Martin France slavil “50” a skočil si taneční číslo jako ve StarDance

Celá plejáda slavných osobností přišla popřát Martinovi hodně štěstí do další “padesátky”

Martin France, zpěvák, producent a herec oslavil své kulaté narozeniny, a jak jsme se přesvědčili, věk je v jeho případě skutečně jen číslo. Večer začal Martin trefně Zmožkovým hitem  „Už mi lásko není 20 let“ a   poté se vrátil do svých tanečních začátků a předvedl s bývalou taneční partnerkou a současnou zpěvačkou Zuzanou Novou směs rumby a jivu, s níž by si mohli klidně troufnout soutěžit i v oblíbené soutěži ČT StarDance. Zda se Martin zadýchal či nezad chal sice nevíme, ale nebylo na něm nic znát, tančil jako dvacetiletý mladík.

Popřát a zazpívat přišla fungl novému padesátníkovi celá řada známých  osobností. Kromě rodičů, kteří si zatančili při Martinově úvodní písni (viz video Tanečního magazínu) a nejbližšího příbuzenstva se na večírku objevili třeba Felix Slováček s partnerkou Lucií Gelemovou, Milan Drobný s manželkou, který si střihl směsici rokenrolů, Martin Maxa při& scaron;el popřát se svou oblíbenou kytarou, rockově laděné dudácké duo z Blatné, Jarek Šimek se svým hodícím se songem „Narozeninová“, Dana Vlková a Hana Buštíková neboli duo Kamelie, Monika Absolonová, Magda Malá s muzikálovým hitem „Samotářka“, Markéta Muzikářová, která program obohatila houslovým číslem, Marian Vojtko. Leona Machálková (dobře si pamatujeme, že ve StarDance tančila s Michalem Necpálem), si přizvala Franceho na parket při písničce Simply The best a zatančila si s ním.

Půvabná a nestárnoucí  Světlana Nálepková  „dostala“  všechny přítomné narozeninovou zdravicí, která se promítala na plátno a pro oslavence byla narozeninovým  překvapením, poté samozřejmě také zazpívala. (Během zdravice Světlana tak intenzivně přála všechno možné, ale  jen to nejlepší, až lahve pomalu mizely….)  Na tanečním parketu jsme pak při ploužáku Martiny Balogové zaznamenali i tanečního mistra Vlastimila Harapese nebo hadího muže Ludvíka Berouska a řadu dalších více či méně známých osobností.

Romantická Restaurace Černý kohout na barrandovském kopci, která se proslavila televizním pořadem “Ano, šéfová”, se otřásala v základech a byla obsazená až do posledního místa. Můžeme s klidným svědomím říci, že Martin si oslavu opravdu užil. Povedená party  skončila v hlubokých ranních hodinách.

A co na to Martin?

„Dárky ještě rozbalené nemám, zatím jsem je všechny odvezl na chalupu a jejich rozbalování mě teprve čeká“, prozradil čerstvý padesátník Martin France a slíbil s velkou nadsázkou, že se se všemi přítomnými zase rád uvidí na oslavě jeho dalších padesátin.

celebrity kolem oslavence

duo Kamélie

Slávek Boura obdivuje romantický výhled z restaurace

půvabná Světlana Nálepková

Martinův dort

Martin se svými rodiči

zpěv a víno

“Už mi lásko není 20 let! ”

vpravo duo Kamélie, Milan Drobný a Leona Machálková

že by Martin potutelně sledoval dort?

Martin si skočil na tanečním parketu jako 20-letý mladík

se Zuzanou Novou, bývalou taneční partnerkou

Ludvík Berousek přítomné nadchl

dudácké duo z Blatné

Světlana Nálepková

Martin Maxa

Milan Drobný s partnerkou

gratulanti a oslavenec

Vlastimil Harapes a Hana Buštíková

Leona s Martinem to pěkně rozpálili

 

Foto, video: Eva Smolíková, Fotosféra 

Agentura Martin Production, Taneční magazín

Nejlepší ocenění pro tanečníky

Jaká mohou být moderní sportovní ocenění? Máme pro vás tipy:

Tipy na moderní sportovní ocenění

Tanec, ať už moderní, společenský nebo sportovní, se stává stále populárnějším sportem. Existuje i mnoho tanečních soutěží, které prověřují dovednosti těch nejlepších z nejlepších. K takovým soutěžím neodmyslitelně patří patřičná ocenění. My vám zde ukážeme ta nejlepší.

Medaile

Medaile tvoří základ na většině tanečních soutěží. Ať již na těch menších nebo větších. Podle umístění bývají zlaté, stříbrné či bronzové. Mohou na nich být vyryté ornamenty, nápisy, čísla dle umístění nebo obrázky. V posledních letech jsou v oblibě i medaile netradiční. Skleněná varianta je moderní, elegantní a působí čistě. Obecně jsou medaile velice častou odměnou a dávají se i v kombinaci s poháry či diplomy.

Trofeje a poháry

Tyto odměny bývají většinou součástí až vyšších a prestižnějších soutěží. Mohou být v podobě malých sošek na podstavci, ale mohou vypadat i jako obrovské poháry. U těchto cen se již většinou nerozlišuje barva dle umístění, ale spíše se pořadí rozděluje velikostně. Tedy, větší poháry výše umístěným a ty menší níže umístěným. Nejpopulárnější jsou poháry s figurkami tanečníků nebo se symboly připomínající soutěžní disciplínu, za kterou se pohár uděluje. I zde jsou populární modernější styly designu. Opět mohou být skleněné trofeje, ale i křišťálové. Obě verze se objevují čím dál tím častěji.

Diplomy

Diplomy jsou běžnou odměnou i jakéhokoliv druhu soutěže. Ať už vyšší či nižší. Dávají se jako upomínka právě k medailím či trofejím. Na diplomech je většinou zobrazena soutěžní disciplína. V prestižnějších soutěžích diplom vypadá spíše jednoduše a elegantně.

Ostatní

Existuje ještě mnoho dalších, ať již doprovodných, či hlavních odměn pro tanečníky. Můžeme se setkat s emblémy či plaketami nejrůznějšího designu a provedení. Tanečníci také často dostávají stuhy s vyobrazením soutěže či disciplíny.

Kam dál? Podívejte se na nabídku tanečních trofejí na e-shopu Poháry-Bauer.cz

Poháry Bauer

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Šance i pro tanečníky! Tři nebo šest měsíců v Ženevě

Velká příležitost pro umělce všech oborů. Čtěte:

Rezidenční program Embassy of Foreign Artists vypisuje výzvu pro umělce a kulturní profesionály, kteří mají zájem o tříměsíční či šestiměsíční rezidenční pobyt v Ženevě.

Embassy of Foreign Artists

V letošním roce je program zaměřen na pět tematických okruhů, a to „umění a občanství“, „umění a věda“, „umění a historie (zkoumání archivů), „umění a teritorium“ a „komiks a ilustrace“. Program v délce tří či šesti měsíců je určen pro umělce a umělkyně působící v oblasti scénického a výtvarného umění, tance, hudby, literatury a designu, a další kulturní profesionály (kurátory, architekty, designéry aj.). Rezidence nabízí ubytování, pracovní prostory a měsíční grant ve výši 1 200 švýcarských franků. Vybraní účastníci si musí hradit cestovní náklady a pojištění z vlastních zdrojů.

Uzávěrka pro odeslání přihlášek je 15. května 2019.

Bližší informace jsou dostupné zde.

http://www.eofa.ch

TANEČNÍ MAGAZÍN

Skutečný příběh baletky ve filmu

Hvězdná kariéra nebo láska? A je to láska nebo nenávist?

V současné době právě probíhá natáčení celovečerního tanečního filmu podle skutečných událostí pod názvem „Můj příběh”.

Film má hvězdné obsazení a milovníci tance si zajisté přijdou na své. Těšit se můžete na  Vlastinu Svátkovou, Terezu Kostkovou, Vilmu Cibulkovou,  Pavla Kříže, Alexandra Rašilova, Milana Kňažka, Betku Stankovou, Nelu Boudovou, Zuzanu Norrisovou, Jaromíra Noska, Zdeňka Maryšku, Romana Vojtka, Martina Stránského či Jiřího Klema nebo Stanislavu Jachnickou..

Taneční magazín bude pravidelně přinášet novinky z natáčení.

Osiřelá dívka Elizabeth rezignuje na úspěšnou kariéru baletky kvůli osudové lásce. Muž jejího srdce má však dvojí tvář, a tak se život s ním stane peklem a Elizabeth musí bojovat o vlastní přežití. Během jediného okamžiku se z krásné ženy stane zrůda bez tváře a budoucnosti. Během nekonečné léčby takřka fatálních popálenin dochází Elizabeth k přesvědčení, že je na konci své cesty, bojuje sama se sebou, se svým znetvořením a alkoholem.

Teprve její  teta Marie jí ukáže, že žít je sice někdy nesmírně složité, ale vždy je o co bojovat a s pomocí svého starého přítele Oldřicha donutí Elizabeth začít znovu. Elizabeth tedy uzavře nešťastnou kapitolu svého života, přestěhuje se z Prahy do Zlína a postoupí tam řadu plastických operací na klinice estetické chirurgie. Ve volných chvílích se naučí pod vedením Oldřicha hrát golf.

 

A právě pobyt v přírodě, klid a nutnost soustředění je pro její poničenou duši tou správnou rehabilitací. Ve svém novém domovském městě, se navíc setkává se čtyřmi neuvěřitelnými ženami a ty se stávají jejími průvodkyněmi novým životem. Vše se zdá jednoduché a „sluncem zalité“, ale jen do té doby, kdy se na scéně znovu objeví její manžel a chce jí zpět. Elizabeth musí začít opravdu bojovat – se svým strachem a závislostí na manželovi i se svými depresemi.


Tento zápas je pro Elizabeth jedinou možností, jak přežít a pokusit se najít nový smysl života. Největší pomoc najde právě u svých nových přítelkyň, a tak se její život dostane na zdánlivě „nemožnou“ a dlouhou cestu ke štěstí, plnou černého humoru, na jejímž konci zažije své „zmrtvýchvstání“.  A i když je to skoro neuvěřitelné, najde i toho pravého muže. Přesně tak jak je zvykem v dobrých amerických filmech. Jenomže tenhle příběh se opravdu stal a Elizabeth jej žije s námi…

 

Producentka Pavla Krečmerová o tanečním sportu říká:  “Pravdou stále zůstává, že holčičky v ryze dívčím sportu jsou zvyklejší na to někoho poslouchat, mají to zřejmě zakotveno z rodiny, dětství a zažitých stereotypů. Do úmoru dřou, přicházejí o dětské hry, mnohdy se to pro jeví i na zdraví, vrcholem je, že si i v tom najdou své štěstí. Chlapci k tomu přistupují jinak. Posuďte, když řeknete klukovi na tréninku ať zhubne, tak Vás jako trenéra bude buď ignorovat nebo se na to ‚vykašle‘. Kdežto dívkám snadněji sáhnete do nitra.”

Taneční film budeme v TANEČNÍM MAGAZÍNU i nadále sledovat. Až přijde do kin, rozhodně si jej nenechte ujít!

Foto: archiv  „Filmmujpribeh”

TANEČNÍ MAGAZÍN

YVONA KREUZMANNOVÁ v PONCI

Kdy? Již v první květnové pondělí!

Formát setkání „P39_meets_?“ odkrývá taje kulturního a podnikavého pražského podhoubí a nahlíží pod pokličku různých institucí. Ukazuje, jak zajímavé projekty se v našem okolí vytvářejí a seznamuje s lidmi, kteří za nimi stojí.

Hostem první talkshow bude Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka organizace Tanec Praha zastřešující taneční divadlo Ponec. Kolik práce obnáší uspořádání festivalu, který se nazývá tanečním Pražským jarem? Kdo je pro ni vzorem na poli zahraničních tanečních institucí?

6. 5. 2019 v 19.00

https://www.facebook.com/events/2259058454307638/

Vstupné je dobrovolné, doporučená cena 100 Kč.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s průkopníkem nového stylu „akrobaletu“ JURIJEM KOLVOU

„Život je jenom teď a nikdy jindy“

JURIJ KOLVA – baletní tanečník, choreograf, režisér. Průkopník vcelku nové disciplíny, „akrobaletu“,   je skromný, o slávu nestojí, vychovává děti a většinu času neúnavně pracuje a tvoří nový systém výuky pro další generace.

Jak jste se dostal k „Akrobaletu“?

„No, dostal … to je vlastně můj výmysl, jsem  tvůrce této disciplíny. Stále je ještě ve stadiu tvorby, pracujeme a pracujeme,  vytváříme  nový směr. Sledoval jsem balet a akrobacii, to jsou dvě rozdílné věci. ,Dají se  přece dělat dvě věci najednou, šlo by to!´, říkal jsem si v duchu. Je pravda, že je jen málo lidí, kteří dokáží zvládnout více disciplín najednou. Obvykle jsou naučeni jen na jednu. Několik desítek let mě živil balet i akrobacie a dostával jsem díky tomu stále lepší příležitosti. Rozhodl jsem se vytvořit tedy nový směr, který by  se stal samostatnou složkou a obsahoval současně obě disciplíny.“

Jste tedy úplně premiérový průkopník?

„No, možná to také někteří lidé propojují a dělají to samé,  ale říkají tomu jinak. Rozdíl je v tom, že já se  snažím dát všemu  jasné názvy a pravidla, tak možná v tomto asi jsem první průkopník.“

Hranice lidských možností  se neustále posunují. Kam až to jde? A je vůbec možné pro běžného  tanečníka, aby se akrobalet naučil?

„Balet je na světě už tři sta, čtyři sta let,  akrobacie se vyvíjí zejména v break dance a v různých bojových uměních, tam  se používá práce a matematikou, geometrií a energií. To všechno  tanec také ovlivňuje a  lidé na to přichází různým způsobem. Některý  jedinec má od přírody svou vnitřní energii, rychlost a  schopnost využít matematiku, je to dané, ale on to neřídí, tato schopnost  řídí jeho. Jak tuto dovednost  přenést na jiného člověka? Tady musí přijít na řadu nauka.  A ta se musí vymyslet. Když létáme do kosmu, dá se také všechno vypočítat Je to na jednu stranu jednoduché, ale není jednoduché předat vědomosti  druhým. Musíme jednotlivým prvkům dát názvy, jsou tam cviky a mezicviky, protože nesmíme ublížit lidem.”

S čím to souvisí?

“Tělo je  takový nástroj, někdo neví úplně přesně, jak s ním pracovat  a může je zničit. Baletem  opravdu můžeme zničit naše těla. Každý člověk má větší či menší předpoklady např. pro balet. Hranice, která umožňuje dělat cviky bez námahy, přirozeně, by  musela být někým hodně hlídána. Je to, řekl bych,  duševní záležitost. Je  spousta lidí, která  strašně chce dělat balet, ale nemá na to tělo.  A tělo nemůže jít do systému, který už je jednou daný, a je postavený na nějakém jiném ‚materiálu‘. Potom  se tělo  některých jedinců začíná opravdu ničit. Je to pro ně nevhodné. Člověk sám to o sobě  neví, probudí se jednou ráno a stále chce být tanečník baletu, ale nejde to.  Tohle  je otázka už pedagoga,  který musí přesně říct pravdu, takovou, jaká je. Ale ne každý to dokáže. V současné době lidé lžou neustále jeden druhému a kvalita života, to je především zdraví a duševní zdraví. A duševní zdraví nemůže být  bez fyzického zdraví.”

Jsou na to nějaké školy?

„Existuje  spousta knížek o baletu, které jsou ale napsány tanečníky! Tanečník svůj život  nějak prožil a většinou sepíše své zkušenosti, ale nikdy neprobere balet přes nauku. Nauka, to je zkrátka mechanika, geometrie, ta je kolem nás všude. Nemůžeme mluvit o nějakém pohybu na zemi, který by nefungoval podle mechaniky, máme tu zkrátka gravitaci.    Hlava musí myslet  a dávat pokyny tělu, ne opačně. Těžko to někomu vysvětlovat. Moudrý člověk pochopí  a vezme to vážně, ale to není pro všechny. Většina lidí jde od ‚kšeftu ke kšeftu‘, snaží se vydělat peníze svým tělem a nezamýšlí  se nad tím. Až přijde nějaký úraz. Maximálně si v duchu řeknou, že se asi málo  rozcvičili a příště se rozcvičí  víc. Ale tělo – to je nástroj,  který se musí naladit a pak to teprve jde!  Většina lidí se sice rozcvičí, ale poté zjistí, že chybí technika, chybí mechanické věci, které se dají vypočítat, ale v takovém případě  nejde pokračovat  bez bolesti! A můj princip znamená  minimalizovat bolest. Pracujeme-li přes nauku, možná tu zbude jen menší procento lidí, kteří  budou moci tuto disciplínu dělat, ale ti budou šťastní a nebudou se trápit tím, že mají  ‚urvané achilovky‘ a operaci zad. A přesně takových  je  v baletu devadesát procent. Ale o těch se  nepíše. Řekne se jen, že dělali balet a takhle to dopadlo.  Ale to je přesně jen ta hloupost a ještě se jí dělá reklama!”

A je možné vůbec takový pocit jako bolest minimalizovat?

„Člověk si musí poklást otázku, když má rád tanec, jestli ho má  opravdu rád. Nebude se jednoho dne  trápit?  Já jsem balet nikdy neměl rád, proto o něm mluvím jako o řemeslu. Vnímal jsem ‚vysloužilé  baletky, které tančily v poslední řadě‘ coby  nesnesitelné extremistky. Nenaplnily své ambice a vyžadovaly úspěchy po druhých.”

A jak jste se k této disciplíně vlastně konkrétně dostal?

„Mne objevili  druzí, říkali mi, že mám na to dělat balet a musím ho dělat. Já jsem byl zděšený. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se něčemu takovému věnoval,  já jsem od baletu utíkal. Chtěl jsem být  automechanikem a dělat  se strojem, protože stroj neodmítá. Dělat  s lidmi   je těžké. Někdy chybí motivace. Člověk třeba má i fyzické předpoklady, ale nechce. Já jsem byl zřejmě  takový a někdo zase opačně. Někdo k tomu předpoklady  nemá a rve to za každou cenu. Nikdy  to nebude dobré, protože materiál není k tomu  dobrý. Je to  věčný boj.”

Řekl jste krásnou větu: Tanečník musí pozorovat život, jinak nebude umět přemýšlet a tvořit…”

„Ano. Málokdy vymyslíme něco nového, protože život sám o sobě je dokonalý. A my ho musíme pozorovat, abychom se naučili a čerpali bohatství z toho, co je už kolem nás, co už existuje. Musíme naší  hlavě dát trošku větší prostor. A to není pro všechny. Baletní soubory, to  je taková  armádka, která dělá nějaký úkol, ale hodně úzkoprofilový. Nejdříve musíte být  člověk a pak ‚baleťák‘. Jenže většinou lidé, kteří se věnují baletu, jsou zkrátka takové stroje.  Udělají to a to a to,  ale v baletu je důležité i herectví a současně s  pohybem pak vzniká umění. Jen  pohyb je jen pohyb, to mi nic neříká. Nerad se dívám na některé soubory a jejich vystoupení.”

Můžete to, prosím, blíž vysvětlit?

„Když balet neobsahuje všechny složky, lidé se na to jednoduše nedívají. A tolik souborů stále opakuje  různé variace na různou hudbu, ale  je to taková ubohost. Já osobně  bych klasice dal jen malý prostor a  tam ať si žije. Nemůžeme neustále jít dopředu a otáčet hlavu dozadu, nejde to.   Ale většinou nás přesně k tomuto školy nutí. Učí klasiku, to bylo sice hezké, ale ‚Proboha!´ To  bylo hezké na tu dobu! Ale život je dnes někde úplně jinde!”

Tak to cítíte?

„Ano. Teď  je  všechno  jinak! Život je daný jenom teď a nikdy jindy. A my o tom jen hodně mluvíme, ale málo děláme.”

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Jurije Kolvy

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Program plný hudby, tance a her

Struny dětem v Minoru rozehrají poslední březnový víkend pestrobarevný program.

Slyšíte to? To už klepe na dveře jaro a s ním i Struny dětem v Minoru. Oblíbený rodinný festival, který se koná o víkendu 29. – 31. března, zábavným a inspirativním způsobem už mnoho let ukazuje dětem pestrý svět umění. Přední čeští umělci se malým i velkým návštěvníkům představí ve třech desítkách různých akcí plných hudby, divadla a tance. Letos se ve hvězdné hudební sestavě na prknech Minoru představí zpěvačka Aneta Langerová, Monika Načeva s Michalem Pavlíčkem a smyčcovým kvartetem Pavla Bořkovce,  kapela Vanua 2, Terezie Kovalová společně s koncertním mistrem České filharmonie Jiřím Vodičkou, Epoque Quartet nebo kapela Bardolino. Ani v tomto ročníku nechybí ikonické Pišlické příběhy od Beaty Hlavenkové s Ivanem Trojanem, Lenkou Dusilovou a dalšími. Nové představení o podstatě lidského štěstí uvede choreografka Lenka Tretiagová v doprovodu živé hudby Ondřeje Galušky a Milana Caise z Tata Bojs.

Vedle hlavní programové linie festival nabízí i pestrý doprovodný program. Po celou sobotu a neděli budou probíhat dílničky a hravé zóny, jež nabídnou odpočinek a tvoření všem návštěvníkům festivalu či pouhým kolemjdoucím bez nutnosti zakoupení vstupenky v předprodeji. Vodičkovu ulici, která bude uzavřena pro silniční dopravu, rozproudí bubenické show Samba bandu ze ZUŠ Říčany či Jana Hrovatitsche s Martinem Švecem. Těšit se můžete i na společné pouliční kreslení vodního světa s výtvarníkem Lukášem Bradáčkem. Na Novoměstské radnici si < /strong>děti si budou moci vytvořit figurku z korálků, vlastní parfém nebo odlít zkamenělinu s Přírodovědci.cz. Šikovné ruce si v dřevěné dílně vyrobí fotoaparát, kameru či divadelní klapku. Vouchery budou k zakoupení na místě za 60 Kč. Hravé zóny nabídnou zdarma hlavolamy a deskové hry, architekturu v praxi se stavebnicí Kapla nebo zábavnou zónu ČT Déčko a Rádia Junior. V neděli nás Loutkové divadlo Toy Machine ve svých mini představeních vtáhne do kouzelného světa pohádek.

Hlavní program festivalu Struny dětem v Minoru otevře v páteční podvečer minorské představení Toodle Noodle – vtipné nonsensové hrátky v angličtině, které přenesou diváky do doby viktoriánské Anglie, do doby noblesních lordů a elegantních dam. Na vlně radosti se svezeme na koncertě s Anetou Langerovou, kterou doprovodí kromě její kapely také smyčcové trio. Nebude chybět ani autorský projekt Beaty Hlavenkové: oblíbené Pišlické příběhy podle knihy Filipa Rychlebského v podání IvanaTrojana, Lenky Dusilové, Milana Caise, Petra Ostrouchova a dalších. Intenzivní atmosféru a výborně naladěné publikum slibuje akustický gig Moniky Načevy a Michala Pavlíčka, který vychází z repertoáru velmi úspěšných desek Možnosti tu sou a Mami. Rytmiku legendárního Blue Effectu, společně s výraznou basou, mísením žánrů a pořádnou dávkou energie představí charismatický zpěvák se „sealovským“ hlasem Yannick Tevi s kapelou Vanua 2. Čtyři pánové z Epoque Quartet s velmi rychlými smyčci provedou publikum po cestě nejrůznějšími hudebními žánry a rozličnými kouty světa. U cella se setkáme s Terezií Kovalovou a houslistou Jiřím Vodičkou, hudební svět procestujeme křížem krážem s Bardolinem, Lenka Tretiagová uvede své tanečně hudební představení o podstatě lidského štěstí Krev není voda v doprovodu živé hudby Ondřeje Galušky a Milana Caise. Novou pohádkovou rošádu vykouzlí Storytelling CZ v oblíbeném Příběhomatu.

Na festivalu se představí i Aneta Langerová

Workshopy pozvou do pestrého světa tvůrčích aktivit. Jeden z nejoblíbenějších nástrojů – flétnu procvičíme při společném muzicírování s flétnistkou Markétou Stivínovou a hudební pedagožkou Inkou Chadimovou. Pohybový workshop Lenky Tretiagové(Taneční studio Light) a Ondřeje Galušky umožní dětem prostřednictvím hudby a pohybu, aby v roli detektivů prozkoumaly nejpodstatnější otázky našeho štěstí. Paličky a bubny s dětmi rozvíří Jan Hrovatitsch a Martin Švec a hudební hádanky pro malé skladatele nabídne program Pling Plong pod vedením Elišky Vidomus. Zpěv, rytmika, perkusivní nástroje, tanec i seznámení s& nbsp;exotickými nástroji čeká děti na workshopu s názvem S Bardolinem kolem světa. Každý v sobě má hrdinu, kterého stačí jen objevit – to se dozví malí návštěvníci od Storytelling CZ. Manuální zručnost a fantazii prověří workshop Světlo a stín, kde si děti vyrobí vlastní loutku s Tomášem Běhalem a Tomášem Podrazilem z divadla Toy Machine. Workshopem akvarelové ilustrace provede ilustrátorka nejen dětských knížek Olga Yakubovskaya.

Vouchery na výtvarné dílničky budou k zakoupení na místě za 60 Kč. Jednotlivé akce jsou rozděleny dle věkových kategorií. Kompletní program a všechny podrobné informace jsou k dispozici na www.strunydetem.cz.

Hraví partneři: Duhovka Group, Centrum Sámovka, Centrální depozitář cenných papírů

Spolupořadatelé: divadlo Minor, Novoměstská radnice

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury, hlavní město Praha, MČ Praha 1, MČ Praha 2

Hlavní partner hravých zón:  P3 Logistic Parks

Hlavní mediální partner: Česká televize

Mediální partneři: S dětmi v Praze, Český rozhlas Junior, Kam s dětmi

Partner dílniček: Aerosol Service a.s.

Parťák hravých zón: ČT :D, Mindok

Speciální poděkování: OSA, Centrum Pod Pekárnami,  Emun Partners, HORMEN

Děkujeme též:  mamacoffee, Vyšší a Střední odborná škola pedagogická a sociální, Praha 6

Pod záštitou: paní Hany Třeštíkové, radní pro kulturu hl. m. Prahy a Jany Černochové, starostky MČ Praha 2.

Pořádá: Aficonado

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN