Štítek: 420PEOPLE

Musica Teatrale

Hudební skladatel Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby Musica Teatrale z představení Laterny Magiky, 420People, Losers Cirque Company a dalších

Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosavadní scénické hudby. Musica Teatrale I a Musica Teatrale II obsahují pečlivě reeditované a remasterované tracky z divadelních představení, na kterých Šikl spolupracoval se soubory Laterny Magiky, 420People, Losers Cirque Company. Ty doplnil o několik skladeb volných, scénicky nepoužitých.

Šikl je hudebně rozkročen nad několika aktivitami. Jako bubeník hraje v progresivně jazzových Zabelov Group a ve world music projektu Korjen. V minulosti jeho kompozice hrál Orchestr Berg, jako aranžér stojí za koncertními řadami Glorchestra a mnohými dalšími studiovými pracemi. Kromě aranžování je dirigentem projektu Floex Ensemble. Přes deset se věnuje kompozici a produkci scénické hudby, kterou za tu dobu psal pro soubory jako Laterna Magika, Jedl, Spitfire Company, 420People, Losers Cirque Company, Squadra Sua, Jihočeské divadlo, Klicperovo divadlo a další. Kromě hudby scénické se jeho hudba objevila v mnohých rozhlasových hrách, audioknihách a několika filmových dokumentech.

„Rád při scénické práci sloužím společnému, vyššímu dramatickému celku. O to těžší bylo pro mě nyní poodstoupit od zkušenosti situace, ve které se ta či ona hudba na jevišti vyskytovala. Zároveň jsem měl silnou potřebu tak učinit a jsem rád, že jsem tu cestu, o které jsem netušil, jak bude náročná, absolvoval a že jsem tak zarámoval nějakou fázi své tvorby. Myslím, že mi to nějakým způsobem pomáhá chápat, co vlastně chci v hudbě dělat,“ přibližuje Jan Šikl k procesu vzniku kompilace.

Ve skladbách Musica Teatrale se projevuje Šiklova vášeň obklopovat se nástroji. Hraje zde na klávesové nástroje a syntezátory, kytary, basy, trumpety, bicí nástroje, housle, či zpívá. Do textury zvuku nechá rád promlouvat samply a zvukové nálezy. Kromě toho jsou na albech slyšet někteří hosté, kteří byli k jednotlivým projektům přizváni – sopranistky Lucie Silkenová a Varine Mkrtchian, houslista David Pokorný, cellista Šimon Marek.

„Jsem rád, že jsem se takto vrátil k hudbě, která už byla v určitém kontextu jednou uzavřená, abych ji otevřel kontextu novému. Ne jako recyklát, ale se snahou zkoumat potenciál těch původních idejí a dotvářet je v nové formě, bez apelu na scénický záměr. Je to vlastně zajímavé mentální cvičení a pro mě nemalá práce a rád bych si to udržel jako nějakou profesní hygienu a tu kompilační řadu dál rozvíjel,“ doplňuje Šikl, který aktuálně uvádí tři nové scénické projekty – La Dolce Vita od Dekkadancers,  Sbírka národních zlozvyků od Losers Cirque Company a jako spoluautor v inscenaci Máma v Divadle Pod Palmovkou.

 

Musica Teatrale I

https://lnk.to/jsmti

1 – Red Light District (Panthera, 420People)

2 – Stavba Zahrady (Zahrada, Laterna Magika), soprán Varine Mkrtchyan, housle David Pokorný

3 – Vyčerpání (Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

4 – Středobod (v premiéře), cello: Šimon Marek

5 – Overtura (Cube, Laterna Magika), soprán: Lucie Silkenová, housle David Pokorný

6 – The Bull is Sleeping (Panthera, 420People)

7 – Zapomenutý kvartet (v premiéře)

8 – My Favorite Sound (orig. track Vztahy, Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

9 – Every Now is Good Now (v premiéře)

(durata: 45min)

Musica Teatrale II

https://lnk.to/jsmtii

1 – Horizont (Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

2 – Birds (Panthera, 420People)

3 – Walking Sticks (Panthera, 420People)

4 – Arioso (Cube, Laterna Magika), soprán: Lucie Silkenová, housle: David Pokorný

5 – Kojot (v premiéře)

6 – Velryba (Zahrada, Laterna Magika)

7 – Zen (Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

8 – Poklad (Zahrada, Laterna Magika)

9 – Cesta (Zahrada, Laterna Magika)

10 – After The Storm Has Gone (Panthera, 420People)

(durata: 50 min)

Středobod https://youtu.be/B1u8yodXd_U?si=BxJRA3Li7SutP9N9

Red-light District https://youtu.be/bu0FTNNghyQ?si=wMikfVNwtNophzSX

Anna Mašátová

pro Taneční magazín

 

 

 

Česká pantomima opět v zahraničí

Radim Vizváry na prestižním Belgrade Dance Festival

Přední český mim Radim Vizváry vystoupil na 21. ročníku Belgrade Dance Festival, jednoho z nejvýznamnějších evropských tanečních festivalů. Ve dnech 19. a 20. března zde odehrál svou slavnou inscenaci Sólo, stal se tak prvním umělcem, který zde publiku představil umění pantomimy a teprve čtvrtým českým autorem, jehož dílo bylo na festivalu uvedeno.

Úspěšným vystoupením předcházela i tisková konference pro srbská média, které se zúčastnila také ředitelka festivalu Aja Jung a velvyslanec ČR v Bělehradě, Ing. Tomáš Kuchta. Hostování proběhlo také ve spolupráci s Českými Centry, stejně tak jako Vizváryho předchozí červencový zájezd do Izraele, kde zaznamenal se Sólem velký úspěch. Právě na doporučení ředitelky Suzan Dellal Centra v Tel Avivu byl Radim Vizváry pozván i na tento prestižní festival.

„Před Radimem Vizvárym se nám za 21 let historie Bělehradského tanečního festivalu mnoho umělců z České republiky představit ani poznat nepodařilo. Je pravda, že se zde několikrát představil Jiří Kylián se svými soubory NDT 1, NDT 2 i v rámci repertoáru několika dalších evropských souborů,“ uvádí ředitelka festivalu Aja Jung. Přesto je česká účast výjimečnou událostí. Před více než patnácti lety se na festivalu představil Balet Národního divadla s triptychem, jehož součástí byla choreografie Petra Zusky, a v roce 2016 také soubor 420PEOPLE. Pantomima se na programu neobjevila ani jednou, pro místní diváky nejde o příliš známou uměleckou formu.

Ředitelka festivalu však byla podle referencí přesvědčená, že dílo vyjadřující osobní vztah umělce k jeho oboru a tolik pohybově mnohotvárné si publikum získá. „Osobně mě toto dílo naprosto uchvátilo,“ hodnotí nyní Aja Jung. „Jde o velmi vzácné umělecké nasazení. Radim během 90 minut svého ‚skutečného manifestu‘ vztahu k umění pantomimy předává divákům všechny své zkušenosti, energii i emoce. Nebylo jediného nádechu či nejjednoduššího pohybu, který by plně a precizně nezapojil do těchto zvláštních a křehkých okamžiků spojení mezi tvůrcem-performerem a jeho publikem. V průběhu představení panovalo naprosté ticho a po poslední scéně následoval nadšený a dlouhý potlesk. Jsem si jistá, že to bylo teprve naše první setkání v Bělehradě,“ dodává.

„Na mlčící publikum nejsem zvyklý, takže ticho v hledišti mě překvapilo. Publikum zřejmě pantomimu neznalo, nevěděli, jak reagovat. Obvykle po jednotlivých etudách přicházejí reakce, smích,“ říká Radim Vizváry, který své Sólo představil už v mnoha zemích světa včetně afrických Kapverd. Představení se odehrála v prostorách Bitef Teatar, divadla, které se nachází v budově nedostavěného kostela, s pozoruhodnými dispozicemi i akustikou. „Ačkoliv je dnes divadelním prostorem, zůstala mu jeho zvláštní sakrální atmosféra,“ popisuje Radim novou zkušenost.

Tisková konference proběhla na půdě National Foundation for Dance, která provozuje profesionální akreditovanou taneční školu, jejíž koncepce je srovnatelná s konzervatoří. Vedení školy často zve významné pedagogy ze zahraničí. „Projevili zájem o master class pro své studenty, což mě velmi těší. I pro tanečníky má technika současné pantomimy velký význam. Doufám, že se příští rok vrátím i na festival, protože předávat umění pantomimy a získávat pro ně zcela nové publikum považuji za své poslání,“ dodává Vizváry.

„Radimovo sólové představení ukázalo srbskému publiku, jak působivý, barvitý a naplněný může žánr pantomimy být. Diváci, kteří dorazili s jistou skepsí a nedůvěřivostí, odcházeli emočně zasaženi s tvrzením, že nic podobného doposud neviděli. A o to víc se těším, že v příštím roce budeme opět spolupracovat a uvedeme další Radimovo představení v Českém domě Bělehrad u příležitosti festivalu českého divadla pro děti a mládež,“ uzavírá Lucie Orbók, ředitelka Českého centra Bělehrad.

V Praze Radim Vizváry uvádí své sólové inscenace ve Švandově divadle. Sólo je aktuálně na programu 24. dubna a novinka letošní sezony Mime on the Moon 28. května.

Belgrade Dance Festival / Bělehradský taneční festival se letos koná průběžně od 9. března do 20. dubna v Bělehradu a Novém Sadu. Představí celkem 19 souborů ze 14 zemí s více než 30 inscenacemi. Jeho mottem jsou Dokonalé rozdíly, tedy diverzita uměleckých směrů a estetických přístupů k pohybovému umění. Soubory svými díly otevírají důležitá témata, která analyzují současnou společnost prostřednictvím rozmanitého pohybového slovníku a vytvářejí momenty, které mají sílu měnit svět a vyvolávat emoce.

Za dobu své existence přivezl festival celou plejádu slavných jmen, která rezonují ve světě tance po desetiletí, jsou mezi nimi duo Lightfoot a León, Ismael Ivo, Benjamin Millepied, Nacho Duato, Ohad Naharin, Mats Ek, Johan Inger, William Forsythe, Sharon Eyal, Crystal Pite, Wayne Mcgregor, Wim vandekeybus, La Ribot, Emanuel Gat, Mauro Bigonzetti, Akram Khan, Alexander Ekman, Silvia Gribaudi a mnoho dalších.

Od založení bylo na festivalu uvedeno více než 500 choreografií, přičemž každoročně festival navštíví v průměru 20 000 diváků a kolem 100 akreditovaných místních i zahraničních novinářů.

Foto: Dušan Vukič 

PhDr. Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

PULPS

Simona Machovičová a 420PEOPLE zvou na premiéru

Choreografka a tanečnice Simona Machovičová ve spolupráci se souborem současného tance 420PEOPLE představí své nové představení PULPS, v němž zachycuje reálné vnímání a prožívání lidských emocí napříč mezilidskými vztahy. Taneční duet vytvořený speciálně pro prostor Studia Maiselovka představí spojení dvou tanečníků (Simona Machovičová & Jindřich Panský) společně s živou autorskou hudbou Václava Havelky a to v premiérách 29. února a 1. března 2024.

“Partnerský vztah dvou lidských bytostí. Každá z nich nese stejný podíl zodpovědnosti na lásce, vzájemné starostlivosti, úctě a poznání. Rovnováha dvou částí. PULPS je zobrazením různých fázích vztahu dvou milenců, kde jedním článkem je žena a druhým muž, no právě zde bychom rádi otevřeli vaše vnímání natolik, aby pohlaví interpretů bylo zanedbatelné. Aby jste se možná dokázali napojit na jeden z článků partnerské dvojice bez ohledu na pohlaví, ale spíš na základě vašich vlastních vztahových zkušeností. Čím byly a nebo jsou nasáknuté vaše vztahové dužiny? Byli jste už někdy “vyšťavení do poslední kapky” protože jste se opakovaně vraceli zpět i přesto, že rozum namítal? Nebo se cítíte být těmi, kteří odšťavňují ne/vědomě ze samotné lásky a či bolavé nenávisti?” takové otázky zachycuje představení PULPS.

Choreografie PULPS vykresluje současné pojetí významu “vztahu” a reálnou podobu emocí. To vše za doprovodu autorské hudby Václava Havelky živě. Václav Havelka, hudebník, zpěvák a frontman kapely Please The Trees, se v posledních letech věnuje také experimentální tvorbě. Album Exhale Extender (2019) je po předchozím ep City Fox on Acid (2016) další instalací do kolekcí mapujících rozměr žánru american primitiv. Na rozdílod hlukové prvotiny, která svou paletou připomíná srážku divoké zvěře s běsnícím velkoměstem, je novinka spíš návrat do sluje. Organická a roztáhlá kytarová meditace sevřená praktickým dronem je silným odkazem na veličiny žánru, ale i newyorské kytarové avantgardy. Na tuto tvorbu volně navazuje s živou hudbou složenou pro představení Pulps.

Nový vizuální rozměr do inscenace vnese tvorba módní návrhářky Martiny Machovičové a její značka Mars Industries.

Již čtvrtá premiéra 420PEOPLE ve Studiu Maiselovka přinese opět intimní kontakt s divákem, který dostane jedinečnou možnost přemítat nad svým nitrem.

Simona Machovičová (původem ze Slovenska) vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě – bakalářský stupeň a dále pokračovala v magisterském studiu na Akademii múzických umění v Praze. Absolvovala půlroční mezinárodní studijní program na taneční škole Peridance Capezio Center v New Yorku. Jako interpret spolupracovala převážně se soubory v České republice: Lenka VAGNEROVÁ & Company v představení “Amazonky” (2017, 2018) a “Sorcerer” (2014). Pro Janu BURKIEWICZOVOU a company Burkicom účinkovala v tanečních představeních “Divočina” (2015, 2016) a “Najděte ostatní” (2017). Od roku 2018 je členkou tanečního souboru 420PEOPLE pod vedením Václava KUNEŠE. Účinkuje v představení: The Watcher (La Fabrika), INspiraCe (Divadlo Archa) a v nejnovějším představením HeArt of Noise v choreografii Sylvy Šafkové (Divadlo Archa). Současně od roku 2020 spolupracuje s francouzským tanečním souborem KAFIG pod vedením Mourada MERZOUKIHO, kde je interpretkou v tanečním představení Zéphyr.

Za svojí choreografickou a interpretační tvorbu získala ocenění na festivalech: Festival of Choreographic Miniatures v Belehrade v letech 2014 i 2015 a na Internationales Solo-Tanz Theater Festival v Stuttgartě v Německu v roce 2015, kde získala cenu diváků, díky které sa dostala na mnoho tanečních festivalů v Brazílii (2016). Choreografii vytvořila i pro Moravskoslezské Národní divadlo do opery od Antonia Salieriho “Škola žárlivých”.

Vstupenky jsou k dostání na www.420people.org

Nový projekt souboru 420PEOPLE s názvem PULPS ve Studiu Maiselovka:

Premiéra: 29. 2. & 1. 3. 2024

Reprízy: 5. & 6. 5. 2024

Choreografie: Simona Machovičová

Obsazení: Jindřich Panský, Simona Machovičová

Hudba: Václav Havelka

Kostýmy: Mars Industries by Martina Machovičová

Produkce: Aneta Jochim

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou a pedagožkou z 420 People Sylvou Šafkovou

„Ráda se dívám na klasický tanec, ale naplňuje mě současný tanec“

Tanečnice, choreografka, pedagožka, která již nějakou dobu spolupracuje s taneční skupinou 420PEOPLE, Sylva Šafková, kde jak sama přiznává, našla ideální podmínky pro svou práci a je ráda, že se v životě může věnovat tomu, co ji baví.    

Co Vás přivedlo k baletu, který jste začala ve svých deseti letech studovat na Taneční konzervatoři v Brně?

„Od mala jsem dělala moderní gymnastiku, a když jsem se dozvěděla o taneční konzervatoři, tak jsem šla na přijímačky. O baletu ani tanci jsem toho moc nevěděla, ale lákala mě představa, že ve škole budu moct tancovat.“

Bylo Vám šestnáct let, když jste odjela na rok studovat tanec do Švýcarska na École – atelier Rudra Béjart Lausaune, kterou vedl slavný choreograf Maurice Béjart. Jak jste se dostala do tohoto tanečního vzdělávací centra?

„Zaslechla jsem, že jedna Češka studuje ve Švýcarsku, tak jsem si na internetu našla, co je to za školu a přemluvila rodiče, aby mě odvezli na konkurz. Pamatuji si, že se tam hlásilo zhruba 150 dětí.“

Z původního roku to nakonec byly tři a Vy jste si mohla pod vedením Maurice Béjarta také zatančit v jeho souboru pro mladé tanečníky Compagnie M – Maurice Béjarta v jeho představení nazvané Mére Tereza et les enfants du monde a společně s Marcií Haydée, významnou brazilskou tanečnicí jste absolvovali turné po Argentině, Brazílii, Libanonu, Egyptě a po celé Evropě. Jaké to bylo pracovat pod vedením tohoto věhlasného choreografického mistra? Co Vám tato zahraniční zkušenost dala?

„Škola se souborem byla úzce propojena a Maurice Béjart s námi pravidelně pracoval. Řekla bych, že mě ovlivnilo to, že jsem mohla pozorovat profesionály a aktivně se zapojovat. Během školy jsem tančila i v představeních hlavního souboru Béjart Ballet Lausanne. Během 3 let ve Švýcarsku jsem získala spoustu jevištní praxe.“

Pak jste se vrátila do Čech a v roce 2004 ukončila studia na Taneční konzervatoři v Praze. Po škole jste byla sólistkou Státní opery Praha (Dáma s kaméliemi, Popelka) a v letech 2005 – 2013 v baletu ND v Praze, kde jste byla např. Carmen nebo Desdemonou v Othellovi. Na kterou ze svých tanečních rolí ráda vzpomínáte?    

„Ano, měla jsem štěstí zatančit si několik velkých rolí. Určitě nejradši vzpomínám na Carmen od Matse Eka. Byla to krásná zkušenost zažít takovou roli na scéně Národního divadla.“

Již nějakou dobu se hodně věnujete choreografii, kterou jste vystudovala na pražské HAMU. Nejdříve byla pro Vás spíše koníčkem. Máte v této disciplíně nějaké vzory?  Co Vás na choreografování nejvíce baví? Je to ten celý proces tvorby, od prvního nápadu, přes všechny překážky až po uvedení na scénu?

„Ano, baví mě celý proces. Trávit čas na sále s tanečníky a postupně dávat celé představení dohromady. Nemám konkrétní vzory, ale určitě mě ovlivňují taneční osobnosti a choreografové, se kterými jsem se setkala a pracovala.“

Spolupracovala jste s Pražským komorním baletem, taneční skupinou DEKKADANCERS a již nějakou dobu jste choreografkou a tanečnicí 420PEOPLE. Jak se Vám pracuje v tomto tanečním uskupení, pro které jste jako choreografka připravila taneční projekty – INspiraCe a Why things go Wrong?

 

„Dalo by se říct, že v 420PEOPLE mám ideální podmínky pro svou práci a jsem ráda, že se v životě můžu věnovat tomu, co mě baví.“

 Je Vám bližší klasický balet nebo dáváte přednost současnému tanci?

“ Na klasický tanec si ráda zajdu a obdivuji výkony tanečníků, ale určitě mě oslovuje víc současný tanec.“

 Neuvažujete také o pedagogické činnosti, učit na nějakých tanečních školách nebo kurzech a workshopech?

Pedagogice se věnuji neustále, i když teď u mě převažuje choreografie. Učila jsem několik let na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy nebo na HAMU. V divadle v Německu (Theater und Orchestra Heidelberg) jsem vedla pravidelné ranní tréninky suboru.

V současné době vedu ranní lekce ve Studiu Maiselovka, kde se střídá více lektorů z 420PEOPLE.  A již několik let se věnuji práci s dětmi a vedu společně s Kateřinou Urbanovou Baletní školu Dobřichovice. Kurzy pro děti máme také na Praze 3 v Kulturním centru Vozovna.“

 Patříte k těm lidem, kteří si můžou říci, že jejich práce je také jejich koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna? 

„Ano, určitě ano. Volný čas věnuji rodině a trávíme ho společně na chalupě v Jizerských horách.“

 Sylva Šafková

Pochází ze Zlína. Tanec studovala na Taneční konzervatoři v Brně a pokračovala na pražské Taneční konzervatoři, kterou ukončila v roce 2004 a v letech 2000 – 2002 na École – atelier Rudra Béjart Lausaune ve Švýcarsku. Choreografii vystudovala na HAMU v Praze.

2002 – 2003 působila v souboru Compagnie M – Maurice Bejarta v Lausane ve Švýcarsku. 2004 – 2005 byla sólistkou Státní opery Praha. 2005 – 2013 tančila v baletu ND Praha. Od roku 2013 působí jako tanečnice a choreografka na volné noze. Spolupracovala s taneční skupinou DEKKADANCERS (choreografie Intro). Od roku 2015 pracovala jako choreografický asistent Dance Company Nanine Linning v Theater und Orchester Heidelberg a od té doby s touto choreografkou pravidelně spolupracuje.

Jako choreografka působí v 420PEOPLE – INspiraCe (2021), Why things go Wrong (2023).

Foto: Archiv Sylvy Šafkové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín