Premiéra v AKROPOLI v exportní verzi

Sólo pro dvě Sáry. █ Příliš mnoho angličtiny. █ Bez Šimka na pódiu. █ V rytmu i v nápadité scénografii. █ V síti Brexitu anebo v síti vlastní branky? █

Když jsem šel k sálu AKROPOLIS do kopce prudkou žižkovskou Krásovou ulicí na novou premiéru souboru s hezky českým názvem „Ufftenživot“, pouze jsem kroutil hlavou, proč se také jeho nejnovější divadelní kus nejmenuje česky. (Slůvko „také“ uvádím záměrně, jelikož již jedna z incenací tohoto divadla nesla „světový“ titul – „Keep Calm“.) Až jsem potkal auto polepené reklamou instalatéra, který se jmenoval Šírer. Aha, řekl jsem si, on by byl teprve slavný a úspěšný, kdyby se jmenoval „Shearer“!

Premiéra „WHAT’S HAPPENING“ proběhla v půli posledního měsíce roku 2019 v paláci Akropolis. A vyznačovala se tím, že tentokrát se na jevišti neobjevil jeden z tahounů a tradičních hlavních herců souboru – Jiří Šimek. Trochu to vypadalo, jako by hrál jeho slavný a legendární jmenovec Miloslav Šimek bez Jiřího Grossmanna. Anebo později Luďka Soboty, posléze Jiřího Krampola anebo na sklonku kariéry Zuzany Bubílkové…

Stranou pozornosti obou Sár nezůstala ani mobilní technika…

Show dvou hereček se shodným křestním jménem probíhalo nezvykle v arénovitém prostoru jinak tradičního hlediště AKROPOLE. Jednalo se o velmi zdařilou performanci na pomezí absurdního divadla, scénické grotesky, maňáskového divadla – a zejména skvělou parodii! Obě Sáry v sobě nalezly ty nejlepší odstíny tradiční české hravosti a komiky. Skvrnou na vyznění celého programu bylo nadužívání angličtiny. Vesměs jsme všichni pochopili, že jde o parodii. Aktuální reakci na Brexit. Ale všeho moc škodí. A hlavně, nešlo pouze o kolorit či „vatu“ představení. Anglické dialogy mnohdy, bohužel, i souvisely s vyzněním inscenace. Pro koho byla „anglická verze“ určena? Pro pár náhodných zahraničních studentů z nedaleké Švehlovy koleje? Proč se v sále jménem AKROPOLE nehrálo třeba v řecké verzi?

Inscenace se zahraničním názvem je plná jiskřivých nápadů, kontrastů, kreativních filmově televizních dotáček i dalších scénických efektů.

Kytky a kožichy byly hlavními motivy části inscenace

Mezi silné momenty představení patří kožichová parodie. Není pouze prvoplánovou karikaturou moderátora Leoše Mareše, který si tím vlastně udělal vlastní úvodní osobní image. Její hlavní linií je zcela jistě quasi parafráze na ekologické aktivistky. Ta se později přenese i v karikování feministek a sufražetek. Zdařilé jsou i jemné parafráze na lesbické umělkyně. Ty však určitě nikdy nesklouzly pod obecnou hladinu a míru vkusu.

Naopak, mezi slabší místa „WHAT’S HAPPENING“ patří dost zdlouhavé parafráze na děti květin, čili hippies. Teprve ve vlastním závěru této nekonečné scény přijde oživení komunálnější parodií na ty, kteří si udělali „živnost“ z dalšího využití pohřebních květin.

Snímky ze zkoušek

Velkým kladem sledované premiéry se zahraničním názvem je interakce s diváky. Ať již formou ankety v úvodu anebo pak závěrečným zapojením části hlediště do dění na jevišti. To trochu připomínalo legendární show zpěváka Josefa Laufera z dob, kdy býval ve vrcholné formě.

Obě hlavní protagonistky byly výborné. Jejich vystoupení je určitým scénickým celkem, proto nehodlám zde na tomto místě rozebírat jejich výkony individuálně.

Obě a jediné protagonistky jménem Sára. Vlevo Sára Šimek Arnstein a po jejím boku Sára Jan Märc

Ještě před závěrem bych vyzdvihl i kreativní hudební dramaturgii Pavla Jana. Hudba dodávala vlastní inscenaci nejen rytmus a gradaci, ale skýtala též oběma protagonistkám improvizační možnosti.

Rovněž nápaditá výtvarná práce kostymérky a scénografky v jedné osobě Natálie Rajnišové si zaslouží hlubokou poklonu.

Těsně po „anglické“ premiéře v AKROPOLI, proběhla i zahraniční premiéra téhož „kusu“ v Berlíně. Konkrétně v tamějším divadle ACUD. Patrně v německé jazykové verzi?

Chválíme tyto úspěchy v zahraničí. Za to jistě patří souboru „Ufftenživot“ i jeho managementu velké uznání. Je jim však nutno předcházet vstříc nadužíváním zahraničních dialogů?

Nesmyslným nadužíváním cizího a zejména (na rozdíl od němčiny) nám historicky vzdáleného jazyka se jinak zdařilá inscenace tak trochu zachytila do vlastních sítí. To, co mínila parodovat, se stalo až nadbytečným balastem a nepohodlným břemenem.

Snažil jsem se hodnotit vyváženě klady i zápory inscenace, ale nejen pro mne, (jak se později neslo parterem i kuloáry) byly nadužívané nečeské dialogy velkou skvrnou na vyznění celého večera.

Věřím, že jsem však nebyl příliš kritický. Nakonec, jedna z protagonistek i autorek Sára Arnstein ke kritickému nazírání přímo vybízí: „Chápeme divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, na naši přirozenou spiritualitu, která je utlučená dnešním konzumním, kapitalistickým a rychlým způsobem života. Snažíme se vytvářet zážitky, které diváka vybízí k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás. Absurdita a nekonzistence světa je pro nás inspirací.”

Doufám jen, že ta výše uvedená, citovaná „pojmenování“ jsou míněna v rodném jazyce? Věřím, že příště uchystá talentovaný i provokativní soubor i nějaký titul s hrdě českým názvem. Těším se na to.

Závěrečná děkovačka

Ufftenživot“ nám i tentokrát nadělil plnou hrst nápadů, náruč nových divadelních spojení, propojení i kontrastů. I velký batoh důvodů k zamyšlení. Ta nejpalčivější byla určitě spjata s národní identitou. Je totiž dost smutné, když hra, která je prezentována z převážné většiny v cizím jazyce, je podporována ryze českými a vlasteneckými institucemi. Věděli vůbec, jaký kus vlastně podporují? Co se tak příště obrátit třeba na British Council‎?

»WHAT’S HAPPENING«

Tvůrkyně/interpretky: Sára Šimek Arnstein a Sára Jan Märc

Dramaturgie: Jiří Šimek

Scénografická spolupráce: Natálie Rajnišová

Hudební spolupráce: Pavel Jan

Světelná spolupráce: Katarína Ďuricová, Jiří Šmirk

Vizuál, fotografie: Marek Bartoš

Partneři projektu: Kredance, Buranteatr, ACUD Theater (Berlín), rezi.dance Komařice, Palác Akropolis, Studio ALTA, Punctum

Finanční podpora projektu: Nadace život umělce, Ministerstvo kultury, MHMP

Premiéra: 16. 12. 2019, Palác Akropolis

Foto: Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Klimatická krize à la UFFTENŽIVOT

V paláci Akropolis již v půli prosince. Tentokrát na pódiu bez Jiřího Šimka! Inspirace Alejandrem Jodorowskym. Jevištní duo dvou performerek jménem Sára. Dojde i na bublifuk!

Na začátku třetího týdne posledního měsíce roku 2019,  konkrétně v pondělí 16. prosince, se v žižkovském Paláci Akropolis uskuteční divadelní premiéra souboru Ufftenživot. Ten, jako svůj druhý projekt v tomto roce, uvede inscenaci „What’s happening“. Vznikl jako vyústění autorské spolupráce performerek Sáry Märc a Sáry Arnstein. V inscenaci, jež se pohybuje na hraně forem i žánrů, autorky – pomocí imaginativní hry – podněcují divákovu fantazii v přemýšlení nad klimatickou krizí a k zaujmutí vlastní osobní odpovědnosti.

Autorský projekt Sáry Märc a Sáry Arnstein balancuje na hraně divadelní a objektové performance, na hraně ozdravného rituálu. Snaží se působit ve jménu celého ekosystému a na hraně absolutního chaosu. Skrze otevřenou polo-improvizovanou hru vytváří performerky na jevišti obrazy, do nichž se stylizují a kontinuálně přetváří jejich počáteční význam. Inspirovány Alejandrem Jodorowskym volně putují napříč různými symboly k rozechvění divácké imaginace i osobní reakce. „Dokáže tanec, text, jevištní obraz a upřímnost zachránit svět? My bychom byly rády, ale občas nám nezbývá nic jiného než oči pro pláč a vlastní tělo jako zdroj moudrosti i útěchy, jako střelka v moři sociálně-ekologicko-kulturních témat,“ dodávají obě autorky.

Ze zkoušek v Paláci Akropolis

V inscenaci „What’s happening“ obě interpretky i autorky zároveň do sebe skládají situace, nálady, atmosféry a příběhy. Co má společného kult těla a oteplování, bublifuk a vědecká práce, včely a tanec? Kam nás může dovést hledání souvislostí? Jsme ve svém světě v bezpečí, nebo je konec světa blízko? A co když vám na vaše otázky nikdo neodpoví?

Inscenace se volným plutím asociací, hrou a přirozenou úzkostí snaží apelovat na důležitost nejen upřímné diskuze, ale i nutné přímé akce v době klimatické krize.

Projekt vznikl pod hlavičkou malého, originálního souboru Ufftenživot, který si ve svých inscenacích klade velké otázky, protože mu nic jiného nezbývá.

»What’s happening«

Tvůrkyně/interpretky: Sára Šimek Arnstein a Sára Jan Märc

Dramaturgie: Jiří Šimek

Scénografická spolupráce: Natálie Rajnišová

Hudební spolupráce: Pavel Jan

Světelná spolupráce: Katarína Ďuricová, Jiří Šmirk

Vizuál, fotografie: Marek Bartoš

Partneři projektu: Kredance, Buranteatr, ACUD Theater (Berlín), rezi.dance Komařice, Palác Akropolis, Studio ALTA, Punctum

Finanční podpora projektu: Nadace život umělce, Ministerstvo kultury, MHMP

Kateřina Sochací

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tělo a jeho extrémní podoby

Palác Akropolis uvádí další premiéry v říjnu

Palác Akropolis uvádí další divadelní premiéry. Věnovat se budou tělu a jeho extrémním podobám a vztahu člověka k technologiím

V druhé polovině října se návštěvníci Paláce Akropolis mohou těšit na několik divadelních představení a dvě premiéry. V pondělí 21. října odstartuje premiérový týden projekt Emergency Dances II. od skupiny Tantehorse, kde vybraní autoři komunikují aktuální témata skrze fyzickou artikulaci vycházející z tance. Společným jmenovatelem tvůrců se pro tento večer stává tělo a jeho extrémní podoby. Triptych originálních děl zastupují Bora Debnárová společně s Jindřiškou Křivánkovou, zabývající se tělesnou intimitou v modlitbě, Martin Talaga s Denisem Baštugou zkoumající limity tělesnosti vizuální formou a Kristýna Kužvartová s Aidou Mujačić a kolektivem, kteří zpracovávající tělesnost skrze zvukovou stopu. Další premiéra proběhne ve čtvrtek 24. října, kdy režisér, herec a žonglér Ondřej Holba uvede autorské divadelní představení And Who Is Useless Now? zkoumající vztah člověka k technologiím a závislost, s jakou se vzájemně ovlivňují. 

Limity tělesnosti

V pondělí 21. října proběhne premiéra druhého pokračování kurátorované série Emergency Dances pod hlavičkou skupiny Tantehorse. Tělo a jeho extrémní podoby na jevišti Paláce Akropolis prozkoumají tři originální projekty mladých tvůrců. Všechna díla budou uvedena v premiéře a po skončení bude následovat diskuze s tvůrci moderovaná filozofkou a teoretičkou Alicí Koubovou.

Performerky Bora Debnárová a Jindřiška Křivánková se představí v performance Not To Take a Prayernesoucí podtitul “V intimitě těla”. Skrze techniku dechu nazvanou Alchemy of Breath autorky zkoumají tělesný stav modlitby a vlastní intimní pohybový a emocionální projev bytí v přítomnosti. V performance autorky odkazují k principům modlitby odlišných náboženství, spirituálních filozofií a tradic a hledají prostor k vlastní transcendentální komunikaci.

Dalším dílem večera je Homo Sensorium, které uvede choreograf Martina Talaga a vizuální umělec Denis Baštuga. Autoři se setkávají v procesu zkoumání a propojování lidského těla s organickým a neorganickým materiálem. Rozklad těla na jednotlivé elementy stejně jako jednotlivé části rozličných materiálů tvoří vizuálně překvapivou tělesnou architekturu. Téma evoluce a dehumanizace je v performance nahlíženo prizmatem vědy, techniky a inspirováno futuristickou literaturou.

Triptych prezentovaných děl doplní performance Druhá kůže popisovaná jako “experiment pro dvě herečky a šicí stroj”. Tvůrci v čele s Kristýnou Kužvartovou a Aidou Mujačić v díle zkoumají oblast tělesnosti, komunikace, socializace a globalizace pomocí audiovizuálních prostředků. Rovina metaforicky zobrazené práce skrze šicí stroj se tématicky prolíná s rovinou osobní a rodinné historie. Performance je mezioborovým dialogem výtvarného objektu, choreografie, filmu a zvuků, kde hlavní hudební nástroj tvoří právě šicí stroj.

Vztah člověka k technologiím

Další premiéra, kterou předposlední říjnový týden v Paláci Akropolis nabídne, je autorské představení Ondřeje Holby s názvem And Who Is Useless Now?Inscenace vypráví o člověku, čtyřech robotech, jedné lehce elitářské umělé inteligenci a předávání zodpovědnosti technologiím. Zatímco se ona umělá inteligence snaží být skrze umění přijata lidmi jako myslící bytost, člověk, který s ní sdílí jeviště, o svém lidském myšlení začíná pochybovat. Představení inspirované myšlenkami Alana Turinga, který položil základy moderní informatiky, a Marvina Minsky, průkopníka oboru strojového myšlení, si klade otázku, kolik svobody a lidskosti jsme připraveni obětovat pro své pohodlí. Představení je zjednodušeně řečeno o vztahu jedné konkrétní umělé inteligence k člověku a k umění. Snažíme se tu tak trochu jinak zpracovat vztah člověka k technologiím a jejich vzájemnou závislost“, dodává autor představení Ondřej Holba. Premiéra inscenace proběhne ve čtvrtek 24. října a první repríza poté v neděli 27. října.

21. 10. 2019 | 20:00 | Palác Akropolis

Tantehorse – EMERGENCY DANCES II. / Limity tělesnosti

Bora Debnárová a Jindřiška Křivánková: Not To Take a Prayer

Martin Talaga, Denis Baštuga: Homo Sensorium

Kristýna Kužvartová, Aida Mujačić a kolektiv: Druhá kůže

Vstupenky: bit.ly/ED2_LimityTelesnosti

Projekt Emergency Dances vznikl v koprodukci s Palácem Akropolis a za podpory Ministerstva kultury ČR, hlavního města Praha, Státního fondu kultury ČR, fond na podporu umenia SR a studia Citadela

www.tantehorse.cz

 První repríza představení pak proběhne v neděli 27. října. Více informací na www.palacakropolis.cz

Kateřina Sochací

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Noc divadel 2018

Prohlídky zákulisí, představení, workshopy, setkání s herci

Noc divadel 2018 zveřejňuje program: nabídne prohlídky zákulisí, představení, workshopy i setkání s herci

Třetí listopadová sobota bude opět patřit Noci divadel, která právě zveřejnila svůj kompletní program. V letošním roce termín vychází symbolicky na 17. listopadu 2018, což ve spojení s mnoha historickými výročí, která si připomínáme, určilo i téma letošního ročníku: Česko-slovenská divadelní spolupráce. V ČR se zapojí přes 100 divadel, která nabídnou představení, noční prohlídky, setkání s herci, divadelní dílny či performance. Vstup na Noc divadel je opět zdarma či za symbolické vstupné. 

Letošní program Noci divadel je opět velmi nabitý: přes 500 událostí, více než 100 institucí a přes 30 zapojených českých měst. Detailní programy jednotlivých divadel jsou k dispozici na www.nocdivadel.cz. Na většinu akcí je třeba předchozí registrace. Proto organizátoři doporučují návštěvníkům naplánovat si program v předstihu. „Už šestým rokem jsme součástí tohoto velkého divadelního svátku. V rámci celoevropského projektu European Theatre Night je dokonce česká Noc divadel tou nejnavštěvovanější. Velmi mne těší, že u nás přes 50 tisíc lidí každoročně třetí listopadovou sobotu najde cestu do divadla,“ říká Pavla Petrová, ředitelka Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU).

Mnoho divadel se nechalo inspirovat letošním tématem Česko-slovenské divadelní spolupráce. Pražské divadlo DISK se rozhodlo na jeden večer vytvořit malé soukromé Československo. U vstupu bude pro návštěvníky přichystán startovací balíček pro občana nového Československa. Ti se pak mohou těšit např. na hodiny slovenského jazyka, dabingový workshop, přednášku o slovenském divadle či koncert, na kterém uslyší ty nejznámější československé hity. Divadlo NoD chystá autorskou inscenaci Se lvem na prsou, která reflektuje 100 let česko-slovenské hokejové republiky. Městské divadlo Kladno připravuje interaktivní „oživlé“ muzeum československé historie či hudebně-literární pásmo „Kavárna československá“. Brněnská Husa na provázku organizuje tematické prohlídky zákulisí s herci. Divadlo Polárka chystá večerní program na téma Českoslovenští spisovatelé. Divadlo loutek Ostrava se pro tento večer vymění s Bábkovým divadlem Košice a uvítá představení O rytierovi bez koňa. Pro nejmladší návštěvníky proto připravili i česko-slovenský slovníček. Národní divadlo v Praze nabídne prohlídku archivů, zákulisí Stavovského div adla a sídla Činohry Národního divadla, při které návštěvníci objeví sklep i půdu starobylého Anenského kláštera. Koordinátor české Noci divadel Institut umění – Divadelní ústav (IDU), v jehož sídle (Celetná 17, Praha 1) bude od 14 do 20 hodin otevřené infocentrum, si připravil program pro děti: speciální bojovku, která připomene česko-slovenské legendy, a workshop, kde si děti vyrobí vlastní cameru obscuru. Divadlo v Řeznické chystá promítání dokumentárního filmu Olgy Sommerové České studentské revolty. Po filmu bude následovat debata s režisérkou na téma současné úlohy médií a jejich vlivu. Palác Akropolis ožije ve všech svých zákoutích sedmihodinovým hudebním pásmem plným koncertů, přednášek a workshopů.

Kompletní program jednotlivých divadel je zveřejněn na www.nocdivadel.cz a aktuální informace jsou k dispozici také na facebookové stránce Noc divadel.

 

Eliška Míkovcová

pro Taneční magazín