Štítek: Duncan Centre

Stále stejný příběh

Inuitská legenda ožije v „recyklované“ inscenaci

Orchestr BERG a PONEC – divadlo pro tanec otevřou v úterý 5. září 2023 novou sezónu premiérou hudebně-taneční inscenace Stále stejný příběh. Renomovaná choreografka Mirka Eliášová a špičková hudební skladatelka Jana Vöröšová, která bude také jednou z performerek na jevišti, se inspirovaly dávným inuitským příběhem. Hudebníci se rozpohybují a tanečníci se rozezvučí v představení, jehož tématem jsou člověk a příroda. Proto se v něm přednostně využívají „recykláty“ – tvůrci se pro ně ponořili do svých skladů, kde na další život čeká nepřeberné množství materiálů, hudebních nástrojů a dalších předmětů.

„Čím je nejlepší na světě být? Obyčejnou trávou nebo krásnou bylinou? Myší nebo ptákem?
A co člověkem?“ Stará inuitská legenda se zamýšlí nad touhou žít a přežít i v těžkých podmínkách.

„Dávný příběh rezonuje zvlášť v dnešní době plné strachů a neustálého pocitu ohrožení. Pracuje ale i s nadějí – člověk si díky své kreativitě dokáže poradit s nečekanými i náročnými situacemi,“ říká choreografka Mirka Eliášová.

Orchestru BERG se podařilo spojit dvě výrazné české umělkyně. Jana Vöröšová je uznávanou skladatelkou s objednávkami od České filharmonie nebo Pražského jara, Mirka Eliášová je jednou z tvůrčích stálic české taneční scény. „S oběma spolupracujeme už dlouho, s Janou od dob jejích studií, s Mirkou jsme od roku 2007 vytvořili řadu výjimečných site-specific večerů, mimo jiné v Čistírně odpadních vod nebo v bývalém paláci Elektrických podniků. Jsme rádi, že se nám je podařilo dát dohromady a že si tak dobře porozuměly,“ říká Peter Vrábel, umělecký šéf orchestru.

„S Mirkou a Janou jsme si stanovili cíl využít na maximum naše sklady, ve kterých se skrývá ohromné množství pokladů – materiálů, hudebních nástrojů a dalších věcí. Je to kreativní výzva i povinnost vůči naší planetě,“ prozrazuje Eva Kesslová, ředitelka Orchestru BERG. Mirka Eliášová doplňuje: „Jde nám především o propojení pohybu a zvuku. Hudebníci mají pohybovou akci, tanečníci se rozezvučí, podle toho jsme je i vybírali. Je to další logický krok naší spolupráce.“ S tanečníky a hudebníky bude na jevišti i skladatelka Jana Vöröšová, které je taneční prostředí vlastní: „Nejsem tanečnice, ale chodila jsem tancovat a víc než dvacet let učím na konzervatoři Duncan Centre, takže se na tanec dívám každý den. Je skvělé, že od Mirky dostanu pocitové zadání a realizace je pak už na mně. I proto jsem si pro sebe do představení vybrala akordeon, který je hezky pohybový.“

První zkoušky se uskutečnily v březnu, hlavní zkoušky probíhají o letních prázdninách, premiéra otevře sezónu divadla PONEC v úterý 5. září. Večerní představení doplní dopolední uvedení pro školy.

—

Eli & kol. & Orchestr BERG & PONEC – divadlo pro tanec

STÁLE STEJNÝ PŘÍBĚH | … hudebně-taneční představení

premiéra: 5. září 2023 ve 20:00, PONEC – divadlo pro tanec

nejbližší reprízy: 6. září 2023 a 20. listopadu 2023 (další v roce 2024)

Mirka Eliášová – choreografie, Jana Vöröšová – hudba

Pavel Havrda – light design & video, Renata Weidlichová – kostýmy

účinkují: Jana Kubánková, Jazmína Piktorová, Jana Vöröšová, Radek Doležal, Radim Klásek

Foto: Karel Šuster, Adéla Vosičková 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Mezisvěty a Země na konci země

Duncan centre – představení studentů 3. a 4. ročníku konzervatoře

Dechberoucí energie bezmála čtyřiceti tanečníků na scéně v jednom večeru, dvě výrazné choreografie dvou renomovaných choreografů Simone Sandroniho a Kateřiny Stupecké. To je představení, které můžete vidět v divadle Duncan centre 30. března od 19 hodin

Provedeme Vás obrazy vlastních tajů, škvír a zákoutí, kam reálný svět nedosáhne. Odhalíme křehkost naší mysli a nabídneme svá srdce k pozorování. Budeme putovat krajinou své síly, naslouchat zemi a hledat harmonii a klid jdoucí ruku v ruce s dráždivými a excentrickými myšlenkami všehomíra. Přijměte naše pozvání a nechte se tiše vést. 

 Vstupenky prosím rezervujte do 20. 3. 2023 na produkce@duncancentre.cz. 

Počet míst je limitován! Těšíme se na Vás

Mgr. Anna Plošková

pro Taneční magazín

Mezisvěty

Premiéra představení 3. ročníku Konzervatoře Duncan Centre

Ve středu 15. února od 19 hodin proběhne v divadle Duncan Centre, Branická 41, premiéra představení 3. ročníku Konzervatoře Duncan Centre s názvem Mezisvěty. Repríza se odehraje 16. 2. ve stejný čas, na stejném místě. Představení je vyústěním práce choreografky a tanečnice Kateřiny Stupecké, hudebního skladatele a interpreta Václava Chalupského a studentů třetího ročníku.

Konzervatoř Duncan Centre připravuje žáky na profesionální kariéru. Studenti se mohou stát tanečními interprety, choreografy či tanečními pedagogy. Zaměřuje se na současný tanec a jako jediná taneční konzervatoř v České republice ho nabízí jako šestiletý vzdělávací obor.

Kateřina Stupecká absolvovala v roce 2007 taneční konzervatoř Duncan Centre. Během studia se zúčastnila studijního pobytu na Fontys Dance Academy v Nizozemí, kde působila také jako pedagog duncan metody. Vystudovala HAMU Praha, obor choreografie tance a pedagogika tance. Absolvovala taneční stáž ve skupině Déja Donné (Simone Sandroni, Lenka Flory) v Itálii a ve Francii pod vedením Jeana Gaudina. Vytvořila několik vlastních choreografií, jež prezentovala v ČR a v zahraničí (Like Glass, Da Capo, Prolog, Sunyata, Kašpar/též jako taneční film FAMU – supervizor David Hinton, Teorie Chaosu/též jako taneční film FAMU, Obsese), z nichž  Da Capo získalo Cenu Jarmily Jeřábkové na Festivalu Nové Evropy a za choreografii Da Capo získala Kateřina Cenu Sazky za objev v tanci. Choreografie Sunyata získala nominaci na nejlepší taneční inscenaci roku. V současné době se nadále věnuje vlastní tvorbě, spolupracuje s řadou umělců v mezioborové umělecké tvorbě. Vyučuje na taneční konzervatoři Duncan Centre.

Da Capo, Sunyata i Mezisvěty spojuje linka vykreslující bohatost vnitřního světa a vnitřních dějů. Performance Da Capo vyjadřuje rozhodnutí jako začátek cesty, jejíž pokračování v rozhodný moment neznáme; jako silný proud, který nás nese vlastní inteligencí. Inscenace Sunyata je inspirovaná dílem Temná noc duše terapeuta Thomase Moora. Sunyata se dá přeložit jako plodná prázdnota, prázdnota, ze které se vše rodí. Temnota, z níž povstává duše. Mezisvěty vedou diváka do vnitřního světa imaginace, světa za realitou existence v hmotě, přesto možná mnohem reálnějšího. “Nechte se tiše vést”.

Václav Chalupský se narodil v roce 1994 v Táboře. V mládí studoval hru na klavír a později začal působit v různých kapelách táborské alternativní hudební scény. V roce 2010 založil projekt Chalupski, pod kterým vystupuje živě s vybranými kompozicemi. Jeho skladby byly původně převážně klavírní sóla, postupem času se ale zvukově rozrostly o aranžmá smyčců nebo smyčky elektrické kytary a syntezátorů. Jako Chalupski debutoval v roce 2019 deskou Vortex. Druhé album Improvisations for Dance vyšlo na konci roku 2022 a je inspirované zkušenostmi s korepeticí a skladbou pro současný tanec a pohybové divadlo. Václav se také věnuje skládání hudby pro audio-vizuální projekty, filmy a divadlo.

Provedeme Vás obrazy vlastních tajů, škvír a zákoutí, kam reálný svět nedosáhne.

Odhalíme křehkost naší mysli a nabídneme své srdce k pozorování.

Budeme putovat krajinou své síly, naslouchat zemi a hledat harmonii a klid jdoucí ruku v ruce s dráždivými a excentrickými myšlenkami všehomíra.

Přijměte naše pozvání a nechte se tiše vést.

Mezisvěty

Choreografie a režie: Kateřina Stupecká

Asistent choreografa: Dagmar Chaloupková

Tvorba a interpretace: Amálie Cuplová, Markéta Douděrová, Leontina Foltýnová, Tereza Halousková, Terézia Hrabánková, Anna Kubalíková, Mariana Kostelacová, Michaela Lincová, Kateřina Michalová, Julie Mikešová, Tereza Miškaříková, Noemi Svobodová, Mark Šatra, Barbora Veselá, Julie Zelená, Marie Zmátlíková, Rozálie Žižková, Eliška Čulíková, Kristýna Šalomonová, Veronika Josefína Prachařová, Nikol Nováková

Tvorba hudby: Václav Chalupský

Světelný design: Michal Horáček

Kostýmní design: Mariana Novotná

 

 Mezisvěty :   premiéra 15. 2. od 19.00,  repríza 16. 2. od 19.00 hodin 

Mgr. Anna Plošková

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečníci a choreografkou Monikou Částkovou

„Měla jsem přemíru energie, tak mě poslali tancovat“

Monika Částková

Věnuje se pohybovému divadlu, současnému tanci a tančí v inscenacích Lenka Vagnerová & Company, což byl pro Moniku Částkovou sen, který si plní. Vyzkoušela si také choreografii, ale jak sama přiznává, její místo je teď v interpretaci.    

Jak jste se dostala k tanci, který jste vystudovala na Konzervatoři Duncan centre v Praze?

„K tanci jsem se dostala už jako čtyřletá holka, kdy jsem měla přemíru energie, a rodiče mě poslali tancovat, aby mě unavili 🙂 V Základní umělecké škole (Přelouč) mně pak nabídli možnosti, jak v tanci pokračovat, a tak jsem se ocitla na Konzervatoři Duncan centre.“

Tanec jste v rámci stipendia studovala také v New Yorku na José Limón Institute a kromě toho jste vystudovala také choreografii na pražské HAMU. Čím Vás choreografie zaujala? Neuvažovala jste o studiu taneční pedagogiky?

„Na HAMU (Hudební akademie múzických umění) jsem šla z Konzervatoře Duncan centre, kde byla tvorba hlavním oborem a já jsem  toto  měla ráda,  byl  to takový přirozený postup, studovat choreografii. Necítila jsem se jako pedagogický typ a učit jsem nechtěla, musím ale říct, že když se postavím před studenty, tak mě to naplňuje. Dnes bych možná volila jinak.“

Věnujete se pohybovému divadlu a současnému tanci v souboru Lenka Vagnerová & Company, v němž vystupujete pod jejím vedením v inscenacích – Gossip, Panoptikum, Krajinou slz, Amazonky, Lešanské jesličky, Riders. Proč právě pohybové divadlo? Čím je Vám blízké?

„Tančit s Lenka Vagnerová & Company byl sen, který si plním. Pohybové divadlo je mi blízké svou opravdovostí. Pořád hrajete divadlo, ale lidé cítí každou vaši emoci. Je to nádherná magie a krásná práce.“

Monika Částková – Hodina současné taneční techniky – foto Lukáš Poláček

Na inscenaci ‚Krajinou slz‘ jste se podílela také jako choreografka.  Za svoji autorskou inscenaci ‚Arvore‘ jste v roce 2011 získala ocenění na mezinárodním choreografickém festivalu Solo duo v Budapešti. O rok později jste v japonské Yoyaně představila své další dílo Closer distance. Pak jsou tu další představení – Camalea, Vodník, Open your chest. Co Vás na choreografii baví?

„Ta možnost volby. Máte nápad, něco vás vede kupředu, pak se objevíte na rozcestí a máte nepřeberně možností, kam jít. Je fakt, že už je to pár let, co jsem tvořila naposledy, takže kdo ví, zda bych se z těch křižovatek teď vymotala. Věřím ale, že můj čas ještě přijde.“

Díky spolupráci s Černým divadlem Jiřího Srnce jste vystupovala v zemích Latinské Ameriky a také v Číně. Jaká to bylo zkušenost práce v černém divadle? Co Vám to dalo?

„Byla jsem tenkrát čerstvá absolventka, takže cestování mi dalo mnoho zážitků. Projeli jsme spoustu krásných míst. Práce na turné vyžadovalo určitou dávkou zodpovědnosti a důležitý byl cit pro spolupráci. Setkání s panem Srncem bylo také velmi inspirující, byl to krásný člověk.“

Jste více tanečnice nebo choreografka?

„Už jsem na to malinko narazila. Myslím, že teď je moje místo v interpretaci, ale nikdy neříkám nikdy a k choreografii se třeba vrátím.“

 Je Vám práce také koníčkem, nebo práci a volno oddělujete? Umíte odpočívat?

„Já myslím, že to v tomto oboru oddělit úplně nejde. Když děláte práci, kterou jste vždycky dělat chtěla, když milujete svou práci, když ji na jevišti tolik prožíváte, tak je i vaším koníčkem. A co se odpočinku týče, tak si myslím, že se zlepšuji. Věkem 🙂

Monika Částková – Arvore – foto Vojtěch Brtnický

Děkujeme za rozhovor 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín