Vzlet – Taneční magazín

21. Malá inventura překvapila vynikající návštěvností

Téměř 4000 diváků, tedy bezmála vyprodaný festival nového divadla

Jednadvacátý ročník Malé inventury skončil. Bezmála vyprodaný festival nového divadla je skvělým signálem opět se probouzející návštěvnosti divadel. Nabídl v osmi dnech téměř šedesát různých akcí, pětatřicet divadelních, tanečních a multimediálních představení na jednadvaceti pražských scénách a obsáhlý doprovodný program – celou řadu živých networkingových setkání, nových formátů a diskusních eventů, nechyběly ani akce pro děti. Retrospektivní přehlídku nejvýraznějších projektů, které vznikly během uplynulého roku, letos navštívilo téměř 4000 diváků. Festival uvedl přes 250 účinkujících s cílem prezentovat současné nové divadlo nejen v zahraničí, ale také regionech ČR.

„Hlavním dramaturgickým klíčem letošní Malé inventury byly proměny citlivosti,“ říkají dramaturgové festivalu Karolína Plicková a Petr Pola. „Do určité míry toto téma nejspíš nastartovala covidová éra a s ní spojená sociální i smyslová deprivace. Tento systémový ‚black-out‘ umožnil začít se hlouběji zamýšlet nad systémy, v nichž žijeme, a nad způsoby, jimiž interagujeme s ostatními i se světem. Není divu, že otázky vnímání, citlivosti a osobních hranic získaly ve veřejném diskurzu konečně prostor.“

„Malá inventura je festivalem pro profesionály stejně jako pro širokou veřejnost. Festival se výrazně profiluje jako showcase a profesionálnímu publiku samozřejmě věnujeme speciální pozornost a péči. Festival byl jako vždy centrem živého networkingu a navazování nové spolupráce. Přivítali jsme více než 160 domácích i zahraničních hostů a již během festivalu bylo předdomluveno na 20 výjezdů z hlavního programu,“ doplňuje ředitelka festivalu Adriana Světlíková. „Do Prahy přijela i řada zahraničních delegací, například berlínská, bavorská, delegace z Lotyšska, Polska či vybraná mezinárodní delegace Českých center. Největším překvapením pro nás ale byla vynikající návštěvnost.“

Hlavním pořadatelem festivalu je kulturní organizace Nová síť, která se zaměřuje na podporu živého umění a kulturní spolupráce v České republice. Festival dále pořádá i v regionech, kde se uskuteční v květnu a září až říjnu v šesti městech (Kuks, Jičín, Karlovy Vary, Jihlava, Rožnov pod Radhoštěm a České Budějovice).

ročník festivalu Malá inventura uspořádala Nová síť z.s. ve spolupráci s domovskými scénami Alfred ve dvoře / Motus, Divadlo X10, MeetFactory, Palác Akropolis, PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Studio Hrdinů, Vzlet, Venuše ve Švehlovce, Národní galerie Praha – Veletržní palác, partnery v regionech ČR i jednotlivými projekty.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Malá inventura začíná

Festival nového divadla 2023 zkoumá intenzity a hranice doteku

Divadlo, které škrábe, dráždí, provokuje, štípne, skřípne, stiskne, obejme, nepustí, konejší, pečuje, šimrá, obemkne, zaplaví, nadnáší, uvolní, naježí, spálí,“ říká Petr Pola (umělecký ředitel festivalu).

Petr Pola, umělecký ředitel

„Dráždil nás dotek v doslovném i přeneseném slova smyslu, dotek, který nelze lokalizovat, dotek, který ještě nemá jasné jméno, nebo který možná ani sami nechceme přesně pojmenovat, abychom neztratili jeho neochvějnou kvalitu,“ doplňuje Karolina Plicková.

Retrospektivní přehlídka nejvýraznějších projektů nového divadla, které vznikly během uplynulého roku, bohatý networkingový program nových formátů, odborné diskuze, ale i akce pro děti. Taková bude letošní Malá inventura. Jednadvacátý ročník festivalu nového divadla nabídne mezi 22. únorem a 1. březnem 2023 pětatřicet divadelních, tanečních či multimediálních představení a performancí na jednadvaceti scénách Prahy.

Letošní showcase divadelních událostí připravili umělecký ředitel Malé inventury Petr Pola spolu s festivalovou dramaturgyní Karolinou Plickovou. „Jako hlavní dramaturgický klíč jsme zvolili proměny citlivosti. Zajímaly nás konkrétní strategie, jakými se divadelní tvar může současného diváka dotknout; soustředili jsme se na různé podoby, intenzity a hranice doteku,“ shodují se oba.

Petr Pola začal svoje vystoupení barevnou náušnicí

Vizuál k letošnímu ročníku ztvárnila Tereza Chlíbová. Tereza říká: „Snažila jsem se vyjádřit tělesnost a osvobození“. A to se povedlo! Pokud si zakoupíte program tohoto ročníku, uchopíte do rukou zhmotnělou představu Terezy, neboť tato představa tvoří záložku knížky a splňuje jedno z předsevzetí roku 2023 – pohladí či polechtá… nechte se už překvapit, až si koupíte celý program.

Během tiskové konference, která proběhla v nedávno otevřeném Klubu Letka (je tu s námi 3 roky, umístěn v blízkosti Letenských sadů,) se představili vedoucí osobnosti různých divadelních institucí z různých částí Prahy. Všechny tyto instituce jsou letos součástí Malé inventury a můžete zavítat do jejich prostor.

Celkově se účastní festivalu na 300 umělců, uvidíme 21 projektů.

Určitým ozvláštněním festivalu je inscenace „Vyprovokuj se tancem“, autorem je Michal Nikodem – psychoterapeut. Co má tato profese společného s divadlem??? Michal se zabývá hypnózou, stavem transu atd. Prozradil, že během jedné tiskové konference zažil výraznou provokaci ze strany své klientky. Úkolem zúčastněných bylo připodobnit různé životní situace formou divadla, či tance. Michal chtěl původně tančit, ale pak dostal nápad, že by toto mohl ztvárnit někdo z profesionálů. Vznikl pouhý příspěvek pro konferenci, ale postupně se pokračovalo v prezentaci i dále a jinde, až dílko našlo své uplatnění na tanečním festivalu! Nenechte si ujít! Uvede Studio Hrdinů.

Na tiskové konferenci se představili (všechny prostory můžete navštívit v rámci festivalu Malá inventura) Jiří Hes, Klub Letka. Klub Letka není na scéně dlouho, ale získává si čím dál více příznivců a na Letné je oblíbený.

Za Studio Alta se představila výkonná ředitelka Ludmila Vacková, pochválila prostory bývalého pivovaru, kde teď Alta nově sídlí (čtenáře Tanečního magazínu jsme o tomto počinu informovali) a vyjádřila naději, že je konec stěhování a studio zde bude nejméně dalších 15 let… proto se teď vynakládá mnoho energie do oprav nových prostor.

Lukáš Brychta, režisér a předseda spolku Pomezí a Za poříčskou bránou lákal na představení „Musí se žít“. Příběh šesti postav, každá z nich touží být výlučným autorem svého životního příběhu. Tvůrčí svoboda osudu jednotlivce však končí tam, kde začíná autorské právo ostatních.

Vojta Mašek, autor a scénárista příběhu, který je už na scéně 20 let, znovu přizval diváky na inscenaci Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhat!

Veronika Holcová – režie, dramaturgie a Anna Datiashvili – režie, dramaturgie zvou na Berachu, mimořádný umělecký zážitek, neboť náboženské texty jsou v hebrejštině a originální, nápěvy upravené. Můžeme zhlédnout v Libeňské synagoze. Proč se v té nejtěžší chvíli v životě obracíme k Bohu, i když v něj třeba nevěříme? Večer je zastavením se, zamyšlením nad přítomností, sebou samotnými, nad časem a věčností.

Režie a dramaturgie – Beracha, nenechte si ujít duchovní zážitek

Festival Malá inventura je retrospektivou nejvýraznějších premiér uplynulého roku v oblasti nového divadla. Rozvíjí uměleckou diverzitu, napomáhá zviditelňovat společensky i umělecky aktuální problémy a spoluutváří mapu nezávislého divadla v České republice. V rámci letošního ročníku se představí mnoho umělců, kteří nejsou na nezávislých scénách tak často k vidění, například Petra Hůlová, Petr Vrba a Jiří Havlíček (Já, kimči), Zuzana Bydžovská (Očistec si zaslouží každý), Jan Cina a Tereza Hofová (Měsíční kámen), Miřenka Čechová a Alice Koubová (Strachy) nebo Saša Rašilov (Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát!).

Letošní Malou inventurou se také výrazně profilují mladí umělci a diváci se tedy mohou těšit například na nové projekty Anny Datiashvili a Veroniky Holcové (Beracha), Fedira Kise a Zuzany Šklíbové (Power.point), Natálie Rajnišové a Mikoláše Arsenjeva (Sbírka modrých předmětů) nebo Terezy Krejčové (How to Represent a Broken Heart?) a dalších.

„Festival bude jako vždy centrem živého networkingu. Osvědčené festivalové formáty nabízí síťování, sdílení nápadů a navazování spolupráce doma i v zahraničí. Letos přivítáme přes 150 hostů, několik zahraničních delegací, pro které máme připravené komentované prohlídky pražských scén nebo například burzu projektů. Uvedeme přes 300 účinkujících s cílem prezentovat současné nové divadlo nejen v zahraničí, ale také regionech ČR. Festival se dále koná v průběhu roku v dalších šesti městech ČR,“ vysvětluje ředitelka Malé inventury Adriana Světlíková.

Adriana Světlíková, Nová síť, Festival Malá inventura

Festival pořádá Nová síť z.s. ve spolupráci s domovskými scénami Alfred ve dvoře / Motus, Divadlo X10, MeetFactory, Palác Akropolis, PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Studio Hrdinů, Vzlet, Venuše ve Švehlovce, Národní galerie Praha – Veletržní palác, partnery v regionech ČR i jednotlivými projekty.

Adriana Světlíková se raduje z nového programu, krásně zpracované záložky a těší se na představení, která doteď nestihla zhlédnout

Další informace a aktuální program najdete na webu: http://malainventura.cz.

Hlavní pořadatelka

NOVÁ SÍŤ z.s.

Za podpory

Ministerstvo kultury ČR / Státní fond kultury ČR / Perform Czech / Institut umění – Divadelní ústav / Art District Praha 7 / NextGenerationEU / Národní plán obnovy / Česká centra.

Projekt je realizován s finanční podporou hl. m. Prahy.

Domovské scény festivalu

Alfred ve dvoře / Divadlo X10 / MeetFactory / NGP – Veletržní palác / Palác Akropolis / PONEC – divadlo pro tanec / Studio ALTA / Studio Hrdinů / Venuše ve Švehlovce / VZLET

Mediální partneři

I-DIVADLO.CZ / A2 / Radio 1 / Taneční aktuality / GoOut / Taneční zóna / Divadelní noviny / SAD / Místní Kultura / Deník N

Další festivalové scény

A studio Rubín / Cross Attic / Divadlo VILA Štvanice / Duncan Centre / Letka – divadelní klub / Libeňská synagoga / Plechárna / Studio Paměť / Za Poříčskou bránou 7 – Pomezí / Jatka78

Partneři v regionech

Valdštejnská lodžie / THEATRUM KUKS / Kredance / Fujaré / Vzbuďme Vary / DIOD

Dále podpořili

Ebel Coffee / Mama Shelter / Metamorphosis FLOWERS / DYNAMO technik / IETM / EFFE Label / Tanec Praha

Foto: Eva Smolíková

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Druhá polovina festivalového maratonu 4+4 dny v pohybu

Divadlo a tanec, devět českých i zahraničních premiér

Až do 26. září nabízí Festival současného umění 4 + 4 dny v pohybu divadelní a taneční představení v prostorech Nové strašnické školy a vršovickém Vzletu

„Druhá polovina našeho sedmnáctidenního festivalového maratonu akcentuje divadelní a taneční umění a uvede devět českých i zahraničních premiér. Soubor VOSTO5 se za svoji dosavadní tvorbou ohlédne formou simulovaného festivalu, Veronika Knytlová nabídne divákům silent disco, Divadlo Continuo nás zavede do site-specific „pokojů“ pod širým nebem. Zahraniční hvězdou druhé poloviny festivalu je bezesporu vlámský umělec Diederik Peeters, který se ve své jevištní show ujme role iluzionisty a slovenský tanečník Lukáš Bobalík, zobrazující formou tenisového zápasu lidský tanec na okraji trosek vyhořelé společnosti. Pochopitelně však vedle performance dále pokračuje výstava, koncerty, přednášky, diskuse, procházky a site-specific projekty, které k našemu festivalu neodmyslitelně patří os samého počátku,“ říká dramaturg a organizátor festivalu Pavel Štorek.

17. a 18. září proběhne premiéra nového představení VOSTO5: Sentimetal – Noc, kdy na Kavčím plácku umřel Michael Jackson a Orestés se na to jenom díval. VOSTO5 se po tvůrčí pauze vrací na divadelní prkna a ohlíží se za dosavadní autorskou tvorbou.

V neděli 19. září můžete vyrazit do Vzletu na veřejnou generálku Možnosti spříznění Veroniky Knytlové či na premiéru o den později. Knytlová, zakladatelka VerTeDance Company, se rozhodla zhmotnit dobrodružný proces proměny tanečníka z běžného člověka v bdělé, inteligentní a plastické tělo, briskně jednající na hlasové instrukce choreografa.

V úterý 21. zavítá do Nové strašnické školy slovenská Debris Company s výtvarně-akustickou instalací Glitch, reflektující v pohybové metafoře krizi současného člověka a světa. Vyprovokuj (se) tancem, říká Michal Nikodem. Představte si, že přijdete na představení, které jako by na vás čekalo. Chtělo být pro vás, i o vás. Je tohle možné? V ten samý den zve festival 4+4 dny v pohybu také do Vzletu na představení Papagen trojice Zuzana Šklíbová, Antonie Formanová a Karin Bilíková. Antonie a Karin – dvě dcery, dvě herečky a především přítelkyně, co se potatily. Jejich tátové se nikdy nepotkali, i když ony věří, že si rozumí právě díky nim.

Divadlo Continuo odehraje šest site-specific performancí s názvem Pokoje ve dnech 23. – 24. září. Do exteriéru a veřejné samoty „pokojů“, vytvořených pod širým nebem, přináší intimní zpovědi, příběhy a situace normálně ukryté za zdmi našich soukromých prostorů.

Sebevražda stále patří ke společensky tabuizovaným a zkreslovaným tématům. Audio-procházka Kolektivu Nesladim, rozmístěná na pěti různých místech po Praze ve dnech 23. – 25. září, umožní divákům individuálně vyslechnout jeden z pěti hlasů promlouvajících na základě autentických výpovědí lidí se sebevražednými rozlady a pozůstalých. Ve druhé části se uskuteční performance a společné setkání diváků, tvůrců, psychologů a některých vypovídajících. K projektu patří také stejnojmenná výtvarná instalace v budově Strašnické školy.

Jedním z festivalových vrcholů bude vystoupení belgického umělce Diederika Peeterse ve čtvrtek 23. září ve Vzletu. Při hledání konečného důkazu existence duchů zkoumal Peeters poslední dva roky vlhké tunely, které spojují vědu s magií a horor s technologiemi. Své poznatky představil v různých tvůrčích podobách: od tanečního díla přes instalaci až po rozhlasovou hru. Apparitions (Zjevení) je nejnovějším dílem z této série a má podobu plnohodnotné jevištní show.

Choreograf a performer Tomáš Janypka Na konci festivalu představí s kolektivem performativní instalaci Elegie obyčejnosti. V bývalé kuchyni Nové strašnické školy vytvoří živé prostředí těl a předmětů, kde i absencí něčeho na pozadí každodennosti může vyvstat mimořádnost. Elegie obyčejnosti je pozvánkou k zážitkům – intimním setkáním s jedním divákem ve dnech 24. – 26. září.

Festival nezapomíná na děti. V sobotu 18. 9. bude hrát Divadlo Anička a letadýlko vílí pohádku Vivy tady nebydlí. V neděli 19. 9. provede Divadlo UJETO, netradiční soubor, jehož základ tvoří herci s mentálním handicapem, O třech sestrách ze všechmastí. Poslední festivalový víkend čeká návštěvníky hra Upír na Koštofránku Skupiny ŠŠŠ a představení Řeka Studia Damúza.

Kromě divadla a tance je možné v rámci 4 + 4 dny v pohybu navštívit výstavu současného umění Reality Do You Need Me. Téma zpracovaly tři desítky kurátorů a na sto umělců. Výstava je otevřena zdarma denně kromě pondělí od 14:00 do 21:00. Dále na návštěvníky čekají oborové debaty a konference, cyklopřednášky, vyhlášení laureátů VII. ročníku Ceny Věry Jirousové pro začínající a již etablované kritičky a kritičky a hudební koncerty a DJ. Třeba Františka Skály a Třaskavé směsi, Imy Tevy, Petry Ernyei a dalších.

Informace ke vstupenkám, rezervacím zdarma i programu naleznete na www.ctyridny.cz

Partner akce: Městská část Praha 10

Projekt je realizován s finanční podporou: Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, In-Situ, Creative Europe Programme of the European Union

Mediální partneři: Radio 1, Reflex, Český rozhlas Vltava, Radio Wave, Full Moon Magazine, idivadlo.cz, divadlo.cz

Ve spolupráci: Vzlet, Ryjukyju, WD Lux, Stagelab, Tajpej, Máš umělecké střevo?, Aero, Světozor, Bio Oko, AZ Translations, Toi Toi

Anna Mašátová

pro Taneční magazín

Výborný nápad

Premiéra „This is not a love song“

Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

„This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN