Napínavé semifinále, skončila Iva Kubelková

Devátý večer ve Stardance 2023

Semifinále bylo tentokrát velice napínavé, protože se utkali samí dobří tanečníci a hledaly se už jen „blechy“.. Porota byla šťastná, že nemusela rozhodnout, vše bylo na divácích. Tento ročník byl podle slov Tatiany Drexler tak usilovný, tak dobrý, že to snad ještě v historii StarDance nebylo. Dokonce i podle Zdeňka Chlopčíka byly oba páry v rozstřelu fantastické.

Krásná, ale přísná Tatiana Drexler

 

 

Někdo ale skončit musí. Karta padla  na Ivu Kubelkovou a Martina Prágra.

Loučení tentokrát nebylo krátké, Iva je hovorná.  Samozřejmě všem poděkovala, ale byla vděčná i za to, že mohla být součástí projektu, který lidi spojuje v této době. Uvědomila si, že má obrovskou podporu ve své rodině  (dcery plakaly) a tu si prý bude pamatovat až do smrti. A velice, velice děkovala svému partnerovi, bez kterého by prý ve StarDance vůbec nebyla. Iva se stala jakýmsi prototypem šťastné partnerky, dokonce i Martin Prágr obdivoval vztah Ivy a jejího partnera. Prý se Iva pro něho stala velice inspirativní ženou a pochopil, jak se lidé ve vztahu k sobě mají chovat.  Ivu také potěšilo, že ji podpořily ženy a stala se i pro ně inspirací. Většinou prožívá spíše takové ty vzkazy, že už má všeho dost a to stačí…Jenže Iva sama si to nemyslí, že by všeho měla až tak dost.  A neopomněla vyzvednout i úlohu moderátorů, jejichž vlídné slovo pohladí.  O Martinu Prágrovi řekla, že je to kluk s čistým srdcem, který ji moc a moc povzbudil, pokud jde o tanec.

 

 

 

Objevil se tu poměrně nečekaný pár – Josef Maršálek a Ivana Chýlková

 

Zatímco Ivana rychle zmizela, Josefa Maršálka jsme se stačili zeptat na jeho celkové  dojmy

TM: Původně jste do StarDance jít nechtěl. Proč?

 

„To je jednoduché, měl jsem pocit, že do takové soutěže nepatřím a já nemusím být všude.“

 

TM: Ale nakonec jste přece výzvu přijal…

„Ano.  Různě mi volali lidé, kteří třeba už tančili, vyprávěli o svých zážitcích, anebo lidé, kteří nebyli pozvaní a rádi by byli, přemýšlel jsem dlouho, asi čtyři měsíce,  ale nakonec jsem souhlasil.“

TM: A co si odnášíte závěrem?

 

„StarDance je velice náročný projekt, mentálně i fyzicky. Ale pro mě to bylo ještě horší mentálně. Tady je většina tanečníků, kteří jsou zvyklí za prací dojíždět, je to jejich životní styl, nebo jsou z Prahy,  ale pro mě to tak není. Já jsem zvyklý žít se svou rodinou. Celkově to byl zážitek, ale pro mě jsou důležité dva momenty: začátek a konec, to je tedy finále 16. prosince. To je  takové světlo na konci tunelu….“

Děkujeme za rozhovor

 

Otvírákem večera se stalo duo Mensa Brothers, tedy Kristián a Marek, zatančili skvělý street dance.

 

 

Tančilo se paso doble, waltz, tango i rumba a valčík.

A jak se to párům povedlo tentokrát?

 

Iva Kubelková a Martin Prágr

Začali netypickou ‚zvedačkou‘  hned na začátku tance. Marek Eben to okamžitě komentoval, že zvedačka byla jako nanuk, jako eskymo, bílá (sukně) padá dolů a pak je tam ta špejle (Ivina noha). Tanec představoval příběh mezi mužem a ženou. Iva dodala: „ Svět nemůže být bez žen. Kdybychom byly jen krásné a něžné, tak by si s námi asi každý dělal, co by chtěl. Žena má mnoho aspektů, ty nesmíme potlačovat   a ukážeme to v našich dvou tancích.“ (27 bodů)

Richard Genzer jen zabručel, že svět  opravdu nemůže být bez žen, kdyby byl, tak by to asi  tancoval s Martinem. to by prý nerad. Tanec jako takový nijak nekomentoval. Podle Tatiany byla zvedačka krásná,  ale valčík má důraz na krok dva, to jí tam trošku chybělo, ale byl to velmi dobrý valčík,

Zdeněk Chlopčík zase viděl,  když pár  tančil v stínovém postavení, tak Iva stála příliš vzpřímeně, měla se více položit. Jinak protestoval  proti Markovi Ebenovi, tak krásná noha prý není  špejle, Marek se ale bránil, že to byl  kompliment, noha  je tak štíhlá, kdyby prý  řekl kornout… a hlahol zazněl  sálem.

Jejich druhý tanec ukázal opravdu naprosto odlišný aspekt ženy.  Marek Eben to okomentoval tak, že to je pár 7 let po svatbě. Vzpomíná prý na jednoho divadelníka,  který se oženil a řekl, že  ona před svatbou pila a teď pije on….

 

Tatiana Drexler ocenila  krásný nápad, v prvním tanci jemná žena a teď zlostná,  ale bylo to paso doble, nic  moc se tam nedělo, bylo to takové trošku nudné. Prý takový dobrý trabant, ale nebylo to porsche… Podle pohledů vedle sebe  se Tatiana opravila: „Aha, to se  už nesmí, no, tak průser..“

Zdeněk Chlopčík pokračoval: „Obě značky jsou Vaše…“. Podle něj byla společná část nádherná, měla dynamiku, ale když Iva tančila sama, bylo to strašně tvrdé, na ženu opravdu strašně tvrdé. I když je Iva naštvaná, musí v ní být přece svůdnost a něžnost, nejen zloba.

Richard si vzpomněl na svou ženu. „Když  jsme spolu chodili, tak jsme bydleli u mě, když jsme se vzali, najednou jsem bydlel u ní a vůbec jsme se nepřestěhovali!“ Tanec byl podle něj takový instantní, jíst se to dalo, ale domácí vývar to nebyl. Něco chybělo. Ale ocenil, že pár se za týden naučil dva tak těžké tance. (24 bodů)

 

 

Vavřinec Hradilek a Kateřina Bartuněk Hrstková

Marek Eben pravil: „Když mluvíme o ženách, tak  teď o mužích. Někde byl Vávra vyfocen  do půl těla. To už nebylo jen mužské tělo, to byla učebnice anatomie… tam bylo vidět všechno, snad i chrupavky. Doktoři tvrdí, že to máme všichni. Já jsem se dnes díval do zrcadla a musím říct, že se mi to daří velmi decentně skrývat… Vystřihl také Vávrovi kompliment, že už vyhrál v mužské kategorii. Upádloval dva dobré herce, zpěváka i cukráře. A také zmínil pověstné zvedačky: „Na Vás se člověk dívá trochu jako na horor, protože ví, že to přijde!“

První tanec ohodnotila Tatiana Drexler jako jejich nejlepší, muzikální,  krásný, krásné triky. Pravila soucitně: „Je mi Vás až líto, Váš život bez žen by byl tady jednodušší, Vy tančíte proti třem tak silným babám…“

Zdeněk Chlopčík ocenil také Vávrovy svaly,  dobré držení, v každé pozici všechno udrží, trošku mu vadilo,  že v tangu je zastavení,  ale u páru viděl  trošku ‚dojezd‘.

I Richard chválil skvělé držení,  prý měl sto chutí se Vávry chytit taky,  kdyby byl Vávra tyč v tramvaji, byl by Richardovo  oblíbené držadlo (26 bodů)

Na řadu přišel druhý tanec. Mezitím Vávra přiznal, že inkubační doba nového kroku je dlouhá… když si kroky vizualizuje, tak  prý neví, ale tělo si vše naštěstí pamatuje lépe než mozek.

Zdeněk Chlopčík to vnímal.  Vávra se naučí  precizně kroky,  poprvé viděl i pohyb do kyčle, ale právě přes tu obrovskou soustředěnost na techniku a navazující figury, není v tanci žádný prožitek, tedy není tam ani prožitek pro diváka. Jinak byl tanec krásný, složitý, perfektně zatančený, až na pár  kroků mimo hudbu, které katovi Zdeňkovi neušly. Poté ze začali s Richardem dohadovat a Tatiana jen podotkla, že jsou oba porotci nějak hrozně rozdivočení.

Pochválila Vávru, že tanec byl vskutku velmi dobrý,  líbilo se jí, jak Katka létá  kolem Vávrových uší,  jako by byla  vánek a ne kolem každých uší se dá tak krásně létat… (24 bodů)

 

 

Darija Pavlovičová a Dominik Vodička

Darija okouzlila. Zdeněk Chlopčík jí pochválil nádherný valčík, prý se v devátém kole naučila  solo točit, ale na nejvyšší známku by v tanci nesmělo být poskakování na druhou a  třetí dobu. Richard si pochvaloval po svém, prý když se mu něco líbí, tak ho to lechtá, zatímco ostatní mají husí kůži. A pár se mu prý nastěhoval do podpaží. Tentokrát byla přísná Tatiana, viděla nějaké nesrovnalosti v páru a desítku dá jen tehdy, když je oslovené její srdce (27 bodů)

Ve druhém tanci se představila Darija, jak ji neznáme. Byla to odvážná choreografie i odvážná muzika (Na ostří nože). A také tanec takový byl.

Richardovi ale vadilo, že Darijina snaha být ostrá měla vliv na rovnováhu.  Tatiana dokonce pronesla, že se o Dariju bála, aby nespadla ze stolu. Strach jí prý  vezme radost z tance a vezme jí i absolutní umělecký zážitek.

Zdeněk ocenil hudbu, skvěle zahraný příběh, citlivě reprodukovaný   hudební podklad, celkový dojem byl úžasný, chtěl dát nejvyšší známku, ale krutost na konci příběhu ho tak zabolela, že prý nemůže.

Richard zase protestoval, on prý dělal balet a balet krutý je… (27 bodů)

 

 

Eva Adamczyková a Jakub  Mazůch

Byli právě tak dobří, jak se od nich očekává. Podle Richarda Genzera  mají tance dávat radost a jemu pár  radost dává. Tatiana pochválila choreografii, velmi rytmickou, ale trošku jí vadily pokrčená kolena, což je Evin stálý problém.  Zdeněk Chlopčík také ocenil krásnou choreografii, hodně těžkou, udivilo ho, že ji Eva vůbec zatančila, ale skutečně nepropnula nohy. (26 bodů)

 

Ve druhém tanci byla Eva neuvěřitelně romantická. Ale Tatiana byla přísná, prý musí, protože všichni jsou velmi dobří. Líbila se jí čirost tance, to ano, ale ve waltzi chyběla délka pohybu. Zdeňkovi Chlopčíkovi se také velmi líbila čirost tance, Kuba prý nechal Evu vyniknout a vynikla její něžnost. Zdeněk prý vždy viděl Evu s přilbou, snowboardem a knírem, říkal si v duchu „Ježíšmarjáá“, ale už bude navždy vidět skvělou tanečnici. Richard řekl jen, že waltz to byl krásný, Eva tančit umí a on by rád jezdil na snowboardu jako Eva, což neumí. Ale Eva jako on klidně tančí. Zdeněk s Richardem měli neustále mezi sebou nějaké pře. I teď. Zdeněk oponoval: „Ty nejsi tak něžný.“ Richard se ale nedal: „No, tak nejsem ženská, i když, pojď sem…. a  Zdeněk křičel: „Néééé“. (29 bodů)

 

Porota tedy byla v divokém rozpoložení. My se můžeme jen zvědavě těšit, jak dopadne finále, zatím zůstává favoritkou Eva Adamczyková. Páry čekají čtyři tance, snadné to tedy nebude.

Držíme všem palce

 

 

Text a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

Samovyřazování ve StarDance a nejúspěšnější benefiční večer

Sedmý večer ve Stardance 2021

Sedmý večer patří k nejúspěšnějším benefičním StarDance, pro centrum Paraple se vybrala  doposud nejvyšší částka  21 a tři čtvrtě milionů korun.

Letošním rokem hýbe covid a způsobuje takové „samovyřazování“  párů. Lenka Nora Návorková si nejdříve stěžovala na prudkou bolest zad, ale později se ukázalo, že má covid. Podobně dopadl i zpěvák Mirai Navrátil, i jeho nemoc dostihla, jak sám říká, má ji už podruhé, ta první měla prý horší průběh, teď je téměř bez příznaků. 

Ale příznaky nepříznaky, podle pravidel BBC, nenastoupí-li  soutěžící dvakrát, v soutěži končí.  Na sociálních sítích Mirai uvedl: „Znamená to pro mě konec kapitoly zvané Stardance.  A pokračoval: Děkuji Ti, Leni, že jsi ze mě udělala skoro tanečníka, ač jak říká Tatiana Drexler, ‚som hrbatý.“

Benefiční večer Mirai ale ještě stihnul, za Lenku zastoupila Tereza Prucková.

V porotě opět seděl Václav Kuneš, Zdeněk Chlopčík stále bojuje s covidem.  Letos jsou to taková covidová  „škatule hejbejte se“ a nikdy dopředu nevíme, kdo vlastně nastoupí a kdo ne.

Celý večer se nesl v charitativním duchu, již tradičně pro Centrum Paraple. Ale změna  tu byla. Dříve byl  vždy jeden vozíčkář zapojen přímo do tance, ale tentokrát se stal pouze patronem vybraného páru. Možná z důvodu rizika nákazy během tréninků. Na úplný závěr večera se ovšem vozíčkáři objevili mezi tanečníky a k úžasu  všech diváků byli vyzdviženi na svých vozíčcích až ke stropu.  Marek Eben měl poněkud ztuhlý obličej během výkonu a pak jen tiše pronesl: „Ta odvaha!“

Tančila se rumba, tango a quickstep.  Na úplný úvod nastoupili mnohonásobní taneční mistři s vozíčkářem  a diváci žasli. Až to bralo dech.

A jak to zvládly naše zbylé taneční páry?

Tereza Černochová a Dominik  Vodička

Patronem páru byl Marcel Syrůček, dokonce přišel jen s berlemi,  nebyl ani na vozíčku, tak dobře se zotavuje v centru Paraple.  Tereza opět  odtančila krásně, i techniku zvládla a také získala pochvalu za krásnou práci paží od Tatiany Drexler. Jan Tománek ocenil především to, že  tělo Terezy v pohybech doslova dopluje, což  znamená, že má velmi dobře zvládnutou choreografii a tanec je jí jaksi vlastní. I Václav Kuneš chválil, prý nebylo ničeho ani moc, ani málo a pochválil dobrý pohyb. 32 bodů

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Patronem páru byl Miroslav Grill. Martina a Marek se inspirovali fotografií dělníků svačících na traverze během stavby mrakodrapu. Choreografie to byla zábavná, na pár se dobře dívalo, ale odborné oko poroty zkrátka zaznamenalo chyby.  Tatiana Drexler byla nadšená z těch okamžiků, kde nebyl quickstep, ale viděla větší krokové chyby. Václav Kuneš také prohlásil, že v tanci bylo hodně rekvizit, ale tanci chyběla ostrost.  Na nemilosrdné hodnocení řekla Martina mírně: „Máme své chyby, je to fér.“ A Richard Genzer si nenechal pro sebe poznámku: „Zlu říká fér!“ 25 bodů

Mirai Navrátil a Tereza Prucková

Patronkou páru byla Andrea Augustinová. Mirai tančil s náhradní partnerkou a zdál se trošku apatický. Ačkoliv Tereza se snažila a  během chvilky se naučila Lenčinu choreografii, Mirai jaksi nebyl ve své kůži. Richard Genzer ohodnotil tanec jako „dietní“.  A také si všiml, že Mirai během tance špulil rty. Řekl: „Možná by se Vaše rumba mohla jmenovat rtumba – když mi nejdou nohy, půjdou mi rty!“ Jan Tománek pochválil  zvedačky, ale z tance prý zbyly jen kroky a málo rumby. 28 bodů

Jan Cina a Adriana Mašková

Patronkou páru byla Rozálie Niké Mošovská. Jan Cina nezapře herecký talent, pokaždé také naprosto jinak vypadá a tentokrát ho Marek Eben přirovnal k podvodníkovi. Prý kdyby přišel něco nabízet k nim domů, určitě by mu nevěřil a nic by si nevzal. Richard Genzer konstatoval, že už by ani neslyšel poslední větu, jak rychle by zavíral dveře. V tanci nebyly žádné rekvizity, porota tedy byla dost spokojená. Byl to čistý tanec.  Tatiana ovšem zase připomněla, že Jan se hrbí, tanec byl prý umělecké dílo. Jan Tománek velmi ocenil netaneční prvky v tanci, prý by dal i patnáctku, ale nebýt těch částí v páru. A ty prý nemůže přehlédnout. Ovšem nevyzpytatelný Václav Kuneš udělil desítku. A Richard Genzer taky. 38 bodů

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Patronem páru byl Stanislav Zatloukal, který věřil, že ho pár nezklame. A to vlastně v případě Tomáše Vernera ani není dost dobře možné, protože jeho lehkost je v tanci něco, na co se vždy dívá dobře. Pár předvedl skvělý tanec, technika, rytmika a emoční prožitek, to vše tam bylo. A také čistý tanec bez rekvizit a scének. Richard Genzer řekl jen „skvělý výkon“, Tatiana Drexler ocenila krásnou a čistou rumbu, pro Jana Tománka to bylo výjimečné číslo a Václav Kuneš obdivoval tanec s partnerkou i bez ní. Ale naprosto nepochopitelně udělil jen 9 bodů! 39 bodů

Na závěr předvedly všechny páry společný tanec s vozíčkáři, jak bylo už zmíněno, úžasný výkon byl vyzvednutí vozíčku ke stropu (tančilo se na kladbu Fly Me to the Moon).

Co dodat, přestože se nevyřazovalo, covid vyřadil Miraie Navrátila a Lenku Noru Návorkovou.

Foto: Archiv České televize (použito s laskavým svolením)

Eva Smolíková

Taneční magazín

Ve StarDance všechno jinak!

Změna je život!

Přímým přenosem naší známé  taneční show provázejí  moderátoři Aleš Háma a Marek Eben!  

Tereza Kostková, neodmyslitelně patřící ke StarDance, má Covid a zastupuje Aleš Háma

Marek Eben říká: „Díky, že jsi nás v tom nenechal!“

Aleš Háma:  „Byl jsem nervózní a žena odletěla na dovolenou sama.  Měli jsme spolu oslavit její narozeniny.  Ale nechtěl jsem to pokazit ani Tereze ani Markovi!  A taková nabídka od StarDance  se neodmítá! Ženě vše vynahradím, slibuje Aleš.“

Oba: „Konečně jsme vyhověli těm, kteří chtějí stejnopohlavní pár!“ A navíc, každá žena by byla srovnávána s Terezou, ale tady to není možné…..!“  uculuje se Háma.

Ale i ostatní páry měly celkem jiné seskupení, divili se jistě všichni! A naštěstí se  nevyřazovalo!

Waltz, tango a  chacha!

Co dodat?

BBC by prý vyřazovala, ale Česká televize zabojovala a získala si  soucit v době koronavirové.  Nevypadl nikdo.

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Andrea Sestini Hlaváčková a Jakub Necpál

Tereza Černochová a Michal Kurtiš

Marika Šoposká a Michal Bureš

Zdeněk Godla a Tereza Prucková

Jan Cina a Adriana Mašková

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Foto: Česká televize

Eva Smolíková

 

Taneční magazín

Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel“. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém“ nekonečném seriálu „Ulice“ hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN