Kdo zatančí v jedenácté řadě StarDance?

Oblíbená soutěž odstartuje na podzim!

ČT odhaluje kompletní sestavu!

Moderátoři zůstávají, ale hlavní choreograf se mění. A také zůstávají koronavirová opatření!

Jeden z nejslavnějších pohádkových princů, farářka, tenistka, krasobruslař, známí herci i hvězdy populární hudby!

To je desítka osobností, která zasvětí půl roku života nejsledovanější taneční soutěži v Česku. Po tanečním parketu je, pod vedením choreografa Marka Zelinky, provedou profesionálové známí z předchozích desíti řad. A to včetně vítězů prvního i zatím posledního ročníku. Moderátorského mikrofonu se opět ujme dvojice Tereza Kostková a Marek Eben.

Po obvyklé roční pauze se StarDance vydává do své druhé dekády. Kromě soutěžních párů a tematických novinek ji čekají i další velké výzvy – koronavirová opatření. „Když jsme se při posledním finále loučili s diváky a vyhlásili roční pauzu, nečekali jsme, v jak složité době budeme vstupovat do jedenácté řady. Nyní existuje hned několik scénářů, jak bude nový ročník probíhat. Sledujeme i situaci v zahraničí, například v BBC se soutěž loni konala bez diváků, změny se týkaly moderace i poroty. My ale stále doufáme v živé publikum, byť samozřejmě budeme postupovat dle platných bezpečnostních opatření. Co mohu slíbit je, že opět vytvoříme neopakovatelnou atmosféru, jakou oplývá každý ročník,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák.

V desítce osobností budou mít převahu známí herci, jako Simona BabčákováPavel TrávníčekZdeněk GodlaJan Cina nebo Marika Šoposká, hudební scénu budou reprezentovat Tereza Černochová a Mirai Navrátil. Nové profese, které mezi ně zavítají, jsou farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká, tenistka Andrea Sestini Hlaváčková a krasobruslař Tomáš Verner. Tanečním parketem je provedou vítězové předchozích řad Kristýna CoufalováVeronika LálováLenka Nora NávorkováDominik Vodička, finalisté Marek DědíkMichal Necpál a Tereza Prucková Bufková i nováčci posledních řad Adriana MaškováRobin Ondráček a Martin Prágr. Jako odborný poradce a hlavní choreograf je podpoří Marek Zelinka, který vyhrál s Marií Doležalovou v roce 2015.

Dvacet účastníků prozatím netuší, v jaké dvojici na podzim vystoupí. Páry se až na konci června dozví, s kým je čeká série perných tréninků i přímých přenosů. Novinky ale diváci mohou sledovat již nyní na sociálních sítích České televize.

Populární moderátorská dvojice

Facebook StarDance: https://www.facebook.com/stardancecz

Instagram StarDance: https://www.instagram.com/stardancecz/?hl=cs

 

Karolína Blinková, tisková mluvčí České televize

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

TANEČNÍ MAGAZÍN hovoří s VÍTĚZSLAVEM RÁZKEM, učitelem paradance

„Nevzdávat se, tak to se člověku v životě docela hodí“

Vítězslav  Rázek (1986) je rodákem z Prahy, kde žije s manželkou a dvěma dcerami. Vítězslav je tanečníkem tělem i duší. Vystudoval psychologii na FFUK, profesionálním psychologem se však nestal, přestože ve své každodenní práci na parketu ji používá. Tanec ho nakonec přivedl i ke studiu na FTVS v Olomouci, kde vystudoval taneční mistrovství a trenérství. Založil vlastní taneční školu – Tanec pro všechny (2012), kterou úspěšně,  se svojí taneční partnerkou, vede. Tomu všemu předcházela dlouhá, pestrá a úspěšná taneční kariéra sportovního tanečníka. S taneční partnerkou Kristýnou Mückovou vyhráli Taneční ligu, stali se vicemistry ČR ve standardních tancích a finalisty mistrovství Evropy profesionálů ShowDance. Procestovali téměř všechny státy Evropy a mnoho států z celého světa.  Před nedávnou dobou začal spolupracovat na odborném tanečním vedení vozíčkářů (takzvaný paradance sport).

Vítku, jak Vás napadlo zapojit do tance vozíčkáře?

„Tomu předcházela delší cesta. Když jsme s mou taneční partnerkou přestoupili do profesionálů, psal se rok 2015. Tehdy jsme založili taneční klub. Později jsme otevřeli taneční studio a začali organizovat taneční soutěže a zároveň jsme začali dělat také taneční porotce. Naším snem bylo uspořádat taneční soutěž na Žofíně,  a to se nám nakonec povedlo. A jakmile jsme věděli, že můžeme uspořádat taneční soutěž v tomto krásném prostoru, přemýšleli jsme, jakými dalšími aktivitami jej naplnit. A tehdy nás napadl paradance. Domníval jsem se, že tanečníků na vozíku bude u nás hodně, vzhledem ke každoroční účasti ve speciálním díle StarDance věnovaného vozíčkářům. Posléze jsem zjistil, že účastníci StarDance žádnými aktivními tanečníky nejsou a že se tanci na vozíku věnují jen vozíčkáři sdružení v SKV Praha. Kontaktoval jsem tedy předsedkyni Míšu Krunclovou a vše jsme domluvili.“

 Spolupráce tedy začala tím Žofínem?

„Ne. Spolupráce začala tím, že jsme v roce 2019 uspořádali první ukázkovou lekci v Parapleti, na kterou přišlo asi 18 zájemců. Ta se velice vydařila a účastníci byli nadšení. Na tuto ukázkovou lekci pak navázal pravidelný taneční kurz, který probíhal v Jedličkově ústavu a měl zasvětit účastníky do základů tance a připravit je na každoroční ples SKV Praha.“

Je rozdíl učit tančit běžné lidi a vozíčkáře?

„Je a není. Ačkoli by se mohlo zdát, že je to jednoduché, není tomu tak – paradance sport (soutěžní tance vozíčkářů) – je poměrně detailně propracovaný. V ČR ale nebyl nikdo, kdo by mě dokázal zasvětit. Tak jsem se vydal na Slovensko, kde se paradance věnují už přes dvacet let. Začal jsem jezdit na pravidelné lekce k panu Mičunkovi, aby mě zasvětil do vedení tohoto sportu, což se povedlo a mohli jsme tak otevřít zmiňovaný několikatýdenní kurz v Jedličkově ústavu.“

A nakonec se tedy uskutečnila i taneční soutěž pro vozíčkáře?                                                                                 

„Ano, ale… První mezinárodní soutěž v tancích na vozíku se měla uskutečnit v březnu 2020, ale přišla korona… Tak jsme ji odsunuli na říjen 2020. Ale i v říjnu zasáhla další vlna korony, takže jsme soutěž nakonec zrealizovali na Žofíně, ale kvůli nařízení vlády částečně online.“

A měli jste na soutěži své želízko v ohni?

„Ano. Reprezentovali nás vozíčkář Rosťa Vyhnálek s tanečnicí Zuzkou Chalupovou. Rosťa se Zuzkou si zatančili na Žofíně, odkud probíhal i online přenos. Ostatní zahraniční účastníci soutěže tančili ve svých domovských tanečních studiích. Vše bylo digitálně propojeno a přenášeno. Rosťa se Zuzkou obsadili krásné třetí místo (ze sedmi), což je na premiéru úžasný výkon!“

Tanečník a vozíčkář Rosťa Vyhnálek tedy vzešel z vašeho trenérského vedení. Jak jste se seznámili?

„Rosťa dorazil na naši první ukázkovou lekci do Paraplete a rovnou po jejím skončení mi říkal, že by se chtěl paradance věnovat se svou taneční partnerkou Zuzkou. A že by chtěli i soutěžit. Začali tedy docházet k nám do tanečního studia na individuální lekce, kde jsme jejich taneční vystoupení trénovali.“

Na kdy je připraven druhý ročník soutěže?

„Na 21. listopadu 2021 a doufáme, že už nebude muset probíhat online, ale klasicky. Na 2. ročníku se budeme podílet společně s SKV Praha, se kterým jsme společně založili taneční svaz.“

Můžete mi naši spolupráci v tanečním svazu přiblížit?

„V prosinci minulého roku naše „Škola tance pro všechny“ společně s SKV Praha se stali součástí nově vzniklého svazu „Czech paradance sport“. Ten je pobočným spolkem celorepublikového svazu, který nese název „Svaz učitelů tance ČR“. Ambicí svazu je, aby se zde v říjnu uskutečnil světový pohár v paradance, a aby na něj navázal kongres o paradance sportu. Rádi bychom totiž využili toho, že se do Prahy sjedou přední porotci a trenéři a budou diskutovat o novinkách v paradance sportu. První mezinárodní kongres v paradance sportu v ČR už se uskutečnil loni v září, ale ten ještě nebyl pod hlavičkou našeho svazu. O čem se na kongresu mluvilo, můžou zájemci vidět na tomto webu: www.praguedance.cz/online/

Jak se Vám spolupracuje s SKV?

„Skvěle, protože jak Míša Krunclová, tak Martina Henrichová, jsou velmi pohotové a akční. Cokoli vymyslíme, tak holky hnedle začnou realizovat. Veškeré nápady a sny, které máme, se nám daří zhmotňovat, což je báječné.“

Jedním z počinů, který se podařilo zhmotnit, jsou i pravidelné středeční online workshopy?

„To je teď taková „covidová“ akce. Online prostor sice není něco, co bychom si vysnili… Na druhou stranu to otevírá prostor pro další účastníky, kteří by se jinak do Prahy na naše lekce jen těžko dostávali. A musím říct, že mě to baví a děkuji za tu možnost.“

Co Vám tanec a sport dává do života?

„Úžasné zážitky a dovednosti. Možnost potkat spoustu nesmírně zajímavých lidí a osobností. Naučil mě se nevzdávat, což se v životě docela hodí.“

 

Děkuji pěkně za rozhovor a přeji brzké otevření tanečních parketů.

Foto: archiv  Vítězslava Rázka 

Tereza Marková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Populární tanečnice VANDA BARTOŠOVÁ DĚTINSKÁ ve speciálním rozhovoru pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Miluj tanec v sobě, ne sebe v tanci“

Vanda Bartošová Dětinská se  již  v pěti letech zúčastnila první taneční soutěže. V devatenácti letech byla taneční partnerkou sportovního komentátora Roberta Záruby v druhém ročníku TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V rodinné Taneční škole Dětinských působí Vanda Bartošová Dětinská jako lektorka, trenérka a choreografka a řídí se mottem: „Miluj tanec v sobě, ne sebe v tanci.“   

Vaše maminka Jana byla také tanečnicí a pak začala provozovat taneční kurzy v Kralupech nad Vltavou. V roce 1989 spolu s vaším otcem Pavlem v Mělníku otevřeli Taneční školu Dětinských a vám byl tehdy rok. K tanci vás přivedla ve čtyřech letech právě maminka. Jaké bylo vyrůstat uprostřed tanečního dění?

Hned první otázkou jste mi vykouzlila úsměv na tváři. Na vyrůstání v tanečním světě tedy vzpomínám ráda a v dobrém. Nebylo to samozřejmě jednoduché. Už jako takhle malá jsem měla velmi přísný režim, každý den jsem trénovala, jezdila s rodiči po soutěžích, mamka v té době byla také porotkyní a konferenciérkou, v pěti letech jsem se účastnila první taneční soutěže. Dětství jsem tedy trávila na parketu a už na základní škole jsem měla individuální plán. Ale také jsem měla možnost jezdit po světě a poznávat spoustu lidí a míst, které bych jinak neměla šanci poznat. Neměnila bych. Myslím, že to byl ten nejlepší start do života.”

Jste vicemistryní ČR v LA tancích a finalistkou mistrovství ČR v 10 tancích v juniorské kategorii. Šestinásobnou mistryní ČR družstev. Finalistkou mnoha světových tanečních soutěží v kategorii dospělých. Byla jste soutěživý typ?

Myslím, že zpočátku jsem soutěživý typ byla. V dospělosti už to takové nebylo, pamatuji si proplakané chvíle z nezdaru i radosti z dobrého výsledku. Přirozeně, když na něčem denně dřete, toužíte po výsledku, ale nemyslím, že by to pro mě byl ten pravý hnací motor. Tím se stal hlavně tanec sám a také nezaměnitelné pocity, které se dostavují, když tančíte pro diváky.”

V devatenácti letech jste se v roce 2007 zúčastnila druhého ročníku TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí, kde jste byla partnerkou sportovního komentátora Roberta Záruby. Jak na soutěž vzpomínáte a co vám dala?

StarDance je rozhodně nezapomenutelná a krásná životní zkušenost. Zároveň taky obrovská dřina, nekonečné množství zážitků a spousta nových přátel. Dodnes se proto každou řadu snažíme, většinou i s Robertem, přijít na přímý přenos podívat. Kdyby nabídka účasti přišla znovu, určitě bych ji zvážila.”

Při všem tanečním vytížení jste vystudovala střední podnikatelskou školu a marketingovou komunikaci na Vysoké škole finanční a správní. Proč jste si vybrala právě tento obor?

Vyrůstala jsem v podnikatelském prostředí, takže tento směr byl přirozenou volbou. Ale také musím přiznat, že i studium jsme vybírali s ohledem na možnost kombinace tance a dálkového studia. I VŠ jsem studovala kombinovanou formou. Z VŠFS jsem nakonec přestoupila na jinou VŠ, Mgr. titul mám z duševního vlastnictví. Zdá se to být úplně jiný směr, ale nakonec spolu dost souvisí.”

 

Ve vaší rodinné Taneční škole Dětinských působíte jako lektorka, trenérka a choreografka. Vedete kurzy pro děti, individuální výuku a latinu pro ženy. Jak fungujete dnes v době koronavirové? Dá se učit tanec on-line?

Já úplně nejsem příznivcem online výuky tance. Osobně mám na výuce tance nejraději právě to, že se potkáváme s lidmi, vzájemně čerpáme energii a můžeme komunikovat a společensky žít. Ale vzhledem k velmi nejisté situaci nás to nutí nad online výukou přemýšlet. Zatím však stále doufáme, že to nebude třeba.”

 

Čím je pro vás tanec dnes? Stále platí vaše motto: „Miluj tanec v sobě, ne sebe v tanci.“ 

Ano, tak to stále vnímám. Tanec je pro mě opravdu něco, co vychází z mysli, ze srdce. Téměř každá hudba mě rozhýbe, na tom nejspíš nic nezmění ani aktuálně méně aktivní přístup k tanci, ani čas. Tančím totiž i doma nad hrnci :-)”

V soukromí jste maminkou. Vedete syna také k tanci?

Mám dva syny. Pět a čtyři roky. Jsme s manželem poměrně ambiciózní, chceme děti vést ke sportu. Ale k tanci je zatím cíleně nevedeme. Hrají basket a tenis. Geny se ale dle všeho nezapřou, vnímání rytmu v nich podporuji a oni mi doma pořád trsají :-)”

A co odpočinek a koníčky? Máte na ně čas? Jak ráda odpočíváte?

Dnes už vím, že potřeba najít si čas sám na sebe není klišé, snažím se tedy odpočívat. Mým osobním relaxem je sauna a golf, se kterým jsem začala loňské léto a už se těším na novou sezonu. V téhle době mi pomáhá také pobyt na slunci, křížovky, knížky a pečení dortů.”

Foto: archiv Vandy Bartošové Dětinské 

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí SIMONOU ŠVRČKOVOU, známou ze StarDance

„Kdyby se cokoli stalo, umím si život bez tance představit!”

Simona Švrčková dvakrát tančila v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a to s herci Jiří Schmitzerem a Davidem Švehlíkem a s oběma se protancovala  na třetí místo. Se svým tanečním partnerem Tomášem Hoškem vedou v Tanečním studiu Vítkovice taneční kurzy jak pro děti, tak pro dospělé. Od doby co je maminkou dělí svůj čas mezi práci, která ji stále velice baví a rodinou, která je pro ni tím nejdůležitějším.  

S Davidem švehlíkem

Jako dítě jste se krátkou dobu věnovala gymnastice a v deseti letech jste přešla k tanci a začínala s diskotanci. Co vás přivedlo k tanci a proč disco?

Jako malá jsem se chtěla věnovat gymnastice, teda správně řečeno, moje maminka si představovala, že bude mít doma profesionální gymnastku a šla se mnou v 5 letech na nábor, přímo do sportovního klubu. Tam bohužel po zkoušce řekli mamince, že jsem moc velká a tlustá 😀 ,  a tak skončila má kariéra profesionální gymnastky 🙂 ,  a abych aspoň něco dělala, protože jsem doma podle slov mé maminky, já si to  nepamatuji, stále skákala a vykrucovala se před zrcadlem, začala jsem s všelijakými tanečními kroužky, jako byla např. gymnastika (spíš tedy pohybová průprava), balet, disco, Ostravička (lidové tance). Zlom nastal ve dvanácti  letech, kdy jsem byla přihlášena do tanečního klubu, navštěvovala jsem přípravku a cca po půl roce si mě tam vyhlídl můj první taneční partner, který byl už zkušeným tanečníkem, a tak jsem se dostala k párovému tancování a začala už konečně něco dělat na vyšší úrovni, než jen jako nějaký kroužek pro zábavu a rozjela se moje kariéra latinskoamerické tanečnice.

Takže disco bylo vybráno pouze jako taneční kroužek, který se v dané situaci, době zrovna nabídnul. Tedy jako o gymnastce nebo disco tanečnici určitě o sobě mluvit nemůžu. 😀 !”

 Ve třinácti letech jste se dostala k párovému tanci a od roku 2001 se Vaše taneční kariéra rozjela naplno, když jste potkala svého tanečního partnera Tomáše Hoška a protančili jste se mnoha soutěžemi a získali významná ocenění… Byla jste soutěživý typ?

Byla a stále jsem soutěživý typ. Možná i proto jsem se protancovala tam, kam jsem se protancovala. 🙂 “

S Jiřím Schmitzerem

 Zlom ve Vaší taneční kariéře nastal v roce 2007, kdy jste se dostala do TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a spolu s hercem Jiřím Schmitzerem jste obsadili 3. místo, stejně tak v roce 2012, když jste byla taneční partnerkou v páté řadě StarDance… herce Davida Švehlíka. Co vám soutěž dala a jak vzpomínáte na taneční partnery?

Taneční soutěž StarDance mi dala možnost nahlédnout do úplně jiného světa, obrovskou zkušenost s jednáním s lidmi a dala mi také cca 300 dětí v tanečních kroužcích, protože co si budeme povídat, plno tam nemáme k vůli našim výsledkům (teď nechci být důležitá 😀 ), myslím si, že byly dosti velké, ale máme plno díky StarDance!!! Všichni tanečníci (společenský tanec), bychom měli děkovat za to, že tato soutěž byla a snad opět brzy bude. Díky ní se společenský tanec dostal do podvědomí diváků. No a samozřejmě mi dala možnost poznat dva úžasné muže (kamarády). Já tvrdím, že jsem měla to největší štěstí ze všech partnerek. Lepší pánové tam prostě nebyli!!! Když jsem dostala nabídku  jít tančit do 5. řady, vůbec jsem si nebyla jistá, zda ji příjmu, protože jsem si stále říkala… už to nebude takové skvělé, nikdo nemůže být jako pan Schmitzer, s kterým jsem se pořád, ale opravdu pořád smála a zároveň dřel jako kůň. Budu zklamaná???? No a díky bohu, naštěstí jsem to riskla a dostala Davida, který samozřejmě nebyl druhý pan Schmitzer, ale úplně stejně mě pobavil a byl stejně pracovitý a dřel. Děkuji jim a stále děkovat budu za to, že byli na mě tak skvělí a udělali StarDance jedním z nejhezčích a nejzábavnějších období v mém životě. Jsou to jedineční a skvělí muži!!!”

Před kamerami

Vystudovala jste Fakultu tělesné výchovy v Olomouci. Řadu let učíte tanec a někde jste řekla, že tanec je Váš život. Čím je pro Vás tanec dnes? 

Tanec je můj život… To jsem řekla?  Asi možná bylo jen někde použito jako nadpis s myšlenkou, že tanec mám ráda a že jsem mu věnovala opravdu hodně. Když jsem se začala věnovat párovému tancování, byl pro mě tanec hodně důležitý, dalo by se říct, že byl na prvním místě, ale vždy, kdyby se cokoli stalo, uměla jsem si život bez tance představit. Takže nikdy jsem nebyla tou tanečnici, která by bez tance umřela. Tanec je dnes mou prací a já jsem strašně vděčná za to, že můžu dělat to, co mně celý můj život bavilo a stále baví. Práce s dětmi je neskutečně nabíjecí, někdy sice i dosti vycucávací, ale to nabíjení hodně převažuje. To, co je můj život, je má rodina. Dnes jsem matkou a můžu říct, že to bez čeho bych opravdu nemohla žit, je má rodina a moc děkuji tam nahoru, že mám 2 zdravé (a myslím, že i krásné a chytré:-D ) děti a muže, který mi je pomohl zplodit a snesl by nám modré z nebe.”

Opět ve StarDance

Spolu s tanečním partnerem Tomášem Hoškem jste v roce 2005 založili Taneční studio Vítkovice, které navštěvují páry, věnující se tanci na sportovní úrovni. Také máte taneční kroužky pro děti ZŠ. Co vás vedlo k založení studia a jak se vám daří v současné době? Děláte také on-line výuku tance?

Taneční studio Vítkovice jsme nezakládali, bylo již založeno a my jsme s Tomášem za něj během naší taneční kariéry několik let tančili. Protože bylo založeno naší velice blízkou osobou, s kterou jsme vždy spolupracovali a stále spolupracujeme, nemuseli jsme pro naše páry zakládat studio nové, ale zaregistrovali jsme je již pod fungující a to pod zmíněné Taneční studio Vítkovice. Protože děti v tanečních kroužcích byli hodně šikovné, museli jsme je posunout už dál a nabídnout jim vyšší level, než jen kroužek, proto ti nejšikovnější přecházejí do studia a tam už trénují na jiné úrovni, aby byli konkurence-schopni. S některými tanečními páry samozřejmě on-line pracujeme, v nynější době máme dokonce i jako tanečník profesionál dovoleno trénovat normálně, takže páry již tvrdě trénují a připravují se na soutěže. S kroužky je to ale složitější. Tam o profesionálním tanečníkovi mluvit nejde, takže žádné trénování se nekoná a nevedeme prozatím ani on-line lekce. Pokud se ovšem situace nezlepší, budeme zřejmě nuceni on-line taneční kroužky spustit. Řeknu vám… díky Bohu, že toto období, trávím doma.”

Do třetice na parketu

 Stále se řídíte mottem „Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší“?

,,,Čekej to nejhorší, doufej v to nejlepší.´’’ Bylo to mé motto a stále je to mé motto a kord v této době. Opravdu mě provází celým mým životem, řídím se jím a myslím, že trošku i díky němu, jsem šťastná. 😀 “

 V soukromí jste maminkou. Táhne to Vaše děti na taneční parket?

Nikdy jsem nechtěla své děti brát do práce (trénink). Díky mým rodičům, kteří jsou skvělý hlídací dědeček a skvělá hlídací babička a můj brácha (nesmím ho opomenout) je skvělý hlídací strejda, ty 3 bych nevyměnila za nic na světě, jsem mohla toto mé pravidlo dodržet, a tudíž si myslím, že mé děti to zatím na taneční parket netáhne. Syn se věnuje atletice a dcera má dva roky, tak ta zatím poskakuje a vykrucuje se před zrcadlem 😀 Uvidíme, co bude za pár let. Já ale nechci, aby tančili a pokud by chtěli oni sami, tak jedině někde jinde. Neumím si představit, soudím z mých zkušeností, že bych mohla být skvělá trenérka a skvělá matka zároveň. To dítě si někdy potřebuje postěžovat trenérovi na své rodiče a zase obráceně, někdy si potřebuje postěžovat rodičům na trenéra a komu si budou stěžovat ti naši chudáci, když budou mít trenéry a rodiče v jednom??? “

Jak ráda trávíte chvíle volna?

Chvíle volna? Co to je? 😀 Po nich nesmírně toužím. Představuji si je hodně často, tak, že si sednu na sedačku obložená svým oblíbeným jídlem, dám si nohy na stůl a koukám na své oblíbené filmy.!

O tomto, si ale zatím, nechávám pouze zdát 😀 Mé nynější chvíle volna jsou třeba hraní si na písku, stavění sněhuláka, bobování, učení mých dětí lyžovat, plavat, stavět lego…. i bez těch nohou na stole, jsem ale šťastná!”

V civilu

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Simony Švrčkové 

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN