Rozhovor s malířkou, grafičkou, sochařkou a keramičkou IVOU FIALOVOU

„Taneční zkušenost je pro výtvarníka k nezaplacení.“

Iva Fialová patří k výrazným výtvarným tvůrcům střední generace. Její plátna se objevují v řadě veřejných i soukromých sbírek v Čechách, na Moravě i v zahraničí. S jejími ilustracemi se můžete setkat v řadě knížek. Možná, že jste drželi v ruce dlouhohrající desku či kompaktní disk, jehož obal pochází z jejího ateliéru? A jelikož Ivě Fialové není cizí ani umění taneční, vypravili jsme se za ní, kousek za západní hranice Prahy, do malebných Řevnic, s otázkami pro dnešní rozhovor…

Jste původně z Moravy, tak jistě máte blízko k tanci a folklóru?

Jsem ze severní Moravy, ale v době mého dětství, prožitého na Valašsku, folklór poměrně paběrkoval. Když srovnám dnešní situaci, kdy se ve městě mého mládí, kam se dodnes vracívám, koná několik folklorních festivalů do roka, tak mám radost. Lidé znovu hledají své kulturní kořeny, které byly zpřetrhány. A to je dobře.“

Tancovala jste někdy v lidovém kroji?

Jako dítě jsem zpívala v pěveckém sboru, avšak nikdy jsem netančila v kroji. Ačkoli doma byly krásné hanácké kousky po mamince, já sama jsem vlastní kroj nikdy neměla. Vyrůstala jsem na Valašsku v době takzvané normalizace a tehdy se upřednostňovala spartakiáda před folklórem. A já jsem navíc byla introvertní dítě uzavřené do sebe, které svět raději pozorovalo, než by se aktivně předvádělo. Tehdy mi stačily pastelky, barvy a knihy, kde jsem čerpala veškerou inspiraci a objevovala rozmanitost světa.“

Pastel Ivy Fialové „Tanečníci“.

A někdo jiný z rodiny měl bližší vztah k tanci, k pohybu?

Mám tetu, která byla trenérkou krasobruslení. Ta shledajíc ve mně jistou ladnost pohybu, pokoušela se po jisté období ze mne udělat tanečnici na ledě. Jenže ono to na té zmrzlé vodě setsakramentsky klouzalo. A já mám za všech okolností ráda pevnou půdu pod nohama. Ne, příliš mnoho naučeného drilovaného koordinovaného pohybu – to jsem v dětství opravdu nezvládala…“

Takže to vedlo spíše k opačné reakci?

Velká změna u mne nastala v šestnácti letech. Zkušenost s běžnými tanečními kurzy ve mně konečně nastartovala touhu po sebevyjádření pohybem. Samozřejmě byla v tom i právě se probouzející koketerie mládí. Vždy však byla u mne důležitá hudba. Její harmonie jsem vnímala celým tělem a nutkavá touha přetvářet její melodii v pohyb mi pak nadlouho zůstávala ve volnočasových aktivitách myšlených vážně i nevážně.“

Tudíž jste chodila do klasických tanečních?

Jak už jsem se zmínila v předchozí odpovědi. S temperamentem dlouho kroceného dítěte jsem se vrhala do všech možných amatérských tanečních kurzů, standardních tanců pro pokročilé. Mému naturelu nejlépe vyhovovaly latinskoamerické tance a vyloženě jsem vzplanula pro španělské flamenco.“

Na jaký taneční obor si dnes koupíte lístky do divadla?

Bude to balet. Divadlo je pro mě svátkem. A svátek se přece musí oslavit dokonalou a vznešenou krásou klasického pohybu.“

Tato olejomalba Ivy Fialové nese název „Taneček“

A na jaký z druhů a žánrů tance se podíváte ráda třeba v televizi?

Opět upřednostním balet, možná nějaké moderní alternativy, či latinskoamerické tance, tribal tance. Ale určitě to nebude varietní taneční show. Varieté, cirkus a ohňostroje mne neoslovují.“

Sledujete na obrazovce i sport?

A pak se ráda dívám na krasobruslení, neb to je velice fyzicky náročný tanec na ledě. Ačkoli mě tehdy teta nepřesvědčila k jeho provozování, i tak ve mně k tomuto sportu zůstal obdiv i láska.“

Co děláte pro svou kondici aktivně? Sportujete?

Kupodivu, ačkoli jsem z horského městečka, nemám ráda lyžování. A ani kolektivní sporty. Jsem osamocený pěší turista po horách – při dlouhých pochodech mám totiž čas přemýšlet. Jsem dobrý plavec, neb voda je spojena s hloubkou niterného života a podvědomím. A pak ještě donedávna jsem byla vášnivá tanečníce flamenca a kalbelie. Kalbelia vznikla v Radžastánské poušti, byla provozována cikány, kteří díky svému kočovnému životu přivezli tento tanec do evropy, potažmo Španělska, kde toto dalo základy pro dnešní flamenko. Ovšem, po několika veselých tanečních  historkách s neblahými zdravotními následky již volím poněkud klidnější tělesné aktivity.“

Grafika z ateliéru Ivy Fialové se jmenuje „Ryba“.

Jste malířka, grafička, sochařka i keramička. Jak tyto výtvarné obory navzájem střídáte?

V samém začátku jsem studovala grafiku. Ne že bych to tak černobíle v životě chtěla, ale byl to základ, jako je kresba základem výtvarného vyjádření. Ne vždy, ale velmi často potřebuji kresebnou myšlenku podpořit barvou, která má schopnost dát obrazu emoční náplň, která je občas i důležitější než kresba sama. A samozřejmě jsem sáhla po olejových barvách, neb olej na rozdíl od akrylu voní. Nevím už kdy se mi v procesu tvorby stalo, že jsem pocítila potřebu objekty z pomalovaných a pokreslených ploch zhmotnit, ale to, že jsem to udělala mne posunulo do další dimenze imaginárního světa. Jen upřesním – moje socha má podobu komorní keramické plastiky, jiný materiál jsem zatím nezkoušela.“

Ilustrujete rovněž knížky. Pracujete raději na těch, jejichž autory již jako čtenářka znáte? Anebo Vás lákají autoři a díla Vámi zatím nepřečtená?

Samozřejmě je pro autora časově snazší, ilustruje-li látku, se kterou je již seznámen. V tom ohledu bych se jednou chtěla vrátit k F. M. Dostojevskému, kterýž byl kdysi i námětem mé diplomové práce na VŠUP, a který mne chytil za srdce. Také mne vždy lákala existencionálně filosofická literatura Ladislava Klímy se svými rozervanými do morku kostí sebedrásajícími se hrdiny. Avšak jsem člověk také velmi zvědavý, a proto vítám vše nové, kde je naděje, že se dozvím cokoli, o čem jsem doposud neslyšela, neviděla. Upřednostňuji filosoficko-psychologická témata, literaturu faktu, absurdní komedie…“

Olej „Jezero“ patří k dalším dílům Ivy Fialové

Inspiroval Vás někdy tanec či balet k nějakému výtvarnému dílu?

Vždycky jsem na svět nahlížela v jeho komplexnosti, a tak bytostně vnímám propojení mezi různými formami umění. Od hudby, bez které si nedovedu představit den, je přímá linie k tanci a pohybu, od tance k výtvarnému ztvárnění pohybové linky. Samotný pohyb štětce na plátně je tanec. Na mých obrazech je to doufám znát. Maluji figury v akci a v uvolněných liniích. V tom mi velmi pomohla osobní zkušenost s tancem. Ono totiž dost dobře není možné neustále běhat, hledat a přemlouvat jakékoli tanečníky, aby postáli modelem. Aby vám předvedli nějaký pohyb, který chcete zaznamenat, a kterému stejně jako prostý divák nemusíte rozumět nebo ho procítit. Proto je taneční zkušenost a paměť k nezaplacení. Prostě a jednoduše: ten sebemenší náklon těla či postavení v prostoru cítím, sama ho naznačím a zaznamenám na plátno.“

Jaké aktuálně chystáte výstavy?

V současné době chystám v Praze v říjnu výstavu nazvanou ,Návraty´, v prodejně i pivní kavárně nakladatelství Volvox Globator, se kterým jsem spolupracovala na ilustracích knih. Na pražském Žižkově budu vystavovat především grafickou tvorbu, suché jehly, lepty a linoryty společně s jedním ústředním olejem.“

Co Vás čeká v nadcházející výtvarné sezóně 2017/2018?

Jak už jsem řekla, aktuálně říjnová výstava. Také chystám další tři projekty, které nechci dopředu prozrazovat. Jen snad to, že dva z nich budou na jihu Čech, A mezitím stále průběžně spolupracuji na ilustracích pro nakladatelství Economia.“

 

Grafický list Ivy Fialové se jmenuje „Duše“.

Na co se těšíte o nadcházejícím podzimu?

Daleko víc, než na vernisáže se těším na práci samotnou, mám nachystány nějaké nazrněné zinkové plechy na nesmírně pracnou grafickou techniku zvanou – mezzotinta. Tu jsem prozatím málo prozkoumala, tak se na takovou práci opravdu těším. Ale samozřejmě se těším i na ty vernisáže a výstavy jako takové. Vidět svou práci prezentovanou na místech přístupným veřejnosti s interakcí diváka je vždy příjemná součást tvorby. Navíc pro mne je to také vždy inspirující sebereflexe.“

 

Zraněná Iva Fialová s autorem rozhovoru Michalem Steinem na výstavě v roce 2013.

Díky za pěkný a příjemný letní rozhovor.

 

Autorka výtvarných prací: Iva Fialová

Foto: Petr Packan, archiv Ivy  Fialové  a Iva Fialová

Ptal se: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Uvidíte zcela vídané a uslyšíte zcela slýchané v zapomenutelné show k nepopukání! To je Cirkus svobody

Co nás čeká v NoD v  únoru 2017?

 

 

 

4/2 Maso krůtí: Cirkusvobody 20:00/So
DIVADLO Uvidíte zcela vídané a uslyšíte zcela slýchané v zapomenutelné show k nepopukání! MASO KRŮTÍ zplodilo další autorskou inscenaci. Zaprvé proto, že o svobodě se žvaní líp v manéži než v hospodě. A zadruhé na tenhle typ umění nemají na pracáku kolonku. Režie a dramaturgie: J. Fleglová a kol. Hrají: K. Smržová, E. Soukupová, M. Sobotková. -> 150 Kč

6/2 FREE MONDAYS | STARTÉR Radia Wave: ETTE ENAKA (CZ), SILVER SPRINGS (CZ) 20:00/Po
HUDBA | alternative, indie, rock V rámci speciálního vydání Startéru Radia Wave vystoupí tentokrát znojemští Ette Enaka, kteří holdují alternativnímu rocku. Doplní je americko-česká formace Silver Springs, kteří svou inspiraci hledají třeba v kapelách jako Foo Fighters, Kings of Leon, ale i Bon Iver. Všichni hudební objevitelé by určitě neměli vynechat! -> FREE

7/2 Za hranice jsoucna – pojem reality v uměleckém díle. 18:00/Út
GALERIE Audiovizuální prezentace umělců zastoupených na výstavě Trikadelia aneb Tři strany jedné mince. Autoři představí svou tvorbu v kontextu zdánlivě jednoduchého tématu jakým je jsoucno či realita. Umělci: J.Geltner, J.Gemrot, J.Kadlecová, D.Možný, J.Šrámek a V.Vlková. Host: Jiří Machalický. -> FREE

8/2 PKF Prague Philharmonia: Krása dneška / PETR KOTÍK x JAN RYCHLÍK 20:00/St
HUDBA Gratulační koncert bude oslavou jedné z nejvýraznějších osobností soudobé hudby – českého hudebního skladatele, dirigenta a flétnisty Petra Kotíka. Neúnavný propagátor evropské a americké avantgardy žije od roku 1969 v USA, na svou rodnou zem ale nezapomíná a buduje i zde platformu pro uvádění nové hudby – festival Ostravské dny. Zásadní inspirací Kotíkovy tvorby jsou myšlenky amerického skladatele Johna Cage, na večeru s PKF – Prague Philharmonia však zavzpomíná na svého učitele kompozice Jana Rychlíka, mistra rytmizace slova a filmové hudby (např. Limonádový Joe, Hudba z Marsu či O věcech nadpřirozených). -> 300 Kč / 200 Kč / 100 Kč

12/2 Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci 20:00/Ne
DIVADLO Šance, že zemřeme při teroristickém útoku je stejná jako ta, že vyhrajeme hlavní výhru v loterii. Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích: A. Linhartová, K. Vágnerová, J. Meduna, J.Roskot a Killiekrankie. Režie: K. Jandáčková. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

Vernisáže:

15/2 – 17/3 Pavel Příkaský & Miroslava Večeřová: Images That Occupy Thoughts 19:00/St
GALERIE Výstava Pavla Příkaského a Miroslavy Večeřové rozpracovává princip „pohybu z plochy obrazy do prostoru“. Malíř Pavel Příkaský a fotografka působící na londýnské scéně Miroslava Večeřová tvoří dlouhodobě již výraznou uměleckou dvojici s jasně rozpoznatelným rukopisem vycházejícím z Příkaského jemné malby, fotografického vidění Večeřové a jejich prolínání se v různých typech instalačních zásahů a uzpůsobování si fyzického či imateriálního prostoru galerie. Výstava Images That Occupy Thoughts pak rozvíjí tvůrčí koncept této autorské dvojice a volně navazuje na jejich dřívější projekty. Kurátor: P avel Kubesa. -> FREE

15/2 – 17/3 Ladislav Tejml: Everything’s Gonna Be Alright 3 19:00/St
VIDEO NoD Spěje svět k temným zítřkům, nebo se jen opájíme vzrušující katastrofickou fikcí. Dokážeme se vysoukat ze sevření virtuální anakondy, nebo si stačí povolit opasek. Jsou ty návleky skutečné, nebo trochu větší příliv metainformací. Píše tento text člověk, nebo jsem si pořídil nové boty? Ladislav Tejml v loňském roce představil pražskému publiku projekt autorských webových stránek Click by click. V připravované panoramatické projekci pro galerii Video NoD rozvíjí specifickou vizuální koláž 3D animací. Kurátorka: Veronika Zajačiková. -> FREE

22/2 David Greig: Evropa 20:00/St
DIVADLO | PREMIÉRA Dva uprchlíci se ocitnou na nástupišti malého železničního nádraží v malém městě kdesi uprostřed blíže nepojmenované postkomunistické země v srdci Evropy. Jenomže tohle nádraží bylo právě uzavřeno, vlaky už tu nezastavují – ani pro ty, kteří by chtěli odsud pryč, ani pro ty, kteří sem míří. Dva špinaví, cize vypadající lidé městečko zneklidňují, jejich přítomnost se brzy stane katalyzátorem mezilidských vztahů jeho “slušných občanů“. Režie: V. Čermáková. Dramaturgie: N. Preslová. Překlad: M. Zahálka. Hrají: E. Maximová, M. Štípková, J. Horák, H. Chmelař, P. Kozohorský, R. Němec, J. Pěkný a Z. Velen. -> 250 Kč / 150 Kč

23/2 NoD Kviiiz 20:00/Čt
Další vydání vědomostního zápolení na vlnách vašich mozkových závitů. Přijďte si oprášit své vědomosti a nevědomosti. Registrace týmů (max. 4 osoby) probíhá od 19:30 do 19:50. -> FREE

24/2 Nebeský – Trmíková & NoD: Miluji tě jak po smrti 20:00/Pá
DIVADLO Životní příběh Gottfrieda Benna a Else Lasker-Schülerové. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí se projevilo v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo – židovské symbiózy. Režie: J. Nebeský. V hlavních rolích: L. Trmíková a K. Dobrý. Hudba: E. Viklický a M. Dohnal. Výtvarná složka: I. Korpaczewski. Kostýmy: P. Vlachynská. -> 250 Kč / 150 Kč

26/2 Jana Vrána & NoD: Resolution 18:00/Ne
DIVADLO | MALÁ INVENTURA 2017 „Změnila jsem sama sebe…“ Audiovizuální taneční show, která se zabývá příčinou, průběhem a výsledkem ZMĚNY. Inspirováno pravdivým příběhem hlavní postavy J. V., která se vědomě rozhodla ke ZMĚNĚ a ukončila destruktivní návyky, vybudované v minulosti. Námět, režie a tanec: J. Vrána. Hudba: Dj Alyaz. Interaktivní projekce, realtime animace a odbavení: P. Karafiát. Animace/hlava: E. Podzimková. Světla a scéna: R. Pytelka. Film: P. Raev. Atributy: J. Mezer. Představení se uskuteční v rámci festivalu Malá inventura 2017. -> 150 Kč

27/2 Nebeský – Trmíková – Prachař & 420PEOPLE & NoD: Peklo – Dantovské variace 20:00/Po
DIVADLO David Prachař a 420PEOPLE v tragikomedii o souboji se životem mírně za zenitem. Hudba a tanec v kolotoči nudy, lenosti a apatie. Peklo není místo, je to stav duše. Režie: J. Nebeský. Hrají: Lucie Trmíková, David Prachař, Nataša Novotná, Václav Kuneš, Štěpán Pechar a Alexandr Volný / Milan Odstrčil. -> 330 Kč / 250 Kč

28/2 Kasha Jandáčková, kolektiv & NoD: Ve dne v noci 20:00/Út
DIVADLO Šance, že zemřeme při teroristickém útoku je stejná jako ta, že vyhrajeme hlavní výhru v loterii. Autorská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové VE DNE V NOCI vypráví na základě dokumentárních materiálů, novinových článků, autentických výpovědí a videozáznamů příběhy skutečných obětí teroristických útoků. Životní osudy obyčejných hrdinů, kteří by se jimi raději nestali. V hlavních rolích: A. Linhartová, K. Vágnerová, J. Meduna, J.Roskot a Killiekrankie. Režie: K. Jandáčková. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

 

NoD

Taneční magazín

Jaké je být cirkusákem? Jak využít cirkusových umění při práci s lidmi v sociální oblasti?

Cirqueon pozval do Prahy lektory ze sedmi zemí Evropy

 

 

 

Cirqueon – Centrum pro nový cirkus v ČR – pozval do Prahy lektory ze sedmi zemí Evropy a ve spolupráci s Jedličkovým ústavem a školami pořádá cirkusový workshop pro děti s tělesným postižením. 21. – 25. 9. 2015 děti z Jedle na vlastní kůži zažijí, jaké je to být cirkusákem a pozvaní lektoři získají nové zkušenosti a poznatky, jak využít cirkusových umění při práci s lidmi v sociální oblasti. Dalším cílem tohoto setkání je rozvinout diskusi s mezinárodními partnery o možnostech a úskalích této práce. Akce se koná v rámci mezinárodní platformy Social Educircation, která se zaměřuje na podporu vzdělávání cirkusových lektorů a profesionálů působících v oblasti social cirkusu. V tomto oboru není Cirqueon žádným nováčkem.  Dlouhodobě se zaměřuje na organizování mezinárodních workshopů nového cirkusu v Psychiatrické nemocnici Bohnice nebo Cirkusu Naslepo pro lidi se zrakovým postižením.

Workshop zahájí společná diskuze lektorů se zaměstnanci Jedličkova ústavu a škol o možnostech využití cirkusových umění při práci s lidmi s hendikepem. V druhé části programu mají účastníci možnost získané poznatky využít v praxi. Vyrazí za dětmi a studenty přímo do jejich školy, kde proběhnou workshopy cirkusových disciplín. Následně je vždy naplánována diskuze a předávání poznatků z praktické části a jejich vyhodnocení.
„Zájem o problematiku social cirkusu, a také o účast na setkání, je ze strany českých i evropských cirkusáků opravdu velký,“ říká koordinátorka akce Barbora Adolfová a dodává: „jsme moc rádi, že se Jedle do projektu zapojila a vyšla nám ve všem vstříc. Máme na workshop přihlášených přes třicet dětí a studentů a už se nemůžeme dočkat, až jim ukážeme, co všechno z cirkusových disciplín si můžou vyzkoušet.“
cirkus_v_jedli
 

Taneční magazín

Mezinárodní festival mladých cirkusových nadějí

Cirkusového festivalu v Tampere se zúčastnilo i osm talentovaných teenagerů z Cirqueonu

4. – 9. 8. 2015 se ve finském Tampere uskutečnil mezinárodní festival mladých cirkusových nadějí, jehož pořadatelem byl finský Sorin Sirkus. Na prvním ročníku festivalu měla zastoupení také Česká republika v týmu teenagerů z Cirqueonu (CIRQUEON, Centrum pro podporu a rozvoj nového cirkusu,  je zastřešující organizace pro podporu a rozvoj nového cirkusu  v České republice. Je členem mezinárodní sítě Circostrada Network, Caravan network a Federace profesionálních cirkusových škol FEDEC. Hlavní náplní CIRQUEONU je poskytování informací o domácím i evropském dění na poli nového cirkusu, podpora projektů nové cirkusové vlny vznikajících v České republice a rozvoj cirkusových dovedností profesionálů i široké veřejnosti, více na www.cirqueon.cz)

Část jejich představení „Waste of Time“, které na festivalu vzbudilo velký ohlas, mohli diváci vidět 22. srpna v 18.30 v rámci bloku Cirksession na festivalu Letní Letná nebo 23. srpna v podvečer na pražské Náplavce.
Celkem 8 talentovaných teenagerů se připravovalo v Cirqueonu pod vedením lektorů Katky Klusákové a Adama Jarchovského v průběhu celého roku. Všichni jsou letitými účastníky jednoho z mnoha kurzů, které pořádá Cirqueon pro veřejnost. Jejich všestrannost dokládá, že během vystoupení ukáží svoje žonglérské, akrobatické, ekvilibristické nebo taneční dovednosti. Před svou účastí na festivalu ve Finsku se stihli prezentovat také na tuzemských akcích. V Praze jsme je mohli vidět na DEFILÉ, což je tradiční prezentace studentů Cirqueonu, v Brně na festivalu FREŠ MANÉŽ a v Hradci Králové na festivalu Divadlo evropských regionů.
„Možnost vycestovat a prezentovat se mimo Českou republiku je pro mladé začínající cirkusáky obrovskou motivací. Setkají se se svými vrstevníky z dalších zemí Evropy. Společně trénují, vyměňují si své získané zkušenosti, učí se od sebe a hlavně získávají nové kamarády ve Švédsku, Finsku, Francii, Belgii.“ říká Šárka Maršíková, ředitelka CIRQUEONu a dodává: „Jsme rádi, že můžeme našim studentům díky kontaktům, které Cirqueon má, zprostředkovat možnost zahraničních workcampů a prezentací.
Na pokrytí nákladů na dopravu se podíleli i sami studenti. Vyráběli žonglovací míčky nebo vedli workshopy pro menší děti. Této činnosti by se chtěli věnovat i nadále. Od příštího roku by se v Cirqueonu měli někteří z nich stát asistenty lektorů u vybraných kurzů. Budou se tak moci dál věnovat činnosti, která je baví a rozšiřovat svoje uplatnění v oblasti nového cirkusu.
Sorin Sircus, jako pořadatel festivalu, je partnerem mezinárodní, cirkusové sítě CARAVAN, která sdružuje teenagery z cirkusových škol ze třinácti evropských zemí a jehož součástí je také český Cirqueon. Divácký zájem o jednotlivé představení festivalu byl podpořen přidružením k velkému cirkusovému festivalu „Ruska“, který se ve Finsku koná tradičně na konci léta.
Pro zástupce Cirqueonu jsou takové akce jedinečnou příležitostí k navázání nových partnerství a kontaktů pro další spolupráci. Jedná se například o mezinárodní školení lektorů, rezidence a jiné.

Taneční magazín

BOX, BOX! Nová, vysilující jevištní show!

Tanec a box jdou ruku v ruce!

 

 

 

Tanec a box jdou ruku v ruce!

„Box, Box“ choreografa Mourada Merzoukiho je směs boxu, hip-hopu a klasické hudby. Že to nejde dohromady?

Full swing … Mourad Merzouki's Boxe Boxe.

Foto: Donald Cooper

Někdy zdánlivě nesourodé světy jsou si blíž, než si myslíte

Francouzsko-alžírský choreograf Mourad Merzouki, oceněný mnoha vyznamenáními, je nyní ředitelem Národního choreografického centra v Créteil na předměstí Paříže a ovládá bojové umění, cirkusové umění i tanec. Soudí, že rozbité nosy z ringu nemají tak daleko k tanci a k vážné hudbě. V jeho nové show se prolíná hip-hop, klasická hudba a box. Merzouki vždy viděl spojitost mezi boxem a tancem. Box podle něj není jen násilný sport, je také plný poezie, dramatičnosti a rytmu, může být i poetický.

Full swing … Mourad Merzouki's Boxe Boxe.

Oba druhy umění, box i tanec, jsou vysilující fyzické disciplíny. Ale zatímco jeden zjevně způsobuje bolest, druhý skrývá ponurou realitu pod pozlátkem krásy, umění a jemnosti. Modřiny, podvrtnutí, zlomeniny a jiná zranění jsou v tanci „neviditelná… “ „Tanečníci i boxeři čelí bolesti“, míní Merzouki. Tanečníci jsou obvykle vyčerpáni. Jejich nohy jsou zničeny. „Násilí požadujeme od tanečníků podobné jako u boxerů, ale nevidíme je stejným způsobem“, dodává Merzouki.

„V boxu bojujete proti soupeři, v tanci proti publiku.

Můžete bojovat proti publiku? Ano, je to konfrontace, musíte překonat sám sebe, musíte být nejlepší… Vůle zvítězit je stejná. Tanečník chce vyhrát nad jeho publikem, kritiky, tlakem, stresem, právě tak, jako boxer čelí svému soupeři“, pokračuje Merzouki.

Boxe Boxe

Merzouki říká, že hlavním smyslem show je pobavit diváka. Vzpomíná na starou ženu, 84, která se doslova nadchla pro hip hop. A pak jsou tu hip-hopoví fanoušci, kteří se obrátili „na klasickou hudbu“.

„Malý chlapec v baseballové čepici přišel ke mně a ptal se, co je to za hudbu. Řekl jsem, že to byl Schubert. A chlapec se ptal, kdy bude jeho další koncert, rád by přišel a poslechl si ho. Řekl jsem: Je mi líto, ale zemřel před 200 lety.“

Taneční magazín