První setkání účastníků Stardance 2024

Soutěžící se sešli na Britském velvyslanectví v Praze

Celý rok probíhá příprava na další ročník oblíbené soutěže StarDance. Vybírají se osobnosti, poté se rozhoduje, kdo bude s kým tančit, protože páry by si měly rozumět, mnohdy se tvoří i přátelství pro celý další život.

V roce 2024 bude porota tříčlenná – opět zasedá bavič a bývalý tanečník Richard Genzer, tanečnice a trenérka Tatiana Drexler a trenér a choreograf Jan Tománek.

Hlavním choreografem bude Martin Kolda, vicemistr České republiky ve standardních tancích, reprezentoval na mistrovství světa.  Během své kariéry spolupracoval také s Vincentem Patersonem, choreografem Madonny a Michaela Jacksona.

Martin Kolda říká: „Tady vyhrává každý, kdo se zúčastní!“

Nástup hlavního choreografa

Soutěžící páry pro rok 2024

 

herec Filip Blažek a Adriana Mašková

herečka Marta Dancingerová a Martin Prágr

spisovatel Patrik Hartl a Tereza Prucková

herec Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková

paralympionik Jiří Ježek a Lenka Nora Návorková

herečka Jana Paulová a Robin Ondráček

mistryně světa v bojových sportech – Martina Ptáčková  a Dominik Vodička

hudebník Ondřej Ruml a Andrea Třeštíková

kuchařka Chili Ta a Jakub Mazůch

zpěvačka a herečka Lucie Vondráčková a Lukáš Bartuněk

 

První setkání  moderoval Jan Tománek. Britský velvyslanec v ČR Matt Field  říká: „Já mám obě nohy levé, takže tančím jen doma, můj oblíbený tanec je „dupák“.  Ale hraji rugby, a to je někdy pořádný tanec.  Na StarDance se moc těším, je to podobné jako v Británii Strictly Come Dancing. Všude se o tom mluví. Musíte se prostě dívat!“

 

 

 Britský velvyslanec Matt Field prozradil, že nejraději má tanec „dupák“ 

 

 

 

 

 

Matta Fielda zpovídá Jan Tománek

 

 

První setkání účastníků StarDance proběhlo na Britském velvyslanectví v Praze 

Vedoucí projektu a scénáristka Bára Suchařípová říká: „Dávat páry dohromady je radostný úkol, jsou to nejen taneční dvojice, ale někdy jsou to i dlouhodobí přátelé.“

 

Herečka Marta Dancingerová: „Marek Adamczyk už mi dával nějaké rady“

Paralympijský vítěz Jiří Ježek: „Já mám dokonce jen jednu nohu, takže jsem na tom ještě hůře než pan velvyslanec. Ale místo druhé nohy mám Lenku Noru Návorkovou!“

Herečka Jana Paulová: „Možná se soutěží prosměju, když se něco v divadle nepovede, dostávám záchvaty smíchu. Ve čtyřiceti jsem byla v Himalájích, ve třiceti jsem skákala s padákem, ve dvaceti jsem jela dostih, nic z toho jsem neuměla, tak v sedmdesáti budu tanečnicí!“

Herečka Lucka Vondráčková: „Můj starší syn řekl: Maminko, až tě vyhodí, tak se nesměj. Můj mladší syn řekl:Až tě vyhodí, tak nebreč. Oba počítají s tím, že mě hned vyhodí.“

Mistryně světa v bojových sportech Martina Ptáčková: „U nás to bude ostré!“

Soutěžící se začínají scházet 

Jana Paulová se soutěží prosměje, to ví už teď 

Páry vesele pózují a předvádí se

„Kravata“

 

Kateřina Bartuněk Hrstková a Oskar Hes

Lucka Vondráčková  se velice těší na soutěž 

Jan Tománek je nezaměnitelnou tváří  a symbolem StarDance

Jana Paulová je aktivní v každé fázi svého života a všechno ji těší

Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková – velice talentovaný pár, očekává se od nich hodně

 

Foto, video, rozhovor: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Napínavé semifinále, skončila Iva Kubelková

Devátý večer ve Stardance 2023

Semifinále bylo tentokrát velice napínavé, protože se utkali samí dobří tanečníci a hledaly se už jen „blechy“.. Porota byla šťastná, že nemusela rozhodnout, vše bylo na divácích. Tento ročník byl podle slov Tatiany Drexler tak usilovný, tak dobrý, že to snad ještě v historii StarDance nebylo. Dokonce i podle Zdeňka Chlopčíka byly oba páry v rozstřelu fantastické.

Krásná, ale přísná Tatiana Drexler

 

 

Někdo ale skončit musí. Karta padla  na Ivu Kubelkovou a Martina Prágra.

Loučení tentokrát nebylo krátké, Iva je hovorná.  Samozřejmě všem poděkovala, ale byla vděčná i za to, že mohla být součástí projektu, který lidi spojuje v této době. Uvědomila si, že má obrovskou podporu ve své rodině  (dcery plakaly) a tu si prý bude pamatovat až do smrti. A velice, velice děkovala svému partnerovi, bez kterého by prý ve StarDance vůbec nebyla. Iva se stala jakýmsi prototypem šťastné partnerky, dokonce i Martin Prágr obdivoval vztah Ivy a jejího partnera. Prý se Iva pro něho stala velice inspirativní ženou a pochopil, jak se lidé ve vztahu k sobě mají chovat.  Ivu také potěšilo, že ji podpořily ženy a stala se i pro ně inspirací. Většinou prožívá spíše takové ty vzkazy, že už má všeho dost a to stačí…Jenže Iva sama si to nemyslí, že by všeho měla až tak dost.  A neopomněla vyzvednout i úlohu moderátorů, jejichž vlídné slovo pohladí.  O Martinu Prágrovi řekla, že je to kluk s čistým srdcem, který ji moc a moc povzbudil, pokud jde o tanec.

 

 

 

Objevil se tu poměrně nečekaný pár – Josef Maršálek a Ivana Chýlková

 

Zatímco Ivana rychle zmizela, Josefa Maršálka jsme se stačili zeptat na jeho celkové  dojmy

TM: Původně jste do StarDance jít nechtěl. Proč?

 

„To je jednoduché, měl jsem pocit, že do takové soutěže nepatřím a já nemusím být všude.“

 

TM: Ale nakonec jste přece výzvu přijal…

„Ano.  Různě mi volali lidé, kteří třeba už tančili, vyprávěli o svých zážitcích, anebo lidé, kteří nebyli pozvaní a rádi by byli, přemýšlel jsem dlouho, asi čtyři měsíce,  ale nakonec jsem souhlasil.“

TM: A co si odnášíte závěrem?

 

„StarDance je velice náročný projekt, mentálně i fyzicky. Ale pro mě to bylo ještě horší mentálně. Tady je většina tanečníků, kteří jsou zvyklí za prací dojíždět, je to jejich životní styl, nebo jsou z Prahy,  ale pro mě to tak není. Já jsem zvyklý žít se svou rodinou. Celkově to byl zážitek, ale pro mě jsou důležité dva momenty: začátek a konec, to je tedy finále 16. prosince. To je  takové světlo na konci tunelu….“

Děkujeme za rozhovor

 

Otvírákem večera se stalo duo Mensa Brothers, tedy Kristián a Marek, zatančili skvělý street dance.

 

 

Tančilo se paso doble, waltz, tango i rumba a valčík.

A jak se to párům povedlo tentokrát?

 

Iva Kubelková a Martin Prágr

Začali netypickou ‚zvedačkou‘  hned na začátku tance. Marek Eben to okamžitě komentoval, že zvedačka byla jako nanuk, jako eskymo, bílá (sukně) padá dolů a pak je tam ta špejle (Ivina noha). Tanec představoval příběh mezi mužem a ženou. Iva dodala: „ Svět nemůže být bez žen. Kdybychom byly jen krásné a něžné, tak by si s námi asi každý dělal, co by chtěl. Žena má mnoho aspektů, ty nesmíme potlačovat   a ukážeme to v našich dvou tancích.“ (27 bodů)

Richard Genzer jen zabručel, že svět  opravdu nemůže být bez žen, kdyby byl, tak by to asi  tancoval s Martinem. to by prý nerad. Tanec jako takový nijak nekomentoval. Podle Tatiany byla zvedačka krásná,  ale valčík má důraz na krok dva, to jí tam trošku chybělo, ale byl to velmi dobrý valčík,

Zdeněk Chlopčík zase viděl,  když pár  tančil v stínovém postavení, tak Iva stála příliš vzpřímeně, měla se více položit. Jinak protestoval  proti Markovi Ebenovi, tak krásná noha prý není  špejle, Marek se ale bránil, že to byl  kompliment, noha  je tak štíhlá, kdyby prý  řekl kornout… a hlahol zazněl  sálem.

Jejich druhý tanec ukázal opravdu naprosto odlišný aspekt ženy.  Marek Eben to okomentoval tak, že to je pár 7 let po svatbě. Vzpomíná prý na jednoho divadelníka,  který se oženil a řekl, že  ona před svatbou pila a teď pije on….

 

Tatiana Drexler ocenila  krásný nápad, v prvním tanci jemná žena a teď zlostná,  ale bylo to paso doble, nic  moc se tam nedělo, bylo to takové trošku nudné. Prý takový dobrý trabant, ale nebylo to porsche… Podle pohledů vedle sebe  se Tatiana opravila: „Aha, to se  už nesmí, no, tak průser..“

Zdeněk Chlopčík pokračoval: „Obě značky jsou Vaše…“. Podle něj byla společná část nádherná, měla dynamiku, ale když Iva tančila sama, bylo to strašně tvrdé, na ženu opravdu strašně tvrdé. I když je Iva naštvaná, musí v ní být přece svůdnost a něžnost, nejen zloba.

Richard si vzpomněl na svou ženu. „Když  jsme spolu chodili, tak jsme bydleli u mě, když jsme se vzali, najednou jsem bydlel u ní a vůbec jsme se nepřestěhovali!“ Tanec byl podle něj takový instantní, jíst se to dalo, ale domácí vývar to nebyl. Něco chybělo. Ale ocenil, že pár se za týden naučil dva tak těžké tance. (24 bodů)

 

 

Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková

Marek Eben pravil: „Když mluvíme o ženách, tak  teď o mužích. Někde byl Vávra vyfocen  do půl těla. To už nebylo jen mužské tělo, to byla učebnice anatomie… tam bylo vidět všechno, snad i chrupavky. Doktoři tvrdí, že to máme všichni. Já jsem se dnes díval do zrcadla a musím říct, že se mi to daří velmi decentně skrývat… Vystřihl také Vávrovi kompliment, že už vyhrál v mužské kategorii. Upádloval dva dobré herce, zpěváka i cukráře. A také zmínil pověstné zvedačky: „Na Vás se člověk dívá trochu jako na horor, protože ví, že to přijde!“

První tanec ohodnotila Tatiana Drexler jako jejich nejlepší, muzikální,  krásný, krásné triky. Pravila soucitně: „Je mi Vás až líto, Váš život bez žen by byl tady jednodušší, Vy tančíte proti třem tak silným babám…“

Zdeněk Chlopčík ocenil také Vávrovy svaly,  dobré držení, v každé pozici všechno udrží, trošku mu vadilo,  že v tangu je zastavení,  ale u páru viděl  trošku ‚dojezd‘.

I Richard chválil skvělé držení,  prý měl sto chutí se Vávry chytit taky,  kdyby byl Vávra tyč v tramvaji, byl by Richardovo  oblíbené držadlo (26 bodů)

Na řadu přišel druhý tanec. Mezitím Vávra přiznal, že inkubační doba nového kroku je dlouhá… když si kroky vizualizuje, tak  prý neví, ale tělo si vše naštěstí pamatuje lépe než mozek.

Zdeněk Chlopčík to vnímal.  Vávra se naučí  precizně kroky,  poprvé viděl i pohyb do kyčle, ale právě přes tu obrovskou soustředěnost na techniku a navazující figury, není v tanci žádný prožitek, tedy není tam ani prožitek pro diváka. Jinak byl tanec krásný, složitý, perfektně zatančený, až na pár  kroků mimo hudbu, které katovi Zdeňkovi neušly. Poté ze začali s Richardem dohadovat a Tatiana jen podotkla, že jsou oba porotci nějak hrozně rozdivočení.

Pochválila Vávru, že tanec byl vskutku velmi dobrý,  líbilo se jí, jak Katka létá  kolem Vávrových uší,  jako by byla  vánek a ne kolem každých uší se dá tak krásně létat… (24 bodů)

 

 

Darija Pavlovičová a Dominik Vodička

Darija okouzlila. Zdeněk Chlopčík jí pochválil nádherný valčík, prý se v devátém kole naučila  solo točit, ale na nejvyšší známku by v tanci nesmělo být poskakování na druhou a  třetí dobu. Richard si pochvaloval po svém, prý když se mu něco líbí, tak ho to lechtá, zatímco ostatní mají husí kůži. A pár se mu prý nastěhoval do podpaží. Tentokrát byla přísná Tatiana, viděla nějaké nesrovnalosti v páru a desítku dá jen tehdy, když je oslovené její srdce (27 bodů)

Ve druhém tanci se představila Darija, jak ji neznáme. Byla to odvážná choreografie i odvážná muzika (Na ostří nože). A také tanec takový byl.

Richardovi ale vadilo, že Darijina snaha být ostrá měla vliv na rovnováhu.  Tatiana dokonce pronesla, že se o Dariju bála, aby nespadla ze stolu. Strach jí prý  vezme radost z tance a vezme jí i absolutní umělecký zážitek.

Zdeněk ocenil hudbu, skvěle zahraný příběh, citlivě reprodukovaný   hudební podklad, celkový dojem byl úžasný, chtěl dát nejvyšší známku, ale krutost na konci příběhu ho tak zabolela, že prý nemůže.

Richard zase protestoval, on prý dělal balet a balet krutý je… (27 bodů)

 

 

Eva Adamczyková a Jakub  Mazůch

Byli právě tak dobří, jak se od nich očekává. Podle Richarda Genzera  mají tance dávat radost a jemu pár  radost dává. Tatiana pochválila choreografii, velmi rytmickou, ale trošku jí vadily pokrčená kolena, což je Evin stálý problém.  Zdeněk Chlopčík také ocenil krásnou choreografii, hodně těžkou, udivilo ho, že ji Eva vůbec zatančila, ale skutečně nepropnula nohy. (26 bodů)

 

Ve druhém tanci byla Eva neuvěřitelně romantická. Ale Tatiana byla přísná, prý musí, protože všichni jsou velmi dobří. Líbila se jí čirost tance, to ano, ale ve waltzi chyběla délka pohybu. Zdeňkovi Chlopčíkovi se také velmi líbila čirost tance, Kuba prý nechal Evu vyniknout a vynikla její něžnost. Zdeněk prý vždy viděl Evu s přilbou, snowboardem a knírem, říkal si v duchu „Ježíšmarjáá“, ale už bude navždy vidět skvělou tanečnici. Richard řekl jen, že waltz to byl krásný, Eva tančit umí a on by rád jezdil na snowboardu jako Eva, což neumí. Ale Eva jako on klidně tančí. Zdeněk s Richardem měli neustále mezi sebou nějaké pře. I teď. Zdeněk oponoval: „Ty nejsi tak něžný.“ Richard se ale nedal: „No, tak nejsem ženská, i když, pojď sem…. a  Zdeněk křičel: „Néééé“. (29 bodů)

 

Porota tedy byla v divokém rozpoložení. My se můžeme jen zvědavě těšit, jak dopadne finále, zatím zůstává favoritkou Eva Adamczyková. Páry čekají čtyři tance, snadné to tedy nebude.

Držíme všem palce

 

 

Text a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

Na značky! StarDance se vrací!

Po dvanácté se vrací oblíbená soutěž a poprvé vtančí na obrazovky 14. října 2023

Už za měsíc odstartuje dvanácté pokračování taneční soutěže StarDance. O titul královny a krále parketu se i tentokrát utká deset párů, které bude hodnotit tříčlenná porota a tradičně i diváci u obrazovek České televize. První přímý přenos odvysílá Jednička v sobotu 14. října, závěrečný pak o dva měsíce později 16. prosince. Součástí letošní řady bude i jubilejní stá epizoda a také charitativní díl. Slavnostními večery provede oblíbená moderátorská dvojice Tereza Kostková a Marek Eben.

„Jedna z nejočekávanějších televizních událostí roku je tady. StarDance se vrací na obrazovky České televize s novou řadou. Je to přitom už sedmnáct let, kdy jsme taneční klání našim divákům představili vůbec poprvé. StarDance ale není jen o tanci a zábavě. Je příslibem odvahy a pevné vůle, místem překonávání vlastních hranic a posledních pět ročníků i strůjcem pomoci těm, kteří ji potřebují. Během nich se podařilo pro Centrum Paraple vytančit neuvěřitelných šestasedmdesát milionů korun, které pomohly lidem s poškozením míchy v aktivním návratu do běžného života,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a doplňuje: „Výbornou zprávou je také to, že zcela určitě nepůjde o poslední řadu ve vysílání České televize – již nyní se nám totiž podařilo zajistit vysílací práva na další dvě série.“

Tanečního klání dvanácté řady se účastní páry Eva Adamczyková a Jakub Mazůch, Marek Adamczyk a Lenka Nora Návorková, Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková, Ivana Chýlková a Jan Tománek, Richard Krajčo a Dominika Rošková, Iva Kubelková a Martin Prágr, Josef Maršálek a Adriana Mašková, Tereza Mašková a Daniel Kecskeméti, Darija Pavlovičová a Dominik Vodička, David Prachař a Zuzana Dvořáková Šťastná. Novinkou bude tříčlenná porota namísto čtyřčlenné, a to ve složení Tatiana Drexler, Richard Genzer a Zdeněk Chlopčík.

Dvanáctým ročníkem StarDance budou, stejně jako v předchozích letech, znít rytmy českých a slovenských písní a celé řady hudebních stylů v podání MoonDance Orchestra. Výjimkou bude šestý večer, kdy páry zatančí na světově známé filmové melodie v původním znění. Jednotlivé dvojice budou soupeřit v různých předem daných stylech, ale dostanou i volnost pro vlastní nápady.

Tančit bude celá škola i vozíčkáři

Chybět nebude ani charitativní díl či propojení s dalšími projekty České televize.  Kreativní producentka pořadu Lucie Kapounová říká: „Letos se bude charitativní díl pro Paraple vysílat již po šesté, a to 25. listopadu. Chceme zachovat stejný princip jako v roce 2021. Soutěžící nebudou tančit s vozíčkáři ale pro vozíčkáře, kteří se stanou jejich patrony. Druhou část přenosu pak otevřeme jednou společnou choreografií pěti párů a pěti vozíčkářů. Stejně jako v předchozích ročnících bude možné Centrum Paraple podpořit nejen během přímého přenosu zasláním dárcovské SMS či finančního daru na jeho sbírkový účet. Jsme velmi zvědaví, jestli se podaří překonat rekord minulé jedenácté řady, kdy se podařilo vybrat přes 21,5 milionu korun.“

Vedoucí vzdělávacího projektu ČT edu Alžběta Plívová doplňuje: „Předchozí, první ročník soutěže Tančí celá škola, kterou si připravil portál ČT edu nám vzal dech. Zapojily se do něho školy ze všech koutů Česka a videa, která jsme dostali, jednoznačně ukázala, že čeští učitelé jsou akční, tanec je baví a že věnují svým žákům čas a energii i nad rámec ‚povinností‘. Některé soutěžní příspěvky překvapily svou originalitou i samotné tanečníky StarDance. Jsem si jistá, že letos přibydou další taková.“

StarDance se o slovo přihlásí znovu z pražského Výstaviště

Tradičně se všechny soutěžní večery, ve kterých o postupujících párech rozhodnou i diváci, budou živě přenášet z pražských Holešovic. „StarDance už si dnes snad ani neumím představit v jiných prostorách než právě na Výstavišti. Podle zájmu diváků je vidět, že tanec naší zemí doslova rezonuje a nás velmi těší, že soutěž našla své místo právě u nás v Křižíkových pavilonech stejně jako nás těší celkově spolupráce s Českou televizí. Z participace na StarDance už se vlastně stala vzájemná tradice pro podzimní dny, které budou i letos, věřím, našlapané nejen na parketu v pavilonu E a D,“ říká o spolupráci Výstaviště Praha a České televize předseda představenstva Výstaviště Praha Tomáš Hübl.

Vše podstatné budou průběžně přinášet sociální sítě České televize:

Facebook StarDance: www.facebook.com/stardancecz

Instagram StarDance: www.instagram.com/stardancecz

TikTok StarDance: www.tiktok.com/@stardancecz

režisér: Jan Fronc // kreativní producentka: Lucie Kapounová // vedoucí projektu a scenáristka: Barbora Suchařípová // výkonný producent: Vojtěch Svoboda // vedoucí produkce: Cyril Hirsch // dramaturg: Matěj Randár // hudební dramaturg: Jan Tengler // manažer realizace: Viktor Průša // hlavní kameraman: Filip Havelka // aranže hudby: Martin Kumžák // zvuk: Miroslav Hřebejk, Milan Jílek // architekt: Jaroslav Svoboda // choreograf: Marek Zelinka // střih: Dušan Lajda// kostýmní výtvarník: Roman Šolc // líčení – supervize: Pavel Bauer // účesy – supervize: Blanka Hašková

Foto: David Raub 

Kateřina Blinková, Filip Platoš, Česká Televize

pro  Taneční magazín

Rozhovor s porotkyní StarDance Tatianou Drexler

„Vše dobré, co učiníš pro druhé, se mnohonásobně vrátí“

Tatiana Drexler

„Samozřejmě, že je tanec můj největší koníček. Tanec mne baví stále a tancem se zabývám dodnes,“ přiznává porotkyně z TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí Tatiana Drexler, rodačka ze slovenského Martina, dlouhá léta žijící v německém Hannoveru.  

Vaším mottem je: „Všechno dobré, co učiníš pro druhé, se ti mnohonásobně vrátí.“

„Myslím si, že to skutečně tak nějak funguje, protože jsem měla při tom všem neštěstí, co jsem si sama nadělala, dost štěstí a konec konců jsem vlastně šťastný a spokojený člověk. Ale myslím, že to dnes již tak neplatí, jak jsem si myslela ve své naivní mladosti. Protože já jsem si myslela, že vím, co je pro lidí dobré. Dnes si to již nemyslím. Vlastně mám s tím také vlastní zkušenosti. My nevíme, co je pro koho dobré. Protože, to co jsem pokládala za velice zlé a z čeho jsem byla velice smutná, jako když mne opustil můj manžel, tehdy podle mne to byla moje nejhorší situace mého života. Zpětně se na to dívám, že to bylo vlastně pro mne největší štěstí, co se mi mohlo stát. My lidé vše posuzujeme v momentě, když se to stalo a ono to může být jiné. Snažím se situace méně posuzovat a tím také nerozhodovat, co je pro koho dobré.“

Vy jste se od dětství věnovala baletu a gymnastice, vystudovala matematiku a tělesnou výchovu. Jak jste se dostala k profesionálnímu tanci?

„Balet je také profesionální tanec a gymnastika se mi zdála hodně tvrdá a proto jsem začala tancovat, ale dlouho to nebyl ještě profesionální tanec, protože jsem tancovala při studiu. Rodina a známí mi dávali najevo, že ty „tanečky“ jsou jen tak mimo a na prvním místě je škola a studium,  a tak tanec byl pro mne v té době hobby i přesto, že jsem byla mistryní Slovenska. A pak jsme byli také vicemistři socialistických krajin. Bylo to stále pouze hobby. Profesionálně jsem začala tančit, až když jsme emigrovali do Německa. Začátky nebyly lehké, bylo to spíše hrozné, dostali jsme se až na konec sociálního žebříčku. Neuměli jsme řeč, bylo to šílené období, naštěstí tu byl tanec a my jsme si tancem vydělali v té době pro nás neuvěřitelně obrovské peníze a zjistili jsme, že nemá význam se vracet k tomu našemu studiu, že se tím tancem dokážeme v Německu uživit lépe než tím, co jsme vystudovali. Tím, co jsme vystudovali, bychom se uživili také, ale nám se v té době líbilo tancovat. Konečně jsme mohli jenom tancovat. J

 Po škole jste chvíli pracovala ve Slovnaftu a v roce 1987 jste se spolu se svým tehdejším manželem a tanečním partnerem Petrem Ingrišem rozhodli pro emigraci. Jaké byly Vaše začátky v tehdejším západním Německu?

„Ano, v tom našem postudijním rozmýšlení, (doktor Peter Ingriš má červený diplom, vystudoval teoretickou fyziku, to je skutečně těžký obor), jsme si uvědomili, že oba chceme poznat jaký je svět,  a tak jsme se rozhodli pro emigraci, což byl skutečně razantní krok v našem životě. Nebylo to lehké. Tehdy byly začátky v západním Německu velice tvrdé. Podcenili jsme to ve všech směrech. Nerada o tom moc mluvím, protože mi málokdo rozumí. V té době byl svět úplně jiný než dnes. Vše bylo jiné. Nebyl internet, byli jsme neinformovaní. Vzdělání, které jsme dostali, bylo absolutně jiné, než to, které existovalo v západním světě. My jsme vlastně v té diktatuře byli absolutně neinformovaní, dezinformovaní a o světě jsme nevěděli absolutně nic. Jediné, co jsme měli, byla schopnost přemýšlet a řešit těžké situace. Z toho socialismu jsme se uměli přizpůsobit. Dnes rozumím každému,  kdo má po emigraci deprese a kdo se do života nikdy nedostal a žil v různých komunitách,  jak ruských, polských či slovenských. To jsme my hned od začátku odmítli. My jsme se snažili dostat se ihned do německé společnosti a nechtěli jsme do komunit. Vzali jsme to přes tanec a taneční komunita byla mezinárodní, otevřená a to nám velice pomohlo.“

Postupně jste se vypracovali a dokonce jste se probojovali 9x do finále mistrovství Německa. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„Bylo to postupně. Na prvním německém mistrovství jsme byli poslední. Pak jsme rok pořádně trénovali a dostali jsme se velice rychle do finále a to se stává jen zřídka.

Připisuji to tomu, že jsme byli dobří  tanečníci, měli jsme všeobecné taneční vzdělání. Ještě v Bratislavě jsme vystupovali v komparsu v baletu, dělali jsme také moderní tanec, což nám pomohlo se jak v latině, tak ve standardu zlepšit. Tančili jsme mezinárodně. Celých těch šest let jsme patřili mezi nejlepších 24 párů na světě. V té době to nebylo jako dnes, tehdy byl pouze jeden svaz. V jednom svazu tančili amatéři, v jednom svazu profesionálové, takže jsme byli stále mezi 24 páry na světě, což  se nestane na tak dlouhou dobu jen tak a naše nejlepší místo bylo 14 místo v Blackpoolu,  a to  byl náš nejlepší výkon.“

S manželem jste se sice rozvedli, ale tanci jste zůstala věrná a v německém Hannoveru, kde žijete, vyučujete. Baví Vás to, a jaký je o studium tance zájem?

„Tanec mne baví stále a tancem se zabývám dodnes a hlavně mne baví práce s mladými lidmi. Tanec dělá lepší život a lepší lidi. Mám ráda mladé lidi, kteří jsou úžasní, ráda s nimi pracuji. Já miluji tanec.

O tanec je v Německu veliký zájem dnes a denně, ale co je smutné, ten německý taneční sport se nedokázal udržet tak, jako byl před těmi 20 – 30 lety, jaký jsem jej zažila já. Máme v Německu více tanečních sportovních svazů (tato situace je také, bohužel, i ve světě), což vede k tomu, bohužel, že máme každý rok 12 mistrů světa a 12 mistrů Německa. Toto ztrácí na důvěryhodnosti,  a proto se o taneční sport až tak moc lidí nezajímá. A tak jsem velice pyšná, že se českému taneční svazu podařilo udržet se, i přes všechny rozdíly. Také mne velice potěšilo, když nedávno na mezinárodní taneční soutěži ve Stuttgartu bylo v 48 párech pět českých párů z Čech, což je úžasné, na tak malou zemi. Jelikož je Česko mnohem menší než Německo, a tak by muselo být v Německu těch párů alespoň čtyřicet. A myslím si, že Češi to dělají skutečně dobře. Doufám, že jim to vydrží. Také se jim podařilo využít vlnu StarDance, která nesmírně pomohla českému tanci. StarDance skutečně  dobře prezentuje taneční sport a Marek Eben a Tereza Kostková jsou úžasní, těm musí taneční sport ruce líbat, protože svou práci  dělají skvěle. A v porovnání s jinými krajinami, je StarDance opravdu dobrá vlna, na kterou taneční sport naskočil, a dělají to excelentně.“

Od roku 2007 jste přísnou porotkyní taneční soutěže ČT Star Dance… když hvězdy tančí. Jak se cítíte v této roli?

„V roli porotkyně, nevím, zda přísné, jsem se v roce 2007 ocitla náhodou. Jsem za tuto příležitost vděčná, a je to nádherná příležitost, která mne v mém profesionálním životě potkala. Sedět na té židli je jedna věc, ale už jen poznat takové množství vrcholových sportovců, takové množství vynikajících umělců a tolik milých lidí, je obrovským obohacením mého života. Až v této soutěži jsem si uvědomila, jak důležité je  v životě umění. Lidé, kteří umění dělají, jsou tak kreativní, plní lidskosti. Umění je skutečně část života, kterou  nesmíme ztratit. Také sport je důležitý. Myslím si, že StarDance je  nádherně propojené umění a sport a nechci, aby mi v mém životě chyběl někdo z těch, které jsem za tu dobu potkala.“

Žila jste v emigraci, díky tanci procestovala kus světa. Co pro Vás znamená domov? Kde je ten Váš?

„Domov, to jsou pro mne lidé, kteří mne mají rádi. Domov je pro mne skupina lidí, kteří mají společný humor, kteří mají společná témata, kteří jsou schopni spolu diskutovat, bavit se.  Není to místo, ale jsou to lidé, kteří dělají domov.“

Tanec Vás provází celý život, je také Vaším koníčkem? Jak ráda odpočíváte?

„Samozřejmě, že je tanec můj největší koníček. Mám ráda hudbu, imitaci. Ráda tancuji i sama. A zda umím odpočívat? Myslím si, že neumím. Pro mne je odpočinek prostě změna činnosti. Já když například s mladými lidmi tancuji, dělám blbosti, tak pro mne je odpočinek si sednout k počítači, dělat v manželově kanceláři. Pro mne je odpočinek, také uklízet. Pro mne je odpočinek i číst knihu, ale jenom tak sedět, to není ono. Jen tak ležet na slunci na lehátku vydržím tak deset minut, pak už začínám hledat, kde bych vytrhala plevel nebo vzala do ruky koště a začala zametat, prostě něco dělat. Ležet, to není moje silná stránka a ani nikdy nebyla. Kdysi jsem ležela na lehátku, protože jsem chtěla být nejhezčí na koupališti v Martině, a to byl asi ten důvod, ale dnes již nechci být nejkrásnější na koupališti v Martině. Oddychování mi moc nejde, ale snažím se v tom zlepšit.“

Tatiana Drexler

Pochází z Martina, na Slovensku, kde se 12. února 1963 narodila. Vystudovala matematiku a tělesnou výchovu na Komenského univerzitě v Bratislavě.

Je podruhé vdaná a s druhým manželem žije v německém Hannoveru.

Foto: archiv Tatiany Drexler

Veronika Pechová

pro Taneční magazín