Švandovo divadlo slaví 140 let

Tradice i novinky. Jaké to bývalo dříve?

Už 140. narozeniny oslaví 1. října 2021 pražské Švandovo divadlo. Nejstarší divadelní scéna na levém břehu Vltavy je – po Stavovském a Národním – třetím nejstarším divadlem v Praze. Přes svůj úctyhodný věk patří dnes Švandovo divadlo k nejprogresivnějším scénám v metropoli. Do své už 141. sezóny tak vstupuje jako živé centrum kultury a umění. Diváky v ní chce oslovit tématy, která rezonují s dnešní dobou.

Zakladatel divadla Pavel Švanda ze Semčic 

Významné výročí připomene 9. září i Den otevřených dveří, spojený už tradičně s prohlídkami, při nichž budou zájemce provádět herečky a herci smíchovského souboru. Radostné kulatiny v podobě už 400. reprízy ještě před tím, 1. září, oslaví také úspěšná komedie Kdo je tady ředitel?

Švandovo divadlo je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy a jeho činnost podporuje i Městská část Praha 5.

Eliška Pešková spoluzakladatelka Švandova divadla V ulici nesoucí její jméno má nyní vzniknout další místo pro živé umění

Místo setkání a příběhů

„Divadlo jako místo setkávání, sdílení a vyprávění příběhů nezastupitelným způsobem odráží, ale také formuluje dobu a poměry, v níž žijeme. Ve Švandově divadle se dnes hlásíme zejména k těm momentům, kdy tu tvůrci s divákem vedli svobodný a otevřený rozhovor. A nabízeli mu činohru vystupující z břehů komfortní zóny,“ říká současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák. A prozrazuje heslo stávající sezóny: „Národní pýcha a předsudek“.

„Usilujeme o hledání a artikulaci témat, která společností rezonují nebo snad vbrzku rezonovat budou,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská. Takovými tématy jsou podle ní například klimatické změny, umělá inteligence, vzájemná nenávist k druhému pohlaví, šikana mezi dospívajícími, tabu znásilnění, ochrana lidských práv i nekalé praktiky tajných služeb. „Skrze uchopení v inscenacích, které nejnověji uvádíme nebo chystáme, chceme danou látku nejen zviditelnit, ale umožnit divákovi dopátrat se příčin, následků, souvislostí a umožnit mu tak důkladnou reflexi,“ říká dramaturgyně. 

Současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák je i režisérem první letošní premiéry Cyrano z Bergeracu

Nevšední Cyrano, smrt agenta i příběh Sira Nicholase Wintona

Sezónu 2021/22 zahájí Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh z Paříže 17. století režíruje Martin Františák a diváci jej uvidí v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. K publiku tak i díky skvělému překladu Ester Žantovské hra promluví vášnivou poezií dnešní doby. Cyrana hraje Luboš Veselý, Roxanu ztvární Natálie Řehořová, v roli Kristiána se alternují hostující Dominik Teleky a nová posila souboru Švandova divadla Petr Kult. Premiéra bude 18. září ve Velkém sále Švandova divadla.

Následuje Velmi drahý jed, hra britské dramatičky Lucy Prebble, mapující kauzu otravy Alexandra Litviněnka, bývalého agenta KGB a FSB. Inscenace měla světovou premiéru v září 2019 v londýnském Old Vic Theatre a v režii Thomase Zielinského ji diváci ve Švandově divadle poprvé uvidí 6. listopadu ve Velkém sále. Představí se v ní téměř celý soubor Švandova divadla a role Alexandra Litviněnka se zhostí Petr Lněnička.

Ve Studiu Švandova divadla uvidíme ještě do konce tohoto roku titul Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu. Ten zde připraví režijní dvojice Miřenka Čechová Petr Boháč, patřící ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Jejich inscenace nabídne originální pohled na misogynii (nenávist k ženám) a misandrii (nenávist k mužům). Premiéra bude 27. listopadu 2021.

Ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek ve Velkém sále

Studio pak uvede 12. února 2022 ještě novinku pod názvem Dějiny násilí, odvážnou zpověď vylíčenou jako detektivní příběh naruby. Adaptace románu mladého francouzského autora Édouarda Louise vypráví šokující příběh homosexuálního mladíka, který se stal obětí zločinu. Přepis díla vytvořil pro Švandovo divadlo dramatik a režisér Tomáš Loužný, loni nominovaný divadelními kritiky na talent roku.

Dne 12. března 2022 se Velkém sále uskuteční premiéra titulu Winton. Hru na motivy života Sira Nicholase Wintona napsala pro Švandovo divadlo Kateřina Tučková. V titulní roli uvidíme Matěje Anděla, dvojici sester, které se setkávají po dlouhém odloučení a zcela rozdílných životech, ztvární Bohdana Pavlíková a Jaroslava Pokorná. Režisérem bude Martin Františák.

V domě U Libuše na tehdejší Kinského třídě to kdysi všechno začalo

Další premiéru ve Velkém sále bude mít komedie Ecce homo Homolka plánovaná na 28. květen 2022. Dramatizace kultovního filmu o rodině Homolkových, vyrážejících tentokrát na výlet do přírody, připravuje Švandovo divadlo v adaptaci a režii Kristýny Jankovcové a Adama Svozila. Ti už u Švandů inscenovali titul Zabíjejte popírače klimatických změn, kde se objevila herečka Nataša Bednářová: ta bude hrát i v chystané komedii o Homolkových a zároveň se stává novou členkou hereckého souboru.

Mírné zdražení, komunitní centrum

Nové inscenace nejsou však to jediné, co u Švandů plánují. „V listopadu musíme mírně, o 10 %, zdražit vstupenky a dorovnat tak náklady, které divadlu vzrostly i kvůli vynucené pauze způsobené pandemií. Ale máme také lepší zprávu: jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou komunitní kulturu a setkávání. V tuto chvíli o tom jednáme se zástupci městské části Prahy 5 a Magistrátem hlavního města Prahy,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek.

Centrum by mělo vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, což je symbolická adresa. „Eliška Pešková byla mimořádná a pro smíchovské divadlo zásadní osobnost – herečka, autorka, překladatelka a manželka Pavla Švandy ze Semčic, s níž Švandovo divadlo před 140 lety zakládal,“ dodává Daniel Hrbek s poukazem na stále živou divadelní historii.

Interiér divadla v letech 1908 až 1928 kdy neslo název Intimní

Jak šel čas…

Od Hubičky po Buriana

Smíchov a s ním i celá Praha zažily slavnostní okamžik 1. října 1881, kdy se ve dvoře hostince U Libuše otevíralo nové Švandovo divadlo. Premiéry opery Hubička se tehdy zúčastnil i skladatelský velikán Bedřich Smetana. Místo na tehdejší Kinského třídě vybral zkušený principál Pavel Švanda ze Semčic podporovaný svou ženou, herečkou, autorkou mnoha dramatizací a předkladatelkou Eliškou Peškovou. Švanda postavil kamenné divadlo v rekordním čase a otevřel v té nejlepší době: zatímco národ truchlil a pořádal sbírky na shořelé Národní divadlo, diváci se na činohru i zpěvohru ke Švandům jen hrnuli.

Ne vždy se ale smíchovským tak dařilo. Po otevření Zlaté kapličky v listopadu 1883 byl odliv publika tak prudký, že se jim vyplatilo hrát jen o nedělích a ve svátek. V roce 1891 Pavel Švanda náhle zemřel a do čela divadla se postavila Eliška Pešková, která v témže roce dostavěla a otevřela novou Arénu na Smíchově, kde hrál převážně zpěvoherní soubor: dřevěná budova stála u Vltavy až do roku 1938, kdy byla z rozhodnutí úřadů zbořena.

V roce 1900 se Švandovo divadlo dočkalo první zásadní přestavby, kterou provedl Švandův syn Karel. Ten jej už v té době otevřel moderním vlivům a na repertoár zařadil hry Jaroslava HilbertaViktora Dyka či Fráni Šrámka. Od roku 1908 neslo divadlo název Intimní a později měnilo jména podle svých nájemců. K těm patřil Vlasta Burian i komici Ferenc Futurista a Jára Kohout. 

Dnes už neexistující dřevěné divadlo Aréna otevřené Eliškou Peškovou po smrti jejího manžela Pavla Švandy roku 1891

Éra realistická

Hned po skončení války, v červnu 1945 vydal Zdeněk Nejedlý, tehdejší ministr školství a osvěty, výnos o zrušení možnosti divadelního podnikání. Nastupuje nové vedení, nový herecký soubor a vzniká i zcela nové, Realistické divadlo. K nejúspěšnějším inscenacím v prvních sezónách patřila inscenace o Myších a lidech Johna Steinbecka v režii tehdejšího ředitele Karla Palouše, ve hře Přišel na večeři režiséra Oty Ornesta si tu pohostinsky stihl zahrát i Jan Werich.

Slavný herec se ostatně nedávno do Švandova divadla symbolicky vrátil jako jedna ze dvou ústředních postav hry Hadry, kosti, kůže ve velmi zdařilé inscenaci režiséra Martina Františáka. Titul vypráví o Werichově nesnadném dvacetiletém soužití s jeho sousedem, básníkem Vladimírem Holanem, ve vile na nedaleké Kampě.

V roce 1949 stát domy, patřící až do té doby rodinně Švandových, za dramatických okolností vyvlastnil. Aktu údajně přihlížel i sám Zdeněk Nejedlý, jemuž bylo divadlo v roce 1953 připsáno k 75. narozeninám a dlouho pak neslo i jeho jméno. Na programu té doby byly už budovatelské tituly jako Modrová rokle, DS-70 nevyjíždí, Duchcovský viadukt či veselohra Boženka přijede. V roce 1957 otřásla souborem sebevražda mladé talentované herečky Jany Rybářové, která se zabila z nešťastné lásky.

A takhle vypadala smíchovská Aréna uvnitř

Vyhlídka na lepší časy

Uvolnění v 60. letech přineslo lepší časy i mnoha divadelníkům, kteří svobodnější poměry zároveň často aktivně spoluvytvářeli. V roce 1962 se – po návratu z vězení za pokus o emigraci a po krátkém kladenském angažmá – stává členkou hereckého souboru Jiřina Štěpničková. Ochrannou ruku držel tehdejší ředitel Karel Palouš i nad režisérem Lubošem Pistoriem, herečkou Věrou Kubánkovou a z KSČ vyhozeným hercem Otou Sklenčkou. Podobně solidárně se ke kolegům choval pak i pozdější ředitel Zdeněk Buchvaldek, sám kovaný komunista. Spolupráce s talentovanými lidmi bez ohledu na jejich stranické knížky pokračovala i za éry ředitelování Jiřího Fréhara, který zde působil také jako režisér.

Na scéně Realistického divadla se za jeho existence objevilo mnoho osobností, z režisérů například Miroslav Macháček, Luboš Pistorius, Miroslav Krobot, Karel Kříž, Petr Lébl, Lída Engelová nebo Hana Burešová.

Důležitý podíl na směrování divadla měli v 80. letech dramaturgové Michal Lázňovský a Vlasta Gallerová, hudbu k představením zde vytvářeli Michael Kocáb, Petr Skoumal, Jiří Schmitzer či skupina CK Vocal.

Z herců zde působili například Ivanka Devátá, Zdeněk Dítě, Miloš Hlavica, Eva Klepáčová, Jiří Adamíra, Jaroslava Pokorná, Valtr Taub a Josef Vinklář, v 70. a 80. letech pak Jiří Klem, Marta Vančurová, Jan Hartl, Jan Hrušínský, Leoš Suchařípa, Jan Vlasák, Zdeněk Žák a mnoho, mnoho dalších…

Uvolnění poměrů ohlašovalo povolení inscenování hry Karla Steigerwalda Dobové tance v roce 1987 a poté především uvedení scénické koláže Res publica, jejíž první díl měl premiéru v říjnu roku 1988 k 70. výročí vzniku republiky.

Svobodné časy nastaly ale až po 17. listopadu 1989. Po premiéře Maryši dorazili právě v ten večer do divadla studenti se zprávou o násilně potlačené manifestaci na Národní třídě. Hned druhý den se místo představení u Realistů uskutečnila diskuse, jíž byl přítomen i Václav Havel.

Nájemcem Švandova divadla byl i známý komik Vlasta Burian

Z Labyrintu ke Švandům

Na počátku nadějných devadesátých let bylo divadlo pod vedením ředitele Karla Kříže zrekonstruováno a poté otevřeno pod názvem Labyrint. V té době vznikla také komorní, studiová scéna. V roce 1998 byla činnost divadla přerušena kvůli záměru celkově divadlo rekonstruovat, herecký soubor byl tehdejším ředitelem Richardem Krausem rozpuštěn a následně bylo vypsáno výběrové řízení na nového ředitele. V tom uspěl v roce 1999 Daniel Hrbek, který k rekonstrukci budovy povolal herce a architekta Davida Vávru. Znovuotevření se uskutečnilo v prosinci 2002. Tehdy se také divadlo vrátilo ke svému původnímu názvu Švandovo divadlo, poukazující na spjatost s jeho tradicí i úctu k jeho zakladateli.

Blízko Švandova divadla bydlel spisovatel Karel Čapek který si na jeho scéně vyhlédl herečku Olgu Scheinpflugovou

Letní scéna Švandova divadla stávala mezi dnešním náměstím Kinských a Vodní ulicí Letohrádek Eggenberg už neexistuje

Víte, že…

V domě u Libuše údajně bydlela jednu dobu i slavná česká malířka Toyen?

Dispozice hlediště a jeviště bylo původně obráceně, dnešní podobu má až po rekonstrukci v roce 1900? Kubistické průčelí se zaskleným podstřeškem podle projektu Ladislava Machoně je z roku 1915 a zachovalo se dodnes.

V dětských rolích se v divadle za první republiky objevil Julius Fučík? Později v nich účinkoval i budoucí spisovatel Adolf Branald.

K členům souboru patřil i Jiří Adamíra který zde koncem 60 let exceloval např v roli Jana Husa

Konec „starých časů“ ohlásilo mimo jiné zmizení busty Zdeňka Nejedlého, která dříve stála ve foyer divadla? Ztratila se na podzim roku 1989. Dnes vévodí prostorám busta Pavla Švandy ze Semčic. Zdobí je také výtvarná zeď, na níž už svými díly přispěly například Milan Cais, Antonín Střížek, Ivana Lomová, Jiří David, Tomáš CísařovskýKlaus Voorman a nejnověji i herec Jacob Erftemeijer. Obrazy s divadelním námětem jsou na ní však – v duchu pomíjivosti divadelního umění – pouze dočasné a po nějaké době je přemaluje další umělec.

V angažmá zde byla i Jiřina Štěpničková kterou do Realistického divadla přijali navzdory jejímu věznění za pokus o emigrac

K premiérám v nové sezóně patří třeba Cyrano z Bergeracu, hra o smrti agenta Litviněnka či na divadle poprvé uvedený příběh Sira Nicholase Wintona. Novinkou bude i listopadové zdražení vstupenek o 10 % s cílem dorovnat náklady, které divadlu vzrostly v souvislosti s pandemií. Pro diváky tu mají ale i jednu lepší zprávu. „Jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou kulturu a setkávání,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Centrum má vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, pojmenované po herečce a významné divadelnici, s níž Pavel Švanda ze Semčic divadlo před 140. lety zakládal.

Neblaze proslulý ministr Zdeněk Nejedlý na dobové pohlednici z roku 1945 oslavující přátelství se SSSR

Foto: Archiv Divadelní ústav, Národní divadlo, Památník Karla Čapka

Poznámka k fotogalerii k této tiskové zprávě:

Děkujeme Institutu umění – Divadelnímu ústavu, divadelnímu archivu Národního divadla a Památníku Karla Čapka za poskytnutí fotografií z jejich archivů.

Přes veškerou snahu se nám nepodařilo identifikovat či vyhledat držitele autorský práv k některým fotografiím. Pokud se nám přihlásí, jsme připraveni bezodkladně uzavřít řádné licenční smlouvy.

 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín 

Pražský komorní balet si „skočí“ na „Skočnou“ 

Zemlinského kvarteto slaví čtvrtstoletí své existence a přizvalo si k tomu naše přední tanečníky

Zemlinského kvarteto, přední české smyčcové těleso, pravidelně koncertuje v Čechách i zahraničí. V tomto roce slaví pětadvacet let své existence. V pátek 25. září v 19.30 hodin ve Velkém sále Městské knihovny v Praze uvede velký koncert, kterým toto jubileum oslaví. Jedná se o náhradní termín za koncert, který byl původně plánován na 1. dubna. Byl však z důvodů karanténních opatření stran koronaviru odložen. Na koncertě, jenž hudebníci pořádají v rámci vlastní úspěšné řady nazvané „4plus“, po jejich boku zahrají houslista David Kalista, Penguin Brass Quartet a také zatančí Pražský komorní balet.

Slavnostní večer, na němž naše výročí oslavíme, je velmi speciální a jedinečný. Sejdeme ve Velkém sále Městské knihovny v Praze, abychom si zahráli, pohovořili, přivítali zajímavé hosty, připomněli si mnohé okamžiky z historie našeho kvarteta a dobře se pobavili,“ uvádí violista Zemlinského kvarteta Petr Holman. „Na tomto neopakovatelném koncertě uslyšíte skladby, jež náš soubor uváděl ve svém raném období, například ,Beethovenův kvartet op. 18/´ nebo ,Kvartetní větu F. Schuberta´, která byla na programu prvního celovečerního koncertu souboru 19. dubna 1995. Diváci se dočkají nejen vzácných hostů a videoprojekce, ale také několika děl jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů současné hudby L. A. Buše. Rádi bychom tímto poděkovali Městské knihovně v Praze, která nám během současných turbulentních časů neuvěřitelně vycházela vstříc. Díky tomu vám nyní můžeme nabídnout nové termíny a nemusíme ani tento, ani žádný další z koncertů naší série, zrušit bez náhrady,“ doplňuje Holman.

Program koncertu:

·         L. van Beethoven: „Smyčcový kvartet D dur op.18/3“

·         F. Schubert: „Kvartetní věta c moll op. posth.“

·         D. Šostakovič: „Adagio a allegretto pro smyčcové kvarteto op. 36“

·         B. Smetana: „Skočná“ (Pražský komorní balet)

·         L. A. Buš: „Výbor z díla“


Vstupné na koncert 290,-Kč (studenti a senioři 150,-Kč).
Vstupenky jsou k dispozici v pokladně Městské knihovny, plné vstupné je možné zakoupit online na
www.mlp.cz (online nelze zakoupit seniorské a studentské vstupenky).

Vstupenky je také možné rezervovat na zemlinskyq@gmail.com či je zakoupit na místě těsně před koncertem (nebude-li vyprodáno).

Foto: Ilona Sochorová

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V září v Jihočeském divadle nabito!

Nevěsta se již pro(v)dala. █ Co očekávat od „Zabijáka“? █ Předávání Thálií završí balet. █ Co na to Andres, soudružka Pilná a pan Vajíčko? █

Prodáme nevěstu do Chřešťovic

Léto s Jihočeským divadlem vyvrcholí pravou českou veselkou. V rámci projektu Jihočeské divadlo venkovu pro(v)dáme v jihočeské vesničce Chřešťovice „Prodanou nevěstu“ Bedřicha Smetany. Už 19. září budeme na magickém místě u kostela svatého Jana Křtitele v režii Tomáše Ondřeje Pilaře celé odpoledne hrát, zpívat i tančit pod širým nebem.

Odbitím 14. hodiny rozezvučí dirigent Mario De Rose mávnutím své taktovky orchestr Jihočeského divadla. K libým tónům orchestru se přidají sólisté Jana Šrejma Kačírková v roli Mařenky, Amir Khan v roli Jeníka nebo David Nykl v roli nezapomenutelného Kecala a další skvělí sólisté včetně sboru Jihočeského divadla. To vše v tradičních kostýmech a v kulisách malebného venkova.

Ve spolupráci s obcí Albrechtice nad Vltavou tak Jihočeské divadlo pro své diváky přichystá skutečně lidovou operu. Protože proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá?

Jedna z nominantek Jihočeské Thálie Kamila Janovičová se Zdeňkem Velenem v inscenaci „Zabiják“

Zabiják“ na scéně

V sobotu budeme bavit naše diváky i v Českých Budějovicích. Novinky sezóny 2020/2021 odstartujeme gangsterskou komedií „Zabiják Anders“. Premiéru činoherní inscenace na motivy knihy Jonase Jonassona uvádíme v divadelní adaptaci Olgy Šubrtové. Režie se ujal Mikoláš Tyc, který se do Jihočeského divadla rád vrací (inscenace „Škola základ života“, „Soudné sestry“, „Pohani“). Scénograf Kamil Bělohlávek připravil pro inscenaci minimalistickou, téměř skandinávskou scénu s kontrastem „mikro“ a „makro“ světa. Scénický prostor také dotváří projekce a skvělá hudba Jiřího Hájka.

Jako napravený zabiják se představí hostující Zdeněk Velen, který spolu s Kamilou Janovičovou, Danem Kranichem a dalšími herci Jihočeského divadla rozehraje na jevišti komedii plnou přestřelek, nevyřízených účtů a černého humoru. A čím je právě humor Jonase Jonassona režiséru Mikoláši Tycovi tak blízký? „Právě tím, jak Jonas vnímá své postavy jako skutečné chybující lidi. Jeho humor odpovídá běžným lidským nedorozuměním a přešlapům. Akorát si umí k tomu všemu vybrat úžasné situace. Zabiják, který se chce napravit a páchat pouze dobro, zvěstovat pravdu o Ježíšovi… To je perfektní zápletka.” Když se společně spřáhnou polepšený zabiják, ateistická farářka a bezprizorní recepční, jak to může dopadnout? To se dozvíte už 19. září v 19.00 na jevišti Jihočeského divadla.

„Zabiják“ se odehrává i v posteli

Vyhlášení Jihočeské Thálie

Kvůli výjimečné situaci s koronavirem se na jaře spolu s ostatními akcemi zrušil i slavnostní večer Jihočeské Thálie. Nechtěli jsme však naše diváky o tradiční předávání cen za nejlepší výkony roku v Jihočeském divadle ochudit. A tak letos na podzim ocení divadelní soubory v rámci svých představení ty nejlepší ženské a mužské role v roce 2019.

Ceremoniál bude tentokrát navázán na 4 večery. První předávání cen Jihočeské Thálie si přichystá činohra. Už tuto sobotu se při premiéře inscenace „Zabiják Anders“ dozvíte, kdo se stal nejlepším hercem a herečkou za rok 2019 i jaká činoherní inscenace sklidila mezi diváky největší ohlas. V rámci večera se bude předávat také cena Českého rozhlasu za rozhlasové herectví. Nejlepší operní výkony oceníme 26. září na představení inscenace „Tajemství“. Ve stejný den nás čeká vyhlášení cen pro Malé divadlo před začátkem premiéry netradiční pohádky „Karkulka vrací úder“.

A předávání Jihočeských Thálií 2019 završí baletní soubor v rámci tanečního večera „3+1“ 13. listopadu.

Nominace Jihočeská Thálie 2019

Činohra – ženy:

Natália Drabiščáková / za roli Ernesta Romy – „Zadržitelný vzestup Artura Uie“

Helena Dvořáková / za roli Emmi Rothnerové – „Dobrý proti severáku“

Kamila Janovičová / za roli Hany – „Rybí krev“

Činohra – muži:

Tomáš Kobr / za roli Artura Uie – „Zadržitelný vzestup Artura Uie“

Dan Kranich / za role Průvodce a Mladého Dogsborougha – „Zadržitelný vzestup Artura Uie“

Pavel Oubram / za roli Lea Leikeho – „Dobrý proti severáku“

Malé divadlo – ženy:

Eliška Boušková / „Útěk do Egypta přes Království české“ a „Nuda“

Denisa Posekaná / „Útěk do Egypta přes Království české“ a „Návod k přežití zombie apokalypsy“

Lucie Valenová / „Dělej sdílej“

Malé divadlo – muži:

František Hnilička / „Nuda“ a „CampQ“

Martin Holzknecht / „Útěk do Egypta přes Království české“ a „CampQ“

Vít Piskala / Nuda a Útěk do Egypta přes Království české

Opera – ženy:

Michaela Gemrotová / za titulní roli Evity – „Evita“

Lucie Kašpárková / za roli Milady – „Dalibor“

Lenka Pavlovič / za roli Jitky – „Dalibor“

Opera – muži:

Aleš Briscein / za titulní roli Dalibora – „Dalibor“

Josef Moravec / za titulní roli Dalibora – „Dalibor“

Lukáš Randák / za roli Che – „Evita“

Balet – ženy:

Petronela Bogdan / za roli soudružky Pilné – „Inscenační porada“

Rosa Maria Pace / za roli Růženky (Aurory) – „Šípková Růženka“

Eleonora Romano / za roli Cituplné robotky – „Inscenační porada“

Balet – muži:

Béla Kéri Nagy / za role Hraběte, režiséra a pana Vajíčka – „Inscenační porada“

Sebastiano Mazzia / za role prince Desiré a Modrého ptáka – „Šípková Růženka“

Zdeněk Mládek / za roli Carrabosse – „Šípková Růženka“

Zdeněk Velen v titulní roli „Zabijáka Andrese“

Foto: archiv Jihočeského divadla a Alexandr Hudeček

Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Konečně naživo!«

Moravská filharmonie zahraje ve čtvrtek 18. 6. živě na olomouckém Horním náměstí

Konečně naživo!“ – takový název nese open-air koncert Moravské filharmonie Olomouc. Ta se jím, pod taktovkou šéfdirigenta Jakuba Kleckera, vrací v plné síle před olomoucké publikum. Koncert se uskuteční na Horním náměstí ve čtvrtek 18. června od 19.00 hodin a bude volně přístupný. Milovníci hudby a návštěvníci města se mohou těšit na ryze český program: slavnostní pochod „V nový život“ Josefa Suka, „Vyšehrad“ a „Vltavu“ z cyklu symfonických básní „Má vlast“ Bedřicha Smetany a II. a IV. větu z „Novosvětské symfonie“ Antonína Dvořáka. Koncertem pro širokou veřejnost orchestr současně oslaví 75. výročí svého založení.

První koncert Moravské filharmonie (tehdy ještě pod názvem Městský symfonický orchestr) se konal téměř přesně před 75 lety. „Jako úplně první skladba nově založeného orchestru zazněla 26. května 1945 Smetanova ,Má vlast´, cyklus symfonických básní inspirovaný českými pověstmi a krajinou,“ uvádí Jonáš Harman, ředitel Moravské filharmonie Olomouc. A dodává,Proto jsme ji v programu koncertu, kterým oslavujeme jubileum Moravské filharmonie a zároveň se po vynucené pauze vracíme zpět před naše publikum, nemohli opomenout.“ Posluchači tak příští čtvrtek uslyší známé tóny „Vyšehradu“ a „Vltavy“.

Významným dílem české národní hudby je rovněž slavnostní pochod „V nový život“ Josefa Suka. Ten skladatel zkomponoval v roce 1919 v reakci na politické události a společenské změny související se vznikem Československa. Tímto Sukovým pochodem mimo jiné zahájil na začátku letošní abonentní sezony nový šéfdirigent Moravské filharmonie Jakub Klecker své působení na tomto postu.

Open-air koncert pak bude zakončen II. a IV. větou ze „Symfonie č. 9 e moll“ „Z Nového světa“ od Antonína Dvořáka. Ve světovém kontextu nejpopulárnější Dvořákovo dílo vzniklo ve Spojených státech amerických, kde skladatel po dobu tří školních roků zastával post ředitele konzervatoře. V této symfonii zužitkoval své dojmy z nového prostředí. Současně v ní však rezonuje i nostalgická touha po české domovině.

Dvořákova díla byla vždy nedílnou součástí dramaturgických plánů Moravské filharmonie – a jeho skladby budou návštěvníky koncertů provázet i v průběhu jubilejní 75. sezóny.

Horní náměstí v Olomouci

Program koncertu:

Josef Suk: „V nový život op. 35c“, slavnostní pochod

Bedřich Smetana: „Má vlast“ (cyklus symfonických básní): „Vyšehrad“, „Vltava“

Antonín Dvořák: „Symfonie číslo 9 e moll op. 95“

„Z Nového světa“: „II. Largo“, „IV. Allegro con fuoco“

Více informací o Moravské filharmonii Olomouc:

Moravská filharmonie Olomouc patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény. Za dobu své existence si Moravská filharmonie Olomouc vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár. Věnuje se především klasickému symfonickému repertoáru, propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu. O tom svědčí uvedení více než 250 novinek. Moravská filharmonie Olomouc má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Především je ale kulturní institucí, která se zásadní měrou podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci a okolí. Pořádá festivaly „Dvořákova Olomouc“ a „Mezinárodní varhanní festival Olomouc“. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé posluchače.

Foto: archiv MFO

Andrea Pitronová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN