»Opening«

Akrobaté z berlínského Analogu nazkouší v Praze novou show. Premiéra se odehraje 24. června 2021 v Azylu78

Když se sejdou přátelé a slaví, svět se zdá rázem krásnější. Již ve čtvrtek 24. června diváci Azylu78 zjistí, jak taková oslava vypadá, jsou-li vašimi přáteli vrcholoví akrobaté. Novocirkusovou podívanou nabitou nápady a energií přiveze berlínský soubor Analog. Představení „Opening“ bude zároveň oslavou jejich setkání s publikem po více než roce odloučení. Kromě disciplín jako jsou žonglování, cyr wheel, závěsná akrobacie, hoop diving, čínská tyč, handstandy či chůze po laně, čeká návštěvníky letní scény Jatek78 i svěží humor a nová autorská hudba. Po premiérovém uvedení následují dvě reprízy, z nichž druhá 26. června bude zároveň živě vysílána prostřednictvím projektu Film Naživo

Do Prahy se Analog vrací po třech letech a svou novou show připravují právě teď na Jatkách78 i přímo v šapitó ve Stromovce. „Už se strašně těšíme. Rok jsme se s členy Analogu neviděli pohromadě a nehráli jsme před živým publikem,” uvedl zakladatel souboru Florian Zumkehr. O Analogu říká, že na jevišti nehrají role, ale sami sebe. Jsou zkrátka parta přátel, co se sejde, aby oslavila život. S divokou i hravou energičností se k lepším výkonům a stále více a více odvážným kouskům rádi nechávají vybízet reakcemi diváků. Ti se sami mají cítit součástí show.

Na pódiu se potká jedenáct prvotřídních umělců, z toho osm akrobatů a tři hudebníci. Vedle akrobata Floriana Zumkehra vystoupí švédská akrobatka a hadí žena Manda Rydman. Ta stihla v září 2020 uskutečnit na Jatkách78 své sólové představení „Semaphore“. Z New Yorku dorazí akrobat a komik Richie Maguire. Dále se diváci mohou těšit na duo Maria Española a Carlose Zaspela s disciplínami čínská tyč a a hoop diving. Přijede také tanečník, akrobat a žonglér Bertan Canbeldek a Sarah Lindermayer, která představí novinku v podobě chůze po laně. Ole Lehmkuh předvede svůj um v cyr wheelu a hoop divingu. Poprvé do Prahy zavítá, zpěvačka původem z Izraele, Avia Shoshani a pianista Szabolcs Bognar . Spolu s bubeníkem a skladatelem Lukasem Thieleckem zahrají nové skladby.

Od prvního vystoupení Analogu v Praze uplynulo sedm let. Mají zde řadu skalních fanoušků i silné napojení na naše divadlo, kde byli několikrát rezidenčním souborem. Kdo má rád nový cirkus, tak určitě nebude litovat. Analog nikdy nezklame,” těší se ředitel divadla Jatka78 Štěpán Kubišta. Jejich poslední představení „FINALE“ právě na Jatkách78 nazkoušeli a odehráli v roce 2018, pak s ním hostovali půl roku v kabaretu „Chamäleon“ v Berlíně, a nakonec se s ním vydali na turné do světa. Zářili od kanadského Montrealu po australské Adelaide.

Štěpán Kubišta

Zážitek z nové show „Opening“ umocní i lokace šapitó, kde mohou akrobaté být zavěšeni z konstrukcí až jedenáct metrů vysokých. Nápaditou scénu, efekty a akrobatické výkony ocení všichni milovníci nového cirkusu napříč generacemi. A ty, kterým nedojde energie ani po představení, Analog zve na afterparty do venkovního divadelního baru Džungle BKAO.

Jedná se letošní první zahraniční návštěvu po pandemii koronaviru a o jediný zahraniční soubor vystupující v Azylu78. Na novou sezónu v kamenném divadle Jatka78 chystají mimo jiné: v říjnu představení „KNOT“ akrobatického dua Niki & JD z Londýna, v listopadu přijede se svou novocirkusovou show australský soubor Simple Space. Nový cirkus je v plánu i na leden 2022, kdy je v programu a již v prodeji představení „Sweat & Ink v podání hvězdného Barcode Circus Company z Kanady.

 

Ilustrační foto: Jakub Jelen, Jarka Chalasová, Jan Hromádko a Eva Smolíková

Magdaléna Novotná

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival tanečních filmů se těší na diváky i open air!

Tradičně v pražském biografu Světozor

Festival tanečních filmů se bude konat už posedmé a o jeho hlavní cenu se uchází 1 519 tanečních filmů! Přípravy jsou v plném proudu a organizátoři doufají, že to epidemická situace umožní a diváci 3. až 5. června zasednou do filmových sedaček.

Chceme živé diváky v kině, chceme s nimi zažít atmosféru festivalových premiér a živé napětí soutěžního klání. Možná nebudeme moci přivítat zahraniční hosty jinak než on-line, ale rozhodně se naděje na živé promítání nechceme vzdávat,“ říká výkonná ředitelka festivalu Petra Kašparová. Proto se festival kromě své tradiční lokace kina Světozor bude odehrávat také open air ve venkovních kinech.

Festival letos uvede velkolepé taneční snímky a jedním z nich bude česká premiéra oceňovaného dokumentu „Cunningham americké režisérky Ally Kovgan, který vznikl v mezinárodní koprodukci. „Film přináší unikátní – i dosud nezveřejněné – dobové záběry. Mapuje evoluci techniky a estetiky Merce Cunninghama od 40. do 70. let minulého století, a také jeho spolupráci s hudebním inovátorem Johnem Cagem a výtvarníkem Robertem Rauschenbergem. Ten půvab a energie svobodné a umanuté tvůrčí práce, kterou je film prostoupen, strhne každého, nejen milovníka tance,“ přibližuje umělecká ředitelka festivalu Jana Návratová.

Taneční filmy koronavirové éry

Diváci se mohou těšit i na další celovečerní filmy a premiéry, které organizátoři již brzy odtajní. Jednou z velkých událostí festivalu bude i jeho zahájení. V kině Světozor proběhne exkluzivně premiéra českých tanečních filmů, které vznikly v době koronavirové pandemie.

Ty filmy mají vynikající parametry a věříme, že budou vybrány na světové festivaly. Naši diváci by měli mít možnost je shlédnout a jejich tvůrci si zaslouží důstojné slavnostní uvedení. Proto jsme se rozhodli jim věnovat festivalový opening,“ dodává Jana Návratová.

Jana Návratová

Už v minulém ročníku vstoupil festival do rodiny světových soutěží. Zatímco se do té minulé zapsalo 350 snímků, letos se o hlavní cenu festivalu uchází 1 519 tanečních filmů.

Soutěž bude nesmírně silná. Filmy, které jsme vybrali do finále, jsou vynikající a myslíme, že bude opravdu těžké vybrat vítěze,“ komentuje Petra Kašparová. Festival uděluje hlavní cenu, kterou představuje křišťálová koule z dílny sklářského designéra Františka Jungwirtha a finanční ocenění 300 euro. Druhou cenu udělují diváci formou hlasování.

Zatím se festivalový program ještě usazuje a dotváří, a je jasné, že kromě speciálních projekcí open air budou ostatní večery ve velkém sále kina Světozor. Tam je také Festival tanečních filmů doma a tam se jeho tým těší na své diváky.

Stránky festivalu: www.tanecnifilmy.cz

Facebook: www.facebook.com/tanecnifilmy

Foto: archiv AMAZE.MEDIA

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor se zpěvákem HYNKEM TOMMEM

„Vidět ty rozzářené oči publika“

Hynek Tomm nedávno v TANEČNÍM MAGAZÍNU lidsky a dojemně zavzpomínal na Evu Pilarovou. Na přání mnoha našich čtenářů a zejména čtenářek s ním teď přinášíme i osobní rozhovor.

Kdy ve Vás uzrálo přání veřejně vystupovat, stát se zpěvákem?

Víte, že to si pamatuji přesně? Bylo to totiž 1. února, v den, kdy je v kalendáři jméno Hynek. A já jsem zrovna zpíval ve stejný den i čas na dvou soutěžích u nás v Chebu. Takže jsem přebíhal z kulturního domu do školy hudební, kde se druhá soutěž konala. Bylo mi tehdy jedenáct. Nakonec jsem zvítězil v obou soutěžích, a tak se postupně prozpíval až do Prahy. A tam jsem, v rámci celorepublikového finále, opět vyhrál. To se ví, že mě těch několik triumfů v soutěžích poznamenalo. Maminka, přátelé a mí nejbližší byli na mě patřičně hrdí. A znal mne kdekdo, nejen z Chebu a okolí.

Tehdy jsem si uvědomil, že stát na jevišti, zpívat a vidět ty rozzářené oči publika, je tím, bez čeho už nechci být.“

Jaký máte vztah k tanci?

Když jsem byl teenager, často jsem chodil na diskotéky, a tancovat mě moc bavilo. Později jsem ale zjistil, že ačkoli nemám problém s rytmem, paměť naučit se tanec na danou choreografii, to už mi jaksi nejde. Ukázalo se to už, když jsem uspěl v konkurzu pro tehdejší muzikál ,Jesus Christus Superstar´. Po dvou měsících úporného snažení tancovat právě na přesně danou choreografii, jsem to vzdal. A to mi s tancem pomáhala a radila zpěvačka Leona Machálková… No prostě, od té doby se raději dívám a obdivuji ty druhé.“

Chodil jste do tanečních?

Nechodil jsem tam přímo. Ale jenom jako divák si sednout na balkón a podívat se. Občas jsem si někdy odběhl na chodbu.  A tam si zkusil  pro mě ty takzvaně lehčí žánry. Naučil jsem se tak alespoň polku, valčík, ča-ča…“

Navštěvujete někdy, jako divák, baletní či taneční představení?

Upřímně, byl jsem takto jen dvakrát. Už kdysi ve Stavovském divadle. Dnes opravdu ani nevím na čem, ale pamatuji si, že jsem byl tenkrát opravdu ohromen.“

Hynek Tomm se již s oblíbenou Evou Pilarovou může od letošního jara objevit pouze prostřednictvím fotografií a filmových záznamů

V TANEČNÍM MAGAZÍNU jste se nedávno představil jako dobrý přítel zesnulé Evy Pilarové. Máte ještě v branži nějakého takového dobrého známého či staršího rádce?

V mém pěveckém životě se objevilo několik osobností, kterých si upřímně vážím. Eva Pilarová vždy byla a bude stále ta nej… Nějakou dobu jsme měli společný zájezdový pořad s paní Květou Fialovou. V něm jsme dokonce předvedli i společný duet pod názvem ,Tam na konci světa´, který vyšel i na CD. Paní Květa měla v tom duetu monolog. Posluchači jej mohli slyšet i na vlnách Českého rozhlasu. Květa Fialová byla přirozená, vyprávěla a vždycky s ní bylo tak příjemně. Teprve když odešla, uvědomil jsem si, jak mě její osoba ovlivnila. Že hodně z jejího  náhledu na život máme společné. Jinak v minulém roce jsme hodně jezdili společné pořady se Zuzanou Bubílkovou. A občas také s Valérií Zawadskou. Obě dámy je vždycky přímo radost poslouchat…“

Jak Vaše současná vystoupení ovlivnila koronavirová karanténa? Podařilo se odřeknutá představení přeložit na pozdější termín?

Ano, o některé koncerty jsem, kvůli opatřením kolem koronaviru, přišel. Některé se podařilo přesunout. Hodně mě zamrzelo, že jsem přišel o vystoupení v rámci festivalu FIJO s doprovodem Městského orchestru Cheb, pod vedením dirigenta Jiřího Smitka. Na to jsem se snad nejvíce těšil. Byli jsme domluveni, že zazpívám i píseň s názvem ,Město jediné“. Tu pro mě, jak se říká, přímo na tělo, napsal básník Josef Fousek. A jeho verše skvěle zhudebnil Zdeněk Hrubý. Skladba pojednává o mém dětství v rodném Chebu a současně je vyznáním mé mamince. Ta mi odešla v roce 2017. A moc mi chybí. Škoda. Nicméně za dva roky se tento festival opakuje, tak se budu těšit.“

Se Zuzanou Bubílkovou

Máte i herecké zkušenosti před kamerou, nakolik je tato práce pro Vás náročná?

Nevím, zda se v mém případě dá mluvit o nějakých zkušenostech. Samozřejmě jsem ale za to moc rád, a vážím si toho, že mě páni režiséři obsadili. Pro mě je herectví před kamerou, oproti zpívání, obor hodně náročný. Poprvé jsem se ocitnul před kamerou v pohádce ,Kluci, to je víla´, kde jsem si zahrál dvojroli čerta a zpěváka. Tu pohádku režíroval Milan Růžička a hráli v ní takoví mistři herectví, jakými jsou Jan Přeučil, Jan Čenský i další. Tak to je pak tréma o to větší. Pak jsem se ocitnul ve filmu ,Kameňák 3´ pana režiséra Zdenka Trošky. Tam jsem zpíval ústřední píseň ,pod filmem´ i v titulcích. A odehrál tam i malou roličku… Určitě za všechno jsem moc rád a jak se říká: ,Práce plodí práci´.“

Co chystáte na nadcházející sezónu?

Být, kvůli koronaviru, skoro čtyři měsíce doma a nic nedělat, to není nic pro mne… Kromě přípravy koncertů vánočních a pořadů se Zuzanou Bubílkovou, jsem začal více pracovat do studia a připravovat si nový repertoár. Po vloni vydaném CD ,Hynek Tomm zpívá Fouskoviny´, kde pro mne deset textů napsal básník a textař Josef Fousek, se chystám vydat nové album. Bude takzvaně zimní, které bude žánrově obsahovat pop, klasiku, šanson, vyšší populár… Jinak začátkem léta bychom měli dokončit natáčení klipu na jednu z mých zbrusu nových písní. Tentokrát je to svižná poprocková pecka s názvem ,Vítr´, kterou mě složil Pavel Ryška.“

Potěšilo Vás, jako tam bydlícího, že jste vyšel ve výpravné publikaci o sídlišti Černý Most?

Na Praze 14 Černém Mostě bydlím skoro už dvacet let. A už bych se nepřestěhoval. Když jsem začínal se zpěvem v Praze, vyšla publikace ,Praha 14 ve fotografii´, pro kterou jsme nafotili i křest mého CD s tehdejšími redaktory a místostarostou. Nyní jsem byl velice potěšen, že si na mne opět vzpomněli a zařadili mezi osobnosti této městské části.“

Hynek Tomm je i autorem knížky, která mu vyšla v roce 2018 v nakladatelství Petrkllíč

Jaké máte koníčky a hobby?

Jsem filmový maniak. Zhruba do druhé hodiny v noci koukám na filmy, potom ovšem vstávám až kolem desáté. Nejraději mám psychologické filmy a filmy podle skutečných událostí.“

Co byste závěrem popřál čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU a kam byste je pozval na svá vystoupení?

Popřál bych vám co nejvíce čtenářů! Popřál bych nejenom čtenářům, ale všem lidem to, co je nejdůležitější, a to je zdraví! Jinak u této příležitosti srdečně pozvu na určitě zajímavou akci ,Plavba po Vltavě – Zpívá Romantický tenor Hynek Tomm´. Ta proběhne 5. září 2020 ve 12.30. Anebo třeba na Vánoční koncert 3. prosince do Nuselské radnice v Praze 4. Závěrem úplně všem popřeji krásné příští dny.“

Při setkání s příznivci Hynek září

Děkujeme za upřímný rozhovor. A těm, kteří se chtějí o Hynkovi dozvědět například data jeho vystoupení, doporučujeme odkaz na jeho stránky www.hynektomm.cz, kde se dočtou i mnohé další. A přejeme mu, ať se i nadále daří v profesním i osobním životě.

Foto: archiv Hynka Tomma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Osobnosti a „Křídla motýlí“ v Horních Věstonicích

Martin Maxa, Marcela Březinová, Martin France, Kamila Nývltová, Tomáš Ringel i Martin Harich netušili, že si letos (nejen) na Moravě už nejspíše nezazpívají… 

Byť na šestém ročníku, tak se několik zpěváků sešlo vlastně poprvé na benefičním koncertu „Křídla motýlí“ v obci Horní Věstonice. A to díky politické přestřelce v Dolních Dunajovicích, kde tato benefice musela uměle skončit.

Zpěvák, herec a organizátor (nejen) tohoto koncertu – Martin France
A tentýž s mikrofonem na pódiu

Ale celý koncert se – po roční pauze – podařilo uskutečnit v malebném prostředí Sportovně-kulturního areálu Horních Věstonic, s krásnými kulisami Pálavy.

Idol dívek i dam Martin Maxa

A tak do jihomoravských hornověstonických vinic přijeli pomoci charitativní organizaci „Debra“, pro pacienty s nemocí motýlích křídel, například zpěváci: pop-rocková Marcela Březinová, kytarista, zpěvák, skladatel a malíř v jedné osobě Martin Maxa, muzikálová zpěvačka Kamila Nývltová, která byla na Pálavsku poprvé a tuto oblast si přímo zamilovala. Anebo slovenský světoběžník s kytarou Martin Harich, či mladý a velmi šikovný muzikálový zpěvák Tomáš Ringel. A v neposlední řadě Martin France, který tento projekt už pošesté připravil.

V šatně bylo veselo (i přes bezpečnostní a hygienická opatření, která naznačuje páska v pozadí)

Odehrávalo se to ještě chvíli před druhým nouzovým stavem. Tak diváci přišli s rouškami a seděli poctivě v rozestupech. Svou vděčnost za to, že se mohou pobavit a zazpívat si, což již není v době vydání článku možné, dávali najevo interpretům hlasitým potleskem. A pak, ve finále, ovacemi ve stoje, což se tehdy ještě mohlo!

Marcela Březinová v akci

Po společném závěrečném songu Marcely Březinové, se všemi interprety, „Snad za to může láska“ si diváci pod venkovním pódiem vytleskali ještě přídavek. Takže překvapení zpěváci, po chvíli bádání, vylovili písničku „Není nutno“ od Jaroslava Uhlíře. Ta obsahově přesně seděla na současnou koronavirovou krizi. A to ještě vůbec netušili, že to je pro všechny zúčastněné jedno z jejich posledních veřejných zpívání, kvůli zákazu zpívání v celé ČR, které platí od tohoto pondělí 5. října.

Závěrečná finálovka

Závěrečné slovo patřilo moderátorce večera Michaele Doležalové a s ní se všichni shodli na tom, že se napřesrok opět v září potkají jak interpreti, tak diváci na stejném místě v Horních Věstonicích.

Tak věřme, že snad při stejně úspěšném 7. ročníku benefičního koncertu „Křídla motýlí“…

Foto: Martin Production

Martin Production

pro TANEČNÍ MAGAZÍN