Zlatá Praha tentokrát v Obecním domě

Zlatý parket i na devět desítek očekávaných snímků

Jednašedesátý ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha nově přivítá secesní dominanta Prahy – Obecní dům. Diváci i návštěvníci se mohou těšit na přehlídku devíti desítek snímků o tanci, hudbě a divadle nebo na hvězdná jména. Vůbec poprvé pak festival doprovodí Zlatý parket. Přehlídka se koná od 25. do 28. září. Soutěžní snímky bude možné sledovat jak v Obecním domě, tak i na festivalovém webu. Slavnostní předávání cen a závěrečný večer nabídne program ČT

 

„Festival Zlatá Praha vstupuje do své sedmé dekády a s tím představuje i nový prostor, ve kterém divákům uvede na plátně to nejlepší ze současné hudební, taneční a divadelní tvorby. Jeden z nejstarších festivalů v Evropě si vybudoval respektované jméno, díky čemuž je nejen pro filmové profesionály relevantní událostí, na které se chtějí prezentovat. Letos soutěží filmy z jednadvaceti zemí a do Prahy dorazí velké množství zástupců producentů, vysílatelů i televizí z celého světa. Přeji jim, ať se jim v Obecním domě, na Zlaté Praze a ve společnosti České televize líbí,“ říká generální ředitel ČT Jan Souček.

 

 

 

Zeptali jsme se…

 

TM: Vy budete ve Vašem filmu  Mluvit tancem hledat odpovědi na podstatu tance. Jaká je podstata tance pro Vás,  z hlediska tanečníka a diváka?

Veronika Slámová, kreativní producentka Čt

„Já bych citovala choreografa, který v našem  filmu vystupuje a ten říká: Tanec tady byl, je a budeProtože všichni milují tanec. Já sama jsem určitě člověk, který má tanec v krvi, má ho rád a je pro mě potěšení dívat  se  na lidi, kteří se mu věnují, obětují tomu velký kus svého  života  a poté předvádí profesionální výkon  na jevišti. Vyžaduje to silnou vůli.  Já  už nejsem schopná něco takového sama dělat, ale obdivuji ten  dokonalý pohyb.“

Adam Zvonař,  první sólista Baletu ND

„Tanec je celý můj život a já si opravdu vážím toho, že to může někdo zdokumentovat, že to někoho zajímá, co vlastně ten můj život je. Ve filmu Mluvit tancem nahlédneme ‚pod pokličku‘. Běžně divák přijde do divadla a  vidí potom už jenom   hotové představení.    Když někoho zajímá, co za tím vším je, tak jsem za to vděčný,  že  to mohu ukázat.“

TM: Balet je těžký a kluci se moc do tohoto umění nehrnou. Co Vás oslovilo, že jste se té dřině oddal?

„Když si teď na to vzpomínám, bylo  to kouzlo divadla. To sice   může být v jakékoliv formě, ale tancem jsem dělal lidi šťastnými, cítil jsem to.   Nevím, zda jsem dělal šťastné mé  rodiče, nebo já sám sebe,  potažmo později  diváky.  Ale takto jsem si tanec našel.“

TM: Je dobré míchat všechny taneční styly a jde to do nekonečna? Nebude to jednou takový jeden velký mix?  A  co když také něco ztratíme? Určitou kulturu, kořeny?

Veronika Slámová, kreativní producentka Čt

„No, tohle je těžká otázka, to je spíše pro nějakého odborníka. Mně  míchání stylů nevadí. Připadá mi,  že je třeba využít všechny prostředky anebo je dobré mít širokou škálu prostředků, aby se tanečníci a choreografové mohli  svobodně vyjádřit. Pokud jsou schopni dobře tančit balet a zároveň contemporary, tak nevidím důvod, proč to nepropojit.

Je pravda, že pořád je dost diváků, kteří milují  klasický  balet a těmto divákům  nehrozí zánik. Určitě je také zajímavé,  což se děje pravidelně, že se do Národního divadla zvou choreografové, nacvičí choreografii a předvedou zde nějaký svébytný  autorský večer. To se mi také líbí.“

Děkujeme za rozhovor

Veronika Slámová, Adam Zvonař 

 

 

 

Zlatou Prahu roztančí Zlatý parket

Festival nabídne už tradičně bohatý doprovodný program. Úplně poprvé pak budou mít diváci možnost roztančit Zlatý parket ve Smetanově síni Obecního domu. Večerem bude provázet tanečník a porotce StarDance Jan Tománek, jihoamerickou nespoutanost na parket během první poloviny večera vnesou hvězdní tanečníci Jakub Mazůch, Adriana Mašková, Kateřina Bartuněk Hrstková a Lukáš Bartuněk. Druhou polovinu večera rozhoupou swingové melodie. Na vystoupení taneční skupiny Zig-Zag tap & swing navážou workshopy tanců jako lindy hop nebo balboa.

V programu ale nebude chybět ani setkání s tanečníky StarDance Jakubem Mazůchem, Terezou Pruckovou, Dominikem Vodičkou nebo Lenkou Norou Návorkovou, autogramiáda osobností letošního ročníku taneční soutěže nebo výstava šatů. Ve spolupráci s Národním divadlem je pak divákům k dispozici šest partnerských představení. Poslední den festivalu nabídne celkem čtyři komentované prohlídky Obecního domu.

 

 

Zeptali jsme se…

Jan Tománek, tanečník, choreograf, moderátor

 

TM: Zlatý parket je takové malé předStardance, které  si diváci můžou  sami zkusit a  tančit s profesionály. Letos tedy proběhne v Obecním domě, na co se nejvíce těšíte Vy?

„Já jsem jako kluk měl nějaké sny,.., první sen byl, že bych si chtěl jednou zatančit v televizi, a to se mi povedlo, zatančil jsem si hned několikrát.  Postupně jsem začal dělat i jiné věci, dnes i dost moderuji. A když Vám někdo řekne, jestli nechcete moderovat Zlatý parket Zlaté Prahy ve Smetanově síni  Obecního domu, tak je člověk nadšený. Jsem jednoduše nadšený!“

TM: Takže se těšíte na všechno!

„Ano, úplně na všechno. Možná jsou lidé, které takové situace znervózňují, ale mě to motivuje a já se z toho opravdu těším.“

Děkujeme za rozhovor

 

 

Středeční slavnostní zahájení se ponese ve znamení hned dvou premiér. Pod oběma snímky je podepsána produkce České televize. První z nich s názvem Krausberry Day vypráví impozantní příběh stejnojmenné bluesrockové kapely v režii Michala Rákosníka. Druhý, tentokrát taneční dokument nechá diváky vstoupit do světa tance. Režisér snímku Mluvit tancem Martin Kubala se v něm snaží rozkrýt smysl a podstatu tohoto nejstaršího umění. A to v koprodukci s Národním divadlem.

Druhý festivalový den se ponese ve znamení slavnostního předávání cen, jejichž přenos nabídne 26. září také program ČT art. Během třetího festivalového dne nabídne Sladkovského sál opět dvě premiéry, a to Hapka & Horáček: Potměšilí hosté režiséra Patrika Ulricha a Ondřej Havelka – práce všeho druhu v režii Břetislava Rychlíka. Všestranný umělec Ondřej Havelka pak celý festival také završí v sobotu 28. září. Během koncertu se svým orchestrem Melody Makers pozve na jeviště skvělé hosty, zpěvačky Martinu Barta a Rozálii Havelkovou nebo pěvce Adama Plachetku a Aleše Brisceina.

Patrik Ulrich

Aleš Briscein 

 Michal Horáček, Patrik Ulrich

„Změna místa konání je pro Zlatou Prahu opravdu velký milník. Nové prostory ale také přinesou nové zážitky i příležitosti. Těším se zejména na premiéry dokumentů ve Sladkovského sále včetně portrétů právě Ondřeje Havelky či dvojice Hapka–Horáček, na Zlatý parket Zlaté Prahy, kde si mohou lidé zatancovat s hvězdami StarDance, až třeba po návštěvu vynikajícího kanadského režiséra Larryho Weinsteina, který na slavnostním předávání cen osobně od zahraničních kolegů obdrží Cenu EBU a IMZ za mimořádné dílo. A mimochodem, fakt, že si obě organizace vybraly právě Zlatou Prahu jako místo, kde chtějí tuto cenu předávat, vypovídá o prestiži, kterou festival ve světě má,“ říká výkonný ředitel festivalu a ředitel kulturní stanice ČT art Tomáš Motl.

Ocenění pro ty nejlepší

Nejlepší snímky na poli hudební, tančení a divadelní dokumentární tvorby ocení pětičlenná porota celkem pěti cenami. Český křišťál obdrží výherci celkem ve třech kategoriích, dále porota zvolí držitele hlavní ceny Grand Prix Golden Prague a zvláštního uznání se dočká i autor mimořádného uměleckého počinu. Další dvě ocenění rozdávají Česká televize a Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Předsedou poroty je Arild Erikstad, norský producent, místopředseda IMZ a hudební novinář. Dále v porotě zaujmou místo profesionálové z Rakouska, Finska, Německa a samozřejmě Česka, které zastupuje moderátor a publicista Jiří Vejvoda. V rámci festivalu zároveň ministr kultury Martin Baxa udělí medaili Artis Bohemiae Amicis německému producentovi a režisérovi Reineru Moritzovi, loňskému předsedovi mezinárodní poroty, který se soustavně věnuje české hudbě a jejím autorům.

 

 

Příznivci televizních pořadů se mohou bezplatně registrovat na všechny filmové večery, navštívit videotéku v prostorách Obecního domu nebo sledovat festivalové snímky on-line. Celý program a veškeré informace jsou k dispozici na webových stránkách Zlaté Prahy.

61. ročník Zlaté Prahy v číslech:

  • počet soutěžních snímků: 88
    • kategorie dokumentů: 32
    • kategorie koncertů: 29
    • kategorie záznamů inscenačního umění: 27
  • nejdelší soutěžní film: Dialogues des Carmélites (190 minut, Itálie)
  • nejkratší soutěžní film: Soundtrack of Arts 2: Goya – Mondrian – Madonna (27 minut, Německo)
  • délka soutěžních filmů: 8 076 minut
  • průměrná délka soutěžních filmů: 92 minut
  • nejvzdálenější země, ze které dorazil snímek: Japonsko (8 918 km)
  • počet televizních a filmových produkcí, které přihlásily filmy: 49
  • země, ze které bylo přihlášeno nejvíce filmů: Německo (23)
  • celkový počet zemí, které film přihlásily: 21

Foto, video: Eva Smolíková

Zlatá Praha, Česká televize

 

Taneční magazín

!GG!

Taneční představení se silným uměleckým příběhem

Brněnský spolek ORBITA, který se věnuje rozvoji současného tance a performance v oblasti nezávislé taneční scény, uvede své představení !GG! v industriálním prostoru Divadla X10 v neděli 6. října. Premiéra představení proběhla v komorním prostoru bývalé palírny Distillery v Brně na Pekařské ulici loni v zimě.

Inscenace zkoumá témata svobody a spoutanosti prostřednictvím osobního příběhu Igora Vejsady a jeho neviditelného alter ega Michala Nagyho. Režie a choreografie jsou dílem Terezy a Lukáše Lepoldových, kteří spolu s tvůrčím týmem vytvořili působivou atmosféru doplňující příběh o vzpomínkách, překážkách a hledání cesty. Jakub Tajovský vytvořil scénu, jejíž součástí jsou vizuální projekce reagující na jednotlivé obrazy inscenace. Hudební doprovod propojuje konkrétní zvuky s citacemi známých i méně známých motivů, čímž vzniká výrazný hudební podklad reflektující téma svobody. Představení nabízí divákům komplexní pohled na osobní i kolektivní vzpomínky a emoce.

„!GG! je o zkušenostech duše, o překážkách, které jsme museli překonat. Je to příběh o hledání sebe sama v nekonečném labyrintu života,“ říká Lukáš Lepold, jeden z autorů konceptu.

Igor Vejsada, renomovaný tanečník, pedagog, baletní mistr a choreograf, se v tomto projektu vrací na jeviště ve zralém věku, po ukončení aktivní taneční kariéry. Jeho role v představení vychází z jeho osobních zkušeností a uměleckého vývoje. Tento bývalý sólista baletu je jednou z nejvýraznějších osobností české taneční scény. Má za sebou bohatou uměleckou kariéru, kterou zahájil v Národním divadle v Brně, kde vytvořil řadu sólových rolí. Po angažmá v maďarském Györi Balletu a izraelském Kibbutz Dance Contemporary Company se stal šéfem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde vytvořil mnoho významných inscenací, včetně Coppélia a Romeo a Julie. V současnosti působí jako baletní mistr Pražského komorního baletu. Jednou z jeho nedávných tanečních rolí byla Chvilka POEzie Marka Svobodníka.

„Myšlenka inscenace vznikla z potřeby vyjádřit své emocionální procesy a zkušenosti, které jsem nasbíral během své dlouholeté baletní kariéry. Inspirovala mě kniha Ad Honorem Igor Vejsada, která reflektuje různé etapy mého života,“ vysvětluje Igor Vejsada, hlavní aktér představení.

„Iniciativa přišla od společnosti Orbita, konkrétně od Terezy a Lukáše Lepoldových. S radostí jsem jejich nabídku přijal,“ dodává Vejsada. O svém pocitu po prvním uvedení inscenace v Brně říká: „Pocity byly smíšené, ale cítil jsem v sobě štěstí a pokoru. Bylo osvobozující povídat tancem o tématech, jako jsou svoboda, nesvoboda, láska a nenávist. Mým mottem se stala slavná věta Beatles: Vše, co potřebujeme, je láska.“

O důvodu, proč představení přenést do Prahy, Igor Vejsada doplňuje: „Po sedmi letech se uzavírá další etapa mé kariéry a chtěl jsem Praze vyjádřit díky za všechny umělecké příležitosti a krásné chvíle, které jsem zde zažil. Děkuji všem v Orbitě za příležitost a také organizátorům pražského Divadla X10 za zprostředkování a možnost toto představení uvést jako poděkování a rozloučení s důležitou etapou mého života.“

Jakub Tajovský pracuje s médiem malby, které volně spojuje a rozvíjí v dalších audiovizuálních formách. Jeho práce se zaměřuje na zkoumání „designu“ malby, s důrazem na specifické materiální praktiky v malířství. Jeho výzkum se zabývá proměnami v malířských stylech a technikách.

Kdy: 6. října 2023 v 19:30

Kde: Divadlo X10, Praha

Vstupenky: https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/gg?e=865

Událost FB:  https://www.facebook.com/events/477412308410412


Denisa Motalová

pro Taneční magazín

Jan Tománek vystřídá ve StarDance Zdeňka Chlopčíka

Tanečník a choreograf Jan Tománek se vrací do poroty StarDance

Porota letošního třináctého ročníku divácky mimořádně oblíbené taneční soutěže StarDance bude opět tříčlenná. Vrátí se do ní Jan Tománek. Ten se už v soutěži čtyřikrát představil jako profesionální tanečník, na židli porotce usedl v desáté a jedenácté řadě soutěže. Nový ročník začne Česká televize vysílat letos na podzim.

„V historii StarDance se v porotách představilo celkem šestnáct osobností. Například Vlastimil Harapes, Michael Kocáb nebo Jan Révai. Změny ve složení poroty tedy nejsou vůbec ničím neobvyklým. Už teď mohu potvrdit, že se v připravované řadě vrátí Jan Tománek, který nahradí Zdeňka Chlopčíka. Ten v dosavadních dvanácti ročnících zvládal svoji roli skvěle a za to mu patří dík,“ říká kreativní producentka Lucie Kapounová

Jan Tománek se StarDance zatím účastnil častěji v roli tanečníka než porotce. Doteď na parketu vytvořil pár se čtveřicí VIP osobností. Hned v prvním ročníku, v roce 2006, s moderátorkou Jolanou Voldánovou, o šest let později s modelkou Pavlínou Němcovou, v roce 2013 s trojskokankou Šárkou Kašpárkovou a loni s herečkou Ivanou Chýlkovou.

„Jsem šťastný, že mi ČT dala znovu příležitost zúčastnit se tohoto úžasného projektu a těším se na každý soutěžní večer StarDance. Bavilo mě být na parketu i v porotě. Coby porotce budu odborný, laskavý a doporučovat všem účastníkům, jak se kolo od kola zlepšovat, říká Jan Tománek, staronový porotce nadcházejícího třináctého ročníku.

StarDance je českou verzí celosvětově úspěšné televizní taneční soutěže britské veřejnoprávní BBC, která ji uvádí pod názvem Strictly Come Dancing. V programu ČT1 se objevuje od roku 2006. Loni deset sobotních přímých přenosů sledovalo od října do prosince v průměru 1,7 milionu dětských i dospělých diváků.

Foto: Mikuláš Křepelka

 

Vendula Krejčová                                     

pro Taneční magazín

Sen o Boženě

Tanečnice a choreografka Jana Drdácká opět přináší do Divadla PONEC svůj Sen

Flamenková tanečnice a choreografka Jana Drdácká uvede v úterý 2. dubna od 20h v Divadle PONEC reprízu autorské inscenace Sen o Boženě. Sen o Boženě je tanečně divadelní představení inspirované ochotnickou herečkou a zpěvačkou Boženou Drdáckou a prolnutím jejího života s životem její vnučky, tanečnice Jany Drdácké. Autorka v současné době připravuje i filmový dokument k představení.

„Moje babička žila více než sto let. Narodila se za kteréhosi císaře a po mnoha válkách a diktaturách zemřela za jakéhosi prezidenta. Věřila v duši, lásku a život zde i život po životě. Pohřbila dceru ve věku děvčátka a k lásce k životu a umění vychovala mne, svou vnučku,“ říká o projektu Jana Drdácká.

Obsahem představení je osobní výpověď ženy, která pro autorku ztělesňuje základní témata ženské povahy, intimity, role a síly. Jakási pohybová obrazárna ženského osudu a duše. Představení je rozděleno do kapitol, které korespondují s životními etapami od dětství po smrt. Každá kapitola zároveň přibližuje určitý prožitek, zkušenost, emoci života ženy od bezstarostné radosti v dětství přes lásku, naději, bolest, ztrátu po pokoru a usmíření. Formálně se jedná o taneční projekt doplněný video projekcemi (fotografie, dobové záběry, jiné úhly pohledu na pohyb na scéně), mluveným slovem a živý hudebním doprovodem (ve flamenkových tancích). Přestože je autorka primárně flamenkovou tanečnicí, je Sen o Boženě pohybově postaven na výrazových a experimentálních základech. V projektu se Jana vrací k moravskému folklóru, se kterým jako malá tančit začínala, a s pomocí tanečníka a choreografa Michala Heribana k současnému tanci. Všechny tyto žánry jsou citlivě propojeny autorskou hudbou Beaty Hlavenkové tak, aby vytvářely jednolitý tok představení.

Představení lze podpořit i finančně: Sen o Boženě – podpora reprízy tanečně divadelního představení | Donio

Tvůrci a účinkující:

Jana Drdácká – námět, scénář, choreografie, tanec

Michal Heriban – choreografie, tanec (slovenský performer fyzického divadla a současného tance, vystudoval sochařství a scénografii, nominace na Cenu Thálie 2020)

Beata Hlavenková – hudba (jazzová pianista, skladatelka a zpěvačka, držitelka Ceny Anděl 2019 za nejlepší interpretku roku)

Vojtěch Kopecký – video projekce

Stanislav Kohútek – kytara, zpěv

Silva Morasten – zpěv

Matěj Konečný – perkuse

Zuzana Hodková – herečka v projekcích

dobové videozáznamy Boženy Drdácké v letech 1923-1954 – archív Miloše Drdáckého

Jana Drdácká je tanečnice, choreografka a lektorka flamenka, kterému se věnuje již přes 20 let a je považována za jeho průkopnici v Čechách. Od roku 2001 jej vyučuje ve své taneční škole v Praze. Kromě pedagogické činnosti se věnuje dramaturgii a choreografii autorských tanečně-hudebních projektů, v letech 2004-2015 vznikly COlor Flamenco, Tierra de Flamenco, Arena y Sal, Teď, Flamenco Element a hosté. Pro divadelní hru Pláňka vytvořila choreografii pro Divadle na Prádle, s operní pěvkyní Editou Adlerovou představení Carmen a Flamenco a jako host španělských umělců tančila v představeních Latido Flamenco a Alma Flamenca sevillského tanečníka Juana Polvilla, se kterým absolvovala evropské turné, a v představení 3 Mil Kilómetros se sevillským kytaristou El Pulgou. Pro ND Brno vytvořila s kytaristou Morenitem de Triana půlhodinové intermezzo Flamenco Element jako předehru k baletu Carmen v roce 2010. Ve spolupráci s tanečnicí kathaku Anežkou Hessovou vznikl ojedinělý hudebně-taneční dialog flamenka a kathaku Ana&Sara/Vypravěčka 2014-17, s Edou Zubákem tanečně-činoherní adaptace Lorkova díla Krvavá svatba 2019 a dvakrát Jana s Edou hostovali v pořadu ČT StarDance.

Michal Heriban je tanečník, choreograf a výtvarník působící v Praze, Mnichově a Bratislavě. Od roku 2015 spolupracuje s německým choreografem Michou Puruckerem, v Praze byl dlouhodobě kmenovým členem Lenka Vágnerová & Company, hostuje v představeních Losers Cirque Company, v divadle Minor, Národním divadle, Burki com., můžete ho vidět na Letních Shakespearovských slavnostech a vytvořil choreografie pro Městské divadlo Kladno, divadlo NUDE, DPM divadlo, Lenku Vágnerovou & Company a Contemporary Theatre. Zároveň tvoří i vlastní taneční představení a vytvořil i několik scénografií. V roce 2020 zorganizoval výstavu svých maleb s názvem „Quarantine paintings“ na bratislavském hradě a stejného roku získal nominaci na cenu Thálie za hlavní roli v představení Panoptikum.

 Sen o Boženě | PONEC – divadlo pro tanec (divadloponec.cz)

Foto: archiv divadla Ponec

Simona Andělová

pro Taneční magazín