Festival Nové generace

Tři večery ochutnávek krátkých tanečních filmů

Festival NOVÉ GENERACE nabídne ochutnávky tanečních filmů studentů AMU Praha.

Ve dnech 2. – 4. 12. se uskuteční každoroční přehlídka choreografické tvorby studentů a absolventů HAMU – festival Nové generace. Tentokrát nabídne divákům před monitory tři večery ochutnávek krátkých tanečních filmů, které vznikly v průběhu studií nebo speciálně pro tuto příležitost.
„Přenos tance do virtuálního prostředí je výzvou, která může umělcům také nabídnout nový pohled na choreografickou tvorbu,“ míní koordinátorka festivalu Mirka Eliášová. „Chceme se s ní poprat a ukázat, že dlouhé videozáznamy živých inscenací nejsou jedinou ani správnou cestou.“ Zahajovací večer 2. 12. bude ve 20 hod patřit především absolventům a studentům vyšších ročníků. Svá krátká filmová taneční díla představí online například Markéta Jandová, Monika Částková, Monika Šmídová, Petra Hájková, Helena Ratajová, Jan Razima, Eduard Adam Orszulik nebo David Mikula. Další dva večery nabídnou videoukázky z prací Natálie Matyskové, Natálie Vackové, Evy Rezové, Anny Benhákové, Adély Kašparové, Michaely Dzurovčínové a Jana Razimy. Po prezentaci děl bude každý večer následovat krátká diskuze nad zhlédnutými díly s diváky, umělci i speciálními hosty, každý z večerů ale nepřesáhne déle než hodinu. „V době, kdy trávíme u monitorů mnohem více času než obvykle, chceme spíše poskytnout svěží inspiraci než další nápor na koncentraci,“ dodává Lucie Hayashi, která bude večery provázet.

Krátká filmová díla vznikají již od roku 2007 ve spolupráci s katedrou kamery FAMU. Tradici společného semináře pro choreografy a kameramany založila prof. Ivanka Kubicová, poté převzala Bohumíra Eliášová a v současné době vede Markéta Jandová, která se tematikou tance pro kameru zabývala ve své disertační práci.

Více informací včetně odkazů: https://www.facebook.com/events/

Letošní festival vznikl za podpory Magistrátu Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Akademie múzických umění v Praze, Tanečních aktualit, KD Mlejn a divadla DISK. Kontakt: BcA. Natálie Matysková, novagenerace.hamu@gmail.com, matysk01@st.amu.cz, 739740163 https://www.facebook.com/ngenerace.

Natálie Matysková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s pedagožkou ELVÍROU NĚMEČKOVOU ml., vedoucí Kyliánova tanečního archívu

„Tanec mě stále naplňuje“

I když pochází z rodiny plné tanečníků, studia baletu si Elvíra Němečková, jak přiznává, vydupala. Poté vystudovala teorii tance a řadu let působí jako vedoucí Kyliánova tanečního archívu v Praze a pedagožka na HAMU. Tanec, jak přiznává, už sice osobně neprovozuje, ale stále ji naplňuje.

Pocházíte z rodiny, jejíž tanec je součástí života. Dědeček Jiří Němeček st. byl choreograf a šéf baletu ND, babička Elvíra Němečková st. byla baletkou, stejně jako maminka Milada Žáková a baletu a choreografii se věnuje i Váš otec Jiří Němeček ml. A Vy jste své dětství prožívala v zákulisí divadla nebo v tanečním sále. Pamatujete si svůj první taneční výstup na scéně? 

„Myslím, že mi bylo 6 let a odehrálo se to na jevišti Branického divadla, někdy před Vánocemi (snad), u příležitosti jakési školní akademie ZŠ Školní, kam jsem tehdy chodila do první třídy. Maminka mi sestavila taneček na způsob české polky, který si už nepamatuji. Co si pamatuji, je to, jak tam stojím v dětském dirndlu, protože jiný kostým nebyl k mání, ruce v bok… a hudba nezní a nezní. Nějak se zasekl magneťak. Lidi se smáli, já se smála. Asi jsem to nakonec odtancovala, ale to už z mé paměti vymizelo.“

A tak bylo jasné, že budete také baletkou, ale někde jste přiznala, že Vaše maminka byla proti a Vy jste si studia baletu vydupala…

„To je pravda. Máma byla asi jediná z rodiny, kdo byl zásadně proti tomu. Uměla si totiž živě představit, co mně čeká. Nakonec ale povolila a asi to bylo dobře. Kdyby ne, nejspíš bych byla dodnes někde uvnitř ukřivděná, že jsem nemohla být baletkou.“

Balet jste vystudovala na pražské konzervatoři, ale do žádného souboru jste nenastoupila a pokračovala ve studiu. Nelitovala jste toho, že jste si na scéně nezatančila krásné role?

„Já si zatančila dost už během studia. Problém byl, že jsem nikdy nebyla skutečně disponovaná na klasickou baletní techniku a to, co bych bývala tančila ráda, se tu v divadlech neprovozovalo. Musím říct, že v Čechách jsem toho rozhodnutí nelitovala. Až když jsem přijela do Holandska a viděla všechny ty soubory, kterých bylo plné.“

Vystudovala jste teorii tance a doktorandská studia jste ukončila disertační prací „Jiří Kylián – sonda do choreografického procesu.“ Proč jste si vybrala tento obor?  

„Protože se pro něj rozhodla moje kamarádka a spolužačka Lucie Mertová. Já jsem vůbec nebyla rozhodnutá, že se budu zabývat teorií tance. Vlastně jsem to tehdy zkoušela na DAMU na dramaturgii. Jenže to byl obor, kam se bralo tak na třetí pokus. Tak jsme s Luckou šly na přijímačky na HAMU a vzaly nás obě.

 Studium jste ale na tři roky přerušila, když jste byla v Haagu. Co Vás tam přivedlo? A co Vám toto období dalo?

„To bylo v onom šťastném a zmateném období těsně po sametové revoluci a může za to Vladimír Vašut, tehdy náš milovaný profesor, kterému budu navždy vděčná. Nabídl mi tehdy, jestli bych nechtěla na půl roku odjet do Holandska hlídat děti. Že bych se při tom mohla trochu porozhlédnout po světě. Byla to úžasná příležitost. V roce 1991 ještě zdaleka nebylo samozřejmé, že si vyjedete do zahraničí na stáž. Tak jsem vyrazila hlídat děti a ukázalo se, že jejich rodiče se jmenují Hedda Twiehaus a Ulf Esser a že pracují v Nederlands Dans Theater. Ona jako repetitorka a asistentka šéfa NDT2 a on jako produkční Jiřího Kyliána. Zároveň se staral o čerstvě založenou Kylian Foundation… Tak se ten půlrok nakonec protáhl v podstatě až dodnes.“

Po ukončení studií jste začínala jako dramaturgyně v Dřevěném divadle a hodně se věnovala dabingu a překladům z němčiny a holandštiny. Věnujete se i dnes překládání?

„Někdy ještě ano, ale zdaleka už ne tolik. Dohání mne věk. Dabing a překlady, to je většinou noční práce. Kdysi jsem byla vyhlášená noční sova, ale nějak mi už ubývá sil. Byla to ale velmi dobrá zkušenost. A vlastně pořád ještě je.“

Řadu let jste vedoucí Kyliánova tanečního centra a knihovny při HAMU v Praze. Co je Vaší pracovní náplní a komu je toto centrum určeno?

„Tak to je opravdu námět na mnohastránkovou brožuru. Pokusím se být opravdu stručná. Ta instituce v průběhu let několikrát změnila jméno. Dnes nese název Kyliánův taneční archív a sídlí v prostorách knihovny Hudební a taneční fakulty HAMU v Ledeburském paláci na Malostranském náměstí v Praze. Stará se o historii a současnost tance a pohybového umění v pokud možno nejširší možné míře. Je přístupná všem, profesionálům, amatérům, laické i odborné veřejnosti, všem, kteří se o tanci a pohybovém umění chtějí něco dozvědět. K nalezení je zde přes 3 800 knih, 114 titulů odborných časopisů, 3660 videozáznamů různých představení, filmů, dokumentů, metodických snímků k různým tanečním technikám, ale také jsou zde uloženy archívy a pozůstalosti osobností tanečního světa, plakáty, programové brožury, fotografie… Ten výčet je obrovský a stále se zvětšuje. Moje práce je tyto poklady shromažďovat, katalogizovat, ochraňovat, digitalizovat a zpřístupňovat.“

 Stále působíte na HAMU jako externí pedagog?

„Stále působím na HAMU, ale od roku 2011 jako pedagog interní.“

Jednou jste řekla, že tanec byl pro Vás vždy součástí života. Jak to máte s tancem dnes?

„Pořád se na něj ráda dívám. Pořád mně naplňuje. Ale už ho neprovozuji osobně.“

 A co čas na odpočinek? Jak jej ráda trávíte? 

„Co to je odpočinek a jak se to dělá? Žertuji. Myslím, že nejlíp je mi v lese nebo u vody.“

 Elvíra Němečková ml.

Narodila se 3. června 1970. Vystudovala pražskou Taneční konzervatoř (1988) a taneční katedru HAMU obor teorie tance (1995). V letech 1992–1995 absolvovala stáž v Kyliánově nadaci v Haagu. Od roku 1997 vedla videotéku J. Kyliána v Divadelním ústavu a od roku 2012 je vedoucí Kyliánova tanečního centra a knihovny v Praze, dnes Kyliánova tanečního archívu, který je součástí Kyliánova nadačního fondu v Praze.

 

 Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Virtuosos V4+ poprvé v Čechách

Televizní show mladých talentů klasické hudby. V porotě i Plácido Domingo!!!

Světová televizní show mladých talentů klasické hudby Virtuosos míří z Maďarska poprvé do České republiky. Šestá řada je výjimečná tím, že spojila mladé umělce 4 států Visegrádké čtyřky a přizvala také Srbsko. Soutěž dlouhodobě podporuje například tenor Plácido Domingo, který byl i letos součástí tzv. hvězdné super poroty, ale také pianista Lang Lang či Andrea Bocelli. Za Českou republiku usedla do porotcovského křesla Gabriela Boháčová, hudební producentka a umělecká ředitelka Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Show s názvem Virtuosos 4+ mohou čeští diváci sledovat od 27. listopadu do 18. prosince od 20:40 h na ČT Art, kdy dojde k velkému finále.

„Posláním jedinečné soutěže Virtuosos je objevování a podpora mladých talentů klasické hudby, kterým dlouhodobě pomáháme se rozvíjet. Dalším cílem soutěže je představit divákům klasickou hudbu, tradice, nádherné památky, bohatou kulturu nebo významné skladatele každé zúčastněné země. Jsem nadšená, že se Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Srbsko do projektu zapojily,” říká zakladatelka soutěže Mariann Peller.

Soutěž má celkem čtyři díly. V každém z nich jako symbol mezinárodní spolupráce vystupuje „super porotce”. Jedná se o hvězdy jako jsou skladatel a producent Gabriel Prokofjev (vnuk Sergeje Prokofjeva), herečka Coco Konig nebo významný ruský houslista Maxim Vengerov. Zvláštním hostem a členem „super poroty” byl i operní zpěvák Plácido Domingo„Virtuosos podporuji už tři roky. Moc mě těší, že se letos této jedinečné soutěže talentů účastní mladí umělci z pěti zemí. Tyto děti představují budoucnost klasické hudby.”

V pětičlenné porotě zasedla jako reprezentantka České republiky Gabriela Boháčováhudební producentka a umělecká ředitelka Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov„Bylo mi velkou ctí být součástí této vyjímečné talentové show Virtuosos. Soutěž a celý její koncept dokazuje, že klasická hudba může být podána takovou formou, která dokáže oslovit širší  publikum. Díky této soutěži došlo v Maďarsku k nárůstu 14% dětí, které se začaly učit hrát na hudební nástroj. Doufám, že stejný trend zaznamenáme i v České republice.”

20 soutěžících, 5 vítězů, 1 jazyk a až 70 miliónů diváku

Do Budapešti dorazilo 20 soutěžících, tedy čtyři z každé zúčastněné země. Svůj talent ukázali i čeští zástupci, a to hráč na lesní roh Jan Vobořil, klavíristka Eliška Tkadlčíková, houslista Eduard Kollert a akordeonista Martin Šulc. „Ze soutěže vzejde dohromady pět vítězů, z každé země jeden. Líbí se mi myšlenka spolupráce mezi národy a také to, že nás hudba spojuje a je společným jazykem, kterým mluvíme všichni bez ohledu na to, odkud pocházíme,” dodává Boháčová.

Soutěž mladých umělců se na českých obrazovkách objeví poprvé. Na maďarském televizním trhu se stala jednou z nejlépe hodnocených pořadů. „Díky spolupráci zemí Visegrádské čtyřky a Srbska máme letos možnost oslovit skrze televizní stanice až 70 milionů lidí,” říká Peller.

Výkony mladých umělců posuzovala kromě Češky Gabriely Boháčové také maďarská sopranistka Erika Miklósa, polská mezzosopranistka Alicja Wegorzewska a slovenský dirigent Peter Valentovic. Srbsko střídavě zastupoval houslista Nemanja Radulovic a pianistka a hudební ředitelka srbské veřejnoprávní televize Silvana Grujic. Samotný pořad uvádí legendární německý showman Thomas Gottschalk a nejznámější mladá polská moderátorka Ida Nowakowska, kteří společně vytváří zábavné duo.

Soutěž Virtuosos

Virtuosos je maďarská soutěž mladých talentů klasické hudby a je určená pro děti a teenagery do 18 let. Show se poprvé objevila na televizních obrazovkách před šesti lety a způsobila v Maďarsku televizní revoluci, protože se stala jedním z nejlépe hodnocených pořadů. Letos se poprvé do soutěže zapojili i mladí talenti ze zemí Visegradu a Srbska. Z každé země vzejde jeden vítěz, který získá 15 000 euro.

Mgr. Lucie Herberová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Harmony

Hudba českého hudebního skladatele a klavíristy, působícího pod jménem Borrtex

Český hudební skladatel a klavírista Borrtex představuje své nové sólové album nesoucí název Harmony. Intenzivní melancholické melodie plynoucí do nepředvídatelnosti, zaujmou svou jedinečností, unikátním zvukem a vyladěným aranžmá. Album nahrané kompletně v Praze přináší zajímavou atmosféru evokující rozmanitost uchvacujících emocí nostalgie, sentimentality, naděje i optimismu.

Album Harmony obsahuje celkem dvanáct klavírních kompozic, které se vzájemně liší rychlostí, intenzitou, projevem i stylem. Navzdory všem rozdílům tyto skladby ale vytvářejí unikátní komplexní celek, rezonující jako paleta nádherné harmonické rovnováhy. Repetitivní prvky a rychlé, úderné tóny typické pro minimalistickou hudbu, jsou následně nahrazovány jemnějšími a klidnějšími motivy, jenž v druhé polovině alba vyústí v akusticky laděné klavírní sólové balady. Vlivné a silně charakteristické hudební nápady tohoto mladého tvůrce, přicházejí s čerstvou perspektívou na současné dění v neoklasicistické kultuře.

Borrtex říká:  ,,Toto sólové album je mi velmi vzácné, na většinu kompozičních nápadů jsem přišel zcela nečekaně, když jsem zrovna improvizoval na svůj nový, na zakázku vyrobený akustický klavír. Z kreativního procesu jsem pociťoval naplnění a svobodu, protože jsem neměl vlastně vůbec žádná očekávání, a jednoduše jsem si užíval kouzla hudby. Musím ale přiznat, že následná organizace, uspořádání i samotná produkce skladeb z pouhých, poměrně chaoticky vymyšlených nápadů, byla určitě jistou výzvou. Nakonec jsem ale více než velmi spokojený s konečným výsledkem. Pevně věřím, že má práce přinese užitek a hodnotu dalším lidem, ve kterých mé album doufám vyvolá uspokojivé emoce.” 

Borrtex

Daniel Bordovský, známý pod svým uměleckým jménem Borrtex, je jednadvacetiletý hudební skladatel, klavírista a producent se sídlem v Praze. Jeho tvorbu charakterizuje propojování stylů moderní klasiky s melodickými prvky typičtějšími spíše pro filmovou hudbu či soundtracky.

Daniel se narodil v Havířově, kde od šesti let navštěvoval pravidelné hodiny klavíru. Sedm let úspěšně studoval Základní uměleckou školu Leoše Janáčka. V roce 2017 začal publikovat své vlastní skladby jako nezávislý tvůrce, později téhož roku bylo jeho odhodlání navíc potvrzeno návštěvou Los Angeles, kde se setkal se známými skladateli jako jsou James Newton Howard, Danny Elfman nebo Hans Zimmer.

Od té doby Daniel oslavil hned celou řadu zajímavých úspěchů. Na hudebních streamovacích platformách nedávno pokořil významný milník v podobě dosažení magicky vysoké hranice neuvěřitelných 100.000.000 celkových přehrátí jeho vlastní autorské tvorby. Instrumentální skladby, jež sám za sebe publikuje, se během posledních dvou let objevily hned v několika projektech mezinárodních korporátních značek, jakou jsou například Netflix, HBO Europe, Showtime a další. Jeho skladba thōughts z roku 2019 byla dokonce umístěna v žebříčku TOP 30 v kategorii moderní vážná hudba na Apple Music.

Čtyři různé zahraniční projekty, ve kterých nalezneme kompozice českého autora Borrtex

Kateřina Kolmanová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN