West Coast Crew“.

Prostě, je to v tomto případě trochu dost jako v pohádce, jak kočička s pejskem „vařili“ dort. Kombinace „zaručených“ a „tutových“ spolupracovníků, nemusí vést k úspěchu. A bohužel, film „Backstage“ to v poměrně vrchovaté míře dokumentuje. Zkrátka, místo „tutovosti“ spíše k tuctovosti.

The Pastels jako West Coast Crew

Jako v pohádce se vine i nit samotného scénáře filmu. Kluci a holky ze slovenského maloměsta prorazí až do velkého televizního a mediálního světa. Pod nohy jim hází klacky zlí producenti, manipulativní televizní štáb a nejvíc oni sami sobě. A navíc v tomto případě to zavání nejen pohádkou, nýbrž v případě hlavní taneční skupiny „The Pastels“, i mírně nadnesenou autobiografií.

V Baťově městě i v Praze

V době, ne tak minulé, se mnoho filmů pro ty nejmenší diváky a mládež točilo ve městě Tomáše Bati – ve Zlíně. V ateliérech Kudlov. Děj filmu „Backstage“ začíná také v Baťově městě. Ale nikoli na Moravě, nýbrž na Slovensku – ve Svitu. Ve městě, které ostatně dalo za socialistického režimu i „znárodněné“ nové jméno obuvnickému koncernu Baťa.

Hned úvodem zde musíme pochválit toho, kdo vybíral lokace filmu. Mezi cihlovými baťovskými domky Svitu dominuje architektonicky odlišné nádraží. A právě tam se odehrává valná část slovenského děje „Backstage“.

Nejlepší taneční hvězdy prý září ve Svitu

Mladí tanečníci ze Svitu hodlají dobýt Prahu. Hned na počátku filmu se jim to částečně podaří v menším soutěžním klání v Praze, na Štvanici ve skateparku za centrálním tenisovým kurtem. Ve finále poráží ryze mužskou taneční skupinu s nepochopitelně anglickým ženským názvem „Muertas“. Soupeření s ní je provází celým filmem. Po dalších peripetiích se dostávají (opět v Praze) do televizní české i slovenské soutěže. Mezitím sledujeme dost plakátová rodinná zázemí i „nezázemí“ mladých hrdinů. Mírným zpestřením je mladý výpravčí, který se jeví němým, ale nemluví schválně. Do toho se prolínají rovněž plakátově pojatí Romové, lesba, která homosexuálkou není, i lesby, které oné orientace jsou. Mezi ony „típky“ zcela zapadne motorkář s movitým otcem, který se však sponzoringu táty vyhýbá. Rovněž pozdější zákulisí televizní soutěže je pojato velmi černobíle. A obdobně i praktiky „zlého“ bulváru. Proradný režisér v podání Kryštofa Hádka je trapnou karikaturou. Výbornému herci zde slaboduchý scénář nedává větší prostor ani šanci. Jediným kladem scénáře je, že nesází na klišé s happy endem. Prostě, slovenská skupina posloužila v soutěži jako onen pověstný mouřenín. A vyhrávají oni její mužští soupeři s ženským názvem. Ani frontman skupiny „West Coast Crew“ posléze neuspěje v New Yorku, kam se mu složil na cestu tatínek dělník. Takže, hned dva hořké konce. Ještěže maminku hlavní hrdinky (jaká to náhoda) právě propustí z kriminálu. A právě sekvence s matkou hlavní hrdinky vracející se z vězení je pomalu hodna pořadu „Pošta pro tebe“ či nějaké telenovely. Ostatně, sama její protagonistka Mária Havranová si velice obdobné „nanečisto“ odzkoušela již před televizními kamerami STV ve slovenské odnoži „Pošty pro teba“ ve show Kataríny Brychtové „Rodinné prípady“.

Mária Havranová

Velmi komické jsou některé zásadní chyby. Vše v Praze je popisováno až otrocky věrně. Včetně kongresového centra, blízkého hotelu a dalších reálií. Kromě toho je jednou z hlavních rolí železniční výpravčí. A pohybujeme se navíc na nádraží ve Svitu. Do toho sledujeme pak vlak s hlavními hrdiny ze Slovenska, který však přejíždí Vltavu přes železniční most od západu, od Smíchova. Tedy nikoli ze Slovenska, ale od Plzně či z Německa!

Na fiktivní televizní soutěži to žije i mimo obraz

Elementární logiku postrádají i regule hlavní osy příběhu – televizní soutěže. Od jistého momentu o postupujících rozhodují diváci svými SMS. Ale pak ve finále pouze svými hlasy porota?!! Je nabíledni, že jde pouze o přihrávku na smeč, aby mohlo dojít k závěrečné manipulaci s výsledky. Nebo se někdo bál – kvůli stále probíhajícím reálným televizním soutěžím obdobného typu a byznysu s nimi spojeným – ve filmu zcela zdiskreditovat hodnocení formou diváckých SMS?

Opravdu legrační je, když je celý film až nesmyslně dabován a v závěru při scénách z USA nedabuje nikdo nikoho, žádný titulek! Proč?

Kdopak to mluví?

Jako taneční periodikum musíme také ohodnotit taneční scény. Ty bezesporu patří k vrcholům filmu. Hned jedna z prvních v industriálním prostředí továrny na nápoje patří k těm nejbrilantnějším. Navíc dává mimoděk připomenout již klasickou českou veselohru Juraje Herze „Holky z porcelánu“. I další taneční scény nepostrádají nápad, kreativitu a švih. A hlavně, veškeré taneční akce mají logiku, motiv a vývoj. Nápadité choreografie postupně „obrušuje“ televizní mašinérie. Z osobitosti se stává klišé a nápady klesají až po trapnosti. To se zde povedlo. Další poklonu musím složit práci s osvětlením při všech (nejen soutěžních) tanečních scénách. Ta vysoce převyšuje běžný filmový průměr. Naopak, střih i kamera mají co dohánět… Do jisté míry jsou výstižná slova jednoho z hereckých protagonistů „Backstage“: Na filmu dělali přední tanečníci české a slovenské scény a co se tance týče, tak já osobně mám ve film velkou důvěru. Vždycky, když jsem byl na place, tak jsem viděl, že tanečníci i herci do toho dávají všechno,“ hodnotil práci na filmu Ben Cristovao.

Ben Cristovao a slovenský plakát filmu

Hudbu pro film složili uznávaný Jan P. Muchow  spolu s Viktorem Hazardem, taneční choreografii a styl vytvořil Miňo Kereš, autor choreografií k mnoha televizním show a k jednomu z nejúspěšnějších muzikálů na Slovensku „Príběh ulice“. Ke stejnému dílu psala scénář i spoluautorka „Backstage“ Naďa Clontz.

A tak závěrem pouze velká výtka směrem k českému dabingu. Nemá potřebnou kvalitu, důvod ani logiku. Proč logiku? Slovenští tanečníci jsou dabováni česky, ale jeden z porotců mluví slovensky. A o nenadabování (respektive nenatitulkování) sekvencí z New Yorku již byla řeč…

Foto: Bontonfilm

Recenze: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Backstage

taneční film

Slovensko/Česko

Bontonfilm

Délka:

90 minut

Režie:

Andrea Sedláčková

SCÉNÁŘ:

Naďa ClontzAndrea Sedláčková

Kamera:

Tomáš JuríčekTomáš Stanek

Hudba:

Jan P. MuchowViktor Hazard

Hrají:

Mária HavranováTony PoruchaOndrej HraškaKryštof HádekIvana ChýlkováJudit Bárdos,Roman LuknárJan MaxiánBen CristovaoTereza GübelováOndrej AntálekIgor RattajIna Gogálová a další

Producenti:

Silvia PanákováErik PanákMartin PalánVojtěch FričIgor RattajOndřej Kulhánek

Střih:

Adam Dvořák

Zvuk:

Juraj BalážLukáš Moudrý

Masky:

Zuzana Paulini

Kostýmy:

Ján Kocman.

„CIRKULUM“ – CIRKUS TROCHU JINAK v Ostravě!

Příznivci akrobatů, klaunů, žonglérů i dalších cirkusových umělců, jeďte na sever (Moravy)!

Festival „CIRKULUM“ je první mezinárodní festival svého druhu na severní Moravě. Originální koncept festivalu, který nemá obdoby na Moravě ani ve Slezsku, zahrnuje prezentaci a popularizaci uměleckých žánrů jako jsou , tanec, hudba, pantomima či pouliční, pohybové a improvizační divadlo.

Festival „Cirkulum“ se koná od pátku 8. června do neděle 10. června 2018 v samém srdci Ostravy – Poruby v městské památkové zóně, která je pro svou architekturu (sorela) významným světovým unikátem. Centrem tohoto jedinečného veřejného prostoru je právě Hlavní třída, krásný a prostorný bulvár, který se snažíme během festivalu proměnit na uměním tepající pěší zónu. Předlohou nám je legendární bulvár La Rambla (Barcelona), který je považován za jedno z center světového pouličního umění.

Pořadatelé jsou přesvědčeni, že fenomén pouličního umění je určujícím prvkem kulturní identity obyvatel a tím i vývojem společnosti jako celku, proto je většina festivalového programu volně přístupná široké veřejnosti. „CIRKULUM“ tak má za cíl pomoci oživit veřejný prostor a motivovat jeho obyvatele k aktivnímu přístupu k místům, ve kterých společně žijeme.

Dramaturgie festivalu je založena na originalitě, interakci s publikem a pestrosti a je zároveň koncipována tak, aby si na své přišli diváci všech věkových kategorií. Na festivalu se tak můžete setkat s Agro Clownem, kouzelníkem Karlem Pomahačem, Teatrem Klinika Lalek, Poppym a Adélkou,  maďarskými The Mágustones či japonskými „samuraji“ Witty Look a mnoha a mnoha dalšími.

Festivalový areál tvoří horní část Hlavní třídy od kruhového objezdu, kde vyroste jedna ze dvou interiérových scén v podobě velkého cirkusového šapitó, až po ulici 17. listopadu. Dostanete se zde výborně pěšky, na kole, autem i veřejnou dopravou.

Festival „CIRKULUM“ je pořádán organizací CIRKUS TROCHU JINAK, z. s., ve spolupráci s CTJ Art Production s.r.o.městskou částí Ostrava-Poruba.

Foto: CIRKULUM

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec kolem obrazů, burgerů, piva i filmů

Mladá režisérka EVA TOULOVÁ opět překvapila. Nenatočila sice nový díl filmu „Kmotr“, ale na své výtvarné výstavě měla hned kmotry dva!

První červnový týden proběhla v Praze vernisáž výstavy obrazů filmové režisérky, výtvarnice a spisovatelky Evy Toulové. Konkrétně 5. června 2018 v netradičním výstavním prostoru poměrně mladé provozovny sítě rychlého občerstvení „REGAL BURGER“ v Praze 5, na Smíchově U Anděla. V rolích kmotrů novou výstavu pokřtili herci Marie Renčová a Robert Cejnar. Vše proběhlo v produkci a pod kurátorskými křídly Galerie VŠUDE.

Uprostřed autorka EVA TOULOVÁ po její pravici (vlevo) herečka Marie Renčová a po její levici (vpravo) kurátor výstavy Lumír Žemla a zcela vlevo (po pravici herečky Renčové) herec Robert Cejnar

Aktuální výstava Evy Toulové se snaží reflektovat na dnešního člověka, život v přetechnizované éře a emoce každodenního života. To vše se zvláštním důrazem na jedince jako takového.

Mladá výtvarnice i filmová režisérka v jedné osobě se vyjadřuje nejen prostřednictvím stylizovaného velkoformátového portrétu, vytvářeného povětšinou kombinovanou technikou. Záměrným protipólem těchto velkoformátových děl Toulové jsou pak subtilnější ilustrativní obrázky. Působí netradičně nejen zvolenou technikou, ale i razantnějším vedením kresby, která však nikterak nepopírá výsledný křehký efekt. Proč netradiční technika? Menší díla jsou totiž vytvářena na poloprůsvitné papíry umožňující paralelní vrstveni hned několika kreseb.

Z takových originálních obrazů se později staly ilustrace pro knihy. Konkrétně titulům Petra Baťka „Výkřik motýla“ anebo „Bídníci.cz aneb Ta naše písnička česká“ Jiřího Zídka. Tato literární díla s ilustracemi Evy Toulové se dostávají na pulty knihkupectví postupně v průběhu letošního roku.

EVA TOULOVÁ a její obrazy

Samotná instalace výstavy Evy Toulové působí – i přes stísněnější prostory – kompaktně. A má i určitou logickou linku. Velké obrazy i menší formáty jsou dobře viditelné i při zaplněném restauračním prostoru. Vlastní interiér REGAL BURGERU je světlý a umožňuje vidět barevná díla v nezkreslující podobě.

Ačkoli nejsem stoupencem rychlého občerstvení ve stylu hamburgerů, tak musím – mimo výstavních iniciativ – ještě REGAL BURGER pochválit. Za to, že nenalévá své hosty méně hodnotnými takzvanými „europivy“. Má svou korporátní značku piva REGAL. Je vyráběna v nejmenovaném menším slovenském pivovaru. A k dispozici je i kromě tradičního spodně kvašeného ležáku i svrchně kvašena IPA. A dobře tomu tak. Tato piva belgického typu si u nás nacházejí stále větší armádu spojenců.

Avšak od burgerů a piva zpět k výstavní expozici. „Když mě kurátor výstavy Lumír Žemla oslovil, zda bych tady nechtěla vystavovat, hned jsem nadšeně souhlasila. Tento výstavní prostor se mně totiž velmi líbil. Navštívila jsem tady snad všechny vernisáže, takže jsem dobře věděla, do čeho jdu. Snažila jsem se tu mít co nejaktuálnější a nejnovější obrazy, co jsem za poslední dobu vytvořila. Odráží se v nich má spolupráce s básníkem a hercem Peťou Baťkem, spisovatelem Jirkou Zídkem a současně mé pouti do Santiaga s filmem ,Camino na kolečkách´, “ vysvětluje autorka Eva Toulová.

V popředí kurátor výstavy Lumír Žemla a autorka EVA TOULOVÁ v REGAL BURGERU U Anděla na Smíchově

Výtvarník a fotograf Lumír Žemla, o němž již byla řeč, je kurátorem i organizátorem výstavy v jedné osobě. A tak nyní dostává pochopitelně prostor i on a autorku výstavy doplňuje: „Galerie VŠUDE je výstavní projekt, který si dává za cíl zaplnit prostory kaváren i obchodních prostor v Praze výtvarným a fotografickým uměním českých autorů.“  Autor těchto vět mimo jiné provozuje i pražský Ateliér Lumír.

Závěrem nesmíme opomenout další aktivity mladé umělkyně. V oblasti filmové režie, jíž se Eva Toulová věnuje jako absolventka FAMU prioritně, debutovala celovečerním filmem „Šťastná“. Minulou sezónu měl distribuční premiéru její dokument „Camino na kolečkach“, jak vás TANEČNÍ MAGAZÍN informoval hned několika články. „Camino na kolečkách“ se kromě tuzemské distribuce dostal i na zahraniční festivaly po celém světě. Na festivalech v Five Continents ve Venezuele a Planet Film Festival v Mexiku získal vítězné ceny! V současné době dokončuje režisérka i výtvarnice film „Jak se moři revizoři“. Ten by měl být premiérován někdy na podzim letošního roku.

Kromě filmové režie a výtvarné práce je Eva Toulová autorkou knih „Vanitas“ (nakladatelství Montanex), „Šťastná“ (nakladatelství Olympia), „Sedmero vran“ (nakladatelství Akcent ) a „ Alenka v údivu“ (nakladatelství Nová forma).

Výstava Evy Toulové v REGAL BURGERU na adrese Nádražní 61/116, Praha 5, je k vidění zdarma každý den v otevíracích hodinách provozovny (od 11 do 22 hodin) do 30. června. Později se přemisťuje do prostor OC Harfa v Praze 9. Čím nás mladá umělkyně se širokým záběrem představí v budoucnu? To nevíme. Ale určitě víme, že TANEČNÍ MAGAZÍN bude její uměleckou pouť i nadále sledovat.

Michal Stein

Foto: archiv EVY TOULOVÉ

TANEČNÍ MAGAZÍN

ANIČKA A LETADÝLKO opět u Wericha!

Nevíte, co podniknout o druhém červnovém víkendu? Co zajít v neděli 10. 6. do Werichovy vily?

Divadlo Anička a letadýlko vás zvou na 

obnovenou premiéru představení

FRUTTI DI MARE 

10. června od 16 hod. / Werichova vila 

Pohádka spletená z hlubokých mořských chvil,
zelených řas a zpěvu vodních vil…
Kdo snědl zlatou rybku, toho trest moře nemine!

Ovoce mořských pohádek, nejjemnějším pískem posypané, vám budou servírovat Anička Duchaňová a Jana Kozubková.

Frutti di mare se dočkaly nového nastudování, a tak diadémovou čelenku našich představení ozdobí nový klenot. Pohádka o rozmařilosti a kletbě, pádu ke dnu a záři zlaté rybky. Půvabnou Anežku Kubátovou vystřídá neméně půvabná Jana Kozubková, Anča zůstává.

 

Vstupenky: Werichova vila
Více informací: www.letadylko.cz,

E-mail: petr@letadylko.cz,

Telefon: +420 776 841 851

TANEČNÍ MAGAZÍN