Štítek: Palác Akropolis

Milé performerstvo, diváctvo, autorstvo a podporovatelstvo,

začíná nám nová divadelní sezóna plynulým, ale ostrým rozjezdem – ve flow japonského meče.

Pozveme vás na novou premiéru, která se uskuteční hned na konci září, otevřeme veřejnosti přístup k filmu Do ticha, který jsme minulý rok představili na Festivalu tanečních filmů, zreflektujeme naši červnovou performativní přednášku Za muže a otevřeme výzvu k účasti na workshopu lotyšské choreografky Mariji Baranauskaite, tentokrát v roli svědků.

 

Máte se na co těšit a my též!

 

Rukojmí – nová premiéra

Jak nepodlehnout manipulativním vztahům?
Jak rozpoznat okamžiky, které už jsou za hranou?
Jak propojit dokument a choreografii v žánru docu-dance?
Jak jsme se inspirovali Japonskem a koho jsme si vybrali z mladé generace do čela nové premiéry Invisible?

Téma manipulativních vztahů k nám přišlo jako divácká zpověď po třetím díle série Invisible. Dvě divačky sdílely svou touhu předat zkušenost a prosbu, aby tomuto tématu byla dána pozornost. Ze dvou příběhů bylo nakonec devět a ve finálním tvaru diváci uslyší čtyři.

„Na počátku spolupráce s Miřenkou stála otázka, jak zachovat autenticitu výpovědí našich respondentů a ponechat je v bezpečí anonymity. Právě audiovizuální vrstva umožňuje, aby byly skutečné příběhy na jevišti zpřítomněné a přitom zůstaly anonymizované. Divák se tak na jevišti setká s rozostřenými konturami, detaily těla a obličeje tak velkými, že nabývají nelidských rozměrů, hlasy, jež zaznívají z hlubin prostoru… Všechny příběhy jsou autentické a každý má svá specifika. Na co jsme se jako kolektiv tvůrců zaměřovali, byl především samotný mechanismus odchodu z toxického vztahu.

Péče o respondenty, kteří do celého tvůrčího procesu vstupovali s důvěrou, byla pro nás s Miřenkou prioritou.“ – (režisérka Johana Ožvold)

Dramaturgie se ujala opět Kristýna Boháčová, jedna z kurátorek Děti U a scénografkou inscenace je Pavlína Chroňáková. Na scéně dominuje jediná performerka Adriana Štefaňáková, která se autorsky podílí také jako choreografka pohybových partitur. Její přítomnost vytváří kontrapunkt k bolestným příběhům a přináší metaforické možnosti hledání cesty k vlastní síle a sebeuvědomění.Adriana během zkoušení získala i novou dovednost – práci s japonskou katanou.

„Pro mě Invisible IV znamená sílu, pevnost vůle, sebeuvědomění a výzvu. Cítím se poctěna, že mohu být součástí projektu, který propojuje tanec a umění s tématy současného světa. Svědectví lidí, kteří zažili násilí či manipulaci, jsou strhující – a mojí výzvou je přetavit tyto příběhy do našeho vlastního vyprávění skrze fyzikalitu, pohyb a teatralitu, přenést je do svého těla a vyjádřit je prostřednictvím pohybu s pomocí úžasné scénografie. Tento projekt nejen sdílí silné myšlenky, ale může inspirovat i ty, kteří procházejí podobnými situacemi. Žádná situace není napsaná jako film – postavy si volíme sami a je na nás, kdy vykročíme a najdeme svou vlastní sílu.“ – (Adriana Štefaňáková, performerka)

 

Premiéra: 29. 9. 2025

Za muže a nejen za ně

V červnu jsme ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích odpremiérovali performativní přednášku Za muže, která měla formu experimentální garden party, přednášky a diskuse na téma politické radikalizace mladých mužů.

Projekt ve spolupráci s Akademií věd a EHMK 2028 přinesl mnoho dat i důležitých postojů samotných diváků, kteří se účastnili výzkumu formou dotazníku a zároveň byli aktivní ve společné diskusi.

Durational projekt, který si za základ formy zvolil diváckou participaci, trval čtyři hodiny. Kromě performativní přednášky, na níž se kromě Alice Koubové a mě, Miřenky Čechové, podílela také herečka a zpěvačka Iris Kristeková, hudebník Martin Hůla a scénografka Anna Tichá, dal velký prostor postojům publika.

Diváci diskutovali o vzorech mladých mužů, vlastní angažovanosti, nejistotě, neochotě vstupovat do politiky, rizicích sociálních sítí a dalších osobních tématech.

Závěrem pak byla společná hostina v potemnělé zahradě.

„Metodou diskurzivní analýzy, kvalitativních rozhovorů s mladými muži a takzvaného participativního akčního výzkumu v performanci Za muže! jsme zjistili, že mnohem těžší než vyprávět drastické příběhy o tom, jak muži ubližují ženám, je otevřít vážně téma, co my – muži a ženy dohromady – děláme proto, aby malí kluci měli sílu odolat manosféře a obecně rétorice dominantní politiky síly, případně přímo politiky násilí. Zjistili jsme, že sociálních příčin, které na chlapce od dětského věku působí, je několik: 

1/ Chybějící velké úspěšné politické vzory mužů. Mužské silné vzory, kteří nevyznávají dominanci, totiž existují a máme jich kolem sebe hodně, jen se často stává, že se vyhýbají politice. Tím jako by se vytvářely dva světy, které nejsou vzájemně propustné.

2/ Chybějící solidarita vůči mladým ze strany starších generací – odsuzování mladých do pozice sněhových vloček.

3/ Algoritmy sociálních sítí, které se přímo na malé chlapce a muže zaměřují a přesvědčují je o tom, že rovnost mezi muži a ženami je ve skutečnosti jejich velkým ohrožením. Že jediná jejich budoucnost je v ovládání, manipulaci a prosazení vlastní brutality.

4/ Celková existenční nejistota, která je v mladé generaci mnohem vážnější než v generacích starších a není brána v úvahu.“ – (autorka konceptu a filozofka Alice Koubová)

Docu-dance ve filmu

Pro veřejnost otevíráme taneční film Do ticha, který je intimní zpovědí bývalé primabaleríny Barbory Vašků Kaufmannové. Film natočila režisérka a filmařka Barbora Johansson podle docu-dance představení Invisible II.

S Barborou jsme spolupracovali již na filmové podobě prvního dílu, na jehož základě jsme se rozhodli sérii o neviditelných ženách zachovat celou, a to skrze originální pohled filmového média.

„Nejsilnějším zážitkem pro mě byla možnost být tak blízko – po celou dobu se s kamerou pohybovat přímo na jevišti vedle hlavní protagonistky a v reálném čase sledovat, jak se její vnitřní svět odráží v pohybech a výrazech. Bylo to neustálé hledání rovnováhy mezi odvahou přiblížit se co nejvíce a citem v pravý okamžik ustoupit. Vyžadovalo to empatii: nikoho nezranit, a přesto zachytit samotnou podstatu tak silného příběhu.“ – (režisérka Barbora Johansson)

Open call – svědci uměleckého procesu

Mám velkou radost, že do Prahy zavítá lotyšská režisérka Marija Baranauskaite, která v rámci naší edukativní laboratoře Tantelab povede tvůrčí proces s účastníky a účastnicemi ročního projektu.

 

Marijin netradiční pohled chápe objekty jako diváky performance – a tak vytváří choreografie například pro nábytek. Vychází z fyzického divadla a klaunerie, což se odráží v jejím vztahu k absurdnímu humoru.

Nabízíme 3 místa pro performerstvo, novinářstvo i další zájemce, kteří se chtějí stát tichými svědky tohoto procesu.

Stačí napsat krátký motivační dopis a prvním třem zájemcům tuto možnost nabídneme. Své motivační dopisy můžete zasílat na emailovou adresu honza@tantehorse.cz

 

Datum konání: 7. 9. 2025
Místo: studio v Paláci Akropolis