Co Vám zůstává nejhlouběji vryto v srdci, když si vzpomenete na Hanku?
„Hanka byla neobyčejná v tom, že měla vždy k lidem krásný a pozitivní vztah. Já jsem ji za celá léta neslyšel o žádném člověku říct špatné slovo. Nikdy neřekla o nikom dobře známou větu: „Ježíši, podívej se, jak vypadá!“ Tak tohle u ní vůbec neexistovalo. Ona byla skutečně tak velkorysá a nesnižovala se k tomu, aby kritizovala nebo nějakým jiným způsobem shazovala druhé lidi.“
Vzpomínáte na nějakou konkrétní příhodu z doby, kdy jste žili spolu?
„Nemám na mysli vyloženě nějaké konkrétní příhody, ale spíše je to celá ta doba, co jsme byli spolu. Byly to hezké roky a Hanka je nazvala tak, že náš vztah „prošuměl v bublinkách (v šampaňském).“
Podívejte se na záznam z Mezinárodního den tance 2021, který jsme společně oslavili minulý čtvrtek!
Minulý čtvrtek proběhla oslava Mezinárodního dne tance 2021 a jako každý rok pro vás pořadatelé z Art 4 People připravili celodenní taneční program. Zhlédnout jste mohli vystoupení profesionálních divadelních souborů (Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské a další), ukázku tanečního filmu Jiřího Kyliána, společný baletní trénink pod vedením šéfů uměleckých souborů a baletních mistrů. A to včetně Darii Klimentové z The Royal Ballet School of London. Anebo vystoupení a workshopy napříč nejrůznějšími tanečními styly i celorepublikový flashmob, který natočili Taťána G. Brzobohatá, Ondřej G. Brzobohatý, Vlastimil Harapes a Elis Mraz, pod vedením choreografa Marka Zelinky. Záznam z akce je dostupný ke zhlédnutí zdarma nawww.mezinarodnidentance.cz.
Martin Kolda, dramaturg Mezinárodního dne tance a ředitel Art 4 People uvedl: „Máme za sebou již sedmý ročník oslav Mezinárodního dne tance, který jsme kvůli omezením museli realizovat v on-line prostoru. Program, který sledovalo tisíce diváků byl pestrý, celkem bylo uvedeno několik desítek vystoupení a workshopy ze 14 tanečních žánrů. Rekordní byl zájem o taneční flashmob, kterým jsme dle statistik oslovili přes 100 tisíc lidí a pouze do závěrečného sestřihu se zapojili přesně 563 tanečníci z celé České republiky i zahraničí.“ Záznam flashmobu můžete zhlédnoutZDE.
Děkujeme všem, kdo se do oslav zapojili. Již teď můžete sledovat novinky ohledně Mezinárodního dne tance 2022 ve facebookové skupině a události.
Akce s heslem „Kdo tančí, nestárne!“ byla realizována ve spolupráci s Nadací Krása pomoci a vyzývala veřejnost, aby podpořila úsilí nadace o zlepšování života seniorů a přispěla do charitativní kampaněZDE. On-line sbírka je otevřena až do 16. 5. 2021 a přispět může kdokoliv libovolnou částkou.
Partnery akce byli: Ministerstvo kultury, Státní fond kultury, Nadace Život umělce, Art 4 People, Place 4 People, Nadace Krása pomoci, Kletch CZ s.r.o., Tüchler, Malostranská Beseda a další. Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy a pod záštitou radní hl. m. Prahy MgA Hany Třeštíkové .
Foto: Národní divadlo Praha a Moravské divadlo Olomouc
Ve čtvrtek 29. dubna vypukne on-line událost „Mezinárodní den tance 2021“! Pořadatelé z Art 4 People připravili, jako každý rok, celodenní taneční program. V něm nebudou chybět vystoupení profesionálních divadelních souborů (Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské a další), ukázka tanečního filmu Jiřího Kyliána, společný baletní trénink pod vedením šéfů uměleckých souborů a baletních mistrů, včetně Darii Klimentové z The Royal Ballet School of London. A ani vystoupení a workshopy, napříč nejrůznějšími tanečními styly a celorepublikový flashmob, který natočili Taťána G. Brzobohatá, Ondřej G. Brzobohatý, Vlastimil Harapes a Elis Mraz pod vedením choreografa Marka Zelinky. Letošní ročník vznikl ve spolupráci Nadace Krása pomoci a je doprovázen heslem „Kdo tančí, nestárne“, které vyzývá veřejnost, aby podpořila úsilí nadace nadále zlepšovat životy seniorů.
„Už se blížíme do finále a já věřím, že celodenní taneční program nabídne široké veřejnosti pohyb a kulturu, která nám všem tak schází. Diváky čeká skutečně pestrý program, včetně toho nejlepšího z taneční scény. Děkuji všem partnerům, kteří do toho s námi šli i v on-line prostředí.“ uvedl Martin Kolda, dramaturg Mezinárodního dne tance a ředitel Art 4 People.
Manažerka projektu Alexandra Šebestová doplňuje: „Usilujeme o maximální zapojení veřejnosti do charitativní on-line kampaně Nadace Krása pomoci s heslem ,Kdo tančí nestárne!´. Prozradím, že pouze taneční flashmob oslovil přes 100 000 lidí po celé České republice.“Pokud chcete pomoci seniorům i Vy, můžete přispět prostřednictvímTÉTOsbírky.
Během celodenního programu vystoupí taneční soubory předních českých tanečních institucí, kterými jsou Národní divadlo Praha, Národní divadlo moravskoslezské, Národní divadlo Brno, Jihočeské divadlo, Moravské divadlo Olomouc, Divadlo J.K. Tyla v Plzni, Divadlo F. X. Šaldy Liberec a další profesionální tělesa, poloprofesionální soubory i amatérské skupiny. V programu nebude chybět vysílání tréninku u baletní tyče pod taktovkou uměleckých šéfů a baletních mistrů včetně Darii Klimentové z The Royal Ballet School. Představíme filmovou skeč Jiřího Kyliána,světově uznávaného tanečníka a choreografa, držitele mnoha mezinárodních ocenění, který byl v roce 2019 jmenován rytířem francouzské Akademie krásných umění v Paříži. V rámci programu se nově uskuteční taneční soutěž „Salsa Open“, které se účastníci budou moci zúčastnit ze svých domovů.
Tímto bychom chtěli vyzvat všechny příznivce tance, aby se do oslav zapojili a nezapomněli živé vysílání sdílet i se svými staršími rodiči a prarodiči. Veškeré detaily ohledně programu a příprav Mezinárodního dne tance sledujte na webuwww.mezinarodnidentance.cza vefacebookové skupině.
Partnery akce jsou Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Nadace Život umělce, Art 4 People, Place 4 People, Nadace Krása pomoci, Kletch CZ s.r.o., Tüchler, Malostranská Beseda, Taneční aktuality a další. Projekt je realizován s finanční podporou hl. města Praha.
Je jihočechem jako poleno. Dokonce, níže o sobě prozrazuje, že se jako to poleno prezentoval i v tanečních. PAVEL ŠMIDRKAL, pomyslně křtěný řekou Lužnicí v Bechyni, se na cestu kultury vydal hned od mládí. Spoluorganizoval vojenské festivaly i řídil workshopy (tehdy se nazývaly ještě „tvůrčími dílnami“) mladých literárních autorů. Dnes navíc pořádá a je kurátorem řady výstav. Bývá odborným licitárorem obrazových aukcí, píše články do příslušných výtvarných periodik. A hlavně – sám se tím literárním autorem stal. Po řadě výtvarných monografií vydal velmi vtipnou a milou knížku s originálním názvem „Babráci“. A právě od ní náš rozhovor odstartoval.
Knížka „Babráci“ není Vaší prvotinou, ale je premiérovou povídkovou knížkou. Jak dlouho jste ji měl připravenou takzvaně „v šuplíku“?
„Napsal jsem ji před mnoha lety a vrátil se k ní začátkem loňského roku. Některé povídky jsem upravil a předal rukopis zkušenému redaktorovi Liboru Hlaváčkovi a ten pravil: ,Je to kvalitní, je to k vydání´. Pojmenoval ten můj žánr ,literárními groteskami´ a napsal závěrečnou ,Zámluvu´.“
Vydal jste již krásné umělecké monografie malířů, jak jste se Vy vůbec k tomu výtvarnému umění dostal?
„Někdy, přibližně od roku 1978, jsem organizoval výstavky obrázků kamarádům v klubech či kavárnách. A troufl si jejich díla i hodnotit a komentovat. A tak se mi začínali ozývat dědicové výtvarných pozůstalostí a já je postupně prezentoval ve výstavních síních a k mnohým autorům potom i napsal publikace.“
Kterou ze svých vydaných knížek byste postavil na pomyslný nejvyšší stupínek? Která je Vám svou náplní i naturelem nejbližší?
„Nejvýš si cením monografie Karla Molnára a Gustava Macouna z pelhřimovské edice Probuzené palety, protože mapují dílo významných malířů a strhl se o ně velký zájem. Nejmilejší je mi kniha ,Kolovrz, starý reklamní plakát´. Hřeje totiž skvělou minulostí reklamy. A na nočním stolku se mi nepřetržitě povaluje Jiří Šlitr. Knížka se jmenuje ,Moment, ostřím tužku´ a ,přisypal´ jsem tam i obrázky Jiřího Suchého, abych tuhle ,partu´ netrhal.“
Malujete sám aktivně obrazy, nebo se věnujete třeba grafice?
„Tak ani k jedné této činnosti jsem nebyl obdařen. Čekám, jestli se ve mně neprobudí alespoň záchvěvy kreslířské, ale je to zatím čekání trochu marné.“
Kdo je Vaším nejoblíbenějším výtvarným umělcem? A proč?
„Jmenovat jediného určitě nedokážu. Byl by to pestrý růženec jmen. Ale prozradím, že mě fascinuje Alois Bílek. V roce 1913 začínal v Paříži s abstrakcí, spolu s Františkem Kupkou, ale brzy z této cesty zběhl a přiklonil se k realistické malbě. To byl totální omyl. Jeho abstraktní oleje téměř nezahlédnete. A když ano, budou stát milióny korun. Zatímco jeho obrazy stejné velikosti s tématem třeba sklizně vyjdou stěží na 30.000 Kč. Co na něm obdivuji? To je práce s barvou a tvarem.“
Věnujete se nějakému sportu. Třeba rekondičně po Vaší vážné operaci srdce?
„Pěstuji nyní jedině ranní rozcvičky. Ale v mládí jsem bruslil a lyžoval. Dneska z toho zbývají pouhé procházky.“
Sledujete sportovní přenosy v televizi? A které patří k Vašim nejoblíbenějším?
„Víte, utvořil jsem si takovou zvláštní kombinaci. Hokej a krasobruslení. Hokej mám rád pro jeho bojovnost, napětí a náhlé zvraty. Krasobruslení pro opojnou ladnost pohybu ve spojení s hudbou.“
Chodil jste v mládí do tanečních?
„Chodil, dokonce dvakrát. Do taneční přípravky na devítiletce, což bylo také hodně o společenském chování. A pak později na střední škole. Vytesali ze mne, tenkrát v Táboře, dřevorubeckého tanečníka. A já se tím pádem stále neodvažoval vyzvat k tanci tu nejlepší a zároveň nejkrásnější dívku v kurzech. Piloval jsem doma valčík s maminkou, abych na závěrečném věnečku konečně provedl obdivovanou dívku. Avšak ona nepřišla! Měla angínu.“
Jdete si někdy s manželkou jen tak zatančit?
„Manželka Petra tančí ráda a ze mne si dělá legraci. Chodíme nejradši někam do kavárny, kde se tančí všelijak, ale také na plesy a tam manželku ,přihrávám´ (ve vší počestnosti 🙂 ) přátelům a ,ulejvám´ se do chvíle, než mě vyzve nějaká kamarádka. Svoji neobratnost pak vymluvím na bolavé koleno, abych si ,neutrhl kšandu´.“
Jste příznivcem klasického baletu? Zajdete na něj občas do divadla?
„Obdivuji ho, uznávám. Ale musím ke své hanbě přiznat, že za celý život jsem byl na takovém představení jen párkrát.“
Jaký máte názor na moderní formy tance?
„Obecně platí, že tanec se stále vyvíjí a nabízí nová překvapení. Mám rád novinky a experimenty. Rovněž mám v oblibě kolektivní taneční formace a výrazový tanec.“
Sledujete občas televizní show StarDance a co jí říkáte?
„Je to vznešená, krásná podívaná s lehkostí komentovaná. Je o lidech s láskou k pohybu, byť někdy trochu vydřeném. Škoda, že tento projekt je převzatý ze zahraničí… Chtěl bych v této oblasti a žánru zažít původní český nápad.“
Dříve jste spoluorganizoval vojenské kulturní soutěže ASUT (Armádní soutěž umělecké tvorby). Tam se pravidelně zaskvělo hned několik souborů lidového tance a zpěvu. Jak vidíte tuto folklórní oblast dnes?
„Folklór je starou, vykrášlenou lodí, která vplouvá do přístavu našich dnů. A protože existuje řada folklórních souborů s mladými lidmi, věřím, že sláva lidového tance nevyhasne. Nikdy.“
Máte nějakého oblíbeného tanečníka či tanečnici? Anebo choreografa?
„Vlastimila Harapese. Pro jeho všestranný talent. Známe se osobně, navštěvuje i ,moje´ výstavy a pokřtil, spolu s herečkou i malířkou v jedné osobě Jarmilou Švehlovou a režisérem Zdeňkem Troškou, ,Babráky´.“
Nedávno, počátkem tohoto roku, se Vám stala nepříjemná situace v České televizi. Váš portrét (přes celou obrazovku) byl omylem spojen s osobou s temnou minulostí i nepříliš chvályhodnými praktikami dnes. Jak jste se s touto nespravedlivou a hrubou diskreditací vyrovnal?
„Nikdy bych býval neuvěřil, že ve zpravodajství veřejnoprávní televize panuje takový chaos. Že ,zmotají´ při velmi zásadním reportážním sdělení tváře dvou odlišných osob. Žádal jsem, samozřejmě, omluvu. Ta ale v televizi vyzněla jako úplná fraška. Mstili se mně za to, že jsem je donutil k veřejné omluvě. Zároveň se potvrdilo, že amatéři jsou všude. Je to vlastně smutné, kam se dnes vytratila profesionalita a slušnost, spojená se ctí…“
Budete tuto, osobně pro Vás velmi nepříjemnou, situaci nějak dále řešit?
„O celém případu bude ještě jednat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a také Komise pro sdělovací prostředky Senátu PČR. Odhaduji, že se to celé rozplyne do ztracena. Všichni se totiž bojí odvety ,televizních tesáků´.“
Právě pilně připravujete posmrtnou výstavu karikaturisty Jiřího Wintera, známého jako Neprakta. Mne by závěrem zajímalo, zda se Vy sám osobně považujete za praktického člověka? Anebo za „nepraktu“?
„Ani jedno, ani druhé. Jsem spíš trochu popleta a zmatkář.
Děkuji za rozhovor. Přeji – i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU – břitké pero kritika, inspiraci pro nové knížky, šťastné obě ruce při výběru nových vystavujících… A hlavně závěrečné zadostiučinění při oné velké nespravedlnosti na obrazovkách veřejnoprávní České televize. Přesně v intencích úsloví: „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.“
Foto: Hana Ferrarová,archiv Pavla Šmidrkala a Dušan Dostál