Je tu premiérová zimní edice „Za dveřmi“

Ostrůvky živého umění i divadelní galerie v ulicích Prahy. Vystoupí i taneční Duncan centre.

Prahu od 7. do 13. prosince naplní ostrůvky živého umění, otevře se i divadelní galerie. Na tramvajových zastávkách, náměstích a křižovatkách Pražané potkají žongléry, tanečníky, mimy i herce čtoucí poezii. V Pražské tržnici vyroste také na čtyři dny divadelní galerie s oživlými obřími loutkami a akrobatickými stroji, které prezentovaly Českou republiku například v Šanghaji nebo Bahrajnu. To vše v rámci první zimní edice festivalu pouličního divadla „Za dveřmi“.

Druhý adventní týden budou moct lidé potkat divadlo v ulicích. „Předvánoční čas zpestříme kolemjdoucím několika speciálními performance a instalacemi, které se budou odehrávat na různých místech metropole,“ říká o prvním zimním festivalu pouličního divadla jeho producent Jakub Vedral.

Jakub Vedral

Součástí festivalu budou ostrůvky živého umění, které se objeví na odlišných místech od 7. do 11. prosince v odpoledních a podvečerních hodinách. Na křižovatkách, zastávkách městské dopravy i náměstích přinesou radost kolemjdoucím hudebníci, divadelníci a artisté. Potkat budou moct například žonglérské duo Bratři v tricku na běžkách, divadelní soubory Spitfire Company, G.N.A.T., Squadra Sua a další, zatančí také konzervatoř Duncan centre.

G.N.A.T.

Ostrůvky živého umění vznikají ve spolupráci se spolkem Krutý Krtek. Na Smíchovském nádraží, náměstí Bratří Synků, Strossmayerově náměstí a dalších místech budou herci recitovat své oblíbené básně, prózu i písně. Zapojí se například Ladislav Karda, Anita Krausová či Ondřej Novák. „Jedna básnička, než vám přijede tramvaj. Jedno taneční číslo, než nastoupíte do autobusu. Jeden monolog při přestupu na metro. Právě na zastávkách pražské MHD se odehrávají Ostrůvky živého umění, které nabízejí rozptýlení pro náhodné čekající cestující. Když nemohou lidé za kulturou, přijde kultura za nimi,“ říká Karel Kratochvíl, režisér a zakladatel Krutého Krtka.

Karel Kratochvíl

Součástí festivalu jsou také andělské průvody, které se odehrávají každou adventní neděli. V tu první, již 29. listopadu, prošla loutka sedmimetrového anděla (v doprovodu artistů) Staroměstským náměstím. Zimní festival pouličního divadla se koná v Praze vůbec poprvé, jeho letní edice má už dvanáctiletou tradici.

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Sezónu galerie zahájí tanečníci

A to přímo z Duncan Centre. Přijeďte na jejich performance do Kutné Hory!

Milí čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU, drazí přátelé,

naše výstava Jiří Trnka – V zahradách imaginace, která přivítala téměř 40 tisíc návštěvníků, se pomalu chýlí ke konci a my pro vás máme ještě další důvod, proč přijet do Kutné Hory!

Výjimečné datum 29. únor je důvodem pro výjimečnou událost. A tou je slavnostní zahájení sezóny jaro/léto 2020. Otevřeme dvě nové výstavy, užijeme si performanci studentů taneční konzervatoře Duncan Centre a necháme se vtáhnout do rytmů kapel Meccaverius Society a Nauzea Orchestra.

Slavnostní zahájení sezóny jaro/léto 2020

So 29/2/2020 od 14 hodin, vstup zdarma

Program:

14 h Tarot Lab – věštecká performance Dariny Alster

16 h vernisáž výstavy Artikl – Sedm let s uměním

Taneční performance studentů konzervatoře Duncan Centre

17 h vernisáž výstavy Eva Sakuma – Portrét kóro

18 h koncert kapel Meccaverius Society a Nauzea Orchestra

Na viděnou v Kutné Hoře se těší

Jana Šorfová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Arytmie

Představení Taneční konzervatoře Duncan centre

Studentské představení  tanečnice a choreografky  Lenky  Bartůňkové  se poprvé odtančilo v samotných prostorách Duncanu.

Lenka Bartůňková si vypěstovala svébytný taneční rukopis spočívající ve světelném minimalismu a silném důrazu na vnitřní emoce. V Tanečním představení Arytmie se právě těmto niterným emocím nevyhnula, ba  naopak. Celé představení bylo jimi přímo protkané.

Studenti 3. ročníku se  spolupodíleli na vzniku choregrafie, každý student  jakoby tu nechal otisk své vlastní duše.

Arytmie, jak už název napovídá,  spočívala v tom, že tanečníci nerytmicky  tu a tam nechávali průchod svým vášnivým emocím, které  po chvíli vystřídala smršť melancholické nálady. Celý prostorný sál oblečený do černého hábitu se utápěl v černém, toto připodobnění smrti  sahalo až k Jungovým archetypům. Celé představení působilo nesourodě, snad až trošku nemotorně, přestože okamžiky nabité  energií dodaly  skutečnou jiskru celému představení. Od počátku bylo jasné, že na jevišti je  až překvapivě mnoho účinkujících. Určit jejich skutečný počet bylo obtížné, protože mizeli a zase se objevovali v různých skupinách.  To, jak se Bartůňková skvěle vypořádala s nemalým počtem studentů v nepříliš velkém tanečním prostoru, jsem vnímal jako nejvýraznější choreografickou přednost. Jedno bylo skutečně jisté: jasná převaha žen nad jediným  mužem!  Toto také sehrálo svou velkou  roli během zajímavé pasáže,  kdy  všechny tanečnice na sebe chtěly  strhnout pozornost tohoto muže. Nakonec se na něj hromadně vrhly!!  Za zmínku jistě také stojí okamžik, kdy všichni účinkující  dokázali vytvořit jednotné, pulzující a harmonické spojení, jako kdyby tančil pouze jediný  tanečník.

Námět a choreografie: Lenka Kniha Bartůňková
Asistent choreografa: Marta Trpišovská
Světelný design: Michael Vodenka
Hudba: Janek Rous
Tvorba a interpretace: Jeanne Aitken, Kristýna
Černá, Magdaléna Havlínová, Vladlena Klimek, Tereza
Moulisová, Anna Pohlová, Barbora Puková, Anna
Marie Tombová, Vanesa Tošovská, Adéla Trejbalová,
Natálie Tunová, Štěpán Uhlík, Elisabeth van de Loo,
Eliška Veškrnová, Emílie Živčáková

Psáno z představení 19. prosince 2019, konzervatoř Duncan centre

Foto: Vojtěch Brtnický 

Michal Dužda

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

TANEC PRAHA u Vltavy v Přístavu 18600

Inspirativní i pro diváky z motorových lodí. █ Kam se poděla moderátorka? █ Mrtvé území ožilo. █ Vystupoval i Menšík! █

Sobota přesně v polovivě června TANEČNÍ MAGAZÍN nasměrovala do pražského Karlína. Konkrétně na jeho Rohanské nábřeží. Do jednoho ne tolik všemi Pražany, natož turisty, známého místa – do PŘÍSTAVU 18600. Již třicátý první ročník prestižního festivalu TANEC PRAHA zde totiž pokračoval nabitým odpolednem, podvečerem i večerní diskotékou.

Výsledek jedné z performancí…

Po několika návštěvách festivalových představení mimo metropoli, v minulých ročnících, jsme se programově zaměřili na tento, nepříliš známý, kout Prahy. TANEČNÍ MAGAZÍN zajímalo i sepětí vystupujících s přírodou a se zdejším, níže popsaným, prostředím.

Divačky ctí přístav, mají námořnická trička

Samotné karlínské pobřežní území je rozporuplné. Obzvláště jeho součást, nazývaná Přístav 18600. I v názvu. Nikdy tu žádné přístaviště nebylo. Jméno získal podle přívozu, který sem jezdí od Holešovické tržnice, se zastávkou na ostrohu ostrova Štvanice. Kontroverze je i mezi moderní zástavbou kolem Pobřežní ulice. Tu zvýrazňují ještě kulinářské podniky jako vinárna „Na břehu řeky Rhôny“, vyhlášené lahůdky „U Paukerta“ či vybraný „Pohostinec Karlín“. V Přístavu 18600 vás uvítají dřevěné a plechové stánky. Napít se zde můžete z plastových kelímků. Čepují zde „místní“ pivo zvané Křižík. Vyráběno je však v minipivovaru Muflon. V Praze 4, Kunraticích. Od moderní zástavby sem můžete projít „měsíční krajinou“ zdevastované půdy, drátů čouhajících ze země a napůl zabagrovaných skruží a armatur. Za tím je však moderní cyklostezka. A pod ní již Přístav 18600. Zkrátka, jak z mého popisu snad patrné, ideální místo pro performanci.

Divadlo RUDERÁL shání nové vystupující soubory, jak se můžete dočíst v TANEČNÍM MAGAZÍNU jinde. My jsme si jeho prostory prohlédli v rámci festivalu TANEC PRAHA

Druhá červnová sobota byla po celém území Čech a Moravy plná dešťových srážek. V Praze ne. Bylo zde však téměř nesnesitelné dusno. Ani to však neodradilo na tři desítky účinkujících, ani jejich technické štáby. A také nikoli diváky…

Poněkud tarzanovská scénka

I když… Zeptal jsem se pořadatelky, kde se v rozlehlém areálu nachází místo další performance. Řekla mi: „Támhle, jak se přemísťuje ten dav diváků.“ Neviděl jsem jej. Až pak mi došlo, že má jít o ten maličký hlouček návštěvníků…

Kde hledat příčinu menší návštěvy?

V samotném areálu „přístaviště“ bylo lidmi nabito. Hned několik soukromých párty s grilovačkou. Projíždějící cykloturisté i dost pěších odvážlivců, kteří úspěšně překonali výše popsanou „měsíční krajinu“. Zdejší program TANCE PRAHA byl však až moc volný. Postrádal místní značení. Šipky a popisky. Až s výjimkou divadla RUDERÁL (viz snímek výše). Musím pochválit tradiční výpravný program celého festivalu. Na křídovém papíru. Za odpovídající cenu 250,- Kč. Kdo si jej tady koupí k pivu a mastnému buřtu či taktéž špinící vegetariánské mozzarelle? Nechtělo to pouze naxeroxovat skládačku s aktuálními informacemi? Ale klíčový problém byl v absenci práce moderátorky. Hlavní jeviště zelo prázdnotou. Myslel jsem, že uvedená Daniela Voráčková bude v terénu seznamovat diváky s účinkujícími. Nebylo tomu tak. Chudáci interpreti. Myslím si, že to zavánělo trochu neúctou k jejich připraveným vystoupením! Všichni tu tak byli, jaksi jako za minulého režimu, anonymně. Proto bych prosil propříště – nechejte pracovat moderátorku! Anebo alespoň podrobně natiskněte místní informace.

Jednotlivá vystoupení byla originální, zajímavá a svým způsobem inspirativní. Místy zaujala i zdálky diváky z projíždějících turistických motorových lodí. Ne vše a všem vždy vyšlo…

Že by vyhlíželi absentující moderátorku?

Myslím, že základní myšlenka spojení vystupujících s přírodou se osvědčila. A ty drobné nedostatky? Alespoň je co zlepšovat pro 32. ročník festivalu TANEC PRAHA. Aby neusnul na vavřínech.

TANEC PRAHA v Přístavě 18600

aneb VEN ku.TANCI / Vhodné pro rodiny

ÚČINKUJÍCÍ:

MODERÁTORKA:

Daniela Voráčková

VYSTUPUJÍCÍ:

Míša Suša & Renata Raková – „O sluneční víle“

Jan Bárta – Pohybové hry pro všechny věkové kategorie

Markéta Jandová

Viktor Černický – variace tématu „PLI“

Cécile da Costa – nedokončené „Roselyne“

Sabina Bočková, Johana Pocková – nedokončené práce „Jáma lvová“

Marek Menšík – fragmenty „SOMA”

Studenti Duncan Center – „Beduíni“

DJ Jarda Petřík

Místní beduíni v podání studentů Duncan centra

Text a foto: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN