DEKKADANCERS těsně před premiérou

A budou mít v Jatkách78 svou vlastní zkušebnu. Bude v ní nejen dlouho očekávaná premiéra titulu „I AM A.I.“, ale i taneční kurzy a workshopy.

Společně se zakládajícím souborem Cirk La Putyka a Heaven’s Gate režiséra Viktora Tauše jsou DEKKADANCERS třetím „domácím“ souborem divadla Jatka78. Od jara letošního roku má tento taneční soubor (s více než desetiletou historií) také na Jatkách78 vlastní zkušební prostor. Je o kapacitě pouhých 80 míst. A právě v něm se, v úterý 22. září, uskuteční premiéra nového projektu „I AM A.I.“ Je vidět, že se sezóna, po opatřeních s pandemií koronaviru, náležitě rozjíždí. V plánu jsou tam také dvě reprízy. V listopadu se představení přesune do Velkého sálu a tím i tento titul na stálý repertoár Jatek78. Zkušebna se brzy představí dalším profesionálům tanečního a pohybového divadla. A to i v rámci tanečních kursů či workshopů, které povedou přímo tanečníci z DEKKADANCERS.

Tedy, již následující úterý 22. září uvedou DEKKADANCERS svou premiéru „I AM A.I.. S ní se zároveň, po působení ve Švédsku, vrací k souboru Viktor Konvalinka. Premiéra a zářijové reprízy se uskuteční v nově zrekonstruované zkušebně na Jatkách78, do předprodeje tak míří omezený počet míst.

V této inscenaci dále vystoupí Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát. Umělci čerpají z tématu umělé inteligence. Ztvární roboty, nikoli však jako smrtící a chladné netvory. Pracují s představou dokonalé bytosti, která umí žít, milovat a myslet líp, než lidská existence. Je to vůbec možné? Další premiéru plánuje taneční soubor na březen 2021. A to se tentokrát bude jednat o sólový projekt Štěpána Pechara.

Na tanečním repertoáru Jatek78 zůstává také „Poslední večeře, kterou DEKKADANCERS odehrají 25. října. Na říjen je v plánu i komponovaný večer „Bez hranic, charitativní představení pro organizaci Lékaři bez hranic.

Vice informací na webových stránkách:

 http://www.jatka78.cz/cs/program#troupe=dekkadancers

O souboru DEKKADANCERS

DEKKADANCERS založili v roce 2009 tanečníci a choreografové z Baletu Národního divadla v Praze – Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným.

Vytvoření skupiny bylo logickým vyústěním jejich touhy prosadit své vlastní projekty. A zároveň jim vtisknout osobitý pohled a styl.

Specifickým rysem souboru je propojování a kooperace uměleckých disciplín. Jako kupříkladu tance, činohry, hudební kompozice, zpěvu, DJingu, akrobacie a dalších uměleckých disciplín.

Tento soubor se pak postupně rozrůstal a s přibývajícími léty proměňoval.

Od roku 2015 je skupina pod vedením takzvané „druhé generace“ DEKKADANCERS. Tu reprezentují zejména Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník.

Výše jmenovaní v té době byli také tanečníky a choreografy z řad Baletu Národního divadla v Praze.

Mezi úspěšné inscenace souboru patří třeba „Poslední večeře“, „Návštěvníci“, „HornyBach 18+“, „Jatkstohoven“, „Dekka pod dekou“. Soubor dlouhodobě spolupracuje s Lékaři bez hranic, pro něž pořádá charitativní večer „Bez hranic“.

Více na: http://www.dekkadancers.net

Fotografie: archiv Jatka78

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Adaptace kultury na virtuální prostředí

Inspirace pro taneční i divadelní soubory. „Show must go on/off-line“ je název cyklu mezinárodních on-line diskusních setkání s českými a zahraničními hosty z oblasti scénických umění. V rámci akce „Zelené čtvrtky”.

Hlavním svorníkem pro jeho jednotlivé díly je udržitelnost a scénická umění, kterou moderátoři Martina Pecková Černá, Ondřej Škrabal, Alice Koubová, Katarína Figula, Jiří Šimek a jejich hosté z řad divadelních a tanečních umělců, kurátorů, kulturních manažerů i teoretiků nahlédnou v jednotlivých dílech z různých úhlů pohledu.

Jedním z nich je citlivost a responze oboru scénických umění vůči stavu životního prostředí a diskusi o potenciálu udržet kvalitu života současné civilizace i pro další generace. Jakkoli se zdá, že kritická potřeba sociální změny, diskutovaná v oblasti ekologie, ekonomie, politiky a kultury byla v posledních měsících přehlušena pandemií SARS-CoV-2, v oblasti scénických umění vyvolává chaos způsobený různými pravidly. Třeba pro zachování sociálního odstupu, zhoršující se ekonomickou situací i nepředvídatelným chováním publika.

Dalším tématem jsou obavy o udržitelnost samotného oboru. A jeho obrannou reakcí je rychlá adaptace divadelní a taneční tvorby na virtuální prostředí. Je tato hybridní existence v reálném i virtuálním časoprostoru slepou uličkou pro obor, který je založen na živém kontaktu s publikem, nebo pro něj otvírá i nové možnosti a světy? Zůstanou již diváci navždy doma? Jak na tuto krizi reagují umělci, pořadatelé kulturních akcí, poskytovatelé veřejné podpory nebo vzdělávací umělecké instituce? Existují náznaky, že se blíží světlo na konci tunelu?

Zárodky adaptačních strategií scénických umění na globální proměnu paradigmatu se budeme snažit mapovat s našimi hosty.

On-line setkání pořádá Oddělení mezinárodní spolupráce IDU jako součást programu „Propagace českých scénických umění do zahraničí a spolupráce v rámci evropských projektů Create to Connect -> Create to Impact a PACE.V4“. Tematicky jsou navázána na hlavní téma letošní Noci divadel v ČR, jímž je udr-život-elnost. Webináře probíhají na platformě Zoom v anglickém jazyce, tlumočení není zajištěno. Během setkání mají diváci možnost pokládat hostům otázky, záznamy budou zpětně dostupné na YouTube kanále IDU.

V prvním díle cyklu se Martina Pecková Černá se svými hosty zaměří na otázky z dotazníkového šetření Divadlo a ochrana životního prostředí, které bylo realizováno v rámci Noci divadel v České republice na jaře 2020. V něm těsná většina souborů uvedla, že se aktivně, avšak zároveň spíše nahodile, snaží snižovat environmentální dopady své činnosti.

S hosty diskuse budeme hovořit o aktuálních trendech v divadelním či tanečním provozu. Též o oblasti mobility, výroby, propagace a o tématu udržitelnosti v uměleckém obsahu či o komunikaci s publikem. A to v českém i zahraničním kontextu. Neopomineme důsledky pandemie SARS-CoV-2, které zásadním způsobem proměňují podmínky pro tvorbu v oblasti scénických umění. V neposlední řadě zároveň výrazně ovlivňují její prezentaci.

  • Setkání probíhají vždy každý čtvrtý čtvrtek v měsíci od 15 do 17 hodin (vyjma 17. 12. 2020).

  • Setkání se uskuteční na platformě ZOOM, není nutné si předem stahovat aplikaci.

  • Po vyplnění registračního formuláře Vám přijde e-mail s odkazem na přístup do webináře.

  • Registrujte se pokud možno 15 minut před začátkem akce, abyste se nezdrželi přihlašovací procedurou.

  • Webinář se koná v anglickém jazyce.

Uzávěrka přihlášení se do webináře je do 24. 9. 2020 zde.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Ti nejmladší ze slavné dynastie na plátně

Posedlost a vášeň bratrů Novákových z Cirku La Putyka. Niterný filmový dokument „Na krev“ přichází ve čtvrtek 11. června do kin.

Na krev“ – to je název nového celovečerního dokumentu režiséra Erika Knoppa o Rosťovi a Vítkovi Novákových, jádru souboru Cirk La Putyka. Ten jako kdyby získal, v době koronaviru, kdy jeho členové nemohli hrát pro diváky v divadle, na novém významu a aktuálnosti. Co pohání oba bratry, osmou generaci slavného loutkářského rodu Kopeckých? Jaká posedlost, vášeň i emoce je provází, když uskutečňují svůj sen a vztahují se ke své rodině a předkům? Časosběrný dokument „Na krev“ nabízí mnoho! Především zákulisí souboru, anebo mnoho vzpomínek z rodinného archivu. V neposlední řadě však především velice osobní a niterný vhled do života a práce bratrské dvojice. Konkrétně ve třech letech poté, co v roce 2014 otevřeli divadlo Jatka78. Po květnové, skvěle přijaté on-line premiéře, přichází 11. června tento výjimečný dokument do českých kin. Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=IX-Gvj3gclc.

V podtitulu filmového dokumentu „Na krev“ stojí: „Jejich krev je krev kočovných umělců a jejich posedlost sahá přes slavný rod loutkářů Kopeckých mnoho generací nazpět. Ve svém úsilí se obracejí k sobě samým, ke kořenům, k rodině. Před čím se snažíš utéct´, to nakonec vyroste v tobě.“ Snímek zavede diváky nejen do zákulisí Cirku La Putyka, na zkoušky či jeho zahraniční cesty. Zároveň odkrývá i hlavní zdroje neuvěřitelné energie a posedlosti. Díky nim soubor překonává i mimořádně náročné překážky. Postupně se odhaluje propojení současných ambicí principála s rodinnou historií. I jakási nutkavost na ni navázat. Či ji „dokončit“? „Na krev“ ukáže, kolik nervů je potřeba k tomu, aby se zhruba čtyřicetičlenný soubor na své nové domovské scéně udržel v chodu a dále vyvíjel.

Zleva Rostislav Novák mladší a jeho otec

U vzniku snímku stála domluva režiséra Erika Knoppa, že začne točit vývoj Cirku La Putyka od chvíle, co tento získá vlastní prostor Jatka78 v Praze. „Po půl roce natáčení jsem pochopil, že mě více než cokoli jiného přitahuje soudržnost tohoto divadelního spolku a že pomyslným pojivem je rodina, ze které Rosťa a Vítek Novákovi pochází,“ říká Erik Knopp. Oba bratři jsou osmou generací loutkářského rodu Kopeckých, která má ale jako první za 200 let existence vlastní kamenné divadlo Jatka78. A tak už nemusí primárně kočovat, jako generace předchozí. Režisér získal přístup do obrazového archivu rodiny Kopeckých, potažmo Novákových, který začíná roku 1946 a pokračuje do současnosti. Díky tomu ilustruje podobnost minulosti se současností a s postupy obou hlavních postav. „Kdo má takto pevné rodinné základy, dokáže v životě všechno, co si zamane,” uzavírá Erik Knopp.

Producentem dokumentu Na krev je MasterFilm s.r.o., koproducentem Česká televize.

Více informací na: www.laputyka.cz a na: https://www.facebook.com/nakrevfilm/.

Foto: Jakub Jelen a Mike Rafail

Jiří Sedlák

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

NIKOLA NĚMCOVÁ jako „Motýlí žena“ v Pardubicích

Ve čtvrtek 21. února má svátek Lenka, ale také proběhne v DIVADLE 29 v ulici Svaté Anežky České v Pardubicích zajímavá taneční akce DUNCAN CENTRE. Začne o osmé hodině večerní. Jde o českou premiéru.

Večer věnovaný současnému tanci, jehož program bude složen z nejnovější choreografické tvorby studentů Konzervatoře DUNCAN CENTRE, včetně české premiéry představení „Motýlí žena“ Nikoly Němcové.

Nikola Němcová: „LA MARIPOSA (MOTÝLÍ ŽENA)“

Za symbolem ženské jemnosti a křehké slabosti se skrývá archetyp plodící síly. Ona je ta, která nese život, ta která přišla posílit slabé, ta která vyvstala z prachu, aby mohla ve svých prsou táhnout bouřlivý svět i podsvětí.

Představení je inspirováno knihou psychoanalytičky Clarissy P. Estés „Ženy, které běhaly s vlky“.

Námět, choreografie, kostým a tanec: Nikola Němcová / hudba: Mario Lavista – Canto del Alba, Julián Carrillo – Cromometrofonía (First part)

Vstupenky na: Ticketportal.cz , nebo v DIVADLE 29, Svaté Anežky České č. p. 29 .

Nikola Němcová na archivním snímku z festivalu v roce 2017

Konzervatoř Duncan centre je renomovaná a mezinárodně uznávaná škola, jediná svého zaměření ve střední Evropě (současný tanec a tvorba). Za téměř dvacet sedm let svojí existence konzervatoř prokázala vysoké odborné a umělecké kvality – drtivá většina umělců, choreografů, tanečníků a pedagogů na české taneční scéně jsou právě bývalí studenti nebo absolventi školy. Vytváří nivó současného tanečního oboru v rámci naší země i celé Evropy.

Foto: archiv divadla

TANEČNÍ MAGAZÍN