Archiv autora: Martina

Program letošního festivalu TANEC PRAHA odtajněn!

Korejská choreografka Eun-Me Ahn znovu v Praze!

Korejská choreografka Eun-Me  Ahn  je znovu  čestným hostem festivalu Tanec Praha, tedy  rok poté, co slavila fenomenální úspěch se svým vystoupením  „Dancing Grandmothers“ na jaře roku 2018. Letos se představí se svým  Let Me Change Your Name.

Choreografka Eun-Me Ahn během tiskové konference  promluvila o svém vnímání světa, o tom, co je pro ni důležité. A to jsou především barvy

Eun-Me Ahn  říká: „Většina, rozhlédneme-li se na ulici, je v černé či  šedé barvě. Říkám si, že se možná  ty barvy někam ztratily,  už třeba školní uniformy jsou  bílé, černé, šedé, je to škoda. Já bych  barvy nosila ráda, ale na ulicích v barvách nikoho nepotkáte.

Kdysi jsem šla coby dítě a potkala jsem lidi, kteří byli celí v barvách, ve vlasech  měli duhové ozdoby, ptala jsem se co to je?  A oni mi odpověděli: „Tohle  je tanec“. Říkala jsem si, že to se musím naučit. Začínala jsem tedy od barev ne od tance jako od pohybu. Barva pro  mě představuje jakési  nebe a štěstí. Když slunce vychází, tak světlo přináší všechny barvy, tvoří duhu, když slunce  zapadá, je všechno černé. Světlo  nám tak& eacute; přináší sílu.

 Jednou  jsem ve výkladu  obchodu viděla na figuríně  červené sáčko. Propadla jsem něčemu, co má nádhernou barvu, prosila jsem o slevu… a poprvé v životě jsem měla červenou barvu. To sako jsem si vzala do školy. Lidé se mě ptali, kam s tím jdu? Na párty snad?  A já jsem odpovídala: „Ne,ne, toto je moje školní uniforma.“ Uvědomila jsem si, že lidé nenosí barvy, protože ty barvy vlastně křičí a lidé jsou nesmělí. Máme strach být výrazní a vystoupit z davu.  Ale  já jsem si říkala, tak to ne, já to udělám, stoupnu si pyšně  a nikdo už mě nezastaví. Od té doby jsem vyhledávala barvy, dokonce i moje  maminka mi říkávala,  že už jsem moc barevná.  A ztvárňuji barvy  na scéně  po  celý život.  Kdybyste se podívali ke mně domů, mám růžové zdi, červený nábytek  a spoustu barev okolo.

To, jak  mícháme  barvy znamená, jak můžeme sladit  společnost. Každý může představovat  nějakou jinou barvu, ale dohromady tvoří krásně harmonický celek.

Děti mají také rády barvy. Když tvoříte pro děti, je to zážitek. Přes barvy začnou používat svoji fantazii. Někdy říkají, že je to možná až moc světel na jevišti. Barvy jsou zářivé, světla svítí, je to moc jasu. Zavítáte-li  do Koreje , slunce  je velmi jasné. Máte  pocit, že vás až oslepuje, ale my  jsme na to poměrně zvyklí, takže používáme při  malování neonové barvy.

A v neposlední řadě barvy jsou poselství z  historie. Život jako takový je těžký, proto musíme budovat barevný svět, který symbolizuje to, jak si s těmi těžkostmi poradíme a jak  si jdeme za svým snem.“

Zeptali jsme se….

TM: Minulý rok jste hodnotila program festivalu coby „cestu kolem světa“. Je to letos něco podobného? Které země jste vybrala pro letošní  festival v ČR a  proč ?

Yvona Kreuzmanová, ředitelka festivalu Tanec Praha:

„Musím říct, že mě čím dál více baví zkoumat kulturu jiných kontinentů, zvláště, když má přesahy do současného výrazu, protože tradice jsou udržované leckde,  ale tam,  kde se umělec dokáže vyrovnat s tím, že žije v jiné  společnosti, v jiné době  a  dokáže čerpat z  kořenů tradičních kultur a třeba se jim i nějak postavit, ale  ne provokativně, spíše s určitým respektem a návazností, to je  pro mě stra& scaron;ně zajímavé a právě toto chci  sdílet s naším publikem.  To je důvod, proč jsem se znovu rozhodla pozvat Korejce, Indonésana, Afričany, Madagaskar (to je  pro nás úplně  nové území), ale i  Ghana, (někteří umělci už tady byli, ale teď budou pracovat na jiných tématech). Pro  mě výlety do jiných zemí a kontinentů znamenají vždy obrovské obohacení , společnost se mi stane bližší,  přemýšlím, v čem nás může inspirovat, co nám může přinést , v čem nás obohatí…  a přesně sem  směřuje celá část našeho programu Tanec Praha.“

Korejské umění je tu už podruhé. Čím Vás právě Korejci nejvíce oslovili?

„Mě baví ta odlišnost.  To,  že se nebojí jít proti proudu, pustí se do věcí, o kterých vědí, že  vyvolají i kritické reakce. Nezáleží jim na pohlaví, nezáleží na tom, jestli je to pro někoho kýč, nevadí jim, že se hýbou  jinak , než je  to učili ve škole, prostě jednoduše jdou  proti proudu.“

Letošní dílo je o barvách. Jak Vy sama vnímáte barvy?

„Já  bych asi nechodila nikdy oblékaná jako  Eun-Me  Ahn (umělkyně je dnes oblečena  v nápadných pruhovaných křiklavě barevných šatech  s podivnou čepičkou). Upřímně, musela jsem si na ni dost zvykat.  Ale vlastně mi to rozzářilo mé zážitky z Asie.  Já si  občas také něco výrazně barevného doplním (ukazuje mi na tyrkysově modrou š&aacut e;lu z Asie, kterou má na krku), ale píše  používám barvy jako doplňky,  kdežto Eun-Me  Ahn je používá jako skutečně  křiklavou zásadní   barvu. Ale  to nevadí.  Mně se líbí, já to respektuji, i přesto, že  sama na sebe bych si to nevzala.“

Proč ne? Eun-Me Ahn říká, že člověk je jen nesmělý….

„Ano, to třeba  také, souhlasím. Barvy vnímám na různých  kontinentech různě. Třeba Afrika  je neuvěřitelně barevná. Tam si  také obleču toto barevné oblečení, protože „zapadnu“ mezi ostatní. (A  já skutečně  nejsem Čech, který všude zapadne.…) Cítím lásku k černé barvě a možná je to právě tím, že už i tak trošku vyčnívám a nechci vyčnívat více. Nemám  skutečně už potřebu každému   vysvětlovat,  proč chodím barevná.  Ovšem  odjedu-li  na jiný kontinent , tak  si těch barev vezmu na  sebe klidně  více.“

Děkujeme

Zeptali jsme se…

TM: Co pro Vás znamenají barvy?

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha:

„Přistupuji k  barvě jako ke šperku. Je  to doplněk, ale výrazný doplněk, který mě vlastně  obleče. Třeba sako, plné barev, úplně doplní jinak jednotvárný oblek.“

Češi většinou volí nevýrazné barvy. Dokážete nějak vysvětlit, proč to je u nás takto?

„Člověk je vždy ovlivňovaný místem, kde žije, zvyklostmi, společností. A také možná hraje roli to, že si nedáváme na čas!  Nestrávíme  tolik času přemýšlením, co si bereme na sebe. A barva, to je především také dobrá nálada!  Když spěchám, tak  jsem většinou v šedivých nebo nějakých monotónních barvách. Ale je-li nějaká sváteční  příležitost, pak barvy vnímám jako  něco velmi pozitivního a ráda si beru barevné věci.“

Děkujeme

 

Festivaly TANEC PRAHA 2019 a

Česká taneční platforma

 31. ročník festivalu Mezinárodního současného tance a pohybového divadlaTANEC PRAHA2019, který se bude konat 3. – 22. června v Praze a dalších 20 obcích a městech, již zná svůj hlavní program i vizuální podobu. Na dnešní tiskové konferenci v PONCI, jíž se osobně účastnila korejská choreografka Eun-Me Ahn, pořadatel odtajnil hlavní program festivalu, přiblížil jeho linie a prezentoval vizuální podobu kampaně. Současně zveřejnil program jubilejního 25. ročníku jarního festivalu Česká taneční platforma (1. – 4. 4.), který nabíz í to nejzajímavější ze současného českého tance a pohybového divadla. Více na www.tanecpraha.cz a www.tanecniplatforma.cz

Festival TANEC PRAHA při vstupu do čtvrté dekády své existence zřetelně ukazuje, že není pouze jednou z nejvýznamnějších akcích v kulturním kalendáři u nás, ale i ve světě. Láká k aktivní účasti nové talenty i světové proslulé, vyzrálé umělecké osobnosti, které se k nám rády vracejí. Nepopiratelným úspěchem je letos především návrat živelné a nekonformní korejské choreografky Eun-Me Ahn, která loni v závěru festivalu nadchla publikum dílem Dancing Grandmothers a letos festival 3. – 5. 6. zahájí v PONCI představením Let Me Change Your Name.

„S některými špičkovými umělci máme opravdu nadstandardní vztahy, je to nepochybně i díky dlouhodobému působení vedení Tance Praha v řadě mezinárodních sítí a projektů evropské spolupráce. Řadu nabídek musíme odmítat, ale i tak jsme jedním z nejaktivnějších subjektů ze zemí bývalého východního bloku v programu Kreativní Evropa. Cennou výměnu zkušeností zažíváme v sítích, jako jsou European Dancehouse Network (EDN), Aerowaves (dance accross Europe) i IETM (Informal European Theatre Meeting), a k tomu jsme aktivními partn ery dvou zásadních projektů evropské spolupráce, jež se promítají v našich hlavních činnostech, tzn. festivalech i celoroční činnosti PONCE: Be SpectACTive 2 a Dancing Museums 2. V létě budeme s napětím čekat na výsledky dalšího kola programu Kreativní Evropa, kam jsme sami podali jeden projekt, a zároveň jsme partnery londýnské žádosti. Samozřejmě netušíme, co s tím udělá Brexit…,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha z.ú. 

Letos přichází festival TANEC PRAHA s novým vizuálním řešením kampaně, pro které vybral ke spolupráci agenturu Comtech Can s renomovanou fotografkou Bárou Prášilovou, čerstvě nominovanou na ocenění Czech Grand Design v kategorii Fotograf roku.

Každým rokem budí větší zájem u tuzemských i zahraničních profesionálů také festival Česká taneční platforma, který je skvělou příležitostí pro networking – vybízí k intenzivnímu navazování mezinárodních i národních kontaktů a následné spolupráci. Letošní 25. ročník se bude ko nat 1. – 4. dubna v PONCI, Studiu ALTA, divadle Alfred ve dvoře, Centru současného umění DOX+, Malé dvoraně Veletržního paláce NG, La Fabrice a Studiu Hrdinů. V programu se objeví mj. dvě zahraniční koprodukce, které měly premiéru na loňském ročníku festivalu TANEC PRAHA 2018, Útočiště Farmy v jeskyni a inscenace belgické choreografky Karine Ponties SAME SAME.

„Čtvrt století České taneční platformy nás zavedlo i k návratu do poloviny 90. let, kdy současný tanec u nás stál na prahu profesionalizace a těžce si vydupával aspoň základní podmínky pro svou existenci. Jeho boom v poslední dekádě je fantastický a dovolím si konstatovat, že letos máme nejsilnější program v historii této akce, kde jsou vyváženě zastoupena jak velká jména naší scény, tak i mladé slibné talenty,“ dodává Yvona Kreuzmannová.

Nejvyššího ocenění se festival TANEC PRAHA dočkal ke svému 25. výročí v roce 2013, kdy byl vyhodnocen v konkurenci 235 evropských festivalů všech žánrů na 1. místě v programu EU Culture. V roce 2017 se stal jako jediný festival ČR laureátem EFFE (Europe for Festivals – Festivals for Europe) Award, za svou výjimečnou kvalitu, angažovanost a dopad své práce v místním kontextu a je opět součástí EFFE Guide – průvodce evropskými festivaly.

TANEC PRAHA 2019 –

3/6 – 22/6 2019

31. Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla

Praha a dalších 20 měst a obcí ČR

 Předběžný program TANEC PRAHA 2019 v Praze

 Hlavní program:

 3 + 4 + 5/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Festival Opening / Událost sezony

Eun-Me Ahn (KR): Let Me Change Your Name

 7/6, 17:00, TP koprodukce / VEN.ku TANCI / PQ+

Lenka Kniha Bartůňková, Ridina Ahmed & Ghana Dance Ens. (CZ/GH):

Úhel pohledu / Point of View

 7/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec

Judith Olivia Manantenasoa (MG): Métamorphose

Rianto (ID): Médium

 8/6, 17:00, TP koprodukce / VEN.ku TANCI / PQ+  

Lenka Kniha Bartůňková, Ridina Ahmed & Ghana Dance Ens. (CZ/GH):

Úhel pohledu / Point of View

 9/6, 17:00, Výstaviště / VEN.ku TANCI / PQ+

Hygin Delimat (PL/AT): House Beating

 9/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Czech Dance Focus for PQ+

Věra Ondrašíková & kol. (CZ): GUIDE

 10/6, 10:00, PONEC – divadlo pro tanec / TANEC PRAHA DĚTEM / Czech Dance Focus for PQ+

Barbora Látalová a kol.(CZ): Karneval zvířat / Animal Carnival

 

10/6, 17:00, Výstaviště / VEN.ku TANCI / PQ+

Hygin Delimat (PL/AT): House Beating

 10/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Czech Dance Focus for PQ+

Viktor Černický (CZ):) PLI

 11/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Czech Dance Focus for PQ+

Karine Ponties (BE/FR/CZ): SAME SAME

16/6, 17:00 + 17/6, 10:00 (pro školy), PONEC – divadlo pro tanec / TANEC PRAHA DĚTEM

Tabea Martin (CH): PINK FOR GIRLS AND BLUE FOR BOYS

 17/6, 20:00, Hudební divadlo Karlín / Událost sezony

Sharon Eyal | Gai Behar | L-E-V DANCE COMPANY (IL): OCD Love

 19/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Dance NEW´s

Barbara Matijević & Giuseppe Chico (HR/IT/FR): Forecasting

 21 + 22/6, Národní galerie v Praze Veletržní palác / Festival Closing / Událost sezony

Yoann Bourgeois (FR): Site-specific project

 Doprovodný program:

 9/2, 11:00 a 14:00, PONEC – divadlo pro tanec / Festival Warm-up!

Taneční workshopy s Eun-Me Ahn / pro profesionály a studenty tance, pro širokou veřejnost

 6/6, 12:30, Výstaviště Pavilon B / PQ

PQ Talks

 3/6 a 22/6, 21:30, PONEC – divadlo pro tanec

Festival Opening a Closing Party

 Moderované diskuse s umělci – kontext Afrika, Indonésie

Workshopy s vystupujícími umělci

Křest Publikace Tanec Praha 30 let!

Více informací na:

https://www.facebook.com/tanecpraha

https://www.facebook.com/CzechDancePlatform/

https://www.instagram.com/tanecpraha

 

Změna programu vyhrazena.

Pořádá: Tanec Praha z.ú.

Za kontinuální podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha

Za podpory: Kreativní Evropa / Aerowaves, Be SpectACTive, MČ Praha 3, Statutární města Plzeň, Brno, zahraniční kulturní instituty a další.

 Kateřina Kavalírová, Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Československý muzikál KUBO míří do ČR!

Tanečníci těšte se! Slovenský folklór a rock v novém muzikálu.

Excelentní československý muzikál KUBO míří do ČR!

KUBO, to jsou skvělé herecké a taneční výkony, kombinace moderního tance a slovenského folklóru! A také plejáda skvělých herců a tanečníků! Je oslavou slovenského folklóru a vzdání holdu velikánovi slovenské filmové i divadelní scény – Jozefu Kronerovi

 Zuzana Kronerová o muzikálu říká: „Z mého pohledu je to projekt, který nejenom že navazuje na ty nejlepší inscenace, hry Jozefa Hollého, ale přináší novou kvalitu: příběh, který nijak neztrácí na své aktuálnosti.  Dnes je přeci majetek a honba za ním ještě větším božstvem, než kdysi a k tomu přináší jeviště originální, moderní, komponovanou hudbu, která vychází z autentického slovenského folklóru a přitažlivé pěvecké a choreografické kreace.  Přidanou hodnotou je účinkování nejen slovenských, ale i českých herců, zpěváků a tanečníků.“

Zeptali jsme se….

TM: Předpokládáme,že Kubo bude pro tanečníky jistě atraktivní, je to tak?

Ján Jackuliak:

„Ano, to určitě. Muzikály v dnešní době v Praze jsou většinou založené na jazzovém, moderním či současném tanci, lépe řečeno na tom, co je moderní. Ale teď přichází muzikál, který využívá slovenský folklór, a to tady ještě nebylo, alespoň já o tom nevím. Je to novinka a je fantastická. Navíc tam účinkují bývalí členové souboru Lúčnica, to jsou světoznámí tanečníci.  Folklor je převzatý z každého koutku Slovenské republiky a vytváří velmi silnou složku, je také spojen s rockem (tak trošku hudba typu  Čechomor). Domnívám se, že ,Kubo´ může být skutečně pro tanečníky zajímavý, protože uvidí něco odlišného.”

Už více než 44 000 diváků shlédlo na Slovensku muzikál KUBO, příběh, který je zároveň poctou velkému slovenskému herci, jenž se proslavil i v Čechách – Jozefu Kronerovi (20. 3.1924 – 12.3.1998). Od jeho úmrtí loni uplynulo neuvěřitelných 20 let. Projekt nyní přichází do Čech! Už 29. dubna od 19:00 se odehraje v pražském Divadle Hybernia, na podzim by pak unikátní představení mělo objet část ČR.

Jednou z hlavních tváří muzikálu KUBO v ČR bude herec Ján Jackuliak, kterého české publikum zná především ze seriálů Vyprávěj, Ordinace v Růžové zahradě, Rapl atd…

Kubo je jednou z filmových a divadelných klasik Jozefa Hollého. Je plný kouzelných momentů, které postupem času zlidověly a přenášejí se z generace na generaci. Kubo a jeho „Anča, ja mám nožík”,nezapomenutelný autorský citát Jozefa Kronera opět ožívá v novém zpracování plném folklórních artefaktů, krojů, ale také humoru..

„Je to živé, energické a zábavné představení. Je to nový československý muzikál v moderní a divácky příitažlivé podobě! Šarm, humor a příběh vesnického prosťáčka který je obětí honby za majetkem svých rodičů, jenž jsou schopni z mamonu zapříčinit neštěstí svých dětí na úkor jejich lásky, která však nakonec zvítězí…. Paľo si vybojuje lásku své milované Aničky a Kubo zůstává u své matky s milovanými makovými buchtami…,” prozradili synopsi děje tvůrci v čele    s režisérem Ivanem Blahútem.

Na pódiu se objevuje 22 účinkujících. Jsou tam originální písně slovenské písničkářky Simi Martausové, autorem hudby je Peter Uličný, autorem scénáře je Tomáš Dušička (bratr Majka Spirita) a za folklór fashion show stojí Adriena Adamíková.

„Je to dílo, v kterém si každá generace najde to své. V jednom příběhu je více dalších příběhů, které jsou nadčasové. Já mám roli pana Loveckého, což je šibal, který vám během pár sekund spočítá všechny prsty na nahých nohách. Kubo je ryze slovenský příběh, v němž najdeme propojení se současností,” říká herec Ján Jackuliak, který v Kubovi nejenom hraje, ale spolupracuje také jako asistent režie.

V představení hraje a zpívá i český muzikálový herec Robert Urban a postavu Kuba ztvárňuje herec Peter Brajerčík. Po úspěchu ve slovenské televizní show „Tvoja tvár znie povedome” se stal miláčkem diváků muzikálu na Slovensku díky svému skvělému hereckému, tanečnímu a pěveckému výkonu „Skvěle ztvárnil divadelního Kuba a vzdal určitě důstojnou poctu Jozefu Kronerovi…” podotýkají tvůrci.

„Zkoušení bylo náročné. Kubo je člověk, který svou čistotou bojuje proti našim lidských neřestem a skrze humor na ně poukazuje. I původní film se dotýká těchto věcí, které jsou nám Slovákům ať chceme, nebo ne, blízké,” dodal Brajerčík.

Na tento unikátní československý muzikál se můžete těšit 29. dubna 2019 v Divadle Hybernia

PRAHA, 29. dubna 2019 od 19:00 hod, Divadlo Hybernia

René Kekely

Foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pokračování Bible

Dva neznámí autoři napsali oficiální pokračování Bible. Premiéru bude mít v pražském NoDu.

Dva neznámí autoři napsali oficiální pokračování Bible. Premiéru bude mít v pražském NoDu.

Nepřišlo vám zvláštní, že Rocky už má osmičku a nejslavnější kniha všech dob ještě nemá ani druhý díl? Důvod se nabízí – nikdo si na to netroufnul. Až do teď! Janek Lesák & Natálie Preslová chystají v Divadle NoD premiéru BIBLE 2, která se uskuteční 22. 2. 2019 od 19:30. Na příkladu Terminátora nebo Burtonova Batmana vidíme, že druhé díly mohou předčít své předchůdce. Kde jinde tedy uvést Bibli 2 než v údajně nejateističtější zemi světa, a kdy jindy než v době, kdy bychom zatraceně potřebovali, aby se Bůh vrátil?

„Originální Bible vyšla v době, kdy nejpopulárnějším médiem byla kniha. Došlo nám, že má-li být Bible dvojka stejně úspěšná, musíme i my využít nejpopulárnější formu dnešní doby. A proto je Bible 2 sitcom.” říká dramaturgyně Natálie Preslová a dále slibuje: “Dvojka vyjasní některé věci z prvního dílu. Vrátí se vaše oblíbené postavy, ale poznáte i zcela nové. Čeká vás zcela nový seznam věcí, které nesmíte dělat, nebo shoříte v pekle. Budete se smát, budete plakat, budete je milovat.” 

Natálie Preslová

„V inscenaci Bible 2 se zamýšlíme, proč se označujeme za nejateističtější národ na světě, ačkoliv to prokazatelně není pravda. Možná máme pocit, že nějaký duchovní svět vůbec nepotřebujeme, a když občas ano, najdeme podivnou křesťanskou ruinu, ve které se na gauči válí opilý Bůh, kolem pobíhá Jaroslav Dušek a čte Čtyři dohody, zatímco mu Jolanda vykládá karty. V Bibli dvojce chceme ten bordel trochu uklidit.” říká režisér Janek Lesák a dodává: “Náš příběh začíná dnes. Bůh se probouzí se strašlivou kocovinou a zjišťuje, že několik tisíc let zaspal. Co asi řekne, až uvidí, co jsme udělali s jeho planetkou?” 

Janek Lesák

V pořadí čtvrtá inscenace uměleckého vedení Divadla NoD navazuje na linii autorského, které převádí na jeviště jednotlivé žánry popkultury. Tu zahájily inscenace Osamělost komiksových hrdinů (prosinec 2017), Měsíční sonáta č. 11 (únor 2018) a v letošním roce se přidala také inscenace využívající technologii binaurálního zvuku FANTASY! (leden 2019).

Hrají: Lumíra Přichystalová, Martin Cikán, Láďa Karda a Jan Strýček
Dramaturgie: Natálie Preslová
Režie: Janek Lesák
Hudba: Ivo Sedláček
Scéna: Mikoláš Zika
Sound design: Vojtěch Drobek Krátký
Light design: Dano Kozlík
Produkce: Helena Plicková, Tereza Nováková
Grafika: Dominik Miklušák

Honza Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MICHEL KOUAKOU – workshop afrického tance

Nenechejte si ujít zajímavý únorový workshop s africkým tanečníkem, choreografem i bubeníkem v jedné osobě!

Workshop afrického tance:

od 5. února 2019 do 12.února 2019

Jedná se o workshop afrického tradičního i současného tance s MICHELEM KOUAKOU, původem z Pobřeží slonoviny, který mnoho let žije a vyučuje v USA. Přivítáme ho v Praze na workshopech od 5.2. 2019 do 12.2. 2019. Máme se opravdu na co těšit. Profesionální lektor plný energie, vysoce talentovaný choreograf a tanečník, který obdržel za svoje umělecké působení mnoho cen v USA !
MICHEL KOUAKOU workshop tance pro veřejnost s doprovodem bubeníků Ephraim Goldin, Tomáš Kerle a Tony Hála
na adrese: ZŠ Masná 13, Praha 1, tělocvična v přízemí vpravo

úterý 5.2. od 19.30h-21.00h „afro tradiční“
pátek 8.2. od 19.30h-21.00h „afro tradiční“
sobota 9.2. od 16.00h-17.30h „afro tradiční“ / 17.45h-19.15h „afro contemporary“
neděle 10.2. od 16.00h-17.30h „afro tradiční“ / 17.45h-19.15h „afro contemporary“
úterý 12.2. od 19.30h-21.00h „afro tradiční“

cena:
celý workshop FUL PASS:
( 5 dní = 7 lekcí/90minut) každá za 1.690,-Kč

Další slevy:

6 lekcí 1.500,- Kč
5 lekcí 1.330,- Kč
4 lekce 1.160,- Kč
3 lekce 960,- Kč
2 lekce 700,- Kč
1 lekce 390,- Kč

Přihlášky prosíme na: monika.rebcova@hamu.cz

Michel Kouakou

choreograf, tanečník, lektor a bubeník – griot z Pobřeží slonoviny / USA.

Je zakladatelem a ředitelem skupiny současného tance „Daara Dance“.

Je také vynikajícím bubeníkem – griotem („Griot“ – tradice griotů v západní Africe trvá dodnes již sedm století od počátku říše Malinke, která se táhla od dnešního Senegalu přes Mali a zahrnovala části Pobřeží slonoviny. Grioti byli a jsou dodnes hudebníky a zpěváky, kteří sdělují příběhy a historii. Jsou potomky pěti hlavních rodů griotů z té doby.) Michel mistrovsky ovládá hru na africké djembe a dunduny.

Získal své vysokoškolské vzdělání a absolutorium MFA (Master in Fine Arts) v oboru současného tance na Hollins Univerzity ve Virginii USA.

– Je držitelem ceny „Vilcek Award for Creative Promise in Dance“ („Cena pro nejlepšího kreativního choreografa budoucnosti“) v r. 2012,

– obdržel „Jerome Foundation Fellowship for research in dance“ (2012),

– získal ocenění jako vítěz „New York Foundation of the Arts Artist Fellowship“ „Newyorská nadace umění“(2008),

– zvítězil v „U.S. Japan Fellowship“ (2008), a byl pověřen, aby vedl šest měsíců výzkum v oblasti tance v Tokiu a Kjótu.

– v roce 2008 byl nominován na „Rolex Mentor and Protégé Arts“ (Iniciativa „Rolex Mentor a Protégé Arts“ pomáhá mimořádným mladým umělcům dosáhnout jejich plného tvořivého potenciálu tím, že je spojí s velkými mistry v jejich oboru na jeden rok tvořivé spolupráce).

– v roce 2010 se stal finalistou soutěže „A.W.A.R.D. Show“ v New Yorku a Los Angeles.

Michel Kouakou se přestěhoval do New Yorku v roce 2004 a poté se přesunul do Los Angeles, kde působil jako pedagog na UCLA (University of California, Los Angeles) v letech 2009-2014.

V roce 2016 Michel Kouakou nastoupil jako taneční pedagog do taneční fakulty na „University of Minesota“ a za tím účelem také přesunul svou taneční skupinu „Daara Dance“ do Minneapolisu, kde v současné době žije a pracuje.

Michel Kouakou stále aktivně cestuje po celém světě se svým výukovým programem a nadále sleduje svůj dlouhodobý cíl vybudovat “umělecký most” mezi svým uměleckým původem z Pobřeží slonoviny a uměním v USA.

V minulých letech třikrát navštívil Českou republiku, aby v Praze pořádal workshopy tance v produkci Reny Milgrom a Moniky Rebcové. Se svojí sólovou choreografií vystupoval také v Praze v divadle Ponec.

Monika Rebcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejlepší ocenění pro tanečníky

Jaká mohou být moderní sportovní ocenění? Máme pro vás tipy:

Tipy na moderní sportovní ocenění

Tanec, ať už moderní, společenský nebo sportovní, se stává stále populárnějším sportem. Existuje i mnoho tanečních soutěží, které prověřují dovednosti těch nejlepších z nejlepších. K takovým soutěžím neodmyslitelně patří patřičná ocenění. My vám zde ukážeme ta nejlepší.

Medaile

Medaile tvoří základ na většině tanečních soutěží. Ať již na těch menších nebo větších. Podle umístění bývají zlaté, stříbrné či bronzové. Mohou na nich být vyryté ornamenty, nápisy, čísla dle umístění nebo obrázky. V posledních letech jsou v oblibě i medaile netradiční. Skleněná varianta je moderní, elegantní a působí čistě. Obecně jsou medaile velice častou odměnou a dávají se i v kombinaci s poháry či diplomy.

Trofeje a poháry

Tyto odměny bývají většinou součástí až vyšších a prestižnějších soutěží. Mohou být v podobě malých sošek na podstavci, ale mohou vypadat i jako obrovské poháry. U těchto cen se již většinou nerozlišuje barva dle umístění, ale spíše se pořadí rozděluje velikostně. Tedy, větší poháry výše umístěným a ty menší níže umístěným. Nejpopulárnější jsou poháry s figurkami tanečníků nebo se symboly připomínající soutěžní disciplínu, za kterou se pohár uděluje. I zde jsou populární modernější styly designu. Opět mohou být skleněné trofeje, ale i křišťálové. Obě verze se objevují čím dál tím častěji.

Diplomy

Diplomy jsou běžnou odměnou i jakéhokoliv druhu soutěže. Ať už vyšší či nižší. Dávají se jako upomínka právě k medailím či trofejím. Na diplomech je většinou zobrazena soutěžní disciplína. V prestižnějších soutěžích diplom vypadá spíše jednoduše a elegantně.

Ostatní

Existuje ještě mnoho dalších, ať již doprovodných, či hlavních odměn pro tanečníky. Můžeme se setkat s emblémy či plaketami nejrůznějšího designu a provedení. Tanečníci také často dostávají stuhy s vyobrazením soutěže či disciplíny.

Kam dál? Podívejte se na nabídku tanečních trofejí na e-shopu Poháry-Bauer.cz

David Sedláček 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Amore SVĚTLANY ZACHAROVOVÉ

Noblesa, profesionalita, umění, zážitek

10. ledna se představila v Kongresovém centru dychtivým divákům, kteří se sjížděli ze všech částí ČR, Světlana Zacharovová, hvězda světového baletu a členka ruského Velkého divadla. Vrátila se do Prahy po šesti letech. Tehdy tančila titulní roli v baletu Giselle,  její současné  představení neslo název Amore („Láska”).

Zacharovová je obvykle spojována se slovy noblesa, profesionalita, umění, zážitek.

Devětatřicetiletá Světlana Zacharovová  se honosí titulem Národní umělec Ruska, laureát Státní prémie Ruska, působí v Radě kultury a umění prezidenta Ruska a byla také poslankyní ve státní dumě (2008-2012).

Zacharová na sebe vždy poutala pozornost, ale snad největšího úspěchu dosáhla v roli Gisselle.  Úspěšně vystupuje po celém světě, své publikum si podmanila talentem a virtuózním tancem. Mohli jsme ji vidět v klasických dílech jako „Don Quijote“, „Spící krasavice“, „Giselle“, „Romeo a Julie“, „Labutí jezero“, „Baiaderka“, „Šeherezáda“, „Dáma s kaméliemi“ aj.

Její taneční partner Denis Rodkin, který tančí se Zacharovou  již tři roky, se bohužel vážně zranil a tudíž do Prahy nepřijel. Rodkin v současné době působí jako sólista v divadle Bolshoi.

Dále diváci v kongresovém centru na Vyšehradě viděli umění světové baletní jedničky Michaila Lobuchina (v roce 2008 získává nejvyšší divadelní cenu „Zlatý Sofit“) a  Denise Savina  (v roce 2012 se stává laureátem ceny Národního divadla „Zlatá maska“, v nominaci nejlepší mužská role.

Samotné představení „Amore”  se už samo o sobě dotýkalo různých dimenzí lásky a v podání Zacharové bylo pro diváky velmi silným uměleckým zážitkem.  ‚Amore‘ propojuje tři díla tří choreografů – Jurije Posochova z Baletu San Francisco, Patricka de Bana z Vídeňského státního baletu a choreografky z Irska pracující v Německu  Marguerity Donlonové.

První část  Francesca da Rimini je  věnována stejnojmennému symfonickému dílu Čajkovského, pro něhož je inspirací milostný románek z Dantovy Božské komedie. Francesca je manželka Rimini Gancioto Malateste. Provdala se za něj z přinucení a podvodem. Ale zamilovala se do mladého a krásného bratra svého manžela. Oba k sobě cítí hluboké vášně, jenže  podvedený manžel je překvapí a zabije.  Francesca a Paolo přijdou kvůli nevěře  do druhého druhu pekla, jsou odsouzeni být navždy  blízko sebe, ale nikdy spolu. Podle slov choreografa je konec uměleckého díla podobný apokalypse.

Pro druhé dílo Rain Before It Falls („Před deštěm“) je charakteristická abstrakce a mysterium. Hudební doprovod je zkomponován z barokní Bachovy hudby a moderní elektroniky. Pokoj, žena, dva muži, láska, trojúhelník, přání, porážka, samota, prázdnota. A všechno to  před tím, než by začalo pršet… To, v co věřila, byl jenom sen, iluze, nepravděpodobný sen jako kapky deště, které ještě nepadly…(Jonathan Coe).

Třetí dílo s názvem Strokes Through the Tails („Tahy podle not“) spojuje mistrovské umění artistů baletu s Mozartovou Symfonií č. 40 g-moll.  Pět mužů a jedna žena. Všichni soupeří o primát, každý si myslí že je ten nejlepší, ale přichází ještě jeden….originální a unikátní. Všichni obdivují jeho nesoudržnost! Ale překonat neustále se měnící život,  je nemožné.

Kostýmy pro Strokes Through the Tail a Francesca da Rimini, vytvořené ruským módním designérem Igorem Čapurinem, jsou velmi  symbolické. Umělci jsou oděni  do bílé (nevinnost) a červené (láska a smrt). 

Příběhy jsou hluboké, napínavé, jedinečné  a v podání Zacharovové,  která se zdá být úplně éterická bytost a   nemůžeme jaksi  uvěřit, že je také z masa a kostí, musíme připustit, že ruský balet má stále mnoho co říci divákům a nezbývá než  vysmeknout poklonu.

Eva Smolíková

Foto: archiv Světlany Zacharovové

TANEČNÍ MAGAZÍN

Kniha pohádek divadla MALÉhRY

Říkali nám, že musíme slevit ze svých představ…

Křest knihy pohádek a malých her (kniha se prodává společně také s vystřihovacím divadélkem) se uskuteční za přítomnosti tria MaléHry Báry Seidlové, Nikoly a Daniely Zbytovské v pondělí dne 21. ledna v 16:00 ve Werichově vile na pražské Kampě.
Kmotrem knihy je Petr Nárožný!
Křest se uskuteční za přítomností pozvaných hostů a to  z řad známých osobností, které dorazí v doprovodu svých ratolestí, těšit se můžeme na  Simonu Stašovou, Andreau Kalivodovou, Pavlínu Senić, Andreu Kerestešovou, také s pohádkami neodmyslitelně spojenou  Evičku Hruškovou a jiné hosty.

Divadlo MALÉhRY se zabývá vlastní tvorbou inscenací převážně pro dospělé, které hrají na domovské scéně v Divadle Bolka Polívky a po celé České republice, psaním textů, autorským čtením a radostí z bytí v naší krásné zemi. Tato kniha vychází jako druhá v pořadí po úspěšných pohádkách „JAK NA PŘÍŠERY“. Dětský pohled na svět a víra v zázraky, které se nedějí jen v pohádkách, je pro ně ne-odmyslitelnou součástí života a tvorby.

Nikola Daniela Zbytovská

Tereza Šmídová vystudovala typografii a grafický design. Hledá a nachází cesty mezi komercí a uměním, miluje hravou barevnost a chytrý minimalismus. Řídí se heslem “ Méně je více” společně s kolegou založila vlastní grafické studio “Soudva”. Pracuje a pracuje a pokračuje v praci i tehdy, kdy všichni kolem ní už odpočívají. Marcela Konárková POP-PAP Kreslí, skicuje a ilustruje, maluje na plátno i beton a vede pro malé i velké výtvarné kurzy. Miluje ilustrované dětské knížky. Tak dlouho si je prohlížela, až ji napadlo založit si vlastní vydavatelství POP-PAP, aby si mohla společně s dětmi hrát a tvořit krásné hravé knihy plné nápadů a ilustrací. Dává přednost obrázkům před písmenky a setkala se s divadlem Maléhry, které zase dává přednost písmenkům před obrázky. A tak spojili své záliby a díky tomu vychází “Pohádky a MALÉhRY”. Je možné cokoliv na světě! Kdyby to totiž nebylo možné, neexistovaly by ani představy o tom, že to možné je!

…… Říkali nám, že musíme slevit ze svých představ. “Takhle chcete vydávat dětskou knížku? A ještě s kartonovým divadlem? Děvčata, proberte se! To by bylo strašně drahý! To přece není potřeba! “

Daly jsme si “pauzu na kafe”…tak říkáme tomu, když situaci necháme volný průběh. V té pauze na kafe totiž může přijít zázrak! A přišel!! Jak jinak si vysvětlit, že shodou náhod se ocitne zakladatelka nového vydavatelství, které začalo vydávat dětské knížky s kreativním přístupem k tvorbě, u nás doma v obýváku! Kde se tam vzala? Odkud? …náhody neexistuji. Jsme prostě “shodou okolnosti” tam, kde máme být. V tuto chvíli u nás v obýváku…Zjistíme, že pro sebe vzájemně máme to, co hledáme.. A tak je tady kniha “Pohádky a Maléhry”, deset veselých pohádek, plných podivných pohádkových bytostí, spousta barevn&yacut e;ch obrázků a taky malé kartonové divadlo s loutkami, se kterými si každý může zahrát vlastní divadelní představení. Znáte Můvu, kredencové strašidlo, pohádkového dědečka, co vám splní za kousek chleba přání, čerty, co chodí do školy, nebo Emila- lesní strašidlo co se bálo strašit? Ne? Tak si o nich něco přečtěte v naší pohádkové knížce.”

Zahrát si vlastní divadlo pro kamarády, maminku, tatínka, babičku či dědečka bylo mým dětským snem. Malovala a vystřihovala jsem si různé postavičky a kulisy a vymýšlela příběhy, které by mým kamarádům udělaly radost a třeba je i rozesmály. Už jsem vyrostla, ale sen přetrval. Rozhodla jsem se, že ho splním nejen sobě, ale všem dětem, které si chtějí hrát. A tak jsme pro vás s Kájou, Nikolou, Bárou, Terezou a Marcelou vymyslely divadlo, které by vám mohlo udělat radost a s nímž jistě zažijete spoustu zábavy a legrace! Stačí trocha fantazie, pastelky nebo vodovky, nůžky, lepicí páska a špejle a potom už je na vás, jaký příběh si vymyslíte a kde si uspořádáte své první divadelní představení. Tak ať se vám to povede!

Daniela Zbytovská a celý tvůrčí tým:

Pohádky a MALÉhRY napsala DANIELA ZBYTOVSKÁ,   ilustrovala Karolína Stryková,  grafická úprava Tereza Šmídová,  vydává nakladatelství POP – PAP MALÉhRY produkce@divadlomalehry.cz www.divadlomalehry.cz POP-PAP marcela@pop-pap.cz www.pop-pap.cz

Michaela Lejsková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor se zpěvačkou JIŘINOU ANNOU JANDOVOU

„Skládat hudbu považuji za neskutečný zážitek”

Rozhodla jste se pro hudbu kvůli sobě samotné nebo jste byla ovlivněna tím, že hudba byla všude kolem Vás?

“Těžko už dnes posuzuji,  zda to bylo kvůli jednomu nebo druhému, ale jistě mě hudba kolem mě ovlivnila a ještě než jsem začala přemýšlet o mé vlastní hudební kariéře,  tak byla hudba hlavně vždy mým koníčkem. Poslech velkého množství různé muziky mi zůstal dodnes.”

Co pro Vás hudba znamená? Zapomenout na starosti všedního dne nebo je to opravdu práce?

“Hudba pro mě znamená vyjádření pocitů asi v každé situaci života. Prácí bych to asi nenazývala, pořád je to rozhodně potěšení. Skládat hudbu, vidět a slyšet jak se tvoří a pak to někomu zazpívat, považuji stále za neskutečný zážitek a moc si vážím toho, že mám tu možnost. Já zpívám, dá se říct,  jen výhradně autorské skladby, nepřebírám zahraniční hity ani muzikálové hity a možná i o to těžší cestu mám. Každou svou písničku tvořím a sedím si nad ní, počínaje hudbou, přes text až do konečné podoby ve studiu.”

Je to spíše výhoda nebo nevýhoda mít slavného otce a jít v jeho šlépějích? Jak to prožíváte? 

“Neprožívám to už vůbec nijak, už spoustu let se tím nezabývám. Má to své klady a zápory, ale spíš to já osobně beru jako klad.To, jak to hodnotí posluchači, nechávám jen a jen na nich.”

Píšete si vlastní skladby.  Mluví Vám táta Dalibor do Vašich hudebních děl?  A jak je vlastně hodnotí?

“Nemluví mi do nich, ale bavíme se o nich. Tak, jako u skladeb, které pro mě složí on nebo jiní autoři. Nic mi nikdy nenařizoval a bylo by naivní si to vůbec myslet. Spoustu jeho rad si odnesu a uplatním je a některé věci zase třeba udělám úplně jinak,  po čase někdy lituji a jindy zase ne. Prostě nikdo nemá patent  na rozum a už vůbec ne v umění, kde se nedá vůbec nic odhadovat a náš vztah s tátou bych popsala jako velice kamarádský. Hodně si spolu povídáme o všem a každému bych takový vztah přála.”

Líbí se Vám „Hurikán” nebo Vám už po všech těch letech a koncertech ‘jde pěkně na nervy’?Mrkající Jak jste vnímala tátovy písničky coby malá holka?

“Ano, moc se mi líbí Hurikán. Nejde mi na nervy žádná z jeho písniček, některé se mi logicky líbí trošku méně, ale já jeho muziku poslouchám opravdu moc ráda a jako malá jsem ji vnímala, řekla bych,  podobně jako dnes a to velice pozitivně. Znám dobře všechny jeho alba, někdy se směje a říká, že snad lépe než on 🙂 Táta je profesionál a osobnost,  a to se odráží i v  jeho skladatelství. Jeho skladby jsou už legendární a myslím, že to je pro každého interpreta sen.”

Některé ohlasy  posluchačů nejsou zrovna pozitivní (ale to může říct i Lucka Vondráčková a ledaskdo v Čechách..). Například  nemáte hlas, je příliš jalový a podobně. Co na to říkáte Vy? Rozčílí Vás takové komentáře?

“Takové komentáře mě nerozčilují, virtuální doba přináší i virtuální názory a každý na ně má právo. Ono je to vždy o tom, že pokud se vás takové komentáře přímo netýkají, pak vás dokonce třeba i pobaví, ale jakmile se ocitnete v té situaci, máte buď možnost to neřešit,  anebo se tím užírat a trápit. Já to neřeším  a tím, že za rok najezdím desítky vystoupení,  mám velikou možnost se s lidmi potkávat osobně a věřte mi, že kdybych necítila pozitivní ohlasy, rozhodně by moje soudnost dokázala uznat, že to nemá smysl. Hudba a zpívání není nijak měřitelné, vlastně  každá veřejná činnost má své fanoušky a odpůrce. Myslím,  že kritizovat se dá kdokoliv a používat to pak jako argument proti jeho práci, je vlastně to nejsnadnější.  Ale vše, co si najde svého fanouška, má smysl.”

Jaká největší úskalí čekají na mladou zpěvačku v současné době? Čeho se bojíte (pokud vůbec něčeho)?

“Víte, pro mě kariéra zpěvačky není jediný možný smysl života, trošku mě mrzí,  že se bavíme takto negativně, což ale asi bohužel symbolizuje tuto dobu. Necítím rozhodně pocit, že bych se měla něčeho nebo někoho bát. Vždyť dělat hudbu a zpívat  lidem by mělo být snad příjemné a pro mě to rozhodně příjemné je.To, jestli v tom někdo chce hledat zlo a závist a kdo ví co ještě, je dost smutné.”

Poslední song “Tak všechno nebo nic” měl křest nedávno. Ten název je trošku o risku: Jaká jste? Riskujete ráda?

“Myslím, že člověk zrozený jednoznačně pro risk asi nejsem. Narodila jsem se ve znamení Váhy,  takže ta hodně symbolizuje moji povahu. Často jsem nerozhodná, ale v muzice se snažím postupovat vždy podle pocitu a svého přesvědčení.  Do ničeho se nedám natlačit. Název pro novou písničku “Tak všechno nebo nic” ale hodně popisuje mojí momentální náladu, kdy mám pocit,  že už je opravdu na čase v životě trošku víc riskovat.”

Jaké máte další koníčky kromě hudby?

“Mám koníčky hlavně sociologii, filozofii a politologii. Zajímá mě v tomto směru spousta témat a do těch se ponořuji,  abych se odreagovala od hudby.”

Jak nejraději relaxujete?

“Nejraději odpočívám asi s přáteli a lidmi,  které mám ráda.  Občas na ně kvůli vytížení nemám tolik času, takže každý takový relax je pro mě úžasný a pak také mám moc ráda nejrůznější masáže a procedury těla, to mě velice nabíjí a uklidňuje.”

Jaký máte vztah k tanci?

“K tanci vyloženě pozitivní,  ale samozřejmě amatérský. Nikdy mě tanec nezasáhl nějak “podrobněji”. Je to velká dřina a má můj velký obdiv každý,  kdo umí krásně tančit.”

Je začátek roku. Jaké cíle si kladete? Čeho byste chtěla dosáhnout?

“Žádné si nekladu. Pracuji na sobě a snažím se zlepšovat. Hlavně chci předávat pozitivní náladu a pozitivní písně pro podobně naladěné publikum jako jsem já sama.”

 

Děkujeme za rozhovor 

Eva Smolíková

Foto: archiv Jiřiny Anny Jandové 

TANEČNÍ MAGAZÍN