„Za dveřmi“ je již zas přede dveřmi

Umění a radost, tanečníci i lev v ulicích. Třináctý ročník festivalu pouličního divadla se uskuteční již v první půlce července.

Salta před Průmyslovým palácem, šestimetrový lev pod Staroměstskou věží nebo akrobati zavěšení možná i v korunách stromů. Třináctý ročník Pražského festivalu pouličního divadla „Za dveřmi“ se uskuteční od 8. do 15. července na Výstavišti Praha v Holešovicích a v centru metropole. Sjedou se na něj ti nejlepší čeští pouliční umělci i hosté ze zahraničí. Pod širým nebem zahrají Bratři v tricku, divadlo Drak, Squadra Sua nebo například V.O.S.A. Theatre, která bude reprezentovat české pouliční divadlo na EXPO v Dubaji v roce 2022. Vstupné na festival je tradičně dobrovolné.

Červenec už potřinácté ožívá pouliční divadlem. Osm festivalových dní nabídne přes 35 divadelních performancí, koncertů a pouličních představení v podání dvacítky českých souborů, ale i umělců ze zahraničí. Pokud to aktuální situace dovolí, na festivalu Za dveřmi se návštěvníci potkají i s artisty z Finska, Peru či Brazílie. A chybět nebudou ani loutky v nadživotní velikosti, které jsou s festivalem už tradičně spjaty. Centrem Prahy projde šestimetrový lev v doprovodu tanečníků, nad Průmyslovým palácem se bude vznášet akrobatický heliový balón, který má v průměru 6,5 metru a k jeho naplnění je potřeba tolik helia jako pro 14 000 balonků.

Pouliční divadlo je prastará, opravdová, aktuální, svobodná forma divadelního umění. Umělec i divák jsou si ve svém dialogu maximálně blízko. Fantazie tvůrce a výrazové prostředky nemají limity uzavřeného prostoru. Jevištěm a hledištěm může být ulice, park, náměstí, zahrada i industriální prostor. Hranice tu téměř neexistují, přináší tolik potřebnou svobodu,“ říká k pouličnímu divadlu ředitel festivalu Jakub Vedral. A dodává: „Celý rok jsme usilovali, aby se kultura vrátila do našich životů. Máme obrovskou radost, že se nám to postupně daří. Pouliční formát festivalu považujeme v současné, stále ještě velmi křehké, situaci za ideální. Věřím, že diváci se u nás budou cítit dobře i bezpečně.“

Festival letos, v rámci osmi dnů, uvede více než třicítku performancí a představení. „Upozornit jen na vybrané z nich je pro mě coby dramaturgyni festivalu téměř nemožné,“ usmívá se Michaela Holbíková. „Přesto kdybych měla jmenovat alespoň nějaká, určitě bych pozvala na procházku našeho šestimetrového lva v doprovodu tanečníků, kterého potkáte na Staroměstské náměstí a jeho okolí. Hlavní program festivalu se bude ale odehrávat před Průmyslovým palácem. Několik večerů za sebou se návštěvníci stanou součástí Exp(o)edice 2021, kterou povede V.O.S.A. Theatre. Jedná se o zcela speciální projekt, který je kombinací živé divadelní instalace a sitespecific představení a v němž se snoubí improvizace s precizní dovedností.“

Michaela Holbíková

Festival „Za dveřmi“ nabídne i několik premiér. Squadra Sua zahraje poprvé veřejnosti klaunskou pouliční grotesku „Bezdéčka“. AirGym Art Company uvede „Tajemství oblaků“ plné závěsné akrobacie a již zmiňovaný soubor V.O.S.A. Theatre a Sunriders poprvé představí inscenaci „C’est la wheel“, hravé představení o putování po světě i po mezilidských vztazích za pomoci originální rekvizity, kterou je pět metrů vysoké kolo. Z českých souborů přijede na festival také Divadlo Drak, chybět nebude již tradičně žonglérské duo Bratři v tricku. Jeden celý festivalový den naplní Cirkus Nostalgie se svojí show plnou podivných bytostí, bizarních příběhů a nevídaných čísel. Zatímco loňský rok byl z důvodu přísných opatření ryze český, letos by na festival měli zavítat i zahraniční hosté. Z Finska se představí nekompromisní současný cirkus Race Horse Company. O dostatek jižanského temperamentu se postará Equilibra performance z Brazílie a Peru.

Bohatý osmidenní program festivalu je jako každý rok zdarma. Kompletní program najdete na: www.zadvermi.cz.

Festival pořádá ArtProm ve spolupráci s ART Prometheus za finanční podpory hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, Městské části Praha 1 a Městské části Praha 7.

Foto: archiv festivalu „Za dveřmi“

Zuzana Bednarčíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou  Frankovou,  v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten  podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

The Show Must Go (ON/OFF-line)

Cyklus mezinárodních on-line diskuzí Zelené čtvrtky (27. 5. 2021, 15–17 hod., on-line).Postupný restart teprve plně odhalí, jaké šrámy zanechala pandemie na duši společnosti. V jaké nejistotě jsou tanečníci? Léčba divadlem nebo léčba divadla?

Také živé umění bylo na více než rok uvedeno do umělého spánku. Jak bude vypadat jeho probouzení? Jaké možnosti nabízelo divadlo pro léčbu jedinců a mezilidských vztahů před koronavirem a jak bude vypadat tato léčba v nadcházejících týdnech? Jak si poradit s obavou, že se divák nevrátí, a s nejistotami ohledně kulturní vyprahlosti společnosti? V jaké psychické kondici jsou po mnohaměsíčním období ekonomické, sociální a tvůrčí nejistoty divadelníci, tanečníci a související profese? Nepotřebuje léčbu nyní především divadlo samotné? Odpovědi na tyto otázky i zkušenosti s tím, jakou podporu potřebovali umělci v době pandemie a jakou potřebují v průběhu rozvolňování, budeme hledat odpovědi s hosty dalšího dílu cyklu „Zelené čtvrtky“. A to z Česka, Maďarska, Itálie a Polska. Moderování  se ujme dramaterapeut, manželský poradce a kouč Martin Sedláček.

Mluvčí:

Ilona Labuťová, Česko – speciální pedagožka, dramaterapeutka, zakládající členka Asociace dramaterapeutů České republiky

Anna Szapert, Polsko – terapeutka, koučka a členka týmu bezplatné psychologické pomoci pro divadelní umělce a pracovníky, kterou poskytuje Divadelní ústav Z. Raszewského ve Varšavě

Zsuzsa Hajós, Maďarsko – zakladatelka a členka komunitního divadla Kerekasztal (Kulatý stůl), které se zaměřuje na práci s mládeží a mentoring ve vzdělávání pomocí umění

Fabio Toledi, Itálie – divadelní režisér a dramatik, člena divadla a Astragali a ITI (Mezinárodní divadelní ústav), kde působí v exekutivě a v komitétu Divadlo v konfliktních zónách

On-line diskuzní setkání „Zelené čtvrtky“ s hosty z řad divadelních a tanečních umělců, kurátorů, kulturních manažerů i teoretiků z Česka a zahraničí reflektuje citlivost a responzi oboru scénických umění vůči aktuálním společenským problémům. Hlavním tématem je adaptace divadla, tance a nového cirkusu na virtuální prostředí v důsledku protiepidemických opatření i otázky spojené s udržitelností kvality života současné civilizace a oboru scénických umění.

Jakkoli se zdá, že kritická potřeba sociální změny diskutovaná v oblasti ekologie, ekonomie, politiky a kultury byla v posledních měsících přehlušena pandemií SARS-CoV-2, v oblasti scénických umění se začínají šířit obavy o udržitelnost samotného oboru. Ty vyvolává chaos způsobený různými pravidly pro zachování sociálního odstupu, výrazně zhoršující se ekonomická situace i předem nepředvídatelné chování publika.

Obrannou reakcí je rychlá adaptace divadelní a taneční tvorby na virtuální prostředí. Je tato hybridní existence v reálném i virtuálním časoprostoru slepou uličkou pro obor, který je založen na živém kontaktu s publikem, nebo pro něj otvírá i nové možnosti a světy? Zůstanou již diváci navždy doma? Jak na tuto krizi reagují umělci, pořadatelé kulturních akcí, poskytovatelé veřejné podpory nebo vzdělávací umělecké instituce? Podle čeho se orientují, čemu věří a za čím jdou? Jak komunikují? Zárodky adaptačních strategií scénických umění na globální proměnu paradigmatu mapujeme s našimi hosty.

Cyklus realizuje Oddělení mezinárodní spolupráce Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU) jako součást programu „Propagace českých scénických umění do zahraničí“ a ve spolupráci s partnery z evropského projektu Create to Connect -> Create to Impact, networku Performing Arts Central Europe (PACE.V4). To vše za podpory Visegrádského fondu.

Webináře probíhají na platformě Zoom v anglickém jazyce každý čtvrtý čtvrtek v měsíci. Během diskuzních setkání mají diváci možnost pokládat hostům otázky a jejich záznamy jsou zpětně dostupné na YouTube kanále jsmeIDU.

Setkání se uskuteční na platformě ZOOM, není nutné si předem stahovat aplikaci.

Link na přihlášení do webináře. Po vyplnění registračního formuláře Vám přijde e-mail s odkazem na přístup do webináře. Registrujte se, pokud možno, 15 minut před začátkem akce, abyste se nezdrželi přihlašovací procedurou. Webinář se koná v anglickém jazyce.

Sdílet

Kontakt: Barbora Comer, barbora.comer@idu.cz

Barbora Comer, IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Místo plného sálu rozhlasové skici

Finální texty z projektu „Autor v domě“ pražského divadla A studio Rubín jsou dostupné ve zvukové podobě v režii Jana Friče.

A studio Rubín rozšířilo dramaturgický záměr svého podcastu „Fade in Rubín“. Pražské divadlo nově uvádí rozhlasové skici absolventů dílny „Autor v domě“. Pod taktovkou režiséra Jana Friče vznikly už tři rozhlasové črty: „Ze života důchodce v neokapitalismu“, „přeSmyčka“ a „20/21“. Posluchači se mohou těšit jak na hlasy známých rubínovských osobností jako Aleny Štréblové, Richarda Fialy, Miloslava Königa, Jakuba Gottwalda či Miroslava Mejzlíka, tak i speciálních hostů například Pavly Tomicové nebo Magdalény Sidonové. „Fade in Rubín“ je dostupný na všech podcastových platformách.

Za vznikem podcastu ,Fade in Rubín´ stojí tři podstatné věci. Tou první je zážitek z jarního uzavření divadel, kdy jsme náhle na několik dlouhých týdnů nemohli hrát. I být v bližším tvůrčím kontaktu s našimi diváky. Druhou byla touha naši práci a především inscenace představit divákům a fanouškům trochu jinak než jen na stránkách programu. Nebo v diskuzích s tvůrci,“ říká umělecká šéfka Rubínu Dagmar Fričová. Hned dodává: „A třetí podstatnou věcí byla svoboda, kterou nám podcastová forma nabízí. Její dramaturgickou linku můžeme rozšiřovat, podle stávajících potřeb divadla.“

Cílem ojedinělého projektu „Autor v domě“ je vytvářet ideální prostředí a podmínky pro kreativní autorské psaní a podporovat tím vznik nových divadelních textů. Závěrečná díla talentovaných autorů se obvykle uvádějí ve formách scénického čtení. To ovšem znemožňují současná pandemická koronavirová opatření. A studio Rubín proto oslovilo režiséra Jana Friče, který texty účastníků druhé edice projektu přetváří do rozhlasových skic. V jeho počinu mu pomáhají známé rubínovské herecké osobnosti jako Alena Štréblová, Richard Fiala, Miloslav König, Jakub Gottwald a Miroslav Mejzlík. Posluchači se také můžou tešit na speciální hosty, za všechny jmenujme Pavlu Tomicovou anebo Magdalénu Sidonovou.

Projekt ,Autor v domě´ považuji pro české divadlo za velmi záslužný. Mezi českou divadelní veřejností již léta koluje fáma, že čeští dramatici neexistují a že se u nás nepíše. Proto se neustále uvádějí buď díla klasická, a to především z provozní opatrnosti, anebo přeložené texty zahraničních autorů. Ti mají totiž schopné agentury, co je dokáží na náš trh prosadit. A když autoři neexistují, bude nejlepší si je prostě vyrobit. Tento projekt ukazuje, že psát pro divadlo lze,“ přibližuje svůj postoj režisér Jan Frič.

V současné době jsou uveřejněny tři podcastové črty. Text Jany Micenkové „Ze života důchodce v neokapitalismu“. Ta portrétuje lehce ironicky čtyři současné seniory a jejich mikrokosmos. „přeSmyčka“ Martina Toula přivádí posluchače do bizarního rodinného dramatu o návratu ztraceného syna. A text Tomáše Ráliše „20/21“ je záznamem pěti příběhů, které se stanou o poslední noci v roce. Další díla budou uveřejněna v nadcházejících měsících.

A studio Rubín si k divákovi nalezne cestu i při prázdném divadle (o baru nemluvě)

Rozhlasové skici vznikaly originální cestou, kterou režisér Frič popisuje následovně: „Zvuk mě baví. Mluvené slovo bez obrazu podněcuje fantazii, vyžaduje spoluúčast diváka, aby si ,vytvořil’ svůj vlastní vizuální vjem. Tím možná obratněji napodobuje divákovu aktivitu při sledování divadelních představení než videozáznam. Když jsme přemýšleli, čím nahradit rychlé inscenované čtení, padla volba právě na toto médium. Cílem črt i oněch čtení je ověřit text, zjistit, co funguje a co nefunguje, když se z písmen na papíru (či v počítači) promění na herecký projev. Jsme limitováni rozpočtem, technikou i časem. Je to tedy velmi dobrodružné, a tak jsem si jako takový podúkol stanovil natočit každou črtu jiným způsobem. ,přeSmyčka´ je naživo ,zahraná’ a až dokumentárně nasnímaná u Aleny Štréblové v kuchyni. Monology z ,Důchodce´ jsme natáčeli pokoutně v improvizovaném studiu v promrzlé herecké šatně A studia Rubín. ,20/21´ pak vznikalo převážně po bytech herců, kteří museli, aniž by se viděli, dodržovat stejný rytmus, aby na sebe navazovali.“

Samotný podcast „Fade in Rubín“ zatím nabízí tři dramaturgické linie. První v navazujících dílech představuje vznik a zákulisí autorských inscenací. Posluchači tak mohou slyšet rozhovory s tvůrci, herci, ale i odborníky na dané téma. Druhá se zaměřuje na rozhovory s důležitými tvůrčími a inspirativními osobnostmi, které jsou spojeny se samotným divadlem. Třetí tvoří rozhlasové skici, které jsou výstupem textů autorské dílny Autor v domě.

Podcast A studia Rubín vychází nepravidelně ve čtvrtek a k poslechu je na oficiálních webových stránkách divadla i na všech podcastových platformách, například Spotify, Apple music nebo Google Podcast.

Foto: archiv A studia Rubín

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN