DAVID GRÁNSKÝ se zamiloval do VLADIMÍRA POLÍVKY!

Souboj divadel Praha vyhrál jednoznačně český humor

V pátek 15. března 2019 proběhl závěrečný galavečer Roztančeného jeviště – Souboj divadel Praha, tedy autorského projektu Terezy Řípové a Martina Šimka. Diváci zhlédli opravdu skvělou show, vtipné taneční scénky, radost a dobrá nálada tryskala z každičkého pohybu, kostýmy byly vtipné i slušivé a nálada ve Švandově divadle fantastická.

Večer zahájili svým vystoupením Miroslav Hrabě a Zuzana Šťastná, která říká: „Jsem šťastná, že zahajuji večer, je to jedinečná příležitost být první!“

Adéla Gondíková po svém výkonu řekla: „Tančilo se mi perfektně. Co Vy na to?“

Večerem provázeli Tereza Kostková, která k tanečním soutěžím neodmyslitelně patří, s moderátorem Petrem Hříbalem.

V porotě zasedli např. vítěz loňského ročníku, David Gránský, který symbolicky předal cenu letošnímu vítězi, Veronika Arichteva, soutěžící na podzim 2018 ve StarDance (taneční partner Michal Necpál), zpěvák Pavel Callta, hokejista Ondřej Pavelec a další osobnosti.

Na konci večera byl vydražen Kalendář nazvaný ‚Síla ženské křehkosti‘, ve kterém tanečnice a herečky zapózovaly a výtěžek z prodeje půjde na pomoc obětem domácího násilí. Cena kalendáře se nakonec vyšplhala až na nečekaných 24 000,- Kč.

Diváci rovněž hlasovali (skutečný košík s hlasovacími lístky, žádná elektronika) a rozhodovali tak o vítězi večera. Protože největším bavičem byl Vladimír Polívka a jeho komediální talent ocenil i David Gránský, měl své vítězství v soutěži jasné, český divák opravdu miluje humor.

Však David Gránský pronesl: „Zamiloval jsem se do Vladimíra Polívky! Je skvělý komediant a navíc skvěle odtančil!“

Ale i u jiných párů, například Ivany Chýlkové s Františkem Kopeckým, jsem zaznamenala hurónský smích, který otřásal sálem.

Nezbývá než dodat, že letos všichni sršeli optimismem, energií, dobrou náladou, sál tu a tam doslova burácel smíchy. Domnívám se, že Tereza s Martinem připravili divákům krásný umělecký zážitek.

Gratulujeme!

Páry nakonec nastoupily v tomto složení:

Adéla Gondíková + Martin Šimek

Berenika Kohoutová + Jakub Necpál – třetí místo Souboje divadel Praha

Ivana Chýlková + František Kopecký

Sara Sandeva + Adam Havel – druhé místo Souboje divadel Praha

Karel Heřmánek ml. + Tereza Řípová

Petr Pecha + Petra Stehnová

Miroslav Hrabě + Zuzana Šťastná

Vladimír Polívka + Dita Tuháčková – vítěz letošního Souboje divadel Praha

Tedy ještě jednou:

Letošní vítězové:

Vladimír Polívka + Dita Tuháčková

Sara Sandeva + Adam Havel

Berenika Kohoutová + Jakub Necpál

Gratulujeme!

Zeptali jsme se ….

Martin Šimek a Tereza Řípová, organizátoři Roztančeného jeviště – Souboj divadel Praha 2019

Jaké změny provázely letošní ročník Souboje divadel Praha?

Tereza: „Tak nejdříve mého tanečního partnera Honzu Hájka vystřídal Karel Heřmánek ml., ale nakonec jsem za tu změnu byla ráda, protože jsme si užili ‚strašně moc srandy‘, tréninky byly skvělé, myslím si, že je to navíc skvělý tanečník. Proběhla i změna v moderátorovi večera, místo Libora Boučka nastoupil Petr Hříbal a jsme mu vděčni.“

Martin: „Což o to, Honza Hájek dostal nabídku na natáčení, to se stane, co je ale vtipnější – s Petrou Stehnovou měl původně tančit Pepa Polášek za Divadlo na Fidlovačce, ale on si asi tak den po tiskovce zlomil ruku a léčení bylo zdlouhavé … Takže proběhla výměna a nastoupil Petr Pecha. To je velká muzikálová star, takže i tady jsme byli potěšeni. Hovoříme-li ale o novinkách, vzhledem k tomu, že minulý rok jsme celé divadlo vyprodali, nabídli jsme divákům, kteří se nedostali na letošní galavečer, tzv. generálku, tedy taneční předvečer. A divadlo bylo plné také. Potěšilo nás, že jsme naplnili prostory Švandova divadla po dva večery po sobě! Během galavečera se jen navíc vyhlásili vítězové soutěže.“

Jak probíhaly letošní tréninky ?

Tereza: „Tentokrát se sešla opravdu talentovaná skupina účastníků. Úroveň soutěže se tím zase posune výš. Pro diváka bude určitě letošní taneční výkon zajímavější. I minulé ročníky byly silné, ale měli jsme celkově více tréninků než letos.“

Čím to je? Náhoda? Nebo se všeobecně více tančí?

Martin: „Spíše náhoda, prostě se to tak sešlo.“

Tereza: „Jsou šikovní,no“.

V čem byli herci nejvíce nespokojeni sami se sebou?

Martin: „Na každém tréninku slyšíte to samé: ‚Ale prosím Vás já se doprava nemůžu točit, nemám rozsahy, nechci dělat to a to‘, taková omezení si herci dávají, nakonec je ale vůbec nemají. Jde spíše o to, co každému člověku vyhovuje a nevyhovuje a dále je to už na tanečníkovi , jak se s hercem dohodne, aby show vypadala co nejlépe a ukázala určité kvality. Také se setkáváme s velikou sebekritikou. Nejhorší je u dam. Všechny si přijdou velmi tlusté, staré, i když je jim dvacet let, žádná nechce latinskoamerické šaty, protože odhaluje moc. „Ale jim tak velice sluší!“, dodává Tereza. Myslím, že i podle fotek diváci zjistí, že žádná dáma se nemusí stydět za svoji krásnou postavu, zakončuje Martin.“

Vy vlastně coby pořadatelé ale také soutěžíte a jdete tedy proti sobě. Chcete vyhrát?

Tereza: „My jsme především pořadatelé projektu, takže tu samotnou soutěž tak neprožíváme, ale samozřejmě, že také chceme vyhrát, nechceme vyloženě prohrát. Cílem projektu je soutěž, kromě toho, že je to divadelní akce, která ukazuje tanec v příběhové, tedy vyprávěcí podobě. A to je na tom to pěkné. Tanečníci jsou na to zvyklí, ale herci až postupně získají ‚soutěžního ducha‘ a všichni chtějí ukázat nejlepší show, zkrátka vydat to nejlepší ze sebe“.

A co vy dva? Škádlíte se mezi sebou, kdo vyhraje?

Tereza: „Samozřejmě, srandu si děláme. Ale skutečná rivalita to není, o tom není ani řeč. Od počátku projektu si vzájemně přejeme a doplňujeme se. Každý z nás přináší něco a kriticky sledujeme všechna čísla. Tady není rivalita a touha po vítězství vůbec na místě.“

A jak byste letošní show celkově zhodnotili?

Martin: „Všechna show jsou tento rok osobitá, každé má jistý příběh, vyjadřuje něco, co je buď vtipné nebo smutné“.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdaru v dalším roce!

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Facebook

MICHAL a MICHAELA coby manželé podle BERGMANA

Jeden z nejupřímnějších milostných příběhů 20. století ve Švandově divadle

Scény z manželského života, divadelní hru podle slavného filmu režiséra Ingmara Bergmana, uvádí s Michalem Dlouhým a Michaelou Badinkovou v pražské premiéře Švandovo divadlo. „Jeden z nejupřímnějších milostných příběhů 20. století“, jak zní podtitul inscenace, se zde v režii Vladimíra Strniska poprvé představí 12. března, nejbližší reprízy jsou na programu 30. března a 30. dubna.

Univerzitní vědec Johan (Michal Dlouhý) se svou ženou, právničkou Marianne (Michaela Badinková), tvoří dokonalý pár s nadějnou budoucností. Prvotní okouzlení však pomalu semílá každodennost a tenká skořápka po letech soužití puká. Zprvu drobné neshody a sílící vzájemná nevraživost směřují k divokému střetu…

„Hra je skvěle napsaná a představa, že se režie tohoto skvostného textu chopí Vladimír Strnisko, mou partnerku bude hrát Míša Badinková a doprovodí nás jedineční kolegové – Bára Lukešová, Kamil Halbich a Vasil Fridrich – byla natolik lákavá, že by účast odmítl jen blázen,“ říká Michal Dlouhý, který ve strhujícím dramatu o proměnách jednoho manželství vystoupí v roli něžného i krutého Johana. A dodává, že díky domluvě s Danielem Hrbkem, ředitelem Švandova divadla, se budou Scény z manželského života v Praze pravidelně uvádět právě u Švandů, kde je coby stálý host „doma“.

Právě na výkony známých hereckých osobností sází i zkušená režie Vladimíra Strniska: v úloze Johanovy ženy Marianne uvidíme Michaelu Badinkovou, jako Peter se představí Kamil Halbich (alternovaný Vasilem Fridrichem), Katarinu a Paní Jacobsovou hraje Barbara Lukešová. Podmanivý hlas novinářky Palmové, jenž v inscenaci promlouvá ze záznamu, patří Simoně Stašové: právě ona Mic hala Dlouhého na výtečný text vhodný pro divadelní ztvárnění upozornila. Autorem hudby k představení je Ota Balage.

O své roli Michal Dlouhý říká: „Hraji manžela, který má milenku a zjistí – jako to ve většině podobných případů bývá – že jeho první žena, je ta, kterou opravdu miluje a od které se nedokáže ve svém životě odpojit. Já měl zatím to štěstí, že takhle vypjaté scény ve svém životě opravdu neprožívám. V této hře je ale spousta situací, které zažíváme dnes a denně všichni, a to je myslím i největší devíza tohoto představení.“

A jestli on sám vezme na představení i svou ženu? „Má žena samozřejmě přijde hned na premiéru! Je vždy přítomna u všech mých premiér. Nebýt jí, tak ani žádné premiéry nejsou! ONA je pilířem všech mých rolí,“ zdůrazňuje Michal Dlouhý.

Víte, že…?

Scény z manželského života známé především jako celovečerní film napsal Ingmar Bergman původně jako šestidílný televizní seriál. Ten měl obrovský divácký úspěch, jeho následkem však ve švédské populaci citelně stoupla rozvodovost. I ti, kdo dlouho čekali a váhali, se po jeho shlédnutí konečně „rozhoupali“ a rozhodli se svou situaci řešit. Režiséra, který je k tomu inspiroval, si ovšem mnozí diváci pletli s manželskou poradnou: volali mu a chtěli se s ním o svých soukromých problémech radit, takže mu nakonec nezbylo, než si nechat změnit telefonní číslo.

Mnohé filmy Ingmara Bergmana lákaly k jevištnímu zpracování a do svého repertoáru je zařadila divadla na celém světě. Kromě Scén z manželského života (v české premiéře uvedených v roce 1998 v Divadle na Vinohradech) se tak i u nás hrály či se stále hrají například Šepoty a výkřiky, Po zkoušce, Nevěra, Soukromé rozhovory, Fanny a Alexandr či Sarabanda. V posledně jmenovaném titulu se Bergman k postavám Johana a Mariany vrátil, aby se znovu setkali a ohlédli se za vším, čím spolu i bez sebe prošli. Hru inspirovanou Bergmanovými filmy uvedlo nedávno například i Divadlo Na zábradlí pod názvem Persony.

Ingmar Bergman: Scény z manželského života

Osoby a obsazení:

Marianna Michaela Badinková
Johan Michal Dlouhý
Peter Kamil Halbich / Vasil Fridrich
Katarina a paní Jacobsová Barbara Lukešová
Paní Palmová, novinářka (hlas ze záznamu) Simona Stašová

Režie Vladimír Strnisko

Překlad Zbyněk Černík
Úprava Vladimír Strnisko
Kostýmy Michaela Červenková
Scéna Adam Pitra
Hudba Ota Balage

www.svandovodivadlo.cz

Délka představení s přestávkou cca 2 hodiny 10 minut

Premiéra: 12. března 2019 ve Švandově divadle,

další reprízy: 30. března a 30. dubna 2019

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Facebook

Hladová země poblíž Hladové zdi

Záhadná, temná i vtipná hra v Praze na Smíchově. Ve Švandově divadle, jenom kousek od Petřína, který dělí Hladová zeď.

„Mysteriózní hra mladého českého autora o generaci, která si vykopala vlastní budoucnost.“ Právě s tímto podtitulem připravují v pražském Švandově divadle novou inscenaci Hladová země, jejíž premiéra bude 2. března ve Velkém sále. Původní hra dramatika Davida Košťáka (*1991) vznikla přímo pro smíchovskou scénu a její herce. Režisérem je Štěpán Pácl, tvůrce známý výraznou obrazivostí a smyslem pro detail.

Hladová země má být mysteriózním dramatem s prvky thrilleru i tragikomedie. Vypráví o lidech z důlního města, kteří si v touze po nekonečné hojnosti a bezpracném životě nechali podrýt základy svých domů. A své obavy, sny a někdy i své zločiny raději zasunuli kamsi dospod. Jenže nic netrvá věčně, ani oblíbené slavení v místní hospodě. Do města přichází podivný cizinec a z hlubin vyrabované země je slyšet hřmění…

S láskou a beze strachu

„V Košťákově hře je cosi mýtického a živelného. Je v ní cosi záhadného ze skotských detektivek Petera Maye, cosi temného ze skandinávských legend a cosi česky vtipného,“říká o chystané novince režisér Štěpán Pácl, v současnosti kmenový režisér Národního divadla Brno. „Vzniká nový příběh, kde v dunění země volá lidský hlas po lásce. Vyslyší ho ti na povrchu? Nebo se odváží sestoupit dolů, do nitra země zjistit, co zemi schází?,“ naznačuje režisér.

Podle něj jsou hlavními tématem inscenace necitlivost a touha po lásce. „Protože kde není láska, tam je místo pro strach. Inscenaci proto tvoříme tak, aby byla citlivá, plná lásky a beze strachu,“ vysvětluje Štěpán Pácl, který v Hladové zemi pracoval s téměř celým souborem Švandova divadla.

Rovnocenné herecké příležitosti tu tak dostali Andrea Buršová (Markéta), David Punčochář (Starosta), Tomáš Petřík (Richard), Denisa Barešová (v alternaci s Martinou Krátkou v roli Štěpánky), Luboš Veselý (Pavel), Marie Štípková (Lída), Bohdana Pavlíková (Barbora), Petr Buchta (Láďa) a jako host vystoupí Samuel Toman.

V inscenaci se objeví i budoucí posila hereckého ansámblu Filip Březina v úloze Jakuba. Mladý herec známý například z filmu Zlatý podraz nebo televizní trilogie Zahradnictví, o své postavě říká: „Jakub je odstrkovaný jedinec, kterého společnost nebere v potaz. Důvod je prostý a povrchní: v řeči tak trochu zadrhává. Ale jak to tak bývá, je to jedna z nejlaskavějších postav hry, na úkor handicapu to ale nikdo nevidí.“

Člověk bez kořenů, v poryvech větru

“Jako dítě jsem měl strach z neznáma, které se skrývalo pod postelí,“ uvádí autor hry David Košťák. „Tenhle strach ve mně v různých formách přetrvává a přetavuje se i do hry – strach z věcí, jež se noří z minulosti, strach z prázdných míst, které zůstávají tam, odkud bereme,“ uvádí Košťák, pro něhož byl prvním impulsem k napsání hry příběh švédského důlního města Kiruna: město prosperovalo až do chvíle, kdy tamější průmysl narušil statiku budov a všichni obyvatelé museli být evakuováni.

„Jinak jde ale o čirou fikci s výraznými prvky nadpřirozena a vedle obrazu města mě nejvíc inspirovala naše současnost: třeba výrazné osobnosti ve vedení státu, které si nejsou schopny přiznat, že cesta, po níž nás ženou, je slepá, nebo zánik věcí, jemuž všichni jen nečinně přihlížejí,“ vysvětluje David Košťák.

Podle něj je Hladová země především o tom, čím se člověk liší od stromu. „To, co je pod povrchem a nad ním, máme tendenci oddělovat, takže ztrácíme svoje kořeny a hroutíme se při prvním poryvu větru,” míní autor, který do Švandova divadla od této sezóny nastoupil i jako kmenový dramaturg. Už v roce 2017 tu ale měla ve Studiu premiéru jeho hra Srdce patří za mříže; v příběhu o tom, jak snadné je v dnešní době ztratit lidské srdce, David Košťák důmyslně zachytil téma transplantační turistiky v Číně a také nebezpečí z příklonu k této velmoci.

Drahá pohoda, nesmlouvavé cembalo

Podle dramaturgyně hry Martiny Kinské je Hladová země mimo jiné působivým obrazem společnosti, která si zvykla žít na dluh a na úkor budoucích generací. „V téhle souvislosti se vynořuje i téma zamlčování nepříjemného, nevidění možných rizik, stejně jako vytěsnění a falešný výklad nepohodlné minulosti. Vše se děje pro blahobyt a pro bytí v iluzi ideálu a pohody za každou cenu,“ shrnuje Martina Kinská.

Tvůrčí tým doplňuje Jana Kahounová jako autorka jednoduché, ale důmyslně navržené scény, v níž se z předmětů stávají znaky umožňující pracovat s fantazií diváků. Návrhářka kostýmů Alena Dziarnovich se inspirovala komunitou jako jednotným organismem městečka a také případem charismatického pastora Jima Jonese, který v roce 1978 více než devíti stům členům své sekty nařídil hromadnou sebevraždu.

Sugestivnost scén podtrhuje zvukový plán a hudba Jakuba Kudláče, živě zahraná cembalisty Jiřinou Dvořákovou a Filipem Dvořákem. „Cembalo, zvláště ve svých molových polohách, má v sobě jakousi emotivní nesmlouvavost, která jako by vyjadřovala, že některé věci platí a vždy platit budou, jakkoli je někdo popírá,“ je přesvědčen režisér Štěpán Pácl.

Košťákova Hladová země je tak dalším z dramatických textů, které vznikly přímo na popud Švandova divadla – scény, jež v posledních letech usiluje o vytváření původních autorských divadelních her. K nim patří například Lámání chleba Josefa Holcmana, Pohřeb až zítra Natálie Kocábové či Trollové mezi námi Barbory Hančilové.

Toto představení si zaslouží diváckou pozornost.

Světová premiéra novinky od jednoho z nejvýraznějších současných mladých českých dramatiků je naplánována na sobotu 2. března ve Velkém sále, nejbližší reprízy jsou na programu 4. a 22. března.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Facebook

DARIA KLIMENTOVÁ na pódiu ŠVANDOVA DIVADLA!

Neváhejte a zajistěte si včas vstupenky na hvězdu českého baletního nebe!

Únorovým hostem pravidelné talkshow Scénické rozhovory ve Švandově divadle v Praze 5, na Smíchově, bude primabalerína, taneční pedagožka a fotografka Daria Klimentová. Těšit se na ni můžete v úterý 19. února od sedmé hodiny večerní!

Daria Klimentová na archivním snímku Evy Smolíkové s Jiřím Vejvodou (bývalým manželem operní pěvkyně Dagmar Peckové)

Od roku 1991 do roku 2014 působila ve všech angažmá jako primabalerína, ať už to bylo v městském baletním souboru Kapského města, ve Skotském baletu nebo v angažmá Anglického národního baletu. V současné době Daria Klimentová vyučuje klasický balet na Royal Ballet School při Royal Opera House v Londýně.

Hlavním tématem večera bude samozřejmě balet, ale otázky se také stočí k fotografování a dalším zajímavým tématům. Ptát se spolu s diváky bude jako vždy David Hrbek.

Kde: Švandovo divadlo na Smíchově, Štefánikova 57, Praha 5

Kdy: 19. 2. 2019 v 19.00

Foto: Eva Smolíková a archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

Facebook

Sara Sandeva a Adam Havel se připravují na finále ve Švandově divadle

Pozor! Pozor!! Pozor!!! První video-ochutnávka nového ročníku populární herecké taneční soutěže „Souboj divadel Praha II.” je tady. Reprezentanti Divadla v Rytířské. Rezervujte si lístky na finálový večer včas!

Vážení čtenáři, představujeme vám první soutěžní pár II. pražského ročníku našeho projektu „Roztančené jeviště souboj divadel Praha II.“, který tvoří herečka Sara Sandeva a tanečník Adam Havel.

Oba reprezentují Divadlo v Rytířské. Tomuto páru byly na tiskové konferenci vylosovány následující dva tance: energický jive a nedbale ladný slowfox. Níže Vám zasíláme odkaz na sestřih z tréninků tohoto páru, který zároveň slouží jako podklad pro tipovací soutěž.

Tato anketa je spuštěna na webu: www.roztancenedivadlo.cz. Každé příští pondělí a středu se tak můžete těšit na zveřejnění dalších soutěžících včetně krátkého sestřihu z jejich tréninků. Děkujeme za sdílení videa i s odkazem na tipovací soutěž

A tímto všem nabízíme lístky lístků alespoň na generální večer 14. 3. 2019, protože na finální večer jsou již lístky zcela vyprodané.

https://www.instagram.com/roztancened…

Adéla Zdobinská

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Facebook

HLADOVÁ ZEMĚ na Smíchově

Světová premiéra bude v březnu. Ve Švandově divadle uvedou „Hladovou zemi“, hru záhadnou, temnou i zároveň velmi vtipnou!

Mysteriózní hra mladého českého autora o generaci, která si vykopala vlastní budoucnost. Právě s tímto podtitulem připravují v pražském Švandově divadle novou inscenaci „Hladová země”. Původní hra dramatika Davida Košťáka (*1991) vznikla přímo pro smíchovskou scénu a její herce. Režisérem je Štěpán Pácl, tvůrce známý výraznou obrazivostí a smyslem pro detail. Hrají Andrea Buršová, David Punčochář, Tomáš Petřík, Denisa Barešová (v alternaci s Martinou Krátkou), Luboš Veselý, Marie Štípková, Bohdana Pavlíková a Petr Buchta. V inscenaci se objeví i čerstvá posila hereckého souboru Filip Březina, jako host vystoupí Samuel Toman. Premiéra bude 2. března ve Velkém sále Švandova divadla.

Hladová země má být dramatem s prvky tragikomedie. Vypráví o lidech z důlního města, kteří si v touze po nekonečné hojnosti a bezpracném životě nechali podrýt základy svých domů. A své obavy, sny a někdy i své zločiny raději zasunuli kamsi dospod. Jenže nic netrvá věčně, ani oblíbené slavení v místní hospodě. Do města přichází podivný cizinec a z hlubin vyrabované země je slyšet hřmění…

„Hladová země je jako obraz lidské duše bez lásky,“ říká o chystané novince režisér Štěpán Pácl, v současnosti kmenový režisér ND Brno. „V Košťákově hře je cosi mýtického a živelného. Je v ní cosi záhadného ze skotských detektivek Petera Maye, cosi temného ze skandinávských legend a cosi česky vtipného. Vzniká nový příběh, kde v dunění země volá lidský hlas po lásce. Vyslyší ho ti na povrchu? Nebo se odváží sestoupit dolů, do nitra země zjistit, co zemi schází?,“ naznačuje režisér.

Strach z míst, odkud bereme

Autor hry David Košták k tomu uvádí: “Jako dítě jsem měl strach z neznáma, které se skrývalo pod postelí. Tenhle strach ve mně v různých formách přetrvává a přetavuje se i do hry – strach z věcí, jež se noří z minulosti, strach z prázdných míst, které zůstávají tam, odkud bereme…“ Podle něj je „Hladová země” především o tom, čím se člověk liší od stromu. „To, co je pod povrchem a nad ním, máme tendenci oddělovat, takže ztrácíme svoje kořeny a hroutíme se při prvním poryvu větru,” míní autor, který do Švandova divadla nyní nově nastoupil i jako dramaturg. Už v roce 2017 tu ale měla ve Studiu premiéru jeho hra „Srdce patří za mříže”; v příběhu o tom, jak snadné je v dnešní době ztratit lidské srdce, David Košťák důmyslně zachytil téma transplantační turistiky v Číně a také nebezpečí z příklonu k této velmoci.

Režisér Štěpán Pácl s autorem Davidem Košťákem

Podle dramaturgyně hry Martiny Kinské je Hladová země mimo jiné působivým obrazem společnosti, která si zvykla žít na dluh a na úkor budoucích generací. „V téhle souvislosti se vynořuje i téma zamlčování nepříjemného, nevidění možných rizik, stejně jako vytěsnění a falešný výklad nepohodlné minulosti. Vše se děje pro blahobyt a pro bytí v iluzi ideálu a pohody za každou cenu,“ shrnuje Martina Kinská.

Košťákova „Hladová země” je tak dalším z dramatických textů, které vznikly přímo na popud Švandova divadla – scény, jež v posledních letech usiluje o vytváření původních autorských divadelních her. K nim patří například „Lámání chleba“ Josefa Holcmana, „Pohřeb až zítra“ Natálie Kocábové či „Trollové mezi námi“ Barbory Hančilové.

Foto: Michal Hančovský

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Facebook

Jubilejně za účasti režisérské hvězdy!

První letošní únorový den a první únorový pátek proběhne ve Švandově divadle pozoruhodná událost. Nenechte si ji ujít!

Průkopník negativního myšlení Bård Breien bude opět v Praze! Už 150. reprízu bude mít v pátek 1. února v pražském Švandově divadle komedie Kurz negativního myšlení v režii Daniela Hrbka. Dorazí na ni i Bård Breien, norský režisér a autor stejnojmenného filmu, který u Švandů už před devíti lety adaptovali do podoby populárního divadelního představení. A tato černá komedie s Michalem Dlouhým v roli nerudného vozíčkáře Geirra tu stále patří k nejoblíbenějším titulům.

Bård Breien s ředitelem Švandova divadla a režisérem jevištní adaptace Danielem Hrbkem (foto archiv divadla(

Uvádění severských titulů má ve Švandově divadle dlouhou tradici. K diváckým hitům tu patří i divadelní přepis filmu Kdo je tady ředitel? dánského režiséra Larse von Triera, který se dočkal už více než tří set padesáti repríz a v dubnu letošního roku oslaví už deset let od své premiéry. Smíchovská scéna založená v roce 1881 je známá i průkopnickým uváděním dramat Henrika Ibsena, na která tu diváci chodili už od roku 1900.

Foto: Alena Hrbková a archiv divadla

Magdaléna Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Facebook

Švandovo divadlo má nového uměleckého šéfa

Švandovo divadlo umělecky povede Martin Františák

Novým uměleckým šéfem Švandova divadla se od ledna 2019 stává významný český režisér, dramatik a básník Martin Františák. V téže funkci působil nejprve v brněnském divadle Polárka a v ostravském Divadle Petra Bezruče. Poté byl uměleckým šéfem činohry Národního divadla Brno, kterou dovedl k mnoha výrazným výkonům a oceněním. Ve Švandově divadle střídá Doda Gombára, který smícho vskou scénu umělecky řídil od roku 2010. A přebírá ji ve výborné kondici: divadlu v posledních letech stále stoupá návštěvnost. Ta v roce 2017 dosáhla skoro 92 % a v roce 2018 už téměř 96 %.

„Příběh, herci, vyprávění, napětí a cesta – to jsou ve zkratce pojmy, které mě zajímají a chci je ve Švandově divadle rozvíjet,“ říká Martin Františák, zkušený divadelník a také uznávaný umělecký manager. Svou úlohu vidí jasně: „Umělecký šéf je v divadle proto, aby se staral o hru. Vybírá hru, pečuje o hráče, navrhuje trenéry a celý doprovodný tým, který herce v průběhu vzniku inscenace masíruje. A to vše z jediného důvodu: pro touhu najít radost ze hry a přenášet ji na diváky. A to i v těch nejkrutějších možnostech, která témata hry nabízejí,“ dodává Martin Františák, jenž má za sebou už přes šedesát vlastních režií.

Noví tvůrci, nové tváře

Františákova silná osobnost, jasná vize a originální poetika vždy přitahovala jak publikum, tak výrazné divadelní tvůrce. K těm by měli u Švandů v budoucnu patřit například režiséři David Jařab, Jiří Pokorný, Anna Klimešová a Jan Holec. Spolupráce je rozjednána i s J. A. Pitínským či Janem Fričem. „Martin Františák by rád přivedl i zahraniční tvůrce. První takovou vlaštovkou je přizvání režisérky nizozemského původu Alize Zandwijk působící v Theater Bremen,“ vysvětluje dramaturg a dramatik David Košťák, který do divadla také nově nastupuje.

Herecký soubor rozšíří Filip Březina, talentovaný absolvent DAMU, známý z filmu Zlatý podraz či z televizní trilogie Zahradnictví. Na pražský Smíchov se z ND Brno vydají Jan Grundman a Anna Stropnická. S divadlem bude spolupracovat i herec Miroslav Hanuš, známý z Divadla v Dlouhé. „Mirek Hanuš se tak zařadí k osobnostem, které ve Švandově divadle sice nejsou ve stálém angažmá, jsou s ním však však pevně spjati: k těm patří a dál patřit bude třeba Michal Dlouhý, Kamil Halbich, Eva Josefíková a Klára Cibulková,“ říká David Košťák.

Plán hravého liberála: Winton, Werich, Holan i Carr

„Etika, estetika a brutalita jako triáda spojená se současnou krizí humanity. Napínavý vztah mezi mužským a ženským principem. Pevné dramatické texty. Autorský přístup. A také severská tradice, která je u Švandů trvale přítomná,“ naznačuje svoji vizi Martin Františák. Sám sebe přitom s mírnou nadsázkou označuje jako „hravého liberála“. A upozorňuje, že pootočení kormidla a následnou změnu kurzu divák výrazněji zaznamená asi až v sezóně 2019-2020, na novém repertoáru, který naváže na silnou tradici inscenování původních her českých i zahraniční ;ch autorů však už teď pilně pracuje.

Spisovatelka Kateřina Tučková píše pro Švandovo divadlo původní české drama zachycující život a osobnost „skutečného hrdiny“, Sira Nicholase Wintona: premiéra hry v režii Martina Františáka bude ve Velkém sále koncem listopadu 2019. Ještě před tím, v září 2019 a rovněž ve Františákově režii, bude ve Studiu uvedena hra Hadry, kosti, kůže vyprávějící o nelehkém soužití tří svérázných sousedů z nedalekého pražského ostrova Kampa: herce Jana Wericha, básníka Vladimíra Holana a výtvarníka < strong>Jiřího Trnky. K chystaným novinkám bude patřit i inscenace vycházející z povídek Tennesseeho Williamse v režii Davida Jařaba: premiéra je plánována v dubnu 2020. „Přímo pro Martina Františáka napíše novou hru oceňovaná irská autorka Marina Carr, známá například titulem U kočičí bažiny, jejíž hry pravidelně plní divadla londýnského West Endu,“ uvádí David Košťák.

Magie z druhého břehu

„Hledám to, co je živé,“ říká Martin Františák. „Hledám podstatu, a pokud je to možné, tak i návaznost: právě zpřetrhání kontinuity a upřednostnění vlastního Já mimochodem vidím jako neblahé dědictví komunismu. I proto mě zajímají kořeny Švandova divadla, kde je přítomen Henrik Ibsen, jehož dramata tu odvážně uvedli jako vůbec první u nás. Je tu ale i éra modernismu, jisté období ´realistů´, kontinuelní uvádění současného českého dramatu a také silné období mého předchůdce Doda Gombára. Po něm teď štafetu uměleckého vedení přebírám a moc rád bych ho sem znovu pozval jako hostujícího režiséra,“ uvádí Františák.

A v čem je podle něj Švandovo divadlo jedinečné? „Myslím, že je divadlo s charizmatem. Divadlo, které stojí na místě, které je dělá magickým. Divadlo tak řečeno „na druhém břehu“, ačkoli nikdo pořádně neví, jaký je ten břeh první. Divadlo v jistém smyslu postavené i na lidské vzájemnosti, kterou tu chci zachovat,“ uzavírá nový umělecký šéf. S ním teď Švandovo divadlo zahajuje další kapitolu ve své už 137 let trvající existenci.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Facebook