Setkání ministra kultury se zástupci oborů tance

Nejen Yvona Kreuzmannová se setkala s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem

Tiskové komuniké:

Yvona Kreuzmannová (Tanec Praha) iniciovala jednání pěti zástupců oboru tance, nonverbálního umění a nového cirkusu s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem s cílem osvětlit krizovou situaci oboru, pokud jde o zkušební prostory a podmínky pro tvorbu, a zároveň poukázat na významné úspěchy a stoupající mezinárodní uznání oboru, který zažívá dynamický růst již od 90. let.

Ministr tímto zahájil konstruktivní dialog, na který nezávislá scéna po dlouhá léta čekala. Jeho rezort chystá širší kulaté stoly k dané problematice, což odborná veřejnost velmi vítá. Vnímá také význam investic do kulturní infrastruktury jak v regionech, tak v souladu se specifickými potřebami oboru v hlavním městě. V tomto ohledu ho zaujal projekt Domu tance, který byl prvotním impulzem tohoto jednání, a přislíbil mu nadále věnovat pozornost.

Všichni zúčastnění, tzn. nejen Yvona Kreuzmannová a Markéta Perroud (Tanec Praha), ale rovněž Lúcia Kašiarová (Alta), Šárka Maršíková (Cirqueon) a Petr Boháč (Spitfire Company), si velmi váží otevřenosti a zájmu pana ministra o reálné fungování nezávislé scény a těší se na další spolupráci.

 

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PONEC zakončil podzimní sezonu Duety

Rozlučka s podzimní sezonou 2019

V pátek 20. prosince zakončil Tanec Praha v divadle Ponec svou podzimní sezonu. A byla to opět bezva zábava. Posledním představením byly Duety, které vznikly díky Petře Tejnorové, Tereze Ondrové a Viktorovi Černickému.

Vánoční pohoda v divadle Ponec

Po představení propukla bujará vánoční nálada

Jak už samotný název napovídá, jde o setkávání se. Jak asi  v době digitalizace, kdy už téměř zapomínáme jak vlastně spolu komunikovat, vypadají setkání dvou lidí?  Znají se, neznají se, vidí se po dlouhé době, vidí se chvilku, vidí se dlouhou chvíli… Setkání příjemná, nepříjemná, trapná…

Sešli jsme se proto, abychom se setkali… Setkání může být krátké, dlouhé, žádné, stane se, že se nic  nestane… Jeden z diváků je vyzván přijít na jeviště, dlouze si hledí s performerkou do tváře, přibližují se, vzdalují, objímají se, drží se za ruce a poté odchází.

Zřejmě bych hned na počátku vytkla inscenaci několik zásadních věcí, které se ale netýkají jen Duetů. Bohužel se v poslední době z tanečních a pohybových představení tanec i pohyb jaksi vytrácí. Dokonce i herectví. A proč? Vyčerpali se snad tvůrci?  Je to sice hezké, sledovat jednoho z diváků, jak stojí naproti performerovi a hledí si do očí, to je jistě báječná zábava pro oba dva, hodící se spíše pro silvestrovské hrátky po půlnoci, ale upřímně – co si odnáší divák?  Nutno podotknout, že téma hledění si do očí se v inscenaci několikrát opakuje, nemůžeme tu mluvit o tanci ani o herectví, ani o kostýmech, ani o zajímavých kulisách… co tedy divák vlastně má? Další poměrně neradostný nešvar, který se hojně rozmohl, jsou komentáře v angličtině. Chápu, že cizinci  rádi přijdou do pražských divadel, nicméně, stále ještě žijeme v Čechách. Za náš rodný jazyk, květnatý a krásný, bychom se opravdu stydět neměli. Vždyť mohou klidně na  plátně běžet anglické titulky!

Poměrně unylé  a divákovi celkem  nic neříkající představení prozářilo jak blesk z čistého nebe setkání dvou lidí, kteří „spontánně“ začali tančit. Komediální prvky, dokonalá souhra a maximum užívání si přítomného okamžiku udělalo z tohoto legračního setkání naprosto unikání zážitek pro diváka. Bravo!

A dalším zlomovým okamžikem a dechberoucím překvapením  bylo vystoupení Jitky Hroudové, která možná neměří ani dobrého půl metru  a Duety byly pro ni vlastně první seznámení se s jevištěm. Předvedla různé kreace s poměrně urostlým performerem, takže jejich duet bychom mohli označit jako hru „Velkého s Malým.“ Ale bylo na co se dívat! Člověk žasnul, co všechno je možné. Bravo! Skoro si říkám, že tanec a vystoupení Jitky by bohatě stačily na báječné představení, možná ani žádná jiná setkání nebyla potřebná… Ale kdo ví.

Maličká postavou, ale velká duchem, Jitka Hroudová prozářila Duety

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha

Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu a Markéta Perroud  se těší z večírku

Dále už  propukl bujarý večírek, účastníci pátečního večera si užili výborné jídlo a čas Vánoc může začít.

 

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

PONEC to rozjel do 19. sezóny!

A to přímo po, nebo spíše na, bývalé železniční trati k již neexistujícímu viaduktu Malá Hrabovka. Těsně vedle divadelní budovy PONCE. A začal satirou na aktuální problém i parodiemi na nadužívání angličtiny.

Opening“, jak zní dnes módně a „světově“, k 19. sezóně divadla pro tanec PONEC, proběhl ve středu 18. září. A poněvadž se odehrával na bývalé železniční trati, tak trochu i uctil Mezinárodní den železnice. Ten je právě v sobotu 21. září.

Problém se semafory

Nejen já pociťuji velký problém s příchodem do divadla PONEC. Je akutní ještě více tím, že zpravidla po bezprostředním zahájení představení zůstanou dveře z foyeru do hlediště trvale uzavřeny. A máte smůlu! Ale, jak se do divadla dostat včas a nedostat pokutu za porušení pravidel pěší dopravy? Anebo netrávit na cestě čas jako v době koňských tramvají?

Tak z této křižovatky nevede přímo k divadlu PONEC ani jeden přechod. Dokonce k němu není ani semafor!

Opravdu těžko. Pokud jdete směrem od metra Florenc, kolem Hudebního divadla v Karlíně anebo od autobusové zastávky na znamení Pernerova, tak máte opravdu smůlu. A to přímo obří! Musíte totiž přejít tři ulice v křižovatce!!! Přímý semafor k PONCI prostě neexistuje! Navíc, zbývající semafory křižovatky mají maratónské intervaly, takže tu strávíte skoro sedm minut! A představení může za tu dobu začít… Je sice možnost z toho směru jet autobusy linek 133, respektive 175. Do zastávky U památníku, nad PONEC. Ale tím riskujete, že onen autobus na inkriminované křižovatce chytne „dlouhou“ červenou a vy v něm budete bezmocně stát či sedět. A bezmocně sledovat hodinky a tak maximálně klít.

Vlastní zahájení proběhlo z balkonu divadla PONEC. Uprostřed hlavní osobnost večera Yvona Kreuzmannová, po její pravici Markéta Perroud . A po její levici moderátorka Daniela Voráčková.

A právě tuto neblahou skutečnost pohotově reflektovala úvodní hravá etuda zahájení sezóny v PONCI. Respektive před PONCEM. A pak již jsme pokračovali za svítícíma nohama jednoho z protagonistů na schody, které tu zbyly po bývalém jednokolejném mostu. Na něm vedla bývalá trať z dnešního Hlavního nádraží na trať z nynějšího nádraží Praha – střed, pod kopec Vítkov.

Anglické nápisy (nejen) na střeše

Na náspu po zaniklé trati se odehrával téměř celý zahajovací program. Měl vtip, břit i ironii. Nejvíce mne zaujala satira na nadužívání angličtiny. Vynikla ještě více tím, že v obecenstvu bylo opravdu zanedbatelné minimum těch, kteří by vůbec kdy toužili po cizokrajné komunikaci!

Valná část programu se odehrávala na zmíněném pozůstatku trati. Zbytek vně a na pavlači bývalého drážního objektu. Kdysi se tam tiskly a dále upravovaly (pro ruční tiskárny na každém nádraží) legendární hnědé kartonové jízdenky. Nyní má tento objekt sloužit kultuře. Ale to bychom teď předbíhali…

Původní litinový most Malá Hrabovka u dnešního divadla PONEC,. Tam, kde jede koňský povoz ,se později kroutila druhá tramvajová kolej. Jezdily tam ještě v šedesátých letech minulého století tramvaje číslo 9 a 21.

Většina programu měla skutečně „tah na branku“. I americké titulky promítané na střechu té někdejší tiskárny. Evokovaly tak již kultovní film George Lucase „Americké nápisy na zdech“. Ale nebylo té angličtiny přespříliš? Myslím, že osvětlený Jan Žižka z Vítkova na to koukal tak trochu zarputile… Jsme ještě vůbec v Česku???

Část programu zahájení se odehrávala za okny někdejší tiskárny vlakových jízdenek

Nabitý program

Poslední číslo, parodie na travesti show, nás – zhruba po hodině – zavedlo konečně zpět, do útrob PONCE.

Ještě celkový pohled na onen nýtovaný železniční most

V samotném divadelním traktu pak následovala neformální tisková konference. Moderátorské role se vcelku úspěšně zhostila Daniela Voráčková. Mezi hosty zaujal někdejší starosta, mezitím majitel papírnictví a nynější „žižkovský“ místostarosta a radní pro kulturu Prahy 3, Tomáš Mikeska. To za jeho starostování vznikl PONEC! Zakladatelka a šéfka PONCE i TANCE PRAHA Yvona Kreuzmannová všechny uvítala a seznámila je s novou vizuální podobou grafické komunikace divadla. I textovou, jelikož je doplněna slogany. Inspirovanou 30. výročím od listopadové revoluce 1989. A pak už spíše detailně. Taneční protagonisté se svěřovali se svými zbrusu novými projekty. Většinou speciálně upravenými pro PONEC.

Ještě další variace za okny bývalé tiskárny jízdenek. Tentokrát v podání souboru tyHLe a dalších osobností výrazového tance.

Dlouze se mluvilo o TANCI PRAHA a ČESKÉ TANEČNÍ PLATFORMĚ. Promluvil i zástupce společnosti SÚDOP, nynějšího majitele oné bývalé tiskárny jízdenek.

Tato budova se má stát novým kulturním stánkem. Po rekonstrukci bude obsahovat zkušebny, šatny i další zázemí pro tanečníky a herce či muzikanty.

PONEC se na začátek sezóny dobře rozjel. A ukázal, že „parní“ lokomotivy na bývalé trati jsou již jen vzpomínkou. Věřme, že pojede jako TGV. Ale české!

Foto: DIVADLO PONEC a archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Zvědavost je šance na zážitek!

31. ročník festivalu TANEC PRAHA začíná

Třicátý první Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2019 zahájí živelná a nekonformní korejská choreografka Eun-Me Ahn dílem „Let Me Change Your Name“. Opening festivalu proběhne ve třech večerech, a to od 3. 6. do 5. 6. v divadle PONEC. Další událostí sezony bude představení „OCD Love“ izraelské taneční skupiny L-E-V DANCE COMPANY a světoznámé choreografky Sharon Eyal a slavnostního zakončení se ujme francouzský akrobat a choreograf Yoann Bourgeois. Akce bude trvat až do 22. 6. a kromě Prahy bude probíhat v dalších 22 městech a obcích ČR.

Kromě zmíněných tří světoznámých hvězd tanečního nebe festival představí řadu významných zahraničních tvůrců například z Francie, Švýcarska, ale i vzdáleného Madagaskaru, Indonésie či Ghany. Výrazné zastoupení v programu mají domácí umělci, tentokrát nejen v regionech. TANEC PRAHA se propojil s Pražským Quadriennale (PQ), které se letos koná 6. – 16. 6., a vznikla tak dramaturgická linie Czech Dance Focus for PQ+, jež je zařazena i do programu PQ a uvede premiéru nové festivalové produkce i nejúspěšnější koprodukce Tance Praha posledních let. Přítomnost zahraničních hostů PQ nabízí vybraným dílům výrazné zviditelnění.

Pro festival jsme pečlivě vybírali ze stovek nabídek tak, aby program byl pestrý, vysoce kvalitní, a dokázal oslovit nejrůznější cílové skupiny. Označujeme proto jako ,Family Friendly´ díla, která byla vytvořena pro dospělé diváky, ale jsou vstřícná i vůči dětem od školního věku, zážitky tedy lze sdílet mezigeneračně. Vedle tří událostí se nám podařilo objevit silné soudobé výpovědi v zemích s vlastními hlubokými tradicemi, ať už je to Madagaskar, Ghana nebo indonéský ostrov Jáva. Velké kontrasty i překvapení slibují mladé talenty z evropské platformy Aerowaves, jedni z nich navíc zapojí ve dvoudenním workshopu studenty JAMU. Tabea Martin byla kdysi rovněž objevem této platformy, její osobitý, dnes už zralý přístup se nebojí otevírat tabu pro teenagery i jejich rodiče. Nechybí řada českých děl, výjimečně nejen v regionech, díky úzké spolupráci s Pražským Qadriennale. Je na co se těšit,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha.

Markéta Perroud, umělecká spoluředitelka Tanec Praha a Yvona  Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tanec PrahaMarkéta Perroud, umělecká spoluředitelka Tanec Praha a Yvona  Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tanec Praha

Události sezony 

Světově uznávaná jihokorejská tvůrkyně Eun-Me Ahn nadchla svou pulzující energií publikum už na 30. jubilejním ročníku v představení „Dancing Grandmothers“. Živelná mladistvá energie tanečníků se zde prolíná s minimalistickým hypnotizujícím vystoupením samotné autorky a světlo a tma, jemné a křiklavé odstíny, vážnost a humor se před našima očima proměňují stejně jako identita tanečníků.

Originální a bytostně živelný zážitek přiváži divákům rovněž izraelská choreografka Sharon Eyal, bývalá členka i umělecká ředitelka Batsheva Dance Company, která se svým souborem L-E-V Dance Company převedla v působivou taneční báseň text Neila Hilborna „OCD“ tematizující obsedantně-kompulzivní poruchu a motiv míjení v lásce. Energie představení podtržena vynikající živou hudbou jednoho ze zakladatelů izraelské techno scény DJ Oriho Lichtika zasáhne šestici tanečníků i publikum samotné až v nejzazších koutech nitra.

Živá hudba, avšak zcela jiného žánru, podkresluje i třetí Událost sezony. Program letošního ročníku slavnostně završí v prostorách Národní galerie v Praze – Malé dvoraně Veletržního paláce projekt francouzského umělce Yoanna Bourgeoise „Tentative approaches to a point of suspension“. Postavy a objekty se proplétají pokaždé v jiném prostoru za hranicí fyzična, ve snaze dosáhnout jediného momentu – „momentu zastavení“. Jedná se o naprosto fascinující, nedostižný zážitek plný poezie. Tvorbu Sharon Eyal iYoanna Bourgeoise představí festival TANEC PRAHA vůbec poprvé ve své historii.

Tanec jiných kontinentů

Festivalová dramaturgie pokračuje ve svém zkoumání světů odlišných kultur. Letos nabízí odvážné sólo madagaskarské tanečnice a choreografky Judith Olivie Manantenasoy nesoucí název „Métamorphose“. Dílo je strhující osobní zpovědí nejen autorky samotné, ale také ženského pokolení jako takového. Indonéský tanečník a choreograf Rianto nám zas otevře okénko do prolínání asijských kultur. Ve svém sóle čerpá z tradičního tance a hudby oblasti střední Jávy Lengger. Jeho virtuózní řeč těla doprovází jemný hlas a perkuse umělkyně z téže oblasti Cahwati v dokonalé symbióze. Nová mezinárodní koprodukce festivalu za podpory české ambasády v Ghaně s názvem „Eymen – Úhel pohledu“ vzniká v souhře choreografky a tanečnice Lenky Knihy Bartůňkové a zpěvačky Ridiny Ahmedové. Pracovaly s africkým souborem Ghana Dance Ensemble a přizvaly dva umělce ke spolupráci s českým tvůrčím týmem. Vytvářejí dílo, spojující tradice západní Afriky i střední Evropy, které se zabývá tématy stáří i smrti.

Ridina AhmedováRidina Ahmedová 

Zeptali jsme se …

Lenky ,Knihy´ Bartůňkové  a Ridiny Ahmedové

TM: Co Vám běželo hlavou, když jste uslyšely, že budete zpracovávat takové těžké téma jako je smrt?

Lenka: „První věc, která mě napadla, byla, že nechceme divákům ukazovat, co je to smrt, ale chtěla jsem, aby se představení diváka dotklo. Aby si všechno sám prožil. A okamžitě jsem Ridině sdělila, že tohle je pro mě úplně zásadní a nejdůležitější.“

 TM: Jak lidé v Ghaně prožívají smrt blízkého člověka? Oslavují nebo truchlí?

 Lenka: Měly jsme to štěstí, že jsme se mohly jít podívat na pohřeb jednoho profesora, je to opravdu naprosto diametrální rozdíl v loučení se zesnulým. Naše kultura se neumí vypořádat s tímto tématem. V naší zemi je smrt  strašná tragédie. V Ghaně trvalo rozloučení  celý den, byla to jedna velká párty, kde hrála veselá hudba, tančilo se a zpívalo.“

Ridina: Lidé sice také prožívají smutek ze ztráty blízkého, ale není to tragédie v tom smyslu, že by dotyčný skončil úplně. Zkrátka jen přechází do jiné dimenze.“

Lenka: Mluvíme-li čistě o pohřebnictví, u nás je to spíše obchod. Navíc obřady pomalu i vymírají, některé rodiny je nemají v současnosti už vůbec. V Ghaně je pohřeb úplně zásadní. Vynaloží se na něj sice také velká částka peněz, ale oni na to pořádají  sbírku.“

TM: Co na Vás ještě v Ghaně silně zapůsobilo?

Lenka: Byla jsem už v Africe, věděla jsem, že se střetnu s chudobou, ale nejhorší pro mě asi bylo vidět ty  plasty  všude kolem. U nás už se o tomto problému  hovoří, řeší se, píše se o něm. Ale v Africe jsem si  uvědomila, že uběhne ještě nejméně 50 let než se tohle vůbec  začne řešit, a to už je skutečně velice  pozdě.  Dýchl na mě  z toho opravdový  smutek.“

Děkujeme za rozhovor

 

Dance NEWs

V rámci linie Dance NEWs dává festival prostor mladým originálním tvůrcům úspěšným na evropské taneční platformě Aerowaves. Letos uvede outdoorové představení „House Beating“ polsko-rakouského uskupení Body Architects Hygina Delimata, do něhož se zapojí i studenti brněnské JAMU, a dále velmi zajímavé a podnětné dílo chorvatsko-francouzsko-italského souboru Premier Stratagème Forecasting, jež lehce výstřední formou zkoumá roli youtube v našich životech. Třetím je francouzský choreograf Sylvain Bouillet, který v ojedinělém duetu „White Gestures“ rozehrává na jevišti svůj vztah s osmiletým synem Charliem.

Markéta Peraud A Ridina AhmedováRidina Ahmedová a Markéta Perroud

Tanec Praha Junior

Jako každý rok myslí dramaturgie také na děti a mládež: v sekci TP JUNIOR uvede pozoruhodné dílo švýcarské choreografky Tabey Martin „Pink for Girls and Blue for Boys“, které si zábavnou formou hraje s genderovými stereotypy, a v rámci PQ+ úspěšnou interaktivní taneční inscenaci Barbory Látalové „Karneval zvířat“, jež vznikla na motivy stejnojmenné hudební suity francouzského skladatele Camille Saint-Saënse. Festival pozve diváky i k nahlédnutí do procesu tvorby nové inscenace téže autorky, na níž pracuje se spisovatelkou a performerkou Terezou Říčanovou, pod názvem „Jak se dělají Kozí kraviny“.

Czech Dance Focus for PQ+

V rámci této linie mohou diváci zhlédnout úspěšný, tanečně-audiovizuální projekt Věry OndrašíkovéGuideověnčený řadou cen u nás i v zahraničí či pozoruhodnou performanci Viktora Černického „PLI“, která letos získala hlavní cenu České taneční platformy. Nechybí autorské sólo Terezy Hradilkové „Nepřestávej“,doprovázené živě prvotřídním a uznávaným předním multimediálním umělcem Floexem, či humorný duet francouzsko-belgické autorky Karine Ponties „Same Same, v němž tančí divadelní režisérka Petra Tejnorová
s choreografkou a tanečnicí Terezou Ondrovou, která byla letos za svůj interpretační výkon také oceněna na České taneční platformě. Obě díla získala na stejném festivalu rovněž zvláštní uznání mezinárodní jury.

Tanec v regionech

Festival je vynikající příležitostí pro prezentaci nejzajímavějších děl českých umělců po celé ČR, optimálně v kombinaci se zahraničními díly. Zpravidla jde o kombinaci in-door a out-door produkcí, které z bohaté nabídky vybírají regionální partneři festivalu – viz program TANEC PRAHA v regionech.

Doprovodný program

V Praze i regionech přibližujeme práci vybraných umělců také v doprovodném programu, který nabízí workshopy, diskuse i fotografickou dokumentaci z výzkumu na africkém kontinentu. Vnímání kontextu tvorby vybraných umělců je důležité pro hlubší pochopení děl, která uvádí.

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA je jednou z největších událostí v kulturním kalendáři ČR. Každoročně od roku 1989 festival představuje pestrost a kvalitu aktuální zahraniční a tuzemské taneční scény, dává prostor pro experiment i přesahy do jiných žánrů, podporuje vznik nových děl v roli koproducenta.

Pořádá: Tanec Praha z.ú.

Za kontinuální podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha

Za víceleté podpory: Kreativní Evropa, Aerowaves, Město Plzeň, Město Brno

Za podpory: Rakouské kulturní forum, Velvyslanectví ČR v Akkře, Plzeňský kraj, Francouzský institut v Praze, Velvyslanectví Izraele v ČR

Hlavním mediálním partnerem festivalu je Česká televize

Děkujeme všem partnerům a podporovatelům, které najdete na:

https://tanecpraha.cz/cs/partners

Více informací na:

www.tanecpraha.cz

https://www.facebook.com/tanecpraha

https://www.instagram.com/tanecpraha

Kateřina Kavalírová, Eva Smolíková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN