JAK SE DĚLÁ TANEČNÍK

Taneční centrum Praha hostuje v náchodském divadle

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium  uvede ve čtvtek 22. září 2022 ve Městském divadle Dr. Josefa Čížka v Náchodě od 9 a od 11 hodin tanečně-vzdělávací představení pro školy s názvem JAK SE DĚLÁ TANEČNÍK.

Jedná se o profilové výchovné a vzdělávací představení tanečního divadla, jehož dramaturgie je zaměřena speciálně na 1. a 2. stupeň základních škol. Představení o tanečních stylech (balet, jazz, step, moderní tanec…) a vývoji tance, navazuje na tradici Pavla Šmoka, zakladatele Pražského komorního baletu.  Interprety jsou mladí umělci ve věku 14 –  20 let souborů Baby Balet PrahaBalet Praha Junior, kteří inspirují nejen své vrstevníky ale i dospělé publikum k aktivnímu přístupu k tanci, divadlu a kultuře.

Tvůrci představení jsou renomovaní čeští a zahraniční choreografové a hudba má značný žánrový rozptyl od Bacha po Beatles, nechybí ani jazz a etnická hudba.

„Tímto způsobem se snažíme kultivovat mladé diváky, aby se v přemíře technických a čistě komerčních impulsů naučili vnímat hodnotná umělecká díla, respektive umělecký a výchovný potenciál současného tance a tanečního divadla,“ uvádí Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha„Významný výchovný efekt spočívá také v tom, že diváci neuvidí dospělé taneční hvězdy zdánlivě nedosažitelných kvalit, ale své vrstevníky, kteří již rozvinuli svůj talent a další profesní předpoklady do výjimečných profesionálních výkonů.“

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium má za sebou již stovky těchto představení ve dvaašedesáti domácích a čtrnácti zahraničních městech (záštitu projektu poskytlo UNESCO, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury České republiky, Národní divadlo a Akademie múzických umění).

Taneční centrum Praha, konzervatoř a gymnázium je první vzdělávací a umělecká instituce, která přinesla do české kultury moderní a jazzové taneční techniky a důsledně je propojuje s výukou klasického tance a dalšími oblastmi současného tanečního divadla. Tradice sahá až do roku 1961 – tehdy v undergroundu a později, pod záštitou Univerzity Karlovy a řady zahraničních odborníků, postupně vzniká centrum, které nyní zahrnuje osmiletou konzervatoř a osmileté gymnázium propojené do jedné vzdělávací koncepce doplněné studiem taneční pedagogiky s příslušnou aprobací. Studentská umělecká agentura, Mezinárodní centrum tance, produkuje umělecké soubory Balet Praha Junior a  Baby Balet Praha, import a export tvůrců, pedagogů a souborů, pořádá festivaly i workshopy. Významným cílem centra je podpora všeobecné a odborné vzdělanosti tanečníků, jejich sebevědomé a kvalitní zapojení do interpretační praxe a následně schopnost řízení, produkce uměleckých i společenských organizací a projektů. Centrem prošlo několik stovek tanečníků, kteří pracují v českých souborech (Pražský komorní balet, Balet ND v Praze, Laterna magika a jiné), v zahraničí (Berlín, Frankfurt, Hamburk, Haag, Barcelona, Lisabon, Pécs a další) nebo absolvovali vysoké školy (Univerzita Karlova, HAMU a další). „Lidé z centra“ zastávají významné funkce v českých uměleckých, vzdělávacích a společenských organizacích.

 

 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Dům tanečního umění oslavil první sezónu své existence

Vítejte v Domě tanečního umění v pražském Braníku

S koncem léta se uzavřela první úspěšná sezóna v Domě tanečního umění v pražském Braníku. Památkově chráněná budova Branického pivovaru z konce 19. století, která byla před rokem velmi citlivě revitalizována a zrekonstruována, poskytuje od loňského září kvalitní zázemí pro taneční vzdělávání i kontinuální činnost profesionálních nezávislých souborů. Jedná se o moderně vybavené, reprezentativní a současně funkční prostory, které jsou důstojným prostředím pro školní výuku i uměleckou činnost.

„Naši poslední absolventi zažili svůj závěrečný rok studia už v nové budově Domu tanečního umění. Po letech hledání, jednání, vysvětlování a přesvědčování se nám konečně podařilo, bez pomoci státu a veřejné správy, zajistit důstojné prostředí pro školní výuku i uměleckou činnost – ve spolupráci s Mezinárodním centrem tance a oběma studentskými soubory: Balet Praha Junior a Baby Balet Praha,“ vysvětluje Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha„Součástí tohoto unikátního projektu je i kvalitní rehabilitační, produkční, propagační a technologické zázemí. Plně mobilní programy tanečního divadla, které mohou být inscenovány i v těch nejnáročnějších podmínkách naší divadelní sítě, včetně zahraničí. Doufáme, že to zajistí ještě kvalitnější ‚profil absolventa‘ a jeho následné úspěšné uplatnění v praxi.“

Precizní rekonstrukce zachovala dřevěné i industriální prvky architektonicky zajímavé budovy. Je tu pět sálů, denně se v nich na zkouškách vystřídá až 170 studentů. Zázemí nabízí posilovnu a rehabilitaci moderně vybavené učebny pro teorii. Do budovy se vešel i sklad pro stovky kostýmů, divadelní rekvizity i kulisy. „Jen za uplynulou sezónu ještě poznamenanou covidovými opatřeními studenti Tanečního centra Praha absolvovali přes padesát představení v osmi městech,“ doplňuje Jan Schneider.

V Domě tanečního umění Praha sídlí nejen konzervatoř Taneční centrum Praha, ale i profesionální nezávislý soubor Pražský komorní balet, studentské juniorské soubory Balet Praha JuniorBaby Balet Praha, agentura Mezinárodní centrum tanceNadace Tanec a divadloNadační fond a Institut Pavla Šmoka, a také Terpsichore – přípravka konzervatoře. Mezi rezidenty Domu tanečního umění vznikla velmi dobrá synergie, neopominutelným faktem je i to, že se díky sdílení prostor a prostředků všem zúčastněným daří snižovat náklady na jejich profesionální práci. Branický pivovar s neopakovatelným geniem loci bezpochyby výrazně přispěl k rozvoji a zvýšení prestiže tanečního žánru a tanečního divadla v České republice.

„Vždycky jsem věřila, že by se dalo najít místo, kde bychom mohli být všichni společně: malé děti se zájmem o pohyb, studenti při již seriózním studiu tanečního umění v konzervatoři a profíci, kteří jim ukazují cestu a cíl k profesionální divadelní práci,“ říká Linda Svidró, umělecká ředitelka Pražského komorního baletu„To se podařilo a navíc zrekonstruovaný Branický pivovar je jako splněný sen: nádherné prostředí plné tvůrčí energie, citlivě zrekonstruovaná architektura, která vaše oči potěší každý den. Moc si vážíme toho, že zde můžeme pracovat a díky spolupráci s konzervatoří Taneční centrum Praha se radovat z umělecké práce,“ pochvaluje si nové působiště.

„Je zvláštní si představit, že by člověk skutečně mohl začít svoji taneční kariéru jako čtyřletý v přípravce, projít osmiletým studiem konzervatoře, spojeným s členstvím ve dvou studentských souborech, už za studia spolupracovat s profesionálním souborem, po absolvování do něj i vstoupit, prožít zde svojí kariéru, do důchodu jít jako pedagog, choreograf, manažer, divadelní technik, nebo zkrátka spolupracovník jednoho z rezidentů Domu tanečního umění… a při tom všem neopustit jeden areál budov,“ doplňuje Jan Schneider„Doufáme, že tento ojedinělý projekt nejen přežije, ale bude se dále rozvíjet. Třeba nám s tím jednou naši absolventi, až se vrátí z uměleckých souborů, kulturních institucí a univerzit – prostě ‚ze světa‘, pomohou.“

Foto: Michal Hančovský 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Černý mraky nepláčou

Pražský komorní balet hostuje v turecké Ankaře

Pražský komorní balet vstupuje do nové sezóny. První vystoupení soubor čeká v závěru tohoto týdne – na pátém ročníku festivalu moderního tance Contemporary Dance Festival v Ankaře v sobotu 27. srpna od 20 hodin zatančí Albert Kaše. V tureckém hlavním městě se tanečník představí v sóle z choreografie Jiřího Pokorného Černý Mraky Nepláčou.

Opus Černý Mraky Nepláčou vytvořil Jiří Pokorný – dlouholetý člen světoznámého „Kyliánova“ Nederlands Dans Theater (NDT), který se dnes věnuje choreografii, spolupracuje s tanečními soubory a tvoří po celém světě. Dílo, jež původně vzniklo před devíti lety pro soubor DEKKADANCERS, bylo v obnovené premiéře, upravené na míru Pražskému komornímu baletu, uvedeno v květnu letošního roku. Černý Mraky Nepláčou jsou velmi taneční a dynamickou choreografií, jejímž ústředním tématem je přetvářka. Vizuálně dílo stojí na specifickém využití detailu výpravy, v tomto případě masky. Prvotní autorův impuls pro choreografii vzešel z kontrastu neživotné životnosti, kterou známe z klasického malířského stylu zátiší.

„Do Ankary dnes odlétá nejen náš sólista Albert Kaše, ale také umělecká vedoucí Pražského komorního baletu Linda Svidró, která se v Turecku zúčastní několika jednání, mimo jiné se zástupci české ambasády a zástupci místních tanečních souborů, turecké taneční konzervatoře nebo choreografem Ankarského státního baletu Özgürem Adamem Inancem,“ vysvětluje Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu„V roce 2023 plánujeme za podpory české ambasády v Turecku uvést v Ankaře i celovečerní vystoupení.“

PKB se účastní festivalu Contemporary Dance Festival již podruhé za sebou, vystoupení se uskuteční ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Ankaře. Ve festivalovém programu se představí mnoho domácích i zahraničních umělců, workshopy, výstavy, filmové projekce a další akce s tematikou současného tance.

 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Listy důvěrné Petra Zusky

Rozhovor s choreografem a režisérem

Choreograf a režisér Petr Zuska připravuje pro Pražský komorní balet novou choreografii Listy důvěrné. Dílo na stejnojmenný smyčcový kvartet Leoše Janáčka na premiéře živě provede Zemlinského kvarteto. Premiérový večer proběhne   22. května v Divadle na Vinohradech, otázky našeho rozhovoru se tak točí zejména kolem blížící se premiéry

Proč jste zvolil pro svou novou choreografii zrovna druhý smyčcový kvartet Listy důvěrné?

„Po pravdě to nebyla úplně moje volba, ale přání ředitelky Pražského komorního baletu Laďky Dunovské Jandové. V září zemřel její manžel, majitel souboru a jeho dlouholetý mecenáš Ivan Dunovský, bez něhož by Pražský komorní balet pravděpodobně už dávno neexistoval. Ivan měl Janáčka velmi rád, speciálně tento Opus, a tak jsme se rozhodli mu to věnovat k nedožitým sedmdesátinám.“

Petr Zuska ze zkoušek

Pro Pražský komorní balet jste před lety dělal Janáčkovy „Mlhy“. Máte Janáčka rád? Jaký máte k jeho hudbě vztah?

„Ano, Janáčka mám rád, ale pro svou tvorbu jsem téměř vždy doposud vybíral jeho klavírní lyriku. Ať už zmíněný cyklus V Mlhách – to bylo v polovině devadesátých let, později jsem přesedlal na Po zarostlém chodníčku. Nikdy jsem to nedělal celé, ale vybíral jsem si vždy několik vět a kombinoval je s hudbou jiných a nejen českých skladatelů. V průběhu mnoha let tak vzniklo asi pět nebo šest naprosto stylově a tematicky rozdílných inscenací napříč tuzemskými i zahraničními soubory, které z „Chodníčku“ čerpaly. Například v roce 2011 jsem pro Ballet Monte Carlo udělal taneční divadlo Smrt a dívka, kde Janáčka kombinuji s Franzem Schubertem, o sedm let později zase v baletu Jihočeského divadla v představení Klíče odnikud, s Requiem Antonína Dvořáka… Janáčkovo piano je mi blízké svou lyričností, smutkem, naléhavostí i jemnými, skoro minimalistickými odstíny.“

Petr Zuska – po premiéře s Pražským komorním baletem – foto Serghei Gherciu

A co Vám bylo pro choreografii Listy důvěrné hlavní inspirací?

„Nabízelo se více věcí. Od skutečnosti, že je tato skladba jakousi hudební formou milostné korespondence mezi Janáčkem a o čtyřicet let mladší vdanou ženou, se kterou měl nemanželský poměr, přes fakt, že je to poslední skladatelův kus, neb v tom samém roce zemřel, až po možnost do toho nějak zapojit esenci smrti Ivana Dunovského… Dlouho jsem si lámal hlavu, ale pak jsem na vše z toho rezignoval. Moje pojetí vychází pouze z hudby samé a z toho jaké, veskrze nedějové obrazy a nálady ve mně vyvolávala. Je to ničím nezatížená, svobodná vize. Navíc naposled jsem dělal v Estonsku Labutí jezero a v současné době jsem již v teoretických přípravách na Popelku pro Jihočeské divadlo, tak jsem si dovolil tento odskok od reality a jakékoli narace.“

Listy důvěrné ze zkoušek

Pracujete rád se stejným tvůrčím týmem, autorem hudby, kostýmů, světelného designu, nebo pro každý projekt hledáte nové spolupracovníky?

„Škála autorů hudby v mé tvorbě je opravdu široká. Pravdou ale je, že k některým se vracím častěji. Co se týče inscenačních týmů, tak když se podívám do historie, asi bych řekl, že se dá mluvit o různých obdobích, kdy to bylo více méně stabilní, aby se to pak zase na nějaké jiné období pozměnilo. Těch spolupracovníků bylo mnoho a já si vždy vybírám intuitivně, podle charakteru a stylu oné inscenace. Asi nejčastěji ze všech jsem spolupracoval s výtvarníkem scény – profesorem Janem Duškem. Od roku 2005 jsme spolu vytvořili asi patnáct kratších i celovečerních kusů jak u nás, tak po celém světě. S Honzou jsme společně prošli dlouhý kus cesty. Ač jsme rozdílní lidé, máme něco podstatného společné.“

Petr Zuska foto Jakub Fulín

A jaká je pro Vás spolupráce se Zemlinského kvartetem?

„Po několika zkouškách musím říci, že jsem nadšen. Nejen že jsou to excelentní muzikanti, kteří vytvářejí naprosto homogenní celek, jenž má barvu, dynamiku a… koule, ale zároveň jsou mi blízcí i svou bezprostředností a autenticitou jako lidé. Navíc z nich čiší respekt k faktu, že se nejedná výlučně o jejich vlastní koncert, což není u všech hudebníků vždy automatické. A jejich fyzická přítomnost na jevišti přidává celému kusu ještě další dimenzi.“

S Pražským komorním baletem se jedná už o několikátý společný projekt v řadě. V čem podle Vás tkví síla souboru?

„S Pražským komorním baletem jsem spolupracoval několikrát již v devadesátých letech, od té doby čas od času, poslední léta opět intenzivně. Soubor se během těch téměř třiceti let několikrát personálně vyměnil, střídali se různí umělečtí šéfové, vývojem prošla i estetika tance a divadla… Mám pocit, že jsou dvě zásadní věci, které jsou však napříč časem téměř neměnné. Jedna je pozitivní, ta druhá méně. Vždy to byl soubor tak trochu rodinného typu, plný nadšených lidí a výrazných uměleckých osobností, kde vznikalo něco svobodného a opravdového. V tom je dle mého jeho nesporná síla. Ač je v mnohém naprosto odlišná doba, takhle jsem to vnímal ještě za Pavla Šmoka a tak to vnímám i teď, kdy je uměleckou šéfkou Linda Svidró. Na druhou stranu tak jako tehdy, tak i dnes a téměř vždy mezi tím, se soubor potýkal a potýká s absolutně nestabilním a nedostatečným způsobem financování, čelí jakémusi nezájmu až ignoranci ze strany státního establishmentu kulturní sféry a tudíž opět a znovu bojuje o holou existenci. Tuto skutečnost považuji za absurdní a alarmující. Kromě zmíněného Ivana Dunovského má svůj lví podíl na tom, že soubor neutonul, ještě jeden člověk. Jeho dávný ředitel a manažer Jiří Opěla. Díky, pánové!“

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na premiéru!

Foto: Jakub Fulín, Serghei Gherciu 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín