Letní taneční program pro malé i velké v BALLADINE

Jste z Brna a okolí? A chcete něco udělat pro svou kondici či taneční gramotnost? Tak čtěte!

Taneční škola Balladine pořádá jako každý rok letní školy a příměstské tábory. A co vás letos čeká? Toto léto nastalo několik změn – Balladine se přestěhoval blíže k Lužáneckému parku a hostí ve svých prostorách také kavárnu Attitude, která bude tanečníky během tréninku zásobovat zdravým jídlem a pitím.

Další změnou je koncept tohoto letního programu, který má letos jednotné téma pro každý měsíc a v něm pořádané letní školy Contemporary a Baletu a také příměstského tábora pro děti od tří do dvanácti let. Červencové téma je Rock a srpnové džungle, takže se těšte na opravdu skvělou hudbu a choreografie, které vymýšlí naše šikovné lektorky! Loňské přednášky a kvízy, které byly mezi dvěma tanečními bloky, nahradíme zajímavými aktivitami vztahujícími se k tématu. Takže neváhejte, klikněte na http://www.balladine.cz/letni-skoly/, vyberte si termín a přihlašujte se na balladine@balladine.cz

Kontakt:
Mgr. Zuzana Mrštinová, manažerka Balladine, balladine@balladine.cz,+420 737 678 544

PROGRAM:

ČERVENEC ROCKu
1B > letní škola Baletu > 23.7 – 27.7. > rock the ballet
https://www.facebook.com/events/1784521231605584/
1C > letní škola Contemporary > 16.7. – 18.7. > rock music
https://www.facebook.com/events/202828657190832/
1D > příměstský tábor pro Děti 3-12let > 23.7 – 27.7. > rockstar
https://www.facebook.com/events/209106969680364/

SRPEN v pralese/džungli
2B > letní škola Baletu > 20.8.- 24. 8. > tarzan/král džungle
https://www.facebook.com/events/1648088948573991/
2C > letní škola Contemporary > 15.8. – 17.8. > v džungli
https://www.facebook.com/events/173249056715488/
2D > příměstský tábor pro Děti 3-12let > 20.8.- 24. 8. > pocahontas
https://www.facebook.com/events/1912421808789828/

Mgr. Zuzana Mrštinová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Prázdninová dámská jízda

Knižní novinka – „Léto s Afroditou“ Čtyři ženy různého věku a z různých koutů světa se neznají, přesto však mají jedno společné: každá má problém se svými blízkými. A každá ho řeší prázdninovým dobrodružstvím na řeckém ostrově Korfu…

„Léto s Afroditou“

 

Čtyři ženy různého věku a z různých koutů světa se neznají, přesto však mají jedno společné: každá má problém se svými blízkými. A každá ho řeší prázdninovým dobrodružstvím na řeckém ostrově Korfu… Knižní novinka Kim Greenové Léto s Afroditou je skvělé prázdninové čtení, co nejen pobaví, ale také kniha, která otevírá ženám oči v tom, co je pro ně opravdu důležité. Chytře a vtipně napsaný příběh s překvapivým rozuzlením se čte jedním dechem. Léto s Afroditou s výmluvným podtitulem „čtyři ženy, slunce, pláž a splněné sny“ potěší i fanoušky úspěšného amerického seriálu Sex ve městě, jemuž se svým stylem podobá. 

 

Náhoda, přátelství a láska

Zhroucená návrhářka interiérů ze San Franciska, Australanka, kterou podvádí manžel, ztřeštěná Hispánka a neúspěšná spisovatelka z Londýna. Každá z nich chce utéct od problémů a hodit alespoň na čas za hlavu manželskou krizi, napjaté rodinné vztahy či problémy v práci. A tak vyráží nezávisle na sobě na slunné prázdniny – pomoci jim má malebný ostrov Korfu. Zdánlivá náhoda spojí ale všechny čtyři ženy dohromady. Spolu pak zažívají velkolepou dobrodružnou jízdu. Každá z nich věří a doufá, že jí z jejího trápení jim pomůže jižanské slunce, sklenka sladké sambuky nebo i pohlední, opálení Řekové.  Jak najdou to, co chtějí, a čeho všeho se musí vzdát, aby dostaly to, po čem nejen touží, ale co opravdu v životě potřebují?

Autorka Kim Greenová vystudovala mezinárodní vztahy na Amsterdamské univerzitě, ale věnuje se marketingu. Kromě toho je také odbornicí na zdravou výživu a úspěšnou autorkou románů pro ženy. Ve fiktivních příbězích umně propojuje humor s romantikou. V Česku vychází kniha Léto s Afroditou jako její první titul v českém jazyce.

‚Léto s Afroditou‘

Z anglického originálu Paging Aphrodite přeložila Denisa Štrbová, 440 stran, cena 348 Kč. Vydalo nakladatelství Sofa Books.

Víte, že… ?

 ostrov Korfu, kde se příběh Léto s Afroditou odehrává, byl oblíbeným sídlem aristokracie? Na ostrově měla svůj zámek Achilleion rakouská císařovna a česká královna Alžběta Bavorská zvaná Sissi. Dodnes jsou budova i překrásná zahrada v perfektním stavu otevřeny veřejnosti. A prvních 8 let života zde strávil i princ Philip, manžel britské královny Alžběty II.

 Afrodita, řecká bohyně lásky a sexuality, plodnosti a krásy byla manželkou Héfaista, avšak otci jejích synů a dcer byli bohové „ze sousedství“ – Arés, Hermés, Poseidón a Dionýsos.

Magdalena Bičíková, Jana Bryndová

Taneční magazín

 

 

Ohlédnutí za Věrou Špinarovou

Ani Taneční magazín nemohla nechat lhostejným náhlá smrt velkého hlasu české hudební scény. V kratší vzpomínce se poohlédneme za kariérou výborné zpěvačky i jejími nejzajímavějšími světovými tituly. Závěrem dáme hlas i jejím profesním kolegům.

Ve věku 65 let zemřela v neděli 26. 3. v pražské motolské nemocnici Věra Špinarová. Minulý týden ve středu zkolabovala při koncertu v Čáslavi, měla zástavu srdce. Zpráva o úmrtí zpěvačky, která se se svým nenapodobitelným chraplavým hlasem pohybovala na hudební scéně více než půl století, zaplavila sociální sítě. Hudební kolegové a publicisté vyjadřují smutek a oceňují její talent. Příznivci se se zpěvačkou mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě, se kterou byla rodačka z Pohořelic u Brna po celý život spjata. Agentuře to oznámil zpěvaččin syn Adam Pavlík.“ Tak zněla oficiální zpráva České tiskové kanceláře. Taneční magazín si dovoluje krátké poohlédnutí za touto velkou osobností české taneční hudby.

Věra Špinarová se řadila – vedle Hany Zagorové, Marie Rottrové, Heidi Janků, Hany Buštíkové a rockerky Tanji – k největším zpěvačkám, na jejichž zrodu se podílela Ostrava. Zejména její rozhlasová studia.

Velmi mladá Věra Špinarová svou kariéru zahájila ve skupině Flamengo. Tam ji po čase vystřídala Marie Rottrová. Věra však začala natáčet další hity s kapelou Majestic. Ale její nejhvězdnější období je spjato s Orchestrem Ivo Pavlíka. Ten vedl její pozdější choť (nyní manžel Heidi Janků). Jedno období s nimi i pravidelně vystupoval zpěvák Pavel Bartoň. Dále se svým dalším manželem, zpívajícím bubeníkem Vítězslavem Vávrou, spolupracovala i se skupinou Maximum Petra Hanniga. V pozdějších letech zpívala rovněž s kapelou Petra Šišky Petarda i dalšími hudebními seskupeními. V závěru kariéry ji doprovázel vlastní syn a jeho Adam Pavlík Band. Věra Špinarová poslední dobou vystupovala i na řadě společných koncertů s Petrou Janů.

Mimo řady známých hitů od českých autorů patřila Věra Špinarová k interpretkám, které dokázaly tvůrčím způsobem převzít slavné zahraniční songy. Nazpívala třeba i mezi jinými „Good Bay My Love“ hvězdného Demise Russose v české verzi „Hej lásko, nečekej“ https://www.youtube.com/watch?v=rx5iUySTI_E . Věřina verze tohoto hitu autorů Mario Panase a Klause Munro měla na domácí scéně daleko větší odezvu než ta od Zlatého slavíka Karla Gotta s textem Zdeňka Borovce „Teď růži k vám jdu krást“. Jediná Špinarová a Jiří Helekal si z české pěvecké scény troufli na slavný duet Johna Lennona s Yoko Ono „Happy Xmas (War is Over)“. U Helekala se česká verze jmenovala „Zkus nakreslit přání“. A Špinarová ji českým posluchačům prezentovala jako „Až za modrou horou“https://www.youtube.com/watch?v=lRjJplYUnLs. Ale jejím patrně nejznámějším převzatým titulem je Zbyškem Malým otextovaná verze hlavního hudebního (ve filmu bez textu zpívaného) motivu skladatele Ennio Morriconeho ze slavného westernu „Tenkrát na západě“. Ano, jedná se o její asi nejzpívanější píseň „Jednoho dne se vrátíš“ https://www.youtube.com/watch?v=EzmN7ehB8VM. U českých posluchačů byla známá také pod úvodním textem „Den se v růži skryl“.

Závěrem přijměte dva vzkazy od osobností, které s Věrou Špinarovou strávily část profesního života. Věrko, díky, že jsi mi v roce 1970 nazpívala mou písničku ,Domů mířím, venku svítá´,“ vzkázal do oblak skladatel, objevitel Lucie Bílé a nyní i politik Strany zdravého rozumu Petr Hanning. „Pro mě byla Věra Špinarová zpěvačkou s nejkrásnějším hlasem u nás. Tím spíše mě těší, že jsem jí mohl napsat několik písní a jednu z nich zpívala nepřetržitě třicet let. Bral jsem ji vždy jako naši českou Tinu Turner,“ vzpomíná skladatel, muzikant, spisovatel a novinář Vašek Vašák.

Taneční magazín vzdává velký hold této velké zpěvačce i její památce.

Foto: archiv Supraphon

Taneční magazín

 

Česko-německé živé umění ve víru společenských otázek

24.-26.9. vrcholí celoroční česko-německý projekt. V rámci programu budou čeští i němečtí tvůrci ohledávat hranice mezi osobním a politickým

 

RespondART víkend ve Studiu ALTA: česko-německé živé umění ve víru společenských otázek

 

RespondART víkend je vyvrcholením celoročního česko-německého projektu, který iniciovalo Studio ALTA a rozvíjí ho se svými partnery – divadly Alfred ve dvoře, Tanzfaktur Kolín nad Rýnem a Brottfabrik Bonn. Čeští a němečtí tvůrci různých generací a zkušeností budou ohledávat hranice osobního a veřejného. Může tanec či divadlo pohnout světem za zdmi divadla? Má být umělec angažovaný? Po představeních následují netradiční diskuze vedené Alicí Koubovou, jejíž snahou je díla zasadit do širšího společenského kontextu. Víkend plný niterného i všeobecného, emocionálního i racionálního proběhne ve Studiu ALTA 24. – 26. září 2016.

V pátek 24. září se představí mladá německá choreografka Johanna Roggan, která patří ke stálicím drážďanské taneční scény. Její sóloOrstflüchtig staví do konfrontace lidské tělo, dynamickou kinetickou skulpturu a naživo vytvářenou zvukovou krajinu. Představení je volně inspirováno mýtickým příběhem Orfea a Eurydiké, o cestě do podsvětí, odkud není návratu.

„Ve vztahu trojnásobného napětí se v představení potkávají tanec, instalace a hudba. Společně vyzýváme diváka na cestu, během které mohou snít, pojmout či proměnit své vlastní prostory i prostory jiných.“, doplňuje ke konceptu představení Roggan.

Nedělní večer (25.9.) bude patřit tvůrcům nejmladší generace. Německou stranu zastoupí sólo Marji Hirvonen Origin – sin – body, v němž se zaobírá disproporcí mezi animální hříšností těla a čistotou duše tak, jak je nám vykládána podle křesťanské tradice. V Kolíně nad Rýnem žijící Carla Jordão vytvořila duet, který tématizuje manipulaci ve vztahu a zpochybňuje funkčnost mužsko-ženských rolí. Večer doplní duet Markéty Jandové a Jitky Tůmové s názvem KAR. Tvůrčí duo získalo v létě studentskou rezidenci ve Studiu ALTA a ve svém projektu se inspirují knihou Jiřin y Šiklové „Vyhoštěná smrt“.

Poslední večer bude patřit sólovému představení Un Marie Gourdain pro francouzského tanečníka Florenta Golfiera. Gourdain vychází z přesně definované geometrické struktury, do které vkládá tanečníka jako jediný živoucí element, schopného emocí, nepřesnosti a přehmatu. V kontrastu k přesně vymezenému prostoru se vyjevuje křehkost bytí, nejisté balancování a složitost překážky.

Projekt RespondART bude během podzimu ještě pokračovat diskuzí po představení Uhozené květinou (17.10.) a v následujícím roce uvedením nové premiéry Karla Vaňka na přelomu ledna a února 2017.

bez-nazvu

 

 

RespondART program:

24.9. 19:30

Johanna Roggan: Orstflüchtig /DE/

25.9. 19:30

Carla Jordão: Traits of character /DE/

Marje Hirvonen: Origin – sin – body /DE/

Markéta Jandová: KAR (work in progress) /CZ/

26.9. 19:30

Marie Gourdain: Un /CZ, FR/

 

 

Tatiana Brederová

Taneční magazín

Tanec Praha vzhůru nohama!

Přípravy červnového festivalu vrcholí!

Přípravy festivalu Tanec Praha nejsou jednoduché. Práce je nad hlavu a není tedy divu, že ředitelka festivalu Tanec Praha, Yvona Kreuzmannová a spoluředitelka Markéta Perroud občas stojí na hlavě!

DSC_0315 DSC_0307

Foto : Eva Smolíková

Taneční magazín

Loser(s) porušují zákony gravitace

Jak to vypadá, když představy ožijí?

Divácky velmi oblíbená představení skupiny Loser(s) můžeme již několik měsíců vídat  na prknech různých divadel. Na projektu „Walls and Handbags“ se podíleli mnozí špičkoví tvůrci, což  je  v každém okamžiku patrné. Režijní duo  SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka) ve spolupráci s Janou Burkiewiczovou zvolili tentokrát téma „dětské sny a fantazie“.

0012 0018

Kdo by si rád nevzpomněl na doby,  kdy se schovával na prázdných dvorech starých domů?  Malý chlapec stojí sám před holou zdí, sní si, fantazíruje a čmárá na zeď, co ho napadne. Jeho sny ožívají. Vtipně  zpracovaný přechod mezi snem a realitou – ze zdi (dřevěných lavic) se náhle objevují   ruce,  kreslí kruhy nebo  dělají sloní choboty. Zeď  padá,  5 mužů vyskočí ven, tedy vlastně 5 kamarádů,  hrají si a  plní chlapci jeho přání.  Tito kamarádi, zdá se, že jsou již dospělí, chlapce neodhání, naopak, věnují mu svůj čas, hrají si s ním, chvíli  mu zprostředkují  houpačku, chvíli letadlo. Opět vidíme dech beroucí výkony akrobatů (Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jindřich Panský) a  chlapec  (osmiletý Kryštof Unger, vicemistr ČR ve své kategorii v akrobatické gymnastice) není v ničem pozadu za „dospěláckými“ akrobaty, jeho výkony jsou právě tak na hranici možného.

00430103

Tentokrát akrobaté zvolili jednoduše řešenou scénu, pouhých 8 lavic, které ztělesňují tu sídliště, tu prales, tu Divoký západ. Hravě a hbitě  pracují s lavicemi, po kterých se pohybují způsobem, který budí dojem, že pro tyto  umělce zkrátka  neplatí gravitace jako pro ostatní smrtelníky. Sledujeme dynamický rej těl, akrobaté jsou hned u, hned nad či pod lavicí…

Chlapec stojí ztuhle a sám. Možná vymýšlí novou hru. A je to tu! Kamarádům stačí k hraní ruce či nohy, i v tomto okamžiku je ukázána notná dávka vtipu,  chlapecké  škádlení, souboje, drobné šarvátky,  to vše ztvárněné opět za porušení gravitačních zákonů,  s takovou lehkostí, jaká je daná snad jen skupině Loser(s).

Fantazie člověka mohou být někdy i lehce strašidelné, to všichni známe. Proto má chlapec před sebou najednou vlky, ocitá se zřejmě v džungli. I přestože tušíme, že je to džungle betonová, v chlapcově fantazii jistě visí dlouhé liány a strašliví tvorové běhají kolem něho . To všechno je dokresleno hrozivými zvuky a  štěkotem. Chlapec utíká, schovává se,  bojí se.

Zřejmě už tento sen dál snít nechce. Zastrkává postupně všechny přízraky do díry v zemi (lavice se obratně mění  v zeď, v les, v úkryt)  postavy vtahují chlapce do díry, ale on tam nechce. Zavře  tyto komůrky, ať si tam představy  žijí…. Ale najednou chlapce přece jen vtáhnou dovnitř, nikdo se svých představ nadobro nevzdá.

02400455

A tak si všichni zase znovu  hrají, vytahují se jeden nad druhého –  co ještě,  co ještě dokážeš?  Tyto šarvátky vyburcují dotyčného kamaráda opět k výkonům, kdy se tají dech, nejenže všechny překážky hravě překoná, ale  ještě ostatní   provokuje  (zaujatě si prohlíží  světlo u  stropu, když stojí na hradbě složené z lavic), a navíc jim zahraje na harmoniku na hudbu z filmu „Tenkrát na západě“, tím své vítězství dokoná….. a náš malý hrdina se také poraženým směje. Ti ho odnáší i s lavicí, jenže malý šikulka tak jako tak vždycky zvítězí (jak jinak než dokonalým  akrobatickým výkonem). Znovu se můžeme těšit z bizarních útvarů tvořených z laviček, které se nám mění před očima.

Na závěr představení  klukovskou   hru podtrhne hra stínů na zdi, na které chlapec sedí. Zamává a zmizí divákům jako večerníček. Ovace neberou konce a za hlasitého potlesku diváků kašpárci (všichni kamarádi) skákají na trampolíně.

Skupina  Loser(s)  se nikdy nespokojí s ničím menším, než je dokonalý výkon a perfektní představení. Diváci se opravdu potěší z každého gesta, kroku i výrazů akrobatů. Bravo!

0563

Eva Smolíková

Foto: archiv Losers

Taneční magazín

Historie tance

Slyšíme hudbu, vnímáme rytmus, tančíme. Kde se v nás ale tahle schopnost bere? Jeden citát, jehož autor není znám, říká: “Umíš-li mluvit, umíš zpívat. Umíš-li chodit, umíš i tančit.“ Tanec jakožto prostředek komunikace, tedy potřeba vyjádřit své pocity, splňoval tuto úlohu již od svého počátku.

PRVNÍ TANEČNÍ KRŮČKY

Jako každé umění i tanec má svou historii, srovnatelně dlouhou, jako má například výtvarné umění. Důkazem toho, že počátky tance jsou spojeny s prvními lidmi, jsou kresby tančících postav v jeskyních, které obývaly právě první lidské společnosti. Tanec byl odedávna součástí lidské kultury.

Určité formy tance se objevují již v pravěku. Nedá se však zatím mluvit o tanci v dnešním pojetí. Pravěkým lidem chyběla ladnost, takže jejich taneční pohyby vypadaly velmi neohrabaně a hranatě, což jim ale nezabránilo v tom, aby tímto “tancem” vyjádřili své pocity. Taneční pohyby sloužily pro pravěké lidi jednak jako “nástroj” k lovu zvířat, jednak jako projev radosti z ulovené kořisti. Naši dávní předkové údajně vymýšleli první taneční kroky, když chtěli napodobit zvíře, které se mělo stát jejich úlovkem. Pokud byl jejich lov úspěšný a naplnil tak očekávání (hladové) tlupy, potom jej lidé “oslavovali” různými poskoky a pohyby. Pravěký “tanec” se tehdy inspiroval převážně náměty ze života.

Postupem času, jak se člověk vyvíjel a měnilo se jeho vnímání sebe sama a okolního světa,  přibývalo takovýchto tanečních prvků více a více. Lidé do nich začali vnášet ladnost a cit a ustálením a opakováním určitých tanečních pohybů se tanec postupně stal neoddělitelnou součástí každodenního života. Nebyly to pouze na sebe navazující pohyby, jež lidé využívali v bojovém tanci. Své místo si v tomto dávném období získaly i tance, pro něž byly charakteristické i určité obřady, a sice: tance lásky, náboženské a pohřební tance.

Ve starověkých civilizacích bylo právě tancování v chrámu při náboženském obřadu důležitým projevem uctívání bohů. Například v Egyptě kněží a kněžky za doprovodu harf a píšťal předváděli velkolepé taneční pohyby, jimiž “vypravovali” významné události ze života bohů. Během pohřebních obřadů pak egyptské ženy tancem vyjadřovaly smutek nad ztrátou blízkého člověka.

TANEC NEJEN JAKO SOUČÁST RITUÁLŮ, ALE I ELEMENT PŘINÁŠEJÍCÍ UVOLNĚNÍ A ZÁBAVU

Antika je především považována za kolébku evropské vzdělanosti a za zdroj a inspiraci mnohých umění. Kultura těchto antických civilizací však měla velký vliv i na vývoj tance. To, že Řekové byli skutečně nadšení tanečníci, dokládají například tančící figury, jež zdobí vázy a ostatní nádoby, pocházející z tohoto období.

Pro Řeky byl tanec nejen důležitou fází v chrámových rituálních obřadech, oslavujících božstvo a vesmír, ale stal se i významnou součástí veřejného života.

S dalším vývojem však ubývalo náboženských a spiritistických rituálů (jako přivolávání deště či vymítání zlých duchů) a tanec začal být stále více vnímán jako zábavní prvek.

V Řecku například mladé dívky svými tanečními choreografiemi zahajovaly Olympijské hry (8. století př. Kr.). O pár století později se tanec dočkal svého uznání i v divadle, kde představoval vrchol v celém představení. S rozvojem řecké společnosti a vzdělanosti byly zakládány vedle klasických gymnasií, orientovaných na rétoriku, boj, apod., i školy taneční.

Co se týče “tanečních oslav” byly velmi oblíbené tance oslavující sklizeň, zejména sklizeň vína, kdy vesničané tancem vzdávali hold Dionýzovi, řeckému bohovi vína.

STŘEDOVĚK VRHÁ STÍN NA VÝVOJ TANCE

Jak plynula století a starověk vystřídala nová epocha ve vývoji lidstva – středověk, začal tanec prožívat období úpadku. Jako by nově přicházející víra hodila na tanec černý háv a nechala ho bloumat v nejistotě. Křesťanství  nevnímalo tanec jako prostředek, přinášející člověku uvolnění a radost, ale jako ďáblův “nástroj”, jež člověka zbavoval chápání a uváděl ho do transu. Přesto se tanec udržel ve všedních oslavách lidí (na svatbách, různých oslavách nebo pohřbech). Přežíval i díky potulným kejklířům trubadúrům, kteří putovali po krajích a své kramářské písně doplňovali o taneční prvky.

Středověk zanechal na tanci i další šrám. Konec 12. století je v historii tance zaznamenáno jako období tzv. tanečního moru, později označováno jako Tanec svatého Víta. Tato choroba se projevovala jako nervová neuróza z hladu, kdy se nemocný svíjí a kroutí, po psychickém uvolnění a odreagování se od válek, hladu a chudoby. Název však pochází z pozdějšího období, konkrétně ze 14. století, z období, kdy byla celá Evropa zachvácena morem. Rychle se šířící nákaza vyvolávala hrůzu a paniku a lidé si nevěděli rady, a tak se uchylovali k různým pověrám a prostředkům, které podle nich měly “černou smrt” zahnat. Jedním z nich byl právě i Tanec svatého Víta. Skupiny lidí, zejména v Porýní, byli doslova posedlé tancem a tančily až do úplného vyčerpání. Tento tanec působil jako epidemie a přidávali se další a další tanečníci. Nejvíce se tato “nákaza” rozšířila v Německu, Belgii a ve Francii, kde se při tomto tanci lidé mrskali důtkami do krve.

Okolo 13. století nastává pro vývoj tance opět příznivá doba. Znovu se dostává do divadelních her a stává se součástí rituálů a slavností. Mimo to hraje důležitou úlohu i při karnevalech a pohřebních obřadech.  Mezi obyčejnými lidmi jsou taneční kroky velmi živé a nespoutané, zatímco ve vyšší šlechtě získává roli prostředku ke společenskému styku a vyznačuje se klidnými a přesnými pozicemi.

OBDOBÍ VELKÉHO ROZKVĚTU

Renesance znamenala pro umění a také i tanec období rozkvětu. “Tvrdá” křesťanská víra ze středověku je oslabována asketismem a návratem k antice. Nejvýznamněji se tanec rozvíjí nejprve v Itálii. Papežové se nejraději na slavnostech nechali bavit tancem.

Po nějakém čase, zejména kvůli politickému úpadku Itálie, se centrum rozvoje tance přesouvá do Francie. Rozvíjejí se zde a zdokonalují italské tance a poprvé se tak objevuje tanec zvaný volta, u něhož se poprvé setkávají tanečníci se “zvedačkou”, tedy taneční pozice, při níž tanečník zvedne partnerku a otočí se s ní. Volta byla oblíbeným tancem celé Evropy.

Další taneční  kroky, které se zapsaly do historie, byly kroky tance menuet. Mezi jinými neměl konkurenci a tančil se po celé sedmnácté a osmnácté století. Název mu přisoudil hudební skladatel Jean Baptiste Lully, který tuto choreografii a k ní patřičnou hudbu vymyslel a své dílo představil Ludvíkovi XIV. Z Francie se rozšířil po celé Evropě, nadšené tanečníky našel i v Čechách.

Nejenom že byl menuet na svou dobu poměrně komplikovaný a technicky náročný (vyžadoval například perfektní držení těla), ale předznamenal i rozvoj ve vzdělávání v tanci. Osobnost “učitele tance” se stává všeobecně velmi vyhledávanou a společensky uznávanou.

Učitele tance začala na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století sjednocovat Společnost tanečních mistrů. Jejich žáky však nebyli pouze lidé z vybrané společnosti, kteří se tehdy mohli naučit až padesáti druhům tanců.

VALČÍK JAKO KRÁL A POLKA JAKO KRÁLOVNA TANCŮ 19. STOLETÍ

Postupně se od figurálních tanců (otevřených, bez těsného kontaktu) přešlo ke kolovým tancům. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se objevují dva kolové tance, jež představily párový tanec v těsnějším fyzickém kontaktu než kdy tomu bylo dřív. Valčík, který se objevuje dříve, a “česká” polka.

Valčík, jenž byl zpočátku odsuzován právě kvůli těsnějšímu držení tanečního páru. Netrvalo však dlouho a valčík se stal “hitem” soukromých i veřejných bálů a jeho oblíbenost a rytmus inspiroval i nemálo hudebních skladatelů, jako například Johanna Strausse.

Druhou “hvězdou” tanců tohoto období byla polka, která vznikla na území Čech. Původně se jí říkalo maděra, ale podle svého polovičního rytmu byla nazývána půlka a později polka. Její rytmus velmi brzo ovládl i taneční sály Francie a postupně i ostatní země Evropy. V devatenáctém století pak vzniká společenský tanec, jak jej známe v dnešním pojetí.

NOVÉ TANEČNÍ STYLY, NOVÉ INSPIRACE

Se vstupem do dalšího století společenský tanec v Evropě začínal strádat po nových inspiracích. Nové impulzy pro jeho další rozvoj představovaly tance ze Severní a Jižní Ameriky, které vycházely z úplně odlišných společenských a kulturních poměrů, než na jaké byla evropská taneční scéna zvyklá. Vedle foxtrotu našly mezi evropskými tanečníky své místo i prvopočátky tanga.

Tanečních stylů sice nabývalo, vznikaly různé taneční školy, neexistovala ovšem žádná standardizace, což vedlo k tomu, že měla každá škola svou vlastní interpretaci, a tak se tanečníci na parketu horko těžko shodli. Tento “chaos” napravili až angličtí učitelé tance, kteří vytvořili tzv. internacionální styl. Stanovili pravidla a požadavky pro nejtypičtější tance, popsali nejpopulárnější variace a to vše zpřístupnili široké veřejnosti.

V dalším období, období mezi světovými válkami, zpestřily řadu ustálených tanečních stylů jazz a tance v latinskoamerických rytmech. Nejprve si cestu do Evropy protancovala rumba, později samba. V období narůstající hrozby nacismu propadli zejména mladí lidé rytmu amerického swingu, tanci, který byl zejména v Německu tvrdě pronásledovanou a zakázanou zábavou.

Během druhé světové války byl vývoj tance, stejně jako ostatní kulturní a společenské aktivity, pozastaven.  O to větší “boom” prožívá ve druhé polovině minulého století, kdy se do Evropy dostávají další latinskoamerické tance – cha cha a paso doble. Srdce příznivců živého a energického tance získává rokenrol, na jehož rytmus později navazuje jive. Od 60. let lze mluvit už o období moderních tanečních stylů (koncem 60. let se objevuje hip hop, později scénický tanec, atd.).

Tanečních stylů existuje mnoho a popsat, jak se kdy který dostal na taneční scénu, by vydalo na několika set stránkovou knihu. Ačkoli by se dalo říct, že společenské tance (tedy latinskoamerické a standardní) mají svou éru již za sebou, stále jsou velmi populární a to nejen u starších generací. Nový směr ve vývoji předurčil moderní tanec (hip hop, jazz dance,  scénický tanec, breakdance, atd.), jehož styly se neustále vyvíjejí a kombinují s ostatními (i s některými klasičtějšími styly, např. balet a hip hop nebo jazz dance).

 

Taneční magazín