Malá Inventura 2024
22. ročník festivalu nového divadla Malá inventura
22. ročník festivalu nového divadla Malá inventura
Festival autorského divadla a současného umění ve Studiu Hrdinů
Norma je mezinárodní festival autorského divadla a současného umění. Podtitul 6. ročníku zní Na okraji okraje a bude se konat 24. a 25. listopadu 2023 ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci v Praze. Představí se umělci z Čech, Polska a Maďarska.
Festival Norma se soustředí na autorské divadelní projekty vypovídající o trendech a tématech, které zaměstnávají evropské tvůrce napříč generacemi i divadelními žánry. Důležitým rozměrem festivalu je syntéza výtvarného umění a divadla v konkrétních divadelních inscenacích i v sekci performancí na pomezí divadla a výtvarného umění. Dramaturgie 6. ročníku festivalu, který nese název Na okraji okraje, je rozdělená do dvou dnů. Nejdříve představí práci předního polského mezinárodně etablovaného choreografa Pawła Sakowicze, který je jako jediný představitel živého umění v Polsku svým dílem zastoupen ve sbírce Národní Galerie (s představením Jumpcore, které jsme na festivalu uvedli v roce 2021). Druhý den se v širším kontextu zaměřujeme na ženskou tématiku.
Úvodní Fatamorgana v choreografii Pawła Sakowicze patří na repertoár Studia Hrdinů a je druhým titulem z tanečně-pohybové dramaturgické linky této scény. V této své choreografii vytváří tajemnou krajinomalbu, autonomní snový svět, který diváka láká k tomu se do něj plně ponořit.
Na Fatamorganu naváže minimalistické sólo stejného choreografa s názvem Amando.
Program druhého dne nabídne tři představení. Performance shooting star současné malby a performativního umění Anny Ruth s názvem Early Larvae vzniká ve spolupráci s Denisem Baštugou na objednávku pro festival Norma. Anna chce pracovat se svou vlastní intimitou, kterou chce převážně hudebně – zvukovým přístupem sdílet s publikem.
Projekt Gosii Wdowik Dziewczyny (Dívky) z varšavské Komuny vznikal v rozmezí sedmi let. Gosia společně s pěti dalšími tanečnicemi chtěly zkoumat jaké je to být v současnosti dívkou, ztrácet toto „ochranné“ pojmenování, vnímat transformaci těla v průběhu času a jeho hodnotu v kontextu kultury a šířeji i politiky. Po říjnové premiéře ve Varšavě se jedná o první mezinárodní uvedení tohoto titulu.
Transgenerační imerzivní performance-instalace na pomezí filmu, tance a divadla FIGURING AGE maďarské umělkyně Boglárky Börcsök je okouzlujícím a silně vtahujícím zážitkem. Boglárka se vtěluje do ikon maďarského tanečního divadla a kromě sugestivního zážitku tohoto převtělení v druhém plánu odkrývá i nedávnou historii Maďarska vedoucí k jeho současné nacionalistické realitě.
Veškerý program festivalu je English friendly, páteční program je pak jazykově zcela bezbariérový.
Pátek 24.11.
20.00 Fatamorgana – Studio Hrdinů ’60 minut
21.30 Amando – Korzo ’40 minut
Sobota 25.11.
17.00 Early Larvae – Studio Hrdinů
18.30 Dziewczyny – Studio Hrdinů ’90 minut
20.30 FIGURING AGE – Korzo ’60 minut
Studio Hrdinů, Paweł Sakowicz: Fatamorgana
Vše začíná setkáním skupiny lidí na blíže neurčeném místě. Simultánně vysloví jednu větu: Naštěstí se vydáváme stejným směrem. Od té chvíle kráčí zpět a hledí na neustále se proměňující krajinu jako by byli znásobenou postavou z romantické malby. Po nespočet nocí a dní pomalu splývají s prostorem a sami se stávají krajinomalbou.
Taneční představení Fatamorgana choreografa Pawła Sakowicze překrývá a odkrývá (romantickou) krajinu. Prostřednictvím komplexního světelného, prostorového i zvukového designu zkoumá koncept noci jako mystéria, díky kterému se obyčejné předměty, zvuky a těla stávají jinými a tajemnými. Skupina tuláků se pohybuje s obezřetností: jednou v neobyčejně pomalém gestu, jindy se chvěje vzrušením z neznáma.
Zvláštní poděkování patří Hellerau – Europäisches Zentrum der Künste Dresden
choreografie: Paweł Sakowicz
dramaturgická spolupráce: Jan Horák
scéna: Valentýna Janů
kostýmy: Paweł Sakowicz
hudba: Agnė Matulevičiūtė
světelný design: Václav Hruška
hrají: Lukáš Adam, Sára Arnstein, Jan Bárta, Adéla Gajdošová, Karolína Růžičková, Natálie Řehořová
Paweł Sakowicz: Amando
V představení Amando využívá Paweł Sakowicz pantomimy, pomocí které vyjadřuje obsah gestem. Mim zdvihá neviditelný pohárek tak dovedně, až má divák pocit, že pohárek v jeho ruce skutečně je. Sakowicz ve své choreografii smysl gesta vytváří i narušuje, střídavě tanec stylizuje i ho stylu zbavuje. Využívá také postmoderního tance, který – ačkoliv stylu a magii říká jasné „ne“ –zvedání pohárku jako tanec sám definuje. Zvuk z dílny Justyny Stasiowské naznačuje, že zvedání šálku je jiné ráno, jiné večer a jiné když se zrovna nikdo nedívá.
Nové taneční představení Pawła Sakowicze Amando, jehož vznik si v roce 2022 objednalo Národní muzeum ve Varšavě, mělo premiéru v dubnu téhož roku.
choreografie: Paweł Sakowicz
sound design: Justyna Stasiowska
produkce: Národní muzeum ve Varšavě
partner: Komuna Warszawa
performance: Paweł Sakowicz
Anna Ruth & Denis Baštuga: Early Larvae
Performance „Early Larvae“ Anny Ruth a Denise Baštugy, která vzniká pro festival Norma, by se měla dotýkat „ženského stínu“. Legendy kde figurují Ženy proměněné v démonické bytosti, jako Lamia nebo Medůza mohou být interpretovány jako symboly strachu ze silných ženských vlastností a sexuality. Odkazují se na temné aspekty ženskosti, které byly historicky potlačovány nebo demonizovány. Strach z moci, který může žena představovat, a tedy i potřeba ovládnout tuto moc, může vést k omezování a dehumanizaci.
koncept: Anna Ruth & Denis Baštuga
Komuna Warszawa, Gosia Wdowik: Dziewczyny / Dívky
Tato performance se už jednou stala.
V souladu s principy experimentu.
Tato performance se opět děje.
V souladu s praktikami recyklování.
Tato performance se opět stane – v budoucnosti.
V souladu s principy toho nejdelšího napjatého očekávání.
Se Stefou, Mimi, Jagodou, Wiktorií a Polou jsme se poprvé setkaly v roce 2016. Ve Studiu
Theater jsme společně chystaly představení Dívky. Chtěly jsme v něm hovořit o tom, jaké to je být dívkou a o fungování těla dívky – jako symbolické postavy – v kultuře. Představení se hrálo dva roky a jeho postavy se v průběhu těchto dvou let přirozeně vyvíjely. Vyrostly z kostýmů i samotných scén. Jejich dozrání změnilo celé představení.
Zajímalo nás, jakým způsobem lze zachytit běh času a jak lze tento proces transformovat do
performativní formy. Jak vyprávět příběh, jehož vyvrcholení a pointu neznáme? Jak prožíváme běh času? Jsou čas a historie totéž?
V návaznosti na tyto otázky vznikla myšlenka na sérii představení vyprávějících o životech pětimhrdinek. Nejdříve: Dívky. Poté: Ženy. A nakonec možná i – Babičky. Ze všeho nejvíc jsme však chtěly společně prožít tento proces růstu, dospívání a stárnutí v měnícím se politickém prostředí.
Režie: Gosia Wdowik
Scénář: Weronika Murek
Scénografie a kostýmy: Dominika Olszowy
Video: Agata Baumgart
Produkce videa: Bartek Zawiła
Light design: Klaudia Kasperska
Hudba, sound design: Sebastian Dembski
Hrají: Jagoda Szymkiewicz, Milena Klimczak, Pola Pańczyk, Wiktoria Kobialka,
Stefania Sural
Premiéra: 13.10.2023, Komuna Warszawa
Představení bude uvedené v polštině s českými a anglickými titulky.
Boglárka Börcsök & Andreas Bolm: FIGURING AGE
Transgenerační imerzivní performance-instalace na pomezí filmu, tance a divadla.
Ve Figuring Age se prolínají příběhy a vzpomínky pozapomenutých a dnes již zesnulých umělkyň Irén Preisich, Évy E. Kovács a Ágnes Roboz, které se ve 30. letech 20. století podílely na rozvoji moderního tance v Maďarsku a kterým bylo v době spolupráce s nimi již 90, 96 a 101 let. Na základě videonahrávek, natočených v jejich soukromých domech, vytvořili tanečnice a choreografka Boglárka Börcsök a filmový tvůrce Andreas Bolm pečlivou choreografii ztělesnění, která jejich protagonistky navrací na scénu prostřednictvím performerčina těla a hlasu. Börcsök do jejich osobních příběhů začleňuje gesta, postoje a taneční pohyby, které se otiskly do jejich pomalých a křehkých těl a které vyžadují zvláštní úspornost. Sleduje přitom, jak tyto tři ženy modifikovaly svůj přístup k pohybu, aby přežily společensko-politické změny 20. století, a odhaluje, jak se odolnost, mlčení a traumata zapisují do těla i pohybu.
Souběžně s performancí probíhá dvoukanálová videoinstalace, jež tanečnice zachycuje v jejich domovech. Ticho pokojů, naplněných osobními předměty a vzpomínkami, se stává scénografickým pozadím pro jejich poslední vystoupení na obrazovce.
Figuring Age je nejen impozantní choreografií tělesných vzpomínek, ale prostřednictvím životních osudů jednotlivců současně nabízí širší rámec pro přemýšlení o možných příčinách současného vzestupu nacionalismu v postsocialistickém maďarském kontextu.
koncept, choreografie, kostým, scénografie a produkce: Boglárka Börcsök & Andreas Bolm
starší tanečnice: Éva E. Kovács, Irén Preisich a Ágnes Roboz
světla a zvuk: Andreas Bolm
asistent produkce: Martyna Bezrąk
překlad do angličtiny: David Robert Evans
produkce: Die Irritierte Stadt Festival of Arts, Montag Modus
video: Andreas Bolm & Boglárka Börcsök (střih), Lisa Rave (kamera), Elisa Calosi (produkční)
výroba videa zadána: Montag Modus/ MMpraxis
performance: Boglárka Börcsök
Předprodej vstupenek na festival zajišťuje GoOut.net. V prodeji jsou vstupenky na jednotlivá představení, celodenní pasy i permanentka na oba dny.
Festival Norma vznikl díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR a Polského institut v Praze. Na vzniku performance Early Larvae se finančně podílel Nadační fond Škoda auto. Dále děkujeme Lisztovu institutu v Praze a Bageterii Boulevard.
Madla Horáková Zelenková
pro Taneční magazín
Snímek si odváží hlavní cenu v dokumentární kategorii
Historický snímek Případ Modrý získal na jubilejním čtyřicátém ročníku festivalu sportovních filmů v Miláně hlavní cenu v dokumentární kategorii. Pro vyprávění Blanky Modré o tragickém příběhu jejího otce je to v pořadí již druhá cena. Vítězný snímek, který uspěl v konkurenci 140 přihlášených, nabízí iVysílání České televize.
Dokument režiséra Romana Vávry vypráví příběh Bohumila Modrého, ve své době nejlepšího hokejového brankáře světa, který se významně podílel na prvních mezinárodních úspěších československého hokeje po 2. světové válce. Vrcholem jeho kariéry měla být nabídka hrát v NHL, plány ale překazil vykonstruovaný politický proces, na základě kterého byl Modrý odsouzen k patnácti letům vězení a nuceným pracím v uranových dolech. Na následky věznění a ozáření zemřel předčasně v roce 1963.
V dokumentu Případ Modrý odkrývá brankářův životní příběh jeho dcera Blanka Modrá, která přináší detaily ze sportovních začátků, světových úspěchů až po dramatické životní momenty. Cenu za nejlepší dokument převzal na jubilejním čtyřicátém ročníku festivalu sportovních filmů v Miláně dramaturg pořadu Martin Novosad: „Těší nás, že příběh Bohumila Modrého nezůstane zapomenutý pod nánosem času, ale i kvůli neúplné interpretaci událostí souvisejících s odstrašujícím procesem s československými hokejisty v padesátých letech. Snad i toto vyprávění pomůže nám všem připomenout, kdo byli skuteční hrdinové naší historie a proč bychom si jejich jména měli zapamatovat.“
Festival v Miláně je finálem dílčí dvacítky sportovních filmových přehlídek, pořádaných napříč pěti kontinenty. Mezi nimi je i Sportfilm Liberec, ze kterého si případ Modrý odvezl cenu za nejlepší dokument.
Snímek nabízí iVysílání České televize: https://www.ceskatelevize.cz/porady/13730758532-pripad-modry/
Vendula Krejčová
pro Taneční magazín
Zlatá tradice přetrvává – jeden z nejstarších televizních festivalů v Evropě
Je tomu 60. let, co zná své vítěze festival Zlatá Praha. A zlatá je. Nejen zlatá Praha, ale i zlaté tradice přetrvají věky. Festival se během let stal nejen prestižní událostí, která nabízí to nejlepší ze světové televizní hudební, divadelní a taneční produkce, ale také je unikátním místem pro setkávání špičkových umělců ze všech koutů světa.
Tentokrát festival nabízí čtyři slavnostní premiéry – filmy o hudebníkovi Jiřím Pavlicovi, zpěvačce Dashe, tanečníku a choreografovi Václavu Kunešovi a houslovém virtuosu Josefu Špačkovi. A další desítky soutěžních snímků, diskuze, Tančírna, je z čeho vybírat!
Tomáš Motl, ředitel MTF Zlatá Praha a výkonný ředitel ČT Art říká: „Rok 2023 je rok velkých výročí, České televize – 70 let, Čt art – 10 let a 60.ročník Zlaté Prahy. Je důvod k oslavám. Jeden fakt musím zmínit: Po roce 1989 pánům, kteří stáli v čele televize, festival příliš ‚nevoněl‘. Přemýšleli jsme, co dál s takovou tradicí. Zúžili jsme festival na specifické žánry – hudbu a tanec, a tím jsme ho zachránili. V tomto zaměření podobný festival ve světě už nikde jinde neexistuje. V čele ČT stál tehdy Ivo Mathé a není proto náhoda, že je letos členem poroty.“
Ivo Mathé, producent, scénárista, vysokoškolský pedagog a manažer, říká: „Bylo to pro mě velmi náročné – porotovat. Jsem zodpovědný, chtěl jsem opravdu vidět všechny filmy, to bylo těžké a ještě horší bylo vybírat. Není tam nic, co by nebylo kvalitní. Ostatně, ať se divák rozhodne sám.“
Členové letošní poroty:
Reiner Moritz, Německo
Agne Biliunaite, Litva
Francois Duplat, Francie
Ivo Mathé, Česká republika
Barbara Seiler, Švýcarsko
Součástí festivalu je také 200.výročí narození Bedřicha Smetany – projekt Smetana 200. Jeho posláním je oslava české kultury a hudebnosti.
Během Zlatého dnu Zlaté Prahy se samozřejmě objeví hvězdy StarDance, můžete se těšit na jejich plakátky či podpisy
Z hlavních událostí Zlaté Prahy 2023 jsme vybrali pro nadšence tance a hudby Václava Kuneše, choreografa a tanečníka a Dashu, zpěvačku.
Slavnostní premiéra dokumentu režisérky Slobodanky Radun o českém tanečníkovi a choreografovi, který je současně uměleckým ředitelem souboru 420 PEOPLE, Václavu Kunešovi proběhne za účasti hlavního protagonisty ve Velkém sále, na Nové scéně v pátek 22.září 2023 od 18 hodin
Zeptali jsme se…..
TM: Je o Vás známo, že jste si udělal přestávku během tohoto roku, dokonce jste snad možná i přemýšlel o ukončení kariéry. Ale teď jste na festivalu Zlatá Praha, navíc je to 60. ročník, zase je rušno a plno práce před Vámi. Jak se cítíte v tom kolečku znovu?
Václav Kuneš:
„Děkuji, cítím se dobře. Vlastně to, že dnes stojíme tady, je výsledek něčeho, co se odehrálo před rokem a půl a všechno dokumentování sezóny se odehrálo mnohem dříve, než jsem si dával tu zmíněnou přestávku. Možná jsem ani nepřemýšlel úplně o konci kariéry, ale o nějaké změně a chtěl jsem si zkrátka odpočinout. Ale k dokumentu, já mám z toho radost, že někdo zachytil práci, doufám nějakým nestranným okem, kterou jsem udělali se 420People a je tu navíc místo, kde to všechno někdo může ještě zhlédnout!“
TM: Máte tedy takový vnitřní pocit, třeba něco jako naplnění života, že jste se tím dokumentem zařadil mezi velké osobnosti České republiky?
„Ne, vůbec, kdepak. Tohle vůbec necítím.“
TM: Takže je to jen čirá radost, že se dokument povedl zrealizovat?
„Ano, tak.“
TM: Budete teď zase aktivní anebo zvolníte své tempo?
„No, hlavně, soubor a nějaké dlouhodobější plánování vůbec nepočká. Zároveň začátkem roku 2024 jsme přizváni do velkého tříletého evropského projektu, kde je zapojených 16 zemí. Budeme dělat nové projekty na historických lokacích ve Španělku, Itálii, Řecku, Srbsku. Ono to vlastně ani nejde nějak zastavit ten rytmus, je to hlavně o individuálním přístupu, to jsem si uvědomil, měl jsem čas přemýšlet. Mě ta práce baví, dělám ji rád, opravdu jsem byl jen unavený.“
TM: Děkujeme a přejeme hodně sil!
Slavnostní premiéra dokumentu režiséra Jana Mudry Dasha – několik podob o charismatické a osobité zpěvačce proběhne za účasti hlavní protagonistky ve Velkém sále, na nové scéně ve středu 20.září 2023 od 20 hodin
Zeptali jsme se….
DASHA
TM: Vy budete teď jedna z hlavních tváří Zlaté Prahy a současně budete už připravovat StarDance, to jsou dva velké projekty. Jak to budete zvládat?
„My jsme jako umělci zvyklí na tyto nárazové situace. Tím, že se Zlatá Praha připravuje rok, měla jsem poměrně dost prostoru na to, vše si připravit a teď už si to budu jenom užívat. Ano, je pravda, že zároveň také přichází přípravy na Stardance. Teprve od srpna víme dramaturgii, výběr písní, takže to období bude trošku „hoňka“, ale není to nic neobvyklého.“
TM: Co pro Vás znamená, že jste vybraná zrovna pro 60. ročník? To je velká pocta
„Já jsem si to nejprve vůbec neuvědomovala, ale je to opravdu dobrá náhoda, že je to jubilejní ročník. Jsem moc ráda, že to takhle vyšlo. Je to ještě něco navíc, co je hezké.“
TM: Zmiňujete, že jste byla dojatá během zhlédnutí dokumentu. Co Vás dojalo nejvíce?
„Byla jsem opravdu dojatá, protože jsem viděla nějaké momenty z mého dětství, které neznám a netušila jsem, že tyto záznamy vůbec existují. Česká televize si opravdu dala tu práci a někde je „vyštrachala“, skutečně jsem o nich nic nevěděla. To by byl dojatý asi každý. Najednou se něco o sobě dozvíte a vidíte to až ve 42 letech, skutečně to byl pro mě silný moment.“
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na dokument!
Foto, video, text: Eva Smolíková
Taneční magazín