Roztančené divadlo Praha, III.ročník

Úspěšný projekt Martina Šimka a Terezy Řípové pokračuje

Úspěšní tanečníci Martin Šimek a Tereza Řípová odstartovali v roce 2016 v Městském divadle Mladá Boleslav svůj autorský projekt Roztančené divadlo aneb když herci tančí.

Tereza Řípová a Martin Šimek

 Po tamním úspěchu proběhl na sklonku roku 2019 již čtvrtý ročník v Mladé Boleslavi. V roce 2018 se dvojice tanečníků rozhodla připravit podobný koncept i pro Prahu, Roztančené divadlo Praha.

V březnu 2018 v prvním finále vyhrál David Gránský. O rok později vyhrál Vladimír Polívka. Vyhraje letos do třetice zástupce mužského pohlaví, nebo to bude žena?  To se dozvíme 15. 3. v Divadle na Vinohradech, kde od 18,30 začne velké finále, kde kromě soutěžních párů uvidíme např. Zlatu Adamovskou, Petra Štěpánka, Veroniku Khek Kubařovou, Vladimíra Polívku, ad.

V pražském klání se do projektu zapojí opět 8 divadel. Mezi zúčastněná divadla patří: Divadlo na Vinohradech, Studio DVA divadlo, Městská divadla pražská, Hudební divadlo Karlín, Divadlo Broadway, Kašpar, Vršovické divadlo Mana, Agentura Familie. Každé z výše jmenovaných divadel vysílá do tanečního souboje jednoho herce či herečku. Vstupenky lze zakoupit na pokladně divadla či na www.divadlonavinohradech.com.

 Každý ze soutěžících herců a hereček ve finále předvede jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec, které pak po boku profesionálních tanečníků natrénují. Na tiskové konferenci, která se konala 16. ledna v prostorách Divadla na Vinohradech, představili pořadatelé taneční páry i jejich přidělené tance.

Soutěž začíná

Odstartováno

Tereza a Martin představují taneční páry

tisková konference, představení párů

Během tiskové konference byla samozřejmě legrace, hercům se až tak do tance nechtělo a trošku se ošívali, ale nakonec to všichni zvládli na výbornou.

 

Zde jsou letošní páry:

Kateřina Brožová a František Kopecký – Divadlo na Vinohradech – Quickstep + Samba

Michaela Gemrotová a Adam Havel – Divadlo Broadway – Quickstep + Rumba

Stanislava Jachnická a Jakub Necpál – Vršovické divadlo Mana – Slowfox + Jive

Patricie Pagáčová a Martin Šimek – Agentura Familie – Tango + Cha Cha

Jiří Hána a Tereza Řípová – Městská divadla pražská – Valčík + Cha Cha

Jan Kopečný a Zuzana Šťastná – Hudební divadlo Karlín – Waltz + Samba

Marek Němec a Petra Stehnová – Kašpar – Tango + Paso Doble

Jiří Ployhar a Michaela Nováková – Studio DVA Divadlo – Slowfox + Jive

Kateřina Brožová

Kateřina Luisa Daňhelová,  Roztančené divadlo pomáhá i tento rok Nadaci  ” Lidská pouta” bojující proti domácímu násilí (vybralo se Kč 28000,-),

Patricie Pagáčová a Martin Šimek

Michaela Gemrotová

Jiří Hana

Kateřina Brožová, Jiří Hana, Stanislava Jachnická

Michaela Nováková, Jiři Ployhar, Zuzana Štastná

Martin Šimek a Patricie Pagáčová

Tereza Řípová a  Jiří Hana

Zuzana Šťastná

 foto Petr Mráček,Patricie Pagáčová a Martin Šimek

Roztančené divadlo, tiskovka, foto Petr Mráček, Michaela Gemrotová a Adam Havel

Roztančené divadlo, tiskovka, foto Petr Mráček, Kateřina Brožová a František Kopecký

Roztančené divadlo, tiskovka, foto Petr Mráček, Jiří Ployhar a Michaela Nováková

Roztančené divadlo, tiskovka, foto Petr Mráček, Jan Kopečný a Zuzana Šťastná

Co herci říkají na svou taneční roli?

Bleskový rozhovor s Kateřinou Brožovou:

https://www.tanecnimagazin.cz/2020/01/23/bleskovy-rozhovor-s-katerinou-brozovou/

Jan Kopečný:

„Na soutěž se moc těším. Podle mého bude těžší Waltz, než Samba. Latina je rytmická a energická. Myslím si, že bude lehčí i pro tanečníka.“

Michaela Gemrotová:

Míša  zavzpomínala na dobu, kdy chodila do tanečních: „Tanec mě bavil a pořád baví. Jsem zvyklá dělat vše na 100%, tak mám trochu strach, abych to zvládla a moc nekazila,“ dodala s úsměvem.

Patricie Pagáčová:

Patricie práskla sama na sebe,  že do tanečních nechodila. Navíc je prý i vztekloun, takže si její taneční partner asi  užije!

Porota je v projektu Roztančeného divadla „pseudoodborná“, jelikož se z větší části skládá z osobností různých oblastí (divadlo, různé druhy tance, zpěv, film, sport, žurnalistika, ad.). Porota má sice za úkol kriticky ohodnotit jednotlivá taneční show, avšak přednější je pro projekt, aby porota diváky bavila a nastínila jim pohled lidí z různých oborů (či případně propojení se zážitky z vlastního působení např. v televizním pořadu ČT 1 StarDance). Moderátory finálového večera jsou i letos Světlana Witowská a Libor Bouček.

Na závěr večera jsou pak vyhlášena dvě místa: vítěz tipovací soutěže a hlavní vítěz poroty.

Projekt je možné sledovat na sociálních sítích Instagram (@roztancenedivadlo), Facebook (Roztančené divadlo), webové stránky (www.roztancenedivadlo.cz), kde všude bude spuštěna tipovací soutěž a Youtube kanál (Roztančené divadlo). Zde  jsou umisťována videa související s projektem. Ze všech sečtených hlasů vzejde právě vítěz tipovací soutěže.

Přejeme příjemnou zábavu!  

Text: Petr Mráček, Eva Smolíková

Foto: Petr Mráček, Eva Smolíková

Taneční magazín 

 

Studio ALTA se stěhuje do pražské Invalidovny

Celý areál se bourá

Holešovické Studio ALTA se na konci února vystěhuje ze svých stávajících prostorů v industriálním areálu v Bubenské ulici. Jeho novým působištěm bude pražská Invalidovna, kde provozovatelé Studia ALTA získali od Národního památkového ústavu do výpůjčky celé západní křídlo.

Rozhodnutí opustit stávající prostory padlo koncem roku 2019. Provozovatelům Studia ALTA byl oznámen termín bourání celého areálu, kterým je předběžně léto 2021. Představa jakékoliv finanční investice do prostorů, které nemají dlouhou budoucnost, navíc s komerčním nájmem a vysokými poplatky je pro neziskovou organizaci tohoto typu neúnosná.

Zároveň se již v loňské sezóně několik členů týmu Studia ALTA podílelo na programu pro veřejnost v západním křídle Invalidovny prostřednictvím spolku Iniciativa pro Invalidovnu, a tak se při hledání dočasného působiště stala právě Invalidovna logickým cílem. Přesto tento objekt prostorově zcela nevyhovuje požadavkům tanečního umění a hledání dlouhodobého působiště Studia ALTA proto nadále pokračuje.

„Přesun Studia ALTA do národní kulturní památky se silnou historií je pro nás odpovědným krokem, který upevní poslání naší organizace – kultivovat lidi i okolí, vytvářet kreativní prostředí navazující na historii místa, nabízet kvalitní umělecký program v mezinárodním kontextu, poskytovat vyžití pro místní komunitu. Věříme, že naše činnost poukáže na důležitost rozhodnutí generální ředitelky NPÚ p. Goryczkové využívat část budovy Invalidovny i v budoucnu, tedy po celkové rekonstrukci budovy, ke komunitním a kulturním aktivitám,“ doplňuje Lucia Kašiarová ke společnému záměru Studia ALTA a NPÚ.

Poslední akce pro veřejnost se v halách v ulici Bubenská bude konat v sobotu 29. února. Kromě kulturního a komunitního programu se návštěvníci můžou těšit na koncert Báry Zmekové a rozlučkový večírek. Program v Invalidovně pak Studio ALTA zahájí 6. května. Zdejší akce budou vznikat v úzké spolupráci s NPÚ, který se zaměří především na komentované prohlídky a další program, který zprostředkovává historii Invalidovny veřejnosti.  Studio ALTA bude pokračovat v uvádění tanečních a divadelních představení, pořádání filmových promítání, výstav či komunitních akcí. Zároveň zde prohloubí své aktivity pro umělce a rozšíří rezidenční prostory a ateliéry. Na začátku února budou vyhlášeny otevřené výzvy na projekty, které se budou moct do oživení Invalidovny zapojit. „Od spolupráce se zavedenou organizací, jakou je Studio ALTA, si slibujeme především vytvoření kvalitního kulturního programu a zázemí pro návštěvníky, na které bychom mohli navázat i po dokončení kompletní obnovy Invalidovny,“ dodává kastelán Miroslav Indra.

 

Studio ALTA vzniklo před jedenácti lety jako prostor pro tvorbu a uvádění zejména tanečního umění. Postupem času se proměnilo a rozrostlo na multikulturní centrum a tvůrčí hub propojující umění a různorodé komunity. V programu Studia ALTA dominují odvážná, inovativní díla, jejichž cílem je inspirovat k angažovanosti, kreativitě, sdílení a konstruktivnímu dialogu s jinakostí, která je základem otevřené a zdravé společnosti. Studio ALTA na konci února 2020 opustí industriální haly v ulici Bubenská a od května 2020 bude své hodnoty a poslání rozvíjet v karlínské Invalidovně.

Monumentální budova pražské Invalidovny byla postavena v letech 1731 – 1737 podle plánů významného barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera na pokyn císaře Karla VI. Habsburského. Ve stejné době došlo z podnětu Dvorské válečné rady ke zřízení invalidoven v Pešti a ve Vídni. Pražská Invalidovna byla financována z prostředků soukromé nadace, jejíž vznik ustanovil ve své závěti hrabě Petr Strozzi. Ta nabyla platnosti v roce 1664, kdy byl hrabě Strozzi smrtelně zraněn. Nadace byla určena na podporu a zajištění válečných invalidů, nemohoucích a zestárlých vojáků.

Původní plány na stavbu Invalidovny byly velkolepé – půdorysu devíti čtvercových nádvoří měl dominovat centrálně umístěný barokní kostel a kapacita areálu byla stanovena na 4.000 osob s veškerým zázemím pro důstojný život vojenských invalidů. Z důvodu nedostatku financí byla nakonec realizována pouze jedna devítina komplexu. Dokončená část poskytla azyl pro téměř 1.000 obyvatel a nejvyšší doložený počet ubytovaných mimořádně dosáhl 1.400 osob. Invalidovna představovala téměř soběstačný organismus, který poskytoval svým obyvatelům vše potřebné, včetně ubytování, pravidelné stravy a ošacení. Jedním z nejznámějších obyvatel Invalidovny byl ve 20. letech 20. století i Josef Sudek, pozdější významný fotograf, který zde nafotil svůj první cyklus fotografií „Z Invalidovny“.

Tatiana Brederová 

pro Taneční magazín

 

 

Moderní mýtus mateřství

Jaký má dopad na život současných matek?

Sedm žen. Sedm matek. Sedm osudů. Sedm zcela odlišných svědectví o mateřství, které režisérka Barbara Herz sbírala po dobu dvou a půl let jako podklady pro nově vznikající inscenaci dokumentárního divadla. Tu připravuje společně s dramaturgyněmi Dagmar Radovou, Annou Smékalovou a Lucií Ferenzovou pro A studio Rubín. Nový titul Jenom matky vědí, o čem ten život je se zabývá zdánlivě každodenním a důvěrně známým fenoménem mateřství a rodičovství. Ten v případě inscenace (s vědomím toho, že osobní je politické) vykračuje z čistě privátní sféry a vstupuje do zásadního společenského a politického dialogu. Sedm žen z časosběrného dokumentu scénicky ztvární Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha.

Premiéra se uskuteční 28. února v A studiu Rubín.

Mateřství zcela mimoděčně otevírá řadu zásadních otázek, které vypovídají o nastavení naší společnosti a jejích prioritách. Připravovaná inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je nebude jiná. Kromě očekávatelných témat se díky otevřenosti respondentek daří rozkrývat i tabuizovaná rodičovská témata, jako vliv rodičovství na partnerský vztah a „rodičovskou“ sexualitu, nebo vliv rodinné ekonomické situace na partnerský vztah.

Na jednu stranu je mateřství stavěno na glorifikovaný piedestal a nejvyšší seberealizační možnost v životě ženy (a volba cíleného nemateřství je stále nahlížena jako jistá forma sobectví a nepochopení zásadních životních priorit), zároveň je však žena, která se stane matkou, okamžitě vržena do poměrně komplikované situace finanční, seberealizační, pracovní i společenské. Na pomyslné ,střídačce kapitalismu pokouší prorazit komplikovaným systémem slaďování profesního a rodinného života a přitom naráží na množství genderových stereotypů a limitů,“ přibližuje pozadí tvorby inscenace režisérka Barbara Herz.

Jiný pohled přináší studentka, co otěhotněla se stejně starým přítelem v jednadvaceti, jiný matka samoživitelka a jiný žena, co záměrně vystoupila ze systému, děti rodí sama v maringotce a radši chce pro rodinu pěstovat bio zeleninu, než aby na ni vydělávala během osmihodinové pracovní doby. Velmi silnou dynamiku do celkového kontextu vnášejí výpovědi jedné z nejvýraznějších českých aktivistek, která otevírá perspektivu ženy ve veřejném prostoru a briskně pojmenovává nejpalčivější společenské a sociální limity, které v naší společnosti rodičovství přináší. Pro posílení společenského kontextu a rezonance s „nemateřským světem“ navíc tvůrci pracují s vrstvou odborných genderových a sociologických komentářů a „tvrdých“ statistických dat. Ta přinášejí velmi silný kontrapunkt k osobním výpovědím.

Bez ohledu na sílu a závažnost předkládaných příběhů a sdělení je záměrem inscenace vytvořit vizuálně působivou formu moderního mýtu. Autorem hudby je Ivan Acher, jehož soupis realizací často nesoucí prestižní ocenění přesahuje 150 titulů u nás i v zahraničí. Výpravy se chopila scénografka Jana Hauskrechtová. Režisérka Barbara Herz v připravované inscenaci zúročuje své zkušenosti s různými formami a podobami dokumentárního divadla, které dosud realizovala v rámci své divadelní platformy dok.trin, stejně jako svůj teoretický zájem o daný fenomén rozvíjený během doktorského studia na JAMU. Spolupráce s pražským A studiem Rubín umožňuje v českém divadle dosud ne příliš běžný vstup dokumentárního divadla do repertoárové studiové scény.

Sedm dokumentárních hlasů ztvární tři herci, a to členka souboru HaDivadla Lucie Andělová a členka činohry ND Veronika Lazorčáková, které stejně jako Barbara Herz vystudovaly brněnskou JAMU. Třetím členem hereckého týmu je Jiří Kniha, který hostuje na několika předních českých scénách a inscenaci doplní svým výrazným komickým a improvizačním talentem.

V inscenaci chceme upozornit na nebezpečí společenských mýtů, kterými je mateřství opředeno. Mezi ně řadíme ty klasické a po staletí společensky uznávané (např. mýtus mariánský), ale i ty novodobé (např. mýtus kojení), které my sami často vytváříme, žijeme a následně bolestivě demaskujeme. V inscenaci chceme tuto past mateřské mytologie nejen odhalit a popsat, ale také upozornit na to, že do ní padají hlavně ženy, které mají dost času a příznivé sociální podmínky pro to, aby četly obrovské množství knih, studovaly desítky blogů, chodily na přednášky o nejnovějších trendech a po večerech mohly poslouchat podcasty o tom, jak zůstat sám sebou mateřství navzdory. S tím souvisí i důraz inscenace na složitost situace při slučování rodinného života s kariérou a odlišit kariérní ambice od existenční potřeby zajistit finanční prostředky nutné pro důstojnou péči o dítě a rodinu, což se často zaměňuje. Důležitým aspektem je pak větší citlivost k sociálním důsledkům mateřství, především pak k perspektivě žen ,v šedé zóně, jejichž volba pečovat doma o děti je vrhá do finančně neutěšené situace, která je však srovnatelná s neutěšeností při jejich návratu na pracovní trh,“ doplňuje k inscenaci režisérka Barbara Herz.

K novému titulu chystá A studio Rubín tři panely diskuzí na téma Love, Money a Baby. Jako hosté zatím přislíbili účast: PhDr. Marta Kolářová Ph.D., Mgr. Saša Uhlová, Mgr. et Mgr. Pavel Rataj, Alžběta Hlásková, Ing. Petr Pavlík Ph.D. a Alžběta Samková. Zároveň divadlo připravuje navazující aktivity. Těmi chce více zasahovat do veřejného prostoru, např. hlídání pro maminky, které se rozhodnou navštívit odpolední představení nebo propojení s neziskovými organizacemi, jež podporují rodiče v nouzi.

Anotace Jenom matky vědí, o čem ten život je

Barbara Herz

Love and money, baby!

1.má dvě děti, za sebou traumatizující porod a jasnou vidinu, že je jedno, co kdy studovala a co bude dělat dál, protože děti jsou to hlavní a o žádné ambice přece nejde. 2. žije v divočině ve slaměné chýši, nádobí myje ve vaně, děti rodí sama doma a místo návratu do systému chce raději pro rodinu pěstovat zeleninu. Bio, pochopitelně. 3. otěhotněla na začátku prváku. V jednadvaceti. 4. nakonec poslala rok a půl po porodu otce svého syna do háje. 5. porodila ve dvaačtyřiceti, syna má ráda, ale svou práci taky a je v ní hodně dobrá. Dětská hřiště a řeči matek ji děsí. 6. dlouho neměla život, jen práci, teď má život, ale nemá práci. Zatím píše hru o matkách. A ještě je tu 7., levicová feministka, která šla na první demonstraci pár dní po porodu, ale teď už je, jak sama říká, hodně liberální.

Sedm žen a všechny jsou matky. A matky, ty vědí, o čem je život. Divadelní dokument na pomezí grotesky a tragédie, vycházející z téměř tří let časosběrných rozhovorů. Trapně autentický, i když víme, že autenticita je tak trochu děvka. O tom, jak česká společnost vnímá mateřství a otázky rodinného rozpočtu. O ocenění a závislosti. O tom, co znamená být matkou ve veřejném prostoru. O matkách na piedestalu a taky na střídačce kapitalismu. A samozřejmě o kojící mafii. (A o sexu.)

A jak je to s tou prací během mateřské dovolené?

Režie: Barbara Herz

Dramaturgie: Dagmar Radová, Anna Smékalová a Lucie Ferenzová

Scénografie: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Hrají: Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha

Premiéra inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 28. února. Nadcházející reprízy se uskuteční 29. února a 10. března.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

BURAN možná právě pro vás?

Brněnský BuranTeatr nabízí rozličnou koprodukční spolupráci – open call. Otevřena je pro Čechy i Slováky!

BuranTeatr vypisuje pro sezónu 2020/2021 otevřenou výzvu na různé koprodukční spolupráce. Jedná se o možnost různých druhů divadelních a performativních produkcí. Se zaměřením především na inscenace, specifické projekty, festivaly a workshopy.

Hledáme progresivní tvůrce, subjekty anebo jednotlivce z České a Slovenské republiky, kteří mají intenzivní potřebu tvořit. BuranTeatr, jako největší nezávislé brněnské divadlo, zaměřující se na fyzické divadlo, novou činohru a hraniční divadelní formy, funguje mimo jiné i jako plastická platforma pro nezávislé umělce. Především pro ty z nich, kteří by rádi realizovali své vize.

Našim cílem je navázat nové kontakty s nezávislými divadly, divadelními skupinami a konkrétními performery, kteří mají zájem o spolupráci. A to s případnou vyhlídkou budoucí trvalé spolupráce. Máte ideu, kterou chcete rozvést, či nápad na netradiční workshop, rozpracovanou koncepci, nebo rovnou hotový projekt, který čeká jen na to, aby uzřel světlo světa? Tak na co ještě čekáte?

Vstupní agenda BuranTeatru:

  • prostory BuranTeatru

  • personální zajištění

  • veškeré technické vybavení divadla

  • propagaci

  • možnost zařazení do repertoáru divadla

Co od vás potřebujeme:

  • popis projektu (nástin koncepce/konceptu, obsah, záměr, inscenační tým)

  • organizaci/subjekt, který za vámi stojí

  • portfólia nebo stručné medailonky všech členů týmu

  • návrh podmínek koprodukce (finanční vklad do projektu)

Všechny potřebné informace o vás a o vašem projektu zasílejte nejpozději do 20. února 2020 na

emailovou adresu: alexandra.bolfova@buranteatr.cz.

Výběr zaslaných návrhů projektů proběhne koncem března 2020. 

Kontakt: Alexandra Bolfová,

alexandra.bolfova@buranteatr.cz

BuranTeatr

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Na HAMU se otevře studium Pedagogiky tance

Nové kombinované studium tance

Po třiceti letech se na Hudební a taneční fakultě opět otevírá distanční studium – v bakalářském programu bude možné již od nového akademického roku 2020/21 dálkově studovat Pedagogiku tance. Kombinovaná forma spočívá ve víkendové výuce jednou měsíčně s intenzivním soustředěním na konci každého akademického roku. Oproti prezenční formě bude navíc nabídka obohacena o nové zaměření Taneční výchova vedle stávajících specializací Klasický tanec, Lidový tanec a Moderní a současný tanec. Novinkou také bude možnost hlásit se již přímo do jedné ze čtyř specializací.

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D.

„Reagujeme na palčivou potřebu oboru skloubit profesní praxi s dalším vzděláním,“ vysvětluje vedoucí katedry prof. Václav Janeček dlouholeté snahy o zavedení dálkového studia. „V určitém ohledu bude ale toto studium náročnější než denní forma, po studentech požadujeme velkou míru samostatnosti, je určeno pouze pro profesionály s vážným zájmem o metodické vzdělání. Vyžaduje vyzrálejší jedince, kteří mají možnost vlastní praxe a zkušenosti.“

Cílem kombinované formy studia je umožnit soustavné vysokoškolské pedagogické vzdělání aktivním tanečníkům nebo tanečním lektorům. Studentům, kteří se zároveň budou moci věnovat profesi aktivního tanečníka, a tím získávat nezbytné interpretační zkušenosti, se dostane metodicky ukotveného vzdělání v oblasti taneční pedagogiky. Uzávěrka přihlášek je již 30. března 2020.

Více informací na webu katedry tance:

https://www.hamu.cz/cs/katedry-obory/katedra-tance/kombinovane-studium/

Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D.

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pokusy „Doktora Smrti“

Pavel Baroch, který přežil Osvětim – to je Mengeleho dvojče A-782

Vzpomínky kluka, který přežil Osvětim i pokusy Doktora Smrti. Kniha Mengeleho dvojče A-782 vypráví mimořádný příběh Jiřího Fišera

Mengeleho dvojče A-782. Tak zní název knihy publicisty Pavla Barocha vyprávějící příběh Jiřího Fišera, posledního žijícího dvojčete v Česku, které zažilo a přežilo koncentrační a vyhlazovací tábor v Osvětimi. Tehdy osmiletého Jirku a jeho o necelou půlhodinu mladšího bratra Josefa si tam pro své nelidské pokusy vyhlédl doktor Mengele, přezdívaný Doktor Smrt. Barochova napínavá, čtivě napsaná kniha vychází 27. ledna – na Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Vydání knihy tak připomíná výročí osvobození největšího nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, od něhož letos právě 27. ledna uplyne už 75. let. Knihu Mengeleho dvojče A-782 vydává Nakladatelství ZEĎ zaměřené na literaturu s poutavými příběhy, vyprávěnými s vědomím kořenů a historie svobodné evropské společnosti.

„Mengele chtěl, abychom ho oslovovali strýčku, ale i když si bral některé děti na kolena a hladil je, šla z něj hrůza,“ vzpomíná v knize Jiří Fišer na člověka, který jeho i bratra málem zabil, když jim dával injekce s exotickými nemocemi, a pak pozoroval, zda na ně oba reagují stejně. Mengele také zkoušel, jestli by jejich šedozelené oči nešly obarvit na „árijštější“ modré. „Stříkal mně a bráchovi do očí nějakou tinkturu, pálilo to jako čert, dostali jsme do očí dokonce infekci. Ale měli jsme štěstí, na rozdíl od jiných. Neoslepli jsme,“ říká Jiří Fišer, který nedávno oslavil své 84. narozeniny a žije v Mohelnici se svojí manželkou.

„Oba kluci měli v tom obrovském moři neštěstí opravdu několik vzácných kapek štěstí, díky nimž nakonec vyvázli,“ uvádí Pavel Baroch. „Tím, že se stali se pokusnými objekty doktora Mengeleho, který si pro své pseudovědecké experimenty dvojčata vybíral, nešli jako mnoho ostatních dětí do plynových komor na jistou smrt,“ vysvětluje. „A jak řekl sám Jiří Fišer, naštěstí byli v té skupině, kde se testy prováděly na živých dětech. A do třetice měli to štěstí, že i tyto hrůzy oba dva přežili a dočkali se konce války,“ dodává autor.

Vedle živých vzpomínek jednoho pamětníka holokaustu přináší kniha ale i další, pečlivě vybraná fakta a příběhy, doprovázené novinářsky přesnými postřehy. Pavel Baroch tak osud jednoho z přeživších zařazuje do širších souvislostí. A k dvojčatům Fišerovým přidává ještě další postavy. K těm patří třeba „dobrý člověk z Osvětimi,“ německý lékař Hans Münch nebo neznámý zachránce dětí, Čech Přemysl Pitter.

„Kniha Pavla Barocha výborně zpracovává téma holokaustu pro čtenáře, kteří o něm chtějí získat ucelenou představu a zároveň jsou zvědaví na konkrétní osud jednoho českého kluka. A Jiří Fišer, který továrnu na smrt spatřil očima dítěte, nabídl Pavlovi až fotograficky přesné vyprávění – vždycky přímé, často otřesné, ale nikdy banální. Do mozaiky poskládané z mnoha vzpomínek a historických pojednání tak kniha Mengeleho dvojče přidává další výrazný kamínek, výmluvně doplňující celkový obraz,“ říkají nakladatelé Jan Pergler a Jan Dražan.

Na sklonku horkého léta 2019 Pavel Baroch s Jiřím Fišerem památník v Osvětimi-Březince navštívili. Jiřího bratr Josef s nimi už jet nemohl, zemřel ve věku 75 let v roce 2011. Jiří Fišer znovu prošel místa, kde byl s ním, ale i s maminkou a svou starší sestrou Věrou, vězněn. Za obě pak zapálil na kolejích, vedoucí k táborové bráně, dvě svíčky – maminka a sestra totiž vyhlazovací tábor nepřežily, v jiném koncentráku předtím zahynul také otec rodiny. „Náhodné setkání se skupinkou izraelských studentů, kteří na pamětníka s dosud viditelným číslem na předloktí nevěřícně hleděli, s pohnutím vyslechli jeho příběh a na konci se s ním dojemně rozloučili, patřilo k nejsilnějším momentům, které jsem s Jiřím Fišerem zažil,“ uzavírá Pavel Baroch.

 

Mengeleho dvojče A-782, Pavel Baroch, 170 stran, cena 278 Kč. V lednu 2020 vydává nakladatelství ZEĎ.

www.facebook.com/knihyzed/

 

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Lesk a bída ekologické udržitelnosti

Jak pořádat festival ekologičtěji?

Video Pár rad, jak pořádat festival ekologičtěji:

 

Fotodokumentace z diskuse – kredit © Vojtěch Brtnický, Pražské Quadriennale: https://drive.google.com/drive/folders/151ia47ttfxhQzHzNL2cDvZ5TZhGa3ard

Lesk a bída ekologické udržitelnostiPražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru na konci listopadu zorganizovalo panelovou diskusi pod názvem Lesk a bída ekologické udržitelnosti: možnosti a limity zodpovědnosti k životnímu prostředí při pořádání mezinárodních festivalů, které se zúčastnilo 81 zástupců ze 46 organizací se zájmem o téma ekologické zodpovědnosti nejen z oblasti kultury. Na základě konkrétních zkušeností a reakcí odborné veřejnosti vytvořilo PQ ve spolupráci s výtvarníkem Kakalíkem video prezentující humorným způsobem Pár rad, jak pořádat festival ekologičtěji.

Pozvání do diskuse přijali zástupci významných kulturních akcí (4+4 dny v pohybu, Designblok, Lunchmeat, MFDF Ji.hlava, Signal Festival a Společnost Jindřicha Chalupeckého), kteří se při své činnosti snaží na téma zodpovědného přístupu k životnímu prostředí reagovat ať již v praktické produkční rovině nebo také hodnotovým nastavením či přímo uměleckým tématem. Téměř každý prošel nějakou katarzí od dobrého úmyslu a osobního nasazení, přes rozčarování nad nejrůznějšími mýty, po pesimistické úvahy, zda má celé snažení smysl. Pro všechny bylo do značné míry úlevou zjištění, že v tom nejsou sami. Se stejnými problémy se potýkají i ostatní, někteří méně či více podle typu organizace, míry regulace či výše rozpočtu. Přizváni byli také zástupci odborné veřejnosti (Aliance pro energetickou soběstačnost, Augiášův chlév, Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Institut cirkulární ekonomiky) a zástupci státní správy a samosprávy (Fond na podporu umenia, Institut umění – Divadelního ústav, MHMP a MČP7). Cílem akce bylo nejen sdílení zkušeností a inspirace příklady dobré praxe, ale také zpětná vazba relevantním subjektům.

První panelový blok byl zaměřený na praktické kroky při realizaci kulturní akce (přístup k výrobě a likvidaci dekorací, nakládání s odpadem, občerstvení a gastro nádobí, doprava a cestování), druhý, více ideový, se věnoval hodnotovému nastavení při organizaci akce a komunikaci vůči publiku (propagace, ekologický přístup kulturních akcí, merch, osvěta, možnosti vykoupení uhlíkové stopy) a třetí propojil organizátory se zástupci státní správy a samosprávy (grantová politika, nastavení smluvních závazků, kritérií pro výběrová řízení, pozitivní motivace aj.).

Součástí konference byla také burza inovativních nápadů, které nabízejí udržitelná řešení. PQ 2019 vytvořilo pro své návštěvníky ve spolupráci se společností Sodastream pitný režim s cílem omezit plastové lahve. Organizátoři se rovněž zamysleli nad smyslem udržitelnosti upomínkových předmětů a rozhodli se spolupracovat s místními značkami jako je Bohempia či Papelote a návštěvníkům nabídnout šetrnější a kvalitnější produkty.

Společnost Augiášův chlév, která se zabývá managementem odpadů, vyvrátila několik mýtů, např. že plast v porovnání s bioplastem není ten největší nepřítel. Naopak, je-li PET dobře a ideálně lokálně recyklován, je zajímavou surovinou pro další využití. Účastníci dostali také zajímavé tipy na jednorázové nádobí ze šetrných materiálů a dozvěděli se jakých chyb se při třídění odpadu vyvarovat.

Právě různé mýty a deziluze reflektuje video, které na základě této diskuse vytvořil výtvarník Kakalík. Video se snaží humorným způsobem poukázat na různá úskalí při produkci kulturních akcí s ohledem na ekologické dopady a inspirovat organizátory, aby svůj boj za lepší planetu nevzdávali.

Účastníci diskuse:

4+4 dny v pohybu (Markéta Černá)

Aliance pro energetickou soběstačnost (František Marčík)

Augiášův chlév (Štěpán Suchochleb)

Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy (Jana Dlouhá)

Designblok (Adéla Hlavatá)

Fond na podporu umenia (Gabriel Hushegyi)

Institut cirkulární ekonomiky (Barbora Kebová)

Institut umění – Divadelní ústav (Martina Pecková Černá)

Lunchmeat (Václav Kovář)

MFDF Ji.hlava (Luboš Slovák)

PQ (Marie Kašparová, Pavlína Šulcová)

radní hl. m. Prahy pro kulturu a cestovní ruch (Hana Třeštíková)

radní MČP7 a zástupce Komise Rady hl. m. Prahy pro udržitelnou energii a klima (Jiří Knitl)

Signal Festival (Matěj Vlašánek)

Společnost Jindřicha Chalupeckého (Veronika Čechová)

Foto: Vojtěch Brtnický

Lucia Horňáková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Láká vás angažmá na severu Moravy?

Pokud jste tanečnice i tanečníci, tak máte šanci se rozmyslet do 20. března. A když se přihlásíte, tak vlastní konkurs bude 29. března 2020.

Národní divadlo moravskoslezské a šéfka baletu NDM Lenka Dřímalová vypisují konkurz na doplnění míst členů souboru baletu NDM pro sezónu 2020/2021.

Hledáme profesionální tanečníky s vynikající technikou (klasickou i moderní) a jevištními zkušenostmi na pozice:

sboristy s povinností sóla (dámy, pány),

sólisty (dámy, pániy,

mladé tanečníky a tanečnice na pozice „apprentice“.

Preferovaná výška u dam 163–168 cm, u pánů 175–183 cm.

Pro přihlášení do konkurzu stahujte formulář v Excelu anebo PDF formátu. K přihlášce, prosím, přiložte portrétní fotografii, taneční fotografii a video link klasické variace. Nezapomeňte do přihlášky uvést: věk, výšku (cm), váhu (kg), národnost, předchozí zkušenosti a vzdělání.

Vyplněnou žádost plus přílohy zašlete na adresu pavlina.machacova@ndm.cz v termínu do 20. 3. 2020.

Účast pouze na osobní pozvání!

Termín konkurzu: 29. března 2020

Počátek prezence: 8.30

Počátek konkurzu: 10.00

Konkurz bude obsahovat klasický trénink, prezentaci vaší klasické variace, nácvik krátké moderní choreografie. Pro klasickou variaci vezměte s sebou vlastní hudbu ve formátu mp3.

Adresa:
Divadlo Antonína Dvořáka

Smetanovo náměstí 3104/8A

Ostrava

Repertoár souboru 2019/2020

Klasický, neoklasický:


Labutí jezero (choreografie Igor Vejsada)


Popelka (choreografie Paul Chalmer)


• Tři mušketýři (choreografie Paul Chalmer)


• Don Quijote (choreografie Michal Štípa)


• Nebezpečné známosti (choreografie Krzysztof Pastor)

• Coppélia (choreografie Giorgio Madia)

Současný:
Vzlety a pády (Křídla z vosku/Jiří Kylián, Alice/Denis Untila & Michelle Yamamoto, Útěk obra/Jiří Pokorný)


Rossiniho karty (Následky/Juanjo Arqués, Rossiniho karty/Mauro

Bigonzetti)

Premiéry sezóny 2020/2021

• Korsar
• Mahler (choreografie Jo Strømgren)

NDM

pro TANEČNÍ MAGAZÍN