Orfeus a Eurydika

Baroko, elektro, kaktusy, opera a cesta do podsvětí

Olomoucké Divadlo nacucky! uvede novou interpretaci Orfea a Eurydiky v režii Jana Friče

Opera, elektronika, barokní estetika a cesta do podsvětí. Divadlo nacucky! uvede 13. června předpremiéru nové inscenace Orfeus a Eurydika v režii Jana Friče. Komorní scénické dílo na pomezí hudebního divadla, performance a experimentální instalace přepisuje slavný antický mýtus do současného světa pomocí psychické bolesti, ztráty a touhy vrátit zpět to, co už zmizelo. Intimní reinterpretace Gluckovy opery vzniká jako syrový dialog mezi barokem a elektronikou, tichem a hlukem či láskou a rozpadem. Premiéra inscenace proběhne 19. června na mezinárodním festivalu REGIONY v Hradci Králové. Vstupenky na olomouckou předpremiéru je možné zakoupit na stránkách divadla, na královéhradeckou premiéru pak na stránkách festivalu.

„Opera je tradicí silných a bohatých, ale také výjimečný způsob tkaní divadelního času, který patří i do malého divadla. Může být zdrojem vzájemnosti, setkání a prostupnosti, proto patří tak ‚velký‘ žánr i do nezávislého divadla, s profesionálními operními pěvkyněmi i amatérským sborem seniorů, v několika jazycích zároveň. S elektronikou, která ctí téměř každou barokní notu. Hudba nemá hranic. Divadlo je inkluze,“ představuje nové dílo režisér Jan Frič.

Mýtický příběh o sestupu do podsvětí se v novém nastudování proměňuje v hypnotickou scénickou krajinu, ve které se potkává operní zpěv, elektronický zvuk, performance i obrazová stylizace inspirovaná barokem. Tvůrčí tým pracuje s fragmenty slavné opery jako s živým materiálem. Rozkládá je, deformuje a znovu skládá do současného emocionálního jazyka. Výsledkem není pouze rekonstrukce klasického díla, ale intenzivní divadelní zkušenost balancující mezi melancholií, ironií a něhou.

Inscenace otevírá témata, která jsou pro současnou společnost často tabu. Jsou jimi smrt, truchlení, psychické vyčerpání nebo náročnost péče o druhé. Antický mýtus zde neslouží jako historická dekorace, ale jako nástroj pro pojmenování zkušeností, které zůstávají i dnes překvapivě blízké. Orfeův sestup do podsvětí se proměňuje v cestu člověka, který prochází ztrátou a hledá možnost návratu zpět do života.

Vedle hudební a performativní složky pracuje inscenace také s výraznou vizuální stylizací. Důležitou roli zde hraje motiv Amora, barokní estetika i kontrast živého a umělého prostředí. Součástí vizuální identity projektu jsou i materiály vznikající ve sklenících olomouckého arboreta Flora, a to symbolicky mezi kaktusy.

Opera po konci opery

Projekt vzniká i jako reakce na podmínky současné kulturní práce a nejistotu, ve které se dnes mnoho umělců a kulturních pracovníků pohybuje. Režisér Jan Frič původně připravoval inscenaci pro operní soubor Moravského divadla Olomouc, spolupráce však byla, po personálních změnách ve vedení, zrušena již v průběhu příprav. Uvedení v Divadle nacucky! tak představuje nejen autonomní umělecké gesto upozorňující na nechráněnou práci umělců a umělkyň, ale přináší nejen olomouckým divákům operu, o kterou by jinak zůstali ochuzeni.

„Sme poctení a nadšené, že takýto projekt vzniká práve u nás. Hudobnú úpravu prevzal popredný hudobník Jakub Kudláč a úlohu Orfea prijali operné speváčky Jana Vondrů a Kateřina Škárová, vďaka čomu vzniká pre Divadlo nacucky! prvá skutočná opera. Okrem toho ide po prvýkrát o medzigeneračný projekt, do ktorého sa zapojí aj časť nášho amatérskeho seniorského súboru Studio SEN. A najviac nás teší, že to všetko vzniká pod režijným vedením jedného z najuznávanejších súčasných českých divadelných režisérov,“ popisuje Silvia Vollmann, umělecká šéfka Divadla nacucky!.

Spojení Jana Friče s Divadlem nacucky! po letech a mezigenerační divadlo

Pro režiséra Jana Friče jde zároveň o osobní návrat. V Divadle nacucky! působil krátce po vysoké škole v letech 2009 a 2012. V nové inscenaci propojuje profesionální divadelní tvůrce se seniorským souborem Studio SEN. Právě mezigenerační setkání se stává jednou z důležitých vrstev celé inscenace, protože otevírá otázku sdílené zkušenosti napříč generacemi.

Nová inscenace tak vzniká nejen jako autorský projekt výrazného českého režiséra, ale i jako setkání různých divadelních zkušeností: profesionálního provozu, nezávislé scény a amatérského seniorského divadla.

O inscenaci
Orfeus truchlí nad smrtí své milé Eurydiky a rozhodne se ji vysvobodit z podsvětí. Svým zpěvem sice přemůže démony, bohové mu však dají jednu podmínku. Orfeus a Eurydika Divadla nacucky! je autorskou, performativní adaptací klasického mýtu, která staví na tradiční operní formě. Vzniká tak komorní scénické dílo mezi hudebním divadlem, performancí a experimentální inscenací. Příběh se stává zamyšlením nad tématy smrti a konceptem pekla nikoli jako mytologického místa, ale jako osobního, lidského prožitku bolesti, ztráty, viny nebo odloučení.

Jan Frič
Divadelní režisér a pedagog, působící v činohře i experimentálním divadle. Studoval DAMU v Praze, kde se dnes podílí na výuce. Režíroval více než 70 inscenací na různých scénách, včetně Národního divadla, Divadla Na zábradlí či HaDivadla. Je známý výraznou stylizací, důrazem na atmosféru, hudbu a vizuální metafory. Za své inscenace získal několikrát Cenu divadelní kritiky. Patří k výrazným tvůrcům současné české režijní scény.

PŘEDPREMIÉRA | 13.června | 18:30 | Divadlo nacucky!, Dolní náměstí 23/42, Olomouc | VSTUPENKY
PREMIÉRA | 19. června | 17:00 | Studio Beseda, Mýtská 126, Hradec Králové | VSTUPENKY

DALŠÍ TERMÍNY
20. června | 14:00 | Studio Beseda, Mýtská 126, Hradec Králové | VSTUPENKY
29. června | 18:30 | Divadlo nacucky!, Dolní náměstí 23/42, Olomouc
30. června | 18:30 | Divadlo nacucky!, Dolní náměstí 23/42, Olomouc

Kristýna Sudková
pro  Taneční magazín

seanout

Argentinská choreografka Carolina Arandia přináší na scénu mořskou hladinu

Argentinská choreografka Carolina Arandia přináší na scénu Studia Hrdinů mořskou hladinu: premiéra tanečního představení seanaut (26. – 27.5.2026)

Interdisciplinární umělkyně Carolina Arandia se v novém projektu spojila s českou tanečnicí a performerkou Sabinou Palán Bočkovou a finským hudebníkem Valtteri Alanenem. Společně se zastavují na hraně mezi pevninou a mořem a zkoumají možnosti zklidnění, odolnosti a znovunalezení rovnováhy – zvukem, pohybem, obrazem. Taneční performance seanaut je interdisciplinárním projektem, který v rámci tvůrčího procesu propojuje umění s vědeckým výzkumem z oblasti oceánografie a mořské biologie. Vzniká v rámci mezinárodního projektu Nature of Us a v koprodukčním partnerství s BAZAAR festivalem a rezidenčním centrem Švestkový dvůr.

“strohost a intimní osvětlení (…) daly vyniknout jemné fluktuaci mezi proudícími energiemi,

které se s nenásilnou plynulostí zmocňovaly těla tanečnice za tlumených zvuků moře.”

(Rozálie Andělová, Mnoho tváří (ne)lidskosti: Neohrožený Bazaar Festival je v ohrožení –

a zároveň v životní formě; Dance Context)

seanaut vychází z osobní zkušenosti s vodou jako místem transformace. Potápění zde není jen fyzickým aktem, ale metaforou znovuzrození – způsobem, jak se „znovu vynořit“, jak říká španělský výraz salir a flote. Zotavit se z krize a jít dál navzdory nepřízni osudu. Voda v inscenaci probouzí vitalitu a divokost, vede až na samotnou hranici, na okraj útesu, odkud se lze znovu odrazit. Palán Bočková se pod taktovkou Arandii na minimalistické scéně noří do mořské vody, absorbující emoce a proměňující tělo.

Argentinská choreografka přináší ve svém díle českému publiku naoko vzdálené, ale o to přitažlivější téma – moře, jeho divokost a představy dalekých hlubin. Jak se lidské tělo v pevninské zemi může k mořské hladině vztáhnout? Tělo tanečnice v představení tuto zdánlivou vzdálenost překonává a v proměnlivých obrazech – v prostoru mezi meditativním i výbušným pohybem – nám představuje podmanivou metaforu moře jako prostoru pro ponoření a návrat v očištěné, transponované podobě.

Jak o tomto vztahu uvažuje samotná choreografka Carolina Arandia? “seanaut navrhuje únik z běžného života prostřednictvím kontaktu s oceánem, aby se otevřely prostory pro představivost, pro prožití hlubin a pro to, aby nás objala jeho nekonečná rozloha. Věřím, že oceán poskytuje prostor, v němž lze prožít celou škálu emocí, od jeho drsnosti a krásy po jeho barvy, vůně a slanost, stejně jako jeho klid. Vnímám to (…) jako somatický zážitek rozšiřování smyslů a návratu k původu. Moře, jako nedílná součást biosféry, ztělesňuje naše počátky. Z vědeckého hlediska je to také naše prapůvodní kolébka, místo zrodu samotného života.” (úryvek z rozhovoru Caroliny Arandie a Sabiny Palán Bočkové s Petrou Kupcovou, Opera+)

Premiéra projektu seanaut se uskuteční 26.5.2026 od 20:00 v Studiu Hrdinů. První repríza bude následně uvedena 27.5.2026 v čase 18:00 (uváděno v rámci linie “Parent Friendly”). 

kredity

Koncept, choreografie a režie: Carolina Arandia

Interpretace: Sabina Palán Bočková

Sound design: Valtteri Alanen

Light designer: Miriam Čandíková

Scénografie a kostýmy: Karolína Jansová

Umělecký výkon: Carolina Arandia, Valtteri Alanen

Dramaturgická konzultace: Claudia Groesman

Vědecká konzultace: Marco A. Lopez Marín

Výkonná produkce a komunikace: Anna Gazdíková

Produkce: Srdcem Zapsaný spolek z.s., Carolina Arandia, Valtteri Alanen

Koprodukční partneři: Nature of Us, BAZAAR festival

Partneři projektu: Studio Hrdinů, DanceConnected,Theatre X10, Žižkostel, CON Bamberg (DE), Bavarian Czech Platform (DE/CZ), Casa Intermitente (AR), Aurinkobaletti (FI)

Projekt vznikl s finanční podporou: Finnagora TelepArt (FI), Městská část Praha 1, Státní fond kultury

The Nature of Us je mezinárodní projekt spolu-financován programem Kreativní Evropa. Financováno Evropskou unií.

tým seanaut

pro Taneční magazín

Young Blood

Nový Michael Jackson je Čech!

Divadlo na Vinohradech přineslo 24. května 2026 milovníkům tance nový projekt Young Blood. Stojí za ním bývalý sólista Národního divadla Adam Zvonař, který ve spolupráci s Janou Malisovou, majitelkou agentury Art in Motion, podporuje mladé talenty a  pomáhá jim k jejich profesionální kariéře.  Talentovaní tanečníci získávají zkušenosti, které můžou zásadně ovlivnit jejich další směřování. Adam Zvonař říká:  Tanečník potřebuje zažít velké jeviště, publikum i atmosféru skutečného gala. To jsou momenty, které ho posouvají dál.

Na scéně se představili vybraní studenti tanečních a baletních škol z celé České republiky, kteří vynikají talentem, technikou i osobitým uměleckým projevem. Viděli jsme tak přehlídku toho nejlepšího od klasického baletu po současný tanec.

Musím říct, že pro diváky bylo jistě překvapením vystoupení těch nejmenších, skoro bych řekla, že to byla ještě batolata (choreografie Kytičky, Amorci, Víly za  AZ Ballet Academy). Lehce podobné tanečním vystoupením ve školkách, ale byla vidět profesionální příprava (Nela Strnadová, Adam Zvonař).

Bezesporu ale největší „bomba“ přišla na konec. Na skladbu Beat It! Michaela Jacksona zatančil samouk Zdeněk Mácha. Čekala jsem vyzrálého mladého tanečníka, ale na scéně se objevilo malé dítě, ovšem s naprosto „dospěláckým“  a suverénním výrazem. Předvedl právě tak suverénní tanec, včetně pověstné „měsíční chůze“.  Téměř se mi otevírala pusa! To snad bylo nějaké převtělení samotného Michaela Jacksona, jen do malé postavičky!

K vidění bylo třicet pět choreografií, těžko posuzovat, která byla lepší, všichni ze sebe vydali to nejlepší. Znovu jsem zaregistrovala jméno Matěj Skočdopole za Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, u kterého vidím slibnou budoucnost.

Adam Zvonař říká: Young Blood není jen gala večer. Je to moment, kdy se rodí budoucnost české taneční scény.

Večer organizovali Adam Zvonař za AZ Ballet Academy Prague a Jana Malisová za agenturu Art in Motion a večerem provážel Alfréd  Šrámek.

Všem tanečníkům gratulujeme

Foto: Young Blood

Eva Smolíková

Taneční magazín

Jméno

Kniha Censtance Debré

Román Jméno polarizující prozaičky Constance Debré vyšel v nakladatelství tranzit.cz

Iniciativa pro současné umění tranzit.cz vydala v českém překladu Petry Zikmundové další knihu radikální francouzské prozaičky Constance Debré. Novinka Jméno tvoří spolu s romány Playboy a Love Me Tender volnou trilogii, kterou se v Paříži žijící spisovatelka etablovala v literárním světě poté, co opustila právnickou kariéru.

Debré uhranula zdejší čtenáře a čtenářky v roce 2025, kdy tranzit.cz vydal její nekompromisní román Love Me Tender. Kniha se zařadila mezi nejskloňovanější tituly roku a věnovala se jí přední média, mj. ČT art, Deník N, Vogue, Deník Alarm, Reflex, iLiteratura a Revue Prostor. Jméno je explozivní úvahou o kultuře a způsobech jejího odmítnutí. Debré se noří do historie své rodiny, pohřbívá otce a s ním i rodinné dědictví, aby mohla skutečně zradit své jméno a identitu. „Moje jméno je Nikdo,“ proklamuje a neúprosným jazykem se pídí po jádru lidské existence. Ta je podle ní pouhou sérií vchodů a východů, a k tomu, aby jimi člověk mohl svobodně procházet, musí mít jádro lehké, nespoutané iluzemi. Debré jde v nové knize až na samou hranici nesmlouvavosti. Základem každé opravdové existence je dle jejího názoru akt zbavení se jména, abychom se mohli stát tělem. Jak tedy opustit identitu, stát se nikým a začít skutečně žít?

Autorkou překladu je Petra Zikmundová, která do češtiny přeložila již první román Debré a je rovněž dvorní překladatelkou díla francouzské spisovatelky Virginie Despentes. Editorem knihy je kurátor a umělec František Fekete. Grafický návrh obálky a sazbu vytvořily Tereza Hejmová a Jana Hrádková. Autorkou díla na obálce je vizuální umělkyně Sarah Dubná. Jazykové korektury připravila Věra Becková a produkci vydání knihy zajišťuje Karin Akai.

V závěru letošního roku vydá tranzit další dvě knihy, přičemž se bude v případě jejich autorky a autora jednat o vůbec první překlad do češtiny. V listopadu vyjde kniha americké spisovatelky, feministky a levicové aktivistky bell hooks Vůle ke změně: Muži, maskulinita a láska, v prosinci esej Může monstrum mluvit? od španělského filozofa a teoretika Paula B. Preciada. tranzit dlouhodobě podporuje vznik nových uměleckých děl a teoretických i prozaických publikací a překladů. Od roku 2002 tranzit.cz vydal české překlady textů z oblasti kritické a feministické teorie, filozofie, teorie umění a experimentální prózy (např. McKenzie Wark, Sophia Giovannitti, Sophie Lewis, Shulamith Firestone, Audre Lorde, Frantz Fanon, Bruno Latour, Marcel Duchamp, Didier Eribon, Chris Kraus, Hakim Bey, John Cage, David Graeber, Carla Lonzi, Nicolas Bourriaud) a knihy českých umělců a umělkyní, jako jsou Eva Koťátková, Kateřina Šedá, Pavel Humhal a Jiří David. tranzit.cz také provozuje online knihkupectví knihy.matterof.art a vydává podcast o současném umění Raut. tranzit.cz je členem sítě tranzit.org. Hlavním partnerem tranzit.org je nadace ERSTE.

Max Dvořák

pro Taneční magazín