Vlastimil Harapes vzpomíná na Hanku Zagorovou

„Hanka měla k lidem krásný vztah“

Co Vám zůstává nejhlouběji vryto v srdci, když si vzpomenete na Hanku?

„Hanka byla neobyčejná v tom, že měla vždy k lidem krásný a pozitivní vztah. Já jsem ji za celá léta neslyšel o žádném člověku  říct  špatné slovo.  Nikdy neřekla o nikom  dobře známou větu: „Ježíši, podívej se,  jak vypadá!“  Tak tohle u ní vůbec neexistovalo.  Ona byla skutečně tak velkorysá a  nesnižovala se k tomu, aby kritizovala nebo nějakým jiným způsobem  shazovala druhé lidi.“

Vzpomínáte na nějakou konkrétní příhodu z doby, kdy jste žili spolu?

„Nemám na mysli vyloženě nějaké konkrétní příhody, ale spíše je to celá ta  doba, co jsme byli spolu. Byly  to hezké roky a Hanka je nazvala tak, že náš vztah „prošuměl v bublinkách (v šampaňském).“

Děkujeme a přejeme hodně sil

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou  Frankovou,  v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten  podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

S cirkusem, akrobacií, klauniádou i tancem

Cirk La Putyka zahájí podzimní sezónu Jatek78 obnovenou sérií berlínského představení „Memories of Fools“

Z minuty na minutu musel v březnu soubor Cirk La Putyka, z důvodu koronavirových opatření, zrušit sérii deseti představení „Memories of Fools“. Konkrétně v pražském prostoru Jatka78. Zároveň tehdy, ze dne na den, jeho tým připravil live-stream této úspěšné inscenace. A s prázdným hledištěm tak odstartoval dlouhodobý projekt „Cirk La Putyka (A)live“ s desítkami živých přenosů. Ty na sociálních sítích sledovaly stovky tisíc diváků.

Pro zahájení nové sezóny Jatek78, přesně 1. září 2020, se tedy nehodí symbolicky nic více než právě deset představení Memories of Fools. „Dlužíme je našim divákům, fanouškům, týmu inscenace i celému našemu souboru,” vysvětluje principál Cirku La Putyka Rosťa Novák mladší. Navíc hned první večer bude ve znamení charity. Soubor na něj zve lékaře z několika pražských nemocnic. Navíc děti z dětských domovů a mnoho dalších. Vstupenky na dalších devět večerů do 11. září jsou v prodeji v síti GoOut. Více informací na www.laputyka.cz.

Loni s představením „Memories of Fools“ soubor Cirk La Putyka téměř 180krát během půl roku zaplnil berlínské divadlo Chamäleon Theatre. Inscenace vznikla v režii Rostislava Nováka juniora, se šesti kmenovými členy souboru, jedním domácím a dvěma zahraničními hosty. „Představení nese podtitul ,Všichni jsme blázni´, protože doba je bláznivá´ a hledá naše nejstarší a nejhlubší vzpomínky,” říká Rosťa Novák. Ten v inscenaci poeticky s velkou fantazií pracuje s vrcholnými novocirkusovými disciplínami – cyr wheel, teeterboardem, žonglováním, vzdušnou a párovou akrobacií. Dále také s klauniádami, tancem a loutkami. Představení „Memories of Fools“ hledá naše nejstarší a nejhlubší vzpomínky. “Jak daleko jsme schopni se vracet ve svých vzpomínkách? Jak dlouho jsme schopni udržet některé vzpomínky v hlavě?” vysvětluje autor a režisér Rosťa Novák mladší.

Novák do projektu obsadil především akrobaty, členy souboru, kteří již měli s půlročním hostováním zkušenost z předcházejícího berlínského představení „Roots“. Těmi účinkujícími jsou: Michal Boltnar, Daniel Komarov, Jiří Weissmann a Vojtěch Fülep. Došlo ale i na nováčky, pro které byl tak náročný projekt novinkou. Zde je jejich výčet: Šárka Fülep Bočková, Solenne Bailly, Alexandr Volný a Filip Zahradnický. Posledně jmenovaný je držitelem dvou prestižních cen z Festivalu Mondial du Cirque de Demain – Zvláštní ceny Akademie Fratellini a Zvláštní ceny poroty. V Praze se do inscenace nově zapojí akrobat Wilko Schütz. Na představení se dále podíleli kmenoví tvůrci souboru – scénograf Hynek Dřízhal, kostýmní výtvarnice Kristina Záveská a hudební skladatel Jan Balcar.

Loňská inscenace „Memories of Fools“, podobně jako „Roots“ před třemi roky, znamenala pro soubor výzvu – přinést do kabaretního světa na scéně divadla Chamäleon poetiku Cirku La Putyka. Zároveň také možnost vytvořit show v pravém slova smyslu, která bude srozumitelná celosvětovému publiku. A navíc obsahuje vrcholná cirkusová čísla. Na druhé straně však neztratí nic na té cestě, kterou se Cirk La Putyka vydal.

Foto: Jakub Jelen

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN