„BORDEL L´AMOUR“ – snaživě, leč nesourodě

Již sedmnáctá MALÁ INVENTURA letos přinesla další ze svých vrcholů – v podobě modifikovaného bordelu! Trochu s ním nekorespondovala nejen průvodkyně, stylem vychovatelky ve školní družině. A také celková (ne)provázanost…

DEPRESIVNÍ DĚTI SICE TOUŽÍ PO PENĚZÍCH…

V bývalém klubu Belmondo, kde šéfoval pozdější ředitel ZOO Praha Petr Fejk, nyní tedy „Venuši“ (v někdejší studentské „Koleji 5. května“), udělala vstupní náladu již barmanka. Byla totiž naaranžovaná poněkud unisex. A zejména, věci příští evokovalo přítmí s červenými svíčkami.

Sedm pokojů, sedm performerů, sedmnáct druhů lásky. Přijďte se přesvědčit, že nad vším zvítězí láska.“  Tak zní hlavní slogan představení ve Venuši ve Švehlovce. Českou premiéru mělo loni symbolicky na 1. máje. A pokračuje charakteristikou: Naši zaměstnanci lásku k vám předstírají tak dokonale, až jí sami uvěří. Pro diváky je připraveno mnoho druhů milostného citu, záleží na každém divákovi, jaký z nich chce zažít.“

Umělecký gang, jak se sám kategorizuje divadelní soubor jménem Depresivní děti touží po penězích, překvapil svým konstrukčně i myšlenkově náročným projektem. Ve spolupráci s německým divadlem Soubor Taupunkt otevřel dveře vykřičeného domu. V něm se však neprodává sex, nýbrž čistá láska.

Představení bylo určeno pro pouhopouhých šestnáct diváků. Takže na něm Depresivní děti zas až tak moc peněz nevydělaly…

BORDEL NA KOLEČKÁCH?

Po poněkud školometském úvodu Zoji Oubramové – Pistoriové, který ozvláštnila snad pouze její „kočičí kabelka” na baterky (patrně se snažící parafrázovat erotický strojek zvaný „Robertek“), se rozjíždí hlavní součást večera.

Jednotliví diváci si ještě v arénovitě uspořádaném předsálí zvolí tři druhy lásky. V hlavní části večera je za pomoci performerů a performerek v „soukromých pokojích“ (tvořených červenými „lékařskými“ plentami) zažijí. Obsah každého pokoje je jiný, jedinečný, podle lásky, kterou si klient zvolil, respektive vylosoval.

Tituly jednotlivých „pokojů“ jsou: Polibek, Nejtěsnější objetí, Láska a bolest, Láska prochází žaludkem, Forever You, Tělesná láska, Posedlost, Láska až za hrob, Venuše v kožichu. Tedy nikoli sedmnáct druhů lásky, nýbrž devět…

Herci se snaží diváky dostat do svého světa prodejné lásky. S fantazií, nadhledem i příslušnou stylizací.

V této stylizaci bordelu a kreativního uchopení se role nadčasových „knězů a kněžek lásky“ tkví hlavní a stěžejní program večera.

Jelikož je „pokojů“ pouze sedm, ostatní, na něž se v té chvíli nedostává, opět zabavuje paní Zoja. Tentokrát již bez erotické kabelky. Zadává testy, předčítá z příruček o lásce. I když chápu záměrný kontrast, hyperbolu a karikaturu, tak tato část programu působí poněkud jako entrée vychovatelky ve školní družině. A to ještě na nižším stupni základní školy…

JAK DIVÁK TŘEBA VSTŘEBÁ?

Závěrečná část „návštěvy bordelu“ je záměrně společně zhlédnuté představení „Všechno přemůže láska“. Jistě ambiciozní. Plné nápadů a nečekaných kreací. Jeho výraznou slabinou jsou nesourodé slogany promítané zadní projekcí. Nesourodost je ostatně hlavním motivem celého “Bordelu”.

Tak toto je gradace večera?“, ptám se.

Myslím, že diváci se poměrně složitě – po hlavní frivolně filozofické části programu – soustředí na poněkud odlišný, jiný styl a výraz. A ty banální a často prvoplánové slogany promítané nad hereckými akcemi celou snahu spíše devalvují.

Zaregistroval jsem, že nejen já už koukal na hodinky. Bylo to neslušné k výkonu herců, ale…

Velkým problémem bylo – sice světové a módní – užívání angličtiny. Hodně nepochopitelné, když část herců byli – Němci!!! Čech logicky přece rozumí více jazyku svých sousedů!

Režisér Jakub Čermák se vyloženě snažil. Ale někdy méně znamená více. Divadelní představení se nedá tvořit, jako když pejsek a kočička „vaří“ dort.

Závěrem smekněme před všemi herci, kteří absolvují tři představení o více než hodině a půl třikrát za podvečer a večer! Pouze s minimálními přestávkami!! To opravdu  klobouk dolů!!!

„Bordel L´Amour

Režie: Jakub Čermák
Hrají: Zoja Oubramová – Pistoriusová, Pavel Kozohorský, Jakub Čermák, Radim Klásek, Barbora Šupová, Heda Bayer, Angelina Marsch, Sebastian Rein
Scénografie: Martin Šimek

Kostýmy: Anežka Straková
Produkce: Noemi Krausová

Premiéra: 20. 4. 2018 Oft Bühne Komplex, Chemnitz, DE a 1. 5. 2018 Venuše ve Švehlovce, Praha, CZ

100 minut, česky, anglicky

Foto: Malá inventura

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Svět z papíru (nejen) dětem na míru

TANEČNÍ MAGAZÍN navštívil festival TANEC PRAHA i mimo Prahu. Tentokrát si vybral nejúspěšnější titul – “Svět z papíru”. A jako cíl cesty prarodiště českého tenisu.

Když píšu v textovém editoru T9 na mobilu jméno města Choceň, nejprve mi tam naskočí slovo „Čína“. A Čína je – jak známo – pravlastí papíru. A právě proto jsem si letos v Chocni vybral interaktivní představení Mirky Eliášové „Svět z papíru“.

Nejúspěšnější titul

Svět z papíru“ vznikl původně pro festival TANEC PRAHA. Ale již pro jeho ročník 2014. Nebyl původně striktně zamýšlen jako dětské představení. To se z něj však až postupem času vyvinulo. Dokonce je nyní strukturováno pro rozličné věkové skupiny malých, menších, nejmenších, ale i těch větších návštěvníků.

Tato interaktivní inscenace pro čtyři herce, muzikanta a několik kilogramů recyklovatelného papíru je bezesporu velmi úspěšná. Od její premiéry na festivalu TANEC PRAHA 2014 (přesně 18. května) měla již stovky repríz. Konec konců – vždyť se letos hraje již na čtvrtém ročníku tohoto prestižního mezinárodního festivalu. A pouze letos byla uváděna na TANCI PRAHA celkově desetkrát! A konkrétně v Chocni bylo představení provedeno hned třikrát! Dvakrát v dopoledním termínu a jednou odpoledne.

Svět z papíru“ však není pouze festivalovou doménou. Jako domácí scéna mu slouží pražské divadlo PONEC. Byl však uveden v desítkách divadelních sálů, kulturních domů i škol. A obdobně, jako v Chocni, bývá uveden v jednom místě hned několikrát. Z nejzajímavějších míst, kde se tento titul hrál, namátkou uvedu prestižní scénu v Hradci Králové DIVADLO DRAK, nebo ŠVESTKOVÝ DVŮR či brněnské DIVADLO NA ORLÍ.

V rodišti českého tenisu

Choceň je místem důležité železniční křižovatky Česká Třebová – Litomyšl – Vysoké Mýto – Hradec Králové – Pardubice. Rovněž je dávným prarodištěm českého tenisu. První zápas v historii tohoto sportu probíhal na zámecké zahradě hraběte Kinského v roce 1878. A na nádvoří stejného zámku letos probíhal festival TANEC PRAHA 2018.

Svět z papíru“ byl letos – obdobně jako loňské tituly TANCE PRAHA 2017 – součástí choceňského SKOROFESTIVALU TANCE A POHYBU. Za domácí se jej účastnily převážně děti z místních základních uměleckých škol a taneční soubor PROZATÍM. Tento místní festival pak vrcholil ve čtvrtek na zámeckém nádvoří. A jeho tečkou bylo v pátek 8. června 2018 další představení TANCE PRAHA – mezinárodní titul ORIGAMI – tentokrát v nedalekém parku jménem Peliny.

Dlužno podotknout, že vlastní zámek (původně Kinských) je nyní i současně sídlem Základní umělecké školy v Chocni.

Pořádně si zařádit

Svět z papíru“ patří k dalším interaktivním a kreativním titulům PhD. Mirky Eliášové. Její osobitost jistě vytříbila i spolupráce se Ctiborem Turbou, ale i Petrem Zuskou či Janem Kodetem a Petrem Tycem a dalšími osobnostmi nejen divadelní scény, kupříkladu orchestrem Berg.

PhD. Mirka Eliášová

Eliášová si vybrala papír jako výtvarný artefakt, pojem čehosi čistého, ale zároveň JEŠTĚ nepopsaného či nepokresleného. Papír se pro ni stává vodítkem, výrazovým prostředkem, ale i principem představení samotného.

V jeho počátku herci navazují s dětskými diváky kontakt beze slov. Později se i diváci stávají – jak tomu v interaktivních představeních bývá – aktéry děje.

Dalším, trochu nechtěným a improvizačním hráčem se stal – vítr. Jak už tomu v divadlech hraných v exteriérech bývá… Tentokrát se však vichr stával i nositelem „papírového“ děje. Do epicentra dění diváky – kromě herců – vtahuje i podmanivá hudba hráče na pozoun a zobcovou flétnu. Jak je ze starších snímků z představení patrné, dechový nástroj hudebníka zde není podmínkou. Právě na těchto snímcích můžete naleznout – hráče na kontrabas!

Celé představení je dynamické s obrovským prostorem pro improvizaci. Má ohromný tah i temporytmus. Jeho hodina uběhla strašlivě rychle. Měl jsem dojem, že se hrálo necelých dvacet minut!

Na vlastním představení se – kromě hrající autorky Mirky Eliášové – podílela Jana Novorytová, Lucie Charouzová, Radim Klásek a hráč na pozoun a zobcovou flétnu Václav Kalivoda.

Po představení si malí návštěvníci z jiného, tužšího papíru mohli pod odborným vedením seskládat figurku ve stylu origami.

Svět papíru“ působil v ambitech zámeckého nádvoří v Chocni hravě, dravě i trochu poučně. Tak, jak tomu má v dětských představeních být.

Michal Stein

Foto: archiv PONEC a TANEC PRAHA, autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN