Česká centra slaví 30 let!

26 poboček ČC na 4 kontinentech

V týdnu od 12. do 16. června se do Prahy sjeli  lídři zahraničních poboček Českých center. Společně jednali o programových prioritách a spolupráci při prezentaci Česka ve světě.

Osobní účast ředitelů a ředitelek Českých center

Athény – Lucie Kuligová; Bělehrad – Lucie Orbók; Berlín – Jiří Rosenkranz; Bratislava – Monika Koblerová; Brusel – Kristýna Halounová; Budapešť – Adéla Gálová; Bukurešť – Robin Ujfaluši; Káhira – Tereza Svášková; Kyjev – Tereza Soušková; Londýn – Přemysl Pela; Madrid – Jana Polívková; Milán – Simona Calboli; Mnichov – Blanka Návratová; New York – Miroslav Konvalina; Paříž – Jiří Hnilica; Rotterdam – Hana Schenk; Řím – Robert Mikoláš; Sofie – Radka Rubilina; Soul – Michal Emanovský; Stockholm – Michal Brenner; Tbilisi – Ivana Bursíková; Tel Aviv/Jeruzalém – Jan Štern; Tokio – Eva Takamine; Varšava – Petr Vlček; Vídeň – Sandra Dudek

V průběhu jednoho roku se v zahraničí uskuteční téměř 1 700 českých akcí, které navštíví více než 2,2 mil. návštěvníků.  Hlavní náplní letošního setkání ředitelů  ČC je především udržitelnost či boj s dezinformacemi a další.

Z chystaných programů je zde např. tradiční Noc literatury, která se kromě Prahy (20.září) uskuteční také v Amsterdamu, Bratislavě, Budapešti, Mnichově, New Yorku, Sofii, Tel Avivu, Vídni a řadě dalších měst.

České centrum Tbilisi chystá na podzim uvedení muralu Daniely Herodesové, v Bukurešti představí one-woman show „Sádlo“ Ridiny Ahmedové a v rámci projektu „Moje tělo je moje“ nabídnou vzdělávací aktivity o bodyshamingu. České centrum Londýn připravuje na podzim již 27. ročník kulturního festivalu Made in Prague. V programu Českých center se objeví také tradiční síťové projekty jako např. výstava České hrdinky o inspirativních ženách české historie i současnosti, výstava „SDGs: Innovations for a Sustainable Future“, reflektující 17 cílů udržitelného rozvoje nebo diskusní cyklus Evropské dialogy Václava Havla.  Začínajícím překladatelům je pak již téměř 10 let věnována soutěž Cena Susanny Roth. Pro sezonu  2024 se pak dominantním fokusem stane očekávaný Rok české hudby.

V letošním roce Česká centra navíc slaví 30 let svého působení. Novinkou je i chystané rozšíření o pobočku v Bělehradě, na podzim pak také v Hanoji. Na počátku roku se do sítě připojila Kancelář generálního komisaře účasti ČR na EXPO.

„Kulturní diplomacie je důležitou součástí prezentace jakéhokoli státu v zahraničí, v případě těch menších o to podstatnější. V naší práci se velmi často setkáváme se zažitými klišé o Česku, která se snažíme měnit a posouvat prostřednictvím nejrůznějších projektů z naší programové nabídky. Důležité je hledat porozumění s místním publikem a propojovat českou a zahraniční kulturní sféru“, uvádí Ondřej Černý, generální ředitel Českých center.

Ondřej Černý, generální ředitel Českých center

Na druhou polovinu roku je plánováno otevření Českého centra v srbském Bělehradě. Ředitelkou centra se na základě výběrového řízení stala Lucie Orbók, která v letech 2015-2020 vedla České centrum Budapešť.

Naši přítomnost na Balkáně považuji v současné, politicky nestabilní době, za velmi důležitou“, dodává Ondřej Černý.

Česká centra v lednu 2023 rozšířila své řady o Kancelář generálního komisaře účasti ČR na Všeobecné světové výstavě EXPO, která se bude konat v roce 2025 v japonské Ósace.

Rok české hudby

Zásadní programovou linií bude v roce 2024 Rok české hudby, do které se Česká centra zapojila i v předchozích letech  a připomínat si budou také 200. výročí narození Bedřicha Smetany.

Česká centra vnímám jako důležitého partnera, který dokáže důstojně reprezentovat naši zemi ve světě“ uvedl Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí ČR.

Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský 

30 let Českých center

 

Před 30-ti lety, na počátku roku 1993, se započala nová éra kulturních institutů pod značkou Česká centra. V průběhu té doby se síť Českých center významně rozšiřovala, a to nejen do západní Evropy, ale také na další světadíly, do Severní Ameriky, Asie a nově na africký kontinent. V průběhu tří dekád připravila Česká centra více než 50 tisíc akcí prezentujících Česko zahraničnímu publiku.

Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky Česka a rozvíjejí kulturní vztahy mezi zeměmi.

 

 

Zeptali jsme se….

Eva Takamine, ředitelka Českého centra Tokio

TM: Tokio není právě malé.. Jak se daří v tak veliké oblasti prosadit ‚malinkatou‘ Českou republiku?

„Ano, máme v Tokiu více obyvatel než tady v celé České republice dohromady a navíc mnoho lidí přijíždí za prací, takže počet obyvatel během týdne je téměř nespočitatelný.

Vlastně se nám daří úžasně. Myslím si, že naše práce má obrovský smysl, protože je tu velký  ohlas, i když jsme spíše  malý tým.

Opravdu je naše práce smysluplná, to skutečně každý den vidíme. Nejvíce je to patrné u našich studentů češtiny v Českém centru. Začínali jsme s počtem 18 studentů a teď máme už sto studentů, kteří se chtějí naučit český jazyk! Kurzy probíhají od pondělí do čtvrtka, každý večer máme tři kurzy. Náš tým je malý, jak už bylo řečeno,  takže  takový zájem je už nezvladatelný, musíme mít také jazykové koordinátory. Je tu asi 10 lektorů, japonských i českých, kteří se střídají. Na základě takového zájmu z řad Japonců jsme začali organizovat certifikované zkoušky z češtiny,  jsme vlastně jediné centrum v Asii, které takové zkoušky pořádá. Spolupracujeme na nich s ÚJOPem při Karlově univerzitě v Praze a s Univerzitou cizích studií v Tokiu.“

TM: Proč vlastně japonští studenti mají zájem o český jazyk? Budou chtít pracovat v České republice nebo sem alespoň přijet?

„Určitě. Obvykle  studují lidé, kteří by češtinu rádi použili ke své práci, Většina našich studentů se učí  češtinu ze zájmu, ale samozřejmě někteří studenti z katedry bohemistiky v Tokiu český jazyk použijí i ve své práci, možná i pár mladých studentů, ale ti půjdou spíše na Univerzitu bohemistiky. V našem Českém centru je pro nás ale úžasné, že škála všech našich studentů a jejich zájmu o Čechy je tak široká. My oceňujeme, že si prohlubují znalost češtiny, a tím se zvyšuje  i jejich zájem o naši českou kulturu. S jazykovou znalostí mohou naše umění a kulturu skutečně prožívat, a to nejen povrchně.  Následně chodí s chutí na naše akce a aktivně se účastní všeho kulturního dění.“

TM: Jsme tedy tak atraktivní, protože nás neznají?

„Nevím, jestli nás neznají. Příliv informací je dnes někde úplně jinde, než býval kdysi. Myslím si, že pár informací určitě mají a Česko je přitahuje,  jsou nějak okouzleni. Ale já to posuzuji z mého úhlu pohledu, tedy z pohledu člověka, který v Japonsku žije už 43 let! Ale jedno vím jistě – k naší kultuře mají blízko.  Možná, že se přitahujeme vzájemně!“

TM: Co se Japoncům na nás nejvíce líbí?

„Tak jednoznačně klasická hudba je v Japonsku  opravdu etablovaná. Jména jako Smetana, Dvořák, Janáček, teď v poslední době i Fibich, to jsou známé pojmy. Klasika tedy určitě. Ta představuje asi obraz o Česku, který znají nejlépe. Ale je to i loutkové divadlo, ilustrované knihy, animovaný film, je toho opravdu mnohem víc, než bychom si představovali.“

TM: Žijete mezi Japonci tedy už hezkých pár let. Jaký je největší rozdíl mezi naší a jejich kulturou?

„To je těžká otázka, je to vlastně nesrovnatelné. Já jsem se vždy spíše snažila soustředit se na to, co máme společného.
Japonci ocení např. dobrou řemeslnou práci. Obdivují české sklo a podobně. Doba se mění, dříve byla symbolem České republiky Věra Čáslavská, která vyhrála na olympiádě v Tokiu v roce 1964,  to bylo tehdy. Jenže bohužel mladší generace ji už téměř nezná, ale zase znají jiná jména, třeba hokejisty nebo fotbalisty. Všechno se mění.
My se snažíme v Českém centru prezentovat vedle oblastí kultury, které už Japonci znají a jsou jim bližší, také jiné žánry, které zde ještě nejsou tak zavedeny, ale zároveň na českou tradici navazují.  Jedním z příkladů je herní průmysl, videohry.  Jeden příklad za všechny – vývojářské studio Amanita je v herním průmyslu velmi známé, má i v Japonsku už spoustu fanoušků.“

TM: Co máte ráda Vy sama na japonské kultuře?

„Vnímám to tak, že se máme od sebe co učit, a to je právě to hezké. Nedá se úplně říct, v čem jsme lepší nebo horší, ale začíná to především zájmem jeden o druhého, v  kulturní výměně. Pokud se o sebe budeme jako kultury nadále vzájemně zajímat, určitě budeme nacházet spoustu inspirativních prvků a budeme se tak i pozitivně ovlivňovat.
Japonci jsou všeobecně možná trošku vážnější, my máme větší smysl pro legraci a dokážeme si udělat srandu   sami ze sebe. V Japonsku je humor jinde. Pokud jejich kulturu neznáte, je dobré nepouštět se do nějakých vtipů. Když totiž něco řeknete, musíte to ale vysvětlit, aby si náhodou někdo nemyslel, že to myslíte tak, jak to nemyslíte….:-)

Musím ale jednoznačně zmínit fakt, že někteří Japonci se dokážou nadchnout! A jsou  vášniví nadšenci,  pokud jde o tanec. Jsou zde dva  amatérské soubory- soubor Valaška a soubor Krásná horka, které se s radostí  věnují českému a moravskému folklórnímu tanci. Jelikož přivézt český taneční soubor do Japonska je pro nás velmi nákladné, na některých našich akcích s výše uvedenými japonskými soubory spolupracujeme. Je fantastické vidět, jak jejich členové navštěvují workshopy, na které si zvou české tanečníky a tanci se opravdu zaníceně věnují. Oblečeni do lidových krojů,  užívají si polku a další naše tance a je velmi pozitivní i skutečnost, že soubory mají v poslední době i řadu nových mladých členů. Dříve to vlastně byli spíše starší lidé, v současné době se ale omladili. A dnes tančí naše české tance mladí i staří….“

Děkujeme za rozhovor a přejeme si, aby tento trend pokračoval

 

 

Zeptali jsme se….

Tereza Svášková, ředitelka Českého centra Káhira

TM: Káhira, to je úplně odlišná kultura od té české, jak vnímají Egypťané nás?

„Česká republika je vnímaná velmi pozitivně, máme na co navazovat. V rámci egyptologie pracuje v Egyptě celá řada našich vědců. Musím zmínit, že teď máme krásný projekt České a egyptské hrdinky. Představujeme egyptské veřejnosti české ženy, a to nejen tohoto století! Je to současně  i výstava, na které se významně podíleli studenti uměleckých fakult z Česka i Egypta. Do našich projektů se zapojují egyptské školy, my, tedy České centrum, realizujeme tak i přednášky a filmové projekce.“

TM: Orientální tance jsou v Čechách řadu let velice oblíbené. Zajímají se Egypťané také o naše tance?

„V Káhiře se tančí každý den, existuje tu komunita egyptských tanečníků, kteří se specializují na latinsko-americké tance, především salsu nebo bachatu. Pořádají se různé taneční workshopy, semináře a lekce. Český folklor na své objevení ještě čeká.“

TM: Šli  by vůbec Egypťané  na vystoupení českého folkloru?

„To ano, to by rozhodně šli, protože pro ně je to něco nového, exotického, zajímavého!“

Děkujeme, jen tak dál!

 

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

Text: Petra Přibylová, Eva Smolíková

 

Taneční magazín

 

ČESKÁ CENTRA SLAVÍ 30 LET

REPREZENTUJÍ ČR V 26 ZEMÍCH NA 4 KONTINENTECH!

V týdnu od 12. do 16. června se do Prahy sjedou ředitelé a ředitelky zahraničních poboček Českých center, aby společně jednali o programových prioritách a partnerské spolupráci při prezentaci Česka ve světě na následující sezonu. V průběhu jednoho roku se v zahraničí uskuteční téměř 1 700 českých akcí, které navštíví více než 7,5 mil. návštěvníků. Hlavní náplní letošního setkání ředitelů bude především příprava aktivit na nejbližší období, sdílení zkušeností, rozvoj partnerské spolupráce a diskuze nad prezentací zásadních témat, jakými jsou udržitelnost či boj s dezinformacemi.

Z chystaných nejbližších programů lze zmínit např. tradiční Noc literatury, která se v letošním roce uskuteční kromě Prahy (20. září) také v Amsterdamu, Bratislavě, Budapešti, Mnichově, New Yorku, Sofii, Tel Avivu, Vídni a řadě dalších měst. České centrum Tbilisi chystá na podzim uvedení muralu Daniely Herodesové, v Bukurešti představí one-woman show „Sádlo“ Ridiny Ahmedové a v rámci projektu „Moje tělo je moje“ nabídnou vzdělávací aktivity o bodyshamingu. České centrum Londýn připravuje na podzim již 27. ročník kulturního festivalu Made in Prague. V programu Českých center se objeví také tradiční síťové projekty jako např. výstava České hrdinky o inspirativních ženách české historiei současnosti, výstava „SDGs: Innovations for a Sustainable Future”, reflektující 17 cílů udržitelného rozvoje nebo diskusní cyklus Evropské dialogy Václava Havla. Začínajícím překladatelům je pak již téměř 10 let věnována soutěž Cena Susanny Roth. Pro sezonu 2024 se pak dominantním fokusem stane očekávaný Rok české hudby. Podrobné plány jednotlivých poboček jsou postupně zveřejňovány na www.czechcentres.cz.


V letošním roce si Česká centra navíc připomínají výročí 30 let svého novodobého působení. Novinkou je i chystané rozšíření o pobočku v Bělehradě a na počátku roku se do sítě připojila Kancelář generálního komisaře účasti ČR na EXPO.

„Kulturní diplomacie je důležitou součástí prezentace jakéhokoli státu v zahraničí, v případě těch menších o to podstatnější. V naší práci se velmi často setkáváme se zažitými klišé o Česku, která se snažíme měnit a posouvat prostřednictvím nejrůznějších projektů z naší programové nabídky. Důležité je hledat porozumění s místním publikem a propojovat českou a zahraniční kulturní sféru,“ uvádí Ondřej Černý, generální ředitel Českých center.

Na druhou polovinu roku je plánováno otevření Českého centra v srbském Bělehradě. Ředitelkou centra se na základě výběrového řízení stala Lucie Orbók, která v letech 2015–2020 vedla České centrum Budapešť.

„Naši přítomnost na západním Balkáně považuji v současné, politicky nestabilní době, za velmi důležitou,“ dodává Ondřej Černý.

Česká centra v lednu 2023 rozšířila své řady o Kancelář generálního komisaře účasti ČR na Všeobecné světové výstavě EXPO. Obě instituce si od jejich nového společného působení slibují prohloubení vzájemné spolupráce a také spojení sil při prezentaci Česka v zahraničí. EXPO 2025 se bude konat v japonské Ósace.

ROK ČESKÉ HUDBY

Zásadní programovou linií bude v roce 2024 Rok české hudby, do které se Česká centra zapojila i v předchozích letech a připomínat si budou také 200. výročí narození Bedřicha Smetany. V nadcházejícím roce oslav české hudby plánují Česká centra zahraničnímu publiku představit nejaktuálnější českou hudební tvorbu v průřezu všech žánrů – od soudobé vážné hudby, jazzu až po hudbu elektronickou – včetně doprovodných programů z oblasti filmu, divadla, literatury a dalších.

„Česká centra vnímám jako důležitého partnera, který dokáže (často na neformální rovině) důstojně reprezentovat naši zemi ve světě. Díky této spolupráci vznikají nové kontakty, dochází
k hlubšímu propojení s kulturními instituty, které však současně svou mezioborovou činností čistě kulturní výměnu přesahují a posouvají spolupráci do dalších rovin,“
 uvedl Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí ČR.

30 LET ČESKÝCH CENTER

Před 30 lety, na počátku roku 1993, se započala nová éra kulturních institutů pod značkou Česká centra. V průběhu té doby se síť Českých center významně rozšiřovala, a to nejen do západní Evropy (v 90. letech minulého století), ale postupně také na další světadíly, ať už do Severní Ameriky, Asie nebo nově na africký kontinent. Pro tuto příležitost připravila Česká centra speciální stránku 30years.czechcentres.cz mapující historii organizace.

V průběhu tří dekád připravila Česká centra více než 50 tisíc akcí prezentujících Česko zahraničnímu publiku, a to prostřednictvím nejrůznějších programových formátů konvenujících místním kontextům a ve spolupráci se širokým spektrem partnerů. Neopomenuta zůstala významná výročí, včetně průběžné připomínky odkazu vybraných českých osobností. Významnou součástí programové práce sítě Českých center je i mezinárodní networking, iniciace dlouhodobých partnerství či podpora mladých talentů. Řada projektů či programových aktivit se stala přirozenou součástí místních festivalů a veletrhů či jiných oborových a profesních příležitostí. Z významných projektů, které se prezentovaly prostřednictvím sítě Českých center můžeme připomenout například expozice věnované fenoménu českého skla Brilliant by Design Handmade Dreams. Českou hračku připomněl projekt Mini Wonders, oblast vědy, výzkum a inovace akcentoval projekt Czech Innovation Expo. Vedle fyzických prezentací byly divácky atraktivní také on-line programy nebo podcasty. Za všechny je třeba zmínit pořad Czech Next Wave ve spolupráci s Radio Prague International věnovaný mladým talentovaným Čechům. Další vybrané projekty k dispozici na www.czechcentres.cz/projekty.

ŘEDITELÉ/ŘEDITELKY ČESKÝCH CENTER

ATHÉNY – Lucie Kuligová; BĚLEHRAD – Lucie Orbók; BERLÍN – Jiří Rosenkranz; BRATISLAVA – Monika Koblerová; BRUSEL – Kristýna Halounová; BUDAPEŠŤ – Adéla Gálová; BUKUREŠŤ – Robin Ujfaluši; KÁHIRA – Tereza Svášková; KYJEV – Tereza Soušková; LONDÝN – Přemysl Pela; MADRID – Jana Polívková; MILÁN – Simona Calboli; MNICHOV – Blanka Návratová; NEW YORK – Miroslav Konvalina; PAŘÍŽ – Jiří Hnilica; ROTTERDAM – Hana Schenk; ŘÍM – Robert Mikoláš; SOFIE – Radka Rubilina; SOUL – Michal Emanovský; STOCKHOLM – Michal Brenner; TBILISI – Ivana Bursíková; TEL AVIV/JERUZALÉM – Jan Štern; TOKIO – Eva Takamine; VARŠAVA – Petr Vlček; VÍDEŇ – Sandra Dudek

 

Petra Přibylová

pro Taneční magazín

Pavel Šmok – Choreograf s duší básníka

Křest nové biografie jednoho z nejvýznamnějších tanečních tvůrců 20. století

31.května od 17 hodin proběhnev malém sále Městské knihovny na Mariánském náměstí speciální odpoledne věnované Pavlu Šmokovi. Na programu bude projekce dokumentárního portrétu Fenomén Šmok (2017) v režii Ondřeje Kepky, po něm bude následovat křest publikace Pavel Šmok – Choreograf s duší básníka taneční publicistky Lucie Kocourkové (2023). Nová publikace o Pavlu Šmokovi přináší souhrnný pohled na jeho choreografické dílo. Klíčem jsou jeho nejslavnější a nejvýznamnější choreografie a proměny jeho rukopisu i přístupu k tanečnímu umění.

„Po téměř roční práci se nám podařilo uspořádat a vydat kompletní biografii choreografa Pavla Šmoka, která má za cíl provést čtenáře různými obdobími jeho tvůrčího života,“ říká Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Nadačního fondu a institutu Pavla Šmoka, který se zaměřuje na propagaci a oživení odkazu této výrazné osobnosti české choreografie a v jehož ediční řadě kniha vychází.

 „Autorka publikace Lucie Kocourková pracovala s více jak 150 českými a zahraničními články, recenzemi, objevila dosud nepublikované rozhovory a shrnula ohlasy na Šmokovo dílo od padesátých let až k poslední tvorbě. Knihu doprovází bohatý obrazový materiál a velmi si vážím toho, že její vydání podpořily Nadace Český literární fond, Nadace Český hudební fond, Státní fond kultury a řada jednotlivých dárců a podporovatelů v rámci kampaně na Donio.cz. Děkujeme všem za podporu, bez jejich přispění by kniha nemohla být vydána ve formátu a kvalitě, kterou jsme si od začátku nové edice v rámci vydavatelství Balet Praha nastavily.“

Rozhodla jsem se zmapovat uměleckou kariéru Pavla Šmoka od samotných počátků, najít a připomenout, čím bylo jeho dílo v tom kterém období charakteristické,“ uvádí autorka nové knihy, taneční historička a publicistka Lucie Kocourková„Je jiný Pavel Šmok, který v začátcích Baletu Praha experimentuje s novými tvary, jiný Pavel Šmok si v Basileji užívá technických možností velkého divadla, a od něj se zase liší Pavel Šmok, který divákům zpřítomňuje skrze tanec hudbu Bedřicha Smetany… Na druhou stranu jsou jisté znaky, které všechnu jeho tvorbu spojují a rámují a podle nichž bychom jej poznali vždy.“

Biografie vychází z materiálu, který Pavel Šmok sám připravil jako souhrn svého života a kariéry a který laskavě poskytl jeho syn Martin Šmok. Kniha příliš nezabíhá do osobní roviny, ale drží se především písemných pramenů, rozhovorů, desítek a desítek článků a recenzí včetně zahraničních.

„Mým záměrem bylo podat nejen analýzu jeho díla, ale také pokusit se odhalit zdroje jeho mnohočetného talentu a vlivy, které byly rozhodující pro celé jeho umělecké směřování. I proto dávám větší důraz i na dobu, kdy jako choreograf začínal a jeho myšlení o tanci se teprve formovalo. Kniha ukazuje Pavla Šmoka jako všestranného tvůrce, který čerpal z mnoha znalostí a zkušeností z mimotanečního světa, díky nimž získal osobitý pohled na režii divadelního tance anebo vztah k technologiím a filmařině. Věřím, že i znalci objeví v nové publikaci nové zdroje a materiály, které podnítí jejich zájem. A každý milovník tance bude rád krok za krokem sledovat osudy této významné osobnosti. “

Novou biografii Pavla Šmoka bude možné si zakoupit na místě s osobním věnováním autorky, stejně tak publikaci mapující historii souboru Balet Praha v šedesátých letech.

Vstupenky na „šmokovské“ odpoledne jsou k zakoupení pod tímto odkazem: https://bit.ly/Listky_na_krest

Mgr. Johana Mravcová

Taneční magazín

Biografie Pavla Šmoka

Nadační fond a Institut Pavla Šmoka vydává biografii legendárního choreografa

Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, který se věnuje vybudování archivu a digitalizaci odkazu slavného choreografa, vydává jeho knižní biografii. Zájemcům o dějiny tance a baletu a svým fanouškům nabízí možnost předprodeje přes crowdfundingový portál Donio. Čtenáři mohou získat také pilotní publikaci shrnující historii Šmokova prvního souboru, Balet Praha. Nová biografie se věnuje celé jeho umělecké kariéře, kterou sleduje krok za krokem od studijních let až po vrcholná choreografická díla, která jsou uznávaná v mezinárodním měřítku.

„Kampaň přes ověřený crowdfundingový portál garantuje přispěvatelům, že organizátor projektu je spolehlivá instituce, a příspěvek je možné zaslat doslova na pár kliknutí, zatímco my touto cestou získáme část prostředků na finální tisk, který je při produkci nové knihy tou nejnákladnější fází. Navíc nám kampaň pomáhá odkaz Pavla Šmoka více zpopularizovat, protože kromě historického výzkumu nám jde také o to ukázat, které aspekty Šmokovy tvorby jsou nadčasové,“ vysvětluje autorka nové publikace, taneční historička Lucie Kocourková.

Pavel Šmok (1927–2016) patří k našim nejslavnějším a nejvýznamnějším choreografům, kteří po 2. světové válce změnili podobu tanečního umění na jevišti. Po krátké kariéře tanečníka se začal od konce 50. let plně věnovat choreografii a v 60. letech založil spolu s Lubošem Ogounem soubor Balet Praha, obdobu divadla malých forem, ale pro moderní balet. Zahraniční úspěchy Baletu Praha následovalo tříleté angažmá Pavla Šmoka na postu uměleckého šéfa baletu v Basileji. V polovině 70. let založil v Praze další soubor, který proslul pod názvem Pražský komorní balet a který dosud pokračuje v jeho stopách.

„Choreografie Pavla Šmoka vynikají muzikalitou, humorem a specifickým druhem režijního myšlení,“ vyjmenovává Lucie Kocourková. „Jeho úspěch byl dán obrovskou mírou přirozeného talentu i životních okolností. Díky studiu herectví a přátelství s režiséry si osvojil divadelní přístup k choreografii, studium techniky a zájem o fotografování a film byly zase předpoklady pro jeho inovátorství a pro to, aby se stal i prvním autorem tanečních filmů u nás. Velmi brzy propadl kouzlu české hudby a jeho zásluhou se na jeviště dostala ve formě tanečních děl řada skladeb Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany nebo Antonína Dvořáka.“

Publikace se soustředí na charakteristiku jeho tvorby v různých obdobích, ať to byla experimentální 60. léta plná hledání nových tvarů a témat, později lyrické choreografie oslavující hudbu českých skladatelů, nebo tanečně divadelní kusy. Z nejslavnějších choreografií Pavla Šmoka jistě mnoho diváků zná například Listy důvěrnéSinfoniettuZjasněnou nocTrio g mollAmerický kvartetZ mého životaPo zarostlém chodníčkuStabat či Holoubka. Jeho tvorbu oceňovali i zahraniční taneční teoretici jako Horst Koegler nebo John Percival. A nejen tvorbu, ale také úsilí, s jakým se staral o chod Pražského komorního baletu jako nezávislého tanečního tělesa bez stálého zřizovatele.

„Vedle životopisu Pavla Šmoka vydáme v příštích letech také kompletně zpracovanou historii samotného Pražského komorního baletu a nechceme zapomínat ani na výročí choreografa a spoluzakladatele Baletu Praha Luboše Ogouna, od jehož narození uplyne sto let v roce 2024,“ doplňuje ředitelka Institutu Pavla ŠmokaLadislava Dunovská Jandová„Pokračujeme v pořádání besed s umělci spojenými s tvorbou Pavla Šmoka a jeho souborů, které nabízíme především konzervatořím. Publikaci o Pavlu Šmokovi plánujeme pokřtít v květnu,“ dodává.

Institut a Nadační fond Pavla Šmoka spravuje a uchovává kompletně dílo choreografa Pavla Šmoka a buduje archiv tvorby souborů Balet Praha a Pražský komorní balet. Sídlí v Domě tanečního umění v Braníku a vytváří postupně archiv a videotéku zaměřené na tvorbu umělců soustředěných kolem těchto souborů, online databázi choreografií a osobností dostupnou na stránkách Ballet Prague Heritage a mnoho aktivit, které uchovají taneční umění stále živé. Pod nakladatelskou značkou Balet Praha vydává řadu „Studio balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti“, životopis Pavla Šmoka bude jejím druhým svazkem.

Vydání publikace je možné podpořit na portálu Donio zde: bit.ly/Pavel_Smok_Donio

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín