Samovyřazování ve StarDance a nejúspěšnější benefiční večer

Sedmý večer ve Stardance 2021

Sedmý večer patří k nejúspěšnějším benefičním StarDance, pro centrum Paraple se vybrala  doposud nejvyšší částka  21 a tři čtvrtě milionů korun.

Letošním rokem hýbe covid a způsobuje takové „samovyřazování“  párů. Lenka Nora Návorková si nejdříve stěžovala na prudkou bolest zad, ale později se ukázalo, že má covid. Podobně dopadl i zpěvák Mirai Navrátil, i jeho nemoc dostihla, jak sám říká, má ji už podruhé, ta první měla prý horší průběh, teď je téměř bez příznaků. 

Ale příznaky nepříznaky, podle pravidel BBC, nenastoupí-li  soutěžící dvakrát, v soutěži končí.  Na sociálních sítích Mirai uvedl: „Znamená to pro mě konec kapitoly zvané Stardance.  A pokračoval: Děkuji Ti, Leni, že jsi ze mě udělala skoro tanečníka, ač jak říká Tatiana Drexler, ‚som hrbatý.“

Benefiční večer Mirai ale ještě stihnul, za Lenku zastoupila Tereza Prucková.

V porotě opět seděl Václav Kuneš, Zdeněk Chlopčík stále bojuje s covidem.  Letos jsou to taková covidová  „škatule hejbejte se“ a nikdy dopředu nevíme, kdo vlastně nastoupí a kdo ne.

Celý večer se nesl v charitativním duchu, již tradičně pro Centrum Paraple. Ale změna  tu byla. Dříve byl  vždy jeden vozíčkář zapojen přímo do tance, ale tentokrát se stal pouze patronem vybraného páru. Možná z důvodu rizika nákazy během tréninků. Na úplný závěr večera se ovšem vozíčkáři objevili mezi tanečníky a k úžasu  všech diváků byli vyzdviženi na svých vozíčcích až ke stropu.  Marek Eben měl poněkud ztuhlý obličej během výkonu a pak jen tiše pronesl: „Ta odvaha!“

Tančila se rumba, tango a quickstep.  Na úplný úvod nastoupili mnohonásobní taneční mistři s vozíčkářem  a diváci žasli. Až to bralo dech.

A jak to zvládly naše zbylé taneční páry?

Tereza Černochová a Dominik  Vodička

Patronem páru byl Marcel Syrůček, dokonce přišel jen s berlemi,  nebyl ani na vozíčku, tak dobře se zotavuje v centru Paraple.  Tereza opět  odtančila krásně, i techniku zvládla a také získala pochvalu za krásnou práci paží od Tatiany Drexler. Jan Tománek ocenil především to, že  tělo Terezy v pohybech doslova dopluje, což  znamená, že má velmi dobře zvládnutou choreografii a tanec je jí jaksi vlastní. I Václav Kuneš chválil, prý nebylo ničeho ani moc, ani málo a pochválil dobrý pohyb. 32 bodů

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Patronem páru byl Miroslav Grill. Martina a Marek se inspirovali fotografií dělníků svačících na traverze během stavby mrakodrapu. Choreografie to byla zábavná, na pár se dobře dívalo, ale odborné oko poroty zkrátka zaznamenalo chyby.  Tatiana Drexler byla nadšená z těch okamžiků, kde nebyl quickstep, ale viděla větší krokové chyby. Václav Kuneš také prohlásil, že v tanci bylo hodně rekvizit, ale tanci chyběla ostrost.  Na nemilosrdné hodnocení řekla Martina mírně: „Máme své chyby, je to fér.“ A Richard Genzer si nenechal pro sebe poznámku: „Zlu říká fér!“ 25 bodů

Mirai Navrátil a Tereza Prucková

Patronkou páru byla Andrea Augustinová. Mirai tančil s náhradní partnerkou a zdál se trošku apatický. Ačkoliv Tereza se snažila a  během chvilky se naučila Lenčinu choreografii, Mirai jaksi nebyl ve své kůži. Richard Genzer ohodnotil tanec jako „dietní“.  A také si všiml, že Mirai během tance špulil rty. Řekl: „Možná by se Vaše rumba mohla jmenovat rtumba – když mi nejdou nohy, půjdou mi rty!“ Jan Tománek pochválil  zvedačky, ale z tance prý zbyly jen kroky a málo rumby. 28 bodů

Jan Cina a Adriana Mašková

Patronkou páru byla Rozálie Niké Mošovská. Jan Cina nezapře herecký talent, pokaždé také naprosto jinak vypadá a tentokrát ho Marek Eben přirovnal k podvodníkovi. Prý kdyby přišel něco nabízet k nim domů, určitě by mu nevěřil a nic by si nevzal. Richard Genzer konstatoval, že už by ani neslyšel poslední větu, jak rychle by zavíral dveře. V tanci nebyly žádné rekvizity, porota tedy byla dost spokojená. Byl to čistý tanec.  Tatiana ovšem zase připomněla, že Jan se hrbí, tanec byl prý umělecké dílo. Jan Tománek velmi ocenil netaneční prvky v tanci, prý by dal i patnáctku, ale nebýt těch částí v páru. A ty prý nemůže přehlédnout. Ovšem nevyzpytatelný Václav Kuneš udělil desítku. A Richard Genzer taky. 38 bodů

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Patronem páru byl Stanislav Zatloukal, který věřil, že ho pár nezklame. A to vlastně v případě Tomáše Vernera ani není dost dobře možné, protože jeho lehkost je v tanci něco, na co se vždy dívá dobře. Pár předvedl skvělý tanec, technika, rytmika a emoční prožitek, to vše tam bylo. A také čistý tanec bez rekvizit a scének. Richard Genzer řekl jen „skvělý výkon“, Tatiana Drexler ocenila krásnou a čistou rumbu, pro Jana Tománka to bylo výjimečné číslo a Václav Kuneš obdivoval tanec s partnerkou i bez ní. Ale naprosto nepochopitelně udělil jen 9 bodů! 39 bodů

Na závěr předvedly všechny páry společný tanec s vozíčkáři, jak bylo už zmíněno, úžasný výkon byl vyzvednutí vozíčku ke stropu (tančilo se na kladbu Fly Me to the Moon).

Co dodat, přestože se nevyřazovalo, covid vyřadil Miraie Navrátila a Lenku Noru Návorkovou.

Foto: Archiv České televize (použito s laskavým svolením)

Eva Smolíková

Taneční magazín

Ve StarDance všechno jinak!

Změna je život!

Přímým přenosem naší známé  taneční show provázejí  moderátoři Aleš Háma a Marek Eben!  

Tereza Kostková, neodmyslitelně patřící ke StarDance, má Covid a zastupuje Aleš Háma

Marek Eben říká: „Díky, že jsi nás v tom nenechal!“

Aleš Háma:  „Byl jsem nervózní a žena odletěla na dovolenou sama.  Měli jsme spolu oslavit její narozeniny.  Ale nechtěl jsem to pokazit ani Tereze ani Markovi!  A taková nabídka od StarDance  se neodmítá! Ženě vše vynahradím, slibuje Aleš.“

Oba: „Konečně jsme vyhověli těm, kteří chtějí stejnopohlavní pár!“ A navíc, každá žena by byla srovnávána s Terezou, ale tady to není možné…..!“  uculuje se Háma.

Ale i ostatní páry měly celkem jiné seskupení, divili se jistě všichni! A naštěstí se  nevyřazovalo!

Waltz, tango a  chacha!

Co dodat?

BBC by prý vyřazovala, ale Česká televize zabojovala a získala si  soucit v době koronavirové.  Nevypadl nikdo.

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Andrea Sestini Hlaváčková a Jakub Necpál

Tereza Černochová a Michal Kurtiš

Marika Šoposká a Michal Bureš

Zdeněk Godla a Tereza Prucková

Jan Cina a Adriana Mašková

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Foto: Česká televize

Eva Smolíková

 

Taneční magazín

Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel“. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém“ nekonečném seriálu „Ulice“ hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Roztančené divadlo dotančilo do finále

Původně plánované finále v březnu se neuskutečnilo, ale III. ročník v Praze zdárně proběhl

V sobotu 19. září se ve skoro zaplněném Divadle na Vinohradech konal již III. Ročník autorského projektu Tanečních kurzů Martina Šimka & Terezy Řípové „Roztančené divadlo Praha“

 původní sestavy soutěžních párů nezůstal kámen na kameni kvůli koronaviru,  přesto diváci nebyli  o nic ochuzeni! Naopak! 

Vše je jinak! Musíme smeknout klobouk před Martinem Šimkem, který z celé situace vyšel vítězně, soutěž uskutečnil a celé se to povedlo. Nutno dodat, že chyběla i jeho partnerka Tereza Řípová, která v důsledku koronavirové krize zůstala v New Yorku! Pozdrav od ní ale čtenáři uslyší v krátkém video záznamu. 

A nebyla to jediná změna. Dalo by se říci: Všechno je jinak!  Situace pro Martina Šimka nebyla jednoduchá a dokonce dva soutěžní tance, ve kterých účinkovala Tereza, nemohly být uskutečněny. Ovšem  závěrem – zvládlo se to i tak! 

V pražském klání se do projektu zapojilo 7 divadel. Mezi zúčastněná divadla patřila: Švandovo divadlo, Studo DVA divadlo, Městská divadla pražská, Hudební divadlo Karlín, Divadlo Bez Zábradlí, Vršovické divadlo Mana, divadlo Palace.

Každý ze soutěžících herců a hereček ve finále předvedl jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Ty pak hodnotila odborná porota ve složení: Kateřina Brožová, Otakar Brousek ml., Marek Lambora a loňský vítěz Vladimír Polívka,  na kterého se prý stály takové fronty, že se letošní soutěž musela uskutečnit ve větším divadle. (Dříve Švandovo divadlo, letos už Divadlo na Vinohradech)

Porotci Kateřina Brožová a Otakar Brousek ml. – Foto: Eva Smolíková

Konečné složení letošních soutěžních párů:

Marta Dancingerová a František Kopecký – Švandovo divadlo – Quickstep + Samba

Stanislava Jachnická a Jakub Necpál – Vršovické divadlo Mana – Slowfox + Jive

Eva Burešová a Martin Šimek – Hudební divadlo Karlín – Tango + Cha Cha

Jiří Hána a Veronika Jirků – Městská divadla pražská – Valčík + Cha Cha

Ladislav Korbel a Zuzana Šťastná – Divadlo Hybernia – Waltz + Samba

Jan Řezníček a Petra Stehnová – Divadlo Bez Zábradlí – Tango + Paso Doble

Milan Ligač a Michaela Nováková – Studio DVA Divadlo – Slowfox + Jive

Milan Ligač a Michaela Nováková – Foto: Eva Smolíková

 Kateřina Brožová, původně jedna ze soutěžících, nakonec odstoupila ze zdravotních důvodů, ale ! zazpívala během večera a usedla v porotě, takže o její účast diváci nepřišli.

Kateřina Brožová zazpívala – Foto: Eva Smolíková

Večerem provázeli Světlana Witowská a Libor Bouček, kteří nešetřili vtipem a s elegancí celou soutěž dovedli do úplného finále. A co víc! Bavili diváky v rouškách svou obavou z koronaviru a jakže to s nimi určitě velice špatně dopadne…. Libor byl už naprosto, naprosto zoufalý z každé věty, kterou vůbec slyšel a Vladimír Polívka ho v tom ještě podpořil…. Diváci se smáli pod rouškami, ale ve skutečnosti zřejmě nikomu úplně do smíchu nebylo, ostatně i Libor Bouček vyzval k tomu, aby nikdo nebezpečí  onemocnění Covidem19 nepodceňoval. Legrace je legrace, ale má samozřejmě své meze.  Nelze než souhlasit.

Moderátoři Světlana Witowská a Libor Bouček – Foto: Eva Smolíková
Vladimír Polívka – Foto: Eva Smolíková
Otakar Brousek ml. – Foto: Eva Smolíková

Jeden z autorů projektu, Martin Šimek celý letošní ročník shrnul následovně: Letošní ročník byl po všech stránkách opravdu mimořádný. V první řadě nové, větší prostory Divadla na Vinohradech. Dále pak spousta změn zapříčiněná nastalou situací v březnu a náhradním termínem v září. Přes toto vše jsme si přípravu užili a konečně tento III. pražský ročník dotáhli do úspěšného finále v podobě téměř vyprodaného Divadla na Vinohradech, které účinkujícím nadšeně aplaudovalo ve stoje.“

Taneční magazín říká: Bravo! 

Vítězem tipovací soutěže, kde mohli lidé hlasovat na sociálních sítích, se stal taneční pár Stanislava Jachnická a Jakub Necpál

Hlavním vítězem letošního ročníku se stal taneční pár –  Jiří Hána a Veronika Jirků (sál doslova  řval během jejich vystoupení)

Veronika Jirků a Jiří Hána – Foto: Eva Smolíková
A ještě tentýž pár… – Foto: Eva Smolíková

Diváci odcházeli po skoro 3 hodinách z divadla nadšení. Pomyslná laťka se opět posunula dál a všichni se již těší na IV. Ročník Roztančeného divadla Praha.

Michaela Nováková a Milan Ligač – Foto: Petr Mráček
Veronika Jirků a Petr Hána s trofejemi – Foto: Petr Mráček
Stanislava Jachnická a Jakub Necpál – Foto. Petr Mráček
Zuzana Šťastná a Ladislav Korbel – Foto: Petr Mráček
Petra Stehnová a Jan Řezníček – Foto: Petr Mráček
Účastníci II. ročníku této populární soutěže – Foto: Petr Mráček

Foto: Petr Mráček, Eva Smolíková

Video: Eva Smolíková

Text: Petr Mráček, Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN