Fresh Senior Festival ve Ville Pellé

12. ročník festivalu se připojí k oslavám Roku české hudby

V pondělí 3. června se uskuteční dvanáctý ročník Fresh Senior Festivalu, akci bude hostit Villa Pellé v pražské Bubenči. Letos se organizátoři rozhodli připojit k oslavám Roku české hudby, jež se konají u příležitosti 200 let od narození Bedřicha Smetany. Jako motto festivalu proto zvolili název písně z opery Prodaná nevěsta – Proč bychom se netěšili. A návštěvníci se skutečně mají nač těšit. Festivalové odpoledne, kterým diváky provede stále energický Alexander Hemala, nabídne především tematicky laděná hudební vystoupení. Pouze u hudby ale nezůstane. Součástí pestrého programu bude také módní přehlídka historických kostýmů, ukázka z divadelní inscenace nebo lekce žonglování s lektory Cirqueonu. Fresh Senior Festival startuje ve 13 hodin, vstup je zdarma.

Fresh Senior Festival je multižánrové kulturně-společenské odpoledne určené dříve narozeným jedincům – a nejen jim. Letošní dvanáctý ročník se ponese v duchu Roku české hudby a 200. výročí narození skladatele Bedřicha Smetany. Tematicky laděný hudební program však nabídne charakterově různá vystoupení, od komorního provedení klasických skladeb přes českou lidovou hudbu až po novější žánry jako jazz nebo blues.

„V našem projektu dlouhodobě usilujeme o eliminaci negativních aspektů stárnutí prostřednictvím nejrůznějších kulturních programů. Hudební vystoupení, která jsou pravidelnou součástí naší celoroční nabídky, bývají těmi nejnavštěvovanějšími,“ vysvětluje směřování letošního ročníku koordinátorka festivalu Karolína Pohlreichová.

Árie i lidovky

Hudební část zahájí seniorský pěvecký sbor Rosanka, na nějž navážou studenti pražské Hudební akademie. Poté se diváci dočkají árií ze Smetanových a Dvořákových děl, kterých se zhostí přední český basbarytonista Román Janál a sopranistka Veronika Bogunmbe. Skladby českých autorů zazní také v průběhu komorního koncertu violoncellistky Vladimíry Sanvito a klavíristky Oleksandry Saltykove. Dále zahraje temperamentní houslové trio Hobraj, které představuje to nejlepší z moravského a slovenského folklorního žánru. Na ně tematicky naváže dětský folklorní soubor Rosénka s repertoárem zaměřeným na oblast jihovýchodní Moravy. A třeba nakonec zazní i skladba Proč bychom se netěšili, která se stala leitmotivem letošního ročníku festivalu.

„Festivalové motto, píseň Bedřicha Smetany z opery Prodaná nevěsta, má odrážet dlouhodobě kladný vztah Čechů k hudbě, a zároveň připomenout, že hudba má nezpochybnitelné pozitivní účinky na psychické zdraví v seniorském věku. Určitý druh hudby může jedince stimulovat, uklidňovat, konejšit, inspirovat. Může svým způsobem nahrazovat mezilidské vztahy, nedostatek lásky i uznání, může dávat životu smysl a příležitost ke společenskému kontaktu,“ dodává Vladana Rýdlová z pořadatelského spolku Fresh Senior, který celoročně připravuje aktivity přispívající k větší činorodosti seniorské populace.

Přestože hudba tentokrát tvoří výraznou součást programu, nezůstává jen u ní. V pestře pojatém harmonogramu nebudou chybět ani další aktivity jako komentovaná módní přehlídka historických kostýmů nebo tanec v krinolínách s následnou výukou. Amatérský divadelní soubor Proměna, který funguje v rámci Centra aktivit pro seniory Remedium Praha, nabídne ukázku ze své komediálně laděné inscenace Tři v jednom. Zájemci se budou moct také zúčastnit tréninku paměti nebo lekcí patchworku, žonglování a digitálních dovedností.

V neposlední řadě se ve Ville Pellé a přilehlé zahradě představí spolky a neziskové organizace zaměřující se na péči, podporu a zkvalitnění života seniorů. Své služby budou prezentovat organizace Život90, Mezi námi, Chytrá péče, Teamium či Remedium Praha.

Fresh Senior Festival proběhne v pondělí 3. června, od 13 do 18 hodin. Místem konání je Villa Pellé na adrese Pelléova 91/10 v pražské Bubenči. Vstup je zdarma.

Kompletní program:

13.00 zahájení
13.10 seniorský pěvecký sbor Rosanka

13.30 vystoupení studentů Hudební akademie hl. města Prahy

13.30–16.00 workshop patchworku a textilních koláží

14.00 Roman Janál a Veronika Bogunmbe

14.15 Cirqueon – základy cirkusového žonglování

14.30–17.00 trénink paměti s certifikovanou lektorkou

14.35 módní přehlídka historických kostýmů

14.55 koncert violoncellistky Vladimíry Sanvito a klavíristky Oleksandry Saltykove

15.00–17.00 workshop digitálních dovedností

15.30 představení divadelního souboru Proměna, spolek Remedium

15.40 losování festivalového kvízu

15.50 Česká beseda – taneční vystoupení s následným workshopem

16.10 seniorské StarDance

16.25 koncert houslového tria Hobraj

17.00 vystoupení dětského folklorního souboru Rosénka

Akci pořádá spolek Fresh Senior za podpory Hlavního města Prahy, a Městské části Praha 6.

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín

 

Grandiózní narozeninová párty Bedřicha Smetany

Noc divadel 2024 v Jihočeském divadle

Největší divadelní svátek každoročně nabízí nejen netradiční představení, ale i mnoho dalšího. Nejinak tomu bude v Jihočeském divadle v sobotu 23. března 2024.

 

Na noční návštěvníky čeká grandiózní narozeninová párty Bedřicha Smetany, který by letos oslavil dvousté narozeniny. V rámci oslav spustí Jihočeské divadlo Maraton Bedřicha Smetany, během něhož budou přečteny všechny Smetanovo dokončené opery.

Soubor baletu si pro návštěvníky nachystal Českou Besedu – taneční, ve kterých se návštěvníci naučí národní tanec.

Součástí Noci divadel bude také interaktivní setkání členů souboru orchestru Jihočeského divadla a návštěvníků – Dirigent na jednu noc. Toto setkání umožní zájemcům vyzkoušet si, jaké to je být dirigentem a řídit jedenáctihlavé hudební těleso.

Inspiraci pro pohádky na dobrou noc, v dospělácké verzi, poskytnou Velmi, velmi divné pohádky – improvizace herců Malého divadla, kteří na divácké podněty vymyslí pohádku reprodukovatelnou pouze po dvaadvacáté hodině.

Středobodem Noci divadel bude Grand Gala – předávání cen Jihočeské Thálie za rok 2023 ve formě gratulační serenády. Gratulovat přijdou Karel Hynek Mácha, Antonín Dvořák, Božena Němcová, Magdalena Dobromila Rettigová i Bedřich Smetana.

 

Program Noci divadel:

 

Sál Jihočeského divadla

17:00 – 18:10 Grand Gala

Předávání cen Jihočeské Thálie ve formě gratulační serenády

Vstupenky na pokladně JD

 

19:00 – 24:00 Maraton Bedřicha Smetany

Kdo neviděl/neslyšel všechny Smetanovy opery na jeden zátah, jako by nebyl. Scénické čtení všech oper Bedřicha Smetany v neformálním aranžmá.

Vstup zdarma

 

Studiová scéna Na Půdě

19:30 – 20:15 Česká Beseda

Praktická výuka národního tance a následná zábava se členy baletního souboru Jihočeského divadla.

Vstup zdarma

 

22:00 – 23:00 Velmi, velmi divné pohádky

Interaktivní pohádkové vyprávění na rozhraní desáté hodiny večerní.

Vstupenky na pokladně JD

 

Studio A3D

20:45 – 21:45 Dirigent na jednu noc

Interaktivní hrátky s komorním orchestrem opery Jihočeského divadla.  Dirigentskou hůlku do ruky a jedem!

Vstup zdarma

 

 

Ondřej Hellebrant

pro Taneční magazín 

 

Proč bychom si netančili

Celostátní soutěž v oblasti současného tance

Výběr finalistů celostátní soutěže neprofesionálních tanečníků v oblasti současného tance ve věku od 6 do 26 let Proč bychom si netančili 2O24 byl ukončen posledním soutěžním kolem 27. února ve Smetanově domě v Litomyšli. Do programu oslav Smetana2OO konaných k poctě narození Bedřicha Smetany byl z iniciativy Aleše Březiny, hudebního skladatele a kreativního ředitele celé akce zařazen také tanec jako sesterská umělecká disciplína, která nebyla Bedřichu Smetanovi nikterak cizí. Ke spolupráci oslovil Evu Blažíčkovou a společnou úvahou připravili tvar této mimořádné celostátní soutěže v české polce na originální verze smetanovských polek, ale i jejich nejrůznější úpravy. Jedním z cílů soutěže bylo iniciovat ke tvůrčí spolupráci choreografy a muzikanty.

Veřejně přístupné Představení finalistů soutěže Proč bychom si netančili se uskuteční v předvečer Pražského jara v sobotu 11. května 2024 v 16 hodin v pražském divadle ARCHA.

 

Foto: Vojtěch Brtnický, Petra Malotová 

 

Tomáš Čivrný

pro Taneční magazín

Česká centra slaví 30 let!

26 poboček ČC na 4 kontinentech

V týdnu od 12. do 16. června se do Prahy sjeli  lídři zahraničních poboček Českých center. Společně jednali o programových prioritách a spolupráci při prezentaci Česka ve světě.

Osobní účast ředitelů a ředitelek Českých center

Athény – Lucie Kuligová; Bělehrad – Lucie Orbók; Berlín – Jiří Rosenkranz; Bratislava – Monika Koblerová; Brusel – Kristýna Halounová; Budapešť – Adéla Gálová; Bukurešť – Robin Ujfaluši; Káhira – Tereza Svášková; Kyjev – Tereza Soušková; Londýn – Přemysl Pela; Madrid – Jana Polívková; Milán – Simona Calboli; Mnichov – Blanka Návratová; New York – Miroslav Konvalina; Paříž – Jiří Hnilica; Rotterdam – Hana Schenk; Řím – Robert Mikoláš; Sofie – Radka Rubilina; Soul – Michal Emanovský; Stockholm – Michal Brenner; Tbilisi – Ivana Bursíková; Tel Aviv/Jeruzalém – Jan Štern; Tokio – Eva Takamine; Varšava – Petr Vlček; Vídeň – Sandra Dudek

V průběhu jednoho roku se v zahraničí uskuteční téměř 1 700 českých akcí, které navštíví více než 2,2 mil. návštěvníků.  Hlavní náplní letošního setkání ředitelů  ČC je především udržitelnost či boj s dezinformacemi a další.

Z chystaných programů je zde např. tradiční Noc literatury, která se kromě Prahy (20.září) uskuteční také v Amsterdamu, Bratislavě, Budapešti, Mnichově, New Yorku, Sofii, Tel Avivu, Vídni a řadě dalších měst.

České centrum Tbilisi chystá na podzim uvedení muralu Daniely Herodesové, v Bukurešti představí one-woman show „Sádlo“ Ridiny Ahmedové a v rámci projektu „Moje tělo je moje“ nabídnou vzdělávací aktivity o bodyshamingu. České centrum Londýn připravuje na podzim již 27. ročník kulturního festivalu Made in Prague. V programu Českých center se objeví také tradiční síťové projekty jako např. výstava České hrdinky o inspirativních ženách české historie i současnosti, výstava „SDGs: Innovations for a Sustainable Future“, reflektující 17 cílů udržitelného rozvoje nebo diskusní cyklus Evropské dialogy Václava Havla.  Začínajícím překladatelům je pak již téměř 10 let věnována soutěž Cena Susanny Roth. Pro sezonu  2024 se pak dominantním fokusem stane očekávaný Rok české hudby.

V letošním roce Česká centra navíc slaví 30 let svého působení. Novinkou je i chystané rozšíření o pobočku v Bělehradě, na podzim pak také v Hanoji. Na počátku roku se do sítě připojila Kancelář generálního komisaře účasti ČR na EXPO.

„Kulturní diplomacie je důležitou součástí prezentace jakéhokoli státu v zahraničí, v případě těch menších o to podstatnější. V naší práci se velmi často setkáváme se zažitými klišé o Česku, která se snažíme měnit a posouvat prostřednictvím nejrůznějších projektů z naší programové nabídky. Důležité je hledat porozumění s místním publikem a propojovat českou a zahraniční kulturní sféru“, uvádí Ondřej Černý, generální ředitel Českých center.

Ondřej Černý, generální ředitel Českých center

Na druhou polovinu roku je plánováno otevření Českého centra v srbském Bělehradě. Ředitelkou centra se na základě výběrového řízení stala Lucie Orbók, která v letech 2015-2020 vedla České centrum Budapešť.

Naši přítomnost na Balkáně považuji v současné, politicky nestabilní době, za velmi důležitou“, dodává Ondřej Černý.

Česká centra v lednu 2023 rozšířila své řady o Kancelář generálního komisaře účasti ČR na Všeobecné světové výstavě EXPO, která se bude konat v roce 2025 v japonské Ósace.

Rok české hudby

Zásadní programovou linií bude v roce 2024 Rok české hudby, do které se Česká centra zapojila i v předchozích letech  a připomínat si budou také 200. výročí narození Bedřicha Smetany.

Česká centra vnímám jako důležitého partnera, který dokáže důstojně reprezentovat naši zemi ve světě“ uvedl Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí ČR.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský 

30 let Českých center

 

Před 30-ti lety, na počátku roku 1993, se započala nová éra kulturních institutů pod značkou Česká centra. V průběhu té doby se síť Českých center významně rozšiřovala, a to nejen do západní Evropy, ale také na další světadíly, do Severní Ameriky, Asie a nově na africký kontinent. V průběhu tří dekád připravila Česká centra více než 50 tisíc akcí prezentujících Česko zahraničnímu publiku.

Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky Česka a rozvíjejí kulturní vztahy mezi zeměmi.

 

 

Zeptali jsme se….

Eva Takamine, ředitelka Českého centra Tokio

TM: Tokio není právě malé.. Jak se daří v tak veliké oblasti prosadit ‚malinkatou‘ Českou republiku?

„Ano, máme v Tokiu více obyvatel než tady v celé České republice dohromady a navíc mnoho lidí přijíždí za prací, takže počet obyvatel během týdne je téměř nespočitatelný.

Vlastně se nám daří úžasně. Myslím si, že naše práce má obrovský smysl, protože je tu velký  ohlas, i když jsme spíše  malý tým.

Opravdu je naše práce smysluplná, to skutečně každý den vidíme. Nejvíce je to patrné u našich studentů češtiny v Českém centru. Začínali jsme s počtem 18 studentů a teď máme už sto studentů, kteří se chtějí naučit český jazyk! Kurzy probíhají od pondělí do čtvrtka, každý večer máme tři kurzy. Náš tým je malý, jak už bylo řečeno,  takže  takový zájem je už nezvladatelný, musíme mít také jazykové koordinátory. Je tu asi 10 lektorů, japonských i českých, kteří se střídají. Na základě takového zájmu z řad Japonců jsme začali organizovat certifikované zkoušky z češtiny,  jsme vlastně jediné centrum v Asii, které takové zkoušky pořádá. Spolupracujeme na nich s ÚJOPem při Karlově univerzitě v Praze a s Univerzitou cizích studií v Tokiu.“

TM: Proč vlastně japonští studenti mají zájem o český jazyk? Budou chtít pracovat v České republice nebo sem alespoň přijet?

„Určitě. Obvykle  studují lidé, kteří by češtinu rádi použili ke své práci, Většina našich studentů se učí  češtinu ze zájmu, ale samozřejmě někteří studenti z katedry bohemistiky v Tokiu český jazyk použijí i ve své práci, možná i pár mladých studentů, ale ti půjdou spíše na Univerzitu bohemistiky. V našem Českém centru je pro nás ale úžasné, že škála všech našich studentů a jejich zájmu o Čechy je tak široká. My oceňujeme, že si prohlubují znalost češtiny, a tím se zvyšuje  i jejich zájem o naši českou kulturu. S jazykovou znalostí mohou naše umění a kulturu skutečně prožívat, a to nejen povrchně.  Následně chodí s chutí na naše akce a aktivně se účastní všeho kulturního dění.“

TM: Jsme tedy tak atraktivní, protože nás neznají?

„Nevím, jestli nás neznají. Příliv informací je dnes někde úplně jinde, než býval kdysi. Myslím si, že pár informací určitě mají a Česko je přitahuje,  jsou nějak okouzleni. Ale já to posuzuji z mého úhlu pohledu, tedy z pohledu člověka, který v Japonsku žije už 43 let! Ale jedno vím jistě – k naší kultuře mají blízko.  Možná, že se přitahujeme vzájemně!“

TM: Co se Japoncům na nás nejvíce líbí?

„Tak jednoznačně klasická hudba je v Japonsku  opravdu etablovaná. Jména jako Smetana, Dvořák, Janáček, teď v poslední době i Fibich, to jsou známé pojmy. Klasika tedy určitě. Ta představuje asi obraz o Česku, který znají nejlépe. Ale je to i loutkové divadlo, ilustrované knihy, animovaný film, je toho opravdu mnohem víc, než bychom si představovali.“

TM: Žijete mezi Japonci tedy už hezkých pár let. Jaký je největší rozdíl mezi naší a jejich kulturou?

„To je těžká otázka, je to vlastně nesrovnatelné. Já jsem se vždy spíše snažila soustředit se na to, co máme společného.
Japonci ocení např. dobrou řemeslnou práci. Obdivují české sklo a podobně. Doba se mění, dříve byla symbolem České republiky Věra Čáslavská, která vyhrála na olympiádě v Tokiu v roce 1964,  to bylo tehdy. Jenže bohužel mladší generace ji už téměř nezná, ale zase znají jiná jména, třeba hokejisty nebo fotbalisty. Všechno se mění.
My se snažíme v Českém centru prezentovat vedle oblastí kultury, které už Japonci znají a jsou jim bližší, také jiné žánry, které zde ještě nejsou tak zavedeny, ale zároveň na českou tradici navazují.  Jedním z příkladů je herní průmysl, videohry.  Jeden příklad za všechny – vývojářské studio Amanita je v herním průmyslu velmi známé, má i v Japonsku už spoustu fanoušků.“

TM: Co máte ráda Vy sama na japonské kultuře?

„Vnímám to tak, že se máme od sebe co učit, a to je právě to hezké. Nedá se úplně říct, v čem jsme lepší nebo horší, ale začíná to především zájmem jeden o druhého, v  kulturní výměně. Pokud se o sebe budeme jako kultury nadále vzájemně zajímat, určitě budeme nacházet spoustu inspirativních prvků a budeme se tak i pozitivně ovlivňovat.
Japonci jsou všeobecně možná trošku vážnější, my máme větší smysl pro legraci a dokážeme si udělat srandu   sami ze sebe. V Japonsku je humor jinde. Pokud jejich kulturu neznáte, je dobré nepouštět se do nějakých vtipů. Když totiž něco řeknete, musíte to ale vysvětlit, aby si náhodou někdo nemyslel, že to myslíte tak, jak to nemyslíte….:-)

Musím ale jednoznačně zmínit fakt, že někteří Japonci se dokážou nadchnout! A jsou  vášniví nadšenci,  pokud jde o tanec. Jsou zde dva  amatérské soubory- soubor Valaška a soubor Krásná horka, které se s radostí  věnují českému a moravskému folklórnímu tanci. Jelikož přivézt český taneční soubor do Japonska je pro nás velmi nákladné, na některých našich akcích s výše uvedenými japonskými soubory spolupracujeme. Je fantastické vidět, jak jejich členové navštěvují workshopy, na které si zvou české tanečníky a tanci se opravdu zaníceně věnují. Oblečeni do lidových krojů,  užívají si polku a další naše tance a je velmi pozitivní i skutečnost, že soubory mají v poslední době i řadu nových mladých členů. Dříve to vlastně byli spíše starší lidé, v současné době se ale omladili. A dnes tančí naše české tance mladí i staří….“

Děkujeme za rozhovor a přejeme si, aby tento trend pokračoval

 

 

Zeptali jsme se….

Tereza Svášková, ředitelka Českého centra Káhira

TM: Káhira, to je úplně odlišná kultura od té české, jak vnímají Egypťané nás?

„Česká republika je vnímaná velmi pozitivně, máme na co navazovat. V rámci egyptologie pracuje v Egyptě celá řada našich vědců. Musím zmínit, že teď máme krásný projekt České a egyptské hrdinky. Představujeme egyptské veřejnosti české ženy, a to nejen tohoto století! Je to současně  i výstava, na které se významně podíleli studenti uměleckých fakult z Česka i Egypta. Do našich projektů se zapojují egyptské školy, my, tedy České centrum, realizujeme tak i přednášky a filmové projekce.“

TM: Orientální tance jsou v Čechách řadu let velice oblíbené. Zajímají se Egypťané také o naše tance?

„V Káhiře se tančí každý den, existuje tu komunita egyptských tanečníků, kteří se specializují na latinsko-americké tance, především salsu nebo bachatu. Pořádají se různé taneční workshopy, semináře a lekce. Český folklor na své objevení ještě čeká.“

TM: Šli  by vůbec Egypťané  na vystoupení českého folkloru?

„To ano, to by rozhodně šli, protože pro ně je to něco nového, exotického, zajímavého!“

Děkujeme, jen tak dál!

 

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

Text: Petra Přibylová, Eva Smolíková

 

Taneční magazín