Bienále Ve věci umění 2026 skončilo. Nezbytná přání vidělo více než 19 000 lidí.
Čtvrtý ročník bienále Ve věci umění s podtitulem Nezbytná přání skončil 26. září. Výstavu a program ve Veletržním paláci Národní galerie Praha, v GAMPA – Galerii města Pardubic a v uměleckém centru Tusculum Prague navštívilo celkem 19 830 lidí. Bienále kurátorované Jaroslavou Tomanovou, Jakubem Gawkowským a Františkem Fekete představilo 49 umělců, umělkyň a kolektivů z 20 zemí, šest nových děl vzniklých v jeho koprodukci a během tří a půl měsíce nabídlo 61 událostí. Vstup na výstavu i na všechny akce byl zdarma. Bienále uspořádal tranzit.cz.
Letošní podtitul bienále, Nezbytná přání, kurátorská trojice vyložila jako pohled na tvorbu coby přirozenou odpověď na okolnosti, které nás obklopují. Přehlídka se proto neodehrávala jen v galeriích, ale i při hromadné četbě, přípravě jídla, péči o záhony nebo ve vysílání komunitního rádia.
Bienále probíhalo ve třech hlavních prostorech v Praze a Pardubicích. Ve Velké dvoraně Veletržního paláce se představili AntiGonna, Noor Abed, Szymon Adamczak, Željka Aleksić, Gleb Amankulov, David Apakidze, Yana Bachynska a.k.a. Jan Bačynsjkyj, Jürgen Baldiga, Leila Basma & Zaher Jureidini, Rufina Bazlova / Stitch It Collective, Tina Bxtq, Davyd Čyčkan, Michal Durda s Izbovou teplotou, Jan Durina, Fůd, Hana Garová, Ladislava Gažiová, Adrián Kriška, kroužek intersekce, Nadia Markiewicz, Shabu Mwangi, Aron Neubert, Aliza Orlan, Bronislava Orlická se Zuzanou Smrkovskou, Taring Padi, Cezary Poniatowski, Publik Universal Frxnd, Nour Shantout, Shella Radio, Alina Sokolova, Felipe Steinberg, Huda Takriti a Jiří Žák. V Pardubicích vystavovali Ștefan Bertalan, Cezary Bodzianowski, András Cséfalvay, Nosrat Karimi, Seba Kayan, Běla Kolářová, Isadora Neves Marques, Alex Sihelsk*, Fedir Tetjanyč a Liliana Zeic a na obou místech Anne-Mie Van Kerckhoven a Margaret Raspé. V Tusculu se skrze intervenci a performance představili GALAS, Zoi Michailova a StonyTellers. Výstavu propojovala architektura studia Ruina Office inspirovaná lešením a staveništi, jako doprovodná publikace vyšlo speciální číslo zinu Fůd.
Stan, zahrada a letní kino
Program bienále začal prodlouženým zahajovacím víkendem od 11. do 14. června se třemi vernisážemi, performancemi Nadii Markiewicz, Michala Durdy / Izbove teploty a Seby Kayan, performativní přednáškou Felipeho Steinberga, křtem knihy k výročí založení sítě tranzit.org a happeningem kolektivu GALAS v Tusculu. Komentovaných prohlídek v češtině a angličtině se uskutečnilo devatenáct. Srdcem Veletržního paláce se stal Stan kroužku intersekce, dominanta výstavy i jejího komunitního života. Kolektiv v něm pořádal společná čtení feministických textů. Devět setkání pokrylo témata od rodičovství a radikálního přátelství přes sociální kapitál knihoven až po myšlení Frantze Fanona a dekoloniální feminismus. Mimo čtení mohli Stan zdarma využívat jednotlivci i skupiny pro vlastní program, od debat po sousedská setkávání. Stan tak dokládal, že galerie nemusí být jen místem k prohlížení děl, ale i domovem pro společné dění. Komunitní Shella Radio připravilo pět hudebních a diskuzních akcí nejen ve Veletržní paláci, ale také v prostorách Planety Za a Pražské tržnice. Mezi hosty a vystupujícími byli mj. Leon Cobra, Julie Dudová, Jan Durina, Elastix, elli2ot, Martin Hudák, Andreas Palmer, Parta, patricccio & Takenaga, Elja Plíhal, Tokyo Drift, Apolena Vybíralová, Olga Wawracz a Zai Xu. Pardubickou GAMPA oživilo letní kino na piazzettě, které vyvrcholilo projekcí filmu filozofa Paula B. Preciada. Během tří večerů byly promítnuté také filmy Anne-Mie Van Kerckhoven, Liliany Zeic, Cezary Bodzianowského, Nosrata Karimiho a Svyatoslava Feofilaktova.
V září se v Praze na bienále představila palestinská umělkyně Nour Shantout, jejíž čtyřdenní program přiblížil palestinskou výšivku tatreez jako jazyk paměti a odporu. Komponovaný večer v Goethe-Institutu věnovaný HIV/AIDS ve střední Evropě nabídnul film o fotografovi Jürgenu Baldigovi a přednášku historika Bena Millera. Následoval křest knihy With Ribbons and Flags o díle zesnulého ukrajinského umělce a vojáka Davyda Čyčkana a závěrečná performance Szymona Adamczaka. V Tusculu se kolektiv StonyTellers rozloučil se zeleninovou zahradou, kterou během bienále rozvíjel s místní komunitou. Pardubickou výstavu uzavřela 26. září performance Andráse Cséfalvaye.
Místo klasického výstavního katalogu vzniklo pro bienále deváté vydání časopisu Fůd s názvem Denní chleba. Připravil ho kolektiv ilustrátorek Barbory Tögel, Veroniky Homolové a Barbory Müllerové, který se od roku 2015 věnuje angažované ilustraci a komiksu. Téma „denního chleba“ se zaměřilo na podmínky, v nichž autorstvo v různých regionech žije a tvoří, a na překážky, které každodenně překonává. Texty do časopisu napsali František Fekete, Jakub Gawkowski, Oleg Gryshchenko, Barbora Müllerová, Olena Staranchuk a Jaroslava Tomanová. Ilustrace připravili Fuad Alymani, Meysam Azarzad, Davyd Čyčkan, Bára Gallo, Veronika Homolová, Inma Hortas, Vincent Kilbride, Barbora Müllerová, Studio Seri/graph (Jenya Polosina a Anya Ivanenko), Michal Šumichrast, Barbora Tögel, Juliana Toro a Zeloot. Spolupráce s Fůdem byla součástí snahy sdílet kurátorskou odpovědnost a rozšířit představu o tom, jakou podobu může bienále mít.
V rámci spolupráce s online magazínem Druhá : směna vznikla otevřená výzva pro začínající autorky a autory s cílem otevřít publikační příležitosti novým hlasům. V srpnovém čísle magazínu vyšly čtyři texty inspirované tématy bienále. Psali je Elizabet Kovačeva, Kateřina Myška Zolotnicyna, Václav Opatřil a Elizaveta Kharchenko a věnují se mj. queer dospívání, migraci a hledání identity ve střední a východní Evropě.
K příležitosti bienále vznikla limitovaná kolekce hedvábných šátků s reprodukcemi děl Alizy Orlan, Noor Abed a Anne-Mie Van Kerckhoven, oversized sítotiskových triček z biobavlny ve spolupráci s ilustrátorkou Barborou Gallo a FatCat Press a vyšívaných kšiltovek s podtitulem bienále Necessary Wishes. Vše je dostupné i po skončení bienále v online knihkupectví knihy.matterof.art.
Umění mezi nadějí a vyčerpáním
Mediální monitoring zaznamenal 62 výstupů v osmi jazycích, dalších 38 zmínek publikovali influenceři. O bienále informovaly mimo jiné ČT art, ČRo Vltava, Deník Alarm, A2, Vogue CS, ELLE, Harper’s Bazaar, Cosmopolitan, CzechCrunch, ČRo Radio Wave, Radio 1 a Pardubické noviny, v zahraničí Radio Liberty, Euroradio.fm, Berlin Art Link, Arts of the Working Class, MOST, slovenský Kapitál, O FLUXO či Harper’s Bazaar Japan.
Recenzenti se shodovali, že bienále nestaví na velikosti, ale na spolupráci. Agata Pyzik v polském magazínu MOST napsala, že jeho síla „nespočívá ve spektakulárnosti, ale v budování místní sítě vztahů“. Ocenila zaměření na východoevropskou scénu, instalaci Rufiny Bazlové přirovnala ke kontemplativní svatyni a pardubickou část označila za mimořádně soustředěnou. Václav Janoščík v Arts of the Working Class vyzdvihl, že kolektivní praxe nejsou náhražkou velkého formátu, ale přirozenou součástí výstavy. V napětí mezi přáním a nezbytností četl stav současného umění, které existuje „mezi nadějí a vyčerpáním“. Berlin Art Link popsal nezbytnost jako praxi, kterou výstava promítá i do své architektury, a Český rozhlas Vltava shrnul, že „umění může vznikat i ve společném čtení, zahradě nebo péči“. Zahájení nebo výstavu navštívila řada osobností politického a kulturního života, mj. běloruská opoziční lídryně Sviatlana Cichanouská. Bienále se konalo pod záštitou první dámy České republiky Evy Pavlové a starosty městské části Praha 7 Jana Čižinského.
Foto: Archiv Max Tranzit
Maxi Tranzit
pro Taneční magazín
