VIKTOR ČERNICKÝ hledá tanečníky

Zajímavý projekt v rámci akce „4+4 dny v pohybu“. Pozor, taneční praxe není nutná! Honorováno!

Máte chuť vyzkoušet si tvůrčí proces, stát se součástí uměleckého výzkumu nebo jít na bezplatný workshop? Zapojte se do nového projektu Viktora Černického na pomezí instalace, tance a performance, který bude uveden na festivalu 4+4 dny v pohybu!

Projekt Prime Figures, inspirován skupinovými portréty, prvočísly a lidským setkáním, je určen pro skupinu 15–20 lidí.

– Zkušenost s tancem není nutná!

– Výzva je otevřena pro všechny věkové kategorie

– Představením na festivalu 4+4 dny v pohybu předchází třídenní

bezplatný workshop

Honorář: 1 000 Kč

Termíny:

1. skupina (workshop + performance): 5.–7. 10. 2019 (16.00 – 20.00)

2. skupina (workshop + performance): 10.-12. 10. 2019 (16.00 – 20.00)

V případě zájmu se přihlašujte zde na této doméně:

https://forms.gle/dxSsWhMq2nMpqMjw6

TANEČNÍ MAGAZÍN

Porota ve StarDance se letos obměnila

Proč tam vybrali právě Richarda Genzera?

Porota se letos obměnila:

nové složení poroty: Jan Tománek, Richard Genzer, stálice Tatiana Drexler a Zdeněk Chlopčík.

StarDance  ještě nezačalo, ale Richard Genzer a  Jan Tománek se už téměř perou na tiskové konferenci!

Proč?

 A proč vybrala Česká televize do poroty právě Richarda Genzera?

Co říká Jan Tománek na své  porotcování ve StarDance?

„Těším se moc, je to má vysněná práce. Znamená to nové  zkušnosti, ale nemyslím  si, že budu na straně tanečníků, protože moje  povolání je taneční trenér.  A taneční trénink u sportovního tance je založen vlastně  na negaci. Soustředíte se na nějakou figuru,  trénujete, vlastně „buzerujete“ dotyčný taneční pár. A já se trochu bojím, přestože jsem člověk extrovertní a   pozitivní, že naše páry asi budu „buzerovat“  také. Ale doufám, že mě za to páry neočerní a divák mi bude rozumět.“

A co bude Jan Tománek hodnotit pozitivně?

„Když v choreografii  bude hodně ča-či  nebo waltzu a trochu show, tak porotce to vidí a dá páru dobrou známku. Pokud je to opačně, v tanci bude hodně show a málo tance, je to špatné.“

Jan Tománek začal svou řeč takto: „…jsme v porotě tři tanečníci, já, Tatiana Drexler a Zdeněk Chlopčík…”

Co na to Richard Genzer, když  nebyl započítán mezi tanečníky? Rozhodně si to nenechal mlčky líbit!

„Jsem na to zvyklý, že jsem vyškrtnutý.. Když jdu do divadla, převlékám se na chodbě, protože nesmím do hereckých šaten… Já mám na rozdíl od Jana Tománka na tanec školu, nejsem fotbalista… Já jsem vystudoval  Pražskou konzervatoř!“

A jak se vyjádřil Richard Genzer k faktu, že byl letos vybrán do poroty StarDance?

„Proč  mě vybrali?  Protože tam chyběl člověk, který je  hodný! Doufám, že si z toho BBC také něco vezme a dají do pravidel, aby v porotě byl někdy také někdo sympatický!“

Jaké má Richard Genzer vzpomínky na StarDance roku 2018, kdy soutěžil?

„Mám smíšené vzpomínky. Jsem tanečník. Vypadnete a postupuje dál běžec – tím chci říct, že mě porazil Dalibor Gondík! To je  ve mně stále jako hořká pilulka!“

Marek Eben se tiskové konference nezúčastnil, ale poslal zdravici  všem účastníkům a sdělil, že na častou otázku, co je letos  nového ve StarDance je jednoduchá odpověd: „Všechno je nové. Máme deset nových tanečních párů! A pak jsou věci,  které jsou staré. Čím dál starší….:)!“

A co říká Tereza Kostková  na tolik let účinkování ve StarDance? Jsou taneční večery pro ni takové reprízy nebo je to pokaždé nová premiéra?

„I když jednu hru hrajeme v divadle už 16 let, každý večer je nový. Neměníme hru, ani hlásku, ale  je to pokaždé jiný zážitek . Sice text je stejný, ale zevnitř tomu pokaždé dáte něco, co se už nikdy nezopakuje.  Člověk zase znovu přijde a zkusí to samé pro jiné lidi zahrát a ono se zase stane jakési kouzlo. Takže doufám, že se tohle kouzlo stane i letos  ve StarDance!“

A připomeňme jen několik základní faktů:

StarDance patří mezi nejdéle vysílané zábavní pořady, a to nejen na českých televizních obrazovkách.

Hvězdy zatančí letos již po desáté!!

Deset nových osobností! Deset přímých přenosů! V sobotu 12. října od 20 hodin startujeme! Poprvé v české historii  vystoupí youtuber, spisovatelka i rybář! A mnoho dalšího se chystá (čtenáře budeme pravidelně informovat).

Soutěží prošlo za ta léta již osmaosmdesát párů, čtrnáct porotců, zazněly stovky melodií a stovky choreografií, stovky tvůrčích profesí se podílejí na vzniku večera.

Přinášíme snímky párů, které pro Vás budou tančit v letošním roce:

Nora Fridrichová, Jan Kohout
Tonya Graves, Michal Bureš
Miroslav Hanuš, Adriana Mašková
Gabriela Koukalová, Martin Prágr
Karel „Kovy“ Kovář, Veronika Lišková
Veronika Khek Kubařová, Dominik Vodička
Ondřej Ládek –  „Xindl X“ Ládek, Markéta Dostálová
Matouš Ruml, Natálie Otáhalová
Radka Třeštíková, Tomáš Vořechovský
Jakub Vágner, Michaela Nováková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražský komorní balet pokračuje v činnosti!!!

Nakonec vstupuje do divadelní sezóny 2019 – 2020. Celkově již jeho pětapadesáté. A v té se můžete těšit i na světovou premiéru!

Pražský komorní balet, největší české nezávislé taneční těleso s více než padesátiletou historií, jde dál! Díky mimořádné dotaci Ministerstva kultury České republiky nezanikne, jak bylo v červnu jeho vedením avizováno. Po jednáních, která probíhala v uplynulých měsících, podpořilo Ministerstvo kultury ČR soubor v celoroční činnosti v roce 2019. Takže, díky přidělené dotaci Pražský komorní balet pokračuje i v nadcházející divadelní sezóně.

“Přes veškeré peripetie a politické turbulence, neznalost a nezájem politiků o taneční prostředí Pražský komorní balet nezaniká, ale naopak vstupuje do své již pětapadesáté divadelní sezóny,“ říká JUDr. Ivan Dunovský, zakladatel a intendant společnosti Balet Praha, o.p.s. „Po mnoha měsících jednání vedení souboru s exministrem kultury Antonínem Staňkem jsme ukončili veřejnou petici na záchranu souboru s více než pěti tisíci podpisy. Dodatečně děkujeme všem, kteří nás svým podpisem podpořili. Na sociálních sítích jsme zaznamenali překvapivě masivní podporu mladých lidí. Na rozhodování o budoucnosti Pražského komorního baletu měla vliv i vyjádření devatenácti divadelních odborníků a tanečních autorit, kteří poslali ministrovi kultury své dopisy. V červnu nakonec předložil ministr kultury problematiku Pražského komorního baletu na jednání vlády, která rozhodla soubor podpořit v celoroční činnosti v roce 2019. Díky přidělené dotaci Ministerstva kultury ČR může Pražský komorní balet pokračovat v práci i v sezóně 2019/20.“

Byť jsme se rozhodnutí ministerstva dozvěděli až v průběhu léta, okamžitě jsme zahájili přípravy nové sezóny. To samozřejmě s obrovským časovým zpožděním,“ říká Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. V nejbližší době tedy čeká soubor velká premiéra choreografa Petra Zusky s názvem ,Carmina Vetera´. Jedná se o komponovaný večer na motivy starých lidových písní, jenž bude mít premiéru 27. října v Divadle na Vinohradech v Praze.

Na jarní tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.) a Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, umělecká vedoucí souboru

Lidová píseň a poezie a vlastně etnická hudba všeobecně je jakousi červenou nití, která se vine mou tvorbou od samotných začátků. Je pro mne obrovskou inspirací a zřejmě se k ní budu vždy znovu vracet,“ říká Petr Zuska. A pokračuje: „Večer s názvem ,Carmina Vetera´, tedy ,Staré písně´, představuje jen část oné mé ‚červené niti‘. Konkrétně choreografie ‚Ej Lásko‘, ‚Lyrická‘ a ‚Růže‘ byly vytvořeny mezi lety 2008 2010 pro různé soubory a příležitosti. Zbrusu nové dívčí sólo ‚FO(U)R ONE‘ bude mít naopak svou světovou premiéru.“

Po představení „Kytice“. V horní řadě druhý zprava Petr Zuska a první zleva Igor Vejsada.

Petr Zuska, který je od nové sezóny rezidenčním choreografem Pražského komorního baletu, pro soubor letos vytvořil úspěšnou inscenaci „Kytice“. Tu bude Pražský komorní balet do konce kalendářního roku reprízovat hned pětkrát.

Uměleckou vedoucí souboru byla od sezóny 2019/2020 jmenována Linda Svidró, stávající baletní mistryně a asistentka choreografů, která s Pražským komorním baletem úzce spolupracuje již od roku 2017. „Vážím si odborné taneční veřejnosti, jež soubor podporovala do poslední chvíle a jsem ráda, že můžeme hrdě vstoupit do nové sezóny,“ říká Linda Svidró. „Velmi si také vážím samotných spolupracovníků, kteří zůstali loajální i v kritických obdobích: předně vedení Pražského komorního baletu, členů souboru tedy tanečníků a konzervatoře Taneční centrum Praha. Všichni se už těšíme nejen na reprízy představení ,Kytice´ režiséra a choreografa Petra Zusky, ale i na celou novou říjnovou premiéru.“

Z představení „Kytice“.

To, že může Pražský komorní balet v činnosti pokračovat, nás těší o to víc, že si právě v letošním roce připomínáme pětapadesáté výročí vzniku Studia Balet Praha. To znamená přímého předchůdce Pražského komorního baletu. Toto těleso v roce 1964 založila dnes již legendární trojice umělců: Pavel Šmok, Vladimír Vašut a Luboš Ogoun,“ doplňuje ředitelka Jandová. „Z letošní mimořádné podpory Ministerstva kultury máme, přes veškeré strasti a dlouhé čekání, samozřejmě obrovskou radost. Avšak nad budoucností Pražského komorního baletu i nadále visí otazník. Jaká bude veřejná podpora Pražského komorního baletusezóně 2020 – 2021, natož v následujících letech? Takovou informaci, bohužel, neznáme. Finanční nejistota nám tak stále komplikuje každodenní situaci a rozhodování ve všech sférách činnosti. Přičemž v oblasti dramaturgie je dlouhodobé plánování základním kamenem úspěchu. Přála bych si, abychom se jednou dostali do situace, kdy se budeme moci plně věnovat odborné a profesionální práci a nebudeme muset takřka denně bojovat o holou existenci!“

Foto:Sergej Gherciu a Eva Smolíková

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Moje děda “ bude věda!

Divadlo NoD zahajuje novou sezónu v pátek 20. září. A to vícejazyčnou dokumentární inscenací zkoumající vliv osobních dějin na naši společnost. Představení vzniklo na základě rezidenční výzvy.

Skupina studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Katedry nonverbálního divadla HAMU uvede v pátek 20. září 2019 v Divadle NoD premiéru inscenace s názvem „Heimatschuss“ aneb „Moje děda tvoje děda“. Vícejazyčná dokumentární inscenace zkoumá vliv osobních dějin na naši společnost. Tou zároveň zahájí Divadlo NoD novou sezónu.

Vyprávění je základní lidský nástroj, díky kterému můžeme porozumět sami sobě, naší minulosti, a tomu jak se proměňuje náš život. „Jsme různorodá skupina lidí s odlišným zázemím i způsoby narativů. Lidé z rozdílných prostředí s jinými příběhy i náboženstvím. Jsme Karolína Kotrbová, Arman Kupelyan, Zuzana Šklíbová, Karin Vápeníčková, Sára Vosobová a já,“ představuje skupinu a téma režisér inscenace Emil Rothermel.

Inscenace rekonstruuje příběhy našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vypráví o našich dědečcích, kteří nosili uniformy, a kteří byli lidmi v těchto uniformách biti. O mužích, z nichž jeden se léta schovával uvnitř svého gauče a druhý se střelil do vlastní nohy, aby mohl utéci z fronty. O ženách, které nad sporákem spálily cestovní pasy. Příběhy, které nám byly vyprávěny a u kterých není zřejmé, kde končí dějiny a kde začíná rodinný mýtus. Příběhy, které můžeme říct doma, ale naučili nás, že venku se o nich nemluví,“ vysvětluje podrobněji režisér.

Chceme vytvořit inscenaci o těchto příbězích a o tom, jakým způsobem jsou mezi generacemi předávány. Skrze to chceme zjistit, co pro nás znamenají tady a teď v našem současném kontextu.” dodává dramaturgyně Zuzana Šklíbová.

Inscenace byla vybrána na základě rezidenční výzvy, kterou již pravidelně vypisuje Divadlo NoD pro nezávislé projekty autorského divadla. Vybraným projektům, které se posléze stávají součástí repertoáru Divadla NoD, nabízí divadlo prostory ke zkoušení a veškeré produkční, technické a propagační zázemí.

Premiéra: 20. září 2019 od 19.30

Reprízy: 19. října a 18. listopadu 2019

TVŮRCI: Emil Rothermel, Zuzana Šklíbová, Karolína Kotrbová, Sára Vosobová, Karin Vápeníčková, Arman Kupelyan

PRODUKCE: Kateřina Císařová, Tereza Lacmanová

Divadelní představení se koná s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti a KALD DAMU. Rezidenci poskytl spolek Naplaveno a Divadlo NoD.

Foto: NoD

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jsou média patologická?

První večer z aktivistické série Emergency Dances se uskuteční 25. 9. 2019 od 20.00 v Paláci Akropolis. A právě ponese název »Patologie médií«.

Emergency Dances je kurátorovaný večer tanečního aktivismu dvou mladých choreografek a autorek pod hlavičkou skupiny Tantehorse.

Stav EMERGENCY je výchozí bod dialogu palčivých témat současnosti.

Choreografky Johana Pocková spolu se Sabinou Bočkovou a Denisa Musilová se svými urgentními choreografiemi zpracovávají Patologii médií. Diváci jsou provázeni tanečním jazykem stejně jako při komentované prohlídce v galerii. Díla uvádíme v premiéře a po skončení bude následovat diskuse Jak číst tanec moderovaná filosofkou a teoretičkou performance Alicí Koubovou.

To vše se uskuteční 25. 9. 2019 od 20.00 v Paláci Akropolis.

Johana Pocková, Sabina Bočková: »Jáma Lvová«

Přímý přenos pro moc emocí”

Představení zpracovává téma mediální manipulace z pozice média samotného.

Dvě performerky se stávají ztělesněním fyzických a vizuálních obrazů mediálního prostoru a zkoumají jeho emocionální tlak na pozorovatele.

Koncept, režie, choreografie, interpretace: Johana Pocková, Sabina Bočková

Hudba: Lukáš Palán

Dramaturgie: Viktor Černický

Světelný design, projekce: Eliška Kociánová

Představení vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu ČR.

Jáma Lvová

Denisa Musilová: »ENTENTIKY«

Reality show a experiment vytrvalosti v jednom”

Představení se zabývá důsledky psychické a fyzické zátěže, způsobené extrémní záplavou a sledováním zpráv, nemocí, zvanou Headline Stress Disorder.

Choreografka pro své performerky Annu Benhákovou a Ivetu Krmelovou připravila simulaci stresové aktivity, která se bude odehrávat v přímém přenosu, částečně on line a rovněž přímo před zraky diváků.

Koncept, režie, choreografie: Denisa Musilová

Performance: Anna Benháková a Iveta Krmelová

Hudba: Aleš Kauer

Ententiky

Projekt Emergency Dances vznikl v koprodukci s Palácem Akropolis a za podpory Ministerstva kultury ČR, hlavního města Praha a Státního fondu kultury ČR.

Foto: Vojtěch Brtnický

Jakub Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pán světa a »PANTHERA«

V úterý 10. 9. a ve středu 11. 9. má v pražské La Fabrice světovou premiéru autorské představení Václava Kuneše a 420PEOPLE jménem »PANTHERA«. Exkluzívní recenze z předpremiéry.

Kouzlo předpremiéry

Osobně zrovna nemám v lásce nablýskané premiéry, kde potkáváte naprosto stejné tváře. Ale nejen na premiérách. Rovněž na výtvarných vernisážích, křtech knih… Ať již hraje na Slavii Real Madrid anebo do Prahy zavítá hokejový tým z NHL. Stále stejně se opakující typy mondénních lidí!

Naopak, předpremiéra ta má neopakovatelné kouzlo. To, pochopitelně, nechybělo ani na té „Panthery“, v pražské holešovické La Fabrice. Vyřvávání již ztemnělým sálem: „Hanko, pojď si sednout k nám!“ Focení mobily. Obdivné výkřiky uprostřed tanečních kreací. Upřímný a od srdcí znějící závěrečný potlesk. To jsou neopakovatelné atributy, s nimiž se na snobských premiérách prostě nesetkáte. …anebo pouze vzácněji.

A hlavně, vystupující nejsou tolik svázáni tradiční trémou a onou „premiérově dřevěnějící“ nervozitou.

Volná ruka

420PEOPLE je soubor, jehož je Václav Kuneš duchovním otcem (tedy, vedle Nataši Novotné, ale tu bychom označili určitě „matkou“). Má tedy určitou volnou ruku při výběru interpretů (nejen) „Panthery“. A většinou si tou volnou rukou vybral skvělé lidi „na volné noze“.

A tak měl Kuneš svou “výběrovou” ruku šťastnou. Mezinárodní tým opravdu „nešlapal vodu“, nýbrž šlapal jako švýcarské hodinky. Vyvážené kosmopolitní spojení dravosti, zkušeností, ženského šarmu i chlapské tvrdosti a síly bylo (téměř) dokonalé.

Kunešovi by tento pospolitý tým měl určitě závidět trenér fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý. S takovouto partou by jistě neprohrál v Kosovu. Ani jinde.

Bylo jich pět

A onen sehraný tým nastoupil v sestavě: Francesca Amante, Fanny Barroquère, Veronika Tököly, Viktor Konvalinka a Filip Staněk.

Nemá cenu zde a tady, obzvláště ještě po předpremiérovém představení, vyzdvihovat či kritizovat něčí individuální výkony. Ale bez přehánění musím uznat, že všichni ze sebe vydali maximum. A to jak po fyzické, tak po psychické stránce.

Myslím, že lichý počet tanečníků zavdává choreografovi více scénických možností. Poskytuje daleko rozmanitější možnost stavby nástupů i závěrů jednotlivých tanečních sekvencí. Dává šanci vycentrovat scény kolem stěžejní postavy, ale i další škálu neopakovatelných šancí.

Z druhé strany je ovšem relativně malý počet interpretů náročný v tom, že na pódiu může vyniknou každá drobná individuální chybička. I s tím se však 420PEOPLE vypořádali takřka s bravurou.

Procítěně? Pro sítě ne!

Václav Kuneš spíše střídmější, ale nápadité, scénické vybavení komentoval se svým pověstným nadhledem: „Hynek Dřízhal chtěl pro nás připravit inscenaci, která by byla skladná a nenáročná.“

Ano, dekorace možná, při přepravě, nezabere množství prostoru. Určitě však nepůsobila minimalisticky, natož triviálně. Naopak. Sítě skýtaly nepřeberné množství možností závěsů, předělů, světelných efektů a v neposlední řadě originálního akrobatického „náčiní“.

Navíc, i pouze zdánlivě nečinně visící boční sítě dávaly rovněž skvělou možnost prosvícení, takže díky němu se z nich na tanečním pódium proměnilo, v jednu scénu, na městskou dlažbu.

Pochopitelně, nemohu pominout stěžejní důvod sítí. Pocit zasíťovanosti. Přesíťovanosti a pocitu onoho „Velkého Bratra“. A v druhém plánu i ono bájné úsloví: „Je to blázen, hoďte na něj síť!“

Hudba „pod nohy“

Hudba Jana Šikla působila velmi silným dojmem. Byla oporou „Panthery“. Dynamizovala průběh představení. Dodávala mu nejen škály nálad, ale i filosofický podtext. Sám Kuneš si ji dlouho předem pochvaloval a označoval ji za „hudbu pod nohy“.

Václav Kuneš na mou otázku, zda byla hudba komponována na choreografii, či se někdy nechal i on inspirovat již hotovými kompozicemi odpověděl: „To jste mne teď zaskočil. Převážně byla muzika tvořena pro choreografii. Ale samozřejmě, že jsem místy použil již něco, co mne u skladatele zaujalo. Často je to takový ping-pong. Něco on skládá pro mne a jiné já použiji od něj.“

Co jsme a kam tančíme?

Panthera“ by měla být hitem letošní nové taneční sezóny. Má na to potenciál. I onen pověstný „tah na branku“.

Václav Kuneš se sice inspiroval dílem „Sapiens“. Nikoli však dogmaticky. Hledá v něm existencionální otázky, dojmy z polarity dvou světů (a nejen lidského a zvířecího!), dohady kolem lidské individuality a jejího mikrosvěta. Myslím, že se v „Pantheře“ nalezl. A věřím, že rovněž diváci tuto inscenaci 420PEOPLE přijmou za svou.

»PANTHERA«

Choreografie: Václav Kuneš

Hudba: Jan Šikl

Kostýmy: Olo Křížová

Light design: Michal Kříž

Scénografie: Hynek Dřízhal

Obsazení: Francesca Amante, Fanny Barroquère, Veronika Tököly, Viktor Konvalinka a Filip Staněk

Čas: 80 minut

PREMIÉRA: 10. 9. a 11. 9. 2019

Foto: (ze zkoušek) Pavel Ovsík a Pavel Marek

Michal Stein

(psáno z generálky 9. 9. v 19.00)

TANEČNÍ MAGAZÍN

Do Prahy míří RED BULL Dance Your Style

Jedinečný taneční koncept! Premiéra již 14. září.

Do Prahy míří jedinečný taneční koncept Red Bull Dance Your Style a svou premiéru si odbude 14. září v Kasárnách Karlín. Celkem 16 tanečníků různých tanečních stylů od poppingu přes breaking po hip hop se utká v nepředvídatelném battlu jeden na jednoho. Kdo se s výzvou nejlépe popere? O vítězi rozhodnou diváci. Nenechte si ujít skvělý zážitek a ovlivněte celkový výsledek.

 
Red Bull Dance Your Style přichází s originálními tanečními battly, které se odehrávají přímo na ulici. Jeho cílem je tak oslavit street dance na místě, kde se zrodil, a propojit tak skupinu tanečníků s přihlížejícími diváky.

Hudbu nepředvídatelně vybírá sám DJ

Pečlivě vybraní tanečníci různých streetových stylů, jako je popping, breaking, hip hop, house dance nebo locking, se utkají v netradičním duelu. Aby to neměli tak jednoduché, při svém battlu nebudou tušit, jakou hudbu jim DJ Wee pustí. Jakmile uslyší první tóny, jejich úkolem bude co nejrychleji zabavit publikum a adaptovat svůj taneční styl na skladbu, aby ukázali ze sebe to nejlepší, včetně originality i osobnosti. Své taneční umění tak budou muset umět předvést na house, rap, garage, funky, old schoolové pecky nebo rádiové hity všech známých hitparád.

Diváci rozhodnou o nejlepší show

Na Red Bull Dance Your Style nezasedá žádná odborná porota, a proto v battlech nepůjde jen o precizní taneční pohyby, ale především o show. Diváci prostřednictvím modrých a červených kartiček rozhodnou, kdo se jim líbil nejvíce a koho pošlou do evropského finále v Paříži, které se uskuteční 12. října. Hodnotit budou taneční výkony, rytmus, kreativitu a také charisma.

Letos se Red Bull Dance Your Style koná ve 30 zemích, mezi něž vedle České republiky, kde se koná poprvé, patří Jižní Afrika, Austrálie, Španělsko, Belgie, Kazachstán, Rusko, Francie nebo Řecko.

Red Bull Dance Your Style
14. 9. 2019 v 16.00
Kasárny Karlín, Prvního pluku 20/2, Praha 8
Foto: Matúš Zeťák
Jana  Kalinová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V srdci Prahy performance »SONIC CIRCUITS«

Zajímavé výstupy performerů jsou i v galeriích a výstavních síních. Tato akce zaujme následující 38. týden v úterý 17. 9. a to přímo v Praze na Staroměstském náměstí!

Performance v úterý 17. 9. se koná v rámci doprovodného programu „SONIC CIRCUITS“, který rozšiřuje výstavu „Zvuky, Kódy, Obrazy: Akustický experiment ve vizuálním umění“ („Sounds, Codes, Images: Acoustic Experimentation in the Visual Arts) o sérii představení a akcí, které se konají buď v přednáškovém sále expozice v Domě U Kamenného zvonu, v baletním sále paláce Colloredo-Mansfeld nebo ve veřejném prostoru.

Celý program začal s předstihem již 26. března koncertem britského hudebníka a zvukového umělce Leeho Pattersona a ukončen bude audiovizuální performancí Christiny Della Giustina. Jednotlivé večery nabízejí návštěvníkům jedinečnou možnost seznámit se s mnohotvárnou tvorbou českých i zahraničních autorů. Někteří pracují se zvukem v rozměru výtvarného umění, jiní zvuk tématizují v časoprostorových, matematických, performativních, environmentálních, nebo společenských kontextech. Série „SONIC CIRCUITS“ je sonda do aktuální situace českého zvukového umění, ale i šance nahlédnout do mezinárodní scény umění.zvukového i audiovizuálního.

Kdo a co?

Luboš Fidler (* 1951) patří mezi významné postavy české alternativní hudby a zvukového i výtvarného umění. Spoluzaložil skupiny Stehlík a Švehlík, hrál v Kilhets a Amalgamu. V Malechovské sestavě Pestrá kráva a později ve Vyšším Populáru začal v 80. letech vytvářet a používat zvukové objekty (Fidlerofon). V té době hrál i v triu Janota – Fidler – Richter a MCH Bandu na basovou kytaru. S rozsáhlejšími zvukovými instalacemi (Rozechvělý hliník, Světelná partitura, Ptáci) se zúčastňoval site-specific symposií v různých lokacích Rosenheimu (D) a symposií Hermit v Plasích. S Oldřichem Janotou a Štěpánem Pečírkou, coby Společenství PAN připravuje komplexnější akusticky mapující performance (Dům umění Opava, bývalý Klášter Šternberk, Letohrádek Ostrov). Po roce 2000 se začal podílet na interaktivních výstavních projektech připravovaných Petrem Niklem (Hnízda her, Orbis pictus, Play, Labyrint světla). Se Zdeňkem Konopáskem v roce 2012 založil duo Noční pták se stálým hostem Š. Pečírkou, kde využívá mimo jiné i zvukové objekty Roletofon a Péro. S interaktivní instalací Zpívající tyče se zúčastnil festivalu zvukového umění vs. Interpretation (Praha 2016). Nejnovější projekt se jmenuje LAMA a Luboš Fidler (akustická kytara) se v něm, spolu se synem Matějem Fidlerem (hang drum), věnuje harmonicko-melodické improvizované hudbě. Žije a pracuje v Albeři. http://nocniptak.cz/

Luboš Fidler, Veronika Svobodová je potom nahoře na titulním snímku článku

Veronika Svobodová: „Ror-bu“

Ror-bu je sonická reminiscence na pobyt v rybářském domku Kråkeslottet na pobřeží norského ostrova Senja. Slovo „bu“ má v norštině různé významy: citoslovce zastrašení i prostor pro skladování haraburdí. Ror-bu je také místo k obývání a k odpočinku. V představení Ror-bu slyšíme terénní nahrávky v doprovodu dvou ruchostrojů. Křehké erupce a zamlžené šumy jsou vydávané jednoduchou mechanikou kombinací břidlicových desek, písku, kamenů, elektroniky a kontaktních mikrofonů.

Přístup Veroniky Svobodové ke zvuku prozrazuje její vazbu na divadelní scénografii, instalaci a performanci. Vystudovala Katedru alternativního a loutkového divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Ve své tvorbě propojuje prostor, čas a situaci. Důležitý není jen zvuk samotný, ale i způsob, jakým na scéně vzniká. Často se jedná o přímou reakci na konkrétní místa v krajině nebo v architektuře.

Termín: 17. 9. 2019 v 19.00

Lokalita: Dům U Kamenného zvonu,

Staroměstské náměstí 13/605, 110 00 Praha 1 – Staré Město

Vstupné: zdarma ke vstupence na výstavu

Vystupují: Luboš Fidler a Veronika Svobodová

Foto: Noční pták a archiv GHMP

TANEČNÍ MAGAZÍN