Archiv pro štítek: step

Koloběžky pro tanečníky uchvátily i moderátory a prezidentku CDO!!!

Czech Dance Masters Insportline 2019

26. května  proběhl v pražském Průmyslovém paláci v areálu Výstaviště Holešovice  GALAVEČER “MISTR MISTRŮ”!!!! Dalo se hovořit o taneční explozi toho nejlepšího vůbec, co v ČR naleznete.

CZECH DANCE MASTERS INSPORTLINE 2019!

Byl to samotný závěr největší taneční tour ČR, jejímž pořadatelem je CZECH DANCE ORGANIZATION!

Nedělního galavečera, se zúčastnilo na 30 TOP choreografií, které byly oceněny titulem Mistr České republiky napříč tanečními styly art, belly, couple, disco, step a street. V každé věkové kategorii se tak proti sobě utkalo 10 Mistrů Republiky s naprosto odlišným tanečním stylem i technikou. Cílem galavečera je nezapomenutelná slavnostní tečka – objevit a zviditelnit nové tváře – absolutního vítěze celé tour a ocenit ho tak titulem “Mistr Mistrů 2019”

Pro tento slavnostní okamžik přijaly do VIP poroty pozvání známé osobnosti jak tanečního světa, tak  světa show byznysu. Mezi porotci se objevili: Lenka Nora Návorková – vítězka Stardance 2018, Václav Kopta – herec, Vojta “D” Drahokoupil – zpěvák, moderátor a účastník 5. řady Tvoje tvář má známý hlas, Ivana Hannichová – tanečnice a choreografka, Linda Rančáková – choreografka mnoha divadelních představení, Michal Černý – přední představitel tanečního stylu “VOGUE”, člen mezinárodní skupiny The House of Ninja a mnoho dalších profesionálů z taneční branže.

Rosa Bloom, Finsko

Rafaele Mafii

Ivanka Hannichová

Matěj Zvara

Lenka Nora Návorková  – vítězka StarDance 2018

Pravé křídlo průmyslového paláce praskalo ve švech.

O skvělou atmosféru se mimo tanečníky, diváky a fanoušky postarali také moderátoři Barbora Guzdková a Jakub Kotek, kteří jaksi už neodmyslitelně patří k této velkolepé show.

Výkony všech tanečníků byly  jako každý rok skvělé a  porota měla opět dosti těžkou práci.  Nakonec se ze skvělých cen, jak věcných v podobě sportovních produktů INSPORTLINE, či hraček BAMBULE pro děti, tak peněžních a to Prize money na podporu tanečního růstu a vouchery na vzdělávací workshopy, nebo foto a video služby, radovaly tři týmy

Výherci:

V kategorii Děti do 11 let, za formaci stylu contemporary, s názvem “Pečujte o ni, je jen jedna…” – taneční klub Radost Impuls Bohumín

V kategorii juniorů, do 15 let, za formaci stylu contemporary, s názvem “The Great Dictator” – taneční studio Mirákl Sokolov

V kategorii dospělí, nad 15, za formaci stylu Street, s názvem “The Last Concert” – taneční studio B-Original

Největší úspěch měly mezi juniorským a dospěláckým vítězem koloběžky DISPARO V-break od titulárního partnera inSPORTline, na kterých mohla celá formace i s trenérem dojet až domůMrkající

Moderátoři Barbora Guzdková a Jakub Kotek také koketovali s koloběžkami a moc se jim líbily

Tento skvělý a nezapomenutelný večer ukončil  letošní soutěž CZECH DANCE MASTERS INSPORTLINE TOUR 2019 a nezbývá nám, než se těšit na příští rok!!!

Zeptali jsme se….

Evy Vlkové, prezidentky Czech Dance Organization

Co říkáte na koloběžku Insportline?   Moderátory evidentě nadchly..  Jak by se Vám líbilo “drandit” si Prahou? 

“Koloběžky jsou jednoznačně letošním hitem.  Sama jsem si je také vyzkoušela, jezdí se úžasně, jsem nadšená. Ale Prahou či jinými městy na nich nejezdím. Využila bych tuto aktivitu na chatě,  to by se mi velmi líbilo.”

Eva Vlková, prezidentka CDO,  zdraví všechny příznivce tanečního sportu

Ale  je to vůbec nějaký sportovní výkon, taková koloběžka?  Posílíme kondičku? 

“Je to příjemný sportovní relax!! A  hodí se obzvláště v průmyslovém paláci, kde jednotlivá křídla jsou daleko od sebe, urychlíme tím  přesuny a ušetříme čas!” (I Václav Havel jezdil na koloběžce po Pražském hradě).

A jak si tedy  letos udržujete kondičku Vy? 

“Konkrétně má kondička je letos na bodě nula, mám tu opravdu významný černý puntík! Já vím… ”

Jak hodnotíte závěr letošního tanečního  klání?

“Jednoznačně: Výkony všech tanečníků jsou neuvěřitelné, atmosféra gradovala jako žádný rok před tím,  vřava v sále  dosvědčuje moje slova! A při této příležitosti bych ráda poděkovala našim partnerům za hodnotné ceny pro vítěze, největší radost udělaly koloběžky DISPARO V-break od titulárního partnera IinSPORTline a také  hračky od společnosti Bambule. Ceníme si těchto  dárků pro naše tanečníky!”

Děkujeme 

Václav Kopta, herec

(původně se měl účastnit soutěže StarDance, ale kvůli úrazu odstoupil hned v začátku)

Václav Kopta usedá za stůl porotců 

 

“Jsem opravdu překvapený, co všechno tady vidím! Kdyby existovala soutěž ,Veselý senior´ , hlásím se jako první!”

Text, foto, video: DanceFoto, Czech Dance Masters, Eva Smolíková, 

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

ZLATÁ PRAHA 2018 – jak vše dopadlo?

Co zaujalo festivalovou porotu? A co zaujalo TANEČNÍ MAGAZÍN? Jak probíhal závěrečný festivalový gala-večer? A co na to Mistr Harapes?

Závěrečný večer 55. festivalu MTF ZLATÁ PRAHA – v přímém televizním přenosu na ČT ART v sobotu 22. září od 20.20 hodin – tvořil již pomalu tradičně průřez mnoha styly a žánry. Přinesl moderní i tradiční současnou hudební a taneční tvorbou. Ostatně, jako již po dlouhou dobu „zlatý pražský“ festival samotný.

Mezinárodní porota festivalu společně s ředitelem MTF ZLATÁ PRAHA (a současně výkonným ředitelem kulturního kanálu ČT ART) PhDr. Tomášem Motlem (uprostřed)

Večer zahájil Balet Národního divadla s číslem „Aspects“ v choreografii Katarzyny Kozielské na hudbu Abela Korzeniovského. Mezi tančícími sólistkami se zde objevila i Alina Nanu, která byla i jednou z hrdinek krátkého snímku Terezy Bílé a Igora Zacharova „Na špičkách“ na právě vyhodnocovaném MTF ZLATÁ PRAHA.

Následovala múza hudební. Nedávný držitel rakouské prestižní ceny Musiktheaterpreis 2018, zvané „rakouský hudební Oscar“, tenorista Aleš Briscein poté brilantně zazpíval árii vévody z Verdiho „Rigoletta“.

Následoval opět tanec. Tentokrát v podání Taneční konzervatoře hlavního města Prahy a Bohemia baletu. Jednalo se o fragment z baletu „Paquita“ na hudbu Ludwiga Minkuse. Nezklamal, ale nikterak neodvázal…

Vrcholem večera mělo být další taneční číslo „D.R.E.A.M.“ v choreografii Šimona Kubáně. Interpretovali ji Kristýna Němečková, Iveta Krmelová a Patrik Čermák. Choreografie sršela nápady. Dalo by se jí vytknout jediné, že nebyla patrně koncipována pro velké jeviště Nové scény. Televizní diváci, kteří toto dílo viděli i detailním pohledem kamer z pódia, měli jistě zážitek hlubší a emotivnější.

A opět hudba. Mladé dechové kvarteto Cantaria Clarinete svižně interpretovalo „Libretango“ Astora Piazzoly.

Na expresivní a pulsující hudbu Ivy Bittové bylo připraveno baletní číslo „Prolínání“ v interpretaci Pražského komorního baletu v choreografii Lukáše Timuláka. Zde se již podruhé za večer objevil na pódiu Patrik Čermák.

Prague Cello Quartet má blízko k parafrázi i hudebnímu vtipu

Milým bonbónkem byl nadhledově pojatý „Montiho čardáš“ v úchvatném – až varietně vystavěném čísle – Prague Cello Quartetu. Petru Špačkovi, Ivanu Vokáčovi, Janu Zemenovi i Janu Zvěřinovi patřil opravdu dlouhatánský potlesk.

A následovala již novocirkusová tečka za podařeným večerem. Kouzelná artistická show „Contra Weight Company“ na hudbu populární Christiny Aquilery. Zuzana Havrlantová s Jonášem Janků a Tomášem Pintérem byli tím nejlepším „kasa-punktem“ na závěr.

Zuzana Havrlantová mezi Jonášem Janků a Tomášem Pintérem čili CONTRA WEIGHT COMPANY, tedy skupina, která udělala tečku za závěrečným večerem ZLATÉ PRAHY 2018

A kdo získal festivalové vavříny?

Hlavní cenu 55. ročníku televizního festivalu ZLATÁ PRAHA 2018 získal německý televizní dokument režiséra Thomas von Steinaeckera „Leonard Bernstein – rozpolcený génius“, natočený v koprodukci stanic ZDF a ARTE. Tento film o stopáži čtyřiapadesáti minut se snaží postihnout konflikt autora jednoho z nejslavnějších muzikálů světa a mezinárodně uznávaného dirigenta v jedné osobě. „Vítězný snímek vypráví dosud neznámý příběh Leonarda Bernsteina, tohoto světoznámého vynikajícího dirigenta, charismatického moderátora a autora muzikálu West Side Story. Tento intimní dokument mapuje Bernsteinovy osobní vzestupy i pády, jeho touhu být uznávaným skladatelem, ale přibližuje i umělcův život poznamenaný tragickými událostmi. Hluboký vhled do rozporuplné osobnosti hudebního génia nám kromě řady pamětníků zprostředkují Bernsteinovy děti Jamie, Nina a Alexander,“ zdůvodňuje svůj téměř jednohlasný výběr festivalová porota.

 Ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize Jan Maxa (vpravo) předává vítězný šek reprezentantům štábu filmu „Leonard Bernstein – rozpolcený génius“

Přihlášené snímky – konkrétně jich bylo v soutěžní sekci 84 a mimo soutěž se promítalo šest filmů od téměř čtyřiceti producentů a televizních společností z celého světa – se utkaly i v dalších dvou velkých kategoriích.

Tu Český křišťál – Dokumenty o hudbě, tanci a divadle, vyhrál netradiční kanadský hudební dokument „Snění o židovských Vánocích“. V něm režisér Larry Weinstein vypráví netradiční příběh skupiny židovských písničkářů. Představuje civilně přirozenou formou kanadské přistěhovalce, kteří – navzdory svým dávným tradicím – slaví vánoce třeba i v čínském bistru!

Producent kanadského filmu „Snění o židovských Vánocích“  (úplně vpravo, nejblíže objektivu) zastupoval na vyhlášení cen režiséra Larry Weinsteina. Přiletěl do Prahy na poslední chvíli a byl velmi potěšen

V kategorii Český křišťál – Performing Arts, zahrnující hudební a taneční pořady včetně záznamů koncertů, zvítězilo cenami ověnčené taneční divadlo ve snímku britského režiséra Jeffa Tudora „Zděšení“, které vychází z životní zkušenosti herce Jonathona Younga. A to ze zkušenosti nadmíru tvrdé. Jeho dcera, neteř i synovec totiž zemřeli při tragickém požáru. Tento snímek je multižánrový. Kombinuje klasický dokument s filmovými dotáčkami, tancem (převážně stepem a salsou) a loutkovými pasážemi.

Na slavnostním večeru bylo uděleno i několik dalších speciálních cen. 

Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových „Vize 97“ si v sobotu večer odnesl německý snímek dua režisérek Marii Stodtmeierové a Isy Willingerové „Hudba a moc“, který zkoumá různé historické pohledy na politické aspekty hudby. Prakticky od roku 1914, tedy od doby první světové války.

Jedna z německých tvůrkyň filmu „Hudba a moc“, který si odnesl Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 (úplně vlevo), uprostřed tým vítězného díla celého festivalu o Leonardu Bernsteinovi a vpravo opět producent oceněného kanadského snímku s tematikou židovských vánoc

Cenu České televize získal německý snímek o známém choreografovi „Nižinský – Balet Johna Neumeiera“ režiséra Thomase Grimma. Tento snímek, který trvá dvě hodiny a patnáct minut představuje netradičně světového tanečníka i choreografa.

A Speciální uznání za mimořádný umělecký počin si odneslo české televizní zpracování opery Bohuslava Martinů „Čím lidé žijí“ osvědčeného divadelního i televizního režiséra Jiřího Nekvasila se skvělou kamerou Miroslava Gábora.

Společný snímek laureátů letošního MTF ZLATÁ PRAHA

Náš TANEČNÍ MAGAZÍN ze soutěžní sekce zaujaly ještě další filmy.

Tak kupříkladu „Klavírní recitál Lukáše Vondráčka“ české režisérky Petry Všelichové. Doslova nás unesl výtečný dokument o tanečníku a choreografovi Petru Zuskovi „Chvění“ od režiséra i kameramana v jedné osobě Martina Kubaly. Anebo dílo režiséra Jana Brichcína a kameramana Vladimíra Holomka o českém mimovi mezinárodního věhlasu „RADIM VIZVÁRY – Sólo“. Výtečný spád měl i televizní film Pavla Jiráska „KAFKA BAND“ o koncertu této kapely v brněnském Sono centru. Ze sedadel doslova zvedal šestadvacet minut trvající německý snímek „Hýbej se!“ režisérky Leny Kupatzové. Velmi podnětná byla i švédská „Hra“ Tommy Pascala o choreografovi Alexanderu Ekmanovi. Anebo za české koprodukce vzniklá „Malá mořská víla“ režiséra Pascala Lauzeho. Hned dvakrát zde bylo reflektované téma Carmen – „Mytologická CARMEN“ německého režiséra a producenta Axela Brűggemanna a „CARMEN“ z Litvy, natočená pod režijní taktovkou Jirise Sejanse. Příjemný byl i titul „Sound-treková Evropa“ německého režiséra Michaela Giehmanna o cestě soulové muzikantky Joy Denalaeové po Rakousku, za kořeny folklórní hudby. Zde šlo o pilotní díl připravovaného seriálu. Zaujal i „Nový evropský zpěvník“ rakouských režisérek Madlene Feyerové a Stephanie Holzschusterové anebo bulharský snímek „Bulharské děti jsou báječné“ Stanislava Terzieva. Na pomyslnou nejvyšší příčku by TANEČNÍ MAGAZÍN však postavil dokument britské televizní společnosti Stanza Media Limited „FRANCO ZEFFIRELLI – z režisérova života“. Režisérem snímku o proslulém filmovém i operním režisérovi byl Chris Hunt.

Skvělý mim Radim Vizváry zaujal  i v soutěžním snímku režiséra Jana Brichcína

Z nesoutěžní sekce TANEČNÍ MAGAZÍN bezesporu zaujal desetiminutový český snímek Terezy Bílé a Igora Zacharova „Život na špičkách“, pojednávající o baletních sólistkách pražského Národního divadla – Nikole Márové, Alině Nanuové, Tereze Podařilové, Miho Ogimotové a Andree Kramešové. Rovněž televizní film Rozálie Kohoutové „Tančit svůj život“ o folklórním souboru Vycpálkovci ukázal, že festivalové dílo nemusí být bezvýhradně maratónské. Trval pouhých devětadvacet minut a řekl více, než jiné dvouhodinové filmy!

Po vyhlášení vítězů se ocenění i představitelé a sličné představitelky organizačního štábu společně odebrali na následnou recepci

A co řekli po vyhlášení cen?

Vlastimil Harapes, tanečník, choreograf, pedagog, herec i zpěvák:

„Právě jsem se vrátil z dovolené. Samotný program se mi líbil. Ne vše jsem viděl, neboť  jako jeden z předávajících cen, jsem se musel chvíli připravovat v zákulisí. Již se těším nejen na podzimní sezonu v Semaforu.“

Jiří Nekvasil, divadelní a filmový režisér, držitel Speciálního uznání MTF Zlatá Praha 2018 za film “Čím lidé žijí”:

„Cítím se spíš divadelním režisérem. Jsem rád, že mi Česká televize i Nadace Bohuslava Martinů daly příležitost filmové práce, kde mohu přece jenom pracovat s bohatšími i rozmanitějšími výrazovými prostředky.“

Foto: Eva Smolíková a archiv MTF ZLATÁ PRAHA a  TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Text: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Stepoval vůbec někdy?

Herec Jan Vlasák září v životní roli na prknech pražského divadla Rokoko v inscenaci německého dramatika Floriana Zellera “Otec”.

Pražské divadlo Rokoko uvádí hru německého dramatika Floriana Zellera „Otec“. Na rozdíl od historického Jiráskova stejnojmenného titulu se zabývá velice aktuálním tématem – Alzheimerovou chorobou. Shodou okolností se se stejným námětem objevuje současně na českých jevištích titul „Zatmění“ (divadlo Broadway) a také „Starci na sněhu“ (divadlo Au!). V Rokoku se však jedná o ojedinělé představení s úžasnými hereckými výkony.

Spor o název choroby

Alzheimerova choroba by se asi správně měla nazývat Alzheimer-Fischerova nemoc. Popisy diagnóz a obrázky histologického vyšetření mozků šestnácti pacientů roku 1907 z pražské psychiatrické kliniky v Kateřinkách, ve stejné době jako jeho německý kolega Aloysius Alzheimer, totiž publikoval židovský rodák ze Slaného Oskar Fischer. Fischerovo dílo a jeho zásluhy ale byly plně doceněny až o desítky let později.

O mládí Oskara Fischera se toho ví jen málo, Narodil se v německy mluvící rodině správce na statku a maturoval na gymnáziu ve Slaném. Absolvoval studia medicíny v Praze a ve Štrasburku. Lékařskou praxi posléze vykonával v české metropoli. Zde patřil mezi početnou německy mluvící menšinu židovského původu. Právě z toho důvodu byl lékař, mezi jehož pacientky patřila i Charlotta Masaryková, za okupace transportován do Terezína, kde 28. února 1942, tedy před více než 75 lety, zemřel.

Ani Aloysius Alzheimer to ale s popisem nově objevené choroby neměl snadné. Podle dobových dokumentů tehdy na setkání psychiatrů v Tübingenu z roku 1906 žádný z kolegů nepoložil Alzheimerovi doplňující otázku, rychle se přešlo k jinému tématu a také regionální list “Tübinger Chronik Ma” věnoval objevu v obsáhlé zprávě z kongresu jednu krátkou větu. Alzheimer se zklamán vrátil na psychiatrickou kliniku do Mnichova.

Tehdy dvaačtyřicetiletý německý psychiatr líčil případ své pacientky Auguste Deterové, která předtím zemřela ve věku 55 let „zcela dementní“, jak to Alzheimer formuloval. Pitva ukázala, že v mozku zemřelé bylo mnoho bílkovinových usazenin a odumřelých nervových buněk. „Bláznivý lékař s mikroskopem“, jak se Alzheimerovi říkalo, tak zjistil základní mechanismus nejtěžší a nejčastější formy stařecké demence: ukládání jednoho druhu bílkoviny v mozkové kůře vede k odumírání nervových buněk. Proč se bílkovina tak masivně usazuje, není zcela jasné dodnes. Proto je také Alzheimerova nemoc stále neléčitelná a průběh lze pouze o několik měsíců až let zbrzdit.

Herecký koncert

Německý mladý dramatik Florian Zeller (narozen 1979) se se svými tituly už zabydlel na českých jevištích. Nejen v Chebu na prknech Západočeského divadla, ale také ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti nebo na Kladně.

Scénář „Otec“ patří k Zellerovým špičkovým dílům. Nejen svou aktuální tematikou, ale rovněž velmi citlivým uchopením zdánlivě velmi atraktivní problematiky.

V Rokoku se – pod režijní taktovkou Petra Svojtky – jedná v pravém smyslu slova o herecký koncert Jana Vlasáka v titulní roli. Dokázal vpravdě geniálně odstínit jemné i silnější nuance jednání a valéry vnitřních pocitů člověka propadajícího stařecké demenci. Není divu, že si na závěr – spolu s dalšími kolegy na jevišti – zasloužil od zaplněného hlediště ovace ve stoje. Jen pro zajímavost a korelaci s tematikou TANEČNÍHO MAGAZÍNU uvedu jeden z vrcholů představení, kde otec vzpomíná, jak tančil a stepoval. Samozřejmě, že se jedná o jeho fikci a blouznění.

Rovněž Veronika Gajerová a Aleš Procházka v tomto dramatu nacházejí skvělé příležitosti. Lze dokonce říci, že Aleš Procházka se v Zellerově dramatu doslova herecky nalezl. Více než zdatně jim však sekundují Lenka Zbranková a Zdeněk Vencl (pozor, zde si jej nepleťte s jeho jmenovcem, moravským hercem i dramatikem Romanem Venclem!).

Do hry jsou epizodněji do jisté míry začleněni i členové jevištního technického personálu pod vedením jevištního mistra Karla Jarošíka. Jmenovitě Luděk Blažek, Josef Kratochvíl, Antonín Šebesta, Jan Marhoul, Ondřej Mestek a zdejší novic Radek Štěpán z Kroměříže.

Hudba burcuje, ale…

Výraznou složkou představení je autorská hudba Vladimíra Nejedlého. Nepostrádá nápady, jak v melodické lince, tak v instrumentaci. Její výchozí a hlavní téma je však pohříchu spíše někde mimo. Hudba burcuje, pulzuje, avšak nevystihuje plně téma představení. Spíše jsem si připadal, jako by se zde řešila hyperaktivita? Tedy syndrom ADHD a nikoli Alzheimerova choroba.

Naopak s tématem i polohou inscenace plně konvenují střídmé, ale účinné kostýmy Zuzany Ježkové a scéna Ondřeje Nekvasila a Zuzany Ježkové. Jednoduché, až funkcionalisticky chladné aranžmá jeviště, s nápaditými zadními projekcemi na slogany charakterizující vypjaté dialogy vše výrazně umocňují.

Výraznou složkou představení je i kreativní práce se světelným parkem v podání Marka Suchardy a Filipa Jukla.

Stranou nesmí zůstat ani výtečný překlad Michala Zahálky i dramaturgie Jiřího Janků.

Představení „Otec“ na prknech divadla Rokoko patří k tomu nejlepšímu, co pražská divadelní scéna na počátku sezóny 2017/2018 nabízí. Určitě stojí za shlédnutí. Nebo i za porovnání s dalšími inscenacemi s totožnou tematikou jmenovanými hned v úvodu této recenze.

Foto: MDP, Michael Tomeš

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s moderátorkou TINOU PLETÁNKOVOU

“Mám velmi ráda step.”

Tina Pletánková patří k našim nejznámějším a současně nejoblíbenějším moderátorkám. Svou nenuceností a přirozeným šarmem si získala srdce mnohých (nejen televizních) diváků. Když jsem se s ní setkal v – pro mnohé možná trochu nezvyklé – roli porotkyně literární soutěže, nemohl jsem si nechat uniknout příležitost ji vyzpovídat pro Taneční magazín. A to zcela jistě nejen o tanci.

Je o Vás všeobecně známo, že jste svou kariéru začala jako hudebnice. Jaký máte vztah k taneční hudbě?

„Taneční hudba? To je široký pojem. Ano, byla jsem aktivní hudebnicí, hrála jsem na akordeon a klavír. Oba nástroje nabízejí široký repertoár. Já osobně jsem nakonec vždy nejraději hrála světové standardy v jazzových úpravách. Taneční hudbou – obecně vzato – je prakticky téměř vše. Ovšem, zcela upřímně, nejméně blízká mně vždy byla taneční hudba diskoték.“

A chodila jste vůbec ve školních letech do tanečních?

„Ne. Osm let jsem totiž chodila do lidové školy umění v oboru lidové tance. Tam se tančilo mnohé, ale nejvíce tance východního Slovenska. Tím jsem nějak považovala svou pohybovou přípravu za splněnou. Navíc jsem pak pokračovala na konzervatoři v hudebním oboru, a vlastně mi na nic jiného nezbýval čas.“

Na který druh tance či baletu se ráda se zaujetím zajdete podívat do hledišť divadel či sálů?

„Mám velmi ráda step a velkorysé, velké obsazení. Třeba Lord of the Dance, Stomp. Ale naopak i komorní obsazení, jaké má třeba konkrétně projekt Wings pod vedením Pavla Strouhala.“

Vaši postavu obdivují nejen muži, ale závidí ji i Vám jistě celá řádka žen, co průběžně děláte pro ni i pro svou kondici?

„Nic. Na což nejsem hrdá. Jsem totiž v takovém životním běhu, že na pravidelný pohyb nemám čas, ani to možná nemám v sobě. I když si občas udělám pár protahovacích cviků, hlavně kvůli zádům a krční páteři. Jelikož jen z podstaty se dlouho žít nedá a tělo drobnou péči potřebuje.“

Pravidelně tedy sportujete?

„Ne. Jen v létě mě baví rekreačně kolo a plavání.“

Jak jste se vlastně od muziky dostala k moderování?

„Už na konzervatoři jsem poprvé moderovala naprostou náhodou nějaký koncert spolužáků z vyšších ročníků. A to byl vlastně můj vůbec první kontakt s mikrofonem, tedy vlastně mluveným slovem. Pak to byla ještě dlouhá cesta. V devadesátém roce jsem pak hned odjela do Rakouska, kde jsem aktivně hrála v Alpách. Ať už s místním letním orchestrem, či v malém uskupení – akordeon, housle, kontrabas. Anebo sama na akordeon a klavír v tamních luxusních hotelích. Po návratu, v roce 1992 jsem začala pracovat v rádiu Kiss. Ovšem tehdy jako vedoucí propagačních NIssan Patrolů. Kontakt s mikrofonem tam byl jen letmý. Roku 1994 jsem se pak stala ředitelkou magazínu Dotyk. Byla to revue pro vztah umění a byznysu, z mého pohledu šlo spíše revue o umění všeho druhu. A teprve v roce 1996 jsem šla – tak nějak náhodně – na konkurs na moderátory. Vyhrála jsem. A od té doby až do současnosti mne televize v podstatě neustále provází.“

Moderujete raději před kamerou či živé pořady, kde je přímý kontakt s divákem?

„To záleží… V televizi natáčíme před kamerou, ovšem já nejraději takzvaně naživo. Nerada předtáčím. Jde o kouzlo nevratného a maximální koncentraci. Když vysíláte naživo, je pro mne tím nejlepším hnacím motorem. Přenáší se to i na všechny ostatní a vzniká úplně jiná atmosféra. Rozhovory s hosty jsou pak pravdivější, často i vtipnější. Při předtáčení pořadu vždy počítáte s tím, že se to dá případně vrátit, přetočit. A to mne už zas tolik nebaví.“

Já však měl na mysli moderování nejen televizní…

„Naprosto jinou kategorií je moderování různých živých akcí. Tam mám raději méně oficiální pojetí. Moderovat večer dle protokolu, řízený jasným scénářem, který se ve finále spíše čte, samozřejmě zvládám. Velká zábava to zas tak úplně není. Ovšem provázet živý program, postavený sice na pár nutných ,pilířích´, kde zbytek je dán improvizací, je vždy zábavnější. Nepopírám, že i improvizace vždy pár záchytných bodů má, ale někdy se vše nakonec kouzelně rozsype… Živly někdy prostě vše hodí jinak a musíte se s tím umět vypořádat.“

Svého času jste byla i televizní “rosničkou”, věříte televizním dnes předpovědím počasí? Zvolíte si podle nich třeba své vybavení na víkend?

„Svého času… Ano, čtrnáct let, tuším… Předpovědím na druhý den věřím bez výhrad. Na třetí tak na 85 %. …a s dalšími dny to úměrně klesá. Sice v dnešní době předpovědní modely umějí mnohé, ale počasí je prostě počasí. Dlouhodobé předpovědi jsou věštěním.“

Potkáváme se spolu již pravidelně v porotě celostátní literární soutěže. Jaký máte názor na vyjadřování se a jazyk současné mladé „počítačové“ generace?

„Nelze to posuzovat generelně. V rámci literární soutěže člověk vidí esenci toho nejlepšího, nejen po stránce slohové, ale i gramatické. Nechce se mi moralizovat už té pozice ,odrostlejší generace´, ale jedno vím jistě. Nečte se, a tím, že se nečte, tak se vytrácí vyjadřovací schopnosti, schopnost používat složitější slovní spojení, schopnost vůbec využívat jazyk v jeho obrovské barevnosti. Čtení napomáhá i v gramatice. Zkrátka se vám určité mluvnické záludnosti vizuálně prostě usadí v hlavě… A tak bych mohla pokračovat. Jenže na druhou stranu: lidi dnes obecně nebaví číst ,písmenka´. I komiks je na ně někdy moc. Zkratka – to je to co lidi zajímá. Upřednostňují zkratku. Lze se tomu však dnes – v přívalu obrovských množství – informací vůbec divit?“

Píšete také sama aktivně?

„Někdy. Vlastně mám toho popsaného za posledních dvacet pět let docela hodně.“

A jakému žánru se věnujete?

„Úvahám, esejím, mnohdy politického charakteru.“

A kdo je Vaším oblíbeným literárním autorem?

„Na to se snad nelze ptát někoho, kdo pamatuje čtvrteční fronty před knihkupectvími. Přečetla jsem i Nanu od Emila Zoly. …to říkám s úsměvem. Zkrátka, přečetla jsem vše, co šlo. Co měli rodiče v knihovně. A mne to zajímalo všechno. V dětských letech jsem milovala knihy Františka Běhounka, později vše možné… Od Ludvíka Součka, přes Kanta, Huxleyho, Hellera, Orwella… Mohla bych pokračovat, ale nechci, aby to vyznělo, že jen vyjmenovávám plejádu autorů, abych vypadala sečtěle a přechytrale. Zkrátka, byla jsem a jsem čtenář. Jen mne teď štve, že nestíhám číst vše co bych chtěla.“

Co chystáte, pokud to není tajné, v současné době? Kde Vás mohou diváci vidět či potkat?

„Nevím, kdy přesně vyjde tento článek, ale zatím o nové pracovní záležitosti veřejně mluvit nemohu.“

Článek vyjde brzy, takže utajené to asi (prozatím) bude. Nicméně, chci poděkovat za upřímný rozhovor a držíme – i za čtenáře Tanečního magazínu – palce. A ať se daří!

Ptal se: Michal Stein

Foto: archiv TINY PLETÁNKOVÉ

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Tanec v metru je tu!

Tanec jde v Praze za vámi! Ve středu 24. května se tancuje přímo v metru! A to hned na šesti stanicích všech tří tras podzemní dráhy.

Ve středu 24. května se opět roztančí pražské metro. Čeká nás po roce „Tanec v metru“. Přesně mezi třináctou hodinou odpolední a 22. hodinou noční. Bude probíhat v šesti stanicích, respektive vestibulech metra. Tuto akci (pro velký úspěch a ohlas minulého ročníku) opětovně pořádá Dopravní podnik hlavního města Prahy se spolkem Tanec v Praze.

Cestující v Praze se cestou z práce, do práce či za jinými povinnostmi anebo zábavou mohou zábavu užít i přímo při cestě. Konkrétně ve stanicích Budějovická, Florenc (ve vestibulu trasy C), Hlavní nádraží, Hradčanská, Malostranská a Můstek (v prostorách vestibulu trasy B). Bude na ně čekat široký mix tanečních stylů. Od klasiky, přes prezentaci rockenrollových tanců, ukázky stepu, streetové styly, folklór, bolywoodský tanec až po orientální tance.

Ze zajímavého programu namátkou vyjímáme: stanice trasy metra A Hradčanská bude patřit bolywoodskému tanci z populární OM DANCEACADEMY a stepu v interpretaci Studia Zig-Zag. Oběma seskupením jsme již věnovali v Tanečním magazínu samostatné články. Stanice stejné trasy „áčka“ Malostranská bude držet taneční krok v rytmu klasiky. Tam můžete vidět tango či flamenco.

Na trase B, konkrétně ve stanici Můstek se můžete těšit na originální brazilský tanec zouk. Anebo neméně jedinečný styl kuduro či kizomba. Zní to lákavě, že?

Pozadu nezůstane ani nejstarší trasa metra C. Na stanici Budějovická si můžete po boku tanečníků zaswingovat za doprovodu Letenského dixielandu. Na Hlavním nádraží bude převážně prezentován break. Možná, že zde potkáte mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední i tanečníky z holešovického SECTORu? A konečně rušná stanice Florenc bude znít rytmy Salsy a Bachaty a představí se zde také i tanečníci z Plzně.

Detailnější informace naleznete na stránkách pražského dopravního podniku: www.dpp.cz/tanec .

 

Foto: DPP – tanec

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s Mistryní světa ve stepu SÁROU BUDLOVSKOU

„Vždycky se mi trénovat nechce, ale nechtěla bych místo toho sedět u tabletu“

 

Rozhovor s Mistryní světa ve stepu Sárou Budlovskou

Sára, dcera Andrei Myslivečkové, zakladatelky  věhlasného stepařského studia,  je Mistryně světa  ve stepu. Jak vidí stepařské umění v ČR a jaké má plány do budoucna?
Sáro, kolik ti bylo let, když jsi začala tančit?

„Já jsem tancovala úplně od malička, ale takový nějaký začátek byl asi  ve 4 letech. Mým vzorem byl starší bratr,  který se věnoval stepu. Napodobovala jsem ho ve všem…“

Je správné začít tančit tak brzy?  Může step poškodit zdraví nebo je prospěšný?

„Všechno určitě nese  své klady i zápory, každý sport i každý tanec je pro zdraví trošku náročný. Ale je to lepší než pořád sedět shrbený u počítače.“

Dařilo se ti vyhrávat soutěže. Kolik máš na svém kontě medailí nebo vítězství?

„Na Mistrovství světa jsem byla  jednou první, také třetí a mnohokrát čtvrtá.“

Kolik soutěží máš za sebou?

„Jéé…. Tak to bude určitě hodně. Zpočátku jsem  jezdila podporovat bratra, později jsem se sama účastnila. Vsadím se, že mám za sebou  více než 15 Mistrovství republiky.“

Absolvovali jste i nějaká výběrová kola před Mistrovstvím?

„Obvykle jsme se naučili základy, sestavičky, poté přišly  přehlídky,  když jsme byli šikovní, tak následovalo Mistrovství.“

Jaký je rozdíl mezi stepařským uměním  v ČR a v  zahraničí? Cítíte, že  mezi zahraniční konkurencí dobře obstojíte, nebo jsou  nějaké nedostatky?

„ Step  v Česku  je rozšířený, nás stepařů je opravdu hodně, je v tom síla. Ale podíváme-li se  na některé Mistry světa z jiných zemí, tak musím říct, že jsou úžasní.“

Kdo tě zaujal nejvíce a proč?

„Zaujali mě Švýcaři, jsou obecně dobří, dále to záleží spíše na osobě než na tanci samotném. Zaujali mě způsobem, jakým stepují, ale i tím, jak své umění prodávali.“

Přibliž více, co Tě fascinovalo na Švýcarech?

„Znám  osobně některé kluky, hrají si s rytmem, což dokáže i dost Čechů, ale oni jsou vyloženě takoví „showmani“, mají to v sobě.“

Zkus se ohlédnout za těmi roky tréninků. Chtělo se ti cvičit nebo bys raději  také zůstala lenošit a sedět u televize?

„Když máme v sobotu trénink v 9 h, tak se mi moc nechce, to je rozhodně  pravda. Ale poznávám tam i spoustu nových lidí, můžeme si povídat, na soustředěních hrajeme hry, takže je to dobré. Nechtěla bych místo toho sedět třeba u  tabletu.“

Je prostor věnovat se také jiným aktivitám, vyvíjet se i v jiné oblasti, pokud se věnuješ tanci závodně? Nebo jsi tak vytížená, že nic jiného dělat nelze?

„Čas  si určitě najdu, školu zvládám, „zaplať pánbůh“, zatím jsem  na základní škole, občas sice chybím, ale zase mezitím vidím něco jiného, myslím si, že mi to bude dobré i do života.“

Slýchávám příběhy dětí ze středních škol, které se musely svého koníčku vzdát, protože škola  je už neuvolnila do soutěží či soustředění. Jak vidíš svou situaci?

„Já se svého koníčku rozhodně vzdát nechci, protože mě to neskutečně baví a baví mě i spolupráce s lidmi. Doufám, že si čas vždycky najdu.“

Jak jste řešili situaci ve Vašem studiu TS Andrea, když škola neuvolnila žáky pro trénink?

„Snažili jsme se vyhovět časově lidem, kteří měli problémy se školou.  Pokud přesto  občas chyběli, sestavy jsme je  doučili.“

V případě, že by trenéři nebyli vstřícní,  museli  by tanečníci skončit?

„Záleží na tom, na jaké úrovni se tančí. Pokud  člověk nestíhá  vůbec žádné tréninky, tak asi přijde chvíle, kdy musí zvážit své priority. Také je tu  možnost nezávodit, pokud nestíhám školu, ale můžu chodit na kurzy.“

Dodržují tanečníci ve Vašem studiu   životosprávu?

„Záleží to na jednotlivém člověku, ale každý by měl mít aspoň trošku kondici. Pokud je sestava  těžká, musíme ji nějak „udýchat“, abychom nefuněli a nezkolabovali.“

Jak si vylepšuješ kondici?

„Já vlastně ani nevím. Sám tanec člověka vytrénuje. Když přidáte nějaký sport, je to dobré pro zdraví. Ať už tanec nebo sport,  jde o pohyb.“

Vybíráš si zdravé jídlo?

„No, moje stravovací návyky nejsou dobré a tanec zvládám. Hamburgery od McDonalda nejím každý den, to není zdravé pro nikoho. Ale nějaké správné stravovací návyky nemám, to ne.“

Chodíš někam na masáže?

„To je spíše vedlejší aktivita. O nohy bychom sice měli pečovat, také dbát na to, abychom zbytečně neriskovali a nezlámali si nohy,  ale na masáže chodit nemusíme.“

Mohou  ze stepu bolet nohy? Mohou se potíže  projevit později?

„Já si myslím, že step zdraví spíše pomáhá. Když mám dlouhý trénink, tak mě nohy bolí, ale  když později na táboře běháme, tak mám pocit, že mi tanec pomáhá, mám trošku výdrž.“

Vyrovnáš se dobrým běžcům díky tanečnímu tréninku, i když běh netrénuješ?

„To si nemyslím. Když trénujete běh, tak jste mnohem lepší. Ale  určitě jsem lepší než člověk, který jenom sedí na gauči.  Nohy jsou přece jen  vytrénované.“

Chceš zůstat závodně tančit nebo budeš raději učit?

„Dlouhou dobu jsem jezdila na závody a připadá mi to všechno stejné.  Vždy přijedu, soustředím se, následuje vystoupení.  Nevadilo by mi, kdybych nezávodila, nelpím na tom.“

Jsi odchovaná tancem, kam by ses po škole chtěla ubírat dál?

„Přemýšlela jsem o tom, že bych ráda pomáhala mámě ve studiu, to se vždy hodí, baví mě to a baví mě práce s  dětmi. Ale dívala jsem se i po školách, které s tancem nesouvisí.“

Co by tě přitahovalo?

„Lákalo by mě být učitelkou na jakékoliv  škole, ale třeba by mě bavilo i psát.“

Myslíš, že bys třeba v budoucnu měla zaměstnání a současně vedla kurzy?

„To asi  ne. Ale třeba psát a pomáhat ve studiu by dohromady šlo.“

 

Děkujeme za rozhovor

Juniorské_trio_Machine_Dolls

trio juniorek Sára  a spol.

Jak vidí současnou situaci majitelka TS Andrea,  Andrea Myslivečková?

Zeptali jsme se…

Andreo, co je pro Vás důležité, coby pro trenérku a majitelku taneční školy?

„Pro mě je hrozně důležité mít zpětnou vazbu a tu mám právě díky tomu, že moje dcera se věnuje stepu. Je pro mě nutné se zamyslet nad faktem, že děti začínají tančit ve stále nižším věku a mají  úspěchy v soutěžích, ale také je to brzy přestává bavit. Chci je  udržet u toho, aby je to i po deseti letech bavilo, protože mě samotnou už soutěže úplně nenaplňují.  Je to rok co rok stejné. Musíme  jim dát nové impulsy, nejde jen o honbu  za medailemi. Nelze brát tanec jen takto.  Ale to jsem si uvědomila až ve zralém věku.“

Kudy se budete ubírat?

„Chci svým členům nabídnout festivaly, divadelní představení, ukázat jejich umění i jinde. Soutěž  znamená jednu choreografii. Jednu skladbu jim pouštíme 3/4 roku. Sára  říká: „Já už tu  písničku nemůžu ani slyšet.“  Z toho vyplývá, že jim soutěž   nepřináší jen pozitivní vzpomínky. To je pro mě signál  nabízet dětem něco jiného než jen soutěže.“

Je tanec perspektivní pro mladé talenty? Mohou se děti později věnovat tanci na plný úvazek?

„U nás není reálné, aby všichni uspěli.“

Takže svůj zájem musí ztratit, když přijde  rodina či práce?

„Život tanečníka je jepičí, to je známé. Pro mě má  smysl pedagogika. Na světě se občas najde někdo jako byla Maja Plisecká, ale takto vyvolených je málo.“

panenky_medaile

vyhlášení “Radost z druhého místa”
Foto Archiv TS Andrea

Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková

Pojďte s námi na Mistrovství ČR ve stepu!

Od časných ranních hodin až do noci měla porota plné ruce práce

 

 

 

18. května ožila pražská Lucerna klapotem stepařských bot. Od brzkého rána tu bylo živo. V dopoledních hodinách proběhlo několik předkol, soutěžila sóla, dua a malé skupiny.

Ve 14 hodin byla zahájena vlastní soutěž, opravdu bylo na co se dívat!

445

Slavnostní nástup

sdhserhe

Stepující stonožka

esgerheh

Vendelíne, zdržuješ!

sgdg

TS Andrea – Produkce

dsgsrh4537

„The boys“

sgrh

„The Beatles“

wwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwwww

Umpa Lumpa

 

Právě začíná probíhat vyhlašování vítězů první části a my jsme se  zeptali předsedkyně poroty paní Miluše Petrové:

 

1. Zaznamenala jste tady letos nějaký nový nebo mimořádný talent?

„Talentů je zde celá řada.  Nemohu říci, že by dnes někdo vyloženě upoutal mou pozornost, ale to jen proto, že stepovou scénu průběžně   sleduji a většinu soutěžících tedy znám.

Řadu z nich také hodnotím jako porotce na mezinárodních soutěžích.

Ve stepu jsme jednou ze světových velmocí. Z mezinárodních mistrovských  soutěží pravidelně přivážíme spoustu medailí, můžeme se pochlubit několika mistry světa i Evropy. Troufám si říci, že Česká Republika je takovou líhní tanečních talentů.“

2. Jak se Vám hodnotí výkony tanečníků?  Je to pro  Vás jako předsedkyni poroty  lehké nebo těžké? Máte daná nějaká jasná  kritéria a svůj způsob, ze kterého neustoupíte, nebo občas váháte a nemůžete se rozhodnout?

„Pokud porotce usedne do poroty, měl by dané disciplíně rozumět. V CDO tomu slouží propracovaný systém vzdělávání porotců. I ve stepu vidíte různé styly a různé školy výuky technik a porotce se někdy musí rozhodnout, čemu dá přednost, zda například čisté technice, která třeba není až tak náročná, nebo technice složitější, která ale není čistě provedena. Pro mě je důležitý celkový dojem, ale těch kritérií je samozřejmě víc.
Jako porotce mám možnost hodnotit třemi známkami, tzn. že hodnotím techniku, kompozici a image, každou známku od 1 do 10. Součet těchto tří známek mi dá celkový počet bodů a podle nich určím pořadí. Kdo dosáhne nejvíce bodů, je první. Pochopitelně se někdy stane i to, že mi vyjde stejný součet bodů u více soutěžících. Já ale musím určit pořadí, takže se pak rozhoduji podle něčeho, co je v choreografii navíc, kouzelné něco, co vám pomůže se rozhodnout.
Jelikož se tanec nedá změřit metrem nebo stopkami, vždy v jeho hodnocení bude jistá dávka subjektivity.“

3. Hodnotíte také kostým?

„Samozřejmě ano. Kostým je součástí známky za celkovou image tanečníka, která je, jak jsem již říkala, jedním z kritérií hodnocení. Patří sem celková úprava tanečníka, jak se tanečník tváří, jak svůj výkon prodá, s jakou jistotou se pohybuje na pódiu atd.“

4. Je těžší hodnotit step nebo latino show, nebo show dance? Je v tom nějaký  rozdíl pro porotu?

„Z mého pohledu je to stejné, protože se zabývám všemi disciplínami. Ale jak jsem již řekla, aby bylo hodnocení profesionální, je důležité, aby v porotách zasedali specialisté, kteří někdy určitý druh tance sami dělali a rozuměli tedy technice. Např. porotce hiphoper určitě dokáže v disciplíně show dance posoudit kompozici, image a show, ale mohl by mít problémy s ohodnocením techniky (show dance je postaveno na technikách modern, jazz nebo baletu), protože se těmito technikami nezabývá.
Disciplíny, které nají v názvu SHOW mají navíc ještě jednu známku. Mimo techniky, kompozice a image je to právě známka za show. Tzn. jak bylo vystoupení zajímavé, zábavné.“

4. Máte tu dnes svého favorita?

„Já bych nerada předbíhala, právě probíhá vyhlášení vítězů první části.

Samozřejmě zde svého favorita nebo favority mám, ale … prozradit je, by ode mě nebylo fér.“
Půjdeme  se tedy podívat, jak to dopadlo …

Děkuji Vám za rozhovor
Eva Smolíková, Taneční magazín

segeg

R+P Brno, Růžový panter

 

Zeptali jsme se soutěžících taneční školy  R+P Brno:

Dobrý večer, jak se cítíte? Jste v kondičce?

„Samozřejmě natrénováno máme, ale nervozita – ta je pochopitelně  pořád. A řekl bych, že je zdravá.“

egegz4537

Četník ze St. Tropez

egege777

Obrovský aplaus zahřměl Lucernou po choreografii „Četník ze St. Tropez“

 

Zeptali jsme se vedoucího soutěže p. Potůčka

1. Jak hodnotíte organizaci dnešní soutěže?

Organizace je tradičně od Tanečního  studia Andrea a je skvělá. Soutěži se  tady věnuje celý klub, všichni rodiče, všichni pomocníci,  i ti, kteří  se nekvalifikovali do formací. Musím říct jen samou chválu.

2. Jak hodnotíte výkony tanečníků? Jsou lepší než loni nebo horší?

Já myslím, že jsou srovnatelné s loňským rokem. I když v těch formacích  tady bylo několik velice  pěkných výkonů, ať už v kategorii děti, dospělí, ale zejména v kategorii senioři.

3. Věříte, že porota rozhodne dobře?

Určitě.  I kvůli tomu, aby byly výsledky objektivní, je porota  složená z mezinárodních porotců.

 

Kolem 21.30 hod proběhlo vyhlášení vítězů.

Jak vše dopadlo?

Taneční studio Andrea získalo 14 zlatých, 4 stříbrné a 3 bronzové medaile a stalo se tak jednoznačně nejlepší taneční stepařskou školou na tomto Mistrovství.