Martina – Taneční magazín

CAMERI

Seznamte se s největším izraelským divadlem

Divadlo Cameri, založené v roce 1944 v Tel Avivu, je největší izraelské divadlo. Každoročně přináší více než 12 nových projektů a přibližně 20 dalších patří do repertoáru divadla. Dohromady tedy můžete spatřit více než 2,000 představení každý rok. To už je nějaké číslo!

Soubor divadla Cameri zahrnuje zhruba 100 nejlepších izraelských herců a jeho představení jsou režírována těmi nejslavnějšími režiséry. Divadelní hry se rovněž hrají na mezinárodních jevištích. Soubor divadla Cameri účinkoval také na světově proslulých festivalech a na prknech známých divadel, např.the BAM, Barbican, Londýn, Hannover Expo, Washington Shakespeare Festival, Kennedy Center, Gdansk Shakespeare Festival, National Center for the Performing Arts (The Egg), Beijing, Moscow Theatre of Nations a dále ve více než 100 mezinárodních show.

Titulky můžete číst v anglickém jazyce, francouzském, ruském a hebrejském.

Taneční magazín

Ojedinělá šance pod taktovkou SE.S.TA

Máte skvělou šanci. Navštivte pražské Holešovické experimentální studio ALTA. A přijďte si zatančit i vzdělat se na rezidenci choreografů a předních odborníků s koučinkem! Akce potrvá od 17. 8. do 24. 8.

Rezidence choreografů s koučingem 2017, pořádaná z iniciativy Centra choreografického rozvoje SE.S.TA, začíná dnes 17. srpna 2017 a je zajišťována za finanční podpory městské části Praha 7, Hlavního města Prahy a Ministerstva kultury.

Využijte výjimečnou příležitost načerpat nové zkušenosti, poznat zahraniční pedagogy, vzájemně se inspirovat a obohatit a zatančit si. Během Rezidence pro choreografy s koučinkem můžete navštívit tréninky, které povedou zahraniční hosté, osobnosti současného tance. Každý den 9.30 – 11.00 ve Studiu Alta.

Konkrétní program:

1. Jean-Christophe Paré (analýza těla v pohybu)
  
  18.8. Marie Kinsky (Feldenkreisova metoda)
  
  19.8. Jean Gaudin
  
  21.8. Jean-Christophe Paré (analýza těla v pohybu)
  
  22.8. Marie Kinsky (Feldenkreisova metoda)
  
  23.8. Rivca Rubin

Vstupné činí 180 Kč/trénink. Rezervace není nutná. Prostě přijďte a užijte si to.

Další doprovodný program Rezidence pro choreografy s koučinkem

CHOREOGRAFICKÉ FÓRUM

20.8.2017, 15.00 STUDIO ALTA

Jean-Christophe Paré: Vzhled, který tvoří aneb vnímání těla a prostoru
Rivca Rubin: Jazyk: co umělcům pomáhá a co brání v osobním i profesním rozvoji
Markéta Fantová: Scénografie v dramaturgii

Přednášky a otevřená diskuse s kouči, účastníky rezidence a speciálním hostem, ředitelkou Pražského Quadriennale Markétou Fantovou. Přijďte načerpat cenné zkušenosti a podělit se o ty své, poznejte jiné úhly pohledu a přijďte spolu s námi hledat odpovědi.

Rivca Rubin bude hovořit na téma jazyk. Jaký je jazyk, kterým mluvíme k sobě a k ostatním, jaké jsou motivace, co nás v jazyku osvobozuje a co našim snahám, snům, důvěře a růstu brání.

Jean–Christophe Paré vystoupí s tématem „Vzhled, který tvoří aneb vnímání těla v prostoru“, řeč bude o tom, jaké vjemy dokáže tělo v prostoru zprostředkovat.

Markéta Fantová se zaměří na téma scénografie jako součást dramaturgie a uvede jakousi konferenci v praxi – vybere si jeden projekt, na kterém bude demonstrovat vybrané principy a přístupy.

Přednáškám bude od 13.00 předcházet kulatý stůl s účastníky a kouči Rezidence, který je taktéž otevřen veřejnosti.

Hosté ze zahraničí přijíždí do Česka na speciální pozvání Marie Kinsky a příležitost podebatovat s nimi se v dohledné době jen tak nenaskytne. Nejen kouči, ale i všichni účastníci koučinku jsou uměleckými osobnostmi a nad kulatým stolem se bude jistě vyměňovat spousta nových pohledů, názorů a zkušeností. Pro diskuzi je zajištěn překlad.

UKÁZKA Z PROJEKTŮ V NÁRODNÍ GALERII

23.8.2017, 15.30 VELETRŽNÍ PALÁC

V rámci spolupráce s Národní galerií, uvádíme ukázku z projektů účastníků koučinku ve Veletržním paláci, navázanou na expozici Národní galerie.

WORK IN PROGRES

24.8.2017, 19.30 STUDIO ALTA

Každoročně vznikají na rezidenci jedinečné projekty českých a zahraničních umělců. Na závěr rezidence proběhne tradiční prezentace, která je – obzvláště u zahraničních účastníků – pravděpodobně jedinou příležitostí vidět jejich práci v Česku. Letos se na rezidenci se třemi zahraničními lektory sejde pět českých a pět zahraničních choreografů.

Jedním z účastníků je například tanečník a choreograf Serge Arthur Loué z Pobřeží Slonoviny, který přijíždí s projektem „The shadow of my sweat“. „Moje práce se zabývá ideologickými aspekty mé osobnosti jako afrického tanečníka, zakořeněním tance v mé kultuře, mé sociální zkušenosti a mé osobnosti. Je to odraz na těle, moje tělo, africké tělo, ale i tělo současné.“ popisuje Serge Arthur Loué své rozpracované představení, se kterým přijíždí na koučink.

Ze Spojených států pak přijíždí Charlotte Colmant, která chce na koučinku rozvíjet, co začala už svou první choreografií: „V mé práci jsou všechny nové choreografie jen pokračováním té první. Používám slovník, který se vyvinul z různých tréninkových technik, které jsem používala, a z kombinace tance a videa. Můj první kontakt s choreografií byl přes video.“ Své předchozí choreografie představila Charlotte Colmant například v New Yorku či v Berlíně.

Stejně lákavé jsou ale i projekty z Česka a ze Slovenska. Michaela Raisová uvede projekt „Částečná nejistota“, založený na jejím vlastním textu „Inuita“ který, stejně jako připravované představení, zkoumá možnosti jazyka a jeho přeměnu na pohyb. Jako lingvistka se autorka zabývá vztahem pohybu a řeči a jejich propojením. Intenzivní zájem o nalezení způsobu použití jazyka a řečových znalostí k pohybu vedl autorku až k vytvoření představení, které by tento princip využilo.

Dále budete mít příležitost vidět projekty z Velké Británie, Polska či Litvy. Celkem deset choreografů, deset pohledů na současný tanec, deset konceptů. Jednoduše večer nabitý deseti špičkovými Work in progres.

A pozor, vstupné je na tyto akce dobrovolné!

FOTO: Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s malířkou, grafičkou, sochařkou a keramičkou IVOU FIALOVOU

„Taneční zkušenost je pro výtvarníka k nezaplacení.“

Iva Fialová patří k výrazným výtvarným tvůrcům střední generace. Její plátna se objevují v řadě veřejných i soukromých sbírek v Čechách, na Moravě i v zahraničí. S jejími ilustracemi se můžete setkat v řadě knížek. Možná, že jste drželi v ruce dlouhohrající desku či kompaktní disk, jehož obal pochází z jejího ateliéru? A jelikož Ivě Fialové není cizí ani umění taneční, vypravili jsme se za ní, kousek za západní hranice Prahy, do malebných Řevnic, s otázkami pro dnešní rozhovor…

Jste původně z Moravy, tak jistě máte blízko k tanci a folklóru?

„Jsem ze severní Moravy, ale v době mého dětství, prožitého na Valašsku, folklór poměrně paběrkoval. Když srovnám dnešní situaci, kdy se ve městě mého mládí, kam se dodnes vracívám, koná několik folklorních festivalů do roka, tak mám radost. Lidé znovu hledají své kulturní kořeny, které byly zpřetrhány. A to je dobře.“

Tancovala jste někdy v lidovém kroji?

„Jako dítě jsem zpívala v pěveckém sboru, avšak nikdy jsem netančila v kroji. Ačkoli doma byly krásné hanácké kousky po mamince, já sama jsem vlastní kroj nikdy neměla. Vyrůstala jsem na Valašsku v době takzvané normalizace a tehdy se upřednostňovala spartakiáda před folklórem. A já jsem navíc byla introvertní dítě uzavřené do sebe, které svět raději pozorovalo, než by se aktivně předvádělo. Tehdy mi stačily pastelky, barvy a knihy, kde jsem čerpala veškerou inspiraci a objevovala rozmanitost světa.“

Olej Ivy Fialové „Tanečníci“.

A někdo jiný z rodiny měl bližší vztah k tanci, k pohybu?

„Mám tetu, která byla trenérkou krasobruslení. Ta shledajíc ve mně jistou ladnost pohybu, pokoušela se po jisté období ze mne udělat tanečnici na ledě. Jenže ono to na té zmrzlé vodě setsakramentsky klouzalo. A já mám za všech okolností ráda pevnou půdu pod nohama. Ne, příliš mnoho naučeného drilovaného koordinovaného pohybu – to jsem v dětství opravdu nezvládala…“

Takže to vedlo spíše k opačné reakci?

„Velká změna u mne nastala v šestnácti letech. Zkušenost s běžnými tanečními kurzy ve mně konečně nastartovala touhu po sebevyjádření pohybem. Samozřejmě byla v tom i právě se probouzející koketerie mládí. Vždy však byla u mne důležitá hudba. Její harmonie jsem vnímala celým tělem a nutkavá touha přetvářet její melodii v pohyb mi pak nadlouho zůstávala ve volnočasových aktivitách myšlených vážně i nevážně.“

Tudíž jste chodila do klasických tanečních?

„Jak už jsem se zmínila v předchozí odpovědi. S temperamentem dlouho kroceného dítěte jsem se vrhala do všech možných amatérských tanečních kurzů, standardních tanců pro pokročilé. Mému naturelu nejlépe vyhovovaly latinskoamerické tance a vyloženě jsem vzplanula pro španělské flamenco.“

Na jaký taneční obor si dnes koupíte lístky do divadla?

„Bude to balet. Divadlo je pro mě svátkem. A svátek se přece musí oslavit dokonalou a vznešenou krásou klasického pohybu.“

Tato olejomalba Ivy Fialové nese název „Taneček“

A na jaký z druhů a žánrů tance se podíváte ráda třeba v televizi?

„Opět upřednostním balet, možná nějaké moderní alternativy, či latinskoamerické tance, tribal tance. Ale určitě to nebude varietní taneční show. Varieté, cirkus a ohňostroje mne neoslovují.“

Sledujete na obrazovce i sport?

„A pak se ráda dívám na krasobruslení, neb to je velice fyzicky náročný tanec na ledě. Ačkoli mě tehdy teta nepřesvědčila k jeho provozování, i tak ve mně k tomuto sportu zůstal obdiv i láska.“

Co děláte pro svou kondici aktivně? Sportujete?

„Kupodivu, ačkoli jsem z horského městečka, nemám ráda lyžování. A ani kolektivní sporty. Jsem osamocený pěší turista po horách – při dlouhých pochodech mám totiž čas přemýšlet. Jsem dobrý plavec, neb voda je spojena s hloubkou niterného života a podvědomím. A pak ještě donedávna jsem byla vášnivá tanečníce flamenca a kalbelie. Kalbelia vznikla v Radžastánské poušti, byla provozována cikány, kteří díky svému kočovnému životu přivezli tento tanec do evropy, potažmo Španělska, kde toto dalo základy pro dnešní flamenko. Ovšem, po několika veselých tanečních historkách s neblahými zdravotními následky již volím poněkud klidnější tělesné aktivity.“

Grafika z ateliéru Ivy Fialové se jmenuje „Ryba“.

Jste malířka, grafička, sochařka i keramička. Jak tyto výtvarné obory navzájem střídáte?

„V samém začátku jsem studovala grafiku. Ne že bych to tak černobíle v životě chtěla, ale byl to základ, jako je kresba základem výtvarného vyjádření. Ne vždy, ale velmi často potřebuji kresebnou myšlenku podpořit barvou, která má schopnost dát obrazu emoční náplň, která je občas i důležitější než kresba sama. A samozřejmě jsem sáhla po olejových barvách, neb olej na rozdíl od akrylu voní. Nevím už kdy se mi v procesu tvorby stalo, že jsem pocítila potřebu objekty z pomalovaných a pokreslených ploch zhmotnit, ale to, že jsem to udělala mne posunulo do další dimenze imaginárního světa. Jen upřesním – moje socha má podobu komorní keramické plastiky, jiný materiál jsem zatím nezkoušela.“

Ilustrujete rovněž knížky. Pracujete raději na těch, jejichž autory již jako čtenářka znáte? Anebo Vás lákají autoři a díla Vámi zatím nepřečtená?

Samozřejmě je pro autora časově snazší, ilustruje-li látku, se kterou je již seznámen. V tom ohledu bych se jednou chtěla vrátit k F. M. Dostojevskému, kterýž byl kdysi i námětem mé diplomové práce na VŠUP, a který mne chytil za srdce. Také mne vždy lákala existencionálně filosofická literatura Ladislava Klímy se svými rozervanými do morku kostí sebedrásajícími se hrdiny. Avšak jsem člověk také velmi zvědavý, a proto vítám vše nové, kde je naděje, že se dozvím cokoli, o čem jsem doposud neslyšela, neviděla. Upřednostňuji filosoficko-psychologická témata, literaturu faktu, absurdní komedie…“

Olej „Jezero“ patří k dalším dílům Ivy Fialové

Inspiroval Vás někdy tanec či balet k nějakému výtvarnému dílu?

„Vždycky jsem na svět nahlížela v jeho komplexnosti, a tak bytostně vnímám propojení mezi různými formami umění. Od hudby, bez které si nedovedu představit den, je přímá linie k tanci a pohybu, od tance k výtvarnému ztvárnění pohybové linky. Samotný pohyb štětce na plátně je tanec. Na mých obrazech je to doufám znát. Maluji figury v akci a v uvolněných liniích. V tom mi velmi pomohla osobní zkušenost s tancem. Ono totiž dost dobře není možné neustále běhat, hledat a přemlouvat jakékoli tanečníky, aby postáli modelem. Aby vám předvedli nějaký pohyb, který chcete zaznamenat, a kterému stejně jako prostý divák nemusíte rozumět nebo ho procítit. Proto je taneční zkušenost a paměť k nezaplacení. Prostě a jednoduše: ten sebemenší náklon těla či postavení v prostoru cítím, sama ho naznačím a zaznamenám na plátno.“

Jaké aktuálně chystáte výstavy?

„V současné době chystám v Praze v říjnu výstavu nazvanou ,Návraty´, v prodejně i pivní kavárně nakladatelství Volvox Globator, se kterým jsem spolupracovala na ilustracích knih. Na pražském Žižkově budu vystavovat především grafickou tvorbu, suché jehly, lepty a linoryty společně s jedním ústředním olejem.“

Co Vás čeká v nadcházející výtvarné sezóně 2017/2018?

„Jak už jsem řekla, aktuálně říjnová výstava. Také chystám další tři projekty, které nechci dopředu prozrazovat. Jen snad to, že dva z nich budou na jihu Čech, A mezitím stále průběžně spolupracuji na ilustracích pro nakladatelství Economia.“

Grafický list Ivy Fialové se jmenuje „Duše“.

Na co se těšíte o nadcházejícím podzimu?

„Daleko víc, než na vernisáže se těším na práci samotnou, mám nachystány nějaké nazrněné zinkové plechy na nesmírně pracnou grafickou techniku zvanou – mezzotinta. Tu jsem prozatím málo prozkoumala, tak se na takovou práci opravdu těším. Ale samozřejmě se těším i na ty vernisáže a výstavy jako takové. Vidět svou práci prezentovanou na místech přístupným veřejnosti s interakcí diváka je vždy příjemná součást tvorby. Navíc pro mne je to také vždy inspirující sebereflexe.“

Zraněná Iva Fialová s autorem rozhovoru Michalem Steinem na výstavě v roce 2013.

Díky za pěkný a příjemný letní rozhovor.

Autorka výtvarných prací: Iva Fialová

Foto: Petr Packan, archiv Ivy Fialové a Iva Fialová

Ptal se: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s bollywoodskou tanečnicí, hudebnicí a textařkou Jarmilou Chromíkovou

„Zbožnuju Indii i StarDance.“

Na rozhovor s ní jsem se těšil. Jarmila Chromíková mne zaujala nejen jako sólistka souboru OM DANCE ACADEMY, věnujícího se exotickému bollywoodskému tanci. Na hudební scéně je již zkušenou a žádanou hráčkou na klarinet či klávesy. Mimo jiné stabilně vystupuje s kapelou Glanc, skupinou Underhill Zdeňka Podhůrského, doprovází i jednu z talentovaných pěveckých sester Mátlových – Kateřinu. Rovněž má za sebou studia na renomovaných zahraničních školách a také je kvalitní textařkou. Prostě, renesanční typ umělkyně. I přes výrazná aktiva na hudebním poli jsem nemohl než nezačít exotickým tancem.

Věnujete se exotickému indickému tanci, máte k Indii bližší vztah. Byla jste tam osobně?

„V Indii jsem byla zatím jenom jednou v roce 2013 ve státě Gudžarát, takže jsem vlastně té Indie viděla jen úlomek, ale hned jsem navázala báječná přátelství a dokonce po indickém zvyku mohu říci, že mám v Indii dvě rodiny. Jednou z nich je folklórní soubor ,Spandan´ (v překladu ,tlukot srdce´), který téměř každoročně navštěvuje českou republiku v rámci folklórních festivalů. Samozřejmě, že si dopřejeme také pár chvil u mne doma a navzájem se velmi kulturně obohacujeme.“

Zajdete s občas i v Praze do indické restaurace?

„Jen opravdu občas, ale indické jídlo mám moc ráda. Spíše častěji si ho dopřávám při různých multikulturních festivalech, indických večírcích a bálech, kde vystupujeme a také ho někdy vařím. Pokud tedy mohu, čtenářům bych doporučila kupříkladu restauraci Curryhouse na Palmovce nebo luxusnější The Pind u Vinohradské vodárny, poblíž stanice metra Jiřího z Poděbrad.“

Jste původně hudebnicí, jak jste se postupně dostala k tanci?

„K pohybu jsem tíhla od malička, začínala jsem gymnastikou a baletem a ve škole jsme měly malou taneční skupinu, kde jsme si samy vytvářely choreografie na známé hity. Později jsem dost vyrostla a s tancem byl se slovy ,kdo by se s tebou tam tahal´ na chvíli konec. Jinými slovy – studium na taneční konzervatoři zapovězeno. Ale zároveň jsem hrála na klarinet, a protože hudba a tanec mě vždy lákaly a dávaly mi pocit neuvěřitelně barevného světa bez hranic, rozhodla jsem se pro studium na konzervatoři v oboru klarinet. Přes každodenní rutinu v podobě několikahodinového cvičení na nástroj, jsme si s několika spolužačkami ještě našly čas na tancování. A ve volných chvílích jsme chodily i do dramaticko-divadelního kroužku, kde byl tanec součástí a tvořily i v tomto směru. Vyústěním té snahy bylo naše plesové vystoupení maturantek a absolventek s choreografií na známé ,Chorus line´, s nezbytným kloboučkem. Choreografii jsem vytvořila společně s profesorkou baletu. A to jsem opět pocítila, že tanec prostě musí být součástí mého života.“

To byly první taneční a choreografické kroky, jak to pokračovalo dál?

„Další tanec, který mi učaroval, byla salsa. Té jsem se po dobu pěti let věnovala několik večerů a nocí na známých pražských salsotékách a na chvíli se stala členkou Salsa Ladies. Po návratu z Indie jsem ovšem potkala dvě báječné ženy. Ivanku Láznikovou, která mě šarmem sobě vlastním vysvětlila, že musím do svého výčtu zařadit ještě Bollywood. A velmi záhy Lucii Linhartovou, jež mě upoutala svou ryzí láskou k Bollywoodu, kterou velmi neotřele předávala.“

Vraťme se v čase trochu nazpět, chodila jste jako školačka do klasických tanečních?

„Absolvovala jsem začátečníky i pokročilé a dodnes se mi vybavují nejen základní kroky, ale dokonce i některé variace. Bavilo mě to.

A co Vám říká klasický balet?

„Na balet je nádhera se dívat, ale dnes jsem docela ráda, že jsem tak vyrostla! Klasická průprava se mi ale dnes velmi hodí i v Bollywoodském tanci.“

Na jaký tanec (mimo těch východních) se ráda podíváte v televizi?

„Já zbožňuju StarDance, to je opravdu parádní podívaná a pro mě jako pro tanečnici i hudebnici tedy dvojnásobný požitek – blaho pro oči i uši. Mimo jiné tam mám mezi tanečníky i muzikanty přátele. A vždy mě tak baví sledovat o to více, jak se dané choreografie či písně ujmou. Jinak se podívám téměř na vše, co televize v tanci nabídne, je to inspirativní vždy.“

Máte nějaký svůj hudební vzor popřípadě idol?

„Přiznám se, že v tomto nejsem úplně vyhraněna. Spíše takovým podnětem je pro mne právě ,Moondance orchestra´– jednak vždy profesionálním a současně zábavným provedením a také úžasnou atmosférou, která v celé partě panuje. To je, myslím, velmi důležitá synergie pro tvorbu a předávání krásna.“

A v oblasti tance se stal také někdo takový, třeba rovněž soubor, Vaší ikonou?

„V tanci je to hodně přelétavé. Když studujeme nové indické hity, stanou se jimi bollywoodské hvězdy. Jindy zase sleduji videa odlišných tanečních žánrů, abych viděla, jak pracují. Vzájemně se obohacujeme i ve skupině a už jsem se také přistihla, že někdy naše studentky zatančí něco tak krásně, až mě tím inspirují.“

Co Vás inspirovalo a dovedlo ke studiím v zahraničí?

„Další mou vášní jsou jazyky. Jsem přesvědčena, že cestování a poznávání jiných kultur, zvyků a odlišností je velmi důležité, abychom jsme si uvědomili, co vše máme v naší vlasti krásné a hodnotné a vážili si toho. A pak tady byl i prozaický důvod, že bylo místo a dostala jsem stipendium.“

Děláte bollywoodský tanec i bollywoodskou hudbu, setkala jste se někdy s Jiřím Muchou, který je českým nejúspěšnějším autorem hudby pro bollywoodské filmy?

„Nesetkala. Zatím. Čímž jste mě přivedl na myšlenku, že bychom to měli napravit…“

Trénujete nějak speciálně pružnost a kondici pro tanec?

„Mám zahrádku, kde trávím hodně času, tedy o pružnost není nouze. Kondice neuléhá, protože několik hodin týdně vyučuji, s Lucií a Ivankou vedeme také dětské kurzy na Mezinárodní škole v Nebušicích, kde si na své přijde zejména psychická kondice. 🙂 Dále tvoříme a učíme se nové choreografie, často vystupujeme a přidá-li se několik dalších pohybových aktivit, potřebný koktejl je umíchán.“

Sportujete jako doplňkově?

„Nesportuji, vlastně pouze v létě plavu.“

Diváky při vašich vystoupeních vždy zaujmou i výpravné exotické kostýmy. Spolupracujete stabilně s nějakým dovozcem originálních sárí anebo vám někdo kostýmy šije na zakázku?

„Většinu kostýmů na máme přímo z Indie, kde poměr cena–výkon je nepřehlédnutelný a pomáhá nám například už zmíněný ,Spandan´. Letos nám věnoval část svého vyřazeného fundusu. Nebo čas od času nám někdo poskytne látky a my si necháme kostýmy ušít u naší dvorní švadleny tady v Čechách.“

Mohou se příchozí zájemci o orientální tanec z řad laiků bez zkušeností hlásit do vašeho OM DANCE ACADEMY-studia? Máte i nějakou přípravku pro lidi bez větší praxe v tomto oboru?

„Předně bych ráda vysvětlila, že bollywoodský tanec je samostatná disciplína. Není to v žádném případě břišní tanec, jak se s tím občas setkáváme. Bollywood je o vyprávění příběhu, pohyby a gesta přímo promlouvají k divákovi a je to tanec, který dovoluje zabrousit do vod všech tanečních stylů, tedy může být tradiční s prvky Kathaku (tradiční tanec severní Indie), Bharatanatyamu (tradiční tanec jižní Indie) neb o moderní fúzí.“

A kde konkrétně se mohou hlásit?

„Přípravkou bychom mohli nazvat naše pravidelné otevřené hodiny tance na indickém velvyslanectví (Milady Horákové 60/93 u st. Metra Hradčanská – každou středu od 18ti do 19ti hodin). Tam bych chtěla od září pozvat ženy i muže, kteří by si chtěli tento radostný tanec vyzkoušet přímo pod indickou vlajkou. A rovněž na valné většině akcí, kde vystupujeme, připojujeme workshop pro příchozí veřejnost.“

Co chystáte pro nadcházející sezónu 2017/2018? Na co byste ráda čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU pozvala?

„Příští týden 24. a 25. srpna v podvečer vystupujeme OM DANCE ACADEMY na Ovocném trhu v Praze 1, kde se každý rok koná World Music and Dance Festival. Mihneme se také na Exotic Food Festivale 2. 9., veletrhu Beauty and Spa v Letňanech 9. 9. a pak už nás opět čekají přípravy na festival České televize Zlatá Praha 30. 9., Dance Life Expo v Brně 11.11. a vyvrcholením roku 2017 bude indický svátek Diwali (svátek světel) 28.10. v pražském kulturním centru Novodvorská.“

A co připravujete s kolegy z hudební oblasti?

„Z hudebních aktivit určitě nemohu vynechat úžasný počin Zdeňka Berana – ,Vláda duší´ – https://www.facebook.com/theparliamentofsouls/. K této příležitosti se bude konat galakoncert v muzikálovém divadle Hybernia 2.11., kde mimo jiné uvede kapela SILVERBACK naši novou píseň ,V hlubinách´, kterou jsem exkluzívně pro tuto příležitost otextovala.“

Děkuji za rozhovor s exotickou příchutí.

Foto: archiv Jarmily Chromíkové

Ptal se: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Vršovické divadlo zahájí na podzim sezonu novu dramaturgií a akcí Open MANA

Uměleckou arénu, ve které se budou realizovat představení zralých a ověřených umělců společně s projekty mladé nastupující generace má za cíl vybudovat ve Vršovickém divadle MANA nový dramaturgický tým pod uměleckým vedením Adama Halaše, Lucie Trmíkové a Jana Nebeského. Součástí nové strategie v propojení s nezávislým divadelním souborem Jedl bude každoroční festival open MANA, kterým odstartuje divadelní sezonu. Otevřený umělecký prostor spolupracující s kulturními centry na Praze 10 a angažující se v komunitním životě Vršovic nabídne v sezoně tři premiéry a několik repríz představení, pravidelnou výstavní činnost a zapojení do dalších akcí, site specific projektů a festivalů jako např. Zažij město jinak, Noc divadel, festival Next Wave či Signal festival.

Stálou divadelní scénu Vršovického divadla MANA budou tvořit inscenace souboru Jedl z.s. s hlavní dramaturgyní a herečkou Lucií Trmíkovou a hereckým obsazením s Davidem Prachařem, Ondřejem Pavelkou, Sašou Rašilovem, Karlem Dobrým a dalšími. V režii Jana Nebeského, který se stává domovským režisérem divadla, je naplánováno od roku 2017 uvedení premiér her Play Beckett, Médeia, Pustina a dále premiéra hry Lajka v režii Kashy Jandáčkové. Z dalších repríz souboru Jedl, na kter é se mohou diváci těšit, budou např. Dvojí domov/z Čepa, Peklo/Dantovské variace a Miluji Tě jak po smrti. Nově se součástí dramaturgické vize stane také prezentování projektů studentů a absolventů DAMU, HAMU a dalších uměleckých škol. Pro rok 2018 je plánován také cyklus přednášek Martina Dohnala a série výstav pod kurátorským vedením Igora Korpaczewského.

Již nyní obnovený tým Vršovického divadla MANA pod vedením Adama Halaše připravuje dvě nové události – v sobotu 16. 9. oživí prostor uvnitř i vně divadla program Zažij město jinak a následovat bude zmiňovaný otevírací festival open MANA. V rámci festivalu se budou konat večerní i odpolední představení a doprovodný program ve foyer i venku na ulici – koncerty, projekce a výstavy.

Provozovatelem Vršovického divadla je spolek Centrum MANA. Provozním ředitelem je David Frýdl, vedoucí produkce Vlasta Rydlová a dramaturgickou spolupráci zajišťující Elena Strupková, která spolu s Davidem Frýdlem založila občanské sdružení Centrum Mana a stála za znovuobnovením tohoto unikátního divadelního prostoru v Praze ve Vršovicích. Historie divadla sahá do začátku 30. let 20. století, kdy zde poprvé začala fungovat stálá profesionální divadelní scéna.

Více na www.vrsovickedivadlo.cz

Program:

VRŠOVICKÉ DIVADLO MANA

Moskevská 34/967, 101 00 Praha 10

bezbariérový přístup

dopravní spojení tram 4, 13, 22 do zastávky Vršovické náměstí nebo tram 24 a 7 do zastávky Bohemians a poté pěšky nahoru na Vršovické náměstí. Vstup do divadla z ulice Na Kovárně

rezervace a prodej vstupenek do Divadla MANA na internetu: webticket.cz nebo na produkce@vrsovickedivadlo.cz; SMS objednávkou na čísle 731 100 059, rovněž osobně v úředních hodinách farní kanceláře, ulice Moskevská 34

Změna programu vyhrazena.

09. │ 19.30 │ Temná je noc /Terezie z Lisieux: Můj bratr Nietzsche– poetická inscenace Bridget Edman zobrazuje fiktivní setkání mladičké Terezie z Lisieux a životem zklamaného Friedricha Nietzsche. Co by mohlo spojovat dva tolik rozdílné osudy? Čí Bůh je mrtev? Jsme schopni si ve své úzkosti a utrpení porozumět? Hrají: M. Málková, j.h., P. Batěk, j.h., K. Nohýnek, rež. T. Vondrovic │ vstupné 300, 150 Kč │ velký sál │ premiéra

09. │ 19.30 │ Červený Kukiš aneb Sorry jako!– vyprávění o malém chlapci, co se chtěl stát králem a na vrchol šel přes mrtvoly. Příběh o touze po moci, o neomezeném vlivu, o nekontrolovaném ovládání všeho – ekonomiky, médií, lidí, politiky. Příběh pohádkový s prvky hororu. Hrají: V. Svozílková, P. Drtinová, P. Little Krejčí, M. M. Deutsch, rež. I. Šorman │ vstupné 320, 220 Kč │ velký sál │ host Divadlo Neklid

09. │ 18.30 │ Pocit života– básně R. M. Rilke a S. Plathová – večer z cyklu Jako Fénix Úvodní slovo: David Frýdl, přednes:Dana Černá, Lukáš Hlavica. Verše ze sbírek: R. M. Rilke – Sonety Orfeovi, Elegie z Duina; S. Plathová – Ariel, Noční tance. Hudba: varhany Kamil Vavrek. Vernisáž výstavy: Pavel Rydl – fotografie │ vstup zdarma │ velký sál kostela

09. │ 19.30 │ Úča musí pryč– Emoce vřou, v prvním pololetí se známky dětí rapidně zhoršily, atmosféra ve třídě je špatná, navíc čekají děti po pololetí přestupové zkoušky na osmiletá gymnázia. Kdo za známky nese zodpovědnost? Samozřejmě učitelka! A proto je nutné ji ihned odvolat. Učitelka však nedává svoji kůži zadarmo – nastaví rodičům zrcadlo a ukazuje se, že jejich děti jsou různým způsobem problémové a zdrojem nepokojů ve třídě. Hrají: D. Prachař, J. Janěková ml., K. Winterová, L. Rybová, I. Chmela, P. Špalková, rež. T. Zielinski │ vstupné 380 Kč │ velký sá l │ host Divadlo Verze

09. │ 10.00 │ Zažít město jinak– celodenní akce v divadle i jeho okolí. Dětská představení: D-Talent pod vedením Eriky Merjavé: Včera dnes a zítra, DAMM – Divadelní Asociace Marky Míkové. Partner hudebního programu: Cafe v lese. Nakladatelství Bylo nebylo – dílna pro děti, Antonínovo pekařství, Vinotéka Barriqada, restaurace Druhé nebe, Kofi kofi a další. Aktuální program na zazitmestojinak.cz. │ vstup zdarma

09. │ 19.30 │ Marta Töpferová + Čarokraj– křest CD – deváté CD Marty Töpferové „Tento svět“ představuje nejnovější autorské písně a texty z Martiny tvorby, společně s texty tří českých básníků – Věry Provazníkové, Jana Zahradníčka a Antonína Sovy. Písně čerpají inspiraci z české a moravské lidové hudby, ze španělského flamenca, latinskoamerických prvků a různorodé newyorské hudební scény, kde Marta strávila šestnáct let. V projektu Milokraj působí špičkoví hudebníci: slovenský houslista Stanislav Palúch, moldavský cimbalista Marcel Comendan t, český kytarista David Dorůžka a český kontrabasista Petr Dvorský. Milokraj byl nominován na cenu Anděl v kategorii World Music za své první CD │ vstupné 300, 210 Kč │ velký sál

09. │ 19.30 │ Jméno– když se úspěšný realitní makléř Vincent na večeři u své sestry Elizabeth, učitelky francouzštiny a švagra Pierra, profesora literatury, svěří se záměrem dát svému synovi kontroverzní jméno, zdá se, že hranice civilizované konverzace byla překročena. Jméno je brilantní komedií podle nejlepší francouzské tradice. Polštářová bitva omezenců, kteří jsou přesvědčeni o tom, že svá omezení už dávno překonali. Hra nabízí vysoce komický pohled na sebejisté zastánce svobodného myšlení. Hrají: R. Zach, J. Janěková ml., P. Lněnička, J. Dolansk&yacut e;, L. Rybová, rež. T. Zielinski │ vstupné 380 Kč │ velký sál │ host Divadlo Verze

09. │ 19.30 │ Nesmrtelní 2095– černá komedie o budoucnosti nepříliš vzdálené. Již 95 let se schází skupina bývalých spolužáků ze základní školy. Probírají své životy, vrací se do minulosti, znovu prožívají zapomenuté příběhy, aby aspoň na chvíli ožili. Jejich duše jsou už dávno mrtvé, ale těla ne a ne umřít. Hrají: J. Fišer, L. Dolfi, A. Bubnová, V. Svozílková, M. Deutsch, M. Málek, B. Hromádková, A. Čechová, rež. E. Merjavá │vstupné 150 Kč │ velký sál │ host Talent drama studio

09. │ 19.30 │ Večeře pro čtyři ruce– P. Barz – výchozím bodem komedie je fiktivní událost – osobní setkání Bacha z Haendlem v roce 1747 při příležitosti přijetí Bacha do Společnosti hudebních věd, kde prvním a jediným čestným členem byl od 1745 roku Haendel. V reálu i přes mnoho souběhů v životopisech, nikdy se nesetkali. Veškerá ostatní fakta jsou pravdivá a autentická včetně výrazné nechutí Haendla k setkání s Bachem a mnohokrát opakovaných pokusů Bacha k navázání kontaktu s nesrovnatelně slavnějším kolegou. Fiktivně vytvořená situace setkání ceněnéh o vysoce Haendla a nedoceňovaného Bacha, to příležitost k boji o prvenství ve skladatelském světě. Kdo je větším umělcem? Či dílo je významnější? Hrají: T. Kłaptocz, B. Kokotek, J. Litwin, P. Sikora, R. Walentowicz, překlad: J. St. Buras, režie a scenografie: M. Tarant │ host polská scéna Těšínského divadla │ vstupné 150, 100 Kč │ velký sál

09. │ 19.30 │ Temná je noc /Terezie z Lisieux: Můj bratr Nietzsche│ vstupné 300, 150 Kč │ velký sál

09. │ 19.30 │ “Vršovice jsou zlatý” řek´tatínek– původní dramatizace autentických vzpomínek na dětství a mládí ve Vršovicích. Zdenda Kos jedinečným jazykem a pohledem malého chlapce vyrůstajícího na sklonku Protektorátu v pražských Vršovicích popisuje středobody svého životního vesmíru: maminku, tatínka, bráchu Karla, sousedku Mlíkovou, školnici Štěrbovou a mnoho dalších figurek z panoptika doby, kterou dávno odvál čas. Hrají: J. Lábus, L. Nešleha, hudba M. O. Štědroň, rež. E. Strupková │ vstupné 350, 245 Kč │ velký sál

PŘIPRAVUJEME NA ŘÍJEN

10. │ Úča musí pryč
10. │ Jméno
– 05. 10. │ open MANA: festival– představující nové umělecké směřování divadla. Večerní představení, vernisáž obrazů Igora Korpaczewského, projekce fotografií Bohdana Holomíčka, pouliční představení studentů HAMU, akce proběhnou v prostoru divadla, foyeru i na ulici před divadlem.
10. │ open MANA: Miluji Tě jak po smrti
10. │ open MANA: Reynek / Slova a obrazy z Petrkova
10. │ open MANA: Dvojí domov / Z Čepa
10. │ Poručík z Inishmoru
10. │ 3 verze života

Simona Martínková

Taneční magazín

Bulimia Cocktail Party

Vernisáž výstavy v NoD

Juliana Höschlová & Marta Antoniak: Bulimia Cocktail Party

Kdy: ve čtvrtek 17. 8. 2017 v 19:00

Kde: Galerie NoD, Dlouhá 33, Praha 1

Výstava Bulimia Cocktail Party poprvé představí uměleckou spolupráci dvou umělkyň z nastupující generace polské a české umělecké scény, které sbližuje podobné kulturně-společenského zázemí: Julianu Höschlovou (CZ) a Martu Antoniak (PL).

Juliana Höschlová (*1987) je v českém prostředí známa díky svým intenzivním performancím a angažovanou konceptuální kresbou a videoartem, ve kterých se v posledních letech zabývá převážně kritikou masové kultury, mechanismů konzumní společnosti a obrazovou manipulací. Marta Antoniak (*1986) je malířka a v současné době doktorandka na Krakovské Akademii výtvarných umění. Její dílo získalo v posledních letech podobu jedinečného reliéfu; pomocí roztavených plastových hraček z kolekcí Kinder Surprise, žvýkačkových tetování a dalších artefaktů dobře známých generaci vyrůstající v 90. letech v postkomunistické Evropě, vytváří líbivé a přesto znepokojivé asambláže pohybující se na hranici kýče.

Společná výstava Juliany a Marty odkazuje k závislosti na konzumaci (materiální, informační, emocionální, atd.) a následnému neodbytnému pocitu „přesycení“, který nás nutí zvracet.

Šárka Syslová

Taneční magazín

Pražské Quadrenniale – světová výstava divadla a scénografie – slaví 50 let

Jedna z nejvýznamnějších mezinárodních divadelních přehlídek – Pražské Quadriennale připravuje na podzim desítky akcí a setkání, které vyvrcholí během sympozia Porézní hranice (12. – 14. října 2017) v prostoru Federálního shromáždění.

Od vzniku Pražského Quadriennale v roce 1967 se z úzkoprofilové výstavy scénografie stala největší mezinárodní událost, na které se setkávají špičkoví profesionálové v oboru scénografie, architektury a divadla. PQ zkoumá oblast scénografie v celé její šíři – od scénického umění, přes kostýmní, světelný a zvukový design až po nové scénografické přístupy, jako site-specific, pouliční performance a mnohé další. Nejen jednou za čtyři roky, ale také v mezidobí jednotlivých přehlídek organizuje PQ výstavy, festivaly, workshopy, představení, sympozia, vzdělávací akce a rezidenční pobyty sloužící k prezentaci a zkoumání nejlepších děl z oboru scénografie. Poslední ročník PQ 2015 se zaměřil v rámci tématu Sdílení Prostor na scénografii jako na prostor vybízející k vytváření vztahů, a především prostor pro sdílení – myšlenek, příběhů i společenské odpovědnosti. Na více než šedesáti místech v centru Prahy se představili umělci ze 78 zemí a regionů z 5 kontinentů, což je nejvyšší účast za celou historii konání PQ. Návštěvnost akce dosáhla čísla 180 000 včetně 6 000 akreditovaných profesionálů, kteří přijeli z 90 zemí a regionů. 13. ročník Pražského Quadriennale získal prestižní cenu EFFE, která určila PQ jako jeden z 12 nejprogresivnějších evropských festivalů pro rok 2015 – 2016.

Co jeden rok, to jeden příběh

Zatímco zakladatelské příběhy k Pražskému Quadriennale byly řečeny již nespočetněkrát, příběhy, které zažívají účastníci jednotlivých edicí PQ, zůstávají stále neodvyprávěny. Pražské Quadrenniale již několik měsíců sbírá příběhy a vyprávění diváků a účastníků PQ, kteří určovali a i nadále ovlivňují podobu festivalu. Ze zaslaných příběhů bude vytvořen interaktivní online archiv dostupný od tohoto podzimu na webových stránkách www.pq.cz

Nabitý program podzimního sympozia

Oslavy padesátiletého výročí PQ vyvrcholí na podzimním mezinárodním setkání kurátorů a scénografů, které se odehraje od 12. do 14. října 2017 v Praze. Sympozium, které se příznačně nazývá Porézní hranice, proběhne v prostoru Federálního shromáždění, jež v době komunistické éry pomyslně tvořilo politické blokády, barikády a především neprostupné hranice uvnitř utlačované československé společnosti. Pražské Quadrenniale vyzvalo kurátory, divadelní profesionály, scénografy, pedagogy a teoretiky z celého světa, aby se na tomto mezinárodním setkání podělili o své myšlenky a názory osvojených národních hodnot a identit. „Žijeme v neustále se měnícím světě, kde jsou nejen naše životní přístupy ovlivněny tématem „hranic“. V mnohých částech světa dochází ke zvýšenému napětí mezi lokálním a globálním vývojem, které v nás vzbuzuje spousty otázek týkající se identity nás samotných a společnosti jako celku. S otázkami hranic se neustále potýkáme i v samotné scénografické tvorbě, kde rozhraní mezi skutečností a imaginací ztrácí ostrost, a vytváření nových zážitků daleko za hranicí denní reality je hlavní náplní této profese,“ říká umělecká ředitelka Pražského Quadrenniale Markéta Fantová.

Více informací k 50. výročí Pražského Quadrenniale scénografie a divadelního prostoru naleznete na www.pq.cz.

Eliška Míkovcová

Taneční magazín

Vlastimil Harapes se zúčastnil koncertu „Noc s hvězdami“

Překvapením 19. ročníku benefičního koncertu „Noc s hvězdami“ byla Heidi Janků. Peníze z koncertu poputují na obnovu zámku

Na vyhořelém zámku Zahrádku v libereckém kraji proběhl již 19. ročník benefičního koncertu „Noc s hvězdami“, jehož výtěžek je poukázán na obnovu této poničené památky. Úderem 14.00 hodiny začaly probíhat zvukové zkoušky interpretů a tak se na podiu postupně střídal jeden interpret za druhým. Slunce tentokrát opravdu pálilo, ale nikomu z účinkujících to úsměv na tváři nevzalo.

Už 3 dny před akcí bylo avizované, že ze Slovenska nedorazí pěvecká legenda Marcela Laiferová, která ve svém domě spadla ze schodů a zpřetrhala si úpony a vazy na pravé ruce, operace byla nezbytná. Den před akcí se musel omluvit i zpěvák Petr Rezek, který skončil s angínou na antibiotikách, ale diváky pozdravil alespoň po telefonu a popřál jim hezký hudební večer.

Koncert odstartovala zpěvačka Radka Fišarová, která všechny rozněžnila francouzskými songy a jakmile odzpívala, musela odjet urychleně na rodinnou oslavu. Poté následoval Jaroslav Parči, který v současné době hraje v muzikálu Čas růží a právě z tohoto muzikálu zazpíval nesmrtelný hit Karla Gotta „Krev toulavá“. K pianu potom usedl nevidomý zpěvák Honza Jareš, který si diváky získal svým bezprostředním přístupem. Šansonově laděné songy Honzy Jareše vystřídaly hity Freddieho Mercuryho v podání nové tváře na hudebním poli Jaroslava Břeského, kterého vzápětí vystřídal ostřílený matador Jarek Šimek, který při svém druhém songu skončil pouze v trenkách.

Mužskou pěveckou část vystřídala blonďatá dračice Kate Matl, která v loňském roce absolvovala evropské turné se zpěvákem DJ Bobo. Ze Slovenska dorazil usměvavý sympaťák Thomas Puskailer, který svým přirozeným vystupováním získal především ženskou část publika a prozradil, že se opravdu hodně těší na megakoncert „Slovenští muži vrací úder, který se uskuteční 2. října v pražské Lucerně, ale že má zároveň i trému, neboť ve velké Lucerně zatím nikdy nezpíval!

Mladého Slováka vystřídal bývalý tanečník, idol mnohých dívek a žen, Vlastimil Harapes, který divákům nabídl písničky z divadla Semafor, ve kterém v současné době hraje. Zpěvák a producent koncertu Martin France věnoval písničku „Máma“ v původním znění od Charlese Aznavoura svojí mamince, která v letošním roce oslavila kulaté jubileum.

Pak přišlo překvapení večera v podání Heidi Janků, která nebyla avizovaná na plakátech a tak samozřejmě diváci zajásali a o to víc, když přidala svůj megahit „Když se načančám“.

A jako hlavní hvězda večera poté nastoupila Lenka Filipová, která se tímto vystoupením po roční zdravotní odmlce vrátila na koncertní podia a diváky potěšila 3 songy. „Jsem moc ráda, že mě Martin oslovil, protože je to můj postupný návrat ke zpívání. Chtěla jsem svůj návrat uskutečnit až v prosinci, ale už se opravdu cítím v dobré formě a toto byla první příležitost si to vyzkoušet a klaplo to“, sdělila zpěvačka.

Všichni účinkující se s diváky rozloučili písní Není nutno, kdy je na klavír doprovodil nevidomý zpěvák Honza Jareš.

V rámci koncertu se vybralo ve finále 46. 210,- Kč, které budou věnovány na obnovu zámku.

Moderátoři Markéta Mayerová a Slávek Boura na úplný závěr pozvali diváky na jubilejní 20. ročník tohoto koncertu, který se uskuteční v sobotu 4. srpna 2018.

Agentura Martin Production

Taneční magazín