Zahájení StarDance se neslo v duchu vzpomínek na KARLA GOTTA

10. jubilejní řada StarDance začala

První kolo oblíbené taneční show StarDance připomnělo hity  zesnulého Karla Gotta (†80).  Pocta Mistrovi byla naplánovaná dlouho dopředu, ale vzhledem k okolnostem posledních dní se Česká televize rozhodla pořad zahájit vzpomínkami na tolik milovaného zpěváka. Karel Gott pracoval v oblasti umění zhruba šedesát let, získal všechny pocty, které mohl získat, odešel ve spánku, smířený se svým osudem, a jak pravil Marek Eben, dále se už jen díval, jak se kvůli němu mění všechny trasy MHD. Možná by si nepřál, aby lidé byli smutní, takže tanec je dobrá forma, jak zavzpomínat. A Marek Eben lišácky pravil, že právě tanec byl v podání Karla velice originální záležitost…. (Kdysi Milan Drobný přiznal Tanečnímu magazínu, že tančili s Karlem Gottem a přiběhl k nim lékař s otázkou, zda je všechno v pořádku ….) Dost už dvojsmyslných poznámek. V této době zřejmě diváky musel rozplakat poslední Mistrův hit „Srdce nehasnou“, na který zatančil talentovaný youtuber  Karel „Kovy“ Kovář  s Veronikou Liškovou ladný valčík.

Karel “Kovy” Kovář a Veronika Lišková

Všechny páry během večera  tančily na známé hity Mistra, zazněla např. Lady Karneval, Včelka Mája, Trezor a jiné. Však také sledovanost StarDance překročila milion diváků! Mezi hosty se to hvězdami jen hemžilo. V první řadě Vlastimil Harapes, bývalí porotci Radek Balaš a Jan Révai, bývalí soutěžící Dana Batulková, Taťána Kuchařová, Lukáš Pavlásek, Václav Vydra a další výherci minulých řad, tanečníci minulých řad, zkrátka kam oko dohlédlo, tam hvězda.

Hvězdní hosté

Vlastimil Harapes a Radek Balaš

Ředitel České televize Petr Dvořák a Vlastimil Harapes

Taťána Kuchařová

Taťána

Ladislav  Vízek

Zdeněk Piškula

Radek Banga  s partnerkou

Jan Révai s partnerkou

Michal Padevět a Daniela Šinkorová

V tomto prvním kole nikdo nevypadává, takže se ještě jednou se všemi páry setkáme, ovšem slova poroty nebyla vždy vlídná. Na druhou stranu, jak StarDance známe, všechno může dopadnout překvapivě úplně jinak. Diváky přesné kroky až tak nezajímají a rozhodují sympatie a popularita, nebo kdož ví co ještě dalšího.

oblíbený Jiří Dvořák

Dana Batulková

Leona Machálková

Lukáš Pavlásek

Richard Genzer a Jana Zelenková

Jan Onder a hvězdný tým

Jan Onder a Marek Zelinka

Jak asi hodnocení poroty vypadalo? Porota zasedla v tomto složení: stálice Tatiana Drexler, Zdeněk Chlopčík a nově Richard Genzer a Jan Tománek. Tančil se valčík, jive a samba.

hvězdná porota

Gabriela Koukalová je zvyklá zahajovat soutěžní klání, a proto jí tato role připadla i tady. Byla kritizována za neladné ruce a drncání po parketu, které ale kupodivu přísnému Zdeňku Chlopčíkovi překvapivě nevadilo  (body 6,6,7,6). Na Xindla X byla Tatiana přísná. Prý si bude muset porota zvyknout. A má se hýbat i v těle, nejen nohama! Ou!

A co na to Xindl X? „Já přece vím, že nejsem nejlepší tanečník, ale o to v téhle soutěži snad nejde, ne?“  A co Vy na to, milí čtenáři? Jde nebo nejde?? (body 4,4,5,4)

Radka Třeštíková a Tomáš Vořechovský –

Zdeněk Chlopčík – to nebyla samba! Jen kroky! A Richard Genzer: Ale radost tady je! A tanec nejsou jen kroky!  Jakub Vagner  a Michaela Nováková byli elegantní, romantičtí,  krásní. Podle poroty ale byl tanec tvrdý.  Dá se to i odpustit. (body 6,6,6,6,)

Mirek Hanuš říká: „Původně jsem myslel, že jdu do tanečních, ale zjistil jsem, že toto jsou  sportovci olympionici!“ Podle Richarda „fakt dobrý“ a Tatiana hodnotila kladně rytmus v těle (body 7,7,6,6) .

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička byly hodnoceni vlažně. Trochu samby tam bylo.  Rytmus nic moc. Příliš užívání, ale hodně chyb!  Že by vždy užívání nepomohlo? A co Vy na to, milí čtenáři? No a podle Tatiany Drexler- !ty nohy! (body 7,5,6,5)

Tonya Graves je zkrátka malá, milá, roztomilá. Jenže porota! Není ani malá, ani roztomilá! Tonya je podle ní ztuhlá a k jive nedocházelo! OU! Richard Genzer také nebyl milý: „Snad nemáš páteř, protože páteř se hýbe!  A nepomohla  ti žádná rotace!“ OU! (Body 5,4,6,4)

Matouš Ruml a Natálie Otáhalová zabodovali svou energií, ale technika a rytmika měla zásadní chyby! OU! (body vcelku dobré 8,8,7,5)

Nora Fridrichová a Jan Kohout nebyli špatní, proč by. Ale Richardovi Genzerovi se zásadně nelíbily kotníky!  Jan Tománek byl smířlivější: „Máte problém s kyslíkem! Ve 4. díle to snad půjde!  (body 5,4, 7,5)

Karel „Kovy“  Kovář a Veronika Lišková zatančili na dojemnou melodii a Zdeněk Chlopčík uznal, že to bylo krásné. Ale uhopsané!  Podle Jana Tománka byla choreo velmi dobře stylizovaná do hudby.  Tatiana ocenila jedinečný projev a Richard uznal, že ani chyby mu nevadí (body 8,7,8,6).

Taneční páry  roku 2019 ještě  v plné sestavě

Miroslav Hanuš a Adriana Mašková

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Gabriela Koukalová a   Martin Prágr

Ondřej “Xindl x” Ládek  a Markéta Dostálová

Jakub Vágner a  Michaela Nováková

Karel “Kovy” Kovář a Veronika Lišková

Radka Třeštíková a  Tomáš Vořechovský

Radka a Tomáš

Tonya Graves a Michal Bureš

Tonya  a Michal

Matouš Ruml a  Natálie Otáhalová

Matouš a Natálie

Nora Fridrichová a Jan Kohout

Gabriela Koukalová a Martin Prágr

Tak milí čtenáři, a teď je řada na Vás… Jak to vidíte Vy?

závěr prvního kola

Tereza Kostková

aneční magazín

Moondance orchestra

Zeptali jsme se…. 

Porota k Vám zrovna vstřícná nebyla…. Co Vy na to?

Radka a Tomáš svorně:

“Vždyť my jsme vyhráli už jenom tím, že jsme dnes tady!!!”

Radka Třeštíková a Tomáš Vořechovský

 

Foto, text:  Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Rozhovor s baletkou a lektorkou BARBOROU KOHOUTKOVOU

“Balet v mém životě nakonec vyhrál”

Balet ji provází od dětství a svoji profesionální kariéru zahájila jako sólistka ve Finské národní opeře a baletu v Helsinkách. Tančila v Bostonu, Veroně, Miláně, Hamburku. V Čechách otevřela studio Art of Movement a balet vyučujete také na zahraničních školách. Její práce je pro Barboru Kohoutkovou také koníčkem.

 Vyrůstala jste se starší sestrou Vendulou v Praze. Jaké bylo Vaše dětství?

“Na dětství mám hezké vzpomínky. Bylo velmi pestré. Když mi byly asi dva roky, žili jsme rok na vesnici, to znám jen z vyprávění, na to si moc nepamatuji. Ale na vesnici jsme se vraceli. Měli jsme chalupu v Novém Dvoře u Písku a tam trávili každé léto a víkendy. Byla to dobrá kompenzace k městskému životu. Na chalupě jsem se vždy proměnila v malé cikánské dítě, lezla na seník, stavěla bunkry v lese, jezdila na koni, chodili jsme na houby, borůvky, jezdili po výletech na kole. Sousedi měli velký statek, tak jsem pomáhala s péčí o domácí zvířata. Dokonce i krávu jsem dojila.

 Ve třech letech jsem po vzoru sestry začala chodit na balet a brzy se zaplnil náš život tancem, vystupováním v divadle, natáčením v televizi. Se sestrou jsme chodili ještě na lekce klavíru a hudební výchovy, gymnastiku. V létě jsme jezdili k moři, v zimě lyžovat na hory. S nástupem na Taneční konzervatoř se život trochu proměnil a už tam převažoval balet.”

Jednou jste přiznala, že balet je Váš život. Vždycky jste chtěla být baletkou? Čím Vás balet tak okouzlil?   

“Jako dítěti se mi ta přání střídala. Chtěla jsem být paní učitelkou, se sestrou jsme měli období, kdy nás bavilo péct, tak jsme si říkali, že budeme mít vlastní cukrárnu, pak jsem se zamilovala do koní a chtěla se stát profesionální žokejkou. Ale balet tam vždy figuroval a nakonec vyhrál. Tanec a pohyb mi vždy přišel jako moje přirozenost. Někde jsem slyšela hudbu a už jsem tančila. Možná to, že je mi balet tak blízký,  je i tou mou určitou potřebou jít ve věcech do hloubky.

Balet je velmi krásná forma pohybu a zároveň je jedna z nejtěžších, nejdokonalejších a pro mne nejkrásnějších, nejestetičtějších uměleckých forem.”

Baletu se věnujete od dětství. Během studií na taneční konzervatoři jste vyhrála několik mezinárodních soutěží, vystupovala v TV Zpěvankách, točila pohádky a zahrála si v seriálu Když se slunci nedaří. Jak jste si cítila před kamerou?

“Před kamerou jsem se cítila dobře, neměla jsem trému, bavilo mě předvádět se. Kolem filmu byli fajn lidi. U seriálu Když se slunci nedaří, to bylo už trochu jiné. V té době už jsem chodila na konzervatoř a kvůli natáčení jsem zameškala dost hodin ve škole a to pro mne byl stres. Tehdy už byla priorita škola a představa nejít na klasiku nebo scénickou praxi kvůli natáčení, byla hrozná.”

V 17 letech jste zahájila svoji profesní kariéru v Helsinkách ve Finsku a stala jste se sólistkou Finské národní opery a baletu. Jak na tu dobu vzpomínáte?  

“Začátky byly opravdu těžké. Nebyla jsem jazykově dobře vybavena. Odtržení od rodiny, úplně nový režim v divadle oproti škole, žádní kamarádi… Ještě k tomu jsem Helsinky poznala v létě, když jsem tam byla na soutěži a to je nejkrásnější období. Pak jsem v srpnu nastoupila do souboru, přišel deštivý podzim, půl roční tma, zima, kruté mrazy. To byl také nový zážitek. Tři měsíce po zahájení první sezóny jsem si zranila nohu, doktoři neurčili správně diagnózu a začal dlouhý vleklý proces zdravotních problémů, který vyústil třemi operacem i na specializované klinice v Německu.”

Hostovala jste také Bostonu, Veroně, Miláně, Hamburku a prožila dvacet let v zahraničí. Co Vám to dalo?

“Hodně! Ne vždy to bylo lehké, ale jsem za ty zkušenosti a prožitky vděčná. Jak lidsky, tak profesně. Profese baletky se nedá naučit z knihy, učíte se získáváním zkušeností praxí. Člověk musí být stále otevřený se učit, musí si rozšiřovat obzory a cestování je nezbytností. Naopak návrat do Čech pro mě byl šokem a zjistila jsem, jak jsme v mnoha směrech za světem pozadu. Bohužel to není jen v odvětví baletu. Nyní díky mé trochu zkomplikované životní situaci narážím na katastrofální stav našeho soudnictví. Řeším již dva roky soudně úpravu péče o mého syna a tato srážka s úrovní našeho soudnictví je pro mne velkým šokem a obrovským zklamáním z postojů naší společnosti a těchto institucí. Neúcta k mateřství, chaos, nekompetence až diletantství lidí, kteří rozhodují o životech dětí a mají hájit jejich práva. Toto samotné téma by vydalo na knihu.”

  Během své aktivní taneční kariéry jste spolupracovala s řadou významných osobností. Je někdo, kdo Vás nejvíce ovlivnil?  

“Nedá se říci, kdo mě nejvíce ovlivnil. Byl by to dlouhý seznam. Ale první, kdo mi vytanul na mysli, je paní profesorka Ingrid Němečková. Učila mě celých sedm let na konzervatoři, připravila na všechny soutěže a pak jsem s ní pracovala i v angažmá v Helsinkách, protože jsme tam odjely společně a ona tam zůstala a je tam dodnes jako hlavní baletní mistr. Dala mi dobrý základ, na kterém se dalo stavět. Toto u nás ve společnosti trochu chybí, opravdová úcta k dobrým učitelům. Když teď sama jezdím jako pedagog učit třeba do Číny, úcta společnosti i studentů k pedagogům, učitelům je obrovská. V téhle sféře máme jako společnost velké rezervy.”

 V roce 2008 jste skončila s aktivní kariérou. Bylo to těžké rozhodnutí?

“Skončila, abych se k ní po roce a půl zase vrátila, ale už jen jako hostující primabalerína. Měla jsem velké zdravotní potíže. Byla jsem po náročné operaci kyčelního kloubu a v angažmá v Hamburku už jsem se necítila dobře. V tomto souboru tanečník může fungovat pouze, když tančí  na sto procent. Cítila jsem ze strany vedení netrpělivost a ztrátu zájmu a už mě to nenaplňovalo. Rozhodla jsem se naplno věnovat metodám Gyrotonic® a Gyrokinesis® a během roku jsem si udělala instruktorský kurz na obě metody, kterým se věnuji doteď.”

Baletu jste ale, na rozdíl o Vaší sestry Venduly, která byla také úspěšnou primabalerínou, zůstala věrná. V Čechách jste otevřela studio Art of Movement a vyučujete na zahraničních školách. Baví Vás to? Co vše učíte?

“Baví mě to. I když jak jsem zmiňovala už dříve, mou přirozeností byl projev pohybem a teď se musím učit vyjadřovat verbálně. To, co cítím, to, co jsem se naučila praxí, umět vysvětlit a předat. Trochu narážím i na zkostnatělost našeho systému. Tak, jak učím já, mohu u nás učit jen soukromě nebo v zahraničí. Myslím si, že systém metodiky zvláště klasického tance u nás nebyl už dlouhá léta zasažen nějakou inovací. Osnovy jsou stejné, i když vývoj a nároky na tanečníky jsou už někde úplně jinde, než byly před padesáti lety. Spousta odvětví, které se zabývá rozvojem pohybu, fyzického i psychického zdraví v době, kdy se tvořily osnovy klasického tance ještě ani neexistovaly. Mě fascinuje lidské tělo a mysl, jeho nekonečný potenciál rozvoje a snažím se v tomto směru dále rozvíjet.”

Jste velice aktivní a zaneprázdněná prací a k tomu maminkou malého synka Eliáše. Umíte odpočívat? Jak ráda relaxujete?    

“S odpočinkem je to teď velmi těžké. Skloubit práci a mateřství není lehké. Má situace je trochu ztížena i tím, že nežijeme se synovým otcem a péči o syna zajištuji převážně sama. Oba moji rodiče už nežijí, tak nám chybí babička a dědeček, a proto volný čas je teď pro mne spíše science fiction. Mám výhodu v tom, že má práce je i můj koníček a naplňuje mě a čas strávený se synem, i když je povětšinou velmi akční, je také velmi kvalitně strávený čas.”

fbt

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Uhrančivá performance Savušun

Íránský umělec Sorour Darabi vystoupí v DOX

Íránský umělec Sorour Darabi vystoupí v DOX+ se svou uhrančivou performancí Savušun

Íránský non-binární umělec Sorour Darabi, který vystoupí v Praze úplně poprvé,  uvede svou „ódu na zranitelnost“ s názvem Savušun v sobotu 12. října od 18 hodin v multifukčním sále DOX+V performanci vycházející ze stejnojmenného šíitského svátku Darabi osciluje mezi reálnou a symbolickou ztrátou, mezi komfortem a diskomfortem, toxickou maskulinitou a zranitelností vlastní identity. Zab& yacute;vá se otázkami emocí – smutku, strachu a utrpení. Po performanci bude od 20 hodin následovat závěrečné festivalové představení v divadle Archa. Jihoafrická herečka a performerka Ntando Cele se ve svém svérázném stand-upu Black Off pustí do ostré kritiky předsudků i přehlížení a nabízí publiku nové způsoby, jak přemýšlet o rasismu. 

V lednu si šíité připomínají legendu o šlechetném perském princi Šávašovi, který dobrovolně podstoupil mučení a prošel plameny, aby tak podal důkaz o vlastní nevině a očistil svou pověst od zlé pomluvy. Na ulicích, náměstích či ve svatyních se na jeho počest scházejí lidé, aby společně prožili smutek a žal, gesticky znázornili bolest, strach – a také aby dali průchod emocím volajícím po odplatě a násilí. Šavašun znamená doslova „oplakávání Šávaše“ a íránský umělec Sorour Darabi z této historicko-mytologické látky rozvinul ódu na zranitelnost. S taktem a respektem k náboženskému cítění, ale i s určitou dávku humoru proniká k intimním vrstvám příběhu a objevuje jeho protikladné aspekty. Osciluje mezi reálnou a symbolickou ztrátou, mezi komfortem a diskomfortem, mezi něhou a krutostí, toxickou maskulinitou a zranitelností vlastní identity. Hlavním nástrojem pro všechny tyto relativismy a nejednoznačnosti je nebinární tělesný status umělce. Skrze něj a tělesnou hru subverzivně a symbolicky rozpouští, rozmazává, křehkost (historických) faktů – včetně prefabrikovaných (genderových) kategorií.

Sorour Darabi je íránský non-binární umělec žijící a tvořící v Paříži. V Íránu byl  součástí podzemní organizace ICCD (Invisible Centre of Contemporary Dance), která organizovala v Teheránu festival současného tance Untimely. Během studií v Národním choreografickém centru v Montpellieru stvořil Darabi inscenaci Subject to Change, která zpochybňuje vliv času a prostředí na transformaci jedince. V roce 2016 pak vytvořil v rámci festivalu Montpellier Dance sólo Farci.e zabývající se jazykem, genderovou identitou a sexualitou. Zatím poslední projekt Šavašun je ódou na soucit, zranitelnost a také na ty, kdo soucítí.

Sorour Darabi: Savušun

12.10. 2019, 18.00, Centrum současného umění DOX – multifuknční sál DOX+

Cena: 290 / 190 Kč
Speciální vstupné: Sorour Darabi: Savušun (18:00, DOX) + Ntando Cele: Black Off (20:00, Divadlo Archa) 12. 10. 2019:  380 / 250 Kč

Po představení je pro diváky připravena doprava z DOX+ do divadla Archa na závěrečné festivalové představení.

Vstupenky: bit.ly/Savusun_ctyridny

FB událost: www.facebook.com/events/350186692593096/

Jazykově bezbariérové
Délka představení: 60 min.

Česká premiéra vznikla v koprodukci mezi festivalem 4+4 dny v pohybu a Centrem současného umění DOX.

24.MEZINÁRODNÍ FESTIVAL SOUČASNÉHO UMĚNÍ

4 +4 dny v pohybu 2019 | 4. – 12. 10. 2019

Desfourský palác, Divadlo Archa, Ponec – divadlo pro tanec, Centrum současného umění DOX

FB stránka: fb.com/festival4dny/

IG profil: instagram.com/ctyridny/

FB event celý festival: fb.com/events/1936421633100891/

Předprodej v síti GoOut: bit.ly/ctyridny2019

Web: www.ctyridny.cz

 

Festival podpořili:

Ministerstvo kultury ČR, hl. m. Praha, IN SITU, Kreativní Evropa, Flanders State of the Art, Francouzský institut v Praze

Eliška Míkovcová

pro Taneční magazín

Divadlo a svoboda

Mezinárodní konference se zaměří na nezávislé divadlo po roce 1989

Mezinárodní konference Divadlo a svoboda se zaměří na nezávislé divadlo po roce 1989

Institut umění – Divadelní ústav pořádá u příležitosti 30. výročí politických změn ve střední a východní Evropě ve dnech 23. a 24. 10. 2019 mezinárodní konferenci Divadlo a svoboda: Promě na paradigmatu evropské nezávislé divadelní kultury po roce 1989. Konference se zaměří na situaci nezávislého divadla po roce 1989, které bude nahlížet z teatrologického i kulturně-politického pohledu. V Praze se sejdou odborníci ze zemí Visegrádu i východní Evropy, zastoupeny budou i země západního Balkánu a Pobaltí. Chybět nebudou ani zástupci zemí západní Evropy: Rakouska, Německa, Nizozemí a Velké Británie. Součástí konference je nejen konfrontace vývoje této č&a acute;sti divadelní kultury formou odborných příspěvků, ale také diskusní formáty, které se zaměří na budoucnost evropského nezávislého divadla jako druhého pilíře divadelní kultury. Konference je součástí doprovodného programu festivalu Palm Off Fest a setkání Evropské sítě informačních center pro scénická umění ENICPA. Konference bude vedena v anglickém jazyce. 

Třicáté výročí politických změn ve střední a východní Evropě vybízí k reflexi estetických i společenských ideálů a programů 90. let. Konference se zaměří na reflexi rozvoje nezávislé scény ve středo- a východoevropském prostoru nejen v umělecké rovině, ale také jako součásti emancipující se občanské společnosti.

Na konferenci se představí teatroložky a teatrologové z dvanácti zemí bývalého východního bloku, jejichž vystoupení jsme rozdělili do třech bloků. Jedná se o přední odborníky, které se ve své zemi danému tématu věnují dlouhodobě. Například z Polska přijede Joanna Ostrowska z poznaňské univerzity, jež je autorkou jak obsáhlé monografie o Living Theatru, tak několika publikací o polském alternativním divadle po roce 1989. Z Rumunska to bude Iulia Popovici, iniciátorka kolektivní monografie o podobách divadelních kultur v bývalém východním bloku na přel omu milénia, kterou vydala pod hlavičkou mezinárodního festivalu v Sibiu. Teatroložka Tania Arcimovič ve svém příspěvku zohlední proměny běloruské divadelní kultury před a po politických změnách v tehdejším SSSR,“ dodává za organizátory jeden z moderátorů konference Jan Jiřík z AMU.

Záměrem konference je vsadit vývoj nezávislého divadla v postsocialistických zemích také do kontextu evropské divadelní kultury. „Protože přímý kontakt s nezávislou scénou byl pro divadelníky z východního bloku v době existence železné opony výrazně omezen, přizvali jsme také hosty ze západní Evropy, především z Německa, kde je nezávislé divadlo úzce spojeno s politickými proudy 60. a 70. let, zejména tzv. nové levice. Pozvání na konferenci přijaly osobnosti s hlubokou znalostí vývoje německého nezávislého divadla jak v  SRN, tak v bývalé Německé demokratické republice: profesor Henning Fülle, který k tomuto tématu publikoval rozsáhlou monografii mapující rozvoj nezávislého divadla v Německu v letech 1960-2010, a Carena Schlewitt, současná umělecká ředitelka Evropského centra pro současné umění v Hellerau s bohatými kurátorskými zkušenostmi v propojování západo- a východoevropské divadelní scény,“ říká vedoucí Oddělení mezinárodní spolupráce IDU Martina Pecková Černá. Jejich příspěvky doplní pohled na chápání pojmu „nezávislosti“ v oblasti divadla a tance hostů z některých zemí, které významně inspirovaly českou nezávislou scénu po otevření hranic v roce 1989, například z Nizozemí a Velké Británie. Součástí programu je také diskuse o etických principech a legitimitě nezávislé divadelní tvorby pedagogů, absolventů a studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a panelová diskuse na téma umělecké i společenské role nezávis lých scénických umění, do níž přijala pozvání například Ulrike Kuner, prezidentka Evropské asociace nezávislých scénických umění. Součástí závěrečného bloku konference bude také rozprava nad definičním vymezením pojmu „nezávislé divadlo“ formou kulatých stolů.

Konference se koná u příležitosti zasedání ENICPA (Evropská síť informačních center pro scénická umění) v Praze a v rámci výzkumného projektu IDU České nezávislé divadlo po roce 1989. Výzkum se zaměřuje na vývoj českého divadla v nových společenských a politických podmínkách, především v kontextu transformace a decentralizace divadelní sítě a nových nástrojů kulturní politiky, a jeho součástí jsou i rozhovory s více než 50 osobností české divadelní scény 90. let. Partnery konference jsou dále KALD DAMU a Asociace nezávislých divadel ČR. Konference proběhne v anglickém jazyce, diskusní části budou tlumočeny.

Více informací na www.idu.cz.

Divadlo a svoboda: : Proměna paradigmatu evropské nezávislé divadelní kultury po roce 1989

mezinárodní konference 23. – 24. 10. 2019

Studiu Hrdinů, 23.10. 9:00–15:00 a 24.10. 9:30–17:30, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha – Holešovice

Divadlo DISK, 23.10. 15:30–17:30, Karlova 26, 116 65 Praha – Staré Město

vstup volný / po předchozí registraci na tomto odkaze

FB událost: www.facebook.com/events/365682584335224

Program:

23.10. 2019

Blok I – Studio Hrdinů

9:00 Přivítání

9:15 – 10:30 Quadrilog mezi Východem a Západem

Mluvčí: Martina Pecková Černá (Institut umění – Divadelní ústav, ČR), Jan Jiřík (Akademie múzických umění, ČR), Carena Schlewitt (HELLERAU – European Centre for the Arts, Německo), Henning Fülle (Universität der Künste Berlin, Německo)

Moderátorka: Alice Koubová (Filosofický ústav Akademie věd, ČR)

10:45 – 12:15 Kořeny nezávislého divadla v západní Evropě

Mluvčí: Christine Standfest (ImpulsTanz – Vienna International Dance Festival, Rakousko), Jaïr Stranders (Amsterdam University of the Arts, Nizozemí)

Moderátorka: Martina Pecková Černá

13:15 – 14:45 Nezávislé divadlo po roce 1989 ve střední Evropě

Mluvčí: Marek Godovič (Divadelný ústav, Slovensko), Dáša Čiripová (Slovenská akadémia vied, Slovensko), Joanna Ostrowska (Adam Mickiewicz University, Polsko), Tamás Jászay (University of Szeged, Maďarsko)

Moderátor: Jan Jiřík

Blok II – Divadlo DISK

15:30 – 17:30 Panelová diskuse ve spolupráci s Katedrou alternativního a loutkového divadla, DAMU

(Ne)závislost, legitimita a etické principy v alternativním divadle

Mluvčí: Tomáš Žižka, Marek Bečka, Ondřej Cihlář, Tereza Volánková, Boris Jedinák, Jiří Šimek a další studenti i absolventi KALD DAMU

Moderátoři: Marcela Magdová a Ewan McLaren

V českém jazyce, tlumočení zajištěno.

24.10. 2019

Blok III – Studio Hrdinů

9:30 – 11:15 Nezávislé divadlo po roce 1989 v jihovýchodní Evropě

Mluvčí: Višnja Kačić Rogošić (University of Zagreb, Chorvatsko), Barbara Orel (University of Ljubljana, Slovinsko), Kamelia Nikolova (National Academy of Theatre and Film Arts, Sofia & Institute of Art Studies, Bulharsko), Iulia Popovici (Observator cultural magazine, Rumunsko)

Moderátor: Jan Jiřík

11:30 – 13:15 Nezávislé divadlo po roce 1989 ve východní Evropě

Martynas Petrikas (Vilnius University, Litva), Zane Kreicberga (Latvian Academy of Culture, Lotyšsko), Madli Pesti (Estonian Academy of Music and Theatre, Estonsko), Iryna Chuzhynova (Ukrainian Cultural Foundation, Ukrajina), Tania Arcimovič (independent, Bělorusko)

Moderátorky: Martina Pecková Černá a Marcela Magdová

Blok IV – Studio Hrdinů

14:30 – 17:30 Panelová diskuse a kulaté stoly ve spolupráci s Asociací nezávislých divadel ČR na téma Budoucnost a definice evropského nezávislého scénického umění

– Budoucnost nezávislého divadla – lobbying, spolupráce s politickou scénou a druhý pilíř kultury

Panelová diskuse

Mluvčí: Ulrike Kuner (IG Kultur / European Association of Independent Performing Arts, Rakousko), Axel Tangerding (Bundesverband Freie Darstellende Künste / European Association of Independent Performing Arts, Německo), Jan Žůrek (Asociace nezávislých divadel, ČR)

Moderátorka: Martina Pecková Černá

– Definice nezávislého divadla

Kulaté stoly, k nimž jsou zváni všichni účastníci konference a během nichž budeme diskutovat na téma definice a metriky pro “nezávislé divadlo”.

Moderátoři: Luboš Louženský, Petr Prokop, Eva Žáková, Martina Pecková Černá

Kulaté stoly v českém i anglickém jazyce dle kapacity účastníků.

Závěrečné resumé bude tlumočeno.

Hlavní pořadatel: Institut umění – Divadelní ústav

Spolupořadatelé: ENICPA – The European Network of Information Centres for the Performing Arts (www.enicpa.info), Palm Off Fest, Mezinárodní setkání divadel Střední Evropy (www.palmofffest.cz), Katedra alternativního a loutkového divadla, DAMU, Asociace nezávislých divadel ČR, z. s. (www.andcr.cz), PACE.V4 (Performing Arts Central Europe – Visegrad Countries Focus)

Eliška Míkovcová

pro Taneční magazín

ROXY a NoD slaví 27 let

Divadlo NoD si pro letošní oslavy připravilo dva projekty, které spojuje společné téma apokalypsy.

Klub ROXY a Experimentální prostor NoD jsou neopomenutelným multikulturním centrem na mapě Prahy. Pravidelné podzimní narozeninové oslavy, letos s názvem BE27, opět na jeden týden spojí oba tyto prostory. Na bohatý narozeninový program se můžete těšit od 21. do 27. října ve všech prostorách ROXY a NoD, který si pro vás připravil jedinečné divadelní představení a výstavní projekty s etablovanými jmény české umělecké scény.

Unikátní projekt „ZAŽIVA!“/ Láďa Karda & kol. jistě potěší všechny fanoušky nemrtvých. Po rozšíření viru mladého experimentátora se ze světa stalo místo, kde se cesta na nákup rovná boji o holý život. 98% populace chodí sem a tam a hledá něco k snědku, a ti zbývající se prostě snaží nebýt sežráni. Dá se světové apokalypse ještě zabránit nebo už je pozdě? Hodinové představení provede diváky zakoutími klubu ROXY. Dostanou se i na místa, kam je běžně vstup zapovězen. Zda se dostanou zpátky na denní světlo, nebo budou sežráni krvelačnými zombie v temných koutech klubu záleží jen na jejich odvaze a touze přežít. Na projektu se podílí herci ze souboru Divadla NoD, dále MASO KRŮTÍ a 20 000 židů pod mořem.

Celkem šest představení, každé pouze pro 20 diváků, zahájí celé narozeniny v pondělí 21. a v úterý Divadlo NoD si pro letošní oslavy připravilo dva projekty, které spojuje společné téma apokalypsy.22. října vždy od 19.00, 20.00 a 21.00.

Do betonové krajiny sídlištních paneláků vás přenese projekt našeho druhého hosta. Bude to neobvyklá výtvarně zvuková inscenace „PREFABY“souborů PlataCompany a mir.theatre, tvůrců oceňované inscenace pro jednoho diváka – MikroSputnik.

Symbol splněného snu o moderním bydlení v zemích bývalého východního bloku je dějištěm křehkých příběhů všednosti tří bezejmenných sousedů. Komorní inscenace trvá 30 minut a je pouze pro sedm diváků.Během narozeninového týdne se odehraje celkem 10x – ve středu 23. a v pátek 25. října vždy od 17.00, 18.00, 19.00, 20.00 a 21.00.

Vzhledem k omezené kapacitě doporučujeme pořídit si lístky na oba tyto netradiční divadelní zážitky co nejdříve. Více informací o programu a předprodej vstupenek najdete na www.nod.roxy.cz

Galerie NoD oslaví 21. října 20 let od své první výstavy. Návštěvníci se mohou těšit na skupinovou výstavu všech dosavadních kurátorů Galerie NoD pod názvem „SEN O VÝSTAVĚ“, ve Video NoD představí své site specific projekce Jozef Mrva ml. a nad křižovatkou Dlouhá-Rybná bude k vidění nová instalace, kterou pro letošní rok vytvoří Julius Reichel.

Volný, organický freestyle projekt „SEN O VÝSTAVĚ“ sdružuje všechny kurátory, kteří vedli směřování Galerie NoD v průběhu dvaceti let její existence. Těmi jsou Krištof Kintera, René Rohan, Tamara Moyzes, Zuzana Blochová, Milan Mikuláštík, Jiří Ptáček, Jiří Machalický a současný kurátor a art director galerie Pavel Kubesa. Společně s přizvanými hosty (Marek Meduna, András Cséfalvaj, Martin Zet, Tomáš Vaněk, Petr Pisařík, Kateřina Olivová, Matěj Smetana, Adéla Součková a Marie Štindlová) vytvoří bohatou mozaiku různých futurologických poselství, komentářů k dnešní společnosti, politice či environmentální krizi a imaginativních obrazů nerealizovaných „snů o výstavách”. Tématem projektu není historie instituce, ale hledání místa a síly hlasu umění ve vizích naši společné budoucnosti. „Sen o výstavě“ bude trvat do 24. listopadu 2019.

Ve Videu NoD představí Jozef Mrva ml. svou site specific video intervenci WORD TURNS ON ITS HINGE, která vznikala po dobu trvání měsíční Video NoD Residency. Jozef Mrva připravuje panoramatickou video esej, která navazuje na jeho aktivní teoretický výzkum proměn vnímání prostoru ve fenomenálních strukturách pozdního kapitalismu jednadvacátého století. Site specific projekce Jozefa Mrvy bude ve Videu NoD k vidění do 24. ledna 2020.

Pro Galerii NoD připravuje svou instalaci ve veřejném prostoru také Julius Reichel. Dílo pod názvem „KŮROVČÍ HNÍZDO: REQUIEM ZA STROM“ je uměleckou intervencí nad křižovatkou ulic Dlouhá a Rybná. Jedná se o v pořadí již osmou intervenci ozvláštňující toto místo. Ve své dřevěné, 3D rozvinuté kresbě tematizuje aktuální krizi „lesů” v místním i globálním kontextu. Jeho instalace problematizuje vztah metropolitní environmentální slepoty a katastrofické situace odehrávající se za hranicemi města ve stínu všudypřítomné postfaktické politické rétoriky. Reichelova instalace bude bdít nad křižovatkou do 17. října 2020.

Vstup na akce pořádané Galerií NoD je zdarma. Více informací o programu najdete na www.nod.roxy.cz.

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

FLORA DETRAZ a její hlasy

Lidský hlas jako hlavní téma Pražských křižovatek

Mezinárodní divadelní festival Pražské křižovatky proběhl v době od 30.září do 6.října 2019. Pro letošní ročník byl hlavním tématem hlas, naslouchání, slyšení.  Každý z umělců se tohoto tématu chopil po svém – v inscenaci Jiřího Havelky promlouvá hlas zábavy v politicky komplikované době, ve ‚Fantasii‘ Anny Karasinke promlouvá hlas z venku a popisuje herce a jejich jednání, Building Conversation nechávají mluvit publikum a zkoumají, co se stane, když hlas úplně absentuje, Christiane Jatahy přivádí na scénu hlasy dvou odlišných společenských vrstev,se zabývá samotným nasloucháním,   Flora Detraz vnímá hlas jako výraz poslušného i vzpurného těla a projekt Rimy Najdi pracuje s nejčistší podobou slyšení a naslouchání.

Rozpoznat lidský hlas je jeden ze základních socializačních nástrojů od samého dětství. Od okamžiku, kdy se narodíme, posloucháme, rozpoznáváme rozdíly. To totiž znamená porozumět. Což ovšem není nijak rychlý proces, pokud ho uspěcháme, porozumíme nakonec jen tomu, co  už jsme dávno věděli. (Sodja Lotker, Marta Ljubková)

Umělkyně Flora Détraz pochází z baletního prostředí. Vystudovala literaturu a během své kariéry se setkala s řadou umělkyň a umělců, kteří zásadně  ovlivnili její práci. Jejím základním tématem je vztah mezi pohybem a hlasem. V rámci festivalu představila pražskému publiku  MUYTE MAKER. Čtyři performerky během představení zpívají, smějí se, tančí a kakofonně debatují.   Scéna samotná i kostýmy umělců jsou jistě zajímavé, měnící se osvětlení jaksi  samo „převl éká“ umělce. Nejsem si zcela jista, proč mají performerky na hlavách podivné ozdoby, ze kterých vede lano a celý obraz vytváří dojem, že postavy jsou loutky.  Kulisy vytváří také až jakýsi středověký obraz. Některé okamžiky sice přivádí diváky k bujarému veselí, přesto se domnívám, že nesedí-li v publiku opravdový odborník na hlas a naslouchání, nemusí všemu plně porozumět.

Ačkoliv jistě nejsem takový odborník, nutí mě představení k zamyšlení, cože vlastně hlas pro člověka znamená. Mnohdy můžeme mluvit beze slov, ostatně tanec si stačí bez hlasu a všemu porozumíme, jindy zase můžeme říci tisíce a tisíce slov, a přesto nám nikdo nerozumí.  Ale jedna věc se popřít jistě nedá – tón je velice důležitý. Ostatně jako dobrý příklad slouží třeba  dva hádající se partneři, kteří si vyčítají „ten tón“, jakým bylo něco řečeno. ‚Kdybys totéž řekl jinak….‘ slýcháme. A mnohdy je konverzace vede na tak, že si každý z účastníků diskuse povídá to své, vzájemně se ani nevnímají, ale náramně si rozumí. Znáte to také? Co je tedy vlastně na samotném hlasu tak podstatné? Možná právě tak jako naše tělo při tanci, náš hlas přenáší  emoce a pocity dotyčného. Pokud  jsou pozitivní, uklidní posluchače, pokud jsou negativní, většinou se naslouchající rozčílí také..  Zářný příklad jsou zpěváci. Oblíbeného interpreta si posluchač vybírá vlastně podle povahy zpěváka. Pro někoho je příjemný rebel, pro někoho uklidňujíc í melancholik.

Během života člověk řekne kolem osmi miliard slov. Slovem vyznáváme lásku, slovem vyhlašujeme válku. To, co říkáme, tvoří svět kolem nás. Pozor na slova!

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

BABY BALET PRAHA uvádí premiéru »Letem světem«

Celovečerní rodinné taneční divadlo „Letem světem”

Nový projekt BBP navazuje na předchozí představení: Vítej na světě. Zatímco v předchozím choreografickém pásmu byl ústředním tématem člověk, jeho narození a zrání do dospělosti, v novém projektu je ústřední téma: lidé na celém světě.

Svět nás provází od rána do večera, od dětství do stáří – je protějškem našeho bdělého vědomí, nikdy se ho nemůžeme zbavit. Jan Patočka si všiml, že český pojem „svět“ souvisí se slovem světlo, pro Řeky byl svět: kosmos, tedy krása a řád, latinské mundus znamená čistý, anglické world znamená lidský věk, pokolení.

„Na svět nepřicházíme do samoty, ale mezi jiné lidi a jejich přičiněním. Chci-li s někým mluvit, musím překlenout propast a rozdíl mezi mým a jeho světem.“ (Jan Sokol)

V současné době jsou příležitosti pro dělání věcí „od srdce“ velmi redukovány. Náš večer by měl diváky přesvědčit, že ještě stále stojí za to hlouběji poznat a pochopit jaký svět nás to vlastně obklopuje, že přes rozdílnosti je tu společný základ.

„Kdo miluje doopravdy, ve své lásce k určité osobě miluje celý svět.“ (Erich Fromm)

Realizovat takový projekt se studenty, kteří se tanečnímu řemeslu teprve učí, vyžaduje spolupráci, trpělivost a kreativitu od všech zúčastněných: nejen od studentů, ale především od přizvaných profesionálů a v neposlední řadě od všech dospělých, kteří s realizací pomáhali.

Děkujeme za spolupráci.

Za autorský tým

Vlasta Schneiderová

 V zájmu zvýšení povědomosti o tanci mám několik intimní produkčních informací pro „fajnšmekry“: celková délka programu: 100 minut, počet účinkujících: cca 25, stavba scény: 6 hodin, bourání: 2 hodiny, rozpočet: 1,2 mil. Kč, plánovaný počet repríz: 85, v sezónách 2019 – 2022.

Antonín Schneider, manager, dramaturg. 

Neděle 10. listopadu 2019 od 19.00 hodin

Divadlo na Vinohradech, nám. Míru 7, Praha 2

Prodej vstupenek: divadlonavinohradech.cz

https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Letem-svetem

TCP,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

VLADIMÍR BIRGUS u Černé Matky Boží

Pozvánka na výstavu na Královskou cestu. Do Gočárova domu.

Tak mnoho, tak málo. Pod tímto názvem se od 9. října 2019 v Domě U Černé Matky Boží v Praze uskuteční výstava uznávaného českého fotografa Vladimíra Birguse. První část jeho snímků, pořízených v šedivých časech reálného socialismu, už uvedl loni festival Transphotographiques v Lille a letos na jaře opavská galerie KUPE. Pražská výstava nyní nabídne i řadu dalších, dosud nezveřejněných fotografií z autorova postupně otevíraného archivu. Všechny zachycují tragikomický život v tehdejším Československu, v Sovětském svazu, Polsku, NDR i dalších zemíc h východního bloku v 70. a 80. letech minulého století. Sugestivní, metaforické a tajemné snímky Vladimíra Birguse ukazují tehdejší dobu jako absurditu a frašku. A všechny se ptají: jak snášejí pokřivený život v totalitním státě ti, co v něm musí žít.

Výstava připomínající výročí 30. let od pádu komunistického režimu potrvá do 9. února 2020. Pořádá ji Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a doprovází ji vydání česko-anglické knihy z nakladatelství KANT. Výjevy z dob, kdy se tak mnoho muselo, a tak málo smělo, doprovodí ozvučená projekce sestavená z hitů tehdejší pop-music, projevů komunistických politiků a úryvků dobových rozhlasových pořadů.

Výjevy ze zemí podmračených lidí

Podle kurátora výstavy Jana Mlčocha ukazují Birgusovy fotografie propastný rozdíl mezi tím, jak komunistické země režim prezentovaly a jak tristní, často tragikomická byla jeho skutečná podoba. „Mnohé z tísnivé atmosféry prozařuje fotografiemi Vladimíra Birguse. Nejsou prvoplánově politické, zachycují vratké bloudící postavy, zamlklé a podmračené muže a ženy v jejich pachtění po stále se rozšiřujícím sortimentu zboží, kterého není dost nebo není vůbec. Města byla chátrajícími kulisami (zdánlivě) nezvratitelných lidských osudů, černobílé fotografie se svojí škálou šedí dokonale vystihují neměnnost dní i nocí.  Ve dnech (povinných) státních svátků tváře účastníků Únorů, Májů, Říjnů zamrzaly do křečovitých (a zlých) grimas,“ uvádí Jan Mlčoch.

Profesor Vladimír Birgus, renomovaný český fotograf, zakladatel a vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) při Slezské univerzitě v Opavě, významný fotografický teoretik a také neúnavný propagátor české a slovenské fotografie v zahraničí zachytil život v totalitě s ironií a sarkasmem. Výstavu završuje zátiší v autorově pražském bytě s televizorem. Na obrazovce je Václav Havel v den svého zvolení prezidentem republiky.

Vzpomínky na dobu s hesly v řeznictvích

„Moje fotografie ukazují především obyčejný život v mnoha částech sovětského bloku po delší dobu. Pro ty, kdo zažili Husákovu éru, jsou připomínkou doby, na kterou postupně zapomínají nebo se snaží zapomenout. Jak chodili do prvomájových průvodů a na další komunistické oslavy ze strachu, aby nepřišli o práci nebo aby se děti dostaly na střední školu,“ říká Birgus o snímcích, kde hrají důležitou roli nejen lidé, ale i torza poničených chodníků a prázdné výlohy.

„Mnozí si už nepamatují, jak zanedbaná byla tehdejší města, jak groteskně působily portréty komunistických vůdců a nadšená ideologická hesla ve výkladech řeznictví. Anebo v rukách otrávených lidí, kteří se už těšili na večer v hospodě nebo na víkend na chatě. S časovým odstupem grotesknost mnohých výjevů vzrůstá, protože mladí lidé už je nevnímají z hlediska vlastní zkušenosti. A tak jim mnohé věci připadají ještě absurdnější a přízračnější, než jsme je vnímali my,“ pokračuje autor fotografií. Přestože už od začátku 80. let vytvářel ba revné subjektivní dokumenty, většina jeho záběrů s tématikou života v totalitě je černobílá.

Fotograf v hledáčku policie

Zejména při fotografování oficiálních akcí se autor musel pohybovat nenápadně. A často čelil podezření ze strany funkcionářů nebo policie. Občas se musel smířit i s tím, že mu zabavili negativ.  „Na komunistických oslavách jsme s několika podobně zaměřenými kolegy většinou fotografovali zcela jiné situace než fotoreportéři z oficiálních médií. Samozřejmě jsme proto upoutávali pozornost příslušníků Státní bezpečnosti nebo Lidových milicí. Někdy z toho bylo odebrání filmu, jindy i výslech, pro koho vlastně fotíme,“ vzpomíná Vladimír Birgus.

V dobách totality nechtěl tyto fotografie zveřejňovat. Obával se, aby je někdo nevyužil ze zcela jiných důvodů. „Většinou jsem je ukazoval přátelům a mnohé jsem nechal jenom v negativech. Po roce 1989 se objevilo několik výstav a knih s fotografiemi ze života v totalitě. Měl jsem tehdy pocit, že bych jen nosil dříví do lesa. Teď se mi ale zdá, že pro ně konečně nastal ten správný čas,“ dodává fotograf. Ten se systematičtějším zpracováváním třicet i více let starých snímků začal až nedávno. Veřejnost tak většinu z nich uvidí poprvé.

Vedle pražské výstavy představí fotografie Vladimíra Birguse i České centrum v Paříži v rámci veletrhu Paris Photo a festival v PIX.PRINT polské Poznani. Do programu je zařadil i mezinárodní festival Encontoros da imagem v portugalském městě Braga.

Výstava fotografa Vl. Birguse 9. 10. 2019 -9. 2. 2020,  U Černé matky Boží (Ovocný trh 19, Praha 1) bude otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, v úterý až do 19 hodin. Plné vstupné je 80 Kč, snížené 40 Kč.

Vladimír Birgus (narozen  1954) je mezinárodně uznávaný český fotograf, pedagog, teoretik, kurátor a publicista. Dlouholetý profesor pražské FAMU a stojí od roku 1990 v čele Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ten se pod jeho vedením vyšvihl mezi nejlepší, největší a také nejvyhledávanější vysoké školy ve střední Evropě, věnující se výuce fotografie.

Je autorem či spoluautorem mnoha zásadních fotografických publikací, sestavil desítky expozic pro české a zahraniční galerie, je kritikem, teoretikem a velmi pracovitým organizátorem, který jako magnet spojuje lidi různých věků i národností pro společnou práci.

Zůstává však stále i nadšeným fotografem: jeho snímky byly představeny na více než 70 autorských výstavách u nás i v zahraničí. Jeho práce jsou nedílnou součástí mnoha sbírek po celém světě od Prahy přes Kolín nad Rýnem, Paříž, Odense, San Francisco, Houston, New York, Tokio až po Jokohamu.

Více na www.czkubismus.cz/vystavy

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN