Multimediální výstava propojuje kreativitu studentů s moderními technologiemi
Výstava studentských obrazů vytvořených pomocí umělé inteligence začne 24. května v kampusu Hybernská ve vzdělávacím centru Didaktikon. Svá umělecká díla vytvořili žáci během workshopů pořádaných pod záštitou neziskového projektu Aignos. Ten dlouhodobě vzdělává školáky i širší veřejnost o možnostech využití umělé inteligence i jejích rizicích. Multimediální vernisáž mohou návštěvníci obdivovat až do července.
„Považujeme za nesmírně důležité vzdělávat dnešní mladší generace, která umělou inteligenci začíná využívat na denní bázi. Na worshopech účastníky vždy učíme, jak správně se systémy AI pracovat a zároveň kriticky zhodnotit jejich fungování a informace, které vygenerují. Vernisáž je vyvrcholením našeho vzdělávání a já se moc těším, s jakými výtvory mě školáci překvapí,” říká Martin Richter, spoluzakladatel Aignos.
Nejen vzdělání ale i příprava na budoucí pracovní trh
Rok od roku se zvyšuje tlak ze strany zaměstnavatelů na technologickou zdatnost zaměstnanců, přičemž práce s umělou inteligencí má potenciál být v budoucnu nedílnou součástí téměř všech firem. Školy vnímají tlak ze strany rodičů na nutnost výuky dětí ohledně vyhledávání zdrojů relevantních informací a schopnosti jejich kritického zhodnocení.
„To vše se snažíme žáky jak základních, tak i středních škol naučit v našich interaktivních workshopech. Ve školním roce 2022/2023 se našich workshopů zúčastnila více než tisícovka školáků a zájem škol o ně stále roste. Na konci května provedem výstavu AI obrazů vytvořených právě těmito studenty a oceníme ty nejlepší z nich,” dodává Richter.
Neziskový vzdělávací projekt Aignos během tohoto školního roku pořádá i díky podpoře Ministerstva kultury 60 interaktivních workshopů „Tvoříme s umělou inteligencí“. Workshopy se konají na ZŠ a SŠ po celém Česku a zaměřují se primárně na téma lidské a strojové kreativity. K vidění budou nejen obrazy, ale také povídky a k poslechu hudba – vše z AI. Díla jsou též komentována a doplněna o edukativní složku – jak proč to udělal AI nebo jaká jsou rizika.
Dekkadancers a umělá inteligence! Jak získat ženu? Úžasné poučení pro dámy i pány
V rámci festivalu B READ a DAN CE PR AGUE jsme zhlédli představení s názvem A.I. (umělá inteligence). A bylo o čem přemýšlet!
(Nový „networkingový“ projekt nazvaný Bread & Dance Prague proběhl od 13. 5. – 18. 5. 2023v divadlech La Fabrika, Archa, Jatka78, DOX a Studio Maiselovka).
Skupina Dekkadancers, kterou bych nazvala tzv. Losers v oblasti tance, tedy nejlepší z nejlepších (Losers Cirque Company je novocirkusový soubor, který patří k našim nejlepším a reprezentuje české umění v zahraničí), předvedla opravdu výborný výkon. Vtipné, plné nápadů a provokací pro diváka, doplněné dokonalým tanečním výstupem. Navíc doplněno zvukovou nahrávkou, kde hovoří Jiří Lábus, takže o vtip se bát nemusíme.
Představení jsme zhlédli v prostoru Jatka 78, bohužel tento prostor je malý a špatně větratelný. Je mi líto, že už po několikáté musím upozornit na skutečnost, že prostor Jatek 78 představení bohužel vždy degraduje. Ale odmyslíme-li si toto, pak už inscenace neměla v zásadě chybu.
Umělá inteligence. Tíživá situace. Trojice tanečníků (nebo robotů?) šlehá červenými paprsky, divák se až bojí. Nad to ještě tanečníci mají na sobě černé upnuté oblečení. Hotoví roboti. Hrůza. Tohle je naše budoucnost???
Dostáváme se do děje – rodinná hádka. Nepořádný muž a jaksi marnivá žena. Ukřičené děti. Běžný hovor. Ale muž je dosti zaujat vším, co se týká umělé inteligence. Tak dost. Že by taky vypnul ženu a děti? Jednoduché, ne? Ale zazní věta: „Přece nemůžeš jen tak vypnout někoho, koho máš rád?“ Vyvstává otázka, zda v budoucnu můžeme vůbec poznat, jestli někoho máme rádi nebo ne. Přece – bohužel – vraždy se děly i bez umělé inteligence a možná v budoucím světě se to celé jeví ještě mnohem jednodušší.
Tanečníci vždy vše doplní svými dokonalými, precizními pohyby, piruetami, skoky. Vždyť to nejsou žádní začátečníci…. (Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar).Takže divákovo oko má z čeho se těšit.
Nastává zřejmě nejveselejší část inscenace a také ta, která zejména na dámy opravdu hluboce zapůsobí…
Situace je jednoduchá: Muž se snaží získat dívku stojící někde na autobusové zastávce. Ale moc úspěšný není. Zapíná tedy umělou inteligenci a ta radí: „Ted jsi moc sebevědomý, teď málo. Nemá zájem. Udělej….“ Až nakonec dívka zájem má! Donutí muže ke striptýzu, což baví nejen ženskou část publika (a to velmi), ale smějí se i muži. Postava, představující ženu, (je to sice muž, ale každý chápe), má naprosto hrdý a uvědomělý výraz, což činí situaci ještě tragikomičtější.
A dostáváme se do bodu, kdy se muž opravdu naučí „balit ženy“. A jde to. Takže umělá inteligence radí: „Brutálně toho zneužij!“ A tak jo! Jsme svědky orgií, promiskuity, sladkých vzdechů, ale bez citů, neuvěřitelného řádění ..až… vchází manželka. „No, to snad nemyslíš vážně!“ praví zcela vážně. Muž je zpočátku trochu proviněný, ale přichází na pomoc umělá inteligence a začíná vysvětlovat. V tomto okamžiku už se drží za břicho celé publikum. Je to tak přesvědčivé…. Až konečně manželka uvěří….. Inu, tak to bývá.
Muž i umělá inteligence se zasmějí a je po problému. Jen nám divákům je trochu těžko….
Nyní se tanečníci omotávají do kabelů, nachází „tatínkovy umělé rukavice“ atd… Budí to v nás snad i dojem, že umělá inteligence má taky jakýsi vlastní život.
Jednoduše řečeno, výborné představení, plné krásných tanečních figur, celkem hluboké myšlenky, probouzející mnoho otázek, na které zatím nikdo nezná odpověď. Humorné, s nadhledem. A přesto si musíme po odchodu klást znepokojující otázku: „Opravdu?“ A co když skutečně to tak bude? A co když skutečně přestaneme rozlišovat mezi reálným a umělým životem ??“
Bravo tvůrcům!
Námět a režie: Štěpán Benyovszký a Dekkadancers
Choreografie: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar
Světelný design: Karel Šimek
Scéna a kostýmy: Pavel Knolle
Tančí: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar
Prague Clockwork Cabaret (z pera umělé inteligence)
Je možné nahlédnout na skutečnost jinýma než lidskýma očima? Osvobodit se od znalosti kontextu a změnit tak vidění známého? Unikátní scénický projekt PLai PRAGUE: Prague Clockwork Cabaret tuto možnost nyní nabízí. Zábavné pásmo pěti nemyslitelných scének, v němž se umělá inteligence chopila pomyslného autorského pera, aby díky nezaujatému pohledu vyprávěla o naší civilizaci.
Za asistence dramaturga Kryštofa Krejčího tak neváhá nově zpracovávat kanonické příběhy našich dějin. Byl příchod praotce Čecha opravdu tak neproblematický, jak ho podává Jirásek? O čem by si povídal T.G. Masaryk s Václavem Havlem na téma role Česka v Evropě? A jak by si padli do noty Bedřich Smetana s Ludwigem van Beethovenem na rybách u Vltavy? To jsou jen střípky mozaiky, které utváří hru, jež s naším hlavním městem rozehrála umělá inteligence.
Pražský mechanický kabaret je hodinový spektákl v angličtině, který vzniknul při příležitosti českého předsednictví Rady Evropské unie. Multižánrovou podívanou plnou nečekaných setkání, hlášek a písní nazkoušeli studenti pražské DAMU pod vedením absolvujícího režiséra Josefa Doležala. Producentem a autorem projektu spolufinancovaného hlavním městem Prahou je technologický inovátor Tomáš Studeník.
Jako herci v mnoha rolích se představí studenti DAMU Karolína Knězů, Jan Staněk a Šimon Pliska. Scénografem představení je Martin Šimek, produkci měly pod palcem „dramačky“ Lucie Karbanová a Karolína Hanzlová.
Světová premiéra ojedinělého scénického projektu PLai PRAGUE: PRAGUE Clockwork Cabaret se koná9. října se na Lodi Tajemství na pražském Rašínově nábřeží.
Zajímavý unikát v rámci tohoto vrcholného tanečního festivalu
Málokdy se může stát, že se – alespoň jmény – prolínají na jedné akci dva různé obory. V tomto konkrétním případě se jedná o tanec a – pivovarnictví!!! V rámci letošního festivalu TANEC PRAHA totiž vystupují hned dva interpreti, kteří nesou jména piva, respektive malého pivovaru. Obzvláště kuriózní je to v tom, že se, v našem případě, jedná o vskutku malý východočeský minipivovar!!! A jméno pivovaru i současně druhu piva pivovaru z horských úbočí Jeseníků!
Kdyby se někdo jmenoval Ježek, Konrád, Vratislav či Václav Holan, jako větší pivovary, určitá, i když také mizivá, pravděpodobnost tu je… S tím, že by se někdo jmenoval třeba Staropramen či Prazdroj nelze snad ani ve snu počítat… Ale na stejném festivalu jména Záhora a Holba??? K neuvěření!
Kdo jsou tito dva umělci se jmény tak podobnými sladovému, chmelovému moku? Začněme tedy, podle abecedy, Ondřejem Holbou.
Ondřej HOLBAabsolvoval katedru pantomimy na pražské HAMU. Specializuje se na autorské pohybové divadlo, nový cirkus a cirkusovou pedagogiku. Od roku 2010 působí jako herec v divadle Circus Sacra. Se svými představeními již vystupoval na festivalech Letní Letná, Cirk UFF, Cirkopolis, Mime Fest, Kremnické Gagy a na mnoha a mnoha dalších.
Ve své tvorbě se programově zaměřuje na nový cirkus a autorské divadlo i rozšíření těchto světových trendů v České republice. Spolupracuje s umělci z celého světa. Ve spolupráci s finskou režisérkou a klaunkou Herne Väätäinen vytvořil autorské inscenace „Still life“ a „And Who Is Useless Now?“.
Ondřej Holba
V současnosti se zabývá možností využití robotiky a umělé inteligence v klaunských představeních v divadle. Inspiraci ke své tvorbě hledá ve filozofii umělé inteligence, ve výtvarném umění, hudbě a v práci se světlem, přičemž usiluje o vyrovnané propojení těchto směrů.
Ondřej v akci
Poslední dobou režíroval autorská představení „Kukačka – přesto zůstal člověkem“ (2017) a „Parazit“ (2019). V roce 2019 dokončil svůj zásadní, již zmíněný, projekt „And Who Is Useless Now?“, který byl vybrán do evropských projektů Circolaborative Tools, Circus Next + a na festival Česká taneční platforma.
Michal ZÁHORAabsolvoval roku 2003 Konzervatoř Duncan centre. Zahraniční studijní pobyt absolvoval ve Stockholmu, po jehož ukončení ihned získal angažmá v norském národním souboru Carte Blanche. Poté následovalo angažmá v taneční skupině choreografa Roberta Zappaly v Itálii (2004-2005). Tříleté angažmá absolvoval Michal následně v britském národním souboru Scottish Dance Theatre (2006-2008). Ojedinělé a široké zkušenosti získal při práci v uvedených souborech, ale také v rámci nezávislé umělecké činnosti.
Michal Záhora
Spolupracoval s více, než osmnácti zahraničními a českými choreografy, ze kterých jmenujme alespoň Ohada Naharina, Amandu Miller, Inu Christel Johannessen, Adama Benjamina anebo Evu Blažíčkovou.
Záhora se své vlastní choreografické tvorbě věnoval zejména jako člen souboru NANOHACH (2005-2016). Mezi jeho autorská díla patří „Synchronicity“, „Resonance“, „Orbis pictus“, „Diptych“, „DEVOID“, „Okamžik proměn“, „Pulsar“, „Koncert pro NI“, „Slavnost“, „Výročí“, „Chrámový tanec“, „Generace X“, „Evropa!!?“. Všechny jeho inscenace na sebe strhly pozornost kritické i divácké divadelní obce u nás i v zahraničí (Irsko, Itálie, Německo, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie).
Michal v pohybu
Za choreografickou a interpretační práci byl nominován na nejrůznější ceny ve svém oboru: Cena Thálie, Cena SAZKY za objev v tanci, výroční ceny Opery plus.
Souběžně s choreografickou a taneční činností se Michal také systematicky zabývá uměleckým vzděláváním a pedagogickou praxí. Vedl semináře na London Contemporary Dance School – The Place (Londýn), Rambert school of ballet and contemporary dance (Londýn), The Space – Scottish School of Contemporary Dance (Dundee). Průběžně od roku 2008 vede vzdělávací semináře pro profesionály, studenty tanečních škol nebo pro pedagogy a účastníky celorepublikových přehlídek amatérského tance a základních uměleckých škol.
V letech 2009 – 2013 byl ředitelem Konzervatoře Duncan centre a mnoho let také jejím pedagogem. Vyučoval rovněž, ve školním roce 2016/2017 na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.
A teď krádce o jejich pivních jmenovcích.
PIVOVAR HOLBApíše svou historii již od roku 1874, kdy v Hanušovicích založil sládek Josef Mullschitzký na tehdejší dobu moderní parní pivovar. První várka piva se zde uvařila přesně 28. prosince téhož roku. Postupně se pivovar rozrůstal a modernizoval. Již ve třicátých letech minulého století byl, svým výstavem, třetím nejvýkonnějším na Moravě. Po znárodnění v roce 1948 se přejmenoval na „Pivovar Hanušovice, národní podnik“. Ale i za minulého režimu neslo jeho nejkvalitnější a vývozní pivo stále značku „Holba“. Nyní spadá pod koncern „Severomoravské pivovary Přerov. A věnuje se, kromě výroby piva i jeho expedici a plnění – to nejen do sudů, ale částečně i do moderních ve světě stále žádanějších plastových přepravek, trochu připomínajících tvar ledvin.
PIVOVAR ZÁHORAje mnohem mladší. Vznikl, severozápadně od Chlumce nad Cidlinou, ve vesnici Kněžičky v roce 2016. A založili jej dva bratři Záhorové. Tomáš a Vojtěch. Vaří pivo poctivě na tři rmuty. Tedy pivo spodně kvašené. Vedle toho mají v nabídce také piva kvašená svrchně. A k jejich mistrovským kouskům patří i pivo nakuřované – Rauchbier. Díky kvalitě a nepřehlédnutému grafickému stylu etiket je jejich pivní mok vyhledávaným artiklem nejen v širokém okolí, ale i ve speciálních restauračních podnicích v Praze, Brně, ale také třeba v Liberci.
Ale zpět k festivalu TANEC PRAHA. Ondřej Holba na něm vystoupí s inscenací „And Who Is Useless Now?“ 6. června v jihlavském DIODu a 9. června v v olomouckém DIVADLE NA CUCKY. A Michal Záhora, s pořadem „Generace X“ 10. června v pardubickém DIVADLE29 a 12. 6. v amfiteátru za DKMO v Ostravě..
Nezaměnitelný grafický styl etiket pivovaru Záhora
