60.ročník festivalu Zlatá Praha už čeká za dveřmi

Zlatá tradice přetrvává – jeden z nejstarších televizních festivalů v Evropě

Je tomu 60. let, co zná své vítěze festival Zlatá Praha. A zlatá je. Nejen zlatá Praha, ale i zlaté tradice přetrvají věky. Festival se během let stal nejen prestižní událostí, která nabízí to nejlepší ze světové televizní hudební, divadelní a  taneční produkce, ale také je unikátním místem pro setkávání špičkových umělců ze všech koutů světa.

Tentokrát festival nabízí čtyři slavnostní premiéry – filmy o hudebníkovi Jiřím Pavlicovi, zpěvačce Dashe, tanečníku a choreografovi Václavu Kunešovi a houslovém virtuosu Josefu Špačkovi.  A další desítky soutěžních snímků, diskuze, Tančírna, je z čeho vybírat!

Tomáš Motl, ředitel MTF Zlatá Praha a výkonný ředitel ČT Art říká: „Rok 2023 je rok velkých výročí, České televize – 70 let, Čt art – 10 let a 60.ročník Zlaté Prahy.  Je důvod k oslavám. Jeden fakt musím zmínit: Po roce 1989 pánům, kteří stáli v čele televize, festival příliš ‚nevoněl‘. Přemýšleli jsme, co dál s takovou tradicí. Zúžili jsme festival na specifické žánry – hudbu a tanec, a tím jsme ho zachránili.  V tomto zaměření podobný festival ve světě už nikde jinde neexistuje. V čele ČT stál tehdy Ivo Mathé a není proto náhoda, že je letos členem poroty.“

Ivo Mathé, producent, scénárista, vysokoškolský pedagog a manažer,  říká: „Bylo to pro mě velmi náročné –  porotovat. Jsem zodpovědný, chtěl jsem opravdu vidět všechny filmy, to bylo těžké a ještě horší bylo vybírat. Není tam nic, co by nebylo kvalitní. Ostatně, ať se divák rozhodne sám.“ 

Legendární Ivo Mathé 

 

Členové letošní poroty:

Reiner Moritz, Německo

Agne Biliunaite, Litva

Francois Duplat, Francie

Ivo Mathé, Česká republika

Barbara Seiler, Švýcarsko

Součástí festivalu je také 200.výročí narození Bedřicha Smetany –  projekt Smetana 200. Jeho posláním je oslava české kultury a hudebnosti.

Jan Tománek – Stardance  a Marek Šulc,  projekt Smetana 200
Jan Tománek, StarDance 

Během Zlatého dnu Zlaté Prahy se samozřejmě objeví hvězdy StarDance, můžete se těšit na jejich plakátky či podpisy

Z hlavních událostí  Zlaté Prahy 2023 jsme vybrali  pro nadšence tance a hudby  Václava Kuneše, choreografa a tanečníka a Dashu, zpěvačku. 

Slavnostní premiéra dokumentu režisérky Slobodanky Radun o českém tanečníkovi a choreografovi, který je současně uměleckým ředitelem souboru 420 PEOPLE, Václavu Kunešovi  proběhne za účasti hlavního protagonisty ve Velkém sále, na Nové scéně v pátek 22.září 2023 od 18 hodin

 

Zeptali jsme se…..

 

TM: Je o Vás známo, že jste  si udělal přestávku během tohoto roku, dokonce jste snad možná i  přemýšlel o ukončení kariéry. Ale teď  jste na festivalu Zlatá Praha, navíc je to 60. ročník, zase je rušno a  plno práce  před Vámi. Jak se cítíte v tom kolečku znovu?

Václav Kuneš:

„Děkuji, cítím se dobře. Vlastně to, že dnes stojíme tady, je výsledek  něčeho, co se odehrálo před rokem a půl a všechno  dokumentování sezóny se odehrálo mnohem dříve, než jsem si dával tu zmíněnou přestávku.  Možná jsem ani  nepřemýšlel úplně o konci kariéry, ale o nějaké změně a chtěl jsem si zkrátka odpočinout. Ale k dokumentu, já mám z toho radost, že někdo zachytil práci, doufám nějakým nestranným okem, kterou jsem udělali se 420People a je tu navíc  místo, kde to všechno  někdo může ještě zhlédnout!“  

TM: Máte tedy takový vnitřní pocit, třeba něco jako  naplnění života,  že jste se tím dokumentem zařadil mezi velké osobnosti České republiky? 

Ne, vůbec, kdepak. Tohle vůbec necítím.“

TM: Takže je to jen čirá radost, že se dokument povedl zrealizovat?

„Ano, tak.“

TM: Budete teď zase  aktivní anebo zvolníte své tempo?

„No, hlavně, soubor a nějaké dlouhodobější plánování vůbec nepočká. Zároveň začátkem roku 2024 jsme přizváni do velkého tříletého evropského projektu, kde je zapojených 16 zemí. Budeme dělat  nové projekty na historických lokacích  ve Španělku, Itálii, Řecku, Srbsku.   Ono to vlastně ani nejde  nějak zastavit ten rytmus, je to hlavně o individuálním přístupu, to jsem si uvědomil, měl jsem čas přemýšlet. Mě ta práce baví, dělám ji rád,  opravdu  jsem byl jen  unavený.“  

TM: Děkujeme a přejeme hodně sil!

 

Slavnostní premiéra dokumentu režiséra Jana  Mudry  Dasha – několik podob o charismatické a osobité zpěvačce proběhne za účasti hlavní protagonistky ve Velkém sále, na nové scéně ve středu 20.září 2023 od 20 hodin

 

Zeptali jsme se….

DASHA 

TM: Vy budete teď jedna z hlavních tváří Zlaté Prahy a současně  budete už připravovat StarDance, to jsou dva velké projekty. Jak to budete zvládat? 

My jsme jako umělci zvyklí na tyto nárazové situace. Tím, že  se  Zlatá Praha připravuje rok, měla jsem  poměrně dost prostoru na to,  vše si  připravit  a teď  už si to budu jenom užívat. Ano, je pravda, že  zároveň také  přichází přípravy na Stardance. Teprve od srpna víme  dramaturgii,  výběr písní, takže to období bude trošku „hoňka“, ale není to nic neobvyklého.“  

TM: Co pro Vás znamená, že jste vybraná zrovna pro 60. ročník? To je velká pocta 

„Já jsem si to nejprve vůbec  neuvědomovala, ale je to  opravdu dobrá náhoda,  že je to jubilejní ročník. Jsem moc ráda, že to takhle vyšlo. Je to ještě něco navíc, co je hezké.“

TM: Zmiňujete, že jste byla dojatá během zhlédnutí dokumentu. Co Vás dojalo nejvíce? 

„Byla jsem opravdu dojatá,  protože jsem viděla nějaké momenty z mého dětství, které neznám a netušila jsem, že tyto    záznamy vůbec  existují.  Česká televize  si opravdu dala tu práci a někde je „vyštrachala“, skutečně jsem o nich nic  nevěděla. To by byl dojatý  asi každý. Najednou se něco o sobě dozvíte a vidíte to  až ve 42 letech, skutečně to byl pro mě silný moment.“

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na dokument! 

 

 

Foto, video, text: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Biografie Pavla Šmoka

Nadační fond a Institut Pavla Šmoka vydává biografii legendárního choreografa

Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, který se věnuje vybudování archivu a digitalizaci odkazu slavného choreografa, vydává jeho knižní biografii. Zájemcům o dějiny tance a baletu a svým fanouškům nabízí možnost předprodeje přes crowdfundingový portál Donio. Čtenáři mohou získat také pilotní publikaci shrnující historii Šmokova prvního souboru, Balet Praha. Nová biografie se věnuje celé jeho umělecké kariéře, kterou sleduje krok za krokem od studijních let až po vrcholná choreografická díla, která jsou uznávaná v mezinárodním měřítku.

„Kampaň přes ověřený crowdfundingový portál garantuje přispěvatelům, že organizátor projektu je spolehlivá instituce, a příspěvek je možné zaslat doslova na pár kliknutí, zatímco my touto cestou získáme část prostředků na finální tisk, který je při produkci nové knihy tou nejnákladnější fází. Navíc nám kampaň pomáhá odkaz Pavla Šmoka více zpopularizovat, protože kromě historického výzkumu nám jde také o to ukázat, které aspekty Šmokovy tvorby jsou nadčasové,“ vysvětluje autorka nové publikace, taneční historička Lucie Kocourková.

Pavel Šmok (1927–2016) patří k našim nejslavnějším a nejvýznamnějším choreografům, kteří po 2. světové válce změnili podobu tanečního umění na jevišti. Po krátké kariéře tanečníka se začal od konce 50. let plně věnovat choreografii a v 60. letech založil spolu s Lubošem Ogounem soubor Balet Praha, obdobu divadla malých forem, ale pro moderní balet. Zahraniční úspěchy Baletu Praha následovalo tříleté angažmá Pavla Šmoka na postu uměleckého šéfa baletu v Basileji. V polovině 70. let založil v Praze další soubor, který proslul pod názvem Pražský komorní balet a který dosud pokračuje v jeho stopách.

„Choreografie Pavla Šmoka vynikají muzikalitou, humorem a specifickým druhem režijního myšlení,“ vyjmenovává Lucie Kocourková. „Jeho úspěch byl dán obrovskou mírou přirozeného talentu i životních okolností. Díky studiu herectví a přátelství s režiséry si osvojil divadelní přístup k choreografii, studium techniky a zájem o fotografování a film byly zase předpoklady pro jeho inovátorství a pro to, aby se stal i prvním autorem tanečních filmů u nás. Velmi brzy propadl kouzlu české hudby a jeho zásluhou se na jeviště dostala ve formě tanečních děl řada skladeb Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka.“

Publikace se soustředí na charakteristiku jeho tvorby v různých obdobích, ať to byla experimentální 60. léta plná hledání nových tvarů a témat, později lyrické choreografie oslavující hudbu českých skladatelů, nebo tanečně divadelní kusy. Z nejslavnějších choreografií Pavla Šmoka jistě mnoho diváků zná například Listy důvěrnéSinfoniettuZjasněnou nocTrio g mollAmerický kvartetZ mého životaPo zarostlém chodníčkuStabat či Holoubka. Jeho tvorbu oceňovali i zahraniční taneční teoretici jako Horst Koegler nebo John Percival. A nejen tvorbu, ale také úsilí, s jakým se staral o chod Pražského komorního baletu jako nezávislého tanečního tělesa bez stálého zřizovatele.

„Vedle životopisu Pavla Šmoka vydáme v příštích letech také kompletně zpracovanou historii samotného Pražského komorního baletu a nechceme zapomínat ani na výročí choreografa a spoluzakladatele Baletu Praha Luboše Ogouna, od jehož narození uplyne sto let v roce 2024,“ doplňuje ředitelka Institutu Pavla ŠmokaLadislava Dunovská Jandová„Pokračujeme v pořádání besed s umělci spojenými s tvorbou Pavla Šmoka a jeho souborů, které nabízíme především konzervatořím. Publikaci o Pavlu Šmokovi plánujeme pokřtít v květnu,“ dodává.

Institut a Nadační fond Pavla Šmoka spravuje a uchovává kompletně dílo choreografa Pavla Šmoka a buduje archiv tvorby souborů Balet Praha a Pražský komorní balet. Sídlí v Domě tanečního umění v Braníku a vytváří postupně archiv a videotéku zaměřené na tvorbu umělců soustředěných kolem těchto souborů, online databázi choreografií a osobností dostupnou na stránkách Ballet Prague Heritage a mnoho aktivit, které uchovají taneční umění stále živé. Pod nakladatelskou značkou Balet Praha vydává řadu „Studio balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti“, životopis Pavla Šmoka bude jejím druhým svazkem.

Vydání publikace je možné podpořit na portálu Donio zde: bit.ly/Pavel_Smok_Donio

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Nový taneční videoklip

Duet na píseň zpěvačky Adele Easy on me

 oznamujeme vám, že jsme právě zveřejnili na kanálu YouTube nový taneční videoklip – duet na píseň zpěvačky Adele Easy on me. Skrývá se za ním několikaměsíční tvrdá práce tvůrčího týmu a domníváme se, že stojí za vaši pozornost.

     Choreografie zobrazuje milostný příběh komunikující dvojice, jíž se ovšem do vztahu připlétá nedořešený problém z minulosti, ve spotu znázorněný rekvizitou – stylizovanou oprátkou, visící odkudsi z nebe. Celý tanec se odehrává na vodní hladině a na zmiňované oprátce, v ponuré, ale nádherné scenérii zatopeného lomu. Je charakterizován částí textu písně Easy on me, v níž Adele zpívá:

I know there is hope in these waters

But I can’t bring myself to swim

When I am drowning in this silence

(Vím, že v těchto vodách je naděje

Ale nemůžu se přinutit plavat

Když se topím v tichu)

 

Adresa videa na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=qFZduwbP5L8

Rovněž výrazové prostředky choreografie nejsou lehce zařaditelné pod jeden druh tance. Použili jsem zde prvky moderního scénického tance, baletu, ale rovněž i acrodance (akrobatický tanec). Celá práce vznikla pouze z nadšení tvůrčího týmu, protože tančíme pro radost, nikoli pro peníze. A za pár tisíc korun, což se vám možná bude zdát po shlédnutí videoklipu nemožné. Domníváme se, že i v této vzrušené a nelehké době lze stále tvořit pro potěšení ducha a diváků.

V závěru klipu se v obřím a dosud prázdném prostranství objevuje množství postav v černém. Jsou to všudypřítomní voyeuři, sledující a „hodnotící“ trápení ústřední dvojice? Jsou to smuteční hosté na pohřbu vztahu? Nebo černí andělé, držící palce oběma protagonistům? Necháváme na fantazii a emocích diváka, stejně jako vše ostatní.

Krátký umělecký životopis choreografa:

 Josef Prouza se narodil 7. listopadu 1957 v Olomouci. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a konzervatoř společenského tance. Základ baletu získal u prof. Chmelové v Praze a v Armádním uměleckém souboru Praha (pedagogové Kornová a Ivanov). 35 let vedl soubor moderního tance Impuls Praha, který za jeho působení získal řadu nejvyšších ocenění na krajských a celostátních festivalech a přehlídkách. Tvořil také choreografie pro divadlo, televizi a film (Ptákoviny podle Aristofana v Národním divadle v Praze, filmy Šakalí léta, Pelíšky, TV seriál Prima sezóna, TV pořady Boom, Na vlastní nebezpečí, Televarieté, Galasuperšou, či Videodisko.

Krátký umělecký životopis režiséra:

Tomáš Polák se narodil 24.října 1976 v Praze. Vystudoval PF UK, základy tance získal u Aleny Skálové a Josefa Prouzy. Přes 20 let byl členem tanečního studia Impuls, pak soubor 7 let také vedl a tvořil pro něj choreografie. Získal dvakrát cenu za taneční interpretaci na celostátní přehlídce scénického tance (Nipos). Řadu let působí jako dokumentarista, úzce spolupracuje s Českou televizí. Je spolutvůrcem pořadu Gejzír, kde se objevily např. jeho miniportréty výjimečných osobností české taneční scény (choreografka Lenka Vagnerová, primabalerína Barbora Kohoutková, mistr světa ve stepu Tomáš Slavíček, choreograf Tony Vu, taneční uskupení Losers ad.). O choreografii „Amazonky“ Lenky Vagnerové vytvořil dokument, který měl premiéru na online platformě edinburgského festivalu Fringe, pro Festival tanečních filmů natočil film Dark Horse v hlavní roli s tanečnicí Fanny Barrouquère.

 Přiložené fotografie jsou vlastnictvím  autorů: (J. Prouza, J. Řežáb, H. Zápotocká a T. Polák)

Josef Prouza

pro Taneční magazín           

Rozhovor s tanečníkem a choreografem Viktorem Konvalinkou

„Tanec je jako droga, té závislosti je těžké se zbavit „

Rozhovor s tanečníkem a choreografem  Viktorem Konvalinkou

   „Tanec je jako droga a té závislosti je těžké se zbavit,“ přiznává Viktor Konvalinka, který byl deset let členem baletu Národního divadla v Praze, kde působil jako sólista. Čtyři roky tančil v malé taneční skupině Norddans ve švédském Härnösand. V Čechách s DEKKADANCERS, taneční skupinou, kterou v roce 2009 spoluzakládal, v níž působí nejen jako tanečník, ale i jako choreograf.

Vyrůstal jste v Praze, kde jste se také narodil. Jak jste prožíval svá dětská léta? Co nebo kdo Vás přivedl k baletu?  

„Vyrůstal jsem v Holešovicích, kde mám do teď partu kamarádů ze základky, s kterými jsem trávil převážný čas dětství i po té, co jsem v 5 třídě odešel nejdřív na rok na TCP k A. Schneiderovi a pak k Jaroslavu Slavickému na Státní konzervatoř. Vtipné je, že přijímačky na sportovku, které bylo TCP tenkrát součástí, jsem udělal na atletiku, tzn. skok do dálky, hod do dálky, běh na 100m atd. A až po prázdninách, kdy jsem nastoupil do školy, jsem zjistil, že mamka mě přihlásila na TCP a že jsem vůbec nemusel žádné přijímačky dělat, protože škola byla soukromá. Dodnes nechápu, jak se to celé stalo. (haha) V podstatě, ale můžu říct, že k baletu mě přivedla mamka. Protože taťka jako bývalý hráč fotbalu za Spartu, chtěl mít ze mě fotbalistu…

Byl jsem hodně aktivní a sportovně nadané dítě a co se týče pohybu, tak na co jsem sáhl to mi šlo – skateboard, brusle, kolo, snowboard, lyže, serf, judo, atletika, krasobruslení, akrobacie… Tak i tanec nebyl výjimkou. Už si ani nepamatuji ten hlavní důvod, proč jsem přešel na Státní konzervatoř, ale dost možná to bylo kvůli financím, protože rodiče neměli tolik peněz platit soukromku.

Během studia mě v podstatě balet moc nebavil a dokonce myslím, že někdy v 5 ročníku (konzervatoř má osmileté studium), kdy všichni kluci z naší třídy odešli a já zůstal skoro celý rok sám kluk mezi 22 holkama, jsem přemýšlel, že také skončím a půjdu někam jinam. Ale to se nestalo a já vydržel a teď toho nelituju!!! V 7. – 8. ročníku mi náš nový profesor Jan Kodet otevřel bránu do moderního tance a to mě chytlo a nepustilo do teď!!!“

V roce 2004 jste vystudoval Taneční konzervatoř hlavního města Praha u profesora Jaroslava Slavického a Jana Kodeta a během studií jste absolvoval baletní kurzy na Taneční akademii v Drážďanech a ve Philadelphii v USA. Jak vzpomínáte na tyto taneční mistry? 

„Podle mne na pana ředitele J. Slavického většina lidí, co prošli konzervatoří a někam to v tanci dotáhli, vzpomínají v dobrém. Je to pan na svém místě, sice už nekonečně dlouho, ale já si ani nedokážu nikoho jiného tam představit. Předal mi mnoho moudrosti a zkušeností a já doufám, že mu jeho elán a nesmrtelnost vydrží minimálně další čtvrtstoletí!!!

Jan Koden, jak jsem už nastínil, mi otevřel dveře do moderního světa tance a já jsem mu za to moc vděčný!!! Vlastně díky němu to celé začalo. Dokonce když jsem psal Absolventskou práci, tak to bylo o něm. S Honzou jsem pak pracoval v ND a tančil spoustu jeho choreografii!!! Do dnes jsme blízkými přáteli a tímto ho moc zdravím!!!“

Po absolutoriu jste nastoupil do baletního souboru ND v Praze, kde jste se brzy stal sólistou. Tančil jste např. v Romeovi a Julii (Bevolio), Louskáčkovi – Vánoční příběh (Ďábel), Othelovi (Jago), Oněginovi (Lenský). Splnil jste si své taneční sny? V čem byste si ještě rád zatančil?

„Já jsem ten typ tanečníka, co nemá vysněnou roli nebo vysněnou choreografii, kterou by rád tančil. U mne to bylo a je vždy o tom, si mou práci užívat naplno a s radostí. O tom pracovat s lidmi, kterých si vážím a o kterých vím, že mi něco předají dál. Zároveň pak mám rád, když vím, že to, co dělám, má smysl a diváci to ocení. Je to o pozitivní energii a kvalitní práci, která je v našem náročném oboru to nejdůležitější a já věřím, že se mi toto jakési moto vedlo a zatím i stále vede udržet dál… (pravda až na pár zaškobrtnuti).  Měl jsem to štěstí, že jsme se s tehdejším šéfem baletu Petrem Zuskou stali dobrými přáteli a v podstatě mě za celou kariéru nikdy nikdo netlačil do ničeho, co by mi bylo nepříjemné nebo bych to nerad tančil. Takže jsem vždy své role prožíval na plno a mohl do toho vždy dát 100%.“

V roce 2009 jste spolu s Tomášem Rychetským, Pavlem Hejným založili moderní taneční skupinu DEKKADANCERS. Co Vás k tomu vedlo?

„Choreografování buď máte, nebo nemáte v krvi, je to podobné jako vynálezce má v krvi vytvářet něco nového, něco, co do té doby neexistovalo. Tak i já a moji přátelé, s kterými jsme založili DEKKADANCERS, jsme měli stejné nutkání tvořit vlastní nové věci a tím vznikl nápad založit DEKKADANCERS. Tenkrát v ND probíhali jednou ročně Miniatury, což bylo představení, v kterém mohl kdokoliv ze souboru ND prezentovat svojí vlastní choreografii… a tam jsme s Tomášem Rychetským zjistili, že nám to nestačí a že bychom rádi tvořili nejen pro náročné publikum Baletu Národního divadla, ale i pro „normálního“ diváka, který o tanci nemá ani páru. Byl to jakýsi ventil pro naše nutkání tvořit a bavit diváky i nás něčím novým. Dnes už je tomu přes 13 let, DEKKADANCERS vede druhá generace mladých choreografů a je jednou z nejproduktivnějších tanečních company v Česku!!! Jejich poslední premiéru KNIHU DŽUNGLÍ jsem viděl 3x a podle mě je to představení ROKU 2022!!! (jen tak dál Dekkači…!!!)“

Po deseti letech jste opustil stále angažmá v ND a odjel do Švédska k malé taneční skupině Norddans, kde jste byl čtyři roky. Nelitoval jste odchodu z ND a jaké bylo Vaše taneční období ve Švédsku?

„Naopak, bylo to to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Dobře, abych to uvedl na pravou míru. V té době jsem cítil, že už musím něco změnit, přece jenom 10 let ve stejném angažmá, ve stejném prostředí, stejném městě, za stejnou, i když pozitivní, atmosférou, prostě jsem musel už něco změnit.

DEKKADANCERS tenkrát mělo finanční krizi neboli pauzu. V baletu ND se měl střídat šéf a já byl po ne úplně kladném rozchodu s expřítelkyní. Zkrátka to chtělo radikální změnu. Osud zařídil, že právě v Norrdans už půl roku působil můj dobrý kamarád a kolega Tomáš Červinka a ten mi vnukl myšlenku zkusit konkurz, dostal jsem nabídku a tu přijal. Skandinávie byla vždy část světa, do které bych se rád podíval. Původně jsem si říkal, že to zkusím jen třeba na rok a pak uvidím, ale teď už je to 7 rokem, 4 roky v Norrdans a 3 roky na volné noze, co tam pracuji a snad to vydrží. Městečko Härnösand ve kterém Norrdans sídlí, mi tenkrát dalo přesně to, co jsem potřeboval. Klid, pohodu, nové přátele, novou atmosféru, nádhernou přírodu, moře, polární záře, sluneční noci, novou přítelkyni Hannu, s kterou jsem do teď, spoustu cestování po Skandinávii a převážně spoustu nové kvalitní práce! Ano po deseti letech v ND v naší zlaté kapličce mi bylo smutno, že ji opouštím, ale rozhodně není čeho litovat… Jednoduše to byla nová kapitola života.“

Po návratu do Čech jste začal spolupracovat s tanečním souborem 420PEOPLE a také jste se vrátil do  DEKKADANCERS, kde působíte nejen jako tanečník, ale i choreograf. Čím je pro Vás tanec tak jedinečný? Jste spíše tanečník nebo choreograf?

„Je potřeba podotknout, že já jsem se vlastně úplně tak do Čech nevrátil, ve Švédsku mám smlouvu s Dansalliansen, což je company, která podporuje tanečníky na volné noze. Takže jsem stále se Švédském spojen a zatím mě tam mé projekty stále vrací. Nicméně když jsem přešel na volnou nohu, tak jsem chtěl opět propojit mé kořeny zpět do Česka a věnovat se projektům a spolupracím, které jsem propásl, když jsem byl zablokován smlouvou Národního divadla. 420PEOPLE jako i Burki&com jsem vždy sledoval a proto jsem se k nim rád přidal po, jak říkáte návratu, abych si opět rozšířil obzory. Návrat k DEKKADANCERS byl jedním z logických kroků, protože je to moje srdcovka a je to TOP! Jak jsem již zmínil, choreografie mě provází celou moji kariéru… a zda se cítím víc jako tanečník nebo choreograf? To záleží na tom, co právě dělám. Ale s věkem, kdy mé tělo už není tak odolné proti únavě jako když mi bylo 25, tak by se dalo říct, že se lehce přikláním k choreografii. Ale zatím stále věřím, že je to tak 50/50. Tanec je jako droga a té závislosti je těžké se zbavit… „

Jste pokládán za multitalentovaného tanečníka a za své výkony jste obdržel několik ocenění. Za sólo v inscenaci Decadance Ohada Naharina jste získal cenu Thálie a v širší nominaci na Thálii jste se ocitl díky svému tanečnímu výkonu v představení PANTHERA. Co to pro Vás znamená? 

„Cenu Thálie jsem vyhrál v roce, kdy jsem opustil ND a sólo v Decadance od Ohada Naharina bylo pro mne jedno z nejsilnějších jevištních zážitků celé mojí kariéry. Sólo je v podstatě 20 – 25 min improvizace, která otevírala celé představení a člověk se dostane až do nějakého mimodimenzialnilího tanečního transu a užívá si to totálně naplno!

A to, že jsem dostal speciálně za toto sólo cenu, byla pro mě krásná tečka za kariérou v ND a takovou malou příjemnou odměnou za všechnu tu náročnou „multižánrovou“ práci, co jsem v ND jak na jevišti, tak i mimo něj odvedl. Vtipné je, že cenu jsem celých 5 let neměl kam dát, a tak byla v krabici ve sklepě a až během covidu a rekonstrukci mého bytu jsem si udělal prostor a mám jí hrdě vystavenou na okně.“

Díky práci jste žil několik let v zahraničí. Vaše partnerka, tanečnice Hanna Nussbaumer pochází z Austrálie. Dočetla jsem se, že jste začal spolupracovat s Skänes Dansteater ve švédském Malmö. Co pro Vás znamená domov? Kde je ten Váš? 

„Domov pro mne vždy bude Česko a to speciálně Praha, neříkám, že jsem nějaký super striktní patriot, ale mám tu rodinu, miliony vzpomínek, nejbližší přátelé, za které bych dal ruku do ohně a tak dále. Miluju českou přírodu, humor, kuchyni, pivo, kulturu a vždy se sem budu vracet s tím, že se vracím domů…

To ale neznamená, že zde musím žít. Miluju cestování, objevování nových krajů a kultur, zvyků, je to jedno s našich společných hobby s moji partnerkou a já jsem připraven žít tam, kam mě osud zavane… Evropa je otevřena a je škoda toho nevyužít, navíc teď jsem dostal Partnerské VIZA do Austrálie, takže teď už i opačná strana naší planety je v mém hledáčku. Ale jak říkám, uvidíme, co bude…“

Jak rád odpočíváte? Patříte k těm lidem, pro které je jejich práce také koníčkem?

„Ano patřím k těm lidem, pro které je práce koníčkem, jinak bych to asi ani nedělal. Ale to rozhodně neznamená, že tím odpočívám. Tanec jako profese je tak náročná disciplína, že se tím opravdu odpočívat nedá. Ale protože jsem zvyklý celý život být aktivní, tak i takový je většinou můj odpočinek. Mám velkou Adventure motorku, sjezdové horské kolo, snowboard, potápím se,  dělal jsem kurz Paraglidingu, oblíbené jsou výlety do přírody, kde rád fotím divokou zvířecí říši, hudba, rád jdu jako divák na různá představení, pak je tu samozřejmě Netflix a nemůžu zapomenout můj nový Playstation 5. (haha). Prostě aktivní život a toho se budu držet ať se děje, co se děje… „

Viktor Konvalinka:

Narodil se v Praze v roce 1984. Vystudoval Taneční konzervatoř hlavního města Praha. Byl sólistou baletu ND v Praze. V roce 2009 spoluzaložil DEKKADANCERS. Pak byl čtyři roky ve Švédsku v malé taneční skupině Norddans.

Je držitelem ceny Thálie (2015) za sólo v inscenaci Decadance Ohada Naharina v nastudování baletu Národního divadla a širší nominace na Thálii (2020) za své sólo v představení PANTHERA nezávislého tanečního souboru 420PEOPLE. Na svém kontě má nespočet choreografií.

Životní partnerkou je australská tanečnice Hanna Nussbaumer.

Foto: Vojtěch Brtnický, Sergei Gherciu a archiv Viktora Konvalinky 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín