Poutníci

Celovečerní událost propojující koncert autorských písní a taneční inscenaci

Premiéra inscenace Poutníci – Extended Play

Dočasná Company uvádí premiéru představení Poutníci. Celovečerní událost propojující koncert autorských písní a taneční inscenaci. První, hudební polovinou vás provedou autorka projektu Anna Benháková se skladatelem a hudebníkem Václavem Chalupským. V druhé části rozpohybují obrazy čtyři interpretky v bohaté scénografii Marjetky Kürner Kalous. Premiéra se uskuteční v neděli 15. 5. 2022 od 20:00 v pražském Divadle X10

Představení Poutníci je součástí cyklu Extended Play, který zahrnuje díla kombinující tanec a zpěv. Anna Benháková vychází ze svých autorských textů a písní. V jednom dílu kombinuje obvykle dva až tři texty či písně, které dohromady dávají vzniknout specifickým tématům. Spolu s dalšími umělci tvoří pak konkrétní díla, ve kterých se objevuje performer, jenž je zároveň tanečníkem i zpěvákem. V novém díle s názvem Poutníci předává své zkušenosti z výzkumu čtyřem performerkám a ve spolupráci se skladatelem Václavem Chalupským prohlubuje možnosti tohoto akertivního propojení.

Předmětem zkoumání je pocit, který nastává ve změněném stavu mysli úzkostného až depresivního člověka, naprosté odloučení od světa, osamělost, únava, strach, že již nikdy nebude lépe, neschopnost si pomoci, zacyklenost. Tématem projektu Poutníci je snaha člověka vrátit zpět do normálního psychického stavu. Jeden z nejstěžejnější motivů choreografie je zdánlivě nekonečná pouť.

Dílo je tvořeno ve spolupráci s Marjetkou Kürner Kalous. Scénografkou, která spolupracuje s renomovanými tvůrci z oblasti současného tance jako je Tereza Lenerová, Kateřina Stupecká nebo Petr Tyc. Část scénografie je využitá i jako kostým tanečnic. Díky deformaci těla skrze kostým, látky a scénografii se divákovi před očima vytvoří hned několik světů. Jedním z nich je například pavoučí síť představující neuronové synapse. Vizuálně podtrhují myšlenku poutníka, nomáda. Tento kostým je určitou hyperbolou, jak by lidé mohli vypadat po rozpadnutí systému, v kterém jsme zvyklí žít.

Dalším významným spolupracovníkem pro tuto inscenaci je skladatel Václav Chalupský.

Dočasná Company je uskupení tvůrců a umělců v oblasti současného tance a fyzického divadla, kteří různými způsoby přesahují do jiných uměleckých stylů, žánrů a forem. Dočasná Company kolem sebe sdružuje skupinu lidí a vytváří platformu propojující umělce z oblasti hudby, fotografie, filmu a výtvarného umění. Členové se také aktivně zapojují do lektorské a pedagogické činnosti.

Cílem Dočasné Company je rozmělnit hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum, stejně jako nacházet přesahy divadelních a nedivadelních forem. Momentálně vytváří několik uměleckých projektů převážně v Praze, ale působí i v regionech.

 Dočasná Company uvádí premiéru představení Poutníci. Celovečerní událost propojující koncert autorských písní a taneční inscenaci. První, hudební polovinou vás provedou autorka projektu Anna Benháková se skladatelem a hudebníkem Václavem Chalupským. V druhé části rozpohybují obrazy čtyři interpretky v bohaté scénografii Marjetky Kürner Kalous.

Premiéra se uskuteční v neděli 15. 5. 2022 v Divadle X10 od 20:00.

Foto:   Anna Benháková

Adéla Garabíková

pro Taneční magazín

Rozhovor s prvním sólistou Finského národního baletu Michalem Krčmářem

„Jako umělci musíme jít příkladem, dávat naději, vzdělávat, pomáhat a naslouchat“

„Na úvod  mého rozhovoru bych rád poděkoval Vaší redakci za možnost mého vyjádření k tyranské situaci na Ukrajině. Neexistují slova, jakými bych popsal, jak se většina lidí a umělců cítí, když vlastně jediné, co můžeme dělat, je přihlížet. Vždy se dá udělat alespoň trochu, alespoň něco málo, a pokud tak učiní každý, bude to mít ohromující váhu a dopad. Tím jsem si jistý. Většina z nás má dvě možnosti. Neudělat nic nebo udělat něco. Bohužel, to se nedá říct o lidech na Ukrajině. Jako například můj bratr Martin jel na Slovensko-ukrajinské hranice dobrovolně pomáhat a já jsem se pro začátek rozhodl, že se na každém představení budu klanět divákům s vlajkou Ukrajiny a sociální média zaplavovat s anti válečnými příspěvky… Jako umělci máme velké slovo, musíme jít příkladem, dávat lidem naději, lepší pocit, vzdělávat, pomáhat a naslouchat lidem. Nyní je velká potřeba,  abychom byli jednotní, silní a spolu proti krutosti zaujali jasné postavení. V mých myšlenkách jsem s nezlomným duchem lidu Ukrajiny, ale také se statečnými jedinci v Rusku, kteří dávají jednoznačně najevo, že jsou proti utlačování, okupování a zabíjení v této nesmyslné válce.

Děkuji.“          

Zhiyao Chen a Michal Krčmář Louskáček choreorafie Wayne Eagling Foto Roosa Oksaharju

První sólista Finského národního baletu v Helsinkách, držitel ceny Edvarda Fazera, udělované Finskou kulturní nadací,  Michal Krčmář, jehož práce byla oceněna také italskou kulturní nadací Premio Capri Danza Internazional za mezinárodní taneční zásluhy, si zatančil řadu nádherných rolí, hostuje na mnoha místech. Příležitostně se věnuje choreografii, učí na baletních školách a jeho domov je tam, kde jsou jeho žena a dcerka šťastné a je to jedno kde, důležité je, že jsou spolu.

Michal Krčmář jako Prince ve Spící krasavici Choreografie Javier Torres Foto Roosa Oksaharju

V dětství jste se věnoval hodně sportu – hokej, fotbal, cyklistika a díky hokeji jste se v osmi letech dostal k tanci. Jak jste v jednom rozhovoru přiznal, hned na první hodině Vás zaujal. Čím Vás tak dostal, že jste jej již od jedenácti let studoval na taneční konzervatoři?

„Bylo to především díky tamější pedagožce Janě Kitnarové (Čižinské). Na Základní umělecké škole Nad Alejí v Praze 6, kde jsem začínal, mě od první chvíle podporovala a chválila. V té době jsem o tanci nevěděl absolutně nic. Jen jsem opakoval, co mi ukazovala, a já okoukával, jak starší děti tančí. Ona viděla, že mi vše jde instinktivně, s cítěním pro muziku. Okamžitě se mi zmínila o Taneční konzervatoři hl. m. Prahy.

Takže zásadní vliv měla baletní pedagožka, její kladný přístup a povzbuzovaní. Kdyby můj první baletní pedagog byl někdo, kdo jen křičí a shazuje sebevědomí, tak bych se na další hodině určitě neukázal.

Bohužel,  můžeme si to říct otevřeně. Svět baletu byl a je plný takových negativních lidí. Většinou jsou to ti, kteří neuspěli ve vlastní kariéře, a tak si svojí frustraci vybíjí na studentech a tanečnících. Měl jsem skutečně štěstí, že mě někdo při mých prvních dnech baletu nasměroval tímto kladným, vřelým a hlavně profesionálním směrem, kterým se i já jako pedagog, držím dodnes.

Musím zmínit, že mi sportovní zázemí hodně pomohlo s baletními prvky, jak v klasické technice, tak v moderní. Zní to až zvláštně, ale zejména mé zkušenosti z bruslení a hokeje často užívám každý den při své práci. Je důležité, aby si děti mohly vyzkoušet co nejvíce věcí, koníčků, sportů, jelikož jako dospělý tanečník je více možností z čeho dále čerpat. Dokonce i z karate, které jsem jako malý navštěvoval, stále čas od času něco využiji.“

Michal Krčmář jako Mr. Hyde Foto Mirka Kleemola

Již ve druhém ročníku TK jste tančil v malém valčíku baletu Šípková Růženka v ND a ve třinácti klasické sólo v Louskáčkovi. Během studií jste obdržel několik cen na mezinárodních soutěžích. Začínal jste jako sólista v Bohemia Baletu, byl jste v baletu Státní opery v Praze. V roce 2011 jste se stal prvním sólistou Finského národního baletu v Helsinkách. Jak jste se tam dostal? Někde jste řekl, že jste vždycky chtěl tančit v zahraničí.

„No vidíte, na ten valčík jsem málem zapomněl. To musí být víc než 20 let. Tenkrát jsme ho tančili bok po boku s mým nejlepším přítelem Milanem Františákem, se kterým jsem v úzkém kontaktu dodnes. Pamatuji, že tam byl i Adam Zvonař. To už ani není možný (smích….)

Je pravda, že jsem si vždycky chtěl zkusit vycestovat. Poznat, jaké to je, pracovat v zahraničí, třeba pouze na pár měsíců nebo jednu sezónu. Nenapadlo mě, že se do Prahy už nevrátím. Je to pěknou řádku let, co jsem pryč a jsem nakonec spokojený, i když jsem se už nevrátil. Miluji Prahu, miluji Státní operu a doufám, že si tam ještě někdy zatančím. Je to jeviště, které pro mě skutečně moc znamená. Je to scéna, kde se ze mě stal tanečník. Díky mému angažmá v baletu Státní opery Praha, jsem se dostal do Helsinek. Bylo to také díky Nikole Márové (se kterou jsem ve Státní opeře tančil Labutí jezero) a manželům Němečkovým, kteří mi dali výborné reference. Díky nim a tvrdé práci jsem byl v roce 2010 pozván do produkce Louskáčka do Finského národního baletu jako hostující sólista. Po dvou odtancovaných představeních prince jsem dostal nabídku pracovat zde nastálo. Po čtyřech měsících jsem byl nominován na prvního sólistu.

Bylo toho tenkrát hodně. Nikdy bych se do Finska nedostal, kdyby mi tehdejší šéfová baletu Hana Vláčilová nevyšla vstříc a můj pedagog Jurij Slypyč za mě nezaskočil do představení během mé absence v Praze.

V té době mi odchod ulehčila nejistota politického postavení ke kultuře, ignorace a nevzdělanost tehdejších hlav Ministerstva kultury. Často na to vzpomínám. Díky tomu jsme se stali přáteli například s Radimem Dolanským a dalšími, se kterými jsme bojovali proti nekompetenci, ale neuspěli.

Když se tak zamyslím, na ty lidi co o nás rozhodovali, praskly obrovské skandály, skončili s ostudou a žalobami na krku a my jsme pořád na našich uměleckých postech a děláme, co milujeme.“

Michal Krčmář a Martin Nudo Choreografie Lucas Jervies Foto Roosa Oksaharju

Již v roce 2015 jste se stal Etoile neboli Hvězdou Finského národního baletu a o rok později jste byl oceněn cenou Edvarda Fazera, kterou uděluje Finská kulturní nadace jednomu tanečníkovi, jehož práce je velkým přínosem pro baletní soubor. Co to pro Vás znamená?

„Není to lehké každé ráno vstát, jít na baletní sál, prokousat se tréninkem, zkoušet jednu hlavní roli za druhou, odtancovat je, aby se člověk za svou práci nemusel stydět a to vše během roků, které doslova utíkají před očima. Je to velká zodpovědnost, sebedisciplina a konstantní práce.

Znamená to pro mě moc a jsem velice vděčný za to, jak je mé úsilí oceněné. V srpnu 2021 jsem si letěl dokonce vyzvednout uměleckou cenu na Capri za mezinárodní taneční zásluhy, což bylo pro mě velké překvapení. Myslím, že si takové uznání ani nezasloužím. Díky mé manželce jsem se naučil italsky a taky jsem začal v Itálii pravidelně hostovat a vyučovat. Jsem moc rád, že má práce byla oceněna také italskou kulturní nadací „Premio Capri Danza Internazional“.

Maria Kochetkova a Michal Krčmář Foto Roosa Oksaharju

Hostujete také na různých scénách doma (NdB) i v zahraničí (Estonském národním baletu, Finské národní opery, Teatro San Carlo), tančil jste po celém světě v Portugalsku, Itálii, Německu, Japonsku, Rusku, Rakousku, Slovinsku, Francii, Slovensku, Polsku, Kolumbii, Kambodži, Maďarsku, Číně… A spolupracoval s řadou zajímavých osobností. Na koho rád vzpomínáte? Je někdo, s kým byste rád pracoval?

„Je spousta skvělých choreografů a pedagogů, na které moc rád vzpomínám. Jsou i tací, které už nemusím v životě vidět a z velké části se na takových lidech shoduje skoro většina mých kamarádů a kolegů. To je asi v každé profesi. Choreografové, které si rád připomínám, jsou například: Val Caniparoli, John Neumeier, Alexei Ratmansky, Lucas Jervies… a věřím, že snad i oni si užili práci se mnou, tak jako já s nimi, jelikož atmosféra s nimi byla vždy velice přátelská a profesionální.

Moc rád bych se někdy sešel, poseděl a popovídal s Mikhailem Baryshnikovem, nebo Carlosem Acostou.“

Hanako Matsune a Michal Krčmář Labutí jezero Choreografie David McAllister Foto Roosa Oksaharju

Ztvárnil jste řadu rolí – byl jste Princ Désiré a Modrý pták ve Spící krasavici, princ Siegfried v Labutím jezeře, Solor v Bajadéře, Basil v Donu Quijotovi, Vronský v Anně Karenině, Albret v Giselle, princ v Louskáčkovi, Oberon ve Snu noci svatojánské, Spartacus, Onegin… Jaké role rád ztvárňujete? Splnil jste si své taneční sny nebo máte ještě nějaký nesplněný?

„Samozřejmě mám své zamilované postavy jako je Basilio, Solor, Spartacus, Onegin  nebo Des Grieux. Jsou ovšem i balety, které dělám s menším nadšením. Vlastně každá role je zajímavá a dává možnost k mému osobnímu ztvárnění určitého charakteru.

Na Vaši otázku mohu odpovědět: Ano, splnil jsem si své sny a stále plním, v některých případech i několikanásobně. Jelikož si stále dávám nové sny, cíle a to je vlastně klíč k úspěchu.“

Corsaire – Maria Kochetkova – Michal Krčmář – Anna Marie Holmes Foto Mirka Kleemola

Začátkem března jste se vrátil z týdenního pobytu v Dubaji, kde jste v Abú Dhabí tančil na gala Roberto Bolle and Friends. Jaké to bylo, být součástí takového velkého mezinárodního tanečního projektu?  Co jste si z účasti odnesl?

„Samozřejmě to byla skvělá zkušenost. S Robertem jsem v kontaktu už nějakou dobu, ale stále jsme nemohli najít vhodné termíny pro spolupráci. Bohužel pandemie na tom měla také veliký podíl. Nakonec jsem obzvláště rád, že to klaplo pro tato  vystoupení. První představení jsme měli v Abu Dhabi v nádherném „Emirates Palace“ s úžasným zázemím a servisem. Druhé, stejně jako první, bylo reprezentováno Italskou ambasádou na expu „Italy Expo 2020″. Měl jsem čest si promluvit a povečeřet se zajímavými lidmi a ambasadory. Českého ambasadora Pana Slavíka nevyjímaje. Celou krátkou túr jsme zakončili symbolem míru při pokloně na Dubai Expo 2020. Dostali jsme se do zpráv a článků v médiích po celém světě. Ne pouze díky přítomnosti Roberta a dalších velkých tanečních umělců, ale díky jednoznačnému postoji vůči utlačování a zabíjení. Byl to velice silný moment také díky tomu, že na jevišti s námi byla hvězda „Staatsballett Berlin“ Iana Salenko, která je původem z Kyjeva a její rodina tam stále je. Hrdě stála na jevišti s ukrajinskou vlajkou přes ramena. Náš kolega Alessandro Quarta hrál na své housle Ukrajinskou Národní hymnu a my všichni jsme nad hlavami drželi cedule s nápisy „PEACE“ (mír). Organizátoři Dubai Expo 2020 s tímto nesouhlasili a také nám před představením nedali k tomuto gestu oficiální svolení, jelikož Rusko bylo také na Expu. I přes „zákaz“ jsme my všichni zúčastnění umělci jednohlasně zvolili naši podporu ukázat na kamery celému světu. Je to krátký čas, který má umělec na jevišti během svého vystoupení, ale měl by stoprocentně sloužit k vyjádření jeho pocitů. Proto bylo představení druhého března 2022 mnohonásobně důležité. Tančil jsem Grand Pas z baletu Don Quijote, které je pro mě jedno z nejoblíbenějších, při kterém nemusím na jevišti předstírat/hrát,  kdo jsem. Byla to nádherná show po boku špičkových baletních hvězd. A hlavně jsem mohl dát najevo svůj názor a hrdě splnit svou uměleckou povinnost. Vše bylo podtrženo reakcí obecenstva, které nám skládalo své díky během dlouhých minut potlesku ve stoje.“ (Celé vystoupení z Dubai Expo 2020 je možné shlédnout na Youtube.com)

archiv Michal Krčmář- Roberto Bolle and Friends Dubai Expo

Příležitostně se věnujete choreografii, jako bylo např. představení Slepé snění pro domovy důchodců v Helsinkách a někde jste řekl, že Vás láká i režie. Máte v těchto oborech nějaké vzory? 

„Je nesčetně choreografů, kteří mě ovlivnili a stále ovlivňují. Pomáhá mi to najít svůj „styl“. Je to proces, který nemá konec a stále se vyvíjí. O choreografii bych mohl mluvit hodiny, ale na co se podle mého názoru v dnešní době často zapomíná, je promyšlená režie.

Režie mě skutečně fascinuje a největší inspiraci si beru z kinematografie. Filmy jsou můj velký koníček. Sledovat práci velkých režisérů od Miloše Formana, přes Sergia Leoneho, Quentina Tarantina, až po Christophera Nolana nebo podle mého názoru režisérku s velkou budoucností Bryce Dallas Howard. Z každé generace režisérů a filmů jsem se něco přiučil, co mi pomáhá ztvárnit role určitým způsobem, dle daného kontextu a vykreslených situací. Přemýšlet nad nimi jako interpret, ale i jako režisér, mi dává mnohem větší rozhled, možnosti, prostor pro improvizaci a celkový přehled, jak vytvořit daný charakter na jevišti.“

 

archiv Michal Krčmář z nového baletu Sibeluis (generálka)

Když jste končil taneční konzervatoř, snil jste o tom, že budete baletním šéfem. Později Vás to přešlo. Co dnes? Čím je  balet pro Vás stále tak okouzlující?  

„Našel jsem určitý pocit svobody v mé profesi, která mi dává schopnost dělat mou práci ještě lépe než v minulosti. A to je osvobodit se od pocitu, že musím balet dělat až do tanečního důchodu. Uvědomuji  si, že jestli budu chtít zítra skončit, tak to bude správné rozhodnutí a udělá mě a mou rodinu šťastnější. Chodím do svého zaměstnání, protože je to má vášeň, láska a velký koníček. Až přijde den, kdy to tak cítit nebudu, tak se chci prostě sebrat a odejít. Zkrátka si myslím, že je pak lepší skončit. Když jsem si uvědomil tohle, tak jsem objevil určitou „uměleckou svobodu“. V mé profesi musím poslouchat jen jeden hlas a to instinkt v mém srdci a ne mého uměleckého šéfa nebo pedagoga. Ti by zde měli být pouze jako podpora k dosažení mého nejlepšího výkonu.

Často mi připadá, že se dnes hodně baletních šéfů dostane na svůj post a je jim jedno, že jsou nerespektováni nebo jsou do konce odmítáni, v některých případech absolutní amatéři. Hlavně, že jsou tam, kde jsou. Ano,  je pravda, že dříve jsem snil o tom být umělecký šéf baletního souboru, ale ne za každou cenu. Dnes to vidím jinak. Pokud bych si nebyl rozhodně jistý, že mohu pro určitý soubor a tanečníky udělat to nejlepší a pokud bych byl nechtěný, tak proč se do takové pozice tlačit? Ani nevíte, kolik úžasných potencionálních šéfů v baletních kruzích je a přeci tuto práci nechtějí dělat, jelikož chtějí svůj klid. Problém vždy je a bude ego. Já také se svým egem bojuji, ale čím jsem starší a zkušenější, tak víc a víc nacházím svůj klid a mír, kam ego už nepatří.

Správný šéf se obklopí lidmi, kteří jsou mnohem lepší a moudřejší, než je on/ona sám. Vytvoří tým profesionálů, kde naslouchá názorům specialistů a mluví jako poslední a po hromadném zvážení určí cestu, kterou se vydat. Někdy přemýšlím o tom být umělecký šéf, ale pro mě je nejdůležitější rodina a čas pro ni.“

archiv Michal Krčmář – Roberto Bolle Michal Krčmář Dubai Expo

Řadu let žijete ve Finsku. Vaše manželka Stafania Cardaci, která je také tanečnice FNB, pochází ze Sicílie a máte dcerku Sofii. Co pro Vás znamená domov, kde je ten Váš?

„Můj domov je tam, kde má dcera a žena jsou šťastné a oni jsou šťastné, když jsme všichni spolu a je vlastně jedno, kde to je. Vím, že kdybych se rozhodl změnit angažmá a nastoupil třeba do souboru v Německu nebo Anglii, tak by neváhaly ani vteřinu a následovaly by mě. Ve Finsku jsme zatím spokojeni. Čeká nás další změna vedení, tak uvidíme. V naší rodině žijeme „hlavně dnes a na zítřek moc nekoukáme“.

Jak rád trávíte chvíle volna?

„Ve chvílích volna dost často učím na baletních školách a o delších prázdninách mířím okamžitě k moři na pláž, kde mohu být pořád. Sedět na pláži, spát na pláži, hrát fotbal, volejbal, sledovat západy a východy slunce. Podle mě, pro tanečníka je nejlepší volno na pláži u moře.“

Děkuji za rozhovor

archiv Michal Krčmář -Roberto Bolle Friends Abu Dhabi Emirates Palace

archiv Michal Krčmář – Roberto Bolle and Friends Dubai Expo

 

Foto: archiv Michala Krčmáře a uvedení fotografové 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Taneční produkce a organizace na HAMU

Katedra tance HAMU otvírá novou specializaci

Studium magisterského programu Choreografie na HAMU se otevírá poprvé ve dvou specializacích: Choreografie a režie a Taneční produkce a organizace. Výuka nově akreditovaného programu bude zahájena v říjnu 2022. Zájemci o studium mohou vyplňovat přihlášky v období od 15. 3. do 15. 4. 2022

Iniciátorem vzniku nové specializace je garant programu, prof. Václav Janeček, Ph.D., který nyní zastává funkci prorektora pro studijní záležitosti AMU. „Tanečnímu oboru chybí kvalifikovaní produkční a organizačně zdatní manažeři, kteří by pomáhali zlepšovat podmínky provozu z pozice ředitelů, uměleckých šéfů, dramaturgů, tajemníků a podobně,“ vysvětluje Janeček. „Jedná se o dlouhodobě opomíjený obor – specializaci v tanečním umění. Neexistuje jediný vystudovaný taneční produkční a tuto funkci zastávají většinou sami choreografové, ovšem na úkor svojí tvorby, nebo divadelní produkční, jejichž doménou není tanec, který má svá specifika. Bývalí tanečníci nebo absolventi jiných studijních programů např. taneční pedagogiky pak většinou musí za chodu budování svojí nové umělecké profese a pracovní příležitosti doplnit své vzdělání v oblasti organizace, řízení, financování, propagace apod. jinde,“ doplňuje zdůvodnění potřebnosti oboru.

Cílem specializace Taneční produkce a organizace je pochopení, ovládnutí a řízení organizace práce a vedení choreografických projektů v oblasti dějového i abstraktního tance. Studenti se naučí řídit realizační a produkční činnost projektů od záměru po reflexi, od finančních, smluvních a právních vztahů po PR agendu v kontextu s politikou v umění. Absolventi této specializace navíc získají dovednosti strategického a produkčního plánování, schopnosti organizace a komunikace uměleckých záměrů.

„Studijní plán je koncipován tak, že se studenti kromě seminářů zaměřených na rozvoj manažerských dovedností budou prakticky podílet na přípravě inscenací svých kolegů. Potkají se během přednášek také se svými kolegy z hudební, filmové a divadelní produkce. Kromě všeobecných znalostí uměleckého managementu tak získají také jedinečnou praxi ve své specializaci,“ přibližuje program vedoucí katedry Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D.

Celá přijímací zkouška se skládá ze dvou kol – korespondenčního a prezenčního. Předpokladem přijetí je ukončené bakalářské vzdělání, zájem o obor dokumentovaný předchozí tvůrčí nebo organizační praxí, předložení osobního profesního portfolia a prezentace zamýšlené magisterské práce. Dále musí uchazeč prokázat svůj přehled v dějinách tance a baletu, hudby a divadla a všeobecný kulturní přehled. V pohovoru o odborné problematice a o zaměření uchazeče v navazujícím magisterském provede prezentaci svého projektového záměru s důrazem na vyprodukování a řízení a realizaci projektu. Rovněž musí prokázat všeobecný přehled v oblasti managementu umění, práva, HR a PR v kontextu se znalostí historie a současných trendů v tanečním umění a orientaci v mapě uměleckých tanečních institucí a význačných uměleckých i manažerských osobností této umělecké sféry.

Více informací lze nalézt na webu fakulty:
https://www.hamu.cz/cs/studium/prijimaci-rizeni/magisterske-studium

AMU, Monika Štúrová

pro Taneční magazín

Hledání a zkoumání pohybu s touhou po svobodě

Yemi A.D. a jeho Bohemian Gravity bude zkoumat možnosti a limity svobody lidského pohybu

Režijní debut kreativního producenta a režiséra Yemiho A.D., který do tvůrčího týmu přizval například kostýmní výtvarnici Liběnu Rochovou nebo hudebního producenta NobodyListen, se stane součástí inscenačního triptychu s názvem bpm – „beats per minute“. Ten bude v rámci dramaturgie Baletu Národního divadla uveden v premiéře 31. března 2022 v historické budově Národního divadla

BOHEMIAN GRAVITY: Searching for freedom 

Autorská a vůbec první ryze divadelní inscenace uměleckého režiséra, choreografa a performera Yemiho A.D. Bohemian Gravity s podtitulem Searching for freedom bude zkoumat možnosti i limity svobody lidského pohybu a kreativity pod vlivem gravitace – té fyzikální i té v přeneseném slova smyslu mentální. Stane se jednou z částí inscenačního triptychu, který pod názvem bpm – „beats per minute“ připravuje dramaturgie Baletu Národního divadla. Na jeho jevišti se vedle česko-nigerijského umělce představí s původním dílem rovněž izraelský tvůrce Eyal Dadon a se svou choreografií Bill také Sharon Eyal a Gai Behar.

Inscenace Bohemian Gravity odkazuje ve svém názvu hned na několik motivů a myšlenek, které budou prostupovat celým dílem s cílem zapůsobit na emoce diváků. Přívlastek bohemian zde bude prezentovat svobodomyslnost a touhu po volném a ničím neomezeném pohybu, gravity pak opozitum, ve kterém lze na jednu stranu spatřovat limit, jenž nám v rozletu brání a nutí nás držet se vlastních kořenů, na druhou stranu právě díky gravitaci si potřebu „vzlétnout“ uvědomujeme a prahneme po ní. Další paralelu pak představuje druhý možný výklad anglického slova bohemian, který může v překladu také vyjadřovat cosi českého.

 „Nejlépe a nejuvolněněji se nám tančí, když se nikdo nedívá, protože právě tehdy jsme nejsvobodnější. Pohybujeme se tak, jak cítíme, a ne podle toho, jak na to budou pohlížet ostatní,“ přibližuje ústřední myšlenku o hledání svobody ve vztahu ke gravitaci Yemi A.D. a dodává: „Mezi všemi způsoby vzájemného silového působení je právě gravitace tou nejdominantnější, která k Zemi poutá nejen naše těla, ale i naši mysl.“

Yemi A.D. své choreografie dosud vytvářel především na poli světového šoubyznysu, jak tomu bylo například při dlouhodobé spolupráci s uznávaným americkým rapperem Kanye Westem na jeho světových turné a předávání cen MTV, při spolupráci s americkou televizní stanicí CBS nebo při celosvětové kampani pro Apple. V Národním divadle a na výsostně divadelním typu scény jde tedy o jeho debut, který považuje za významný milník ve své tvorbě.

Do týmu, který bude spoluvytvářet mnohovrstevnatou inscenaci s živým orchestrem, přizval celou řadu respektovaných osobností. Přední česká módní návrhářka Liběna Rochová bude mít na starost kostýmní návrhy, originální hudbu složí DJ a producent Jakub Strach alias NobodyListen, který se stále výrazněji prosazuje na české a slovenské elektronické hudební scéně, Tomáš „Tommy“ Pražák zajistí akrobatickou průpravu tanečníků a v Londýně žijící oceňovaná fotografka Eliška SKY Kyselková se ujme celkové scénografie.

Uvedením této inscenace Národní divadlo dále rozšiřuje a diverzifikuje svůj repertoár, kdy se daří divákům představovat pestrou směs různorodých uměleckých stylů a žánrů. Je to i díky uměleckému šéfovi Baletu Národního divadla, Filipu Barankiewiczovi, který dlouhodobě podporuje tuto rostoucí rozmanitost divadla. „Máme jedinečnou příležitost vytvořit poutavé představení, protože na žádné velké scéně v Praze, natož v Národním divadle, ještě nebyl uveden street dance v kombinaci s tradičním baletem,“ říká Barankiewicz. „Je vzrušující pokusit se vytvořit něco nového, porušit pravidla a pohrdat konvencemi. Nesnažíme se však měnit tradici, ale pouze rozšiřovat obzory a pošťouchnout diváky tím, že je vyzveme, aby se podívali na něco neznámého,“ vysvětluje baletní pedagogkterý dvacet let účinkoval jako první sólista ve Stuttgartském baletu a rovněž působil v prestižních souborech ve Francii, Chile, Estonsku nebo Jižní Koreji.

Projekt Bohemian Gravity vzniká i díky podpoře Nadace PPF, která chce dlouhodobě podporovat inspirativní české osobnosti a jejich projekty s mezinárodním dopadem.

Bohemian Gravity (součást inscenace bpm)

Režie a choreografie: Yemi A.D.

Asistent choreografa: Tomáš “Tommy” Pražák

Scéna a světelný design: Eliška SKY Kyselková & Studio Lunchmeat

Kostýmy: Liběna Rochová

Hudba: NobodyListen

Producent: Jozef Pavleye

Premiéra: 31. března 2022 v Národním divadle

Víte, že….?

Yemi A.D.

Český multidisciplinární tvůrce s nigerijskými kořeny začal svou kariéru jako tanečník a choreograf. Dnes působí především jako kreativní producent a režisér. Jako mladý se vydal hledat zkušenosti do USA a po svém návratu založil v roce 1999 JAD Dance Company – seskupení českých i zahraničních tanečníků a choreografů. Zkušenosti z produkce a vlastní kreativita jej přivedly k aktivní spolupráci se zahraničními umělci a jeho představení sklidila úspěch v mnoha městech po celém světě, od Tokia po Los Angeles. Tvořil performance na velkých scénách jako třeba v americké Madison Square Garden, na festivalu Coachella nebo u příležitosti předávání hudebních cen MTV Video Music Awards či pro legendární Saturday Night Live. Ve světovém šoubyznysu ho zřejmě nejvíce proslavila dlouhodobá spolupráce s rapperem Kanye Westem. Své pohybové zkušenosti uplatnil také ve filmové produkci, jako například ve velkofilmu Letopisy Narnie. Dnes vlastní produkční společnost JAD Productions, kde se s úspěchem věnuje tvorbě konceptů pro přední světové společnosti, vlastním goodwill projektům i uměleckým tvarům, jakým byl například CYCLES – experimentální propojení live performance, vjemových instalací a imerzivního divadla. Spolupracuje s globálními značkami jako Apple a Google a je spoluzakladatelem americké neziskové organizace Moonshot Platform, která podporuje mladé inovátory. Zakladatel studia Dance Academy Prague dnes působí také v roli Vyslance dobré vůle ČR v zahraničí, kterým byl jmenován v roce 2019. Stal se také jedním z finalistů projektu dearMoon japonského miliardáře Yusaku Maezawy, který z jednoho milionu uchazečů vybírá 8 umělců pro šestidenní vesmírnou cestu kolem Měsíce.

Filip Barankiewicz

Od sezony 2017/2018 je uměleckým ředitelem Baletu Národního divadla. Osmnáct sezón působil jako tanečník ve Stuttgartském baletu a během úspěšné kariéry získal neocenitelné zkušenosti, nejprve jako první sólista a později jako baletní mistr a kouč. Bedlivě sleduje globální trendy, má široký přehled o mezinárodním kontextu a podporuje pestrou rozmanitost. Filip Barankiewicz se narodil ve Varšavě, kde v roce 1986 začal navštěvovat Státní baletní školu. V roce 1991 obdržel medaili Václava Nižinského a v roce 1995 v Polsku zvítězil v Národní baletní soutěži. Na Akademii klasického tance v Monte Carlu získal stipendium od Nadace Rudolfa Nurejeva a studoval zde do roku 1996. Jeho kariéra byla pestrá a výrazná – byl přední osobností interpretační světové špičky, získal renomé jako hostující kouč v prestižních divadelních domech po celém světě a dnes je vyhledávaným baletním mistrem.

Liběna Rochová

Málokdo ví o české módě víc než Liběna Rochová. Vedle vlastního ateliéru v centru Prahy vede významná módní návrhářka třináctým rokem také Ateliér designu oděvu a obuvi na pražské UMPRUM a zároveň se intenzivně věnuje charitativním projektům. V posledních letech se dostala do povědomí široké veřejnosti zejména díky spolupráci s organizací DEBRA ČR, která pomáhá usnadnit život lidem s tzv. nemocí motýlích křídel, nebo UNICEF v rámci každoroční benefice panenek, jejíž výtěžek jde na pomoc dětem v rozvojových zemích.

Tomáš Pražák alias Tommy

Zabývá se kresbou, malbou, grafickým designem a tetováním. Tomáš Pražák alias Tommy pochází ze street dance scény a tanci a vystupování se věnuje již 14 let, přičemž posledních pět let se zaměřuje především na contemporary dance, pohybové divadlo a akrobacii. S Yemim A.D. a taneční skupinou JAD Dance Company spolupracuje již jednu dekádu. Působí jako choreograf a performer v divadelním spolku Losers Cirque Company, který rozvíjí žánr nový cirkus.

Eliška SKY Kyselková

Česká umělkyně a art direktorka pracující s médiem fotografie a filmu Eliška SKY Kyselková je známá svými pečlivě propracovanými projekty, které obsahují velké množství scénografie a hravý umělecký pohled zkoumající podoby lidského těla. Miluje jasné barvy, expresi a rozmanitost krásy. Její tvorba získala řadu ocenění, například Portrait of Britain nebo Fresh Eyes Talent, a byla představena na mezinárodních výstavách v New Yorku, Paříži, Londýně, Hongkongu a Helsinkách. Studovala v Londýně, kde dodnes žije a působí.

Jakub Strach alias NobodyListen

Svou první hip-hopovou melodii složil ve čtrnácti letech. Od té doby se hudební producent a DJ NobodyListen dostal do popředí české klubové scény, kde spolupracuje s největšími jmény českého i světového rapu. Kromě pravidelných vystoupení na prestižních hudebních festivalech jako Colours of Ostrava, Grape, Metronome nebo Let It Roll se proslavil pořádáním vlastního konceptu parties Addict, které rezonují napříč Evropou. Ve svém karlínském studiu skládá hudbu pro špičkové značky jako Nike, Dior, Louis Vuitton, BVLGARI, Red Bull nebo Jägermeister.

Martin Kubišta – Národní divadlo,

Taneční magazín