Napodruhé a s rozpaky

V tradičním stánku nonkonformního a tanečního divadla „Alfred ve dvoře“ proběhla odložená druhá premiéra neobvyklé „Startup Comedy“. Za celým projektem stojí mladá a dravá agentura „Corrupt Tour“, jinak také organizující neotřelé výlety po sídlech zbohatlíků známých z korupčních skandálů. Jak vypadalo jejich představení předem označované jako „ekonomický kabaret“?

Napodruhé jsem se vydal do pražského divadla „Alfred ve dvoře“ na představení „Startup Comedy“. Jak již v Tanečním magazínu (téměř před rokem) vyšlo, druhá premiéra této ojedinělé akce (konkrétně ve středu 4.5. 2016) se prostě z technických důvodů nekonala. V sobotu 4. března jsem měl už štěstí. Šel jsem do „Alfredu ve dvoře“ s očekáváním. Bude představení, které je umístěno i na webových stránkách “České dědictví Unesco“ tak jedinečné? Jak naplní celovečerní formát představení pořádající agentura „Corrupt Tour“? Přesně ta, která s herci trvale spolupracuje při svých netradičních zájezdech po sídlech pražských „korupčních zbohatlíků“. Respektive na výpravách po „výsledcích práce“ různých stavebních lobby.

Předem musím vyzdvihnout jedinečnost, respektive ojedinělost, celého představení. Když dobře počítám, tak loni došlo pouze k jediné premiéře této netradiční inscenace. Druhá byla již z technických důvodů zrušena. Nyní jsem tedy přítomen jejímu druhému provedení. A hned to následující třetí (v úterý 7. 3. 2017) již bylo deklarováno jako derniéra!

Je svobodnou volbou každého umělce či souboru uvést jména účinkujících. Divadelní program „Startup Comedy“ skýtal jen jakýsi „telefonní seznam jmen“ označený jako „autorský tým“. Chápu tím, že celek má být prezentován jako kolektivní dílo? To dnes často bývá synonymem improvizačního divadla. Očekával bych tedy výraznější inscenační vklad právě onoho improvizačního typu. Herecké výkony však – alespoň při hodnoceném představení – zcela postrádaly onu tradiční improvizační uvolněnost, variabilitu a (až na drobné výjimky) i výraznější schopnost karikovat sebe sama.

Myslím, že neuvedení konkrétních rolí i technických postů, je v první řadě neuctivé k souboru. Umělci by se za své výkony neměli stydět. A především je to nekorektní vůči divákovi. Toho konkrétně zajímá třeba jmenovitě ta „mickeymausovská“ dívka z plakátku představení. Obecnou otázkou je, zda si starší generace v dobách, ne až tak dávno minulých, nezažila podobných „všeobjímajících kolektivů“ až po uši. Spíš tedy až po krk. Respektuji, pokud si divadelní tvar či inscenační prostředky obdobnou anonymitu vyžadují, ba dokonce podmiňují. „Startup Comedy“ však ani omylem nebyla inscenací tohoto typu. Koneckonců, pořádající „Corrupt Tour“ své herce jmenovitě nepředstavuje ani při svých v úvodu uvedených zájezdech. Maximálně jmény křestními.

Vlastní představení vychází jistě ze smysluplného výchozího nápadu – napadat jednání těch, kteří se snaží působit na nejnižší pudy. Ty, kteří se neštítí ničeho a jsou ochotni přizpůsobit se jakýmkoli prostředkům své ekonomické parazitace na druhých. Velmi případně je vše uvozeno jakýmsi fiktivním mítinkem „novodobých šmejdů“. Tedy, obdobně jako divadlo na divadle, tak „přednáška na divadle“. To vše doplňují zcizovací „retro-exkurze“ v převážně francouzském duchu.

Škoda, že tato „přednáška“ není pouze uvozujícím činitelem, ale stává se víceméně nosným prvkem hlavní části představení. To však už pro diváka zas tak moc únosné není. Výkon hlavního představitele v roli přednášejícího muže, může ve zkratce dokumentovat představení celé. Složitě a téměř brilantně se naučil mluvit – v intencích role – s cizím akcentem. Pokud se však ve stejné monotónní interpretační rovině prezentuje téměř celý večer, ztrácí to postupně původní vtip i „tah na branku“.

V oblasti scénáře zde divák nalezne řadu neotřelých nápadů, gagů i impulzů k zamyšlení. Umí je však herci obecenstvu vždy a případnou formou naservírovat?

Zrytmizovat „Startup Comedy“ zcela jistě mělo zařazení zmíněných časoprostorových exkurzů do minulosti. Otázkou je, zda byly vždy patřičně motivicky odůvodnitelné? A zda by neměly být častější a kratší – „střihovější“?

Samostatnou otázkou jsou fotografické „dotáčky“, vzadu za herci na plátně. Samozřejmě, nejprve je jejich funkce ilustrační. Navozují atmosféru přednášek obdobného typu. Zde však už později mohlo docházet k rozvinutí. Třeba k další paralelní rovině…

Již tradičním prvkem obdobných představení je vybrání si „dobrovolníků z publika“. Zde bych také čekal vypointovanější přístup. Například větší zkarikování obdobné klaky, kdy bývá „zvaný divák“ s herci a režisérem předem domluven.

Výše uvedenými subjektivními nápady nehodlám suplovat režiséra. Pouze naznačuji, že divadelní tvar si žádá důmyslnější a promyšlenější konstrukci. Změny rytmu, častější zcizovací nápady a více „shazujícího“ nadhledu. V konkrétních místech si scénář vyžadoval i určité škrty dramaturgického pera. A pokud divák začne přemýšlet o doplňujících nápadech, vypadá to, že na jevišti občas prostě není v čem hledat.

V anotacích „Startup Comedy“ byl jako hlavní host inzerován herec v roli Nadara. Nezklamal, ale také – alespoň v inkriminovaném představení – nikterak neoslnil. Je otázkou, zda dostatečně interpretačně splnil všechny naděje scenáristy vkládané do této postavy?

K neoddiskutovatelným kladům „Starup Comedy“ patřilo výtvarné řešení. Jako celek. Kostýmy, scéna i fotografické záběry měly výchozí nápad, švih a zejména originalitu.

Celé představení působilo kontroverzně. V prvé řadě nápadem. V další linii též určitou kontroverzí mezi režií, výchozím textem, výtvarnou linií a hereckým přístupem. Co ji působilo? Možná až příliš snahy? Anebo touha se odlišovat formou, prostředky i interpretačně?

Teprve dodatečně jsem se dozvěděl, že autorem námětu, scenáristou i režisérem byl Petr Šourek. Pod nápadité kostýmy a skvělé výtvarné řešení scény se podepsala Eva Holá. Fotografie pro projekce vystihl Jan Hrdý. Autorem scénické hudby byl Swetja. Účinkující líčila (i na scéně) Aneta Ložková. Osvětloval Vojta Kopta. A software měl v kompetenci Andrej Boleslavský. A co herci a jejich role? V roli Technophila se objevil Philipp Schenker, který se převtělil i do rolí Godardů a Julese Vernea. Roli Motherpreneur i Ernestýny si zahrála Eva Čechová. V úloze mladého Enterpreneura a hojně inzerovaného Nadara se objevil Dan Dittrich. A role Startupotchi se zhostil Radim Klásek.

Z mého pohledu se celá „Startup Comedy“ snažila tvářit (dnes módně) happeningově. Celkovému vyznění tu však scházel potřebný nadhled i uvolněnost. V některých upoutávacích textech byl žánr prezentován jako „ekonomický kabaret“. K naplnění takové role mu však chyběl větší potenciál textu i nějaká výraznější (choreografická?) symbióza s hudební složkou. Pochopitelně, nemyslím tím propad k humoru komunálnímu. Celkový výsledek tak spíše připomínal nějaký školní pokus o komediální tvar s nádechem satiry.

FOTO: STARTUP COMEDY

MICHAL STEIN
TANEČNÍ MAGAZÍN

Pozor – Roztančené divadlo jde do finále!

4. prosince proběhne závěrečný večer soutěže Roztančené divadlo v Mladé Boleslavi

4. prosince proběhne závěrečný večer soutěže Roztančené divadlo v Městském divadle Mladá Boleslav.

Pokud chcete vidět svého favorita, neváhejte a vydejte se  prožít večer plný skvělých tanečních zážitků. Večerem opět provází Martin Šimek a Tereza Řípová.

Finále roztančené divadlo 2016

Taneční magazín

Vyprodané show Red Bull Flying Bach!

Breakdance a klasika vyprodaly Prahu a míří do Ostravy

Breakdance a klasika vyprodaly Prahu, teď míří Red Bull Flying Bach do Ostravy.

1. října se v ostravském Gongu odehrají 2 představení Red Bull Flying Bach, ve kterých berlínští b-boys, tedy tanečníci breakdance, ztvární Dobře temperovaný klavír Johanna Sebastiana Bacha. Pozvánka na show proběhne netradičně, takzvanou break time session na Vysoké škole Báňské Technické univerzity Ostrava, kde navíc bude možnost na sobotu vyhrát vstupenky. V Ostravě se show odehraje týden po tom, co v Praze vyprodala 4 termíny v Hudebním divadle Karlín.

lw_160923_red_bull_flying_bach_prague_cz_lq_0004

Klavír, tóny Johanna Sebastiana Bacha z rukou Nikol Bokové, baletka Tereza Petrová, a 2 b-boys z taneční školy Beat Up. Takhle vypadala 27. září  pop-up scéna, při které baletka i b-boys, neboli tanečníci moderního akrobatického tance breakdance, improvizovali  na skladby J. S. Bacha.

lw_160923_red_bull_flying_bach_prague_cz_lq_0016

Akce posloužila  jako pozvánka na sobotní show Red Bull Flying Bach, která se týden po vyprodání 4 pražských termínů přesune do Ostravy. Za konceptem propojujícím dva odlišné světy, kultury i generace stojí berlínská taneční skupina Flying Steps. Od roku 2010, kdy mistři světa v breakdance přetavili svůj nápad v reálné představení, navštívili víc než 35 zemí a vidělo je přes 400 tisíc diváků.

lw_160923_red_bull_flying_bach_prague_cz_lq_0003

Pokud chcete být mezi nimi, navštivte webové stránky Ticketpro.

1. 10. 2016 @ Gong, Ostrava | Ceny vstupenek: 890 Kč – 1490 Kč

Vstupenky k prodeji v síti Ticketpro.

Eva Samšuková

Fotokredit: Lukáš Wagneter, Red Bull Media House

Taneční magazín

Škola tančí

Seminář akreditovaný MŠMT

Škola tančí! Kreativní výuka!

3. – 7.11.2016 – Seminář akreditovaný MŠMT

image001

Zajímá Vás přesah tance do vzdělávání aneb „Tělo v pohybu“ jako nástroj poznávání a zapamatování?

sesta-seminar-skola-tanci-2016-10-fb

Podstatou semináře je propojení dvou tvůrčích přístupů ve výuce, choreografického a pedagogického, prostřednictvím školního předmětu. Na semináři se snažíme učitele inspirovat ke spolupráci s choreografem, kde mají čas a prostor objevovat, co obnáší kreativní proces. Choreografům se naopak snažíme přiblížit, co obnáší výuka a školní rámec. To vše prostřednictvím vzájemného sdílení zkušeností účastníků. Cílem semináře je motivace ke spolupráci choreografa s pedagogem v rámci společných projektů a tím obohacení výuky o nové nástroje a prvky.

st_letak_2016_2009_1

prihlaska-seminar-skola-tanci-03-071116

Markéta Kafková

Taneční magazín

„Všechno jsem viděla“! Opravdu všechno?

Můžeme vidět mnohé, ale ještě víc k vidění nám zůstává, dokazuje nový projekt, který jsme zhlédli ve Studiu Alta.

19. září diváci zhlédli ve studiu Alta hru „Všechno jsem viděla“. Na vzniku tohoto projektu se podílelo několik performerek (tvůrci projektu – Dora Bouzková, Helena Čtyroká, Veronika Knytlová, Barbora Látalová a Kristýna Taubelová, Michal Cáb, Jan Beneš), ale v představení vstupuje vždy jen jedna, takže každá repríza je současně i premiéra.

Nelze opomenout fakt, že zvuk a hudba jsou vytvářeny pomocí multikanálového systému, který Michal Cáb začal vyvíjet během svého pobytu v Japonsku.

První, co diváka zaujme, je podivná scéna, na zemi leží plno šňůr, další visí ze stropu, vše zahalené dýmem. Sedící postava, spíše spící než bdící,  pomalu tahá  jednu ze šňůr.  Hodnou chvíli se nic zásadního neděje. Druhá postava se k ní připojí, znenadání  je její bezvládné tělo  taženo šňůrou.  V určité fázi toto bezvládné tělo najednou ožije,  tahá celou šňůru zpět a plazí se po podlaze. Sbírá celé hrsti šňůr. Táhlý protivný zvuk z reproduktoru dráždí lidské smysly. Hromada šňůr je už sesbíraná, osoba si ji dává na  hlavu a vytváří  si z nich jakousi helmu, poté ji vytahuje ke stropu  jako oběšence. V tomto okamžiku se postava doslova  koupe v záři různobarevného světla. (V představení je neobyčejným způsobem pracováno se světlem, téměř se dá říci, že světlo je také jedním z hlavních hrdinů.) Osoba provádí krkolomné figury  na šňůrách, zdá se, že je úplně volná a svobodná. Mezitím se dolů snáší  stolek s konvicí a s třísknutím dopadne. Zvuk z reproduktoru se také mění, v neméně protivný než ten předchozí. Oso ba zalézá pod papíry, schovává se a zabalí se do něj. Poskakuje  v papíru a pere se s ním. Šňůra nyní poslouží jako pásek, hlavní hrdinka  si ji ováže kolem pasu a nyní  má  na sobě jakýsi podivný oblek, ve kterém pobíhá sem a tam. Namaluje si výrazně červená ústa.  Zdá se, že si sedá k siestě, vaří si čaj a rozdává jej divákům.

1_vsechnojsemvidela_dorabouzkova

Od stropu dolů se snáší kbelík a mop, hlavní postava  fascinovaně hledí, jak voda skapává a dá se do vytírání. Její zběsilý úklid končí totálním zničením podlahy.  Osoba svléká své pytlové oblečení a za zvuků, které mají za úkol snad dohnat k šílenství všechny přítomné ještě navíc hlasitě křičí a devastuje   poslední zbytky pytle.  Pytel konečně odplouvá. Tma. Místo nesnesitelných zvuků slyšíme šeptat hlasy,  které prozrazují ledacos o životě naší hrdinky. Všechno, všechno už viděla, vzpomíná na tolik věcí, které viděla, mezi nimi například také hodně rozšlapaných šneků a jiná podivná spojení. Tma, stíny,  tísnivé zvuky.  Ani paprsek světla. Člověk cítí strach – z temna, z neznáma. Veprostřed místnosti se objevuje objekt, snad jakýsi krystal, na který zazáří světlo. Pohybuje se, vznáší se. Divák tiše žasne. Že by nějaký přelud? Snad je krystal  magický, snad vezme člověka s sebou do vyšších sfér. Světlo, záře, v něm postava, která se blíží k tomuto magickému krystalu.

2_vsechnojsemvidela

Vnímáme-li začátek představení jako šílenství lidské duše, našeptávání hlasů jako myšlenky a uvědomění si, že jedna cesta končí, protože člověk už na světě  všechno podstatné  viděl, tmu jako strach a tuto hru světla a magický krystal jako něco, co přenese  člověka do neznámých krajin, pocítí divák během představení něco vskutku zvláštního a hlubokého. Temný konec znamená  nový a   zářivý  začátek. Nutno zdůraznit, že užití světla, skládání a pohyby tajemného objektu a jeho plynutí  vzduchem byly zlatým hřebem celého představení. Tvůrcům představení se podařilo zajímavým způsobem ztvárnit celkem často  zpracovávané téma, tj. přechod z jednoho bytí do druhého, které je ale stále zahaleno tajemstvím, proto bude člověka vždycky lákat.  Využitím světelných a zvukových efektů, které působily chvílemi až mysticky se divák během večera může ocitnout ve zcela jiné dimenzi.  Pro každého, kdo hledá v pohybovém divadle  víc než jen zábavu, představení „Všechno jsem viděla“ vřele doporučujeme.

10_vsechnojsemvidela_baralatalova

8_vsechnojsemvidela_baralatalova

Eva Smolíková
Foto:  Studio Alta

Taneční magazín

Nový taneční prostor

V nejbližších měsících by mělo srdce Holešovic mezi ulicemi Tusarova a Dělnická oživit zbrusu nové kulturní, sportovní a umělecké centrum s názvem Vnitroblock, jeho součástí je i taneční prostor – Sector. Opening day – 18. září 2016

V nejbližších měsících by mělo srdce Holešovic mezi ulicemi Tusarova a Dělnická oživit zbrusu nové kulturní, sportovní a umělecké centrum s názvem VNITROBLOCK.  Součástí tohoto velkého projektu, kde se chystá například kavárna, fashion store a bar je i nový taneční prostor s názvem SECTOR.
Koho budeme vídat v SECTORU?
V Sectoru  budou probíhat pravidelné taneční lekce pod vedením skvělých lektorů  jako jsou – Filip Jankovič, Vitor Mendes, Kateřina Káka Kvasnicová, Nicole Seidlerová, Dee Solářová, Raduš Lišková, Martina Anton, Miss Bibi, Nikola Pažoutová, Deny Klesová.
Co si zatančíte?
New Style Hustle, Hip Hop, contemporary, twerk, Latinu atd.
Kdy se otvírá?
Opening day se bude konat v neděli 18.9. od 14:00-22:00, návštěvníci se zde mohou seznámit s lektory a s těmi, kteří  stojí za celým projektem.
Nový taneční prostor s názvem SECTOR
Nový taneční prostor s názvem SECTOR
SECTOR rekonstrukce objektu
SECTOR rekonstrukce objektu
SECTOR rekonstrukce objektu
SECTOR rekonstrukce objektu
SECTOR rozvrh
SECTOR rozvrh
Foto: Sector
Taneční magazín

Tanec Praha vzhůru nohama!

Přípravy červnového festivalu vrcholí!

Přípravy festivalu Tanec Praha nejsou jednoduché. Práce je nad hlavu a není tedy divu, že ředitelka festivalu Tanec Praha, Yvona Kreuzmannová a spoluředitelka Markéta Perroud občas stojí na hlavě!

DSC_0315 DSC_0307

Foto : Eva Smolíková

Taneční magazín

Podstata smrtelného hříchu

Sólové představení L / One Of The Seven A. Petroviče a M.H. Lacové zkoumá podstatu „smrtelného hříchu“ touhy

Sólové představení L / One Of The Seven Petroviče a Lacové  zkoumá podstatu „smrtelného hříchu“ touhy

 

Slovenský choreograf Andrej Petrovič se po deseti letech v zahraničí, kde působil  především ve slavné Akram Khan Company, vrací na české a slovenské scény s provokativním projektem, který převádí na jeviště tématiku sedmi smrtelných hříchů. Premiéra prvního ze sedmi sól – L / One of The Seven –, které zkoumá motiv touhy a chtíče, se uskuteční 15. a 16. března v divadle PONEC. V roli zosobněné touhy se představí Martina Hajdyla Lacová, zakladatelka souboru ME-SA a držitelka ocenění Tanečnice roku 2015.

L jako „Lust“ – touha, vášeň, rozkoš, smilstvo. Vztahuje se k čemusi za hranou, k extrému. Petrovič staví na jeviště jedinou bytost – ženu, jejíž žízeň stěží může být uhašena. Královnu, která se propadá do hlubin vlastní neschopnosti spočinout, zklidnit se, zastavit se, a zároveň odolat svým přáním a tužbám. Sebe-destrukce se stává vědomou volbou.

Petrovič a jeho tvůrčí tým provedou diváky intenzivní cestou vášně, uspokojení, ukájení, výčitek, tíhy i možného trestu. Jedním z inspiračních zdrojů projektu se mimo jiné stala představa pekelného kruhu z Dantovy Božské komedie, v němž krouží největší milovníci dějin (Kleopatra, Helena, Paris, Tristan). Trest odpovídá povaze jejich provinění: „Ustavičná pekelná vichřice / strhává duše, cloumá jim i, hází, / jedny o druhé tře ty hříšnice.“

Jakkoli dnes shledáváme umístění Heleny Trojské do Pekla jako příliš přísné a poplatné Dantově době, Dante byl vynikajícím znalcem lidské duše a toho, co jí zmítá. Zdá se však, že zkoumání podstaty touhy nebylo tehdy tak aktuální jako dnes, kdy je touha hnacím motorem a principem společnosti.

Kredit:

Koncept a choreografie: Andrej Petrovič

Tanec: Martina Hajdyla Lacová

Kostým: Maroš Baran

Světelný design: Katarína Ďuricová

Hudba: Ben Frost

Vnější oko: Karolína Hejnová, Markéta Perroud

Producent: ME-SA / Karolína Hejnová

Za podpory: MHMP, MKČR, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec, ALT@RT

Andrej Petrovič je absolventem Taneční konzervatoře v Banské Bystrici, kde také po studiích nastoupil do Štúdia tanca Zuzany Hájkové. Spolupracoval s Martou Polákovou, Editta Braun Company (Salcburk), Fatou Traore (Brusel) či Jean Abreu Dance Company. Je absolventem magisters kého studia na VŠMU v Bratislavě. Od roku 2007 je členem Akram Khan Company. Tančil v představeních Bahok, Vertical road, Confluence a na úvodním ceremoniálu Olympijských her v Londýně. Od roku 2012 působí v souboru jako repetitor a asistent choreografa.

Martina Hajdyla Lacová vystudovala Konzervatórium J. L. Bellu v Banské Bystrici a Akademii múzických umění v Praze, obor Pedagogika tance. Během studií spolupracovala s mnohými českými a slovenskými choreografy (Marta Poláková, Mirka Eliá& scaron;ová, Šárka Ondrišová, skupina Debris) i ze zahraničními tvůrci (Ji-Eun Lee, Karen Foss, Ann van den Broek, Maya M. Carroll). Od roku 2010 působí jako tanečnice a pedagožka na volné noze. Kombinuje práci a tvorbu v domácím pražském prostředí se spolupracemi v zahraničních souborech. V Praze jí momentálně nejvíce zaměstnává domovská skupina ME-SA, kterou založila společně s tanečnicí a producentkou Karolínou Hejnovou před pěti lety, a soubory VerTeDance a NANOHACH. Ve Švýcarsku pracuje se souborem DA MOTUS! a v Norsku s choreografkou Karen Foss. Její autorské sólo bylo v roce 2012 nominováno na cenu pro Taneční inscenaci roku 2012. V roce 2015 získala cenu pro Tanečnici roku za výkon v Super Naturals.

ME-SA

Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak mezinárodní taneční scény. V roce 2013 se ME-SA poprvé dostala na seznam tzv. “Priority Companies” sítě Aerowaves, a to díky projektu Much More Than Nothing choreografického dua Peter Šavel / Stano Dobák. Soubor získal třikrát nominaci na “Taneční inscenaci roku”. V roce 2015 získala Martina Hajdyla La cová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění “Tanečnice roku” za svůj výkon v představení SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves, tentokrát pro rok 2015. ME-SA pravidelně uvádí své projekty na významných festivalech, např. Spring Forward, TANEC PRAHA, ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA, APAP/NYC ad.

L_One_of_the_Seven_20150713_2067

L_One_of_the_Seven_20150713_2066

Taneční magazín