Nejlepší ocenění pro tanečníky

Jaká mohou být moderní sportovní ocenění? Máme pro vás tipy:

Tipy na moderní sportovní ocenění

Tanec, ať už moderní, společenský nebo sportovní, se stává stále populárnějším sportem. Existuje i mnoho tanečních soutěží, které prověřují dovednosti těch nejlepších z nejlepších. K takovým soutěžím neodmyslitelně patří patřičná ocenění. My vám zde ukážeme ta nejlepší.

Medaile

Medaile tvoří základ na většině tanečních soutěží. Ať již na těch menších nebo větších. Podle umístění bývají zlaté, stříbrné či bronzové. Mohou na nich být vyryté ornamenty, nápisy, čísla dle umístění nebo obrázky. V posledních letech jsou v oblibě i medaile netradiční. Skleněná varianta je moderní, elegantní a působí čistě. Obecně jsou medaile velice častou odměnou a dávají se i v kombinaci s poháry či diplomy.

Trofeje a poháry

Tyto odměny bývají většinou součástí až vyšších a prestižnějších soutěží. Mohou být v podobě malých sošek na podstavci, ale mohou vypadat i jako obrovské poháry. U těchto cen se již většinou nerozlišuje barva dle umístění, ale spíše se pořadí rozděluje velikostně. Tedy, větší poháry výše umístěným a ty menší níže umístěným. Nejpopulárnější jsou poháry s figurkami tanečníků nebo se symboly připomínající soutěžní disciplínu, za kterou se pohár uděluje. I zde jsou populární modernější styly designu. Opět mohou být skleněné trofeje, ale i křišťálové. Obě verze se objevují čím dál tím častěji.

Diplomy

Diplomy jsou běžnou odměnou i jakéhokoliv druhu soutěže. Ať už vyšší či nižší. Dávají se jako upomínka právě k medailím či trofejím. Na diplomech je většinou zobrazena soutěžní disciplína. V prestižnějších soutěžích diplom vypadá spíše jednoduše a elegantně.

Ostatní

Existuje ještě mnoho dalších, ať již doprovodných, či hlavních odměn pro tanečníky. Můžeme se setkat s emblémy či plaketami nejrůznějšího designu a provedení. Tanečníci také často dostávají stuhy s vyobrazením soutěže či disciplíny.

Kam dál? Podívejte se na nabídku tanečních trofejí na e-shopu Poháry-Bauer.cz

Poháry Bauer

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor s průkopníkem nového stylu „akrobaletu“ JURIJEM KOLVOU

„Život je jenom teď a nikdy jindy“

JURIJ KOLVA – baletní tanečník, choreograf, režisér. Průkopník vcelku nové disciplíny, „akrobaletu“,   je skromný, o slávu nestojí, vychovává děti a většinu času neúnavně pracuje a tvoří nový systém výuky pro další generace.

Jak jste se dostal k „Akrobaletu“?

„No, dostal … to je vlastně můj výmysl, jsem  tvůrce této disciplíny. Stále je ještě ve stadiu tvorby, pracujeme a pracujeme,  vytváříme  nový směr. Sledoval jsem balet a akrobacii, to jsou dvě rozdílné věci. ,Dají se  přece dělat dvě věci najednou, šlo by to!´, říkal jsem si v duchu. Je pravda, že je jen málo lidí, kteří dokáží zvládnout více disciplín najednou. Obvykle jsou naučeni jen na jednu. Několik desítek let mě živil balet i akrobacie a dostával jsem díky tomu stále lepší příležitosti. Rozhodl jsem se vytvořit tedy nový směr, který by  se stal samostatnou složkou a obsahoval současně obě disciplíny.“

Jste tedy úplně premiérový průkopník”?

„No, možná to také někteří lidé propojují a dělají to samé,  ale říkají tomu jinak. Rozdíl je v tom, že já se  snažím dát všemu  jasné názvy a pravidla, tak možná v tomto asi jsem první průkopník.“

Hranice lidských možností  se neustále posunují. Kam až to jde? A je vůbec možné pro běžného  tanečníka, aby se akrobalet naučil?

„Balet je na světě už tři sta, čtyři sta let,  akrobacie se vyvíjí zejména v break dance a v různých bojových uměních, tam  se používá práce a matematikou, geometrií a energií. To všechno  tanec také ovlivňuje a  lidé na to přichází různým způsobem. Některý  jedinec má od přírody svou vnitřní energii, rychlost a  schopnost využít matematiku, je to dané, ale on to neřídí, tato schopnost  řídí jeho. Jak tuto dovednost  přenést na jiného člověka? Tady musí přijít na řadu nauka.  A ta se musí vymyslet. Když létáme do kosmu, dá se také všechno vypočítat Je to na jednu stranu jednoduché, ale není jednoduché předat vědomosti  druhým. Musíme jednotlivým prvkům dát názvy, jsou tam cviky a mezicviky, protože nesmíme ublížit lidem.”

Ublížit???  

„Tělo je  takový nástroj, někdo neví úplně přesně, jak s ním pracovat  a může je zničit. Baletem  opravdu můžeme zničit naše těla. Každý člověk má větší či menší předpoklady např. pro balet. Hranice, která umožňuje dělat cviky bez námahy, přirozeně, by  musela být někým hodně hlídána. Je to, řekl bych,  duševní záležitost. Je  spousta lidí, která  strašně chce dělat balet, ale nemá na to tělo.  A tělo nemůže jít do systému, který už je jednou daný, a je postavený na nějakém jiném ‚materiálu‘. Potom  se tělo  některých jedinců začíná opravdu ničit. Je to pro ně nevhodné. Člověk sám to o sobě  neví, probudí se jednou ráno a stále chce být tanečník baletu, ale nejde to.  Tohle  je otázka už pedagoga,  který musí přesně říct pravdu, takovou, jaká je. Ale ne každý to dokáže. V současné době lidé lžou neustále jeden druhému a kvalita života, to je především zdraví a duševní zdraví. A duševní zdraví nemůže být  bez fyzického zdraví.”

Jsou na to vůbec školy?

„Existuje  spousta knížek o baletu, které jsou ale napsány tanečníky! Tanečník svůj život  nějak prožil a většinou sepíše své zkušenosti, ale nikdy neprobere balet přes nauku. Nauka, to je zkrátka mechanika, geometrie, ta je kolem nás všude. Nemůžeme mluvit o nějakém pohybu na zemi, který by nefungoval podle mechaniky, máme tu zkrátka gravitaci.    Hlava musí myslet  a dávat pokyny tělu, ne opačně. Těžko to někomu vysvětlovat. Moudrý člověk pochopí  a vezme to vážně, ale to není pro všechny. Většina lidí jde od ‚kšeftu ke kšeftu‘, snaží se vydělat peníze svým tělem a nezamýšlí  se nad tím. Až přijde nějaký úraz. Maximálně si v duchu řeknou, že se asi málo  rozcvičili a příště se rozcvičí  víc. Ale tělo – to je nástroj,  který se musí naladit a pak to teprve jde!  Většina lidí se sice rozcvičí, ale poté zjistí, že chybí technika, chybí mechanické věci, které se dají vypočítat, ale v takovém případě  nejde pokračovat  bez bolesti! A můj princip znamená  minimalizovat bolest. Pracujeme-li přes nauku, možná tu zbude jen menší procento lidí, kteří  budou moci tuto disciplínu dělat, ale ti budou šťastní a nebudou se trápit tím, že mají  ‚urvané achilovky‘ a operaci zad. A přesně takových  je  v baletu devadesát procent. Ale o těch se  nepíše. Řekne se jen, že dělali balet a takhle to dopadlo.  Ale to je přesně jen ta hloupost a ještě se jí dělá reklama!”

A lze vůbec takový pocit jako bolest minimalizovat?

„Člověk si musí poklást otázku, když má rád tanec, jestli ho má  opravdu rád. Nebude se jednoho dne  trápit?  Já jsem balet nikdy neměl rád, proto o něm mluvím jako o řemeslu. Vnímal jsem ‚vysloužilé  baletky, které tančily v poslední řadě‘ coby  nesnesitelné extremistky. Nenaplnily své ambice a vyžadovaly úspěchy po druhých.”

To jsou silná slova… A jak jste se k této disciplíně vlastně konkrétně dostal?

„Mne objevili  druzí, říkali mi, že mám na to dělat balet a musím ho dělat. Já jsem byl zděšený. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se něčemu takovému věnoval,  já jsem od baletu utíkal. Chtěl jsem být  automechanikem a dělat  se strojem, protože stroj neodmítá. Dělat  s lidmi   je těžké. Někdy chybí motivace. Člověk třeba má i fyzické předpoklady, ale nechce. Já jsem byl zřejmě  takový a někdo zase opačně. Někdo k tomu předpoklady  nemá a rve to za každou cenu. Nikdy  to nebude dobré, protože materiál není k tomu  dobrý. Je to  věčný boj.”

Řekl jste krásnou větu: “Tanečník musí pozorovat život, jinak nebude umět přemýšlet a tvořit…”

„Ano. Málokdy vymyslíme něco nového, protože život sám o sobě je dokonalý. A my ho musíme pozorovat, abychom se naučili a čerpali bohatství z toho, co je už kolem nás, co už existuje. Musíme naší  hlavě dát trošku větší prostor. A to není pro všechny. Baletní soubory, to  je taková  armádka, která dělá nějaký úkol, ale hodně úzkoprofilový. Nejdříve musíte být  člověk a pak ‚baleťák‘. Jenže většinou lidé, kteří se věnují baletu, jsou zkrátka takové stroje.  Udělají to a to a to,  ale v baletu je důležité i herectví a současně s  pohybem pak vzniká umění. Jen  pohyb je jen pohyb, to mi nic neříká. Nerad se dívám na některé soubory a jejich vystoupení.”

A můžete mi říci, proč?

„Když balet neobsahuje všechny složky, lidé se na to jednoduše nedívají. A tolik souborů stále opakuje  různé variace na různou hudbu, ale  je to taková ubohost. Já osobně  bych klasice dal jen malý prostor a  tam ať si žije. Nemůžeme neustále jít dopředu a otáčet hlavu dozadu, nejde to.   Ale většinou nás přesně k tomuto školy nutí. Učí klasiku, to bylo sice hezké, ale ‚Proboha!´ To  bylo hezké na tu dobu! Ale život je dnes někde úplně jinde!”

Tak to cítíte?

„Ano. Teď  je  všechno  jinak! Život je daný jenom teď a nikdy jindy. A my o tom jen hodně mluvíme, ale málo děláme.”

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Jurije Kolvy

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Ukrajinští tanečníci v ČR

Projekt – „Mezi vámi aneb Ukrajinci jak je neznáte”

V březnu 2019 se  v Městské knihovně v Praze  uskutečnila prezentace jedinečné fotografické publikace „Mezi vámi. Ukrajinci jak je neznáte”. Kniha představuje třicet úspěšných Ukrajinců, kteří udělali kariéru v České republice. Narušují tedy stereotypní obraz „nekvalifikovaného” ukrajinského gastarbeitra. Kniha pojednává o vrcholových manažerech a vědcích, bankéřích a malířích, restauratérech a lékařích, sportovcích a muzikantech, ale také spisovatelích, geneticích, biochemicích, programátorech, architektech, inženýrech-konstruktérech, parkuristech, ale co je pro čtenáře Tanečního magazínu nejzajímavější, o choreografech a sólistech opery a baletu.  Přináší poohlédnutí po jejich profesních úspěších, životní filosofii a zálibách.
Jurij Kolva – baletní tanečník, choreograf, režisér. S představením od Jurije Kolvy zvítězil na Mistrovství Evropy ve fitnessu v roce 2011 Český reprezentant David Babůrek.
Jeho stránku v knize naleznete zde: https://mezivami.cz/jurij-kolva/  
 
Další osobností je Ivanka Rada Illyenko – baletka, filmová herečka, bývala sólistka baletního souboru Národního divadla v Praze.
Její stránku v knize naleznete zde: https://mezivami.cz/ivanka-rada- Illyenko/  
(Ukrajinci dnes tvoří největší skupinu migrantů v ČR, a to přesně 22 %, koncem března 2018 v Česku žilo 120 431 občanů Ukrajiny,  z nichž 43 %  žije v Praze, 7 % všech zahraničních studentů tvoří Ukrajinci)

 

Projekt byl realizován za finanční podpory Velvyslanectví Ukrajiny v ČR, ředitelka projektu – Larysa Halyšyč
Foto: Jana Špaková 
 
Olena Laň 
pro Taneční magazín 

Talenty hrají zezadu!

I letošní soutěž Talent Awards si připravila své překvapení

Břišní tance, Free Style, New Age Dance, Balet, Foto Portrét, Zpěv a Hra na kontrabas a klavír, saxofon, kytaru a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín.

Finálový gala večer moderoval Martin Vencl, který byl překvapením minulého ročníku, protože zatančil osobitý břišní tanec. Tentokrát se ale o podiv a obdiv  postaralo chlapecké duo, které si říká K2. S bohorovným klidem nastoupili na jeviště a pravili: „Omlouváme se panu zvukaři, ale mohl by nám ještě předělat židle? My jsme se totiž před půl hodinou vsadili, že odehrajeme skladbu s kytarami za zády!“ V sále to zašumělo a ztichlo.  Hoši se nenuceně posadili zády k divákům, kytary si hodili za krk a perfektně zvládli svou skladbu. Během večera je diváci mohli ještě jednou zhlédnout s jejich vlastní skladbou „Pepa“.  Duo sklidilo pořádný potlesk.

Každý rok vysílají umělecké školy do soutěže ty nejlepší a paní Muna, organizátorka soutěže Talent Awards přiznala, že letos bylo opět těžké vybírat, talentů bylo hodně, ale nakonec snad přeci jen zvítězili ti nejlepší z nejlepších. Soutěže se zúčastnili 1 492 soutěžící.

První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v únoru a březnu 2019. Aby nemohli být soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, zvýhodňováni, disciplíny byly rozděleny samostatně pro amatéry a pro profesionály. Soutěž nalezla své vítěze jak  z České republiky, tak ze Slovenska, Polska, Chorvatska, Německa, Itálie a Ruska.

Cílem Talent Awards je  nalézt nové talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností a  tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže. Po celou dobu soutěže, ale i po ukončení 12. ročníku, budou organizátoři propagovat nové talenty”, jež se umístili v soutěžních kategoriích jako TALENTI daného roku, jako vítězové 12. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR. Tento ročník  stejně jako ročníky následující se pokusí  odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu.

Přihlášky a pravidla  13. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2020.

Soutěž probíhá pod záštitou uměleckého garanta a pořadatele soutěže, jímž je Profesionální škola orientálního tance MUNA v čele se zakladatelkou a prezidentkou soutěže Munou Al Muchantafovou.

Generálním sponzorem soutěže TALENT AWARDS pro 12.ročník byla Profesionální škola orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA. Hlavním sponzorem společnost Enermo s.r.o., dalším sponzorem pak Centrum M+M a Dobré zboží z EU.

Mediálními partnery: Taneční magazín, server Praha Levně, Ekamarad.cz, By The Way a Veverušák.cz.

Další podrobnosti o soutěži včetně fotografií a kontaktů naleznete na www.talentawards.eu.

Zeptali jsme se ….

Muny, organizátorky Talent Awards, Prezidentky Profesionální školy orientálního tance MUNA a Language Centre MUNA:

Jak probíhala letošní soutěžní kola?

„Jednotlivá  kola probíhala na přelomu února a března, byla to vlastně taková výběrová řízení mezi soutěžícími, letos skutečně  byla velká konkurence, všichni účastníci byli hodně silní a museli se vybrat jen ti nejlepší.  Zvláštností letošního ročníku je asi to, že silné zastoupení mají hudební čísla  a různá show. Prostřídalo se to, neotevřely se některé kategorie, tance možná bylo méně, záleží zkrátka  na tom,  co se lidem líbí v daném ročníku, jednoduše řečeno  ,jdeme s dobou´”.

Co si myslíte o skupině K2?  Měla jste nějaké tušení, že předvedou „hru zády“?

„Jejich vystoupení mi vyrazilo dech. Bylo to zvláštní, nečekané. Klasicky zahrát je umění, natož ještě zády.  Tady je už vidět profesionalita a to, že si jen zahrávají“.

 

Děkujeme….

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Smrt mu sluší

„U Švandů” vzniká nová komedie. Světová premiéra bude 25. května!

Po deseti letech od premiéry diváckého hitu Kdo je tady ředitel? chystá Švandovo divadlo v Praze novou komedii s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem: ten první se vrátí v roli ješitného, po uznání toužícího herce, druhý v úloze jeho upjatého agenta. Hořkosladká komedie Smrt mu sluší vypráví o lidech kolem divadla, kteří spolu sehrají mrazivě legrační partii o slávu, pocty i život. Autorem a režisérem hry je Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který tentokrát napsal všem hercům jejich postavy přímo na tělo. Premiéra původní české komedie s podtitulem „největší divadelní událost od přeletu rakve nad Národním divadlem“ bude „u Švandů” v sobotu 25. května ve Velkém sále.

Kamil Halbich a Michal Dlouhý

Bob Barel (Michal Dlouhý) je hercem na volné noze a populární hvězdou televizního seriálu. On i jeho agent, věrný přítel Kamil Křovina (Kamil Halbich) cítí, že se blíží zásadní chvíle jejich životů. Za svůj strhující herecký výkon v titulní roli inscenace Čas psychopatů je Barel konečně nominován na cenu v divadelním světě nejváženější – Cenu Thálie. Její získání už může zhatit pouze poslední, zatím stále neodevzdaný hlas kritika Hartmanna (David Punčochář). Jenže o něm je známo, že Barelovo herectví nemá rád… Barel s Křovinou proto zosnují lstivý plán, jehož následky jsou pro budoucnost všech účastníků osudné. Ještě štěstí, že se v Národním divadle chystá další státní pohřeb! A že tam kromě dramaturgyně Jolany Humhalové (Natálie Řehořová) a vrátného Mirečka (Miroslav Hruška) pracuje také zkušený ředitel (Robert Jašków)! A ten si ve své Zlaté kapličce vždy ví rady, i když mají všichni kolem v očích smrt…

„Hraji sám sebe a to se mi na tom – jako herci – líbí,“ pochvaluje si svou roli Michal Dlouhý, který byl hrou Smrt mu sluší okamžitě nadšený.  „Po přečtení textu jsem zjistil, že jsem posmrkal celý balíček papírových kapesníků – smíchy! Divák se tedy může těšit na to, že ho návštěva divadla bude tentokrát stát ještě o zhruba čtyři až deset korun víc: záleží na tom, jakou kvalitu kapesníků preferuje,“ varuje herec.

Daniel Hrbek, autor hry SMRT MU SLUŠÍ a současně ředitel Švandova divadla

„Na začátku byl nápad na dialog, jak dva herci unesou kritika, aby mu přečetli jeho recenze a dokázali, že nemá pravdu,“ říká autor, režisér a dlouholetý ředitel smíchovské scény Daniel Hrbek. Ten ve hře Smrt mu sluší vykreslil divadelní svět jako místo krásné i kruté, laskavé i bezohledné. „Divadlo současně miluji a nenávidím. Na prostředí, ve kterém se celý život pohybuji, proto nahlížím s láskou, avšak také s nadhledem, ironií a jistou dávkou hořkosti,“ přiznává Daniel Hrbek. A netají se tím, že se při psaní jednotlivých postav inspiroval skutečnými osobami současné divadelní scény, sebe nevyjímaje. Michalovi Dlouhému, Kamilu Halbichovi, Robertu Jaškówovi a dalším hercům tak napsal jejich postavy přímo na míru, přičemž jim někdy rovnou ponechal i jejich pravá křestní jména.

Michal Dlouhý a Kamil Halbich

David Košťák, který je spolu s Martinou Kinskou dramaturgem inscenace, k tomu uvádí: „Ve hře nahlížející do divadelního zákulisí se odráží bohaté zkušenosti Daniela Hrbka s chytrými konverzačními a situačními komediemi, které už ve Švandově divadle vytvořil.  Pod zábavnou slupkou se však jeho text dotýká věcí mnohem hlubších, jako přirozená lidská touha po uznání, přijetí, blízkém vztahu a nesmrtelnosti. Smrt mu sluší je tak kromě náramné, do vlastních řad pálící komedie také hořkosladkým příběhem člověka, který se sna í vzepřít svému osudu.“

Scénografem inscenace je Petr Masopust, který s Danielem Hrbkem coby režisérem spolupracoval na severských komediích Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení. Kostýmy vytvořila Paulína Bočková, jejíž práci mohou diváci znát například z posledního filmu Jiřího Mádla Na střeše. Výrazný hudební doprovod vybral sám režisér.

Robert Jašków hraje ředitele divadla

Světová premiéra komedie Smrt mu sluší  bude 25. května 2019 ve Velkém sále, nejbližší reprízy jsou naplánovány na 27. května a 3. a 10. června. Další uvedení hry plánuje Švandovo divadlo opět od září tohoto roku po divadelních prázdninách.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jarní novinky v Jihočeském divadle

Jak se stane z krásné baletky krásná kočka? V Českém Krumlově před otáčivým hledištěm na vás bude čekat i Šípková Růženka. Malé divadlo si na závěr sezóny přichystalo „maso na divadle”, kde potečou hektolitry krve a mrtví začnou vstávat z hrobů.

Jaro se v Jihočeském divadle nese ve znamení posledních novinek a chybět nebude druhý ročník divadelní přehlídky SONDA, během níž divákům v jednom týdnu představíme to nejlepší z divadelní sezóny 2018/2019.

Malé divadlo si na závěr sezóny přichystalo maso na divadle”, kde potečou hektolitry krve a mrtví začnou vstávat z hrobů. Návod k přežití zombie apokalypsy oblíbeného týmu Janka Lesáka & Natálie Preslové bude mít premiéru v sobotu 13. dubna v Malém divadle. Z hereckého ansámblu se diváci mohou těšit na ty, kteří své mozky jen tak lehce nedají. Představí se Eliška Boušková, František Hnilička, Martin Holzknecht, Petr Hubík, Terezie Jelínková, Jan Kaštovský, Vít Piskala, Denisa Posekaná a Vjačeslav Zubkov. Návrhu scény se ujal Jan Polívka, kostýmy navrhla Silvie Urbancová a masky vyrobil Jakub Gründler. V inscenaci zazní hudba Jana Čtvrtníka, jehož tvorba je divákům Jihočeského divadla již dobře známá např. z inscenací Ježíšek Superstar, Čechomoří, GAME, Elity a další.

Poslední činoherní novinkou české sezóny bude světová premiéra inscenace Rybí krev renomovaného budějovického autora Jiřího Hájíčka. Režie se ujala mladá režisérka Natálie Deáková a na premiéru se mohou diváci těšit již 18. dubna.

Velký pátek bude již tradičně patřit Velikonočnímu koncertu. Vokálně-instrumentální dílo Antonína Dvořáka Stabat Mater zazní pod taktovkou generálního hudebního ředitele JD Maria De Rose
v podání sólistů, sboru a orchestru opery Jihočeského divadla.

Toto sugestivní dílo o utrpení matky, jejíž syn umírá na kříži, a které je zároveň i platnou výpovědí o lidském zármutku a naději, uvedeme v klášterním kostele Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí 19. dubna v 19.45 hodin.

Po loňském úspěchu jsme opět na závěr sezóny připravili druhý ročník jihočeské divadelní přehlídky SONDA – to nejlepší z vašeho divadla. SONDU zahájíme v pondělí 29. dubna slavnostním předáním divadelních cen Jihočeská Thálie 2018. V divácké anketě mohou diváci hlasovat na webových stránkách nebo pomocí anketních lístků až do středy 24. dubna. Následovat bude absurdní drama Pokoušení Václava Havla, které uvedeme 30. dubna.

První květnový den bude patřit dětem. Dopoledne si Malé divadlo přichystalo pohádku O Palečkovi. Odpoledne zve operní soubor společně s Malým divadlem na kouzelnou rodinou operu Kominíček. 2. května se podíváme do konspiračních bytů v dokumentárním dramatu od Jiřího Havelky Elity.

Ateliér 3D zve 2. května na talkshow Kupé Na Půdě. Už po páté ve svém mezinárodním expresu dotazů přijede Na Půdu Jihočeského divadla rozhlasový moderátor Pavel Pláteník spolu se sólistou příbramského divadla Karlem Krautgartnerem, aby vyzpovídali dva zajímavé hosty.

Pro ty, co chtějí divadlo zažít na vlastní kůži, si Malé divadlo připravilo na 3. května participační divadlo GAME. Přehlídku zakončíme v sobotu 4. května. V Malém divadle se podíváme na To, co žije pod naší postelí. V Jihočeském divadle uvedeme Rybí Krev Jiřího Hájíčka.

Součástí přehlídky bude i novinka baletního souboru Jihočeského divadla. Ten ve spolupráci se členy Bohemia Baletu a talentovanými studenty Taneční konzervatoře hl. města Prahy představí
3. května premiéru pohádkového příběhu Šípková Růženka. Baletní pohádka na špičkách potěší všechny příznivce klasického baletu. Choreografie a režie se ujal Jaroslav Slavický, ředitel Taneční konzervatoře Praha a umělecký ředitel Bohemia Baletu. Kostýmy a scénu navrhl jeden
z nejvýznamnějších českých divadelních výtvarníků Josef Jelínek.

Šípková Růženka se v létě objeví také před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově.

Pro ty, kteří se premiéry nemohou dočkat, si baletní soubor přichystal baletní dílnu, ve které nevšední cestou přiblíží krásný pohádkový příběh o Šípkové Růžence. Účastníkům dílny ukážeme, proč a jak Růženka usne na sto let a kdo ji potom osvobodí… Seznámíme je se základy tance na špičkách, či jak v klasickém baletu vzniká klasická pantomima. A v neposlední řadě také jak se z krásné baletky stane krásná kočka… Přijďte se podívat 28. dubna od 15.00 do DK Metropol!

Pro ty, co si týdenní maraton toho nejlepšího nechtějí nechat ujít, máme nachystané zvýhodněné vstupenky pro dva. Při koupi 2 vstupenek na 2 představení za plnou cenu od nás diváci dostanou zdarma 2 čestné vstupenky na slavnostní galavečer Jihočeská Thálie 2018.

Mgr. Lenka Cimlová Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Obnovená premiéra Nesnesitelné tekutosti bytí na Jatkách78

Návrat pohybového představení Víta Neznala v obrovském akváriu s 12 000 litry vody. Recenze v TANEČNÍM MAGAZÍNU vyšla již 8. září 2018.

Pohybové představení Víta Neznala v obrovském akváriu s 12 000 litry vody se vrací od května na Jatka78.

19. května 2019 se na Jatkách78 chystá obnovená premiéra inscenace Nesnesitelná tekutost bytí režiséra Víta Neznala. Inscenace se odehrává v obrovském akváriu, které se postupně plní 12 000 litry vody. Ocel, sklo a vodní masa v kontrastu s křehkou herečkou i působivá hra světel a hudby, to vše vytváří neopakovatelný divácký zážitek.

Představení připravili v koprodukci s festivalem Letní Letná a prostorem Jatka78 režisér Vít Neznal a přední česká choreografka Dora Sulženko Hoštová. V sólové roli se opět představí mladá herečka a tanečnice Kateřina Dvořáková, která byla v Cenách divadelní kritiky 2017 nominována na Talent roku.

Scéně dominuje obrovské akvárium o rozměrech 2,7 x 2,7 x 2,7 metru, jehož konstrukce je výsledkem spolupráce se statiky, skláři a vodohospodáři z fakulty stavební ČVUT. Několikaleté přípravy inscenace zahrnovaly také náročné zkoušení v bazénech s profesionálními akvabelami.

„Nesnesitelná tekutost bytí je příběhem člověka, který se snaží vyrovnat s nejistotou dnešního světa i svojí vlastní, předvídat nepředvídatelné a připravit se na to, že navzdory předpovědi může zítra pršet,” říká o projektu Vít Neznal. „Chtěl jsem v Česku vytvořit představení po vzoru toho, co jsem viděl ve světě – s dominantní scénografií, která vše předurčuje,” pokračuje. “Není to ale tradiční představení. Jeho výpověď jde totiž i díky fyzické blízkosti obrovského množství vody trochu jinou cestou,” uzavírá Neznal.

Představení Nesnesitelná tekutost bytí se bude v prostoru Skleněnky vedle Jatek78 hrát od 19. května do 7. června pouze desetkrát, kapacita hlediště je omezena.
Vstupenky za 250 a 350 Kč jsou již nyní k dostání na GoOut.cz.

Zuzana HOŠKOVÁ

pro Taneční magazín

Legendární PETER NAGY oslaví 60

Peter Nagy si připravil pro své fanoušky 11 výročních koncertů v Čechách i na Slovensku. Vystoupí na nich i s Mečiarem.

Letos v dubnu oslaví zpěvák, skladatel, hudebník, textař a producent, ale i fotograf Peter Nagy kulaté jubileum. K této příležitosti odehraje jedenáct velkolepých koncertů u nás i na Slovensku. Pro fanoušky připravuje dvouhodinová vystoupení plné megahitů i srdcových písních v poprockových aranžích pod názvem PETER NAGY 60 CZ / SK TOUR!

Kromě narozenin oslaví Nagy tento rok i úspěšné pětatřicetileté působení na česko-slovenské scéně. Během něj vznikly hity, jako jsou S nohami na stole, Aj tak sme frajeri, Profesor Indigo, Kristínka iba spí nebo So mnou nikdy nezostarneš, které již v podstatě zlidověly.

Říká se, že věk je jen číslo, ale já nevnímám ani to číslo… Nemám na takové věci čas. Mám rozdělaných několik projektů s různými umělci. S kapelou už jsme začali připravovat narozeninový koncertní program tak, abychom fanouškům zahráli hity i mé kytarové balady. Jak sestavit playlist je pro mě těžký úkol,“ prozradil oslavenec.

Ten totiž složil za svou kariéru téměř dvě stě písní, takže je jasné, že na jubilejním turné zazní jen jejich zlomek. „I když koncert bude mít kolem dvou hodin, chci, aby měl spád. Proto zahrajeme samozřejmě nejznámější písně, ale i moje srdcovky. To je většinou jiná strana mé tvorby. Kromě toho pracujeme stále na nových stránkách vytvořených speciálně k mému výročí na scéně. Budou tam fakta, rozhovory a zejména podrobná diskografie,“ konstatuje Nagy, který nedávno absolvoval dvě veleúspěšná turné ke svému aktuálnímu akustickému albu Pianko.

Na tour se zpěvákem vystoupí skupina Indigo, jež je s tímto hudebníkem spojena několik let. „Mám štěstí na skvělé muzikanty. Už od roku 2001 hraje se mnou Mišo Kovalčík, kytarista s rockovým cítěním. Stejně jako klávesista Marek Mečiar, už to táhneme spolu devatenáctý rok, ale v pubertě ještě nejsme… Naši kapelu vždy vylepší někdo o generaci mladší – jako baskytarista Luboš Ďurech nebo náš nový bubeník Jozef Gorel, čerstvý třicátník. Je to podstatné mít vedle sebe nejen dobré muzikanty, ale i lidi, se kterými je veselo,“ pochvaluje si hudebníky kolem sebe Nagy.

Kromě skupiny Indigo tuto legendu doprovodí i dvě vokalistky. Turné obsáhne dohromady jedenáct zastávek od Košic až po Prahu – v České republice půjde o sedm města, na Slovensku pak o čtyři.

Vstupenky na PETER NAGY 60 CZ / SK TOUR jsou k dispozici v síti Ticketportal, GoOut a v lokálních předprodejích. Více informací naleznete na speciální webové stránce k turné https://peternagy.sk/ a na https://www.facebook.com/PeterNagyOfficial/?fref=ts.

PETER NAGY 60 CZ / SK TOUR

SK

2. 10. 2019 Nitra

9. 10. 2019 Košice

10. 10. 2019 Žilina

15. 10. 2019 Bratislava

CZ

16. 10. Otrokovice, Otrokovická beseda

22. 10. České Budějovice, KD Metropol

23. 10. Teplice, Krušnohorské divadlo

24. 10. Olomouc, Kino Metropol

28. 10. Ostrava, Dům kultury města Ostravy

29. 10. Brno, SONO centrum

31. 10. Praha, Divadlo Hybernia

René Kekely
pro TANEČNÍ MAGAZÍN