švandovo divadlo – Taneční magazín

Švandovo divadlo je ve skvělé kondici

V sezóně 2025/2026 nabídne čtyři novinky o rodinných vztazích, chystá i výjezdy do zahraničí

Celkem čtyři premiéry a nový projekt tří scénických čtení chystá v sezóně 2025/2026 Švandovo divadlo v Praze na Smíchově. „Všechny nové tituly spojuje téma rodiny nahlížené z různých perspektiv i s různým žánrovým vymezením,“ říká Martin Františák, umělecký šéf divadla. „Společným jmenovatelem je také střet jedince se společností a s jejím nastavením, řádem,“ dodává Františák, který u Švandů úspěšně působí už 6. divadelní sezónu. Divadlo čeká řada hostování v zahraničí: v příští sezóně plánuje navštívit Toronto, Chicago, New York, Los Angeles i Expo 2025 v japonské Ósace.

„Švandovo divadlo je teď v nejlepší kondici za poslední dvě dekády,“ uvádí jeho ředitel Daniel Hrbek. „V posledních letech kontinuálně prokazuje vynikající výsledky. Potvrzují to výjimečné inscenace, účast na festivalech, nominace, ceny, plné hlediště i pozvání do zahraničí… Divadlo je téměř neustále vyprodané, panuje zde harmonická spolupráce obchodních, uměleckých a provozních složek. Jde o soubor profesionálů a výrazných individualit schopných pracovat v týmu, přičemž každý má na svou práci i práci kolegů vysoké nároky. A teď nemluvím jen o herečkách a hercích, ale i o zaměstnancích, kteří divadlo obsluhují a spolubudují. Všímám si také sílící loajality ke značce Švandovo divadlo, potřebu se s ní identifikovat,“ připomíná Hrbek.

„Všem titulům, které máme na repertoáru, dominuje herecká individualita a precizuje se herecký styl,“ pokračuje ředitel Švandova divadla. „Vynikající herectví je ostatně diváky i kritiky nejčastěji pozitivně hodnocenou složkou našich inscenací. Je to i tím, že se uměleckému šéfovi Martinu Františákovi daří zvát do Švandova divadla nejzajímavější osobnosti české divadelní režie všech generací,“ říká Hrbek, který vyzdvihuje i výtvarnou složku smíchovských inscenací. „Myslím, že je vidět čím dál lepší herecká souhra ve společném stylu a chápání žánru. A to diváky zajímá, i za tím na Smíchov čím dál častěji chodí a vracejí se. Můžeme si tak dovolit i odvážnější umělecké projekty, což letos ocenila i kritická obec nominací na Cenu divadelní kritiky v kategorii Divadlo roku,“ míní Hrbek.

Martin Františák k tomu říká: „Povedlo se to nejdůležitější, a to zapojit do života souboru novou nastupující generaci herců, ale i progresivních osobností české režie. Vyzařování kvality souboru je pozitivně reflektováno jak diváky, tak i odbornou veřejností. Do další sezóny tak soubor vstoupí plný prokazatelně silných hereckých osobností.“

Export české činohry

Kvalitu repertoáru Švandova divadla a jeho schopnost obstát s ní i v mezinárodním měřítku potvrzují plánované výjezdy do zahraničí.

„V září 2025 podnikneme větší tour do Toronta, Chicaga, Los Angeles a New Yorku. V Torontu a Chicagu uvedeme pod Záštitou Hlavního města Prahy autorskou inscenaci Dívenka na trampolíně, která u nás měla premiéru začátkem roku 2025. Za pozvání do Los Angeles může tak trochu naše inscenace AI: Když robot píše hru. Jsme tam pozváni mimo jiné jako účastníci panelové diskuze na konferenci EaglCon o spekulativní sci-fi, kterou pořádá Kalifornská státní univerzita. Byli jsme požádáni o příspěvek o Karlu Čapkovi a R.U.R. v současném kontextu vývoje AI. Proběhne tu i scénické čtení nové adaptace R.U.R. od Talene Monahon, na jejímž vzniku jsme se rovněž podíleli. Pak se přesouváme do New Yorku, kde proběhne druhá fáze realizace projektu R.U.R., na níž spolupracujeme s The Shakespeare Centre of Los Angeles. Do New Yorku na jaře 2026 odvezeme i Dívenku na trampolíně, kde by se tu měla stát součástí programu festivalu Rehearsal for Truth organizované Vaclav Havel Center. V září 2025 bude naše inscenace AI: Když robot píše hru součástí doprovodného programu světové výstavy Expo 2025, naše inscenace totiž zaujala tamní akademiky z Univerzity v Ósace.“ vypočítává Daniel Hrbek.

„Z plánovaného hostování v Kanadě a Spojených státech mám velkou radost,“ říká Martin Františák. „Inscenaci Dívenka na trampolíně by měla v Torontu zhlédnout i paní Zdena Salivarová. Tato inscenace totiž hovoří o jejím osudu a také o soužití s Josefem Škvoreckým. Považuji to za historický krok, v němž české divadlo přelétá přes oceán nejen fyzicky, ale i hodnotově a lidsky,“ dodává Františák.

Švandovo divadlo také koprodukčně zajišťuje rezidenci Ductus Deferens v Českém centru v Paříži první červencový týden. Představení Cabaret Babel vzniklé během rezidence bude uvedeno v sobotu 5. července 2026 od 19 hodin v Bibliotéatru Českého centra.

V příští sezóně by divadlo rádo realizovalo zájezd do partnerských divadel v Jeruzalémě a Tel Avivu, kde mělo letos v červnu hostovat, ale s ohledem na bezpečnostní situaci zájezd prozatím odložilo.

První novinkou ve Velkém sále bude 8. listopadu 2025 Nirvana, hra napsaná Martinem Františákem v režii Thomase Zielinského. „Příběh kapely Nirvana a jejího frontmana Kurta Cobaina je pro mne srdeční záležitostí. Jsem moc rád, že se jeho režie ujme právě Thomas Zielinski, který u nás úspěšně realizoval „špiónské“ drama Příliš drahý jed a poté i výborně přijatou černou komedii Chlast,“ říká Františák. Podle něj Nirvana vypráví „o poslední rockové rebelii“, která se uskutečnila na přelomu 80. a 90. let ve Spojených státech, zemi poznamenané mimo jiné rozpadem funkční rodiny. Název inscenace odkazuje také k prožitku absolutního štěstí, které ovšem nikdy netrvá věčně.

„Hnutí grunge oslavuje ztroskotance, rebely a outsidery, oběti destruktivního systému, jedince, kteří nezapadají do většinové společnosti. Mám dojem, že dnešní mladý člověk se může s myšlenkami tohoto hnutí v mnohém ztotožnit,“ říká o Nirvaně dramaturgyně Johana Součková Němcová.

Počátkem roku 2026 se scéna Velkého sálu promění v prosluněnou italskou Veronu, v níž to vře nenávistí dvou vážených rodin. Romeo a Julie, nejznámější love story všech dob, zde bude mít premiéru 14. února 2026. „Hra Williama Shakespeara rozšíří dramaturgickou linku, v níž usilujeme o osobitou interpretaci kanonických textů světové dramatiky či literatury,“ vysvětluje dramaturgyně Martina Kinská. „I tentokrát půjde o výrazné ztvárnění a tematickou rezonanci díla s dnešní dobou. Romeem a Julií tak Martin Františák navazuje mimo jiné na tituly Hamlet či Gazda a roba, nebo v jeho vlastních režiích na tituly Anna Karenina a Divoká kachna,“ upřesňuje Kinská.

V souvislosti s novým titulem bude ve foyer Švandova divadla odhalena i nová Výtvarná zeď, jejímž autorem bude akademický malíř Martin Velíšek. „Velkoformátové malby na zdi o rozměrech 3,5 krát 5 metrů vždy inspiruje divadelní prostředí, jeho atmosféra či konkrétní představení,“ vysvětluje Tereza Marková, vedoucí obchodního oddělení. „Autoři, které pro tento projekt oslovujeme, od nás mají jinak volnou ruku. Pracují však s vědomím, že jejich výtvor nejpozději za 24 měsíců překryje malba jiného umělce či umělkyně. Podobně jako divadelní představení, i naše Výtvarná zeď chce nabídnout výjimečný zážitek – a ten spočívá mimo jiné v jeho konečnosti, a tedy neopakovatelnosti,“ říká Marková. Námětem malby Martina Velíška bude právě hra Romeo a Julie.

Třetí premiérou uvedenou na hlavní smíchovské scéně bude černá komedie režiséra Eliáše Gaydečky. Připravovaný titul tu bude poprvé k vidění 25. dubna 2026.

Čtvrtou premiéru sezóny 2025/2026 uvidí publikum 6. června 2026 ve Studiu Švandova divadla. Hru se zatím pracovním názvem Neboj! napsala Dagmar Fričová, režírovat ji bude Lucie Ferenzová. Vyprávět bude o třech stand-upových komicích, kteří se sejdou v nočním baru, aby publikum pobavili improvizací na téma „rodina“. „Rodinné vazby řeší například i Gazda a roba nebo Divoká kachna, které jsou u nás na repertoáru. Zatímco v obou zmíněných titulech dítě nemá téměř žádnou možnost se vyjádřit nebo se dokonce bránit, v autorské inscenaci Neboj! tyto možnosti dostane vrchovatě,“ naznačuje dramaturgyně Johana Součková Němcová.

Příslibem osobitého zpracování je i silný tvůrčí tandem scenáristky a režisérky. „Lucie Ferenzová už u nás ve Studiu inscenovala monodrama Na první pohled, které zaujalo mimo jiné výborným výkonem Marie Štípkové, za níž tato herečka získala nominaci na Cenu Thálie,“ připomíná Martin Františák.

Svítání, projekt scénických čtení

Na programu Švandova divadla se v sezóně 2025/2026 objeví také nový projekt scénických čtení s názvem Svítání. Své texty vytvořené přímo pro herecký soubor Švandova divadla postupně představí tři současné autorské osobnosti – básník Petr Borkovec, spisovatelka Petra Hůlová a Dora Kaprálová, v Berlíně žijící prozaička, dramatička a autorka rozhlasových dokumentů. „Vznik nových českých her od těchto výrazných autorů naší domoviny je důležitým krokem nejen v kontextu českého divadla,“ míní Martin Františák. „Věřím, že se nám podaří tyto tvůrce představit nejen v kontextu domácím, ale i zahraničním,“ dodává.

„Projekt Svítání je dalším z řady titulů, jimiž se Švandovo divadlo snaží podpořit vznik a uvádění českých autorských divadelních textů, což je jeden ze směrů, jemuž se naše divadlo dlouhodobě věnuje,“ uzavírá dramaturgyně Martina Kinská.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…

… se Švandovým divadlem je spojen tvůrčí prostor Peškovka sídlící v nedaleké smíchovské ulici Elišky Peškové?

Rezidenci zde získal soubor Ductus Deferens, který zde ve spolupráci se studenty DAMU zajišťuje pravidelný večerní divadelní program. Je tak možné tu vidět tvorbu mladých talentů ještě dřív, než vstoupí na profesionální trh. „Prestižní profesionální scéna, jakou je Švandovo divadlo, nabízí v Peškovce platformu pro studenty, absolventy, mladé profesionály, kde vzniká specifická dramaturgie a poetika mladých,“ vysvětluje Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla. Peškovka se soustřeďuje také na podporu sousedských vztahů a vyvíjí edukativní a kreativní činnost pro veřejnost. „Fungují zde tři amatérské divadelní soubory, kam se lze každoročně přes konkurz hlásit, probíhají tu různé druhy workshopů, kam může kdokoliv přijít. Také zde probíhají mezinárodní rezidence. Letos v Peškovce pracovali umělci z Francie a USA,“ připomíná Hrbek.

… díky iniciativě Švandova divadla a podpoře Hlavního města Prahy vzniká v Preslově ulici na Smíchově i nové kreativní centrum Preslovka?

„Peškovka tak získá mladší, ale větší „sestru“. I zde bude smyslem kreativní proces, impuls, inspirace a networking,“ říká Daniel Hrbek. „Spolužití Švandova divadla a těchto dvou, umělecky odlišně zaměřených kreativních center, zásadně promění kulturní tvář centrálního Smíchova. Budou zde zkoušet nezávislá divadla, budou zde k vidění různé žánry, soubory, mezinárodní rezidence s veřejnými prezentacemi – kulturní nabídka bude velmi pestrá a věřím, že se sem za ní bude jezdit,“ věří Hrbek.

Anotace chystaných inscenací v sezóně 2025/2026

Martin Františák

NIRVANA

režie: Thomas Zielinski

premiéra: 8. listopadu 2025 – Velký sál

Žili ve vyfantazírovaným světě,

takže to prostě museli nějak pokazit.

A nechápali, co jejich děti potřebujou.

Přelom 80. a 90. let v USA: hospodářská nestabilita, sociální nejistota, změna prostředků komunikace, výrazný nástup korporátních společností i do menších regionů, nalomení zbytků tradičních hodnot a fatální krize funkční rodiny. Vzniklý neklid se zrcadlí i na hudební scéně, zejména v mladé generaci. Vzniká fenomén „grunge“, který brzy přes západní pobřeží a Velkou Británii zachvátí celý svět. Nejde jen o hudební styl, ale o výrazný umělecký a myšlenkový koncept. Jde o razantní reakci mladé generace na podobu současného světa, o poslední rockovou rebelii.

Mediálně nejvýraznější, jako jistou špičkou ledovce, můžeme vidět kapelu Nirvana. Její leadr Kurt Cobain svým dílem neilustruje, ale syrovým způsobem zaznamenává životní postoje a dramatické situace, kterými ve svém krátkém, ale o to intenzivnějším životě prošel. Jeho příběh neustále prostupuje výrazný pokus o svobodnou a tvůrčí existenci ve světě, který stále víc a víc zaprodává své hodnoty mamonu a kapitálu. Osud kapely Nirvana je osudem malé komunity, jež se ze zapadlého městečka Aberdeen tvrdě vypracuje na přední místo hudební mapy západního pobřeží USA a Seattlu. Nirvanu však ze všech kapel nejvíce nakonec polapí světový showbyznys, trh, masová média, bulvarizace a světská sláva. Křehká osobnost Kurta Cobaina však narůstající tlak snáší těžce; vypomáhá si útěkem do světa drog. O to víc je v zoomu médií. Nakonec se rozhodne spáchat sebevraždu.

Individuální příběh Kurta Cobaina se tak stává velkým dramatickým příběhem s jasným tématem udržení si osobní identity, tvůrčí svobody a existenční jistoty člověka ve světě, s nímž se v mnohém míjí, nebo je s ním přímo v konfliktu.

Nirvana je dalším původním divadelním textem, který bude mít svoji premiéru na prknech smíchovské scény. Otevírá sezónu, která se ve všech svých titulech zaobírá jednak tématem rodiny (z různých perspektiv i s různým žánrovým vymezením) a také jednou z archetypálních situací dramatu vůbec (a zřejmě i lidské existence) – střetu jedince se společností, s jejím nastavením, řádem. Režisérem inscenace je Thomas Zielinski; bude se jednat o jeho třetí spolupráci se Švandovým divadlem (Příliš drahý jed, Chlast).

William Shakespeare

ROMEO A JULIE

režie: Martin Františák

premiéra: 14. února 2026 – Velký sál

Nic neříkej, vím své. Oni se vraždí

z nenávisti a já se vraždím z lásky.

Prosluněné letní dny v italské Veroně. Ale je tu přílišné horko, dusno, napětí, které je ve vzduchu, způsobené nenávistí dvou rodů. Občas vypuknou střety v ulicích, které musí mírnit stráže. Šermuje se i slovy, nezávazné slovní přestřelky, vznosné a snad trochu sebestředné vzývání lásky. A jen domněnky, jaká vlastně je. Hraje se slovy stejně jako s výkřiky o umírání z nešťastné lásky. Všechno tak plyne, trochu unaveně, snad tím horkem. Dokud nevypukne další střet a je vydán přísný zákaz jakékoli další potyčky. Dokud se dva, téměř ještě děti, ze znepřátelených rodin do sebe osudově nezamilují na večerní slavnosti. Je jedno, kdo je ten druhý. Či jinak – ten druhý je náhle všechno. Dosavadní svět přestane existovat. I dosavadní perspektiva a čas. Vše je najednou jiné. A vše se začne dít neuvěřitelně rychle, překotně. Skoro to připomíná komedii, kdyby se nestalo pár osudových chyb a nedorozumění a vše nezačalo neodvratně spět ktragédii.

Romeo a Julie mají na svoji lásku skutečně jen pár dní, na vzájemnou, fyzickou blízkost dokonce jen pár hodin. Zažívají ji v oné plné podobě oba poprvé, jakkoli pro ně rodiny měly nachystanou jinou cestu. Jde tu o vzbouření se nejen emocí a hormonů, ale také o povstání proti dosavadnímu nastavení světa, který je obklopuje, proti generaci, která nastolila jiný řád. Jde také o cestu poznání, co skutečně může být láska, jaké podoby může mít. A kdo jsem já, jehož identita se ještě utváří, a jejíž neoddělitelnou součástí se náhle stane někdo jiný? Vše je tak intenzivní, horečnaté. Je to bouře. Mírná slova sonetů už nestačí. Slova, která se dříve říkala tak snadno, jsou náhle těžká, když se mají naplnit.

Jeden z nejznámějších milostných příběhů všech dob. Milenci, kteří zemřou kvůli své lásce. Má mnoho podob v různých dobách i kulturách, ale zpracování Williama Shakespeara z konce 16. století je beze sporu výjimečné. Nabízí vedle velkého romantického příběhu totiž pestrost tematickou i žánrovou a provokuje právě také svojí intenzitou.

Umělecký šéf Martin Františák inscenací Romea a Julie rozšíří sérii inscenací, v níž Švandovo divadlo usiluje o interpretaci kanonických textů světové dramatiky i literatury, která akcentuje výraznou interpretaci a upřednostňuje tematickou rezonanci jednotlivých děl s dnešní dobou (nikoli jen jejich „kulturně-dějinný význam‟). Navazuje tak mimo jiné na tituly: Hamlet či Gazda a roba, či ve svých vlastních režiích na tituly Anna Karenina a Divoká kachna.

TITUL BUDE UPŘESNĚN

režie: Eliáš Gaydečka

premiéra: 25. dubna 2026 – Velký sál

Připravovaný titul by měl být v žánru černé komedie. Momentálně je v procesu jednání stran získání autorských práv a licence k provozování.

Jako režisér (hledání titulu probíhá v dialogu s ním) byl osloven Eliáš Gaydečka (nar. 2002), představitel nejmladší generace divadelních tvůrců, který na sebe upozornil např. absolventskou inscenací hry Ropa v DISKU.

Dagmar Fričová

NEBOJ! (pracovní název)

režie: Lucie Ferenzová

premiéra: 6. 6. 2026 – Studio

Činoherní stand-up o rodině. Vyhraje ten nejvtipnější. Aneb budoucnost je teď.

Tři stand-upoví komici ve večerním baru. Tématem improvizace je „rodina“. Utkají se vítěz minulého kola, talentovaná komička s hodně suchým humorem a jeden netalentovaný náhodný přítomný, který by rád byl komikem. Čeká se na hlavní hvězdu večera. Show jde do finále. Postupně se ale ukazuje, že to, kdo dnes vyhraje, nebude to nejpodstatnější. Skrze jednotlivá stand-upová čísla se začíná odvíjet úplně jiný a zásadnější příběh. Tři různé rodinné modely. Tři poznamenaná dětství. Tři příběhy, o kterých se zjistí, že tvoří jeden. Jeden jediný příběh z různých perspektiv. Jedna vztahová síť. Žánr stand-up se přelévá do divadla.

Rodinný model ve složení: máma, táta a dítě přestává být v dnešní době tzv. tradiční. Stále častější formou je neúplná rodina, střídavá péče či tzv. patchworková rodina nebo dokonce rodiny paralelní… Ale jaký dopad to má na děti a na vývoj společnosti? Na lidskou důvěru v druhého? Či v sebe samého? A jakou pak založí rodinu ony? Pokud ji vůbec založí?

A podobně jako se mění formy rodiny, mění se i běh světa. Pro oba světy, jak pro ten malý rodinný, tak pro ten velký svět ale zůstává klíčové, jestli je možné věřit, důvěřovat a cítit bezpečí. Malé rodinné příběhy zrcadlí velká světová témata. Naše inscenace je rámována strukturou stand-upové komedie, zároveň předkládá tři konkrétní osobní příběhy, které pojí citlivé téma – vztahy mezi rodiči a dětmi, otci a dcerami, otci a syny. Podstata stand-upu je vyjádřit vtipně i kriticky svůj pohled na svět; i my se budeme snažit nahlédnout tyto citlivé a mnohdy nelehké příběhy s humorem.

Hra tematicky navazuje na dramaturgickou linku Švandova divadla, která započala již v předešlých inscenacích Gazda a roba a Divoká kachna a řeší téma rodiny. Zatímco v obou zmíněných hrách prakticky dítě žádnou možnost vyjádřit se či se bránit nemá, v autorské inscenaci Neboj! tuto možnost dostane vrchovatě. Režisérka Lucie Ferenzová nespolupracuje se Švandovým divadlem poprvé (Na první pohled). Velmi často tvoří autorský tandem právě s dramatičkou Dagmar Fričovou.

PROJEKT SCÉNICKÉHO ČTENÍ

Petr Borkovec, Petra Hůlová, Dora Kaprálová

SVÍTÁNÍ

Projekt Svítání je dalším v řadě titulů, jimiž se Švandovo divadlo snaží podpořit vznik a uvádění českých divadelních textů, což je jeden ze směrů, jimž se naše divadlo věnuje dlouhodobě a má ho ve svém základním profilu.

Tentokrát jsme oslovili tři současné výrazné autorské osobnosti, jejichž těžiště tvorby spočívá spíše v beletrii či poezii, ale i tak jsou v nějakém kontaktu s divadlem – ať již skrze adaptace, překlady či vlastní tvorbu. Zadání pro ně bylo tematicky volné, stejně tak si mohou zvolit, zda jejich text je směřován na Velký sál či do studiové scény. Jediným „omezením‟ je požadavek, aby text byl psán pro soubor smíchovské scény.

První verze textů mají být hotové v létě, finální podoba poté k 30. listopadu 2025. V průběhu roku 2026 poté dojde k prezentaci textů formou scénického čtení.

Foto: Archiv Švandova divadla

Ve spolupráci s Martinem Františákem, Danielem Hrbkem a dramaturgyněmi Martinou Kinskou a Johanou Součkovou Němcovou napsala Magdalena Bičíková

pro Taneční magzazín

Švandovo divadlo jede do světa

Kanada, Izrael a USA…. Marta Dancingerová v Tel Avivu

Od 8. do 13. června zavítá Švandovo divadlo do Jeruzaléma a Tel Avivu s dramatem Šoa, které zde uvede v češtině s hebrejskými titulky. Koncem září pojede do Toronta a Chicaga s nejnovější inscenací Dívenka na trampolíně inspirovanou životem Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého. „Smíchovská scéna uzavřela také dlouhodobé partnerství s The Shakespeare Center of Los Angeles,“ oznámil Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla. „V letech 2025-2028 spolu chceme vytvořit hned několik projektů. Prvním bude R.U.R., nová verze hry Karla Čapka. Premiéru plánujeme v roce 2026 v Los Angeles, pak hru uvedeme v New Yorku a samozřejmě ji představíme i v Česku,“ prozradil Daniel Hrbek, který je garantem projektu za Českou republiku.

„Divadelníci z Los Angeles k nám začátkem tohoto roku přijeli na rezidenci, aby tu lépe poznali Čapkův život a dílo. O další prezentaci nové verze R.U.R. ve fázi work in progress teď jednáme v New Yorku a ve Washingtonu, kam bychom měli odletět v září 2025. Na programu bude scénické čtení hry a další doprovodný program,“ uvedl Daniel Hrbek. V průběhu let 2025-2026 mají podle Čapkových her a románů vzniknout také rozhlasové hry. I na nich se budou podílet umělci ze Švandova divadla.

Smíchovská scéna chystá také rezidence, kdy zve zahraniční divadelníky do Prahy: koncem března 2025 přijedou do Peškovky, kreativního centra Švandova divadla, dvě herečky z pařížského Dumbstruck Theatre Company. Spolu s Ductus Deferens, rezidenčním souborem Peškovky, a se studenty DAMU tu budou pracovat na inscenaci La Surface de La Lune – zkouška otevřená veřejnosti zde se uskuteční 28. března od 19 hodin.

Šoa v Izraeli, Dívenka na trampolíně v Kanadě a Spojených státech

Švandovo divadlo čeká letos také několik zahraničních zájezdů: 10. června bude hostovat v Khan Theater v Jeruzalémě s dramatem Šoa, které pak 12. června uvede i v Malenky Theatre v Tel Avivu. V inscenaci uvedené v češtině s hebrejskými titulky vystoupí Marta Dancingerová s Miroslavem Hruškou, režisérem je Daniel Hrbek. Hostování se koná v koprodukci s Českým centrem Tel Aviv vedeném Janem Šternem.

Od 15. do 25. září čeká smíchovské divadelníky cesta do Toronta a Chicaga s inscenací Dívenka na trampolíně v režii Martina Františáka, uměleckého šéfa Švanďáku. „Hostování bude součástí širší prezentace české autorské tvorby pod názvem Josef Škvorecký: The Swell Season/Prima sezóna. Americkému a kanadskému publiku přiblíží život a dílo spisovatelů a manželů Škvoreckých, zakladatelů exilového nakladatelství 68´ Publishers,“ říká Hrbek.

Vedle divadelních představení v Maja Prentice Theatre v Torontu a Chopin Theatre v Chicagu připravuje Švandovo divadlo také tvůrčí workshopy pro studenty tamních universit: V Kanadě jde o The University of Toronto, Centre For Drama and Performance Studies, v USA je to Northwestern University v Chicagu. „V obou zemích jde o důstojnou a výjimečnou možnost představit tamějším divákům kvalitní českou činohru. Podstatná je i kontinuita rozvíjení dosavadních kontaktů a navazování nových partnerství,“ míní Daniel Hrbek.

V této souvislosti připomíná úspěšnou spolupráci Švandova divadla s Georgetown University ve Washingtonu, The New School v New Yorku a University of Chicago. Ta proběhla ještě v předcovidových letech a současné hostování na ni nepřímo navazuje. Do New Yorku a Washingtonu se ostatně i letos umělci z tohoto divadla vypraví. V rámci přípravy nové verze Čapkovy hry R.U.R. tam odletí koncem září.

„Naším dalším úspěchem je i pozvání na mezinárodní festival Rehearsal for Truth. V květnu 2026 zde uvedeme Dívenku na trampolíně, o níž už tamější pořadatelé projevili zájem,“ uzavírá Daniel Hrbek.

Švandovo divadlo bylo letos nominováno na Divadlo roku v rámci Cen divadelní kritiky 2024. Anketu pořádá časopis Svět a divadlo.

Foto: Švandovo divadlo

Magdalena Bičíková, Richard Moučka

pro Taneční magazín

Klec bláznů

Jiskřivá francouzská komedie o lásce, partnerství a kráse být sám sebou, prvky drag show

Klec bláznů, kultovní francouzskou komedii Jeana Poireta vyprávějící o lásce milujících rodičů, o vztahu dlouholetých partnerů i o kráse být sám sebou, chystá v režii Daniela Hrbka Švandovo divadlo v Praze. Hru známou českému publiku i díky filmovým adaptacím uvedou u Švandů v novém českém překladu Jacquese Josepha, premiéra titulu bude 24. února ve Velkém sále. Ústřední dvojici ztvární Tomáš Petřík s hostujícím Filipem Rajmontem, dále v inscenaci hrají Oskar Hes, Robert Jašków, Andrea Buršová, Bohdana Pavlíková a hostující Katarína Mišejková. V neobvyklých rolích vystoupí Jan Mansfeld, Jan Grundman, Jakub Tvrdík a David Punčochář.

Po derniérách oblíbených komedií Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení a CRY BABY CRY se na repertoár Švandova divadla opět dostává důvtipná, herecky i divácky přitažlivá komedie, jejíž kvalitu navíc prověřila hned dvě úspěšná, cenami ověnčená, filmová zpracování.

Na půl století starou předlohu se režisér Daniel Hrbek, ředitel smíchovské scény, spolu s dramaturgem Davidem Košťákem a Martinem Františákem rozhodli nahlédnout z dnešního pohledu, aniž by ji ochudili o ikonické scény s nezapomenutelnými replikami.

Prostřednictvím hudebních a tanečních čísel navíc diváky zvou na netradiční podívanou – vystoupení ve stylu drag show, při nichž si muži oblékají dechberoucí dámské róby, aby se na scéně nočního klubu nazvaného Klec bláznů proměnili v oslnivé ženské bohyně…

Nový titul tak diváky zavede do slunného přímořského letoviska Saint-Tropez, konkrétně na návštěvu dlouholetých partnerů Georgese a Albina, z jejichž bytu lze vejít přímo do jednoho specificky zaměřeného podniku…

Vítejte v Kleci bláznů!

Georges (Tomáš Petřík) to jako ředitel Klece bláznů, podniku plného blyštivé nádhery a rafinovaně odhalených těl, nemá snadné. Každý večer musí citlivě usměrňovat zjitřené emoce všech protagonistů. A k tomu snášet vrtochy svého druha Albina (Filip Rajmont), který touží slyšet, že jako hlavní hvězda programu i coby Georgesův životní partner je stále milován a žádoucí…

Když domů přijede Georgesův syn Laurent (Oskar Hes), jehož s Albinem společně vychovali, nastane další svízel. Mladík oznámí, že se bude ženit a rodiče jeho nastávající (Katarína Mišejková) přijdou na seznamovací večeři.

Pan a paní Dieulafoiovi (Robert Jašków s Andreou Buršovou) jsou však ultrakonzervativní lidé, tatínek je dokonce poslancem stavícím svůj politický program na obhajobě tradičních rodinných hodnot. A tudíž by pro ně bylo nepřijatelné, aby svou dceru vdali za mladíka, který vyrostl u dvou gayů. Zvlášť, když jeden z nich vede klub nabízející travesty show, zatímco ten druhý zde cupitá po jevišti pod uměleckým jménem Zaza…

Co by však Georges s Albinem neudělali pro jediného syna? Rodinné setkání, při němž se podává tradiční francouzská bujabéza, mužně namazané toasty a „servírována“ má být i Laurentova biologická matka (Bohdana Pavlíková), tak může začít…

Komedie o rodičích, dětech a svobodě sebevyjádření

„Komedii Klec bláznů, uvedenou poprvé v Théâtre du Palais-Royal v roce 1973, jsme vybrali proto, že skrývá mnoho vrstev, a lze ji tak s citem a vkusem předvést i současnému publiku,“ uvádí režisér Daniel Hrbek.

„Poiretův text jsme nechali znovu přeložit a soustředili se na zachycení vnitřku postav a jejich vzájemných vztahů. Po odstranění bulvární slupky se tak objevil daleko jemnější a emotivnější příběh. Ten vypráví zejména o kráse být sám sebou a o svobodě sebevyjádření. A také o lásce dlouholetých partnerů, kteří v zásadním okamžiku fungují jako milující rodiče. Slovo dostávají i zastánci tradiční rodiny a dojde i na nezdárné děti,“ uvádí režisér Daniel Hrbek.

Středobodem i této inscenace však zůstávají herci. Roli Georgese, ředitele nočního klubu Klec bláznů, svěřil režisér Tomáši Petříkovi. Dlouholetý člen smíchovského souboru takřka po celou dobu představení „nesleze z jeviště“. V neméně důležité úloze jeho partnera Albina uvidíme Filipa Rajmonta, jehož návštěvníci Švandova divadla znají z hostujícího titulu Lordi.

Jako zaťatý poslanec Dieulafoi, který musí své konzervativní postoje pod tíhou okolností značně přehodnotit, se divákům představí Robert Jašków. V roli jeho upjaté ženy, skrývající pod fasádou oddané manželky divokost a nespoutanost, se můžeme těšit na Andreu Buršovou. Zdaleka nejen sympatickou, pro zápletku klíčovou postavu Laurenta, Georgesova syna, hraje Oskar Hes. Jako Muriel, jeho nastávávající, se objeví Katarína Mišejková, která na sebe u Švandů upozornila už v dramatu Kabaret Winton. Terapeutku Simone, Laurentovu biologickou matku, ztvárňuje Bohdana Pavlíková. Jako sluhu Jacoba obsadil režisér Hrbek absolventa JAMU, hostujícího Michala Krause. Klec bláznů by nebyla úplná ani bez výstupů dalších postav v podání Jana Mansfelda, Jana Grundmana, Jakuba Tvrdíka a Davida Punčocháře.

Pozvání do jiného vesmíru

Přitažlivost novinky podtrhuje i fakt, že publikum sleduje „divadlo na divadle“. „S divákem rozehrajeme hru, kdy si nebude zcela jist, jestli se dívá na příběh samotný, na kabaret v klubu Klec bláznů nebo na prostor Švandova divadla, kde se právě cosi děje… Pohled na jeviště Velkého sálu otevírá například opona z růžových třásní, která je zároveň oponou klubu Klec bláznů. Také hledištní personál Švandova divadla překvapí při reprízách každý večer speciálními kostýmky,“ vysvětluje režisér Daniel Hrbek.

Do světa divadelní iluze vtahují diváky i Hrbkovi talentovaní spolupracovníci, kteří se na inscenaci podílejí. „Hned od začátku zve diváky do jiného vesmíru hudba DJ Lumiera. Matador českých dýdžejů působil v Paříži, Německu, Švédsku a své „kosmické“ zvuky mixoval i pro módní přehlídky světových značek. Pozornost jistě upoutají i originální taneční a hudební čísla, na nichž spolupracoval Martin Talaga. Choreograf, tanečník a performer se fenoménu drag show věnuje dlouhodobě s důrazem na její vnitřní prožívání. Také scéna a kostýmy Marka Cpina jsou fascinující: nápadité, vtipné, a tak trochu z jiného světa špičkové francouzské módy,“ uzavírá režisér Daniel Hrbek.

Premiéra inscenace Klec bláznů je 24. února 2024 ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší volné reprízy se uskuteční 7., 16. a 27. března 2024.

Víte, že …

… komedie Klec bláznů byla poprvé zfilmována v roce 1978 ve francouzsko-italské koprodukci v režii Édouarda Molinara?

Film byl ve třech kategoriích nominován na Oscara, vyhrál Zlatý glóbus a Michel Serrault, představitel Albina, získal za svůj výkon ceny César a Donatellův David. Návštěvností se snímek zařadil mezi vůbec nejúspěšnější francouzské filmy 70. let. Amerického remaku pod názvem Ptačí klec se námět dočkal v roce 1996 v režii Mikea Nicholse. Za roli v tomto filmu získal Nathan Lane (Albin) ocenění American Comedy Awards v kategorii Nejvtipnější herec v hlavní roli a Hank Azaria (sluha Agador) nominaci v kategorii Nejvtipnější herec ve vedlejší roli.

… Daniel Hrbek je jako spoluautor a režisér podepsán i pod úspěšným titulem Happy End, pojednávajícím s humorem a bez sentimentu o láskyplném soužití dlouholeté manželské dvojice?

U Švandů inscenoval i autorskou komedií Smrt mu sluší sarkasticky nahlížející svět divadelníků a divadla a režíroval i tituly Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení, které po mnoho let představovaly stálice „švanďáckého“ repertoáru.

… Klec bláznů ve Švandově divadle se dotýká i témat jako jsou proměny genderových rolí, otázky manželství pro všechny nebo výchovy dětí stejnopohlavními páry?

„Ve Švandově divadle se společenským tématům věnujeme soustavně,“ říká Daniel Hrbek. „V Kleci bláznů je ale nahlížíme s nadhledem a často tak, abychom se jim mohli zasmát. Klidně je můžeme předvést v žánru jiskřivé vztahové komedie, což je nezbavuje jejich naléhavosti.“

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Švandovo divadlo otevře Tvůrčí dům Elišky Peškové

Nový prostor pro živé umění i sousedská setkávání

Na pražském Smíchově se po prázdninách otevře Tvůrčí dům Elišky Peškové pojmenovaný po mimořádné osobnosti české kulturní historie. Eliška Pešková byla herečkou, ale i vzdělanou autorkou, překladatelkou, hereckou pedagožkou, činorodou podnikatelkou a divadelní manažerkou, manželkou Pavla Švandy ze Semčic, s nímž stála u zrodu Švandova divadla. Nově zrekonstruovaný dům nacházející se v ulici Elišky Peškové č. 333/7 nabídne veřejnosti multifunkční sál, hudební a divadelní zkušebny i sdílenou krejčovskou a truhlářskou dílnu. Návštěvníkům bude sloužit i klubovna se samoobslužnou kavárnou, klidný dvůr s posezením a další prostory vybízející k vlastní tvorbě či k setkání se sousedy.

Nové tvůrčí centrum vzniklo díky spolupráci Švandova divadla s MČ Praha 5, která projekt významným způsobem podpořila a budovu zcela zrekonstruovala. Slavnostní otevření se uskuteční 16. září a bude při něm možné vidět a zažít aktivity, které se tu v sezóně 2023/24 chystají. Akce bude zároveň spojena se Dnem otevřených dveří v nedalekém Švandově divadle. Ještě před tím ale Tvůrčí dům vyhlašuje soutěž určenou pro studenty uměleckých škol na výtvarné ztvárnění volné vstupní plochy do vnitřního traktu budovy.

V hledišti i na jevišti

„Stejně jako v minulosti Eliška Pešková, i my chceme svou nabídkou obsáhnout mnoho uměleckých oborů, inspirovat, probouzet nadšení a vzdělávat,“ uvádí Vojtěch Nejedlý, ředitel Tvůrčího domu Elišky Peškové. „Nově zrekonstruovaný dům s krásným dvorním prostorem a silným geniem loci tak otevřeme nejen profesionálním umělcům a souborům, ale hlavně amatérům – zvědavcům, nadšencům i lidem toužícím po společně sdílených zážitcích. Budeme tu pro děti, studenty uměleckých oborů, rodiny i seniory. Ti všichni se u nás budou moci na programu zároveň sami podílet,“ říká Vojtěch Nejedlý.

„Chceme se přihlásit k historii Smíchova a jeho kultuře. Zároveň navazujeme i na bezmála dvacetiletou historii pořádání kreativních workshopů v jen pár kroků vzdáleném Švandově divadle, s jehož zázemím a renomé zůstáváme přirozeně propojeni,“ dodává Nejedlý.

Výtvarná soutěž – příležitost pro studenty

Jednou z prvních aktivit Tvůrčího domu Elišky Peškové je vyhlášení soutěže pro studenty uměleckých škol na výtvarné řešení volné plochy ve vstupu do vnitřního traktu. „Chceme ukázat, že Tvůrčí dům je místem pro kvalitní amatérské a studentské umění. Vítěz soutěže získá symbolickou finanční odměnu 10 000 korun, vstupenky na představení Švandova divadla, ale především možnost realizovat svoje dílo ve veřejném prostoru kulturní instituce na ploše čtyř metrů čtverečních“ říká Nejedlý. Soutěž probíhá od 7. června, uzávěrka návrhů je 31. července. Realizace návrhu, který pětičlenná umělecká komise vyhodnotí jako vítězný, proběhne v druhé polovině srpna. „Přesné zadání a pravidla soutěže najdou zájemci na oficiálních stránkách Švandova divadla,“ doplňuje Nejedlý.

Tvůrčí dům pro všechny generace: divadlo, film, buskeři i hydepark

V historicky první sezóně 2023/2024 nabídne Tvůrčí dům Elišky Peškové divadelní představení včetně projektů vytvořených přímo pro toto centrum. Zájemci tu mohou jít na filmové projekce snímků určených pro klubového diváka, ale i pro děti, rodiny a pamětníky. Tvůrčí dům počítá i s koncerty menších kapel zejména akustických a folkových žánrů. „Rádi bychom nabídli zázemí takzvaným buskerům čili pouličním muzikantům. Ti mohou ozvučit náš vnitroblok či se stát hosty autorských večerů open-mic,“ plánuje Vojtěch Nejedlý.

Program centra počítá také s masterclassy a workshopy pro lidi nejrůznějšího věku i zájmů. Najdou zde sebevzdělání i aktivní odpočinek, umožňující „vypnout“ z každodenní pracovní rutiny. „V rámci podpory mezigeneračních vztahů chystáme cyklus dílen pro rodiče s dětmi, kdy se pod dohledem profesionálního lektora budou věnovat ruční výrobě a tradičním řemeslným aktivitám. S programem Babi, dědo, vyprávějte o Smíchově se obrátíme na prarodiče, ale i na jejich děti a vnuky či vnučky. Útočiště zde najde také amatérské Herecké studio Švandova divadla a letos založený Dětský divadelní soubor. Spolu se zastupiteli Prahy 5 uvažujeme také o smíchovském hydeparku, kde bychom dali slovo místním obyvatelům. Rýsuje se také cyklus přednášek významných osobností Prahy 5 a mnoho dalších aktivit,“ líčí Nejedlý.

Navázání na zvyky a tradice

Podle něj je úkolem Tvůrčího domu Elišky Peškové podpora sousedské komunity a návrat k původním a jedinečným tradicím Smíchova. „Přinejmenším jednou v měsíci se přihlásíme ke zvykům jako je například prosincová Mikulášská, myslivecký ples, masopust a další události, jež kdysi ke Smíchovu coby městečku za újezdskou branou patřily. Naším cílem je tak i zastavení a uvědomění, na jakém místě a v jakém čase se zde nacházíme. I proto budeme připomínat roční cyklus, v němž naše společnost ještě před nedávnem žila a díky němuž si udržovala stabilitu a pocit jistoty,“ uzavírá Nejedlý.

Víte, že…

… Eliška Pešková se narodila 1. července 1833, letos uplyne tedy už 190 od jejího narození?

Její původní jméno Elisabeth Peschke napovídá, že pocházela ze smíšené, česko-německé rodiny. Už jako Eliška Pešková působila v českém souboru Nosticova divadla (dnes Stavovského divadla) a stala se jednou z nejpopulárnějších českých hereček své doby. Kolega herec Rudolf Deyl starší o ní napsal: „Vyšplhala se z copatých, prostořekých žabek do salónních subret, v nichž zahrocovala pointy v bodavé šípy, a dospívala v plamennou debatérku. Léta formovala její projev. Získal na jasnosti a ostrosti… Její nejpádnější zbraní byla ovšem bezprostřednost výrazu, tryskající z nevyčerpatelné svěžesti její osobnosti.

… jako členka divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic, za něhož se v roce 1850 provdala, stála Eliška Pešková v roce 1881 po boku svého muže u zrodu Švandova divadla?

Zde se uplatnila i jako autorka a překladatelka z němčiny a francouzštiny – do češtiny údajně převedla až 600 titulů. Smíchovská scéna tak díky ní významně rozšířila svůj repertoár i o světové dramatiky v čele s Henrikem Ibsenem. Sama také asi dvacet her napsala, z velké části šlo o dramatizace literárních děl. Po Švandově smrti v roce 1891 převzala do svých rukou vedení celého divadla. Jako herecká pedagožka vychovala i mnoho svých nástupkyň, z nichž se později staly hvězdy Národního divadla.

… ředitel Tvůrčího domu Elišky Peškové Vojtěch Nejedlý působí také jako divadelní režisér?

Absolvent katedry činoherního divadla DAMU nedávno na malé scéně Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami nastudoval inscenaci Chvála bláznovství, premiéra byla v dubnu 2023. Kromě vedení Tvůrčího domu Elišky Peškové píše písňové texty a je i vášnivým muzikantem. Aktivně se věnuje také lektorské práci s dětmi a je dlouholetým programovým vedoucím na dětských táborech.

… dům, v němž se nyní Tvůrčí dům Elišky Peškové nachází, nesl před jeho založením název Romaneto odkazující k originálnímu literárnímu žánru vytvořenému smíchovským rodákem Jakubem Arbesem?

V budově byla restaurace, v posledních letech však objekt chátral a kolem jeho špinavých zdí bylo lepší raději rychle proběhnout. Zarůstající dvůr s omšelými stavbami industriální architektury byl před rekonstrukcí rejdištěm potkanů a holubů. Novotou svítící budova je teď ve šňůře domů v rušné ulici nepřehlédnutelnou perlou.

… boční fasádu domu viditelnou ze směru Arbesova náměstí zdobí mural – velkoformátová nástěnná malba – Davida Strauzze?

Kanadský umělec žijící v Praze 5 na něm zpodobnil nejen Elišku Peškovou, ale i jejího manžela Pavla Švandu ze Semčic.

Foto: Richard Moučka

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín