420PEOPLE navzdory současným problémům

„Ani pandemie nemůže zastavit naši taneční vášeň,“ říká Václav Kuneš

Soubor současného tance 420PEOPLE patří už 13 let k tomu nejlepšímu, co česká taneční scéna nabízí. I období uprostřed celosvětové pandemické krize koronaviru vnímá jako příležitost a hledá nové způsoby, jak se všemi stejně naladěnými lidmi sdílet vášeň pro tanec. Podle nadšených ohlasů se mu to opravdu daří.

Současný tanec má potenciál promlouvat k širokému publiku. A to právě pro svoji schopnost formulovat myšlenky a sdílet emoce prostřednictvím pohybu. Což je dobrá zpráva v dnešní složité situaci, kdy nefunguje spousta věcí, na něž jsme byli zvyklí. Současně, když ubylo mnoho příležitostí a důvodů k radosti,“ říká choreograf a tanečník Václav Kuneš, umělecký šéf souboru současného tance 420PEOPLE.

420PEOPLE zastihla tato zvláštní doba ve chvíli, kdy se právě stěhovali do nového a vůbec prvního vlastního studia „Maiselovka“ v centru Prahy. „Bereme tuhle situaci jako příležitost a hledáme nové způsoby, jak společně s našimi příznivci sdílet naši vášeň pro tanec. Zatím nám studio slouží jako zkušebna a multifunkční prostor. Vysíláme odsud on-line lekce a v době pandemie jsme tady natočili hned tři taneční filmy: ,OHNĚ STROJE – KONKURZ´, ,THROUGH GLASS´ a ,ORĪGĪ, na které jsme měli od diváků skvělé ohlasy. Objevili jsme způsob, jak sdílet naše workshopy a tvorbu s širokou veřejností. Důvod je zřejmý – chceme s našimi diváky zůstat stále v kontaktu, než se s nimi budeme moct znovu vidět v divadle,“ vysvětluje umělecký šéf.

Umělecký šéf 420PEOPLE v představení „Panthera“

Tanec nepotřebuje rozum

Tanec je jedinečný způsob, jak uvolnit emoce, zbavit se stresu a odreagovat se. „Takovou volnost a spontánnost jako jižní národy bohužel nemáme. I když třeba takoví Valaši, ti k tomu mají blízko. Jinak jsme ale celkem stydliví. Hlavně muži mají často obavy, aby se tancem neztrapnili. Ale znáte ženu, která by ohrnovala nos nad mužem, který tančí? Ona totiž i ta zdánlivá trapnost může být svůdná, když se člověk nebere moc vážně,“ říká Václav Kuneš. A hned dodává, že u nás se chodí na tanec převážně jako na něco speciálního. Jako na bonbónek. Na něco, čemu se musí „rozumět“. Ale tak tomu není. „Platí – prostě přijď, nech své starosti na chvíli venku, ponoř se do tance, nech se jím pohltit, a on se to k tobě dostane. Stačí, když se nebudeš brát moc vážně a oslňovat hledáním něčeho, co v tom ani nemělo být.“

Jiří Kuneš

Kudy na vrchol české taneční scény?

Určitě přes ZUŠku…,“ směje se umělecký šéf 420PEOPLE Václav Kuneš. Jeho úspěšná kariéra začala v první třídě, když chodil (v rámci školní družiny) do tanečního kroužku a zároveň navštěvoval i taneční hodiny na ZUŠ (čili Základní umělecké škole).

Od deseti let pak studoval na konzervatoři v Praze. A v osmnácti pak odešel do angažmá v Holandsku, do Nederlands Dans Theateru k Jiřímu Kyliánovi. „Tam mi velmi pomohlo, jak jsem byl připraven z pražské konzervatoře. NDT mě pak samozřejmě zformovalo a neskutečným způsobem mi rozšířilo obzory. V souboru jsem byl jedenáct let. Nejlepší ,škola´, jakou jsem mohl mít. Není to jen o technice, stylu nebo kvalitě, je to i o přemýšlení, o vnímání dalších uměleckých disciplín… A hlavně asi o tom – nikdy neustávat v hledání a práci na sobě samém. Odcházel jsem právě kvůli dalšímu hledání. Klidně jsem tam mohl zůstat ještě dalších deset let. Ale lákala mě změna. A do jiného systému (souboru) se mi vstupovat nechtělo. Tak jsem si postupně vytvořil svůj systém: 420PEOPLE,“ přibližuje okolnosti vzniku souboru, který dnes udává tón české taneční scéně, jeho umělecký šéf Václav Kuneš.

Foto: archiv 420PEOPLE

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečníkem, choreografem a vítězem StarDance JANEM ONDEREM

„Už se dokážu radovat, ale cesta k tomu byla delší…”

Tanečník a choreograf, pro kterého je práce také velkým koníčkem, Jan Onder třikrát tančil v oblíbené TV taneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. A s herečkou Danou Batulkovou a atletkou Kateřinou Baďurovou Janků soutěž vyhráli.

Ve StarDance působil také jako choreograf a poradce. Řadu let pracuje s dětmi a právě jim věnoval také knížku Kdo zachrání Pižďucha?”

Pocházíte z Lokte a vyrůstal jste s bratrem. Jak jste se dostal k tanci, kterému se věnujete od svých sedmi let?

Hrozně jsem si přál tančit! Do svých šesti let jsem si dělal freestyle doma na gramofonové desky a v druhé třídě jsem si doma prosadil taneční kroužek (taneční přípravku) společenských tanců v Sokolově. Rodiče mě podporovali ve všem, co jsem chtěl…”

Vystudoval jste Pedagogickou fakultu University Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a od svých 17 let trénujete děti. Pro děti jste také natáčel TV pořad Taneční hrátky s Ondrou. Co Vás na práci pro děti a s dětmi baví?

Miluji jejich upřímnost a spontánní nadšení pro cokoli. Mám rád, když děti nadchnu pro taneční blbnutí. Děti jsou upřímné, a když se jim to s Vámi líbí, ocení to více než dospěláci… i když je fakt, že poslední dobou se mi potvrzuje, že dospělé publikum si také rádo hraje a platí na dobrou společnost stejná pravidla. Bavič musí obecně zaujmout a ,zblbnout´ lidi. Bavič musí nadchnout a přesvědčit, že se nemusíme stydět bavit se jako děti 🙂 .”

S Vaší bývalou taneční partnerkou Lucii Hunčárovou jste patřili mezi nejlepší taneční dvojice. Někde jste řekl, že společenské tance jsou těžké všechny, jsou ale krásné, protože je to pro dva. Jaký tanec máte nejraději?

S Lucií Hunčárovou jsme byli v první desítce top v ČR, byli jsme širší špička u nás. Drželi jsme se dlouho a jezdili jsme hodně do zahraničí. Celou kariéru jsem měl mindrák, že jsme nebyli na ,bedně´, ale nebylo nám to přáno, měli jsme se možná ukázat jinde. Tahle etapa je za mnou, na parketě jsem strávil půl života a soutěžní kariéra mně stála hodně úsilí i hodně peněz…

Teď tančím s Natálií Otáhalovou, špičková tanečnice, 10ti násobná mistryně ČR ve společenském tanci. Je o hodně mladší a je super, že se od ní mohu učit novému a mladistvému přístupu k našemu stylu tance. Nejkrásnější tanec, který vypráví úplně o celém životě (tedy o vztahu muže a ženy) je jednoznačně Rumba!”

V TV soutěži StarDance… když hvězdy tančí, jste  tančil  3 x, a to s herečkou Danou Batulkovou, atletkou Kateřinou Baďurovou a s oběma jste kralovali tanečnímu parketu a vyhráli první místo a s bývalou Miss Taťánou Kuchařovou jste dotančili na druhé místo. Jak vzpomínáte na své taneční partnerky?  

Tuhle otázku dostávám často. Každá partnerka byla jiná a já se musel ,nacítit´ pokaždé jinak. Zvládl jsem to a nebylo to snadné. Jiná úspěšná žena znamenala odlišný přístup. Dana Batulková geniální herečka, pohybově talentovaná s velkou životní pokorou respektovala moje instrukce a dokázali jsme si z tance udělat legraci. Dana je moje nejlepší kamarádka a druhá maminka.

Katka Baďurová Janků, vicemistryně světa ve skoku o tyči…  Super žena, vzdělaná,  krásná, podnikatelka, milující matka a k tomu všemu atletka s neuvěřitelnou silou a rozsahem… To šlo samo. Máme dodnes svůj humor, a když si voláme, je to na hodiny…

Taťána Kuchařová nádherná žena, nesmírně talentovaná, nejen tanečně! ,Americká´ zdravá ambice, miliarda nápadů… hrozně mě inspirovala. Bezvadná holka, co umí všechny okouzlit na Vídeňském plese v Opeře a taky si umí dát pivo a utopence… měl jsem štěstí 🙂 . ”

Ve StarDance jste působil také jako choreograf a poradce. Co Vám soutěž dala?

Naučil jsem hlavně televizní praxi! To je hodně důležité. Tahle práce má svoje specifika. Pochopil jsem také, že se často jedná o kompromis. Ne vždy je na práci dostatek času, peněz, talentu… zkrátka v prostředí showbyznysu musíte co nejrychleji a nejlevněji udělat to nejlepší na světě!!! Jinak je to obecně krásná práce, která je navždy zaznamenána a to je pro mne velmi cenné. Vystoupení na plese, nebo divadlo je za hodinu a půl navždy minulost, televize, film a hudba zůstává…”

Dostal jste se také na divadelní prkna a na scéně „Ypsilonky“ jste se představil jako legendární hollywoodský herec a tanečník Fred Astaire v inscenaci „Variéte“ a v roli Dona Juana ve hře „Kostky jsou vrženy”. Jak se cítíte na prknech, která znamenají svět?

Fred Astaire to je moje veliká radost! Moc děkuji řediteli studia Ypsilon profesoru Janu Schmidtovi, že mě oslovil a nabídnul mi nejprve choreografii představení a následně hned vlastně hlavní roli. Je pro mne naprosto úžasné, že si můžu vyzkoušet herectví v opravdovém divadle. Hraji ještě v inscenaci ,Kostky jsou vrženy´ a strašně si to všechno užívám.

Je tam úžasná parta, neviděl jsem tolik talentovaných mladých a multifunkčních lidí. Myslel jsem si o sobě, že jsem velmi dobrý ve vnímání rytmu a hudby… když jsem poprvé pracoval s lidmi z Ypsilonky, pochopil jsem, že zdaleka nejsem jediný.”

Spolu s maminkou Zuzanou (ilustrátorkou) jste napsal knížku pro děti „Kdo zachrání Pižďucha?”, Jak se Vám spolu pracovalo a co Vás  přivedlo k napsání právě knížky pro malé čtenáře?

Já s dětmi pracuji už mnoho let a mám je rád. Líbí se mi jejich představivost a energie. Když jsem dostal nabídku napsat knihu, bylo mi jasné, že to musí být netradiční pohádky. A protože je moje mamka geniální, první pohádku jsem musel první přečíst právě jí. Když jsem ji dočetl, řekla, že chce jednu jen tak napsat taky a začali jsme se „předhánět”, kdo napíše lepší… tak jich vzniklo 16 a od některých známých vím, že je děti milují. A když někdo vyroste zrovna na vašem pohádkovém příběhu, jedná se o veliké štěstí.”

Vy jste v jednom rozhovoru přiznal, že děláte práci, která je zároveň Vašim velkým koníčkem a tanec je Váš život. A Vašim motem je: „Když se chce, tak to jde.”  Platí to vše i dnes?

Ano, platí to stále a teď, v období korona krize se po nějaké době opět dostávám do pracovního módu a jedu. Mám veliké plány a věřím jim. Chci je, takže to klapne 🙂 .”

Umíte vypnout z práce? Jak rád odpočíváte?

Odpočívám prací a živ (mentálně) jsem z úspěchu… jinak si už dnes ale umím užít i obyčejnou procházku, nebo dobré jídlo. To jsem dřív neuměl. Učím se, sice pomalu, radovat se z maličkostí a z přítomnosti dobrých lidí. Konečně se dokážu radovat jen tak, ale cesta k tomu byla delší  🙂 .”

 

 Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Jana Ondera 

  Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

420PEOPLE filmově

Soubor chystá premiéru svého prvního tanečního filmu „ORĪGĪ“

Taneční soubor současného tance 420PEOPLE představí 8. prosince na online premiéře film „ORĪGĪ“ – první ze svých tří chystaných tanečních filmů. Všechny vznikají zcela v produkci 420PEOPLE, v jejich novém studiu Maiselovka.

Přesunuli jsme se nyní do online prostoru a do našeho nového studia v centru Prahy a chystáme pořádnou filmovou a taneční jízdu. Ani v současné situaci nezastavujeme a chceme lidem přinést zážitky, které je posunou nad každodenní realitu,“ říká o novém projektu Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem. A veřejnost ho zná i díky jeho účasti v televizním pořadu StarDance.

ORĪGĪ: Setkání tří tanečních stylů, tří světů…

On-line premiéra prvního z filmů, nazvaného ORĪGĪ, je vrcholem letošního zapojení souboru 420PEOPLE do mezinárodního projektu „CLASH!“ Taneční film „ORĪGĪ“ má podtitul „Tělo je jediný možný skutečný aspekt“ a jeho choreografie i režie se ujal Václav Kuneš.

Václav Kuneš

Téma filmu je založeno na základní podstatě lidstva a samotného těla, konkrétně na tom, co víme, odkud pocházíme – ať už geograficky, ideologicky nebo sociologicky. Po setkání s něčím novým hledáme způsob, jak se přizpůsobit. A právě tato adaptace je základním tématem filmu. Jeho děj spojuje tři tanečnice, které mají svůj osobní, základní pohybový a taneční styl. Představte si balerínu (klasický balet), tanečnici na vysokých podpatcích (styl Broadway) a představitelku bojových umění (současný tanec). Tyto tři tanečnice a jejich různorodé styly se setkávají v jednom okamžiku a jediným možným způsobem, jak mohou společně pracovat a komunikovat, je „vzájemně se sobě přizpůsobit. Díky úvodnímu duelu (střetu!) mezi tanečnicemi se vytvoří nový (čtvrtý) styl, díky kterému spolu budou moci fungovat. Děj vede k tomu, že hlavním a nejlepším komunikačním prostředkem je naše vlastní tělo. Tělo je nejlepší technologie a klíč ke komunikaci,“ přibližuje Václav Kuneš.

Další prosincové premiéry: „OHNĚ STROJE“ i „THROUGH GLASS“

Dalším tanečním filmem z dílny 420 PEOPLE jsou „OHNĚ STROJE“, kde se soubor už podruhé spojil s francouzsko-českou herečkou Chantal Poullain a režie se ujal uznávaný režisér Jaroslav Brabec. Třetí z filmů nese název „THROUGH GLASS“ a choreografii k němu připravuje Sylva Šafková.

Premiéry všech filmů proběhnou, vzhledem k současné situaci, online: premiéra tanečního filmu „ORĪGĪ“ se koná 8. prosince od 18.00 hodin v rámci festivalového večera projektu „CLASH!“ Filmy „THROUGH GLASS“ a „OHNĚ STROJE“ budou mít rovněž premiéru v prosinci a všechny je můžete zhlédnout v dané časy na facebooku (https://www.facebook.com/420PEOPLE.DANCE.COMPANY) a pod odkazem na platformu vimeo, který diváci najdou na webu souboru https://www.420people.org/ .

Foto: Jan Faukner

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»TANEC A PUBLIKUM« v tištěné podobě!

TANEČNÍ AKTUALITY právě vydávají třetí „Speciální vydání 2020“! █ Postupně navázalo na desetiletou tradici ročenek. █ 129 stran čtení za 129,-Kč. █ Objednávejte přes internet, respektive shánějte ve vybrané síti divadel, knihoven či knihkupectví. █

Po roce opět publikuje odborný internetový časopis TANEČNÍ AKTUALITY své pravidelné tištěné číslo – „Speciální vydání“ na téma: „Tanec a publikum“. Křest této publikace proběhne – z důvodu nařízení vlády – až v následujících měsících. A jeho kmotrem se stane tanečník a choreograf Václav Kuneš.

I letos je „Speciální vydání“ dvojjazyčné a obsahuje původní články autorů na dané téma v širším kontextu aktuální české taneční scény.

Třetí ročník se zabývá tématem „Tanec a publikum“ z různých perspektiv. Úvodní texty, bilancující uplynulou sezónu, se nad úlohou diváků pozastavují v kontextu aktuální situace z pohledu čtyř žánrů – baletu, současného tance, nonverbálního divadla i nového cirkusu. Autoři dále přiblíží například různé formy práce s publikem českých pohybových festivalů i baletů vícesouborových divadel, angažovanost diváků i umělců a pozastaví se také nad samotným diváckým prožitkem tance. Nechybí ani exkurz do možností digitálního přenosu a interakce mezi diváky a performery v jeho rámci.

Když vznikala koncepce letošního ,Speciálu´, tak po koronaviru nebylo ještě ani vidu ani slechu. Ale celá pandemie a s tím spojené zavření divadel, myslím každého, přivedlo k myšlenkám o tom, co pro něj vlastně znamená být divákem v divadle, naživo. Co je přenosné obrazovkou a co není. Takže svým způsobem toto téma získalo ještě na větší aktuálnosti,“ přiznává editorka „Speciálního vydání“ Petra Dotlačilová.

Editorka “Speciálního vydání” TANEČNÍCH AKTUALIT – Petra Dotlačilová

Speciál“ je určen všem, kteří se zajímají o tanec a divadlo a chtějí si o tom přečíst i něco víc, než „jen“ recenze či rozhovory. A zajímá je rovněž širší kontext jednotlivých děl, osobností a organizací a možná i určitý teoretický přesah. Publikace čítající 129 stran bude v prodeji za 129,- Kč. To i díky podpoře MKČR a SFK. A čtenáři ji seženou na pultech vybraných divadel, knihoven či knihkupectví či přes objednávky na www.taneciaktuality.cz.

Konkrétní odkaz na speciální objednání „Speciálního vydání“ TA: https://www.tanecniaktuality.cz/publikace/objednavka-specialniho-vydani uality.cz/

Taneční aktuality

pro TANEČNÍ MAGAZÍN