Další letní ztráta českého tance – EVA KRÖSCHLOVÁ

Navždy odešla dcera slavné matky, tanečnice, choreografka, spolupracovnice Otomara Krejči i Jiřího Srnce, významná teoretička, spisovatelka i pedagožka

Je smutnou ironií, že doslova a do písmene v předvečer zahájení jubilejního dvacátého ročníku Letních svátků staré hudby odešla na věky osobnost, která se této problematice, ve sféře tanečního umění, velmi věnovala… Ve středu 10. července zesnula ve věku nedožitých devadesátých třetích narozenin velká individualita českého tance Eva Kröschlová.

Tanečnice, pedagožka, choreografka a teoretička Eva Kröschlová se narodila, jako Eva Schürerová, 13. Prosince 1926 v Praze. Již od dětství měla k tanci velice blízko. A to zejména díky své matce Jarmile Kröschlové, přední představitelce moderního výrazového tance, absolventce Jaques-Dalcrozovy školy. Dá se říci, že pedagogickou dráhu měla geneticky zakotvenou. Otec Evy Kröschlové byl Němec, konkrétně známý teoretik, autor odborných publikací i pedagog, ale zejména docent dějin umění na univerzitě v Halle – doktor Oskar Schürer.

Eva Kröschlová

Postupně mladá Eva získala taneční vzdělání v maminčině škole. Tam se, od roku 1939, stávala výraznou členkou její skupiny. Tamtéž pak v letech 1947 až 1949 pedagogicky působila. Posléze vyučovala na Lidové škole umění v Litoměřicích (1947-1949), od roku 1952 pedagogicky vedla lidové a historické tance, rytmickou výchovu a jevištní pohyb na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Tam se stala také docentkou roku 1990.

V pozici choreografky Kröschlová spolupracovala s řadou souborů a divadel. Počátkem šedesátých let minulého století s Černým divadlem Jiřího Srnce, byla stálou spolupracovnicí Otomara Krejči v Divadle Za branou a podílela se na dalších velmi pozoruhodných činoherních inscenacích.

Eva Kröschlová je autorkou mnoha knih. Připomeňme si alespoň ty nejznámější: Polka (1961), Tance osmi století (1963), Pohybové etudy (1963), Hudební výchova pohybem (1969), Kontratance různých končin (1979), Dobové tance 16.-19. století, skupinové formy (1981), Kapitoly z dějin tance v Dějinách umělecké kultury (1989) a mnohých dalších titulů.

Mezi řadou ocenění, které za svůj plodný život získala, si sama Kröschlová velmi vážila odborné ceny Next Wawe z roku 2006.

Od roku 1985 učila Kröschlová historické tance na Letní škole staré hudby v Kroměříži a ve Valticích. V letech 1995 až 2000 pracovala se skupinou renesančních tanců La Fiamma, jež měla pravidelné programy ve Valdštejnské zahradě. Od roku 2000 vedla vlastní taneční soubor Chorea Historica.

Eva Kröschlová se, stejně jako její matka, dožila úctyhodného věku. Česká taneční scéna v ní ztrácí obrovskou individualitu i oporu. TANEČNÍ MAGAZÍN vzdává touto krátkou vzpomínkou čest její památce.

Foto: archiv redakce

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražské Quadriennale 2019 finišuje do cíle!

Poslední víkend. █ Nenechte si ujít audiovizuální projekt 36Q° v Malé sportovní hale na Výstavišti! █ Experiment s měnícími se hranicemi. █

Největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie na světě, která se v české metropoli koná jen jednou za čtyři roky, má před sebou poslední víkend. Nenechte si ujít jeden z nejvýraznějších projektů, který přetvořil celou Malou sportovní halu na Výstavišti v prostředí, kde umění potkává nejnovější technologie – od hudby přes světelný design až po virtuální realitu či senzorické zážitky. Jako hlavní část projektu „36Q˚“ vznikla v celém prostoru haly interaktivní instalace „Blue Hour“. Ve spolupráci s mnoha dalšími osobnostmi z nejrůznějších oborů ji připravil audiovizuální umělec Romain Tardy. V uměleckém týmu byla například výtvarnice Tereza Stehlíková či světelná designérka Pavla Beranová. Akreditace i kompletní program Pražského Quadriennale jsou k dispozici na www.pq.cz, jednodenní vstupenky jsou k dostání v síti GoOut.

Projekt „36Q˚“ („tři sta šedesátka“) představuje scénografii jako prostředí, kde technologie a umění splývají, aby vytvořily jedinečný zážitek. Kurátoři Markéta Fantová a Jan K. Rolník proměnili celou Malou sportovní halu v interaktivní smyslové prostředí, kde dostávají prostor obory jako světelný design, video projekce, zvukový design a kompozice nebo virtuální realita, taktilní design a kreativní kódování. Projekt je založený na intenzivní týmové spolupráci a propojuje zkušené umělce se začínajícími designéry za účelem kolektivní tvorby. Kurátorský a umělecký tým se zaměřil na experimentování s měnícími se hranicemi mezi „nehmotným“ či „virtuálním“ a „skutečným“ světem. Centrem „36Q°“ je imerzivní instalace „Blue Hour“ vznikající pod vedením audiovizuálního umělce Romaina Tardyho. Toho si mohou návštěvníci pamatovat například z loňského Signal festivalu, kde svou instalací oživil kostel Cyrila a Metoděje v Karlíně.

Blue Hour (modrá hodina) je označení pro denní dobu těsně před setměním, kdy se šeří a vše okolo dostává nejčastěji právě modrou barvu. Přeneseně by měl název také odkazovat k nejasné hranici mezi dvěma jevy nebo světy: mezi dnem a nocí, virtuálním a reálným, fyzickým a digitálním. V širším slova smyslu by tento „tranzitní stav“, měl vypovídat o dnešní době, která se nachází na rozhraní předdigitální a podigitální éry a na počátku internetové provázanosti,“ vysvětluje umělecký lídr projektu Romain Tardy.

Na instalaci „Blue Hour“ se podílel tvůrčí tým složený z šesti pracovních skupin. Jejich vedoucími byli: Pavla Beranová (světelný design), Robert Kaplowitz (zvukový design), Tereza Stehlíková (senzorická prostředí), Shannon Harvey (systémová integrace), John Richards (experimentální zvuk) a Paul Cegys s Jorisem Weijdomem (virtuální realita).

Projekt „36Q˚“ vznikl díky materiální podpoře firmy Robe a dalších technologických a vývojářských partnerů, kterým se daří posouvat hranice oboru.

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru probíhá až do 16. června na pražském Výstavišti, ostrově Štvanice, v prostorách DAMU a na mnoha dalších místech. Návštěvníkům nabízí expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Více na www.pq.cz.

Foto: Tomáš Brabec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Divadlo DRAK hledá ředitele! Či ředitelku?

Zájemci a zájemkyně, hlaste se do 4. června. Ve výběrové porotě nebude Milan Hein z Ungeltu, nýbrž Milan Hajn z DRAKU!

Paní Eliška Finková, která v čele této legendární divadelní loutkové scény stojí od 1. ledna 2010, totiž funkci ředitelky opouští na konci letošního roku. Správní rada Divadla DRAK a Mezinárodního institutu figurálního divadla o. p. s. proto na obsazení místa ředitele/ředitelky vypsala výběrové řízení.

Uzávěrka přihlášek je 4. června 2019 a uchazeči, kteří splní požadované podmínky, budou moci svou vizi představit výběrové komisi na neveřejném slyšení 12. června.

Výběrové řízení je otevřené všem zájemcům splňujícím předepsané předpoklady, mezi které mj. patří ukončené vysokoškolské vzdělání, orientace v oboru a kulturní přehled, aktivní znalost minimálně jednoho světového jazyka nebo manažerské a komunikační dovednosti. Uchazeči rovněž musí předložit koncepci řízení a rozvoje divadla, včetně jeho organizační struktury, na období příštích šesti let. Na webových stránkách Divadla Drak jsou k dispozici podmínky výběrového řízení i základní dokumenty týkající se činnosti Divadla DRAK a MIFD o. p. s. (zakládací smlouva, statut a výroční zprávy divadla). Nového ředitele jmenuje správní rada Divadla DRAK a MIFD o. p. s. na základě výsledků výběrového řízení. 

Divadlo DRAK

Požadovaný nástup do této funkce je 1. ledna 2020; případně dle dohody i dříve. S dotazy týkajícími se výběrového řízení je možné se obracet na předsedkyni správní rady Mgr. Janu Burdychovou nebo na ředitelku divadla Ing. Elišku Finkovou (kontaktní adresa info@draktheatre.cz).

Výběrová komise, kterou jmenovala správní rada Divadla DRAK a MIFD o. p. s., bude pracovat v tomto složení: Jan Dvořák (teatrolog a nakladatel), Milan Hajn (herec Divadla DRAK), Miloslav Klíma (dramaturg a pedagog DAMU), Petr Lanta (režisér), Kateřina Lešková Dolenská (šéfredaktorka časopisu Loutkář a pedagožka DAMU) a Zdeněk A. Tichý (dramaturg programu ČT art, divadelní publicista a pedagog DAMU).

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se členy mladého souboru „Intelektrurálně”, ANDREOU DUDKOVOU, ANNOU CHRTKOVOU a JANEM MATÝSKEM

„Scénografie je pro nás situace.“

Rozumí vaši rodiče tomu, co děláte? Naši teda ne. Nechceme na sebe mít nárok, že děláme ,To Umění´, které je chápáno pouze v našem uměleckém okruhu,“ tak zahájili tři mladí progresívní studenti náš ,trialog. Anna Chrtková a Andrea Dudková studují scénografii v ateliéru Jany Prekové na brněnské JAMU. Skupinu „Intelektrurálně“ s nimi tvoří ještě Jan Matýsek – dnes už absolvent stejného oboru. S návrhem „Praha není Česko´” uspěli v otevřené výzvě vypsané Institutem umění a stali se tak nezávislými kurátory české expozice ve studentské sekci na letošním ročníku Pražského Quadriennale.

Kolektiv Intelektrurálně – zleva: Andrea Dudková, Anna Chrtková, Jan Matýsek před stánkem z Chlumce nad Cidlinou

Co myslí tím, když říkají, že „Praha není Česko“? Jak se to projevuje v jejich tvorbě a jakým způsobem na tento fenomén jejich expozice na PQ reaguje? TANEČNÍ MAGAZÍN musí za zprostředkování rozhovoru poděkovat nejen autorce Amálii Bulandrové, Czech Theatre Magazinu, pro nějž původně rozhovor vznikal, ale zejména Adamu Dudkovi.

Mohli byste se čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU stručně představit? Kdo tvoří umělecký tým projektu „Praha není Česko“?

Andrea, Honza a Anna – tvoříme spolu skupinu Intelektrurálně. A pak také úžasný produkční tým Adam a Eva. Dále máme okolo sebe ještě celý širší tým – lidi zodpovědné za grafiku a video, hudbu, a tak dál. A každý výlet má také svoje autory a vlastní produkci.

V rámci vaší expozice se nesetkáváme pouze s (jedním) výstavním objektem, nýbrž s konceptuálním projektem – jak byste jej popsali?

Náš projekt ,Praha není Česko´ má dvě roviny. Jednak na výstaviště přenášíme náš oblíbený stánek se zmrzlinou (pochází z Chlumce nad Cidlinou), uvnitř kterého bude sídlit pobočka cestovní agentury. A ta pořádá výlety-exkurze mimo Prahu. Stánek nějakým způsobem přenáší ne-Prahu do Prahy a prostřednictvím výletu zase Prahu (návštěvníky) do ne-Prahy. Jedná se tedy o jeden objekt ve výstavních prostorách a pak o takové, dejme-tomu, živé akce.

První pražská pivní tramway, konečné na Spořilově, v Praze 4, patří mezi ikony výletů. Je zajímavé, že v Chlumci nad Cidlinou, odkud pochází zmrzlinový stánek, vyrábí skvělé pivo Rodinný minipivovar U Vacků…

Kolik jednotlivých výletů, čili exkurzí bude? Půjde třeba i o výlety za komfortní zónu účastníků?

Výletů bude celkem šest. Hm, to záleží na nich, na účastnících 😊. A taky na typu výletu. Troufáme si tvrdit, že minimálně jeden z nich za komfortní zónu všech rozhodně půjde.

Kdo jsou autoři či organizátoři výletů?

To je celý širší tým okolo nás, který čítá studenty Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Ateliéru intermedii brněnské FaVU, mezioborový tým studentů z JAMU, dále kolektiv Czechia a Michala Pěchoučka. Jeden výlet připravujeme i my tři.

Vybírali jste lokality, zejména cíle výletů, podle nějakého klíče?

Dalo by se říct, že máme klíč v dramaturgických okruzích. Vytvořili jsme šest kategorií, které nesou spektrum a vážou se k národnostnímu specifiku. Jako například kultura, příroda, mytologie, téma vztahu práce a společnosti. Lokality jako takové ale už vybírali samotní autoři, kteří vytvářejí i program jednotlivých výletů.

Anna Chrtková

Považujete (pražský) umělecký svět za „uzavřený“? Jde podle vás o „sociální bublinu“?

Rozhodně je to sociální bublina, jako ostatně všechny jiné. Ale nejenom sociální, ale i kulturní – ta nás především pálí. Rozumí vaši rodiče tomu, co děláte? Naši teda ne. A to je i cíl naší expozice a našich výletů – nemít na sebe nárok, že děláme ,To Umění, které je chápáno pouze v našem uměleckém okruhu. Jde nám právě o setkávání jiných kruhů. Ve velkých městech se ukazuje reprezentativní kultura, která mimo ně pokulhává. V tomto kontextu považujeme expanzi PQ mimo Prahu za zásadní, důležité je pro nás právě to setkání.

Chápu to tak, že svými výlety přislibujete autenticitu – autentické Česko, potažmo autentickou kulturu mimo instituce a kulturní centrum Prahy. Je pro vás autenticita v umění zásadní?

No, to je těžká otázka. My vlastně tvoříme hyperrealismus, spíše než autenticitu. Protože ty situace, které na výletech-exkurzích vzniknou, jsou ve své podstatě řízené, režírované, animované. Návštěvníci jsou vloženi do konkrétní situace a je na nich, jak se zachovají, stejně jako na obyvatelích našich destinací.

Jan Matýsek kostýmovaný

Jakou roli tedy má ve vašich výletech jejich účastník, tedy divák?„Divák-účastník jede na výlet nebo na víc výletů. To je jeho základní aktivita. Dále je nositelem situace, je pilířem oné hyperreality, kterou stavíme, protože bez něj by nevznikla. Zároveň je ale každý účastník svobodný. Je to sice exkurze, ale je tam sám za sebe. Ve svém jednání má volnou ruku.“

Anna Chrtková v zrcadle (dějin?)

Co si od vlastního projektu slibujete?

Doufáme, že se podaří vytvořit situace, které budou vyvolávat otázky. Otázky o vztahu jednotlivce k ostatním, vztahu centra a regionu, o vztahu k lidem, kteří nemají blízko k umění. Chceme rozvést dialog. Zažít ,to´ společně, necítit se rozděleně. Je to o něčem společném a my sami nevíme, do čeho jdeme. Je jedno, kdo co dělá. Prostě se jede na výlet za někým, za něčím…“

Na závěr mám ještě dvě otázky přímo související s vaším oborem. Jaký je vztah vašeho projektu k současné scénografii?

Necítíme to jednoznačně jako cílený komentář nebo úder současné scénografii. Naše kontexty přesahují scénografii. Scénografie sama o sobě se vystavovat nedá. Je to o situaci, o vztahu, atmosféře. Místo toho, abychom vystavovali prázdný design, raději vytvoříme situaci.“

Andrea Dudková. Směje se? Anebo rozjímá?

A jak vy – umělecký tým – scénografii chápete? Najdete definici, na které se shodujete?

Rozhodně se všichni shodujeme v tom, že scénografie je pro nás situace, nějaký rámec dialogu, vztahu. Určitě to není jenom materiál.“

Amálie Bulandrová,

Czech Theatre Magazine,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Praha není Česko“ – expozice českých studentů na Pražském Quadriennale 2019

Můžeme se těšit na výlety za hranice všedních dnů! A nejen tam…

Tuzemské začínající umělce bude na letošním ročníku Pražského Quadriennale reprezentovat kolektiv Intelektrurálně se svojí kurátorskou koncepcí nazvanou „Praha není Česko“. Expozice studentů Janáčkovy akademie múzických umění se věnuje tématu centralizace kulturní identity i umělecké tvorby a ztráty celonárodního kontextu. Více pohledů na české tradice, povahu nebo naturel i krajinu návštěvníkům studenti zprostředkují skrze sérii šesti výletů za hranice metropole.

K roku 2018 žilo ve velkých městech podle údajů Organizace spojených národů 55 % světové populace. Do roku 2050 by měl podíl lidí žijících mimo venkov přesáhnout dvě třetiny obyvatel planety. V České republice žije v urbánních oblastech dokonce více než 70 % lidí, přičemž největší a dlouhodobě stabilní přírůstek si podle dat ČSU připisuje téměř výhradně Hlavní město Praha. Ještě patrnější je trend sílící pozice „superměst” v zahraničí.

Lze po návštěvě Londýna s čistým svědomím prohlásit, že jste byli v Anglii?

Zvětšují se tak i rozdíly ve složení obyvatelstev metropolí a venkova; jejich životní styl, názory a obecně kultura, kterou konzumují, nebo naopak zase tvoří. Z pohledu turistického pak začíná být stále obtížnější zažít Francii v průběhu eurovíkendu v Paříži, natož pak zažít Ameriku za týdenní pobyt strávený kdekoliv v metropolitní oblasti New Yorku.

Spolu s ekonomickou aktivitou se do center přesouvá také stále větší podíl aktivních umělců. Ti na jednu stranu rozmachu měst aktivně přispívají, například skrze vytváření podhoubí pro rozvoj městské kultury a takzvaně kulturních a kreativních průmyslů. Jak moc je ale tento výsledný kulturní a umělecký mišmaš autentický? A co mají na mysli autoři české studentské expozice na PQ 2019, když říkají, že Praha není Česko?

Jak zažít Česko a zároveň prezentovat aktuální vysokoškolskou scénografickou tvorbu na 25 m2.

Na festivalech, veletrzích a přehlídkách obecně se zpravidla prezentuje výběr toho nejlepšího, co je na daném území aktuálně k mání. V Praze bezesporu to „nejlepší” současné české umění, nebo alespoň jeho určitá část, vzniká. Členové kolektivu Intelektrurálně se rozhodli pro přístup opačný. Návštěvníky Pražského Quadriennale vezmou na místa, kde se česká kultura historicky formovala a ještě stále formuje.

Organizátoři zvou na svou akci slovy: „Návštěvníku Pražského Quadriennale, zažij s námi opravdové, autentické Česko – vezmeme tě za hranice Prahy. Mimo sociální a kulturní bublinu uměleckého a divadelního světa. Naší scénou je česká krajina a ve spolupráci s trampy a houbaři, dobrovolnými hasiči, zahrádkáři, obecními zastupiteli, kutily a mezinárodním publikem vytváříme společné, šťastné universum.“

Nabídka výletů CK Praha není Česko

Samotná expozice na výstavišti v Holešovicích bude mít podobu prodejního stánku, pobočky dočasné cestovní kanceláře Praha není Česko. Půjde tedy o objekt výstavně-veletržním prostorům přímo vlastní. Hlavním lákadlem expozice jsou ale výlety, které vezmou návštěvníky Quadriennale za pravou českostí”.

Stánek nějakým způsobem přenáší ne-Prahu do Prahy a prostřednictvím výletů zase přenášíme Prahu (návštěvníky) do ne-Prahy. Jedná se tedy o jeden objekt ve výstavních prostorách a pak o takové, dejme-tomu, živé akce,“ vysvětlují členové kolektivu Intelektrurálně.

Nasbírat jahody, očistit a nakrájet. Zadělat a uhníst těsto. Zabalit, uvařit, posypat a ozdobit, naservírovat, pochutnat si. Umýt nádobí a pouklízet. Bez práce nejsou koláče.

Na dramaturgii a organizaci jednotlivých výletů se mimo kolektivu Intelektrurálně podílí také studenti Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU s výletem Na houby do Brdských lesů. Studenti ateliéru Intermédií z brněnské FaVU vezmou účastníky na hranici skutečnosti a hrané reality, kolektiv studentů Divadelní fakulty JAMU představí mytologickou postavu českého vodníka a sami kurátoři připravují výlet s podtitulem Bez práce nejsou koláče.

Do projektu se zapojí také umělecko-antropologická skupina Czechia, která zavede účastníky svého zájezdu do Ústí nad Labem. Autorem poslední exkurze je výtvarník a divadelní režisér Michal Pěchouček.

Vytvořili jsme šest kategorií, které nesou spektrum a vážou se k národnostnímu specifiku. Jako například kultura, příroda, mytologie, téma vztahu práce a společnosti. Lokality jako takové ale už vybírali samotní autoři, kteří vytvářejí i program jednotlivých výletů,“ doplňují autoři.

Expozice Praha není Česko byla k realizaci na PQ 2019 vybrána odbornou komisí z návrhů obdržených na základě otevřené výzvy Institutu umění – Divadelního ústavu. Projekt vzniká za finanční podpory Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Institutu umění – Divadelního ústavu.

Pobočku CK Praha není Česko můžete na výstavišti v pražských Holešovicích navštívit od 6. do 16. června 2019.

Více informací o celém projektu i o jednotlivých výletech se už brzy dozvíte na webových stránkách naší cestovní kanceláře Praha není Česko a na našem facebookovém nebo instragramovém profilu.

Městská bojovka ve stopách Jaroslava Foglara, vychlazený Březňák a svačinka na dobrodružnou výpravu z centra na periferii. Ústíčko má šmrnc.

O Pražském Quadriennale

První ročník Pražského Quadriennale proběhl v roce 1967. Jde o jednu z největších a nejprestižnějších přehlídek divadelního designu, scénografie a divadelní architektury na světě. V roce 2015 navštívilo PQ více než 180 000 návštěvníků včetně 6 000 akreditovaných profesionálů. Ve stejném roce obdrželo PQ prestižní evropskou cenu EFFE 2015-2016 jako jeden z 12 nejprogresivnějších evropských festivalů.

Kolektiv Intelektrurálně – zleva: Andrea Dudková, Anna Chrtková, Jan Matýsek

O kolektivu Intelekturálně

Anna Chrtková (1994) je v současné době stále ještě studentkou dvou univerzit (DIFA JAMU – Scénografie, Filosofická fakulta MU – Teorie interaktivních médií). Absolvovala Erasmus studijní stáž na Falmouth University (UK) v oboru Fine Art a účastnila se mezinárodního projektu Metropolis v italském Miláně. Mimo studia se věnuje tvorbě vlastních projektů na pomezí divadla, performance, instalace a scénografie. Jako scénografka spolupracuje s několika českými divadly (Centrum experimentálního divadla, Buranteatr, HaDivadlo, Činoherní studio Ústí nad Labem a podobně).

Jan Matýsek (1994) je vizuální umělec a scénograf. V současnosti studuje v ateliéru nových médií pražské Akademie výtvarných umění (vedoucí Anna Daučíková, Kateřina Olivová), je též absolventem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně (ateliér kresby a grafiky, Svätopluk Mikyta) a Janáčkovy akademie múzických umění (ateliér scénografie, Jana Preková). Vystavoval například v galerii Pragovka nebo v Domě umění města Brna. Jako scénograf působil v divadle Venuše ve Švehlovce a HaDivadle.


Andrea Dudková (1993)
studovala estetiku na Masarykově univerzitě v Brně a scénografii na JAMU pod vedením docentky Jany Prekové. Prostřednictvím své intermediální tvorby se věnuje tématům každodennosti a prázdna, které rozvíjí v cyklu Ztrapni se do bezvědomí.

Foto: archiv autora

Adam Dudek

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zájemci, hlaste se už o Velkém pátku!

Pražské Quadriennale 2019 spouští registraci na červnové workshopy

Největší divadelní událost roku, Pražské Quadriennale 2019, spouští registraci na workshopy vedené mezinárodně uznávanými odborníky. Workshopy pro více než 400 účastníků z celého světa se budou konat, v rámci vzdělávací části projektu PQ Studio, od 12. do 15. června 2019. Studenti i zkušení divadelní profesionálové si mohou vybrat z široké nabídky workshopů: od práce s 3D tiskem nebo virtuální realitou po participativní nebo filmovou scénografii. Workshopy se budou konat především v prostorách Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU), ale i na netradičních lokacích jako je zvonice kostela svatého Mikuláše.

Počet míst je velmi omezený, organizátoři proto doporučují zájemcům včasnou registraci. Přihlašování bude spuštěno v pátek 19. dubna v 10.00 (CEST) přes GoOut. Aktuální informace najdete na www.pq.cz.

PQ Studio, které je výsledkem úzké spolupráce Pražského Quadriennale s DAMU, se v jedné ze svých čtyř programových částí zaměří na intenzivní workshopy a kratší masterclasses. Vícedenní program nabídne dílny vedené výraznými osobnostmi současného divadelního světa.

Oceňovaná kostýmní výtvarnice Chrisi Karvonides-Dushenko povede třídenní workshop zaměřený na metody kostýmního výtvarnictví. Její postupy čerpají z televizní tvorby, opery i činohry. Proslavila se zejména tvorbou pro televizi HBO. V roce 2003 obdržela cenu Emmy za kostýmy pro seriál televize NBC American Dreams. Mezi dalšími oceňovanými projekty jsou například seriály American Horror Story (FOX), Carnivàle (HBO), Ze Země na Měsíc (HBO) či Velká láska (HBO). Workshop nazvaný Costume Design Process and Rendering proběhne od 12. do 14. června v prostorách DAMU.

Scénograf Jim Clayburgh, spoluzakladatel legendární The Wooster Group, připravil tříhodinový workshop přímo ve věži kostela sv.atého Mikuláše – v barokní zvonici. Ta byla využívána k ohlašování požárů. Workshop, Swimming Laps in a Funnel, který proběhne 12. června velmi časně ráno, od 4.30 do 7.30, se pokusí promítnout astronomická pozorování a nebeské trajektorie, kterými se řídí život na Zemi, do vlastních prací účastníků.

Workshop zaměřený na zážitkovou scénografii Developing Responsive Spaces se uskuteční celkem šestkrát. Vždy v délce 1,5 hodiny, a to 14. a 15. června. Povede jej trojice lektorů: Alison Neighbour – spoluzakladatelka britského divadla Bread & Goose, Francesco Serra Vila – architekt pracující pro velké divadelní scény (Royal Swedish Opera ve Stockholmu, Royal Opera House v Londýně) a Jon McLeod – zvukový designer a skladatel elektroakustické hudby. Tématem tohoto workshopu bude zkoumání možností participativní scénografie, kde se diváci stávají aktivními účastníky tvorby a redefinování scénických prostorů.

Forenzní možnosti scénografie otevře ve svém workshopu Nevena Mrdjenovic. Její workshop Leap Into the Void se zaměří na sílící fenomén scénografického výzkumu. Název převzala ze slavného díla Yvese Kleina Skok do prázdna (1960) a zaměří se na zkoumání způsobu, jakým v rámci uměleckého projevu testujeme a posouváme vlastní hranice. Workshop proběhne 15. června od 10.00 do 15.30 v prostorách DAMU.

Třídenní workshop nazvaný Proxemic space and performance povede francouzská scénografka Annabel Vergne. Spolu s účastníky se bude zabývat narušováním prostoru, jenž definuje vztah i vzdálenost publika a performera. Účastníci společně vytvoří krátkou performance, kde si různé podoby blízkosti vyzkouší. Workshop proběhne od 13. do 15. června od 10 do 18 hodin v prostorách DAMU.

Světelný designér Steve Leung se 14. června ve svém jednodenním workshopu Synesthesia Design Thinking zaměří na spolupráci mezi zvukovým i světelným designerem a kostýmním výtvarníkem při vytváření inscenace.

Mezi dalšími workshopy, které se v rámci projektu PQ Studio objeví, je například dílna 3D tisku, workshop práce s virtuální a augmentovanou realitou, udržitelné metody pro barvení textilu, či práce se zvukem pro scénografy.

Kompletní seznam workshopů a veškeré informace týkající se registrace najdete na www.pq.cz.

Foto: archiv PQ

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

BOLEK POLÍVKA patronem mezinárodního festivalu divadelních škol

Chcete zažít plnokrevný festival se zahraniční účastí? Tak už se pomalu balte do Brna!

Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ /ENCOUNTER se již jako 29. ročník uskuteční na brněnských divadelních scénách! Konkrétně pak na divadelních prknech Centra experimentálního divadla (Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo) a JAMU (Divadlo na Orlí a Studio Marta). Jako každý ročník se festivalem nese téma, které pro letošní ročník zní „SETKÁNÍ léčí / Regenerate with ENCOUNTER”. Jeho ztělesněním a samotnou tváří celého festivalu je známý herec, mim a zároveň absolvent Janáčkovy akademie múzických umění, Boleslav Polívka.


Celá přehlídka má vskutku mezinárodní punc. Lotyšsko, Rusko, Filipíny – to je jen zlomek toho, co můžete zažít 2. – 6. dubna 2019. Na festivalu se představí umělci z jedenácti zemí světa.

Stejně jako každý rok, ani letošní festival se neobejde bez partnerských škol – DAMU z Prahy a VŠMU ze slovenské Bratislavy. Kromě hlavního programu je pro diváky připravený také pestrý off-program: představení studentů z JAMU, diskuze a workshopy.

Právě proto, že je festival už po devětadvacet let pořádán studenty Divadelní fakulty JAMU, mohou se diváci těšit na nové nápady i akce!

Premiérovou a aktuální velkou novinkou je pětidenní workshop pod vedením maďarského režiséra Attily Antala. Účastníky tohoto workshopu budou vybraní studenti z uměleckých škol ze zemí V4. Další festivalovou akcí budou například koncerty brněnské kapely Acute Dose a slovenské zpěvačky Katarzie se svým sólo vystoupením hned 2. dubna, první den festivalu, na Open Air Stage přímo v centru města, na Moravském náměstí.

Lucia Jakubíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Ústa v úžasu anebo Ústav úžasu?

Seminář má hlavní vklad pro budoucí posluchače KALD DAMU. Již tento pátek 22. března 2019!!!

Výzva pro mírně pokročilé a zapálené divadelníky se zájmem o moderní loutkové divadlo. Vede Jakub Folvarčný. Termín: 22. až 24. března 2019.

Pořádá se v návaznosti na dílny 1.0 a 1.1 a pro všechny zájemce o moderní loutkové divadlo, kteří chtějí hlouběji proniknout do principů práce s loutkami a objekty. Také vhodné pro uchazeče o studium na KALD DAMU nebo ty, kdo touží mít vlastní soubor či kočovné představení…

Program:
Pátek 16.00–20.00

Seznámení. Motivace. Dramaturgická a výtvarná rozvaha.

Sobota: 10.00–18.00

Etuda – základ příběhu. Způsoby vyprávění a jevištní interakce mezi spoluhráči a mezi hercem a objektem.

Neděle: 11.00–17.00

Prezentace, rady a inspirace. Veřejná prezentace. Hodnocení.

Náležitosti:
Dílna proběhne v atelieru Na Maninách 32a, v Praze 7, Holešovicích. Přihlašujte se e-mailem:
ustavuzasu@gmail.com nebo telefonicky na čísle: 776 233 451.

Jednotná cena za víkend: 1 500 Kč

Dílna bude realizována při počtu 4–7 účastníků.

Bližší informace: http://ustavuzasu.cz/

TANEČNÍ MAGAZÍN