Hodili PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET přes palubu?

Má složitá situace kolem dotační politiky pro jeden z doma i v zahraničí nejuznávanějších tanečních souborů dneška možnost uspokojivého řešení? Co na to nejen Ministerstvo kultury?

Ten soubor mám asi nadosmrti spojen s tehdy (již nefunkčním) pražským Komorním divadlem, kde dlouho v minulé době zkoušel a piloval svá krásná představení. Pražský komorní balet se mi nadlouho zaryl do paměti jako „dítě Pavla Šmoka“. Ale není to pravda. U jeho zrodu stál ještě legendární choreograf Luboš Ogoun a baletní teoretik, profesor a publicista Vladimír Vašut. Z tohoto triumvirátu nejprve odešel na věčnost Luboš Ogoun. Ne tak dávno zesnul i legendární Pavel Šmok a ke konci loňského roku v mělnické nemocnici dodýchal i Vladimír Vašut. Vypadá to, že je dlouho nepřežije ani samotný soubor – Pražský komorní balet…

Pavel Šmok na archivním snímku mezi svými tanečnicemi

Ač se to zdá neuvěřitelné, tento špičkový soubor, který obdivovali špičkoví tanečníci, ale i milióny televizních diváků, když pohostinsky vystupoval v recitálech Karla Gotta, stojí na prahu zániku!

Pan Luboš Ogoun (vlevo) přebírá státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla

Pražský komorní balet (dále jen PKB) je pro českého, ale též zahraničního, diváka již více než čtyři desítky let známým a tradičním českým tanečním souborem. Předchůdce PKB „Studio BALET PRAHA“, založené v roce 1964 právě Lubošem Ogounem, Vladimírem Vašutem a zejména Pavlem Šmokem, mu dalo jisté základy. Zrovna v letošním roce si připomínáme 55. výročí vzniku „Studia Balet Praha”, a také právě v tomto roce eskaluje několikaletý problém systémového financování tohoto jediného českého nezávislého tanečního souboru, který nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří.

Vladimír Vašut, další z trojice zakladatelů, tatínek Marka Vašuta, se špatných konců svého” souboru krátce nedožil také…

PKB dnes nemá k dispozici vlastní zázemí pro uměleckou činnost a za poslední roky dosahuje jeho veřejná finanční podpora necelých třicet procent ročního rozpočtu. Pro profesionální taneční divadlo s 23 členným cestovním souborem s denním pracovním režimem je stávající celková veřejná podpora ve výši necelých 3,5 mil. Kč ročně naprosto nedostatečná při aktuálním celkovém rozpočtu ve výši 14,9 mil. Kč. PKB má přitom srovnatelné výkonové ukazatele s baletně tanečními soubory kamenných divadel, co se týká návštěvnosti i počtu představení.

Na tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.), Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, pověřený vedením Pražského komorního baletu

PKB v rámci své zájezdové činnosti zajišťuje dostupnost tanečního umění ve všech českých regionech a významná je též prezentace tanečního umění v zahraničí. Jeho představitelé se na tiskové konferenci v Malostranské besedě, konkrétně v jejím Trick Baru, vyjádřili, jak je složité komplexně připravit scénu třeba v sokolovně menšího města anebo naopak v aréně pro tisíce diváků.

Vedoucí souboru Ladislava Jandová situaci zdůvodňuje: „V letošním roce obdržel Pražský komorní balet dotaci ve výši pouhých 2 milionů Kč od MK ČR v rámci Programu profesionálních divadel, orchestrů a pěveckých sborů. S ohledem na navýšení celkového rozpočtu uvedeného dotačního programu MK ze 160 milionů Kč na 220 milionů Kč v roce 2019 jsme očekávali nárůst dotace i pro PKB s přihlédnutím na četná jednání s MK ČR. Programová rada MK ČR však PKB, jako jedinému subjektu z celkových 41 hodnocených, navrhla dotaci snížit i přes hodnocené ukazatele. PKB je navíc, oproti ostatním hodnoceným subjektům znevýhodněn skutečností, že se jedná o hlavní veřejnou finanční podporu na kontinuální činnost. A nikoli pouze ,doplňkovou´ finanční podporu nad rámec základního příspěvku zřizovatele. Tak jako je tomu zpravidla u ostatních podpořených subjektů v uvedeném dotačním programu.”

Během tiskové konference vystoupila s vehementní podporou PKB také odborná taneční kritička a dlouholetá šéfredaktorka Tanečních listů Jana Hošková. K ní se připojil i baletní mistr Igor Vejsada.

Zleva Petr Zuska ani Ladislava Jandová či Linda Svidró moc optimisticky do budoucnosti nehledí

Vedoucí souboru PKB Ladislava Jandová mimo jiné uvedla: „S vedením Ministerstva kultury (ministrem Antonínem Staňkem) proběhlo od podzimu 2018 několik neúspěšných jednání. Na podporu ,zachování činnosti PKB´ vznikla také petice, kterou podepsalo téměř pět tisíc osob. Současně jsme získali desítky podporujících dopisů od význačných osobností a představitelů české kultury, kteří se jednoznačně vyjádřili pro zachování kontinuální činnosti PKB, např. od Jiřího Kyliána, Ondřeje Kepky, Ilji Racka, Mária Radačovského, Lukáše Slavického, prof. Ivanky Kubicové, prof. Václava Janečka, doc. Igora Františáka, Vlastimila Harapese a mnoha dalších.“

Choreograf a režisér Mgr. Petr Zuska

Choreograf Petr Zuska se, s jistým stínem v hlasu, zmínil, že předcházející ministr kultury Ilja Šmíd slíbil (nejen) pro PKB „taneční dům“. Uvažovalo se o prostoru nevyužité stavby na pražském Klárově blízko Strakovy akademie, dnešního sídla předsednictva vlády. Dříve tam bývaly tělocvičny a bazén. S nástupem nového ministra však tento návrh tak nějak „zmizel v propadlišti“. Já jsem si vzpomněl, že v době takzvané „perestrojky“, konkrétně ve druhé polovině osmdesátých let minulého století, bylo vážně uvažováno o společném sídle Pražského komorního baletu a Černého divadla Jiřího Srnce. Měl jim být věnován celý vnitroblok na pomezí Smíchova a Malé Strany u Plaské ulice. Vzpomínám, jak nadšeně mi na nástěnce v Komorním divadle Pavel Šmok ukazoval již v první fázi rozpracovaný projekt!

Zdá se, že odchod Ilji Šmída nadlouho uzavřel i možnost tanečního domu na Klárově… Snad nikoli opět na třicet let?

Nejzajímavější pasáže diskusních příspěvku Petra Zusky a Antonína Schneidera  zachytila Eva Smolíková i ve videoreportáži:

Otázkou zůstává, jaký osud budou mít tanečníci i další kmenoví spolupracovníci PKB? Sáhne po nich konkurence? Ta ovšem tak zcela identicky vyhraněna není. Nevyjdou z kondice, když vypadnou z pravidelného tréninkového drilu? To vše nám zřejmě napoví blízká budoucnost…

Samotná konference neměla, jako většina dětské literatury, šťastný a úsměvný konec. Tím, že se konala blízko sídla Parlamentu České republiky však možná zasvítilo světélko naděje na konci tunelu?

Situace je vážná. TANEČNÍ MAGAZÍN i jeho mnozí čtenáři ještě pevně doufají, že nedopadne úplně zoufale.

Zeptali jsme se

Mgr. Igora Vejsady

baletního mistra s mezinárodními zkušenostmi i renomé,

který v PKB zastával pozici baletního mistra od roku 2016

Baletní mistr Mgr. Igor Vejsada (vlevo)

Na konferenci jste mluvil o PKB v minulém čase, to již jste nad jeho existencí zlomil hůl? Myslíte, že je situace neřešitelná?

Určitě ne. Myslím, že takové prestižní těleso, které má – nejen pro mne – téměř zásadní význam, musí přežít. Pokud si uvědomíme, co by tím současná česká taneční kultura ztratila, tak je to pro mne naprosto nemyslitelné! Z druhé strany nevím, jaké kroky udělá ministerstvo kultury? A ministr, který jde na nějaký muzikál, místo účasti na udílení významné a prestižní francouzské ceny českému tanečníkovi – Jiřímu Kyliánovi?“

Foto: Eva Smolíková a archiv

Video: Eva Smolíková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Paní ŠČASNÁ bude šťastná a ADÉLA s LENKOU také!

Ani ne čtyřiadvacet hodin po tom, co byl odvolán od fotbalové Sparty trenér ŠČASNÝ, byla vylosována jako první v naší velké „knižní” soutěži paní VLASTA ŠČASNÁ z Chebu! Dokonce bydlí u stadionu!!! Další z výher poputuje do Košic! Podrobně o výhercích se dočtěte v následujícím textu.

Soutěž o tři knížky s věnováním autora vylosovala přímo ta, která byla smyslem tajenky – malířka a výtvarnice paní Petera Skluzáčková, manželka autora titulu „BABRÁCI“ spisovatele Pavla Šmidrkala.

TANEČNÍ MAGAZÍN těší velká účast. A pochopitelně i to, že většina odpovědí byla správných.

„BABRÁKY ” v knihkupectví KOSMAS pokřtil i (zprava) VLASTIMIL HARAPES, operní pěvkyně MICHAELA KATRÁKOVÁ a skladatel a zpěvák LIBOR PETRŮ

Celkově se zúčastnil 271 jeden čtenář TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Z těchto odpovědí bylo 268 naprosto správných. I to redakci těší. Je to totiž důkazem, že TANEČNÍ MAGAZÍN čtete pozorně a bedlivě.

Zajímavé – i když logické – je, že místně nebyly zastoupeny úplně vyrovnaně všechny oblasti, kraje a místní územní celky…

O tři tyto knihy s vlastnoručním věnováním a autogramem autora PAVLA ŠMIDRKALA se soutěžilo

Nejvíce odpovědí, konkrétně 87, přišlo ze západu Čech. Nejen Karlovy Vary, Sokolov, Chodová Planá, ale i Plzeň, Rokycany či Hořovice, Zbiroh či Žebrák ponejvíce reprezentovaly tuto oblast. Následovala Praha. Jejímu pomyslnému druhému místu napomohly zejména odpovědi z Prahy 4 a Prahy 7 – Holešovic. Je ironií, že ani jeden příspěvek nebyl z Prahy 6, kde autor bydlí! Slabší účast projevil i severomoravský kraj. Moravu ponejvíce reprezentovaly odpovědi z Přerova, Prostějova, Olomouce, Kroměříže, Vsetína a samozřejmě z Brna. Objevily se i správně odpovědi z Vysokého Mýta, Nízké Lhoty či Lubné!

Zleva autor knížky „BABRÁCI” pan PAVEL ŠMIDRKAL a vedle něj „obsah tajenky”, jeho manželka PETRA SKLUZÁČKOVÁ, která rovněž vylosovala vítěze velké soutěže o „její jméno”

A teď chvíle napětí, pomyslná fanfára… A chvíle nejdůležitější.

Něžná ruka malířky a výtvarnice Petry Skluzáčkové vytáhla z osudí nakonec tři ženská jména Vlastu ŠČASNOU z Chebu, Lenku POSPÍŠILOVOU z Tábora a Adélu LEDVINOVOU z Vysokého Mýta.

Štěstěna se nakonec ukázala spravedlivá i v tom, že téměř 70 % odpovědí bylo od ženských pisatelek.

TANEČNÍ MAGAZÍN děkuje i těm, kteří nevyhráli. Věří, že mu všichni zůstanou čtenářsky věrní. S vítěznými dámami (či slečnami) se spojí a v co nejschůdnější době jim zašle slíbené ceny. Redakce je ráda, že si ověřila, že TANEČNÍ MAGAZÍN čtou (téměř) celé Čechy, Moravu nevyjímaje. Příjemné jaro a těšte se na další soutěž.

Foto: archiv Pavla Šmidrkala a OSVĚTÁŘI JIHU

TANEČNÍ MAGAZÍN

Nová čtenářská soutěž o tři knížky s podpisem autora PAVLA ŠMIDRKALA

SOUTĚŽ UKONČENA – BUDEME VÁS INFORMOVAT O VYLOSOVÁNÍ VÍTĚZŮ!!! Kdo se bude těšit na knížku s autogramem a věnováním od autora?

Po roce přichází TANEČNÍ MAGAZÍN opět se soutěží. Tentokrát o tři výtisky zbrusu nové knížky „Babráci“ z pera (anebo počítače?) Pavla Šmidrkala.

Nový titul „Babráci“ je souborem devíti povídek Již jejich názvy dávají tušit, že se vesměs jedná o reminiscenci na autorovo mládí. Namátkou uveďme třeba: „Budeme chvíli dospělí“, „Krůček do rádia“, „Hotovo, točit“, nebo „Dlouhá louže“. Publikaci vydala i současně vytiskla Nová tiskárna Pelhřimov spol. s r. o. A o její grafické řešení a zlom se postaral syn autora, Marek Šmidrkal.

Knižní Babráci” měli hned několik slavnostních křtů. V jihočeských lázních Bechyně, v nedaleké unikátní Obrazárně a zemědělském muzeu Špejchar Želeč, ale také v knižní prodejně Kosmas na hlavním Pernštejnském náměstí v Pardubicích. Samozřejmě se křtila i v Praze, za účasti režiséra Zdeňka Trošky, baletního mága Vlastimila Harapese a herečky Jarmily Švehlové i dalších osobností.

S autorem této knížky TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil rozhovor (na jiném místě této stránky) a na jeho základech vznikla také nynější soutěžní otázka:

Kdo knížku »BABRÁCI« ilustroval a jaký má vztah ke spisovateli PAVLU ŠMIDRKALOVI?“

Prosíme, své odpovědi posílejte do redakce TANEČNÍHO MAGAZÍNU mailem na mailovou adresu: info@tanecnimagazin.cz .

Ke své odpovědi uveďte, prosím, své celé jméno, vlastní mailovou adresu, poštovní adresu a popřípadě i telefonické spojení.

Uzávěrka soutěže o tři výtisky knížky PAVLA ŠMIDRKALA „BABRÁCI“ je: ve čtvrtek 25. dubna ve 24.00 hodin.

Na křtu knížky v jihočeských lázních Bechyně si společně zazpívali kmotři knížky Luděk Sobota a operní pěvkyně Michaela Kartáková (vpravo s knížkou v levé ruce)

Těšíme se na vaše (určitě správné) odpovědi!

:-))

Foto: archiv Pavla Šmidrkala a OSVĚTÁŘI JIHU

TANEČNÍ MAGAZÍN

Bude nový seriál „ČECHOVI” českým DALLASEM?

V jedné z důležitých rolí si tam zahraje i Vlastimil Harapes! Ale také třeba MUDr. Radim Uzel anebo herecká a pěvecká legenda Josef Zíma.

Když se v 90. letech minulého století objevil v Česku seriál Dallas, všichni tuto rodinnou ságu s napětím sledovali a stal se z ní naprostý fenoménem. Již brzy budeme u nás mít „český Dallas” a rodinnou ságu ČECHOVI. 13-ti dílnou sérii v pražském Kině MAT představil zástupcům médií autor, režisér a producent Tomáš Magnusek, s režisérkou Evou Toulovou, za účasti mnoha herců i členů realizačního týmu.

Podobnost čistě náhodná? Nikoli! Režisér Tomáš Magnusek, který proslul svými filmy a seriály, do nichž se mu podařilo a stále daří obsazovat herecké legendy, se „dallaskému tématu” věnoval od svého dětství.

Tak jako si děcka a teenageři hrají s panenkami, autíčky, hrají hry, já jsem si z lega dělal panáčky a rozehrával jsem takovou pomyslnou rodinnou ságu. Neskutečně mě to fascinovalo a bavilo a řekl jsem si, že něco podobného jednou natočím. A stalo se,” prozradil Tomáš Magnusek. Ten, který vytvořil rodinu Čechovu o čtyřech generacích, žijící pod jednou střechou.

Režisér, scenárista i předseda Obce spisovatelů Tomáš Magnusek a jeho dítě – seriál ČECHOVI

Čechovi jsou bohatá podnikatelská rodina čtyř generací, kteří bydlí v jednom domě. Každý má svou ložnici, svůj příběh a svůj smysl v ději. Dnes už sedmdesátiletý otec, hlava rodiny, založil krátce po revoluci firmu, kterou by chtěl nyní předat některému ze svých třech dětí. To se ale nedaří. Je to problém současnosti, kdy generační výměnu ve firmě nepřežije téměř dvě třetiny společností,” popsal stručně hlavní dějovou linku režisér Tomáš Magnusek, který sám ztvární velmi negativní postavu charakterově podobnou J. R. Ewingovi z amerického Dallasu…

Seriál Čechovi bude o tom, jací jsme, jak je složité v dnešní době podnikat, o chybějících zaměstnancích, ale také o uvažování lidí… Že to není jen o tom, že někdo má miliony a neví co s nimi, ale že musí tvrdě pracovat… Je v něm namíchané všechno, kdekdo se v tom může třeba i poznat. Jsou tam rodinné i finanční intriky, mocenské boje, sex, sarkasmus i spletité vztahy a také velmi zajímavý a někdy až nečekaný vývoj některých postav“ láká diváky k obrazovce Magnusek s tím, že je velmi rád, že se mu opět podařilo obsadit řadu skvělých herců zvučných jmen.

Rodinu Čechových tvoří: Libuše Švormová, Kateřina Macháčková, Miloslav Mejzlík, Petr Batěk, Tomáš Magnusek, Robert Cejnar, Andrea Elsnerová, Bára Šťastná, Tereza Němcová – Petrášková, Tereza Ticháčková.

Celá seriálová rodina Čechových

V dalších rolích se objeví: Regina Rázlová, Jaroslava Obermaierová, Ivana Jirešová, Antonie Talacková, Igor Bareš, Ladislav Županič, Vilém Udatný, Roman Pomajbo, Felix Slováček, Jan Přeučil, Eva Hrušková, Jiří Klem, Vlastimil Harapes, Josef Nedorost, Antonín Hardt, Radim Uzel, Jan Rosák, Miroslav Hrabě, Zdeněk Rohlíček (syn E. Hruškové) a chybět nebude ani legenda české dechovky, ale i filmu a televize Josef Zíma

Zleva Petr Batěk a Miloslav Mejzlík na pracovním snímku z natáčení seriálu ČECHOVI

Všichni herci si natáčení velmi pochvalovali. Podobně jako u mnoha Magnuskových filmů ocenili příjemné prostředí, skvělé obsazení a doslova rodinnou atmosféru.

Proto jsem do toho také šla. Tomáše Magnuska mám moc ráda, moc si ho vážím a oceňuji ten krásný, laskavý a lidský přístup k lidem, k nám hercům. Navíc se tam sešla skvělá herecká parta i lidé od štábu, což mě taky velmi těší” poznamenala legenda českého filmu i dabingu Libuše Švormová, která si zahraje matku rodu.

Natáčelo se asi na deseti místech převážně v Královéhradeckém kraji, ke kterému má Tomáš Magnusek blízký a domovský vztah. Hlavní lokací pro rodinu Čechovi je vila Viktorka – dům v Babiččině údolí, který funguje jako penzion i již proslavené Herecké muzeum. Objekt před lety Tomáš Magnusek koupil a ze zchátralé secesní vily, která byla odsouzena k zániku, vytvořil místo, které navštěvují stovky lidí. Jsou zde i různé akce, besedy a vzniklo zde takové kulturně-společenské centrum tohoto regionu,” uvedl PR manažer seriálu Čechovi René Kekely.

A kdy se diváci mohou na nové příběhy, hrdiny a zápletky těšit? Momentálně je dotočeno. Nastupuje proces postprodukce jako střih, zvuk, barva, hudba, a když vše půjde dobře, seriál Čechovi by se na obrazovkách mohl objevit nejspíš na podzim,” dodal René Kekely s tím, že ve fázi příprav je už i pokračování, tedy druhá série českého Dallasu”.

Duchovní otec a režisér seriálu Tomáš Magnusek s herečkou Libuší Švormovou

Momentálně vedeme jednání s televizními stanicemi a diváci se včas dozvědí, kdy přesně a kde rodinnou ságu uvidí. Přejeme si hlavně to, aby se jim seriál líbil a chtěli na konci každého dílu vidět ten následující…A na konci jedné série vidět další…,” dodal režisér Tomáš Magnusek.

Také nezapomněl připomenout, že bez partnerů by seriál vzniknout nemohl a s úctou poděkoval PVZP, Concept Weisner Hager, ISMM, Porche Hradec Králové, AH Bohemia, Petrof, Centru andragogiky, AP Security, Transport Trutnov, Petra Clinic, Svatebnímu salonu Adina a také salonům Koutný Prostějov.

Realizační tým seriálu ČECHOVI:

Scénář, náměr, producent, režie: Tomáš Magnusek

Režie: Eva Toulová

Produkce: Kristýna Zelená

Kamera: Pavel Mědílek

Asistent kamery: Pavel Vávra

Zvuk: Tomáš Oramus

Střih: Matěj Brothánek

Kostýmy: Gabriela Cincibusová

Masky: Anna Heroutová, Kateřina Veverová, Veronika Němcová

Hl. technik: Michal Šperling

Grip: David Vrzal, Karel Svoboda, Josef Plašil

Doprava: Josef Plašil, Tomáš Stára

PR a marketing: René Kekely

René Kekely

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Televizní Popelka slaví 50 let

Legendární televizní Popelka slaví kulaté jubileum. Vzpomínkovou knihu pokřtily známé osobnosti v čele s Hanou Maciuchovou, Jiřím Štědroněm a Vlastimilem Harapesem.

Letos na Vánoce uplyne neuvěřitelných 50 let, kdy tehdejší Československá televize poprvé uvedla pohádku Popelka v hlavních rolích s Evou Hruškovou a Jiřím Štědroněm. Při této příležitosti vznikla i unikátní kniha plná vzpomínek i nikdy nezveřejněných fotografií. V pražské kavárně Faux pas se konal křest jak za účasti několika hlavních představitelů příběhu, tak i dalších významných hostí. 

Jiří Štědroň, Růžena Merunková, Antonín Navrátil, Vadim Petrov, Hana Maciuchová pokřtili 27. března, v den narozenin herečky Evy Hruškové představitelky Popelky – unikátní knihu Popelka & spol – 50 let.  Hosty slavnostního křtu byli také Marie Tomsová, Jan Přeučil, Vlastimil Harapes, Ondřej Kepka, Petr Batěk a také Eva Hladíková, která na původním filmu Popelka pracovala v produkci. Podpořit publikaci přišla i poslední hospodyně Jana Wericha Eva Tůmová 

„Je to neuvěřitelné, jak to letí. Někdy nám připadá, jako by to bylo teprve před pár lety. Moc rádi na tu práci vzpomínáme a je krásné, že se ta pohádka líbí mladé i staré generaci i po padesáti letech,” řekli svorně dva hlavní představitelé Popelky Eva Hrušková a prince Mojmíra Jiří Štědroň, kteří si v rámci křtu spolu dokonce zazpívali song prince a Popelky ze slavné pohádky. Ta se natáčela v okolí zámku a v parku v Průhonicích a také na žižkovském Balkáně”, v dnešní tělocvičně, která kdysi sloužila jako ateliér pro tehdejší televizi.

Všichni společně s Růženou Merunkovou, představitelkou jedné z nevlastních a zlých  Popelčiných sester i Antonína Navrátila, který hrál kočího a propůjčil hlas i holoubkovi, zavzpomínali i na ty své kolegy, kteří již nejsou mezi námi – Danu Medřickou, Ladislava Peška, Svatopluka Beneše, Ilju Prachaře i Jana Třísku.

„Jsem moc ráda, že tu mohu být. Přišla jsem proto, abych tady se všemi oslavila nejen Eviččiny narozeniny, ale i jubileum toho krásného pohádkového televizního filmu, práci lidí, kteří se na něm podíleli. Oni se postarali o to, že Popelka je tu stále s námi a máme jí rádi. Nezanikla jako řada jiných takzvaných děl, ale přežila, přežívá a má stále, co říci,“ nechala se slyšet Hana Maciuchová, která byla spolu s hudebníkem Vadimem Petrovem kmotrou knihy.

Kromě čokoládového střevíčku a záplavy květin dostala Eva Hrušková od nakladatele Pavla Mészárose a jeho týmu jak skleněnou památeční plaketu s vyobrazenou Popelkou, tak i nádherný, třípatrový, 12 kg vážící dort s velkým marcipánovým střevíčkem na vrchu. Na otázku moderátora křtu René Kekelyho, co na dort se střevíčkem říká, Eva Hrušková vtipně odpověděla: „Možná se do něj i po těch padesáti letech vejdu, jak tak na to koukám.”

„Je nádherný a musíte mi pomoci ten dort sníst, tohle bych jedla rok,”  dodala Hrušková, která mimochodem letos oslavuje i 15 let od svatby s hercem Janem Přeučilem.

Dalším gratulantem byl perníkářský mistr z Pardubic Pavel Jánoš, který speciálně pro Popelku vyrobil velký perníkový oříšek. Kmotři a hosté dostali nejenom kus skvělého dortu, ale také víno ze speciální sběratelské edice vína Popelčino tajemství”, které věnovalo a dodalo Rodinné vinařství a farma domácího zvířectva manželů Mikulenkových z Velkých Žernosek. Víno nebude v běžném prodeji, ale až do konce roku 2019 bude k dispozici na akcích, věnovaných Popelce. Kosmetické balíčky dostali jak od Dermacolu, tak i od TianDe, kdy šlo o produkty z Altaje a Tibetu.

V rámci výročí legendární pohádky vznikl i zábavný a zájezdový pořad Popelka na Cibulce, kde se vypráví, vzpomíná i zpívá, a který brázdí republiku ve složení Eva Hrušková, Jiří Štědroň, a někdy i Jan Přeučil. Celou talk show nemoderuje nikdo jiný než Aleš Cibulka.

Knihu Popelka & spol lze zakoupit jak v nakladatelství AOS Publishing http://aos-knihy.cz/kniha/popelka-spol/ , tak i na pultech řady knihkupectví.

 

Foto: Jaroslav Hauer

René Kekely a Jaroslav Hauer

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

VLASTIMIL HARAPES přinesl výstavě štěstí

Poslední šance navštívit výstavu kousek od Tábora a Plané nad Lužnicí! Tip na sobotní či nedělní výlet.

Doslova a přesně v předvečer oslav státního svátku 100. výročí založení Československé republiky, v sobotu 27. října zahájil VLASTIMIL HARAPES v Obrazárně Špejchar Želeč pozoruhodnou výstavu. Jmenovala se prostě „FIALOVÁ – BENEŠ“. Podle vystavujících výtvarníků. Spolu s výborným baletním umělcem, choreografem a nyní i zpěvákem a hercem v divadle Semafor ji zahájil ještě skvělý houslový bigbeatový a bluesový virtuos Jan Hrubý, herec, zpěvák a kytarista Robert Nebřenský, harfenista Sean Barry a slovem novinář Miloš Čermák a kurátor galerie Pavel Šmidrkal.

Karikaturu Donalda Trumpa od Pavla Beneše si oblíbil i herec a zpěvák Robert Nebřenský, který okořenil vernisáž svými písněmi (zcela vpravo)

Slavný tanečník a představitel hlavních rolí ve filmech Juraje Herze „Panna a netvor“ a „Den pro mou lásku“ se divil. Vlastimil Harapes doslova prohlásil. „Přijel jsem na pozvání vystavující Ivy Fialové. Jsem překvapen, že tady – pro mne  – spíše na konci světa, může fungovat a prosperovat takový nádherný výstavní prostor.“

Vlastimil Harapes zahajuje výstavu

Převážně o grafikovi Pavlu Benešovi promluvil význačný novinář i odborník přes nové informační technologie Miloš Čermák. Doprovázela jej i jeho zákonná manželka, přední česká podnikatelka světového jména Senta Čermáková, která působila i na postu ředitelky globálního trhu slavné nadnárodní firmy Hewlett- Packard.

Největší český grafik Pavel Beneš by mohl, se svou postavou hrát basketbal. Možná o něm nevíte, že je i autorem slavného loga kapely TŘI SESTRY?

Pavel Beneš je – postavou – největší český grafik. U Miloše Čermáka je tomu stejně mezi novináři. A rovněž paní Senta je zřejmě největší, ba nejvyšší podnikatelkou mezi ženami.

Na vernisáži se – i přes kolizi s mnoha akcemi k výročí Československé republiky – objevila celá řada známých tváří. Významný architekt, profesor Václav Aulický. Populární autorka a překladatelka z italštiny paní Hana Ferrarová, přední český divadelní fotograf dr. Dušan Dostál a mnozí a mnozí další.

Výstava se sice jmenuje FIALOVÁ BENEŠ”, ale zde zleva stojí na snímku Hany Ferrarové autoři v pořadí Beneš, Fialová

Výstava měla původně trvat do konce kalendářního roku. Ale pro ohromný úspěch byla prodloužena do následující soboty 17. února 2019. Ředitel výstavního programu galerie Pavel Šmidrkal (TANEČNÍ MAGAZÍN s ním přináší podrobný rozhovor v prostředním sloupci) se svěřil: „Původně jsem s tak výrazným diváckým úspěchem ani nepočítal. Ještě, že jsem mohl upravit výstavní program v lednu a únoru, abychom mohli úspěšnou expozici prodloužit.“

Výstava se tak zařadila, hned po letní výstavě 2018 tří malířek (o níž TANEČNÍ MAGAZÍN rovněž informoval), na druhou příčku tabulky návštěvnosti Obrazárny Špejchar Želeč.

Pavel Beneš si získal srdce diváků nejen svými výstižnými karikaturami, ale také graficko-slovními blackouty a originálním kalendářem.

Vlastimil Harapes (vlevo) v rozhovoru s majitelem galerie Obrazárna Špejchar Želeč panem Martinem Novákem (vpravo)

Mnoho návštěvníků také zaujala plátna i keramika Ivy Fialové, s níž uveřejnil TANEČNÍ MAGAZÍN rozhovor v roce 2017. S jejím obrázkem odjížděl domů i známý zpěvák a herec Robert Nebřenský.

Část expozice s obrazy Ivy Fialové

Vpravdě fenomenální úspěch výstavy „FIALOVÁ – Beneš“ vděčí za vše majiteli Obrazárny Špejchar Želeč, podnikateli panu Martinu Novákovi, jeho celé obětavé rodině, kurátoru Pavlu Šmidrkalovi i neúnavné organizátorce a malířce v jedné osobě – paní Petře Skluzáčkové.

Malířka a taková dobrá duše galerie v Želči – paní Petra Skluzáčková

A na co se v jihočeské Želči můžeme těšit? Na výstavu legendy české karikatury – Jiřího Wintera – Neprakty. Ta bude slavnostně zahájena v sobotu 23. února 2019.

Foto: Hana Ferrarová a archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se spisovatelem, kritikem a kurátorem výstav PAVLEM ŠMIDRKALEM

„Do tanečních jsem chodil dokonce dvakrát.“

Je jihočechem jako poleno. Dokonce, níže o sobě prozrazuje, že se jako to poleno prezentoval i v tanečních. PAVEL ŠMIDRKAL, pomyslně křtěný řekou Lužnicí v Bechyni, se na cestu kultury vydal hned od mládí. Spoluorganizoval vojenské festivaly i řídil workshopy (tehdy se nazývaly ještě „tvůrčími dílnami“) mladých literárních autorů. Dnes navíc pořádá a je kurátorem řady výstav. Bývá odborným licitárorem obrazových aukcí, píše články do příslušných výtvarných periodik. A hlavně – sám se tím literárním autorem stal. Po řadě výtvarných monografií vydal velmi vtipnou a milou knížku s originálním názvem „Babráci“. A právě od ní náš rozhovor odstartoval.

Knížka „Babráci” není Vaší  prvotinou, ale je premiérovou povídkovou knížkou. Jak dlouho jste ji měl připravenou takzvaně „v šuplíku”?

Napsal jsem ji před mnoha lety a vrátil se k ní začátkem loňského roku. Některé povídky jsem upravil a předal rukopis zkušenému redaktorovi Liboru Hlaváčkovi a ten pravil: ,Je to kvalitní, je to k vydání´. Pojmenoval ten můj žánr ,literárními groteskami´ a napsal závěrečnou ,Zámluvu´.“

Na křtu knihy Babráci” předávala PAVLU ŠMIDRKALOVI  (s mikrofonem vlevo) sladkou verzi jeho knihy  operní pěvkyně Michaela Katráková a nakladatel Bedřich Kocman

Vydal jste již krásné umělecké monografie malířů, jak jste se Vy vůbec k tomu  výtvarnému umění dostal?

Někdy, přibližně od roku 1978, jsem organizoval výstavky obrázků kamarádům v klubech či kavárnách. A troufl si jejich díla i hodnotit a komentovat. A tak se mi začínali ozývat dědicové výtvarných pozůstalostí a já je postupně prezentoval ve výstavních síních a k mnohým autorům potom i napsal publikace.“

Kterou ze svých vydaných knížek byste postavil na pomyslný nejvyšší stupínek? Která je Vám svou náplní i naturelem nejbližší?

Nejvýš si cením monografie Karla Molnára a Gustava Macouna z pelhřimovské edice Probuzené palety, protože mapují dílo významných malířů a strhl se o ně velký zájem. Nejmilejší je mi kniha ,Kolovrz, starý reklamní plakát´. Hřeje totiž skvělou minulostí reklamy. A na nočním stolku se mi nepřetržitě povaluje Jiří Šlitr. Knížka se jmenuje ,Moment, ostřím tužku´ a ,přisypal´ jsem tam i obrázky Jiřího Suchého, abych tuhle ,partu´ netrhal.“

Malujete sám aktivně obrazy, nebo se věnujete třeba grafice?

Tak ani k jedné této činnosti jsem nebyl obdařen. Čekám, jestli se ve mně neprobudí alespoň záchvěvy kreslířské, ale je to zatím čekání trochu marné.“

Kdo je Vaším nejoblíbenějším výtvarným umělcem? A proč?

Jmenovat jediného určitě nedokážu. Byl by to pestrý růženec jmen. Ale prozradím, že mě fascinuje Alois Bílek. V roce 1913 začínal v Paříži s abstrakcí, spolu s Františkem Kupkou, ale brzy z této cesty zběhl a přiklonil se k realistické malbě. To byl totální omyl. Jeho abstraktní oleje téměř nezahlédnete. A když ano, budou stát milióny korun. Zatímco jeho obrazy stejné velikosti s tématem třeba sklizně vyjdou stěží na 30.000 Kč. Co na něm obdivuji? To je práce s barvou a tvarem.“

PAVEL ŠMIDRKAL  (tentokrát vpravo) v Obrazárně Špejchar Želeč s harfou a  fotografem Milošem Burkhardtem

Věnujete se nějakému sportu. Třeba rekondičně po Vaší vážné operaci srdce?

Pěstuji nyní jedině ranní rozcvičky. Ale v mládí jsem bruslil a lyžoval. Dneska z toho zbývají pouhé procházky.“

Sledujete sportovní přenosy v televizi? A které patří k Vašim nejoblíbenějším?

Víte, utvořil jsem si takovou zvláštní kombinaci. Hokej a krasobruslení. Hokej mám rád pro jeho bojovnost, napětí a náhlé zvraty. Krasobruslení pro opojnou ladnost pohybu ve spojení s hudbou.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL (vlevo) uváděl i legendárního houslistu, spolupracovníka Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa i zpívajícího novináře Josefa Klímy – Jana Hrubého. Uprostřed snímku balí fidlátka” harfenista Sean Barry, který je nově doprovázejícím hudebníkem zpěvačky Lenky Filipové. Ta byla zas dlouhou dobu sousedkou PAVLA ŠMIDRKALA. Svět je prostě malý…

Chodil jste v mládí do tanečních?

Chodil, dokonce dvakrát. Do taneční přípravky na devítiletce, což bylo také hodně o společenském chování. A pak později na střední škole. Vytesali ze mne, tenkrát v Táboře, dřevorubeckého tanečníka. A já se tím pádem stále neodvažoval vyzvat k tanci tu nejlepší a zároveň nejkrásnější dívku v kurzech. Piloval jsem doma valčík s maminkou, abych na závěrečném věnečku konečně provedl obdivovanou dívku. Avšak ona nepřišla! Měla angínu.“ 

Jdete si někdy s manželkou jen tak zatančit?

Manželka Petra tančí ráda a ze mne si dělá legraci. Chodíme nejradši někam do kavárny, kde se tančí všelijak, ale také na plesy a tam manželku ,přihrávám´ (ve vší počestnosti 🙂  ) přátelům a ,ulejvám´ se do chvíle, než mě vyzve nějaká kamarádka. Svoji neobratnost pak vymluvím na bolavé koleno, abych si ,neutrhl kšandu´.“ 

PAVEL ŠMIDRKAL se svou manželkou a zároveň také ilustrátorkou jeho nové knížky Babráci” Petrou Skluzáčkovou

Jste příznivcem klasického baletu? Zajdete na něj občas do divadla?

Obdivuji ho, uznávám. Ale musím ke své hanbě přiznat, že za celý život jsem byl na takovém představení jen párkrát.“

Jaký máte názor na moderní formy tance?

Obecně platí, že tanec se stále vyvíjí a nabízí nová překvapení. Mám rád novinky a experimenty. Rovněž mám v oblibě kolektivní taneční formace a výrazový tanec.“ 

Sledujete občas televizní show StarDance a co jí říkáte?

Je to vznešená, krásná podívaná s lehkostí komentovaná. Je o lidech s láskou k pohybu, byť někdy trochu vydřeném. Škoda, že tento projekt je převzatý ze zahraničí… Chtěl bych v této oblasti a žánru zažít původní český nápad.“

Dříve jste spoluorganizoval vojenské kulturní soutěže ASUT (Armádní soutěž umělecké tvorby). Tam se pravidelně zaskvělo hned několik souborů lidového tance a zpěvu. Jak vidíte tuto folklórní oblast dnes?

Folklór je starou, vykrášlenou lodí, která vplouvá do přístavu našich dnů. A protože existuje řada folklórních souborů s mladými lidmi, věřím, že sláva lidového tance nevyhasne. Nikdy.“ 

Máte nějakého oblíbeného tanečníka či tanečnici? Anebo choreografa?

Vlastimila Harapese. Pro jeho všestranný talent. Známe se osobně, navštěvuje i ,moje´ výstavy a pokřtil, spolu s herečkou i malířkou v jedné osobě Jarmilou Švehlovou a režisérem Zdeňkem Troškou, ,Babráky´.“ 

Pavel Šmidrkal na snímku Hany Ferrarové uvádí výstavu v jihočeské Želči

Nedávno, počátkem tohoto roku, se Vám stala nepříjemná situace v České televizi. Váš portrét (přes celou obrazovku) byl omylem spojen s osobou s temnou minulostí i nepříliš chvályhodnými praktikami dnes. Jak jste se s  touto nespravedlivou a hrubou diskreditací vyrovnal?

Nikdy bych býval neuvěřil, že ve zpravodajství veřejnoprávní televize panuje takový chaos. Že ,zmotají´ při velmi zásadním reportážním sdělení tváře dvou odlišných osob. Žádal jsem, samozřejmě, omluvu. Ta ale v televizi vyzněla jako úplná fraška. Mstili se mně za to, že jsem je donutil k veřejné omluvě. Zároveň se potvrdilo, že amatéři jsou všude. Je to vlastně smutné, kam se dnes vytratila profesionalita a slušnost, spojená se ctí…“

Budete tuto, osobně pro Vás velmi nepříjemnou, situaci nějak dále řešit?

O celém případu bude ještě jednat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a také Komise pro sdělovací prostředky Senátu PČR. Odhaduji, že se to celé rozplyne do ztracena. Všichni se totiž bojí odvety ,televizních tesáků´.“

Majitel Galerie Špejchar Želeč pan Martin Novák (úplně vlevo) rozdal zpěváku a herci Robertu Nebřenskému, největšímu českému grafikovi Pavlu Benešovi a malířce Ivě Fialové (s níž TANEČNÍ MAGAZÍN uveřejnil rozhovor již v roce 2017) knížku z pera PAVLA ŠMIDRKALA Gustav Macoun – Balada o soumraku” (za majitelem galerie panem Novákem hodně skryt kurátor této výstavy a autor rozhovoru)

Právě pilně připravujete posmrtnou výstavu karikaturisty Jiřího Wintera, známého jako Neprakta. Mne by závěrem zajímalo, zda se Vy sám osobně považujete za praktického člověka? Anebo za nepraktu”?

Ani jedno, ani druhé. Jsem spíš trochu popleta a zmatkář.

Děkuji za rozhovor. Přeji – i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU – břitké pero kritika, inspiraci pro nové knížky, šťastné obě ruce při výběru nových vystavujících… A hlavně závěrečné zadostiučinění při oné velké nespravedlnosti na obrazovkách veřejnoprávní České televize. Přesně v intencích úsloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.”

Foto: Hana Ferrarová, archiv Pavla Šmidrkala a Dušan Dostál

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

VLASTIMIL HARAPES zpíval na vánočním večírku

Magda Malá prozradila, že byla zamilovaná do Martina France

Ze tří zpěvaček, prostorově objemnějších, dorazily pouze dvě, protože třetí zpěvačku odvezla záchranka do nemocnice.

Po rozdováděných Koulích se mikrofonu ujala zpěvačka a herečka Světlana Nálepková, která naopak náladu zklidnila dvěma francouzskými šansony, přitom jeden přednesla ve francouzštině a druhý rodnou češtinou a po svém vystoupení spěchala na další na Žofín.

Po pěvecké části se divákům představila nezisková organizace Helppes se svými psími svěřenci, včele s jejich ředitelkou Zuzanou Daušovou.

Na vánoční show dorazil  baletní mistr, herec a zpěvák Vlastimil Harapes, který zazpíval dva songy z divadla Semafor, kde v současné době vystupuje.

Po bývalém tanečníkovi nastoupila mladá krev a to v podání Elišky Mrázové (Elis), která se svým nezbytným ukulele zazpívala nejen svůj megahit Shubidu, ale i vánoční koledu Tichá noc.

Mladou zpěvačku Elis vystřídal zpěvák a producent a ten večer i moderátor Martin France, který doslova roztančil všechny přítomné diváky, včetně jeho některých pěveckých kolegů. Dokonce se během jeho vystoupení za ním objevilo taneční duo z řad diváků, kteří byli už hodně veselí a hraví a Martina málem smetli z improvizovaného pódia.

Poté diváky potěšila svými gospelovými songy Leona Gyongyossi a pozvala zároveň na další gospelový koncert v této restauraci s pravým černošským gospelem.

A jako poslední z interpretů vystoupila malá Magda Malá,  ovšem  s velikánským hlasem. Zazpívala nejen draculovský hit „Jsi můj pán“, ale též vánoční koledy a na poslední z nich vyzvala i své kolegy a odvážné přítomné diváky, aby si sní koledu „Narodil se Kristuspán“ zazpívali. A tak došlo i na sborové zpívání. A během tohoto svého vystoupení Malá prozradila, že byla do Martina France velmi dlouho zamilovaná, když spolu navštěvovali Muzikálovou školu Petra Novotného, což byl pro Franceho trochu šok, protože o tom nevěděl.

Po skončení koncertu pozval majitel restaurace Milan Harajda interprety na malé pohoštění.

Agentura Martin Production,

Taneční magazín