Rozhovor s herečkou STANISLAVOU JACHNICKOU:

„Tanec mi dal disciplínu i vnímavost k tělu“

Původně si STANISLAVU JACHNICKOU vybavuji ještě z DAMU, pod dívčím jménem Šťastná. A dá se říci, že na první pohled působí šťastně dodnes. Abych to čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU poodhalil blíže – a současně jsme společně zavzpomínali nejen na její profesionální taneční kariéru – nabídl jsem této herečce i uznávané dabérce prostor v rozhovoru.

A začali jsme zrovna nikoli šťastnou realitou:

Aktuálně se nedá opominout složitá situace kolem divadel a kultury všeobecně. Vidíte Vy sama pro kulturní život vůbec nějaké výraznější světlo na konci tunelu?

Při svém vrozeném optimismu, vidím vždycky světlo na konci tunelu. Nepříjemné je, že nevíme, jak ten tunel bude dlouhý a jestli se v něm neocitneme za půl roku znovu? Ale člověk musí mít nějakou naději, která je motorem pro přežití téhle situace. Po jarní karanténě jsme v divadle netušili, jestli se nám publikum vrátí. Stále nebyla situace úplně v normálu a lidé nevěděli, zda se představení uskuteční. A tak koupi vstupenek nechávali na poslední chvíli a my nikdy nevěděli, kolik přijde diváků. Ale byli jsme připraveni hrát za každou cenu i pro málo obecenstva. Lidé seděli v rouškách a podle závěrečného potlesku, který trval déle než obvykle, jsme pochopili, že jsou šťastni a vděčni, že mohou být součástí živé kultury. A ne jenom té internetové nebo televizní. I z tohoto důvodu věřím a doufám, že se k nám diváci zase vrátí. V létě jsem hrála na Kampě představení ,Meda´ o Medě Mládkové. A její manžel pronesl památnou větu, která je napsaná i na zdi Musea Kampa: ,Přežije-li kultura, přežije národ.´“

Jak Vy osobně kompenzujete současnou absenci vystoupení a natáčení?

Nijak. Beru to jako, že mám prázdniny. A o prázdninách člověk přece není nervózní, že nemá práci, ale věnuje se jiným věcem. Třeba sportu, čtení, vaření, procházkám. Občas dostanu práci v dabingu, kde jsem ve studiu sama a za sklem je zvukař. Nebo jsem teď, pro Vršovické divadlo MANA, kde také hraji, natočila podcast.“

Je obecně známa Vaše taneční minulost. Kde jste prováděla vůbec první baletní či taneční krůčky?

Od první do deváté třídy jsem třikrát týdně chodila do Lidové školy umění na obecnou přípravku, klasický balet a lidovky.“

 Navštěvovala jste také obligátní taneční?

Ano navštěvovala a ráda. Chodila jsem do ,Repré´ čili Obecního domu. A na zápis do těchto prestižních tanečních jsme, s maminkou, čekaly od pěti hodin ráno! Při lekcích, ale ani tak nešlo o to naučit se taneční kroky, jako spíš seznámit se s nějakým klukem. Bavilo mě to a byla to velká zábava – dámská volenka a moje načančaná maminka jako garde. Tuhle společenskou záležitost, sešněrovanou pravidly, jsem si kompenzovala řáděním na diskotékách. Tančila jsem třeba tři hodiny v kuse a snažila se za pochodu pochytat nejnovější trendy a styly.“

Kdo nebo co Vás tehdy později zavedlo do vyhlášeného tanečního VUSu?

Do VUS UK mě přivedla Eva Jeníčková, se kterou jsem chodila do Lidové školy umění. Byla velmi talentovaná. Naše lektorka paní Homolová jí na jednom našem vystoupení představila Janu Hartmanovi a ten ji vzal do VUSu. A to ona mi dala vědět, když byl vyhlášen konkurz do přípravky souboru. Přijali mě. A asi po roce jsem se dostala i do základního kádru. Na tehdejší socialistické poměry to byl velmi moderní soubor, který hodně točil a cestoval do zahraničí. Točili jsme hlavně víly v pohádkách, tanečnice v zahraničních filmech nebo i ,company´ pro zahraniční hudební klipy. Největším zážitkem pro mě byla měsíční stáž v Contemporary dance school v Londýně.“

 Co Vám tanec dal pro další uměleckou kariéru a i pro tu civilní?

Tanec mi dal disciplínu, emoční otevřenost, respekt a vnímavost k tělu svému i kolegů. Na rozdíl od herectví si zde nemohu pomoci slovy. O to pravdivější a citlivější musí být emoce, kterou musím najít uvnitř sebe a přenést ji na diváka. Což je velká průprava pro herectví. Velkým přínosem je, nejen na jevišti, ale i v civilu, dobrá koordinace pohybu a ovládání těla. A v neposlední řadě je teď pro mě jednodušší ztvárnit taneční role v činoherním představení. Třeba v divadle ABC tanečnici argentinského tanga v ,Drž mě pevně, miluj mě zlehka´ anebo v ,August, august, august´ naopak tanečnici samby a konečně v ,Tančírně´ – tanečnici procházející tanečními styly od roku 1918 do 2018. Můj poslední počin, kde jsem spojila tanec s hereckou nadsázkou, byla akce ,Roztančené divadlo´ ve Vinohradském divadle.“

S  Jiřím Hánou v inscenaci divadla ABC „Drž mě pevně, miluj mě zlehka”

 Na jaký žánr tance se ráda podíváte v televizi či naživo v divadle?

Na jakýkoliv, který má nápad a kvalitní provedení a tanečníci do toho jdou se zápalem, emocemi a energií na 200 %. Například se chystám (až to bude možné) na nedávno premiérované ,Bon Appetit´ v ND, které režíroval můj bývalý, velmi talentovaný kolega z VUSu Jan Kodet. A moc se těším, protože ukázky byly úchvatné.“

Jednou z Vašich prvních filmových rolí byla postava Olgy v nonkonformním snímku Oskara Reifa „Postel”. Vyhledala jste si tehdy tento poměrně netradiční projekt sama? Anebo si tvůrci zvolili Vás?

Tento, jak hezky říkáte, ,netradiční projekt´ měl obrovské ambice. Scénář vyhrál 2. místo v soutěži v New Yorku. Za kamerou stál Igor Luther a zaštiťovaly ho velké produkce. Takže i casting byl náročný a měl několik kol. Proto jsem byla velmi překvapená, že mě nakonec vybrali. Samotné natáčení bylo soubojem mezi režisérem Reifem a kameramanem Lutherem. Film je totiž černobílý, hodně si hraje se světlem a atmosférou. Režisér i kameraman měli svoji představu, ze které nechtěli ustoupit. Tím se dokončení o pár let protáhlo. Nicméně, je to ve výsledku skvělý film, oceněný několika cenami například v Cannes, Seattlu anebo Českým lvem.“

V „nováckém” nekonečném seriálu „Ulice” hrajete postavu Denisy Mastné, trvale zapojené do byrokratického a politického aparátu. Jaké máte v běžném životě zkušenosti s úřady i politikou?

S politikou nemám zkušenosti žádné a ani v tom směru nemám ambice. Co se týče byrokracie, tak mám zkušenosti asi jako každý, kdo přijde na úřad. Třeba si jdete pro razítko, ale to nedostanete, když nemáte papír od tamtoho. Ale ten nedostanete, když nemáte povolení od támhletoho a ten tamten není zrovna v úřadě a neví se, kdy bude. Anebo to má schvalovací lhůtu 30 dnů, ale když vidí, že na to spěcháte, tak se lhůta z nějakého důvodu ještě protáhne. No, jen o tom mluvím, už jsem vytočená. 🙂

Doma

Podstatnou částí Vaší filmové práce je i dabing. Jak Vám vyhovují současné způsoby práce? Někteří kolegové si stěžují, že se již často nenatáčejí souběžně ani dialogy, že každý herec namlouvá vše individuálně…

Moc ráda jsem chodívala na Kavčí Hory, kde se dabing natáčel po smyčkách. To znamená stále se dokola opakovala krátká sekvence několika vět, dokud jste jí nezahráli a neřekli perfektně. A ve studiu bylo tolik lidí, kolik jich ta scéna obsahovala. Odpovídali jsme si vzájemně a mělo to punc autenticity. Když jsem dabovala náročnější dialog a nešlo mi to, tak jsem si říkala, že to třeba bude těžké i pro kolegu a nebudu v tom sama. A naopak, když šlo o komediální dialogy, tak nás to tak vyhecovalo, že jsme občas úpravci vylepšili pointu. Dneska jsem ve studiu sama, třeba i jen 15 minut a mohu jet do dalšího studia. Stejně jako zkrácená doba ve studiu se ale, bohužel, zkrátilo i finanční ohodnocení. 🙁 .“

Prý jste si oblíbila poměrně netradiční sportovní odvětví – thajský box. Co Vás, křehkou ženu, k tomuto mužnému sportu přivedlo?

Tady Vás jen opravuji – nedělala jsem thai box, nýbrž kickbox. Hledala jsem něco, kde bych si zlepšila, po porodu, fyzičku a hrozně mě nebavily různé formy aerobiku nebo dámského posilování. Tréninky kickboxu mě vždycky úplně zničily, což mi vyhovovalo. Trénovala jsem třikrát týdně. Ale do ringu na zápas jsem si nikdy netroufla. Vzhledem k mému povolání jsem si chtěla udržet obličej bez šrámů a spokojila se jen s těmi náročnými tréninky.“

 K jakým dalším sportům máte blízko? Aktivně anebo divácky?

Na sport v TV se dívám jen, když je olympiáda nebo nějaké MS. A na živo chodím fandit synovi, který hraje profesionálně volejbal za Odolenu Vodu. Já sama jsem se sportem začala až v hluboké dospělosti. Trochu lyžuju, jezdím na kole, dělám spinning, lezu na stěně, občas se potápím… A před čtyřmi lety jsem, právě díky synovi, začala s volejbalem.“

S volejbalovým míčem

 V pardubickém angažmá byl s Vámi souběžně i populární, předčasně zemřelý, Vladimír Čech. Nepřivedl, vás ostatní kolegy, k jeho milovanému minigolfu či turistice?

Na Vláďu vzpomínám moc ráda. Kromě pardubického angažmá, jsme se potkali i v zájezdové hře ,Duchu, jsi přítomen´ a pár let jsme spolu hráli i v ABC a Rokoku. Uměl moc krásně a vtipně vyprávět o svém putování po Čechách, ale k turistice mě nepřivedl. Přivedla jsem se na cesty sama, když jsem ušla 120 km dlouhou pouť do Santiaga de Compostella. Ale co jsem díky Vláďovi zkusila je ,Woodkopf´. Jezdila jsem, s partou absolventů DAMU, na vodu. A Vláďa tam, z recese ještě s pár kolegy, založil nový sport ,Woodkopf´. Spočívá v tom, že se dva, je jedno, jestli muž či žena, postaví proti sobě s dvoumetrovou fošnou na hlavě a snaží se ji tomu druhému shodit. Nesmí se ale ani tělem, ani svou fošnou, dotknout soupeře. Vyžaduje to ,placatou hlavu´ a soustředění.“

Na civilním snímku na výletě

Co můžete prozradit ze svých současných profesních i civilních plánů, pokud tedy vůbec nyní plánovat lze…

Teď bych řekla ,vím, že nic nevím´. Pracovní plány se posouvají, divadlo teď posílá termíny od ledna… Mám nějakou práci domluvenou na jaro a pak na červen. Spíš bych, touhle cestou, pokorně naplánovala čtenářům pár kulturních tipů.

Až to bude možné, tak vás moc ráda uvidím ve Vršovickém divadle MANA na představení ,Ta třetí´ a ,5 za 1´. Anebo v divadle ABC na ,Tančírně´, či v Rokoku na ,Čapkovi´.“

Děkujeme za upřímný rozhovor, za závěrečné divadelní tipy a přejeme hodně trpělivosti a mnoho zajímavých rolí i výzev v, ne zas tak dalekém, budoucnu.

Foto: J. Hrášek, J. Khalifa a archiv S. Jachnické

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Roztančené divadlo jde dál…

Galavečer se přesouvá na nový termín v roce 2021

Jubilejní 5. ročník autorského projektu Martina Šimka & Terezy Řípové má za sebou první měsíc tréninků všech soutěžních párů a vzhledem k současné situaci přesouvá slavnostní galavečer v Městském divadle v Mladé Boleslavi z původního termínu 28. listopadu 2020 na nový termín – sobotu 6. února 2021 od 19.00 hodin.

Soutěžící páry v prvním měsíci tréninků svědomitě pilovaly a budou i nadále vybraný standartní a  latinskoamerický tanec. Oba tance a také společnou choreografii všech párů předvedou odborné porotě a diváckému publiku na slavnostním galavečeru v Mladé Boleslavi. V letošní odborné porotě zasedne například zpěvačka Martina Pártlová nebo vítězka posledního ročníku televizní taneční soutěže Stardance Veronika Khek Kubařová. Na galavečeru zatančí Veronika Bajerová a Tomáš Vořechovský vášnivé Tango a veselou Cha Chu, Monika Sommerová a Daniel Kecskeméti rychlý Quickstep a svůdnou Rumbu. Lenka Vlasáková a Jakub Vodička předvedou nedbale elegantní Slowfox a rytmický Jive, Filip Březina a Veronika Jirků romantický valčík či energické Paso doble. Svým pojetím Quistepu a Cha chou budou ve finále bojovat také Michal Slaný a Zuzana Šťastná. Na pódiu se představí rovněž Michal Vejdělek s Michaelou Novákovou něžným Waltzem a dynamickou Sambou.

Přeložení slavnostního galavečera jsme zažili už na jaře a kvůli pandemii přesouvali finále pražského třetího ročníku Roztančeného divadla. Je to pro nás i nyní velká výzva. Dát dohromady ideální termín, ve kterém musíme skloubit časové možnosti účinkujících, poroty a také divadla v Mladé Boleslavi není jednoduché. Ale nevzdáváme se a já jsem rád, že jsme takový termín našli v poměrně krátkém čase a budu doufat, že galavečer budeme moci uskutečnit,“ říká jeden z autorů projektu Martin Šimek a dodává: „Jsem rád, že i přes aktuální situaci neztrácí jednotlivé páry chuť do tréninků a věřte, že je opravdu na co se těšit.  Držím nám všem pěsti, ať se brzy vidíme v divadlech, koncertech a dalších kulturních akcích, nejen v rámci projektu Roztančeného divadla.“

Pro svoje favority mohou hlasovat také diváci a to přímo na stránkách www.roztancenedivadlo.cz. Vítězný pár získá pomyslnou cenu popularity. Aktuální informace o projektu je možné sledovat na internetových stránkách projektu, Instagramu, Facebooku a také na Youtube.  Vstupenky na slavnostní galavečer jsou v prodeji na internetovém portálu www.mdmb.cz nebo přímo na pokladně divadla. Stávající vstupenky zakoupené na původní listopadový termín zůstávají v platnosti Roztančené divadlo s podtitulem „V rytmu české energie“ jede dál.

Foto: archiv Roztančeného divadla 

Markéta Hanušová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

S hercem MICHALEM SLANÝM, krátce před soutěží „ROZTANČENÉ DIVADLO“

„Po tolika letech si zase zatančit v soutěži – mám z  toho respekt!”

Michal Slaný, sympatický herec, kterého si čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě vybavují coby porotce naší Fotosoutěže, se kdysi věnoval závodnímu tanci.  Jeho upřímná věta: „Na soutěžích jsem neměl rád porotu!” jistě vyloudila nejeden úsměv na tváři.

V roli člena poroty naší Fotosoutěže se snažil být spravedlivý, upřímný a s našimi výherci se osobně setkal. V letošním roce souhlasil se svou aktivní účastí v autorském projektu Martina Šimka a Terezy Řípové „Roztančené divadlo”.

Zeptali jsme se ho, jak se cítí a tak vůbec…

Tančil jste závodně, jsou tedy teď do Vás vkládány velké naděje a mluví se o Vás jako o možném vítězi. V „Roztančeném divadle” se ale utkáte také s hvězdami StarDance. Cítíte na svou osobu nějaký tlak? Popřípadě stres?

Spíše  mám před touto výzvou respekt,   po tolika letech  si zase zatančit v soutěži!”

 Máte ambice vyhrát? Jde Vám o vítězství nebo jen o účast?

 Potěší mě více, když to pro všechny bude zábava. Netoužím nějak po vítězství. Samozřejmě, někdo očekává, že po Vaškovi Jílkovi bych měl – pro divadlo – cenu obhájit. Pochopitelně se o to budu snažit, ale více se na soutěž těším. Doufám, že si to všichni užijeme a já si zavzpomínám na své mládí,  kdy jsem závodně tancoval. Moje touha je užít si to. No, a vítězství by byla tím pádem už třešinka na dortu. Ale i bez ní to rád a v pohodě přežiju 🙂 .”

Držíme – i za naše čtenáře – palce!

Text a foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Hvězdy soutěže StarDance i porotce fotosoutěže TANEČNÍHO MAGAZÍNU se utkají v Roztančeném divadle

Jubilejní V. ročník Roztančeného divadla Mladá Boleslav

Tisková konference v příjemné kavárně „Studia Dva“ oficiálně, ve čtvrtek 1. října, odstartovala jubilejní V. ročník autorského projektu Martina Šimka & Terezy Řípové Roztančené divadlo Mladá Boleslav.

Martin Šimek, autor projektu, tentokrát sám, bez Terezy Řípové

Vítěz posledního ročníku, herec Václav Jílek, reprezentoval právě divadlo Studio DVA. Díky tomu se tisková konference uskutečnila v prostorách jeho domovské scény, kde je také zatím putovní skleněná trofej od VR Glass Design. Kam poputuje tento rok?

Exkluzivní finálový večer, který bývá vyvrcholením celého ročníku se uskuteční v sobotu 28. listopadu 2020 od 19.00 hodin v Městském divadle Mladá Boleslav.

Ředitelka Mladoboleslavského divadla, Mgr. Janeta Benešová, se přijela podívat na nové soutěžící

Slavnostním večerem budou provázet Světlana Witowská a Petr Mikeska.

Michal Slaný, bývalý člen poroty fotosoutěže TANEČNÍHO MAGAZÍNU, kterého si mnozí čtenáři zřejmě dobře pamatují

Na tiskové konferenci představil jeden z autorů projektu, Martin Šimek, letošní soutěžící páry, kterými jsou zástupci jednotlivých divadel:

Lenka Vlasáková (Divadlo Palace),

Monika Sommerová (GOJA Music Hall),

Veronika Bajerová (Městské divadlo Mladá Boleslav),

Michal Slaný (divadlo Studio DVA),

Filip Březina (Městská divadla pražská)

Matěj Vejdělek (Městské divadlo Mladá Boleslav).

Míša Nováková a Tomáš Vořechovský, hvězdy StarDance, jsou také hvězdami Roztančeného divadla

V letošní porotě zasedne například jedna z účastnic prvního ročníku Roztančeného divadla Mladá Boleslav a vítězka 10. řady StarDance  Veronika Khek Kubařová nebo zpěvačka a členka oblíbeného uskupení 3v1 Martina Pártlová.

SOUTĚŽÍCÍ:

Lenka Vlasáková (Divadlo Palace) a její spolutanečník
Monika Sommerová (GOJA Music Hall) se svým tanečníkem
Domácí Veronika Bajerová z Městského divadla Mladá Boleslav a Tomáš Vořechovský
Rovněž místní Matěj Vejdělek (Městské divadlo Mladá Boleslav) s půvabnou Míšou Novákovou
Filip Březina (Městská divadla pražská) a jeho tanečnice
Michal Slaný se sympatickou tanečnicí

Video:

 V letošním ročníku máme, ačkoli je to jubilejní ročník Roztančeného divadla Mladá Boleslav, mezi soutěžícími čtyři zástupce pražské divadelní scény. Každý z páru si vylosoval, stejně tak, jak každý rok, jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Na oba tance nacvičí do konce listopadu různé taneční show,“ říká Martin Šimek, zakladatel projektu Roztančené divadlo. „Na galavečeru se diváci mohou těšit také na úvodní společnou choreografii,“ dodává Martin Šimek.

Martin Šimek v akci

Hlavního vítěze galavečera, který si kromě dalších hodnotných cen, odnese také putovní skleněnou trofej, zvolí odborná porota.

Podtitulem letošního ročníku je heslo „V rytmu české energie“. Celý večer budou Městským divadlem v Mladé Boleslavi znít české hudební hity v podání živé kapely „Gin in jam“ Jakuba Žítka.

Během tiskové konference

Svého vítěze (druhý vítězný pár) si mohou zvolit také diváci prostřednictvím on-line tipovací soutěže na stránkách www.roztancenedivadlo.cz.

Všichni za jednoho?

Aktuální informace o projektu je možné sledovat na internetových stránkách projektu, Instagramu, Facebooku a také na Youtube.  Zde  budou zveřejňovány příspěvky ze zákulisí a příprav projektu.

Vstupenky na slavnostní galavečer jsou v prodeji na internetovém portálu www.mdmb.cz nebo přímo na pokladně divadla.

Anebo jeden za všechny?

V sobotu 28. listopadu opět „Roztančíme Divadlo v Mladé Boleslavi“.

Generálním partnerem projektu je ŠKO-ENERGO a.s. a spolupořadatelem je již tradičně Městské divadlo Mladá Boleslav. Autorem a organizátorem projektu jsou Taneční kurzy Martina Šimka & Terezy Řípové s.r.o. 

Foto, video: Eva Smolíková

Text: Petr Mráček, Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN