Štítek: božena němcová

Dobový příběh o lásce a zabíjení z Prahy konce 19. století, živou hudbu smyčcového tria, výraznou scénografii, výpravnými kostýmy, a především tragickou hrdinku. Ta se ke štěstí a svobodě vydala za cenu hrdelního zločinu, to vše slibuje drama „Lady Macbeth z Újezdu“ autora a režiséra Davida Jařaba. Premiéra hry, nabízející pohled na dobové postavení žen, které se promítá i do dnešní společnosti, bude 29. února ve Velkém sále Švandova divadla. V Jařabově adaptaci novely Nikolaje Leskova ztvární titulní roli herečka Natálie Řehořová. Předlohu inspiroval skutečný kriminální případ: zločinu se tehdy dopustila žena, která se vzepřela svému údělu.

„Lady Macbeth Mcenského újezdu“ ruského autora Nikolaje Leskova na jevištích proslavila už stejnojmenná opera Dmitrije Šostakoviče. Činoherní adaptace Davida Jařaba nabízí divákům příběh s milostnou a kriminální zápletkou z dob, kdy se dnešní Štefánikova ulice ještě jmenovala Kinská a kdy ženy byly téměř bezprávným majetkem v rukou svých mužů. Právě v 19. století – v časech prvních pokusů o ženskou emancipaci – totiž původní autor vidí kořeny současného, mnohdy stále problematického postavení dnešních žen.

„Ženy z té doby byly v podstatě majetkem manžela a otrokyněmi konvencí. Kateřina je navíc žena, pocházející z jiné sociální vrstvy, v novém postavení nemá žádné původní přátele a její partnerský vztah je zcela disfunkční. Touha po naplnění a lásce je u ní proto naprosto přirozená a pochopitelná. To, že se rozhodne svou klec prorazit i za cenu vraždy, je možné vnímat také jako projev odstraňování nespravedlivého systému, který ji utiskuje,“ říká autor, režisér a scénograf hry David Jařab. Příběh hrdinky jeho adaptace tak připomíná hořké dopisy Boženy Němcové nebo Magdaleny Dobromily Rettigové. Také ony po svatbě uvízly v nešťastném manželství, které pro ně vedle citové a duševní prázdnoty představovalo i společenskou a ekonomickou past.

Kateřinu Hildebrantovou hraje Natálie Řehořová. „Kateřina má mnoho poloh: od děvčete, co ke štěstí přišlo trošku náhodou, po dospělou ženu, co miluje, až to bolí, až po chladnou vraždící bestii na hranici schizofrenie,“ uvádí herečka. Milence Johanna hraje hostující Matěj Nechvátal, tchána ztělesňuje Luboš Veselý, manžela Tomáš Petřík. Služebné ztvárňují Marie Štípková a Denisa Barešová. V roli Adama, jehož postava spojuje dávné události s dneškem, se střídají hostující Oskar Hes s Markem Frňkou.

Předností inscenace bude rovněž výrazná Jařabova scénografie, výpravné kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové a živá autorská hudba Jakuba Kudláče. Svůj význam získává i umístění příběhu na pražský Újezd, vzdálený jen několik stovek kroků od Švandova divadla. Ukotvení místa událostí dodává hře konkrétní rozměr, propojuje ho se současností a otevírá prostor imaginaci: „Každý, kdo bude po odchodu z divadla ještě chvíli žít tím, co tam viděl, se ocitne v blízkosti míst, kde se tento příběh mohl před sto dvaceti lety odehrát a sváže si ho s nimi. Málokdy si uvědomujeme, že každá ulice, dům nebo byt stále nesou stopy lidí, kteří tam žili před námi. Otisky jejich minulých skutků a tužeb tak zůstávají kolem nás a v nás,“ uzavírá David Jařab.

Premiéra bude v sobotu 29. února 2020 ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší reprízy jsou na programu 2. a 16. března.

Více informací na stránkách: www.svandovodivadlo.cz

Foto: Alena Hrbková

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN