Počátkem roku na Performance Dance Jam

Lehkost tanečního jamu. V Brně. Nejen pro studenty JAMU.

PERFORMANCE DANCE JAM je týdenní tvůrčí dílna fyzického/tanečního divadla, která bude probíhat druhý lednový týden, každý den vždy odpoledne. Výstupem dílny bude Performance Dance Jam, kde budou účastníci sdílet před diváky poznatky z procesu, kterým na tvůrčí dílně prošli.

Performance dance jam je formát improvizovaného představení, který pracuje se společným záměrem a skupinovou koncentrací více, než je běžné na tanečním jamu, ale není naplánovaný jako klasické představení. Naopak si zachovává hravost a lehkost tanečního jamu.

Náplní kurzu je: umění individuální i skupinové improvizace (umění poslouchání, přijímání a nabízení), spontánní vytváření pohybového i dramatického materiálu, dramaturgie pohybu a jeho transformace, režijní dovednosti performera, společné vytváření dramatických obrazů/situací.

Kvality, na které bude práce zaměřena: kompozice v prostoru, tělesná reakce, transformace pohybu, kontrapunkt, repetice, tempo, rytmus, dynamika, časování.

Lektoři: Tomáš Wortner, Katarzyna Kamecka

Časový harmonogram 6.–12. 1. 2020:

pondělí 18.00–22.00
úterý 18.00–21.30
středa 18.00–21.30
čtvrtek 18.00–21.30
pátek 18.00–22.00
sobota 17.00–21.00
neděle 11.00–13.30

Výstup z dílny: sobota 11. 1. 2020 v 19.30, BuranTeatr

S sebou: Pohodlné černé oblečení. Minimálně jedno tričko s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty. Náhradní oblečení doporučeno.

Maximální počet účastníků je 12.

Cena za účastníka: 3 900 Kč.
Vaše rezervace je platná po zaplacení nevratné zálohy 1 900 Kč. Druhá část platby proběhne v hotovosti na místě v den workshopu. V případě dotazů
a vysvětujících informací, prosím, pište na emailovou adresu: klaudia.klembarova@buranteatr.cz

Lektoři:

Tomáš Wortner

Herec, tanečník, performer, učitel, lektor – www.tomaswortner.cz

Od roku 2013 do roku 2017 žil ve Wroclawi, kde pracoval v divadelní laboratoři Two Path Studio v Grotowski Institutu. V rámci své pedagogické práce vedl množství workshopů a divadelních dílen zaměřených na různá divadelní odvětví: herectví, pohyb, fyzická akce, improvizace, partnerská práce, rytmus, muzikalita atd. Důležité projekty: Di_Sein (divadlo D’epog), Cirkus Havel (Divadlo Husa na provázku), Paní z može (autoteatro v režii T. Wortnera), Písečná žena (v koprodukci s Grotowski Institutem), inscenace Paraziti a stejnojmenný taneční film (s M. Kozánkem a K. Kameckou), Zápisky z volných chvil (DAMU, r. A. Klimešová). Od roku 2017 spolupracuje se Studio Matejka (Grotowski institut), se kterým vytvořil nejnovější představení Angry man, Variations on Defense of Anger. V roce 2019 režíroval “Šeherezáda – Když král není doma”, absolventské představení P. Kopřivové na Ateliéru fyzického divadla, JAMU. Kromě uměleckých projektů se věnuje kurzům osobního rozvoje – založil a vede PlayFight Club.

Tomáš Wortner

Katarzyna Kamecka

Tanečnice, performerka,

lektorka, www.facebook.com/katkamecka/

Pochází z Wroclawi. Vystudovala kulturologii, práci s lokální komunitou a tanec na Academy of New Dance and Contact Improvisation pod vedením Milana a Zuny Kozánkových. Zabývá se pohybovým divadlem, tancem a propojováním umělecké a sociální sféry. Pracuje s různými věkovými skupinami, s amatéry i profesionály, tvoří a vede workshopy. Důležité projekty: Dynamics of Metamorphosis (divadelní výzkum Nett Theatre a Institutu Grotowskiego), Symbióza – autonomie (divadelně-taneční projekt ve spolupráci s T. Wortnerem a M. Kozánkem ukončený premiérou inscenace Paraziti a vytvořením krátkého tanečního filmu), ProtoCiało (tvorba pohybových site-specific performance pod vedením P. Święcańskiej, Každodenní rituály přežití (inscenace, r. B. Pradzyńska), Přes hranice (divadelní projekt s polskou, německou a romskou mládeží). Vede autentický pohyb a setkání PlayFight Club.

Katarzyna Kamecka

Buranteatr

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Synové MILOŠE FORMANA s mimem VOJTOU ŠVEJDOU

Wariot Ideal uvede one-man kabaret Vojty Švejdy v režii Petra Formana a za spolupráce jeho dvojčete Matěje. Premiéra již koncem listopadu!

Divadelní soubor Wariot Ideal, který letos slaví 10 let od svého založení, uvede premiéru představení Iluzionista ve čtvrtek 28. listopadu 2019. A to v divadle Alfred ve dvoře. K režii soubor poprvé přizval známého divadelníka Petra Formana. Jedinou postavou one-man kabaretu – v podání mima Vojty Švejdy – je nenapravitelný milovník divadla a notorický snaživec, který se v umolousaných kulisách pokouší hrát velké divadlo. Groteskní sólo představí zdánlivě široký rejstřík neúspěšného barda, který chce během jediného večera předvést vše, co umí – operu, western, balet i horror. Reprízy představení proběhnou 29. a 30. listopadu a 2., 3. a 4. prosince 2019 v Alfredu ve dvoře. Předprodej vstupenek probíhá v síti GoOut. Více informací na www.wariotideal.cz.

Soubor Wariot Ideal se s one-man kabaretem Iluzionista vrací ke svým počátkům a navazuje na úspěšné a oceňované sólové klauniády Bliss nebo Albert se bojí. Iluzionista však není prostým návratem k moderní pantomimě či klaunérii, ale spíš ironickou i umanutou směsí všech dostupných jevištních disciplín. „Moc si vážím divadelníků vrhajících se za svými iluzemi a sny do neznáma v naději, že naplní očekávání lidí, kteří divadelnímu řemeslu a té iluzi stále ještě věří. Vojtovo odhodlání a neutuchající zanícení pro herecké umění je obrovské. Přestože si uvědomuje, že se mu během podávání mistrovského výkonu na jevišti může stát, že z hlediště zazní věta z Rychlých šípů: ,..ten běží jako sloní mládě!‘,“ dodává režisér Petr Forman.

Švejdův Iluzionista v představení střídá nejrůznější žánry, role i kostýmy, aniž si stačí všimnout, že zajatcem světa iluzí je především on sám. Je přesvědčený, že čím více toho ukáže, tím více se lidé budou bavit. „Považuje se za krále iluze a snaží se o jakési ,epochální‘ dílo. Čím dál víc začíná být jasné, že se jedná spíše o smutnou lidskou existenci, která ovšem ve svém snažení vytrvá až do konce,“ říká mim a autor představení Vojta Švejda.

Wariot Ideal: »Iluzionista«

Premiéra: 28. 11. 2019 ve 20.00

Reprízy: 29. 11., 30. 11., 2. 12., 3. 12., 4. 12. 2019

v divadle Alfred ve dvoře – Františka Křížka 36, Praha 7

Vstupenky: goout.net/cs/divadlo/iluzionista/bsgue/+uodao/

FB událost:

www.facebook.com/events/569691077133660/

Hraje: Vojta Švejda

Režie: Petr Forman

Hudba: Jan Kalivoda

Světla: Jan Dőrner


Produkce: Milena Dőrnerová

Technická spolupráce: Petr Horký a Jan Niesyt

Výtvarná spolupráce: Josef Sodomka

Kostýmní výtvarnice: Lenka Polášková, realizováno na dílnách LenMi

Grafik plakátu: Štěpán Malovec

Foto: Jana Láberová a Bohouš Pospíšil

PR: Eliška Míkovcová

Poděkování: Matěj Forman

Wariot Ideal působí jako výrazný hráč na české alternativní scéně od roku 2009. Pravidelně se účastní významných tuzemských i zahraničních festivalů. Tvůrčí seskupení tvoří stabilní jádro: mim Vojta Švejda, zvukový mág a skladatel Jan Kalivoda, světelný designér a scénograf Jan Dőrner a produkční Milena Dőrnerová. Společně se věnují nejen improvizovaným pořadům a pohybovému, pantomimickému a fyzickému divadlu, ale i tvorbě celovečerních činoherních představení pro dospělé i děti.

Vojta Švejda je herec, mim, pedagog a divadelní autor. Vystudoval HAMU v Praze – obor Nonverbální a Komediální divadlo. Spoluzakládal divadelní skupinu Krepsko, kde sedm let působil jako herec a autor. V roce 2009 založil divadelní skupinu Wariot Ideal, kde se věnuje autorské divadelní tvorbě. V roce 2012 získal cenu “Divadelní DNA” – za vysokou uměleckou a tvůrčí integritu a reprezentaci nového českého autorského divadla v zahraničí – a ocenění České taneční platformy za představení Albert se bojí. V současné době hostuje v Divadle bratří Formanů. Svou tvorbu prezentoval ve více než 15 zemích světa.

Petr Forman je český herec, divadelník a režisér. Studoval na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. První zkušenosti nabral v loutkovém souboru Pedluke Padluke. Ještě na škole se spolužáky založil seskupení Akabal a Tuju. Spolu se svým bratrem Matějem stáli u zrodu Divadelních poutí na Střeleckém ostrově a později založili vlastní kočovnou společnost. Mezi nejúspěšnější představení Divadla bratří Formanů patří Barokní opera, Nachové plachty, Obludarium nebo aktuální Deadtown. Další významné projekty bratří Formanů Bouda a Loď Tajemství vznikly ve spolupráci se slavnou francouzskou La Volière Dromesco. Jako režisér hostoval i v jiných divadlech po světě. V Česku asi největší díla vznikla pro Národní divadlo – opera Kráska a Zvíře, Dobře placená procházka a Čarokraj. Za svoji celoživotní činnost v oblasti kultury byl odměněn možností spolupracovat s mimem Vojtou Švejdou.

Foto: Jana Láberová a Bohouš Pospíšil

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Moje děda “ bude věda!

Divadlo NoD zahajuje novou sezónu v pátek 20. září. A to vícejazyčnou dokumentární inscenací zkoumající vliv osobních dějin na naši společnost. Představení vzniklo na základě rezidenční výzvy.

Skupina studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Katedry nonverbálního divadla HAMU uvede v pátek 20. září 2019 v Divadle NoD premiéru inscenace s názvem „Heimatschuss“ aneb „Moje děda tvoje děda“. Vícejazyčná dokumentární inscenace zkoumá vliv osobních dějin na naši společnost. Tou zároveň zahájí Divadlo NoD novou sezónu.

Vyprávění je základní lidský nástroj, díky kterému můžeme porozumět sami sobě, naší minulosti, a tomu jak se proměňuje náš život. „Jsme různorodá skupina lidí s odlišným zázemím i způsoby narativů. Lidé z rozdílných prostředí s jinými příběhy i náboženstvím. Jsme Karolína Kotrbová, Arman Kupelyan, Zuzana Šklíbová, Karin Vápeníčková, Sára Vosobová a já,“ představuje skupinu a téma režisér inscenace Emil Rothermel.

Inscenace rekonstruuje příběhy našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vypráví o našich dědečcích, kteří nosili uniformy, a kteří byli lidmi v těchto uniformách biti. O mužích, z nichž jeden se léta schovával uvnitř svého gauče a druhý se střelil do vlastní nohy, aby mohl utéci z fronty. O ženách, které nad sporákem spálily cestovní pasy. Příběhy, které nám byly vyprávěny a u kterých není zřejmé, kde končí dějiny a kde začíná rodinný mýtus. Příběhy, které můžeme říct doma, ale naučili nás, že venku se o nich nemluví,“ vysvětluje podrobněji režisér.

Chceme vytvořit inscenaci o těchto příbězích a o tom, jakým způsobem jsou mezi generacemi předávány. Skrze to chceme zjistit, co pro nás znamenají tady a teď v našem současném kontextu.” dodává dramaturgyně Zuzana Šklíbová.

Inscenace byla vybrána na základě rezidenční výzvy, kterou již pravidelně vypisuje Divadlo NoD pro nezávislé projekty autorského divadla. Vybraným projektům, které se posléze stávají součástí repertoáru Divadla NoD, nabízí divadlo prostory ke zkoušení a veškeré produkční, technické a propagační zázemí.

Premiéra: 20. září 2019 od 19.30

Reprízy: 19. října a 18. listopadu 2019

TVŮRCI: Emil Rothermel, Zuzana Šklíbová, Karolína Kotrbová, Sára Vosobová, Karin Vápeníčková, Arman Kupelyan

PRODUKCE: Kateřina Císařová, Tereza Lacmanová

Divadelní představení se koná s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti a KALD DAMU. Rezidenci poskytl spolek Naplaveno a Divadlo NoD.

Foto: NoD

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Mladé herečky, chcete hrát profesionálně na západě?

A je téměř za pět minut dvanáct na to se hlásit!

Západočeské divadlo v Chebu hledá mladou herečku do 26 let do angažmá už od této sezóny (možnost nastoupit ihned, začátkem listopadu, nebo nejpozději od 1. ledna 2020).

Západočeské divadlo v Chebu

Požadavky: herecké vzdělání na některé divadelní škole (JAMU, DAMU, VOŠ, konzervatoře) anebo minimálně 3 roky v profesionální praxi. Dobré pohybové a pěvecké předpoklady.

Umělecký šéf Západočeského divadla v Chebu Zdeněk Bartoš

Konkurz se koná na jevišti chebského divadla v pondělí 9. září 2019 od 10 do 18 hodin a v úterý 10. září 2019 od 15 do 20 hodin

Konkrétní čas a podmínky sdělí umělecký šéf ZDCH Zdeněk Bartoš, pište mu na e-mail: bartos@divadlocheb.cz.

Profesní životopis a fotografie (případně krátká videa) jsou vítány.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Další letní ztráta českého tance – EVA KRÖSCHLOVÁ

Navždy odešla dcera slavné matky, tanečnice, choreografka, spolupracovnice Otomara Krejči i Jiřího Srnce, významná teoretička, spisovatelka i pedagožka

Je smutnou ironií, že doslova a do písmene v předvečer zahájení jubilejního dvacátého ročníku Letních svátků staré hudby odešla na věky osobnost, která se této problematice, ve sféře tanečního umění, velmi věnovala… Ve středu 10. července zesnula ve věku nedožitých devadesátých třetích narozenin velká individualita českého tance Eva Kröschlová.

Tanečnice, pedagožka, choreografka a teoretička Eva Kröschlová se narodila, jako Eva Schürerová, 13. Prosince 1926 v Praze. Již od dětství měla k tanci velice blízko. A to zejména díky své matce Jarmile Kröschlové, přední představitelce moderního výrazového tance, absolventce Jaques-Dalcrozovy školy. Dá se říci, že pedagogickou dráhu měla geneticky zakotvenou. Otec Evy Kröschlové byl Němec, konkrétně známý teoretik, autor odborných publikací i pedagog, ale zejména docent dějin umění na univerzitě v Halle – doktor Oskar Schürer.

Eva Kröschlová

Postupně mladá Eva získala taneční vzdělání v maminčině škole. Tam se, od roku 1939, stávala výraznou členkou její skupiny. Tamtéž pak v letech 1947 až 1949 pedagogicky působila. Posléze vyučovala na Lidové škole umění v Litoměřicích (1947-1949), od roku 1952 pedagogicky vedla lidové a historické tance, rytmickou výchovu a jevištní pohyb na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Tam se stala také docentkou roku 1990.

V pozici choreografky Kröschlová spolupracovala s řadou souborů a divadel. Počátkem šedesátých let minulého století s Černým divadlem Jiřího Srnce, byla stálou spolupracovnicí Otomara Krejči v Divadle Za branou a podílela se na dalších velmi pozoruhodných činoherních inscenacích.

Eva Kröschlová je autorkou mnoha knih. Připomeňme si alespoň ty nejznámější: Polka (1961), Tance osmi století (1963), Pohybové etudy (1963), Hudební výchova pohybem (1969), Kontratance různých končin (1979), Dobové tance 16.-19. století, skupinové formy (1981), Kapitoly z dějin tance v Dějinách umělecké kultury (1989) a mnohých dalších titulů.

Mezi řadou ocenění, které za svůj plodný život získala, si sama Kröschlová velmi vážila odborné ceny Next Wawe z roku 2006.

Od roku 1985 učila Kröschlová historické tance na Letní škole staré hudby v Kroměříži a ve Valticích. V letech 1995 až 2000 pracovala se skupinou renesančních tanců La Fiamma, jež měla pravidelné programy ve Valdštejnské zahradě. Od roku 2000 vedla vlastní taneční soubor Chorea Historica.

Eva Kröschlová se, stejně jako její matka, dožila úctyhodného věku. Česká taneční scéna v ní ztrácí obrovskou individualitu i oporu. TANEČNÍ MAGAZÍN vzdává touto krátkou vzpomínkou čest její památce.

Foto: archiv redakce

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražské Quadriennale 2019 finišuje do cíle!

Poslední víkend. █ Nenechte si ujít audiovizuální projekt 36Q° v Malé sportovní hale na Výstavišti! █ Experiment s měnícími se hranicemi. █

Největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie na světě, která se v české metropoli koná jen jednou za čtyři roky, má před sebou poslední víkend. Nenechte si ujít jeden z nejvýraznějších projektů, který přetvořil celou Malou sportovní halu na Výstavišti v prostředí, kde umění potkává nejnovější technologie – od hudby přes světelný design až po virtuální realitu či senzorické zážitky. Jako hlavní část projektu „36Q˚“ vznikla v celém prostoru haly interaktivní instalace „Blue Hour“. Ve spolupráci s mnoha dalšími osobnostmi z nejrůznějších oborů ji připravil audiovizuální umělec Romain Tardy. V uměleckém týmu byla například výtvarnice Tereza Stehlíková či světelná designérka Pavla Beranová. Akreditace i kompletní program Pražského Quadriennale jsou k dispozici na www.pq.cz, jednodenní vstupenky jsou k dostání v síti GoOut.

Projekt „36Q˚“ („tři sta šedesátka“) představuje scénografii jako prostředí, kde technologie a umění splývají, aby vytvořily jedinečný zážitek. Kurátoři Markéta Fantová a Jan K. Rolník proměnili celou Malou sportovní halu v interaktivní smyslové prostředí, kde dostávají prostor obory jako světelný design, video projekce, zvukový design a kompozice nebo virtuální realita, taktilní design a kreativní kódování. Projekt je založený na intenzivní týmové spolupráci a propojuje zkušené umělce se začínajícími designéry za účelem kolektivní tvorby. Kurátorský a umělecký tým se zaměřil na experimentování s měnícími se hranicemi mezi „nehmotným“ či „virtuálním“ a „skutečným“ světem. Centrem „36Q°“ je imerzivní instalace „Blue Hour“ vznikající pod vedením audiovizuálního umělce Romaina Tardyho. Toho si mohou návštěvníci pamatovat například z loňského Signal festivalu, kde svou instalací oživil kostel Cyrila a Metoděje v Karlíně.

Blue Hour (modrá hodina) je označení pro denní dobu těsně před setměním, kdy se šeří a vše okolo dostává nejčastěji právě modrou barvu. Přeneseně by měl název také odkazovat k nejasné hranici mezi dvěma jevy nebo světy: mezi dnem a nocí, virtuálním a reálným, fyzickým a digitálním. V širším slova smyslu by tento „tranzitní stav“, měl vypovídat o dnešní době, která se nachází na rozhraní předdigitální a podigitální éry a na počátku internetové provázanosti,“ vysvětluje umělecký lídr projektu Romain Tardy.

Na instalaci „Blue Hour“ se podílel tvůrčí tým složený z šesti pracovních skupin. Jejich vedoucími byli: Pavla Beranová (světelný design), Robert Kaplowitz (zvukový design), Tereza Stehlíková (senzorická prostředí), Shannon Harvey (systémová integrace), John Richards (experimentální zvuk) a Paul Cegys s Jorisem Weijdomem (virtuální realita).

Projekt „36Q˚“ vznikl díky materiální podpoře firmy Robe a dalších technologických a vývojářských partnerů, kterým se daří posouvat hranice oboru.

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru probíhá až do 16. června na pražském Výstavišti, ostrově Štvanice, v prostorách DAMU a na mnoha dalších místech. Návštěvníkům nabízí expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Více na www.pq.cz.

Foto: Tomáš Brabec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Divadlo DRAK hledá ředitele! Či ředitelku?

Zájemci a zájemkyně, hlaste se do 4. června. Ve výběrové porotě nebude Milan Hein z Ungeltu, nýbrž Milan Hajn z DRAKU!

Paní Eliška Finková, která v čele této legendární divadelní loutkové scény stojí od 1. ledna 2010, totiž funkci ředitelky opouští na konci letošního roku. Správní rada Divadla DRAK a Mezinárodního institutu figurálního divadla o. p. s. proto na obsazení místa ředitele/ředitelky vypsala výběrové řízení.

Uzávěrka přihlášek je 4. června 2019 a uchazeči, kteří splní požadované podmínky, budou moci svou vizi představit výběrové komisi na neveřejném slyšení 12. června.

Výběrové řízení je otevřené všem zájemcům splňujícím předepsané předpoklady, mezi které mj. patří ukončené vysokoškolské vzdělání, orientace v oboru a kulturní přehled, aktivní znalost minimálně jednoho světového jazyka nebo manažerské a komunikační dovednosti. Uchazeči rovněž musí předložit koncepci řízení a rozvoje divadla, včetně jeho organizační struktury, na období příštích šesti let. Na webových stránkách Divadla Drak jsou k dispozici podmínky výběrového řízení i základní dokumenty týkající se činnosti Divadla DRAK a MIFD o. p. s. (zakládací smlouva, statut a výroční zprávy divadla). Nového ředitele jmenuje správní rada Divadla DRAK a MIFD o. p. s. na základě výsledků výběrového řízení. 

Divadlo DRAK

Požadovaný nástup do této funkce je 1. ledna 2020; případně dle dohody i dříve. S dotazy týkajícími se výběrového řízení je možné se obracet na předsedkyni správní rady Mgr. Janu Burdychovou nebo na ředitelku divadla Ing. Elišku Finkovou (kontaktní adresa info@draktheatre.cz).

Výběrová komise, kterou jmenovala správní rada Divadla DRAK a MIFD o. p. s., bude pracovat v tomto složení: Jan Dvořák (teatrolog a nakladatel), Milan Hajn (herec Divadla DRAK), Miloslav Klíma (dramaturg a pedagog DAMU), Petr Lanta (režisér), Kateřina Lešková Dolenská (šéfredaktorka časopisu Loutkář a pedagožka DAMU) a Zdeněk A. Tichý (dramaturg programu ČT art, divadelní publicista a pedagog DAMU).

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se členy mladého souboru „Intelektrurálně”, ANDREOU DUDKOVOU, ANNOU CHRTKOVOU a JANEM MATÝSKEM

„Scénografie je pro nás situace.“

Rozumí vaši rodiče tomu, co děláte? Naši teda ne. Nechceme na sebe mít nárok, že děláme ,To Umění´, které je chápáno pouze v našem uměleckém okruhu,“ tak zahájili tři mladí progresívní studenti náš ,trialog. Anna Chrtková a Andrea Dudková studují scénografii v ateliéru Jany Prekové na brněnské JAMU. Skupinu „Intelektrurálně“ s nimi tvoří ještě Jan Matýsek – dnes už absolvent stejného oboru. S návrhem „Praha není Česko´” uspěli v otevřené výzvě vypsané Institutem umění a stali se tak nezávislými kurátory české expozice ve studentské sekci na letošním ročníku Pražského Quadriennale.

Kolektiv Intelektrurálně – zleva: Andrea Dudková, Anna Chrtková, Jan Matýsek před stánkem z Chlumce nad Cidlinou

Co myslí tím, když říkají, že „Praha není Česko“? Jak se to projevuje v jejich tvorbě a jakým způsobem na tento fenomén jejich expozice na PQ reaguje? TANEČNÍ MAGAZÍN musí za zprostředkování rozhovoru poděkovat nejen autorce Amálii Bulandrové, Czech Theatre Magazinu, pro nějž původně rozhovor vznikal, ale zejména Adamu Dudkovi.

Mohli byste se čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU stručně představit? Kdo tvoří umělecký tým projektu „Praha není Česko“?

Andrea, Honza a Anna – tvoříme spolu skupinu Intelektrurálně. A pak také úžasný produkční tým Adam a Eva. Dále máme okolo sebe ještě celý širší tým – lidi zodpovědné za grafiku a video, hudbu, a tak dál. A každý výlet má také svoje autory a vlastní produkci.

V rámci vaší expozice se nesetkáváme pouze s (jedním) výstavním objektem, nýbrž s konceptuálním projektem – jak byste jej popsali?

Náš projekt ,Praha není Česko´ má dvě roviny. Jednak na výstaviště přenášíme náš oblíbený stánek se zmrzlinou (pochází z Chlumce nad Cidlinou), uvnitř kterého bude sídlit pobočka cestovní agentury. A ta pořádá výlety-exkurze mimo Prahu. Stánek nějakým způsobem přenáší ne-Prahu do Prahy a prostřednictvím výletu zase Prahu (návštěvníky) do ne-Prahy. Jedná se tedy o jeden objekt ve výstavních prostorách a pak o takové, dejme-tomu, živé akce.

První pražská pivní tramway, konečné na Spořilově, v Praze 4, patří mezi ikony výletů. Je zajímavé, že v Chlumci nad Cidlinou, odkud pochází zmrzlinový stánek, vyrábí skvělé pivo Rodinný minipivovar U Vacků…

Kolik jednotlivých výletů, čili exkurzí bude? Půjde třeba i o výlety za komfortní zónu účastníků?

Výletů bude celkem šest. Hm, to záleží na nich, na účastnících 😊. A taky na typu výletu. Troufáme si tvrdit, že minimálně jeden z nich za komfortní zónu všech rozhodně půjde.

Kdo jsou autoři či organizátoři výletů?

To je celý širší tým okolo nás, který čítá studenty Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Ateliéru intermedii brněnské FaVU, mezioborový tým studentů z JAMU, dále kolektiv Czechia a Michala Pěchoučka. Jeden výlet připravujeme i my tři.

Vybírali jste lokality, zejména cíle výletů, podle nějakého klíče?

Dalo by se říct, že máme klíč v dramaturgických okruzích. Vytvořili jsme šest kategorií, které nesou spektrum a vážou se k národnostnímu specifiku. Jako například kultura, příroda, mytologie, téma vztahu práce a společnosti. Lokality jako takové ale už vybírali samotní autoři, kteří vytvářejí i program jednotlivých výletů.

Anna Chrtková

Považujete (pražský) umělecký svět za „uzavřený“? Jde podle vás o „sociální bublinu“?

Rozhodně je to sociální bublina, jako ostatně všechny jiné. Ale nejenom sociální, ale i kulturní – ta nás především pálí. Rozumí vaši rodiče tomu, co děláte? Naši teda ne. A to je i cíl naší expozice a našich výletů – nemít na sebe nárok, že děláme ,To Umění, které je chápáno pouze v našem uměleckém okruhu. Jde nám právě o setkávání jiných kruhů. Ve velkých městech se ukazuje reprezentativní kultura, která mimo ně pokulhává. V tomto kontextu považujeme expanzi PQ mimo Prahu za zásadní, důležité je pro nás právě to setkání.

Chápu to tak, že svými výlety přislibujete autenticitu – autentické Česko, potažmo autentickou kulturu mimo instituce a kulturní centrum Prahy. Je pro vás autenticita v umění zásadní?

No, to je těžká otázka. My vlastně tvoříme hyperrealismus, spíše než autenticitu. Protože ty situace, které na výletech-exkurzích vzniknou, jsou ve své podstatě řízené, režírované, animované. Návštěvníci jsou vloženi do konkrétní situace a je na nich, jak se zachovají, stejně jako na obyvatelích našich destinací.

Jan Matýsek kostýmovaný

Jakou roli tedy má ve vašich výletech jejich účastník, tedy divák?„Divák-účastník jede na výlet nebo na víc výletů. To je jeho základní aktivita. Dále je nositelem situace, je pilířem oné hyperreality, kterou stavíme, protože bez něj by nevznikla. Zároveň je ale každý účastník svobodný. Je to sice exkurze, ale je tam sám za sebe. Ve svém jednání má volnou ruku.“

Anna Chrtková v zrcadle (dějin?)

Co si od vlastního projektu slibujete?

Doufáme, že se podaří vytvořit situace, které budou vyvolávat otázky. Otázky o vztahu jednotlivce k ostatním, vztahu centra a regionu, o vztahu k lidem, kteří nemají blízko k umění. Chceme rozvést dialog. Zažít ,to´ společně, necítit se rozděleně. Je to o něčem společném a my sami nevíme, do čeho jdeme. Je jedno, kdo co dělá. Prostě se jede na výlet za někým, za něčím…“

Na závěr mám ještě dvě otázky přímo související s vaším oborem. Jaký je vztah vašeho projektu k současné scénografii?

Necítíme to jednoznačně jako cílený komentář nebo úder současné scénografii. Naše kontexty přesahují scénografii. Scénografie sama o sobě se vystavovat nedá. Je to o situaci, o vztahu, atmosféře. Místo toho, abychom vystavovali prázdný design, raději vytvoříme situaci.“

Andrea Dudková. Směje se? Anebo rozjímá?

A jak vy – umělecký tým – scénografii chápete? Najdete definici, na které se shodujete?

Rozhodně se všichni shodujeme v tom, že scénografie je pro nás situace, nějaký rámec dialogu, vztahu. Určitě to není jenom materiál.“

Amálie Bulandrová,

Czech Theatre Magazine,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN