Balet v Národním divadle pátrá!

Možná, že právě po vás? Máte-li minimálně pět let praxe. Jedná se o Národní divadlo v Brně.

Národní divadlo Brno vyhlašuje konkurz na pozice tanečníků baletu.

Požadavky: vystudovaná umělecká škola v oboru balet. Praxe na obdobné pozici minimálně 5 let.

První kontakt na uvedenou e-mailovou adresu. Bližší podrobnosti telefonicky.

Sdílet

Kontakt: Jana Hajzlerová, hajzlerova@ndbrno.cz, 542 158 111

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zápas s jazykem v PONCI

Babylonská trilogie

PONEC – divadlo pro tanec uvádí 8. – 10. června od 19.00 hodin festivalovou koprodukci projektu Florenta Golfiera (tYhle) s názvem Zápas s jazykem v pražské premiéře. Inscenace je první částí Babylonské trilogie zabývající se výzkumem jazyka. Golfier na vzniku díla spolupracoval s mezinárodním týmem, mimo jiné uznávanou lingvistkou Barbarou Mertins a inspiroval se rovněž dílem britského spisovatele a uměleckého kritika Johna Bergera. 

„Z rozhovorů, které jsem vedl s profesorkou Barbarou Mertins, mě nejvíc zaujalo, jak  reagovala na můj náhled na protipólné potřeby lidské osobnosti – na jedné straně touhu po pravidlech a na druhé po svobodě. A ona kladla hlavní důraz na emoční podstatu jazyka,“ říká Florent Golfier.

Ke spolupráci oslovil také slovenského choreografa, tanečníka a pedagoga Petera Šavela působícího v Bruselu, skladatele Iana Mikysku a členy souboru tYhle – francouzskou scénografku Marie Gourdain a světelnou designérku Zuzanu Režnou. Tento mezinárodní tým umožnil pestrý a komplexní náhled na téma jazyk. Co je to jazyk? Co znamená mluvit jedním jazykem? Je vůbec možné mluvit jen jedním jazykem, když každý jazyk má v sobě několik variací, úrovní, nářečí? A lze to vůbec, když lingvisté tvrdí, že hranice jednoho jazyka nelze přesně určit?

Dlouhodobému výzkumu řeči se autor pro svou Babylonskou trilogii věnuje od roku 2018. Proto doplnil pražskou premiéru výstavou, která rozvádí téma jazyka i z dalších úhlů pohledu, např. v kontextu vícejazyčných rodin.  Jaké dopady má jazyk na naše emoce, vnímání identity, svobodu projevu? Jak ovlivní užití spisovného nebo hovorového jazyka náš vztah ke společnosti, konvencím, normám?

Jak si jazyky musely v historickém vývoji vybojovat svůj prostor, jak tenká je hranice mezi národní hrdostí, láskou ke své řeči a kultuře, a proti tomu kolonialismem či dokonce nacionalismem? „Životaschopnost jazyka je věrným odrazem národa, který jím mluví“, říká Marina Yaguello (Sbírka stereotypů o jazyce)

Inscenace bude uvedena také 16. června od 19 hodin v olomouckém Divadle na cucky a 18. června od 20:00 hodin v brněnském Buranteatru. Po představení bude vždy následovat diskuse.

Florent Golfier je tanečník, performer a choreograf narozený ve Francii, v současnosti působící v České republice. Studoval činohru v Nancy a následně v ateliéru Klaunské, scénické a filmové tvorby na brněnské JAMU. Spolu s Lukášem Karáskem, Marií Gourdain a Zuzanou Režnou založili kolektiv fyzického divadla tYhle.

Více na: www.tanecpraha.cz

facebook.com/tanecpraha
instagram.com/tanecpraha

Projekt se koná za finanční podpory MKČR, MHMP, Státního fondu kultury ČR a města Brno.

Projekt vznikl v koprodukci tYhle s festivalem TANEC PRAHA, DW7 – Divadlo na cucky v Olomouci a Schloss Bröllin e.V.

Další partneři projektu: Studio ALTA, Kulturní centrum Cooltour v Ostravě, Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Zámek Žďár nad Sázavou, Cirqueon, Švestkový Dvůr v Malovicích, «le Dancing » ve Val-de-Reuil (FR), laboratoř psycholingvistiky technické univerzity v Dortmundu (Technische Universität Dortmund), Ministerstvo školství, vědy a kultury Meklenbursko-Přední Pomořanska, kraj Vorpommern-Greifswald a Johan centrum – Moving Station v Plzni.

Festival TANEC PRAHA pořádá: Tanec Praha z.ú.

Za kontinuální podpory: Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Praha
Za víceleté podpory: Kreativní Evropy, města Plzeň, Brno a dalších
Za podpory: Plzeňského kraje, města Ostravy, Karlových Varů
Hlavním mediálním partnerem festivalu je Česká televize.

Festival se koná pod záštitou ministra kultury ČR PhDr. Lubomíra Zaorálka a primátora Hlavního města Prahy MUDr. Zdeňka Hřiba.

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s  tanečníkem jednoho z nejmodernějších stylů a šéfredaktorem MARTINEM ALTEM

„Sladěnost, vysoká rychlost, originální styl. To je Jumpstyle!”

Výbušná energie, novinka v tanci… Jak a kdy a proč se tady vzal Jumpstyle? Proč ohromil tolik mladých lidí?  Odpovídá nám tanečník    a šéfredaktor  Bc. Martin Alt.

…když se řekne Jumpstyle, co to vlastně  znamená – kde se vzal tady v Čechách? Je složité se ho naučit?

„Tanec Jumpstyle je moderní tanec, který je oblíbený především mezi mladými lidmi a vyznačuje se pravidelnými kroky do beatů hudby zvané Hardstyle. V Čechách se objevil kolem roku 2006 a to především díky videím na Youtube. Základní kroky se dají naučit poměrně snadno. Následující fáze jsou již samozřejmě složitější.”

Zdá se mi zvláštní, že si získal takovou oblibu. Čím to?  Působí na mě dojmem, že mladí lidé vlastně tímto tancem předvádí svoji výbušnou energii, ukazují, co všechno v nich je. Je to tak? Může to být důvod, proč je tak oblíbený?

„Přesně tak. Jumpstyle je poměrně fyzicky náročný a pokud se dostatečná energie skloubí se správnou synchronizací, pak je to oku lahodné a díky tomu přitahuje víc a víc fanoušků.”

Proč jste se pro něj rozhodl Vy? Tančil jste před tím jiný styl?

„Před Jumpstylem jsem zkoušel ještě Melbourne Shuffle, ale právě až Jumpstyle mě zaujal natolik, abych se mu věnoval co nejvíce. Rozhodl jsem se pro něho právě z důvodů, které jsem popsal výše. Ta neskutečná sladěnost v tak vysoké rychlosti byla famózní. Navíc to byl poměrně originální styl.”

Kolik let ho už tančíte?

„Jumpstyle tančím od roku 2006, tedy 14 let.”

Jste profi tanečník nebo berete tanec jako koníček?

„Tanec beru spíše jako koníček, i když mi díky spoustě projektů zabírá poměrně dost času.”

Hip hop nebo breakdance jsou mezi mladými lidmi také velice populární.  V čem vidíte hlavní  rozdíl či přínos Jumpstylu?

„Rozdíl je například v hudbě. Jak jsem již říkal, Jumpstyle se tančí na Hardstyle a je mnohem rychlejší, než breakdance. Ten navíc tančí velké množství  tanečníků a je zde obrovská konkurence. U Jumpstylu se opět bavíme o naprosté originalitě, díky níž si můžete vymýšlet své vlastní triky.”

Kolik lidí v ČR tento styl vlastně tančí?

„Takové číslo se stále mění. Největší rozmach byl v Čechách kolem roku 2013, kdy vznikla také nejúspěšnější edice mého projektu The Republic Of Jumpstyle. Ta má díky tomu aktuálně téměř dva miliony zhlédnutí. Proto ještě na letošní rok chystáme další díl tohoto projektu.”

Pořádáte také nějaké soutěže? Dá se Jumpstyle objektivně hodnotit?  Jsou zde nějaká pravidla?

„V Čechách byla oficiální soutěž, pořádána portálem Jump4.cz. Ta již aktuálně nefunguje, ale v zahraničí je takových soutěží nepřeberné množství. Tanec se jistě dá objektivně hodnotit. Má totiž svá pravidla, takže i v případě, že si tanečník vymýšlí své vlastní triky, musí se držet určitých bodů, podle kterých je Jumpstyle Jumpstylem.”

Jsou v ČR akce, např. festivaly, kde se schází nadšenci Jumpstylu? Kde je možné Vás vidět?

„Často můžete vidět jumpery (tak se tanečníkům Jumpstyle říká) na festivalech, kde se hraje již zmiňovaný Hardstyle. I ten je v Čechách stále oblíbenější, proto ho do lineupu zařazuje čím dál více akcí a festivalů. Probíhají také meetingy tanečníků, které se konají především v Praze.”

Může být tento styl považován také za umění? Hodí se třeba do divadel?

„Určitě. Důkazem budiž Jumpstylové divadelní představení francouzských jumperů, které má nejen ve Francii velký úspěch. Na podobném projektu nyní také pracuji, právě ve spolupráci s Francouzi. Až se situaci venku uklidní, budeme na projektu dále pracovat a rád bych podobné divadelní představení uvedl v Čechách v roce 2021.”

 

Vedete kurzy či nějakou taneční školu? Kde?

„Letos vedu kurzy na základní škole v mém rodném městě. Často také učím tanečníky on-line, případně jsem zván do základních a středních škol, kde s mým týmem přednášíme o tomto tanci.”

V které zemi vlastně Jumpstyle vznikl?

„Tanec vznikl v 90. letech v Belgii. Ovšem přesné parametry a jméno Jumpstyle se zrodily až v roce 2003 v Holandsku.”

Kolik lidí ho asi tančí ve světě?

„To se bohužel nedá spočítat. Jedná se jistě o několik tisícovek tanečníků a číslo stále roste.”

Co plánujete v nejbližší době?

„Jakmile skončí koronavirová krize, pustím se do dalšího dílu úspěšného projektu The Republic Of Jumpstyle, který v jednom videu spojuje jumpery z nejrůznějších koutů světa. Letos k němu také vznikne oficiální hymna, o kterou se postará oblíbený český producent YLLOW. Následně se vrátím k mému týmu Czech Hardcore Jumpers, což je nejstarší český jumpstyle tým a začneme trénovat na Tour 2021, kterou chystáme po klubech a kulturních domech. Nesmím samozřejmě zapomenout na další online kurzy a přednášky na školách. Bude toho jistě hodně. :-)”

Video a foto:  archiv Martina Alta  

 Martin Alt, Eva  Smolíková 
TANEČNÍ MAGAZÍN

Japonská drum show v pražské Lucerně

13. ročník japonského filmu a kultury

EIGASAI: EISÁ

Každý zapálený tanečník  by si neměl nechat ujít takové příležitosti, jako zhlédnout tanec jiných kultur. Nejen, že to obohatí jeho znalosti, možná se přiučí i nějaký ten pohyb či pokřik, ale pozná také kostýmy, určitou energii daného tance a navíc  se může výborně bavit.

Přesně tak tomu bylo i v neděli 26. ledna při bubenické show EISÁ. Česko-japonský soubor byl založen v srpnu loňského roku a toto vystoupení bylo vlastně úplně první.  Diváci uslyšeli staré skladby i ty moderní, doplněné pokřiky a mohli se také sami aktivně zapojit.  Mimochodem, soubor stále hledá nové členy, takže pokud by někdo měl zájem, stačí se na Česko-japonskou organizaci obrátit.

Rjúkjúkoku Macuri Daiko je typ tance, který vznikl na staré tradici eisá (okinawské bubnování). Jedná se o velmi  výrazný styl vysokých kopů, pohybů karate a synchronizované taneční choreografie.

Mladí lidé se na Okinawě scházejí na letní slavnosti eisá, aby uctili své předky. S využitím různě velikých bubnů zpívají a tančí a žádají zemřelé o dobré zdraví a prosperitu. Tanec je naplněný pozitivní energií a radostí.

Jedna ze starých skladeb, kterou jsme v Lucerně zhlédli, byla  popsána  coby padající voda tedy vodopád,  jiné byly rockové.  Další pak zase znamenala „Míchání“, šlo o namíchání štěstí, o které se tanečníci podělili s ostatními. A povedlo se!

Celá show se nesla v radostném, energickém duchu a pořádnou dávku dobré nálady přinesl také drak, který vesele cvakal svými obrovskými zuby. To už se smál opravdu celý sál. Myslím, že  namíchaná dávka štěstí divákům nějakou dobu vydržela!

Posuďte sami:

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN