Přihlášky pro mladé talenty a jejich učitele

Akademie MenART otevírá přihlášky svého pátého ročníku

Stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART vstupuje do jubilejního pátého ročníku. I v příštím školním roce nabídne mladým talentům a jejich pedagogům možnost spolupracovat s 15 mentory – předními osobnostmi české umělecké scény, jež je svou tvorbou budou inspirovat v dalším rozvoji. Zároveň mají studenti příležitost veřejně prezentovat výsledky své práce na prestižních festivalech, které takto otevřeně podporují budoucí generaci. Za uplynulé čtyři roky prošlo Akademií MenART 412 studentů a 275 učitelů. Řada absolventů následně uspěla v přijímacích zkouškách na umělecké školy v Česku i zahraničí. Smyslem Akademie MenART je podporovat nadané žáky a studenty a pedagogům poskytnout inspiraci do výuky. Přijatí studenti a jejich pedagogové získají stipendium na jeden školní rok společné práce s mentorem. „Inspirativní setkání jsou v životě zásadní. Věřím, že možnost pravidelné systematické práce s vynikajícími uměleckými osobnostmi může zásadním způsobem ovlivnit mladou generaci nejen v potenciální kariéře, ale i v ostatních oblastech života a lásce k umění,” je přesvědčena zakladatelka Stipendijní Akademie MenART Dana Syrová.

Role mentorů se v ročníku 2022/2023 ujmou v oboru klasické hudby: klavírní virtuosové Ivo Kahánek a Karel Košárek, sopranistka Kateřina Kněžíková, violoncellistka Michaela Fukačová a flétnista a vyhledávaný pedagog na mezinárodní scéně Jan Ostrý, kytarista Pavel Steidl a také houslista Jan Fišer. Inspirativní setkání v hudebních žánrech bez hranic a autorské tvorbě povedou zpěvačka Radka Fišarová a skladatelka a interpretka Beata Hlavenková. Hornista a dirigent Radek Baborák se zaměří na práci se školními orchestry. Taneční umění přiblíží už počtvrté choreograf a tanečník Jan Kodet a “prkna, co znamenají svět” pak herec Ondřej Nosálek. MenART opět nabídne také práci na poli nejrůznějších výtvarných technik. Do ilustrace a animovaného filmu studenty zavede režisérka a výtvarnice Galina Miklínová a do výtvarné tvorby – pedagog Pavel Mrkus a multimediální umělec Milan Cais.

Detailní informace mohou zájemci najít na stránkách www.menart.cz. Uzávěrka přihlášek je 30. 3. 2022.

“Mezi talentovaným žákem a profesionálním umělcem je jistě spousta rozdílů v dovednostech a zkušenostech, ale v jedné věci jsou, nebo by měli být, stejní. Oba by měli cítit intenzivní touhu vyjadřovat se hudbou. A jelikož touha se vždy lépe prožívá minimálně ve dvou, mám velkou radost z projektu mentoringu, který unikátním způsobem propojuje světy ZUŠ a profesionálního umění – světy, které jeden bez druhého nemohou dlouhodobě úspěšně existovat,” říká zakládající mentor a pianista Ivo Kahánek, který na Akademii MenART bude vyučovat už popáté.

Akademie MenART vznikla v úzké spolupráci s Nadačním fondem Magdaleny Kožené, jehož cílem je podpořit a zviditelnit význam uměleckého vzdělávání v naší společnosti. Akademie nabízí dvojici student – pedagog roční stipendium v rámci uceleného programu spolupráce s mentory, propojuje uměleckou praxi a vzdělávání a inspiruje k výměně zkušeností. Právě vlastní pozitivní zkušenosti z přístupu pedagogů vedly umělce k rozhodnutí stát se pro následující rok mentory.

“Jsem velmi poctěn přizváním do tohoto krásného projektu a budu se s vámi velmi rád dělit o myšlenky a vlastní zkušenosti a snad i já vám budu moci pomáhat nacházet sebe sama, i když vím, že tato cesta nezná konce,” doplňuje kytarista a mentor Pavel Steidl.

Do Akademie MenART se mohou přihlásit žáci základních uměleckých škol, 2. stupně ZŠ či studenti středních škol, kteří se chtějí posunout prostřednictvím práce se špičkovým profesionálem v oboru. Budou se připravovat v ryze studijním prostředí, které nemá ambici soutěžit, avšak cíleně se zaměřuje na rozvoj talentu studentů. Dvojice student či skupina studentů s pedagogem absolvují čtyři až šest pracovních skupinových setkání s mentorem. Skupiny pracují společně, důraz se však klade na individuální přístup a potřeby každé dvojice student-pedagog.

Stipendisté Akademie MenART mají kromě samotné studijní části příležitost představit výsledky své práce na renomovaných kulturních akcích, jako je největší přehlídka klasické hudby v ČR Pražské jaro a také Národní festival Smetanova Litomyšl či Americké jaro a Smetanova výtvarná Litomyšl. Stipendisté rovněž dostanou příležitost se prezentovat v rámci stěžejních projektů celostátního festivalu ZUŠ Open. „Je neskutečně nabíjející prožít naplno svoji lekci s neuvěřitelně inspirativním mentorem, který je vždy plný nápadů, postřehů a fantastických rad,“ říká o programu stipendistka aktuálního ročníku Viktoria Kozánková.

 

 

Akademie MenART 2020/2021 – ohlédnutí

Navzdory pokračující pandemii se i loni uskutečnil čtvrtý ročník Akademie MenART 2020/2021. Studenti se hlásili do oborů operní a muzikálový zpěv, hra na klavír, housle, saxofon a skladba, příčná flétna, divadlo, malba a komiks. MenART zahájilo dvouapůldenní setkání v Kroměříži, poté se v pravidelných třech až šesti celodenních pracovních setkání scházeli mentor – student – pedagog. Mladí hudebníci představili svou práci na nejvyhledávanějších přehlídkách klasické hudby v Česku, jako jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl a multižánrovém festivalu Americké jaro. Naopak svou výtvarnou tvorbu prezentovali jejich kolegové na výstavním festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl, který je doprovodnou akcí stejnojmenné národní hudební přehlídky.

MenART též nabízí webináře určené zejména pedagogům, rodičům i pokročilým studentům. Pilotní webinář má téma Jak z trémy udělat svého pomocníka připravil klavírní virtuos a docent Hudební akademie múzických umění Ivo Kahánek a je dostupný na stránkách Akademie.  S ohledem na vzrůstající zájem též Akademie připravuje jednodenní semináře MenART+ a stejně tak se věnuje setkávání s bývalými studenty v projektu MenART Reunion.

Patron Akademie MenART: RSJ

Mecenáš: Julius Prüger

 

Za finanční podpory: Hlavní město Praha

Partneři a podporovatelé: Erste Premier, Aveton, Centrální depozitář cenných papírů, ČEPS, PVK, Ivana Janečková

Podpora vybraných studentů: Nadace Albatros

Zvláštní poděkování za podporu mladých talentů: Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Americké jaro, Smetanova výtvarná Litomyšl, Bohemian Heritage Fund

Mediální partneři: Harmonie, KlasikaPlus

Spolupracující instituce: ZUŠ Kroměříž, UMPRUM, HAMU, DAMU, DOX

Ve spolupráci s Nadačním fondem Magdaleny Kožené

Foto: Petra Hájská, Radek Baborák 

Silvie Marková
pro Taneční magazín

Rozhovor s herečkou Kristýnou Hrušínskou

„Divadlo je můj druhý domov“

Kristýna Hrušínská pochází ze slavného hereckého rodu a s divadlem v krvi se narodila. Přesto nejdříve vystudovala hotelovou školu a až pak herectví na DAMU. Rodinné Divadlo Na Jezerce je pro ni druhým domovem. V současné době se s Kristýnou Hrušínskou setkáváme v nekonečném seriálu Ulice, kde hraje Vandu Veselou a před kamerou se setkává nejen se svoji maminkou Miluší Šplechtovou, ale také se svým strýcem hercem Rudolfem Hrušínským ml., a jak přizná, je za tuhle roli velice šťastná.

Váš herecký rod sahá až do první poloviny 19. století. S divadlem v krvi jste se již narodila a od mala Vás bavilo, přesto jste nejdříve vystudovala cestovní ruch a průvodcovství na Hotelové škole. Proč jste si vybrala tento obor?    

„Mě vždycky bavila historie a cestování. Po základce jsem byla ještě takové uťáplé jelítko a myslím, že na konzervatoři bych s tím měla problém. Tak jsem se nakonec rozhodla pro cestovní ruch. Každopádně herectví mě pořád lákalo, tak jsem to zkusila po maturitě na DAMU a ono to vyšlo. Myslím, že by mě strašně bavilo jezdit po světě a uvádět třeba cestopisy, nebo něco takového. Skloubit herectví s cestováním a historií.“

Díky znalosti jazyků jste byla na stáži ve Finsku a Tunisku. Jaká to byla pro Vás zkušenost?

„Bylo to parádní. Byla to vlastně taková neplacená brigáda v cizí zemi. Pracovala jsem za byt a stravu a zároveň jsem měla spoustu volného času na cestování a prozkoumávání okolí. Finsko je nádherná země. Trochu mi připomíná Jižní Čechy, možná proto se mi tam tak líbilo:-)

Máte staršího bratra Nikolu a sestru Báru a jen Vy jste se ze sourozenců vydala na hereckou dráhu a vystudovala herectví na DAMU. Co rozhodlo, že herectví je to pravé povolání pro Vás?

„Já nevím. Asi to, že mě přijali na DAMU.  Každopádně Bára si taky zahrála v televizním filmu Město bez dechu. Hrála tam malou houslistku. A na to, že na housle vůbec neumí, roli zahrála skvěle!“

z focení pro značku Fraise Kamily Jahodové

Jak vzpomínáte na své hostování ve zlaté kapličce v ND v roli Clarice ve hře Sluha dvou pánů (2010)?

„Tuhle roli mi kdysi nabídl Ivan Rajmont, který hru režíroval a byl tehdy naším vedoucím ročníku na DAMU. Byla jsem z toho nadšená. Vždyť Národní divadlo byla po generace meta všech herců. Nevím, jestli je tomu tak pořád, ale já jsem byla tehdy z té nabídky paf:-) Když se blížila moje premiéra v tomhle představení, tak se mi pokaždé, když jsem jela kolem ND tramvají, rozbušilo srdce.“

Řadu let jste členkou Divadla Na Jezerce, které založil Váš tatínek Jan Hrušínský. Někde jste řekla, že díky tomu, že Vaše rodina provozuje herectví několik generací, je pro vás chodit pracovat do divadla, jako chodit domů… Platí to stále, a co pro divadlo znamená?

„Ano, v případě Divadla Na Jezerce tomu tak je. Je to vlastně můj druhý domov. Divadlo a jeviště je takový zvláštní, magické místo. Necítíte se úplně fit, je vám ouvej, něco vás bolí, ale vlezete na jeviště a všechno to zmizí a jen si užíváte tu odezvu od diváků. Je to krásný povolání.“

Divadlo Na Jezerce – Naprostí cizinci – Kristýna s Janem Řezníčkem, Ondrou Kavanem, Bárou Kodetovou, Petrem Vackem, Patricií Pagáčovou a Radkem Švecem

Na scéně se setkáváte také se svými rodiči a s oběma jste si  zahrála také ve filmu Pánský klub, v němž si zahrál také Váš syn Vojtěch a režii měl Váš manžel Matěj Balcar. Jak se Vám pracovalo, je výhodou, že jste rodina a znáte se dobře, nebo to má i stinné stránky?

„Jojo, Matěj si nás tam obsadil všechny. Mne se s Matějem pracuje skvěle. Díky tomu, že si vlastně spoustu věcí, které pak režíruje, píše sám a já jsem jeho první čtenář i kritik, tak přesně vím, jak chce postavu i celou hru pojmout a já se pak snažím mu to na jevišti, potažmo před kamerou, nekazit. A hraní s rodiči si užívám. Je to tradice v našem rodě:-) To, že v Pánském klubu hraje i náš Vojtík je super. Byť mu v době natáčení byly necelé 4 roky, zvládl všechno naprosto skvěle. A ještě s úsměvem.“

Kristýna Hrušínská s manželem

Nejnověji máte také roli v nekonečném seriálu Ulice, kde hrajete Vandu Veselou, která se vrací do Čech z emigrace za svoji matkou, kterou hraje Vaše skutečná maminka Miluše Šplechtová. Jak se sžíváte s touto rolí? Je vám Vanda něčím blízka?

„Já jsem za tuhle roli strašně šťastná. Už proto, že se před kamerou setkáváme s maminkou, ale také se strejdou Rudolfem, se kterým hraji úplně poprvé. Tak z toho mám velkou radost. Vanda je takové přerostlé dítě, není moc praktická, spoustu věcí si bere osobně. A hlavně má opravdu moc ráda svojí maminku. A to právě máme společné:-)“

Jaké role ráda hrajete? Je Vám bližší komedie nebo drama a jak se kamarádíte s kamerou?

„Vlastně mám na role docela štěstí, hraji je všechny ráda. Každá má něco do sebe. Je nádherný pocit slyšet v hledišti smích a vědět, že se ti lidé smějí díky mně. A zároveň je pěkný, když je v hledišti hrobové ticho a po představení mi říkají, že i slza jim ukápla. Ne, že bych ráda lidi přiváděla k slzám, ale vlastně mě to vždycky tak potěší:-) S kamerou jsme se docela skamarádily. Uvidíme, jak dlouho nám to kamarádství vydrží, já ho rozhodně ukončovat nebudu:-)

z focení pro značku Fraise Kamily Jahodové

 A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

„Každou volnou chvilku jsem se svým synkem Vojtíkem a manželem Matějem. Moc rádi spolu jezdíme po výletech. Sem tam je ovšem potřeba mít takovou chvilku jen sama pro sebe. Mám to štěstí, že máme velkou rodinu, takže se stává, že když má Matěj práci, tak si babičky Vojtíka rozeberou a já mám třeba dva dny jen pro sebe. To pak sedím na terásce, piju kafíčko, plzínku, učím se texty, jdu si zaběhat, zaplavat a sem tam vlítnu na Instagram. To je jediná sociální síť, kterou jsem propojená se světem.“

Kristýna Hrušínská:

Narodila se 5. 3. 1985 v Praze – rodiče – herci Miluše Šplechtová a Jan Hrušínský. Dědeček Rudolf Hrušínský byl slavný herec, strýc Rudolf Hrušínský ml. a také bratranec Rudolf Hrušínský nejml. se také vydali na hereckou dráhu. Díky herci Hynkovi Muškovi je rod Hrušínských spřízněn s hereckým rodem Kostkových, který je jejich společný předek.

Vystudovala cestovní ruch a průvodcovství na Hotelové škole a herectví na DAMU. Je členkou Divadla Na Jezerce, které založil její otec, jehož je také principálem.

Film a TV – Hodina klavíru, Setkání v Praze s vraždou, Nemocnice na kraji města – nové osudy, Vyprávěj, Doktoři z Počátků, Vánoční kameňák, Modrý kód, Pánský klub, Ulice…

Manžel – režisér a scénárista Matěj Balcar a mají syna Vojtěcha (2017). 

Foto: Archiv K. Hrušínské 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Rozhovor s režisérkou, herečkou a dabérkou Pavlínou Dytrtovou

„Nejraději dabuji podivínky nebo bláznivé ženy! Můžu si hrát s hlasem!“

Dabing ji provází díky mamince již od dětství a Pavlína Dytrtová mu zůstala věrná a stále ji velice baví, i když si vyzkoušela režii a úpravu textů. Právě ji si američtí producenti vybrali na český dabing Miley Cyrus v seriálu Hannah Montana. V současné době dabuje Tokio v jednom z nejsledovanějších seriálů La Casa de Papel a v dabingovém studiu se setkává nejen se svoji maminkou Helenou Dytrtovou, ale také se sourozenci Pavlem Dytrtem a Helenou Němcovou a už první krůčky v dabingu zaznamenala také její starší dcera Berta. Její velkou láskou je také zpěv a od doby co je maminkou, hlavně její dvě holčičky. 

Pavlína se narodila v květnu roku 1984. Maminka Helena Dytrtová je dabingová herečka, režisérka, upravuje dialogy, působí jako zpěvačka a muzikálová herečka. Bratr Pavel Dytrt také dabuje a hraje v divadle a sestra Helena Němcová je rovněž dabingová herečka a působí jako učitelka v mateřské škole.

Pavlína působí v dabingu jako herečka, režisérka i úpravce dialogů. Věnuje se převážně rodině. Je rozvedená a má dvě děti.

Díky mamince Heleně Dytrtové jste v dabingovém studiu vlastně vyrostla a sotva jste se naučila číst, už jste získala první roli. Jaké bylo vyrůstat v dabingovém studiu?

„Maminka mě brala všude s sebou. Divadelní představení, ve kterých hrála a zpívala, jsem znala nazpaměť. A opravdu, jakmile jsem se naučila číst, zasvětila mě do světa dabingu. Přinesla domů VHS s filmem, ve kterém jsem měla dabovat, a scénář. Zkoušela jsem si to pořád dokola a už to bylo. Dnes je to pro mě jiné než tenkrát před třiceti lety. Dřív se sešli ve studiu všichni herci a trávili spolu při natáčení čas. Byla zábava. Nyní jsme ve studiu každý sám, takzvaně se „vytočím“ a jdu. Pamatuji si, že když jsem byla malá, kolikrát se točilo do noci. Občas jsem usnula na textu na stolku, jindy jsem spala v režii na gauči. Vůbec mi to ale nevadilo, byla jsem šťastná, že jsem s mámou a ostatními.“

Američtí producenti si vás vybrali na dabing Miley Cyrus v seriálu Hannah Montana a vy jste se stala její dvorní dabérkou. Jaké role ráda dabujete?

„Nejraději dabuji podivínky nebo bláznivé ženy. To je opravdu zábava. Můžu si hrát hodně s hlasem. Stejně tak u Hannah. Ta v seriálu mění hlas z vteřiny na vteřinu. Na každé roli se dá něco najít, ať je kreslená nebo například hororová. Mám velkou hlasovou výhodu, můžu ve svých 37 letech stále dabovat patnáctileté puberťačky. Nyní například dabuji Tokio v seriálu La Casa de Papel pro Netflix je to jeden z nejsledovanějších seriálů.“

Věnujete se také zpěvu a s maminkou jste nazpívaly písničku do Shreka nebo titulní znělky k filmu Andílci a seriálu Noddy a jako zpěvačka jste působila i v rockové kapele Lord Mayor Idiot…

„Celá rodina zpívá snad od narození. Maminka nás k tomu vedla vážně svědomitě. Zpívali jsme pořád a všude. Učila nás kánony a vícehlasy, jsme takový rodinný sbor :). Máma zpěv vystudovala a své vědomosti nám celý život předává. Českou hymnu nás naučila ze všeho nejdřív. Je to nádherný pocit, když vstoupíme do nějaké kapličky a společně si zazpíváme. Kapela LMI už pár let nehraje. Ale ty roky jsme si báječně užili. Zpěv je úžasná a krásná věc.“

Vystudovala jste gymnázium a Soukromou Vyšší Odbornou Školu Umění a Reklamy. Přesto vaší pracovní náplní zůstává dabing. Neláká vás divadlo nebo práce před kamerou?

„Popravdě jsem šla studovat SVOŠUR jen proto, že jsem netušila, co dělat po gymnáziu. Ale už v době studia jsem věděla, že práce account manažerky v reklamní agentuře není pro mě. Nikdy jsem ovšem neuvažovala, že bych vystudovala konzervatoř nebo například DAMU. Jsem dost stydlivá, což o mně ví málokdo, podle lidí vystupuji sebevědomě. Také si myslím, že nejsem fotogenická. Divadlo by pro mě bylo stresující, nevěřím totiž, že mám herecký talent. Dabing je úplně jiná disciplína. Někdo to umí na prknech slávy brilantně rozjet, ale v životě by nemohl dabovat. Já to mám obráceně.“

V dabingu se věnujete také úpravě textů a režii. Co vás na dabingu baví nejvíc?

„Nejvíce mě baví právě samotné dabování. U toho se dokážu občas pěkně vyřádit a pořádně zapotit. Na úpravu dialogů a režii teď nemám čas, jelikož jsem na rodičovské dovolené. Od září, kdy půjde mladší dcera do školky, se ovšem hodlám vrátit zpět. V tomto směru si věřím.“

Často pracujete s maminkou a sourozenci. Jaké to je všichni v dabingovém studiu, a ještě k tomu režírovat maminku?

„Zřejmě to bude znít špatně, ale pro nás je to už celkem rutina. Jak už bylo řečeno, v dabingu se pohybujeme od malička. Bratr Pavel také režíruje. Vlastně se tak nějak dokola režírujeme všichni navzájem :). Jsme na to zvyklí, není to nic zvláštního.“

 Máte dvě děti, také je s sebou vodíte do dabingového studia?

„Občas je těžké sehnat hlídání, takže beru holky samozřejmě s sebou. Berta (9) dohlédne na Beátu (3), pěkně čekají třeba na pohovce, a musím říct, že ohromně pomáhají mobily nebo tablet. Ve studiích znají dcery od miminek. Často přijde otázka: „Tak kdy už začnou ty tvoje holky konečně dabovat, potřebujeme děti.“ Bertička už trochu dabuje. Jde jí to čím dál lépe. Trénujeme spolu doma, aby se nestyděla a aby nekuňkala. Babička Helena ohromně pomáhá.“

 A co odpočinek a koníčky, máte na ně čas?

„Já ráda spím. To je pro mě tím největším odpočinkem. Mám štěstí, že spí obě holčičky od narození celou noc. Čas na koníčky se vždycky najde. Moc ráda drhám, háčkuji, zpívám, kutím a šíleně ráda vařím. Vařením se uklidňuji. Mí strávníci jsou úžasní! Pochvala od partnera a dětí mě vždycky moc potěší. Dělají mi jen samou radost. Takže jsou vlastně také mým obrovským koníčkem.“

Veronika Pechová 

pro Taneční magazín

PETR TYC novým ředitelem Konzervatoře Duncan Centre

Nastoupí počátkem srpna!

Jaksi symbolicky, právě když Konzervatoř Duncan Centre slaví 30 let od svého založení, vyhlásila Rada hlavního města Prahy, na začátku března 2021, konkursní řízení na funkci ředitele, popřípadě ředitelky této příspěvkové organizace.

Podle zápisu z jednání Rady hlavního města Prahy dne 14. června 2021 byl jmenován novým ředitelem tanečník, pedagog a choreograf Petr Tyc. Od 1. srpna 2021 tak nahradí tak stávající ředitelku PhDr. Romanu Lisnerovou.

PhDr. Romana Lisnerová

Petr Tyc absolvoval Taneční konzervatoř Praha roku 1983. Pak v roce 1992 obor choreografie na HAMU a dále stáž u Merce Cunninghama v New Yorku v létě 1993. Jako tanečník byl angažován v Pražském komorním baletu (1983–1992), Rambert Dance Company Londýn (1992–1994). Později působil jako nezávislý choreograf pedagog. V roce 2000 rovněž jako šéf baletu v libereckém divadle.

Petr Tyc

Jako choreograf Tyc debutoval „Etudami pro Bambini“ M. Smolky (PKB 1984). Na celostátní baletní soutěži Bratislava 1985 získal za, choreografii 2. cenu. V roce 1994 v Londýně inscenoval „Hymnusna hudbu G. I. Gurdieffa. Za jeho nezávislé a grantové projekty lze jmenovat: „Příběhy k nedovyprávění(1994), s hudebním seskupením Agon a tanečníky PKB. Anebo díloIthaka na grafickou partituru A. Logothetise (1996).

Byl rovněž interpretem sólových choreografií N. Vangeli, P. Zusky a S. Sandroniho ve večeru „Znásobeně sám“ (1998). A podílel se na režii minimalistické opery P. Glasse „Pád domu Usherů“ (1999). V Liberci nastudoval „Čtyři biblické tance“ aSáře bylo devadesát let“ při zmíněném angažmá roku 2000.

Petr Tyc vždy inklinoval k pohybové abstrakci a minimal dance. Od 1995 se věnoval i výuce moderní techniky. A to externě na TKP, TK HAMU, DAMU i v jiných vzdělávacích institucích.

Foto: archiv TM

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN