Jiří Hána a Tereza Řípová

Roztančené divadlo Praha, III. ročník, druhý soutěžní pár

Představujeme Vám druhý pár letošního již 3. ročníku projektu Roztančené divadlo Praha. Za Městská divadla pražská vystoupí Jiří Hána s tanečnicí Terezou Řípovou a zatančí Vám vznešený valčík a hravý latinskoamerický tanec Cha-cha.
ZDE můžete v krátkém videomedailonku nahlédnout, jak vypadá jejich trénink
Finálový galavečer plný tance a hudby se uskuteční 15. března od 18:30 hod. v Divadle na Vinohradech. Vstupenky k zakoupení ZDE.
Nezapomeňte také hlasovat v divácké soutěži pro své favority! Kdo podle vás vyhraje letošní ročník Roztančeného divadla Praha? Výsledky hlasování budou vyhlášeny během finálového galavečera. Hlasovat můžete ZDE.
Postupně Vám představíme všechny soutěžní páry, které můžete podpořit sdílením na webu a sociálních sítích.
Těšíme se na Vás na slavnostním finálovém galavečeru!

Taneční kurzy Martina Šimka & Terezy Řípové, s. r. o.

Video:  Richard Stiebler
Foto: Anna Hladká
 
Za Roztančené divadlo
Barbora Honzlová
pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Japonská drum show v pražské Lucerně

13. ročník japonského filmu a kultury

EIGASAI: EISÁ

Každý zapálený tanečník  by si neměl nechat ujít takové příležitosti, jako zhlédnout tanec jiných kultur. Nejen, že to obohatí jeho znalosti, možná se přiučí i nějaký ten pohyb či pokřik, ale pozná také kostýmy, určitou energii daného tance a navíc  se může výborně bavit.

Přesně tak tomu bylo i v neděli 26. ledna při bubenické show EISÁ. Česko-japonský soubor byl založen v srpnu loňského roku a toto vystoupení bylo vlastně úplně první.  Diváci uslyšeli staré skladby i ty moderní, doplněné pokřiky a mohli se také sami aktivně zapojit.  Mimochodem, soubor stále hledá nové členy, takže pokud by někdo měl zájem, stačí se na Česko-japonskou organizaci obrátit.

Rjúkjúkoku Macuri Daiko je typ tance, který vznikl na staré tradici eisá (okinawské bubnování). Jedná se o velmi  výrazný styl vysokých kopů, pohybů karate a synchronizované taneční choreografie.

Mladí lidé se na Okinawě scházejí na letní slavnosti eisá, aby uctili své předky. S využitím různě velikých bubnů zpívají a tančí a žádají zemřelé o dobré zdraví a prosperitu. Tanec je naplněný pozitivní energií a radostí.

Jedna ze starých skladeb, kterou jsme v Lucerně zhlédli, byla  popsána  coby padající voda tedy vodopád,  jiné byly rockové.  Další pak zase znamenala „Míchání“, šlo o namíchání štěstí, o které se tanečníci podělili s ostatními. A povedlo se!

Celá show se nesla v radostném, energickém duchu a pořádnou dávku dobré nálady přinesl také drak, který vesele cvakal svými obrovskými zuby. To už se smál opravdu celý sál. Myslím, že  namíchaná dávka štěstí divákům nějakou dobu vydržela!

Posuďte sami:

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Semifinálový večer ve StarDance

Rozhodlo se o finálové trojici

Devátý večer se nesl ve znamení slowfoxu a latinskoamerického paso-doble.  Každému z párů přispěchal tentokrát na pomoc jeden z porotců.  Během  týdne potom mentoroval v přípravě obou tanců.  Po sečtení hlasů poroty a diváků první dva páry postupovaly do finále. Zbylé dva páry  prošly  tak zvaným rozstřelem, každý předvedl jeden tanec a rozhodnutí o tom, kdo postoupí do finále, bylo už jen na divácích a jejich hlasování. Celkem tedy tyto páry tančily 3x za večer.

Soutěž těsně před finálovým večerem  opouští Karel “Kovy” Kovář a Veronika Lišková, na Karlovi je už znatelná únava

Zeptali jsme se na první pocity po vyřazení

Karel “Kovy” Kovář:

„V tom nejlepším odejít a pro mě je tento večer to nejlepší, co jsem mohl udělat, trochu jsem se modlil za takovýto výsledek. Vím, že z tanečního hlediska jsou tady lepší.  Já jsem prožil opravdu  svůj absolutní vrchol, všechno, co bylo v mých fyzických silách, prošli jsme všechny tance a já jsem rád, že jsem je mohl poznat tak zblízka.“

Co jste díky  Stardance získal  a co ztratil?

„Netušil jsem, že můžu s lidmi zažít takhle vřelý vztah na základě televizního pořadu.  Získal jsem nové přátele. Ztratil jsem čas a pár kil 🙂.“

Kovy a Liška

Kovy a Liška

Večer zahájila svým vystoupením sama porota a náramně to všem slušelo

“Geňa” a Tatiana

Zkouška novinářů.. kdo je kdo?

Matouš Ruml a  Natálie Otáhalová

Slowfox Matouše a Natálie byl plynulý, správné držení těla. Tomuto páru mentoroval  Zdeněk Chlopčík, který právě tento pár nejvíce kritizoval. Sám byl prý zvědavý, jestli to Matouš vůbec všechno vstřebá.  Při hodnocení ocenil plynulost a měkkost tance, prý to zvládli úžasně! A Matouš řekl, že mu Zdeněk hodně pomohl ve výrazu a  vnesl mužské prvky. Richard Genzer podotkl, že lidé si pořizují psy a těm jsou podobní a tady to vypadalo, jakoby  tančili  sourozenci Chlopčíkovi. Tatiana Drexler radila rovnější záda. Jan Tománek byl nadšen.  (body  9, 9, 10, 9)

Čaj a Rum!

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Veronika a Dominik předvedli paso-doble ve westernovém stylu. Technicky dobré a nechybělo ani drama. Veronika místy nedotahovala pohyby.  Páru  mentoroval Jan Tománek. Ale cítil u páru už únavu.  Richard Genzer ocenil krásné ruce. Tatiana Drexler postrádala energii a řekla, že na poměry tohoto páru čekala lepší výkon, nevzbudilo to v ní žádné emoce. Zdeněk Chlopčík viděl nejistotu,  Veronika se občas ztratila v prostoru. Více  energie  a napětí bylo třeba. (body  8, 8, 8, 8).

Veronika  coby   kovboj 

Karel “Kovy” Kovář a Veronika Lišková

Slowfox Karla a Veroniky byl plynulý. Karel byl ale občas nejistý. Po technické stránce lze tanec hodnotit jako průměrný. Tatiana Drexler coby  mentor  dokázala vylepšit Karlovo postavení ramen. V hodnocení potom pár chválila, prý skoro umřela strachem, ale byli výborní. Genzer řekl, že viděl  problémy s rovnováhou. Jan Tománek litoval, že se pár pouštěl z držení a označil Karla za milého a prý by si ho jistě každý rád adoptoval.  Zdeněk Chlopčík přirovnal Karla k Hurvínkovi s hlavou vepředu. (body 8, 9, 8, 8).

Jakub Vágner a Michaela Nováková

Tento tanec nebyl technicky nejlepší, ale myšlenka dokonalá. Pár ztvárnil krádež náhrdelníku, žena byla zabitá, ale náhrdelní nakonec získal „Geňa“.  Po technické stránce byla cítit nejistota, poskakování a tvrdé pohyby.  Dalo by se očekávat i více  tance. Richard Genzer, který měl tento pár na starost, řekl, že vidět rybáře tancovat je jako vidět zebru žrát lva. Tatiana Drexler vytýkala pokrčené obě nohy, což opravdu působí směšně u muže.  Jan Tománek vytkl uskákanost. Zdeněk Chlopčík ocenil dobrou energii, ale zkritizoval  špatnou techniku. (body 8,7,7,7)

 Rybář Jakub Vágner a Michaela Nováková 

 Jakub a Míša

Matouš Ruml a Natálie Otáhalová

Dramatická hudba udělala své. Vystoupení bylo energické, po technické stránce ale kritikům vadily pokrčené nohy.  Mentor Zdeněk Chlopčík  byl spokojený. Richard Genzer ocenil “nový” prvek, tzv. Chlopčíkův periskop. Tatiana Drexler byla spokojená s dynamikou,  Jan Tománek ocenil napětí v tanci.  (body 10,10,10,10).

Natálie Otáhalová a Matouš Ruml

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Veronika s Dominikem tančili slowfox na disco hudbu. Samotný tanec byl zdařilý,  rytmika správná. Veronika  občas ztratila trošku rovnováhu, ale nevadí.  Mentor Jan Tománek ocenil taneční výsledky během celého StarDance. Tatiana Drexler vytýkala Veronice, že visí na partnerovi a je na něj přece těžká!  Zdeněk Chlopčík si všiml, že se Veronika smála  od ucha k uchu, což znamená, že udělala chybu! Veronika řekla, že StarDance je energetická jízda, kdy síly už dávno došly a jede se na nějaký záložní systém. (body 9,8,9,9)

Karel “Kovy” Kovář a Veronika Lišková

Paso-doble Karla a Veroniky bylo technicky trošku pod průměrem, tvrdé a nedotažené pohyby, Karel trošku poskakoval.  Rytmika velmi dobrá. Tatianě Drexler se líbilo napětí od začátku až do konce a poskakování ji rušilo. Richard Genzer se vrátil ke svému přirovnání, že je to jako koprovka, ale  vejce bylo nahrazeno masem, takže o moc chutnější. Jan Tománek ocenil spoustu pasových kroků a Zdeněk Chlopčík si představoval více  energie. (body 8, 9, 8, 8)

Kovy a Liška

Jakub Vágner a Michaela Nováková

Na slowfoxu Jakuba a Michaely se dá ocenit elegance, ladnost a rytmika.  Pohyby byly občas nedotažené, ale  Richard Genzer označil Jakuba za svůj první pedagogický úspěch! Tatiana Drexler byla nadšená a řekla, že se Jakub zřejmě narodil ve fraku. Jan Tománek chtěl ale  vidět víc slowfoxu. Zdeněk Chlopčík ocenil rytmiku a eleganci, prý procítěné, lehké, jestli toto všechno „Geňa“ poradil, tak je génius! (body 10,9,9,10) Jakub řekl: „Nečekal jsem takový masakr! StarDance je nejtěžší expedice mého života!“

Hlasování diváků rozhodlo o tom, že do finále přímo postoupili Matouš Ruml s Natálií Otáhalovou a Jakub Vágner s Michaelou Novákovou. Zbylé dva páry čekal rozstřel.

Karel “Kovy” Kovář a Veronika Lišková

Ani rozstřelový tanec se Karlovi příliš nevydařil. Technické nedostatky, trošku nahrbení,  mírné předklonění  hlavy. Ke konci tance byla už na Karlovi jasně vidět  pořádná únava. Tentokrát známky nepadly,  porotci pouze slovně ohodnotili oba páry. A Geňa řekl: „Nerad rozhoduji o lidech. Já jsem i plakal“. Taťána byla také šťastná, že nemusí rozhodnout a vyzvala diváky, aby se do toho dali.

Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička

Veronika s Dominikem v rozstřelu zopakovali svůj valčík z předchozího večera. Velmi krásný tanec v rytmu, plně vystihující atmosféru, včetně baletních prvků, lehounký.

Během večera  jsme také zažili malé zpestření, dva vítězové z minulých let – Jan Onder a Marek Zelinka předvedli svou společnou choreografii, která obsahovala prvky cirkusu, pantomimy, herectví a tance.  Oba předvedli to nejlepší a cvičili podle Marka Ebena dlouhé měsíce. Jenže ne vždy má divák pochopení pro to, na co není zvyklý. A tak jsem slyšela i reakce typu: „Vždyť jsou jak dva magoři! Jak kdyby utekli z psychiatrické léčebny!“  Nezbývá než dodat, že životní cyklus je takový věčný koloběh. Takže poté, co vystoupíte na vrchol a předvedete již všechno, co je vůbec možné,  opět padáte dolů…..ať se snažíte sebevíc, sesunu dolů nezabráníte.

Jan Onder a Marek Zelinka. Šílenci??

Honza a Marek 

Honza a Marek 

Honza a Marek 

Honza a Marek 

Příští týden čeká na finálové páry pěkný „mazec“. Zatančí freestyle, nejlepší standard, nejlepší latinu a nejlepší tanec vůbec. Kromě toho bychom měli vidět opět nejen všechny páry, ale i kankán. Takže finále bude velké!

Štastná Veronika a manžel

 Moderátoři Tereza a Marek 

Text, foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor s herečkou, tanečnicí i pedagožkou PETROU JUNGMANOVOU

„Vybrala jsem si profesi, která mě naplňuje”

Petra hraje ve filmu, v televizi, v divadle. Kromě toho v rodném Kladně v Domě kultury vede taneční kurzy pro děti a dospělé. Držitelku ceny Thálie za Harry v muzikálu Babylon Petru Jungmanovou, která je maminkou dvou nadaných synů, její různorodá práce nejen baví, ale i naplňuje.

 Vyrůstala jste v Kladně, odkud pocházíte. V dětství jste se věnovala baletu. Čím jste chtěla být, co Vás bavilo? 

„Bavila mě spousta věcí! Tančit, zpívat, jezdit na koni, fandit rodičům, když měli pingpongový turnaj, jen tak si snít, dívat se na tatínka, jak hraje fotbal a přitom v tělocvičně viset na bradlech, chodit po kladině, jezdit na výlety. Ale to všechno mě baví i dnes! Od čtyř let jsem chodila do rytmiky k paní Vlastě Šeflové, na kterou dodnes s láskou a s díky vzpomínám. A pak jsem se pod jejím vedením věnovala scénickému tanci. Základy klasiky jsme také měli, ale ,špičkovkami´  jsem neprošla.”

Nejdříve jste vystudovala pedagogickou školu, rok učila na ZŠ tělesnou a hudební výchovu, zpívala ve folkové skupině Dekorace, se kterou jste vydala desku Noc svatojánská a pak šla na JAMU do Brna. Proč jste si vybrala muzikálové herectví?

„Já si ho vlastně nevybrala! Zaujatá tancem jsem hledala možnosti, jak se mu věnovat více a dál, přestože jsem neměla vystudovanou baletní konzervatoř. Po paní Šeflové se nás ujal její syn Miloslav, který mi během jednoho tréninku řekl, že se v Brně otevírá ,cosi s tancem´, ať to zkusím. Aniž bych cokoli dále zjišťovala, hned jsem poslala přihlášku na JAMU na tanečně-dramatický obor, který tam nikdy nebyl. Přesto jsem dostala odpověď, tenkrát to bylo vše na papíře a poštou, že jestli tím myslím obor muzikálové herectví, který se nově otevírá, existuje ještě možnost přijet na talentové zkoušky.”

V Brně jste zůstala a deset let jste byla v angažmá v Městském divadle, kde jste třikrát obdržela diváckou cenu Křídla pro nejpopulárnější herečku a cenu Thálie za roli Harry v muzikálu Babylon. Dnes hostujete na pražských scénách. V čem Vás mohou diváci vidět?

„V současné době hraju ve Švandově divadle v představení Kdo je tady ředitel? a v Divadle Palace v komedii Perfect Days. Bohužel, končí moje srdcová záležitost, hra Neila Simona Druhá kapitola. Ráda bych si zahrála se svými syny, tak hledám něco hezkého pro nás.”

Objevujete se také před kamerou – filmy – Den, kdy nevyšlo slunce, Duše jako kaviár, seriály – Stříbrná paruka, Místo nahoře, Místo v životě, Ulice, Labyrint, Bohéma, První republika… Čeká Vás něco nového před kamerou?  

„V létě jsem točila vtipnou komedii s režisérem Miloslavem Šmídmajerem Případ mrtvého nebožtíka. Průběžně natáčím postavu Evy Strouhalové, partnerku Martina Dejdara, v seriálu Specialisté.”

Vy jste se po letech vrátila k tanci, nejdříve v muzikálu Chicago. A pak jste v rodném Kladně v Domě kultury zavedla taneční kurzy jak pro děti, tak dospělé. Jaký je o kurzy zájem?

„Když jsem s kurzy začínala, vůbec jsem netušila, co pro mě mohou znamenat. Na baletním sále improvizujeme, trénujeme různé taneční techniky, držení těla, posilujeme, skládáme choreografie… Letos již 8. rokem přichází asi třetina žen, které tančí od začátku kurzů, zbylá část se různě mění, vrací, obnovuje, je to paráda, sál je plný. A já mám radost, že po tanečních večerech odcházíme uvolněné a ,s rohlíkem na puse´. To mě těší a naplňuje! Loni jsem poprvé zkusila i taneční setkání pro děti. Je to mazec a děti jsou úžasné! Žádné výkonnostní a závodní kurzy, ale jen pro radost!”

Co Vás vedlo k tomu zavést tyto taneční kurzy? Co pro Vás znamená tanec?

„Když jsem se po narození mých dvojčat po pauze vrátila na jeviště a začala zkoušet taneční muzikál Chicago v divadle Pod Palmovkou v režii Stanislava Moši, říkala jsem si, co udělat pro to, abych se udržovala v kondici. Chyběly mi taneční tréninky Ivanky Kloubkové, které jsme měli v Městském divadle v Brně i třikrát týdně. A začít s tanečními kurzy a vést je, byl nápad, který mi vlastně vnukly taneční kamarádky z Kladna. Tanec pro mě znamená obrovskou vnitřní svobodu, ke které bych chtěla v životě dospět.”

Taky jste se vrátila k práci pedagožky a dva roky jste učila moderní tanec na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Co Vám to dalo?

„Tenkrát mě na konzervatoř pozvala na tříměsíční záskok moje taneční profesorka z JAMU a choreografka Yvona Balášová. Byly z toho dva roky. Zkušenost to byla skvělá. Ačkoli to nikomu nevadilo, sama jsem cítila, že pro výuku tanečních profesionálů mně samotné chybí hlubší znalosti klasického baletu. Zároveň jsem si uvědomila, že se raději budu setkávat s nadšenými amatéry než s budoucími profesionály, kteří školu většinou berou jako nutnou povinnost.”

Z manželství s hercem Vladimírem Dlouhým (1958 – 2010), máte dva syny Jana a Jiřího. Táhne je to také k umění?

„Oba kluci jsou všestranní. Sportují, tančí, stepují, Janík hraje na saxofon, Jiřík na klavír. Oba mají štěstí, že hrají ve třech inscenacích v Městském divadle v Kladně a moc je to baví. Na konci minulé sezóny se všemi šesti dětmi, které v divadle hrají, nazkoušeli během pár dní manželé Hronovi čtvrthodinové představení a mně spadla brada. Všechny děti byly skvělé, koncentrované, vtipné. Jak jsem již psala, těším se, až si alespoň s těmi svými jednou zahraju.”

Máte čas na odpočinek, koníčky?  

„Jsem na volné noze, což znamená úžasnou svobodu při výběru práce, ale nese to sebou i riziko, že na koníčky bude času až moc. Vybrala jsem si ale profesi, která mě baví a naplňuje a to je pro mě podstatné. A nabídky zatím přicházejí v pravý čas.”

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Výzva ze Studia ALTA

Vyzývají Jiří Šimek a Sára Arnstein z uskupení Ufftenživot za přispění Petra Šavela a Marie Gourdain. Připojte se i vy!!! Máte šanci, stačí zde v článku kliknout na odkaz.

Obecným důvodem, proč dnes potřebujeme divadlo, tanec a živé umění, je to, že odolávají a vždy budou odolávat digitalizaci, protože bez živých lidí a jejich setkání nemůžou existovat. Divadelníci, tanečníci, performeři a umělci, zabývající se sdíleným okamžikem, jsou odborníky na komunikaci a sdílení tady a teď. A právě proto dnes divadlo získává historicky důležitou roli.

Díky našemu neustálému připojení je naše společnost čím dál víc fragmentována, ztrácíme společný základ, ať už ideový, vizuální, nebo jazykový… Divadlo je veřejná služba, nástroj pro balancování, společný zážitek, setkání, rituál, reflexe, katarze, místo, kde odkládáme „chytré” telefony a sdílíme spolu, jsme spolu, cítíme spolu. Právě společně prožité sdílené okamžiky jsou nevyhnutelným předpokladem k tomu, abychom jako jedno lidstvo dokázali čelit moderním výzvám, jakou je globální ekologická krize. V tomto divadelním rámci zastávají speciální postavení umělci nezávislí, tvůrci nepodléhající institucím, protože jsou těmi nejsvobodnějšími, nejnepoplatnějšími, ale zároveň také nejzranitelnějšími a nejohroženějšími. V nezávislých podmínkách mohou vznikat myšlenky, ideje a zážitky, které si až do jejich vzniku nedovede nikdo představit.

Studio ALTA je v celé ČR jedno z ojedinělých míst, které systematicky podporuje právě takové tvůrce a živé umění. Na základě otevřené soutěže jim poskytuje náhradní domov pro realizaci jejich děl. Zároveň jde o pomyslnou bránu pro zahraniční nezávislé tvůrce z celého světa. Toto místo, tato instituce, je pomyslný kotel, ve kterém se setkávají nezávislí umělci z celé ČR a z celého světa, děti a matky z dětských kroužků, zástupci neziskových organizací – pořádající v prostorách „Obýváku” konference a různorodé prezentace, návštěvníci kavárny – pracující, popíjející, oddychující, výtvarníci se svými výstavami, nebo lidé z coworkingu, kteří zde mají svoje kanceláře. Všichni tito lidé nalézají ve Studiu ALTA dočasný domov. Toto všechno vzniká a funguje jen kvůli tomu, že po tom byla, je a bude poptávka, která je uspokojována pro hodnoty jako je reflexe, tvorba, kreativita a sdílení. Ne pro vydělávání peněz. Dohromady toto místo generuje nevídané podhoubí, z něhož vzkvétají nové myšlenky, inscenace, soubory, a především silná komunita, která stojí na skutečných, nikoliv digitálních vztazích. Tato jedinečná komunita existuje díky nasazení týmu Studia ALTA, který pracuje déle než dekádu za podmínek, které nejsou, vzhledem k jejich společenskému přínosu, důstojné. Nyní, mávnutím kouzelného proutku, má vše přijít vniveč. Ano, Studio ALTA se přesune do prostoru v Invalidovně, ale opět do nedůstojného prostředí, jehož úprava do provozuschopnosti ( to znamená funkční divadelní sál, vyhřáté zkušebny s kvalitní podlahou, sprchy, záchody, kanceláře, místo k setkání a tak podobně) vytvoří ještě enormnější nároky na tým Studia ALTA než doposud, což může vést k tomu nejhoršímu, k většímu vyčerpání, ke konci i k rozpadu celého týmu – a tak ke ztrátě tolik důležitého ekosystému, mezinárodního uzlu, komunity, divadla, zkušebny a prostoru pro setkání, který nemá obdoby.

Tuto výzvu iniciovali (zleva) Sára Arnstein s Jiřím Šimkem z populární skupiny Ufftenživot

Pokud jako zvolení reprezentanti české společnosti dbáte o zdraví jednotlivců a společnosti jako celku, pokud věříte, že zdravá společnost je ta, která šlechtí představivost, a to proto, aby byla schopna sebereflexe a sebekorekce, apelujeme na vás jako nezávislí divadelníci – Pomozte týmu Studia ALTA najít místo, které bude důstojné a umožní mu navázat na doposud vynikající práci, mnohokrát v minulosti potvrzenou, ať už cenou české divadelní DNA, nebo neustálou grantovou podporou MK ČR, MHMP a mnohých dalších organizací. My, nezávislí umělci, jsme ze své podstaty jen potenciál toho, co můžeme být, poskytovat nebo sdílet, pokud nebude prostor a místo pro náš společný rozvoj, kterým pro nás Studio ALTA je. Pokud se otočíte zády k ALTĚ, otočíte se zády k nám všem, a poté už nebude téměř žádného místa, kde najdeme zastání.

Autoři: Jiří Šimek a Sára Arnstein z uskupení Ufftenživot z. s.

Za přispění Petra Šavela a Marie Gourdain.

Všichni níže podepsaní souhlasí s tímto dopisem a tento souhlas stvrzují svým podpisem.

Petici můžete podepsat zde.

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Český národ pomáhá

Charitativní večer pro Centrum Paraple

Sedmý večer ve StarDance byl charitativní. Tančilo se pro Centrum Paraple, už počtvrté.

Lidé oceňují myšlenku pomáhat tancem. Charitativní večer společně s Plesem pro Paraple vynesl částku 15 a čtvrt milionu korun.

Centrum Paraple

Na charitativním večeru  jsou krásné především dvě věci: V noblesním a krásném pořadu se přeneseme k  problémům těch méně šťastných a člověk vidí, že i v době různých agresivních reakcí, na které si už pomalu v každodenním životě zvykáme, to jde i jinak.

Porota posílená o Zdeňka Svěráka

V šestém večeru se rozloučil se soutěží pár Miroslav Hanuš a Adriana Mašková a zbylých pět párů se ujalo choreografií ve spolupráci s klienty centra Paraple, ale každý pár si ještě přizval posilu, někoho z tanečníků z předchozích kol.

Tereza Kostková

Moderátoři Marek Eben a Tereza Kostková

Marek Eben

Hosté:

Tonya Graves

Miroslav Hanuš a Adriana Mašková

Xindl X a Markéta Dostálová

Radek Banga s přítelkyní

Porota byla posílena o Zdeňka Svěráka. Ten ale  dával jen desítky. Ovšem zbytek poroty hodnotil  přísně jako vždy a výsledky  se přenáší do příštího týdne.

Zahájení večera se ujalo duo  Jana Drdácká a Eda Zubák, naši špičkoví tanečníci  flamenca. Marek Eben dokonce pojmenoval po Edovi Zubákovi své dva psy…

Tančilo se  argentinské tango a latinskoamerická cha-cha. Jak si soutěžní čtveřice vedly?

Jakub Vágner, Michaela Nováková, David Svoboda a Eliška Šulcová

Tanečníci byli oděni v černém a bílém, což symbolizovalo souboj mezi životem a smrtí, jak Tanečnímu magazínu po přenosu tanečníci vysvětlili. Nápad prý byl z Michaeliny hlavy.  Michaela sama si  pak vyzkoušela vozík a Jakub s Davidem se starali o pohyb po parketu. Působivý byl zejména okamžik, kdy se čtveřice seřadila za sebou a dělala pohyby pomocí rukou. Richard Genzer hodnotil opět po svém, jaképak lámání si hlavy se smrtí, zkrátka dostal při pohledu na černou a bílou chuť na kafe s mlékem. Tatiana Drexler všechny pochválila, líbil se jí nápad i to, že nebylo patrné, kdo je vlastně na vozíku a kdo ne. (body 8,9, 8, 7,  10)

Jakub Vágner a taneční tým

Černá a bílá v podání dvou fajn kluků… Jakuba Vágnera a Davida Svobody

Veronika Arichteva, Veronika Khek Kubařová, Petra Ptáčníková, Daniel Vodička

Svižné, vtipné a zábavné vystoupení.  Obě tanečnice rozsvítily své čelenky  v závěru tance,což symbolizovalo světla automobilu. Jan Tománek byl okouzlen, ale postrádal ještě trochu cha-chi, jinak by byl nadšen.  Zdeněk Chlopčík označil vystoupení za úžasné, ale musí být víc propnutá noha přece!  Zdeněk Svěrák pronesl směrem k Petře,  že pažemi říká všechno a nohy  nepotřebuje. (body 9,7,8,10, 10)

Veronika Khek Kubařová a taneční tým

Tanec Petry Ptáčníkové  byl  skutečně oceněn, nepotřebuje prý nohy

Karel “Kovy” Kovář, Veronika Lišková, Jiří Marsín a  Jana Plodková

Tanec obsahoval napětí a náboj. Celá čtveřice byla v souhře, Jiří byl přirozenou součástí celého týmu. Tatiana Drexler ocenila napětí a krásné tango, Janu s dlouhými nohami, lepší to být zkrátka nemohlo.  Jan Tománek označil tanec za nápaditý, dramatický, je těžší pracovat ve čtyřech než ve dvou, je také těžké pracovat s rekvizitou. (body  8,8,9,10,  10)

Kovy a taneční tým

Matouš Ruml, Natálie Otáhalová, Dana Batulková a  Lucie Gachi

Tento tanec byl bezesporu tím nejlepším, co bylo možno v sedmém večeru vidět. Matouš předvedl  naprosto perfektně technicky zvládnutou chůzi cha-chi. Nadprůměrné bylo i zapojení vozíčkářky do tance,  celé vystoupení pak bylo zábavné. Lucie přiznala, že prý je tancem nepolíbená. Richard Genzer viděl skvělou čaču. Zdeněk Chlopčík se rozplýval nad technicky výborným základním krokem a označil čaču za báječnou, i s vozíkem. Lucie je šťastná jak dívka, ale je přece máma od pěti dětí!!, podotkl Zdeněk.   Geňa opět zažertoval, že on sám si plete ruce a nohy, ale na vozíku se musí zvládnout jen ruce, ne?  Prý krásné.  (body 10,10, 10, 10,    10)

Matouš Ruml a taneční tým

Matouš Ruml  Jeho skvělá tanečnice, máma od pěti dětí

Zeptali jsme se…

Jak se Vám tančilo s vozíčkem?

Matouš Ruml: „Pro mě to úplně nové není, hraji v divadle s Honzou Potměšilem, který na vozíku je, jistou zkušenost už mám,  třeba jak zdolat schody… takže já jsem se toho úplně nebál. Ale  StarDance je něco jiného, takže celkově to byla opravdu úplně jiná záležitost, musím přiznat…”

Gabriela Koukalová a taneční tým

Gabriela Koukalová, Martin Prágr, Kateřina Baďurová a Libor Bohdanecký

Poslední tanec večera byl dojemný, tedy nejen tancem.  Gabriela předala jednu ze svých trofejí Liborovi. Prý ona sama si uchovává vzpomínky a přemýšlela, jak s trofejemi co nejlépe naložit, proto je dává někomu, koho si váží a udělá mu radost. Povedlo se vystihnout charakter tanga, i dobře zapojit vozíčkáře Libora. Obě sportovkyně začaly ve sportovním úboru,  na který si nasadily červené sukně,což udělalo vlastně symbolické barvy české státní vlajky. Tatiana Drexler byla dojatá. Líbil se jí krásný tanec, podotkla, že tance s vozíčkáři mají postupem času čím dál tím víc dynamiky a porota už nestíhá všechno sledovat….  Zdeněk Chlopčík byl rovněž nadšený,  všichni se  perfektně zapojili do tance a poznamenal, že bez červených sukní se mu to líbilo víc. Zdeněk Svěrák obdivoval optimismus všech vozíčkářů. Ale připustil, že vlastně hasiči také vyjíždí, aby požár uhasili a nevyjíždí s tím, že ho neuhasí!  (body 9,8,8,8)

Martin Prágr zdraví  čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Zeptali jsme se…

Jaký význam měly Vaše červené sukně?

Gabriela Koukalová: „Znamenalo to, že jsme obě místo našeho celoživotního sportovního úboru už odhodily medaile, popadly sukně a šly si konečně zatancovat!“

Zeptali jsme se…

Co říkáte na dnešní dárek?

Libor Bohdanecký:

„Něco takového jsem vůbec nečekal a jsem moc rád, že jsem se zúčastnil StarDance!“

Charitativní večer s vozíčkáři se hodnotí velmi obtížně. Běžně lze posuzovat techniku kroků, provedení figur, vystihnutí charakteru a atmosféry tance. Jenže tady to až tak nejde. Co dodat? Porota má těžký úděl.

Zdeněk Chlopčík dává desítku!

Zdeněk Svěrák

Zdeněk Svěrák v akci, právě zvedá  svou desítku!

Příští týden nám  páry předvedou scénický tanec (který se rovněž prakticky nedá hodnotit).

Text, foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Diváci poslali domů zpěvačku TONYU GRAVES

Tonya překvapená nebyla, s tancem začala ve 49 letech

Ve třetím kole StarDance následovala Noru Fridrichovou  zpěvačka  Tonya  Graves a soutěž opustila.  Hned po prvním kole někteří diváci  psali, že měla být vyřazena  právě Tonya. Richard Genzer dokonce v jednom hodnocení zažertoval: „Ty snad nemáš páteř, protože páteř se hýbe!“

Tonya ale nesla svůj odchod s nadhledem. „Nejsem moc překvapená. S tancem jsem začala ve čtyřiceti devíti a jsem ráda za tu šanci. A jsem také ráda, že jsem se dostala aspoň do tohoto kola.“ Tonya si také trošku rýpla do Xindla X, kterému porota řekla, že se naučil jen jeden univerzální krok a ten používá pro všechny tance. Tonya se malinko podivila, proč musí odejít právě ona. Ovšem  pravdou zůstává, že někdo zkrátka odejít musí. A divák je nevyzpytatelný.

Tento večer se nesl v duchu Company, což znamenalo, že taneční páry  se musely předvést s doprovodnou skupinou. Těžká zkouška. Vedle profesionálů je totiž každá chybka velmi dobře vidět.

Večer zahájila TAP ACADEMY PRAGUE pod vedením Tomáše Slavíčka.  Poctivým čtenářům Tanečního magazínu skupinu představovat jistě nemusíme. Vidět ji můžeme například na Czech Dance Masters.

Tančila se samba, quick step a  paso doble.

Rybář Jakub Vágner a Michaela Nováková byli pochváleni za choreografii, technika trošku pokulhávala. Začátek tance byl fantastický, ale samby bylo v tanci málo a pár nebyl úplně sehraný. A Richard Genzer? Prý viděl v pánvi kromě osmiček všechno i dvojciferná čísla! A co na to Jakub Vágner?  „Pro mě je největší vítězství vylézt před lidi, dělat něco, co jsem nikdy nedělal a vypadat aspoň trošku důstojně!“ říká.  (body 8,8,8,6)

Radka Třeštíková a Tomáš Vořechovský se museli porvat s obtížným quickstepem. Moc jim to nesedlo. V tanci byly technické  chyby a porovnání s company jim samozřejmě nepomáhalo! (body 7,6,8,5)

Miroslav Hanuš sklidil obrovský aplaus, protože v choreografii vyskočil  jako laňka na kulečníkový stůl. Richard Genzer to komentoval  humorem sobě vlastním: „Vyskočit v jeho letech na kulečníkový stůl – to je jako vyjet ve dvaceti autem na Mount Everest.“ Jenomže tanec jako takový se porotě až tak nelíbil. A Tatiana Drexler pronesla: „Celou dobu jsem přemýšlela – buď je to strašně dobré, nebo strašně zlé! Je to vůbec paso doble?“  (body 7,8,6,5)

Gabriela Koukalová a Martin Prágr byli trošku kritizovaní za technické nedostatky. Například pomalé nohy! Také chyběla energie v těle. Žádné nadšení. A příliš soustředění do sebe. (body 7,6,7,7)

Marek Eben upozornil, že ani na jedné zkoušce bychom nenašli ten den Xindla X, protože strávil několik hodin na kapačkách. Xindl to pojal s humorem: „Asi jsem si špatně přečetl pokyny režie,  měli jsme tančit s formací a já tančím s deformací!“  A co na to porota? Geňa  pronesl, že začíná být fanouškem minimalismu, protože Xindl X už třetí večer užívá jen jeden univerzální krok na všechny tance. Ani Tatiana nebyla zlá: „Na ten krok jsme si už zvykli a v přítomnosti company to bylo ještě hezčí.“ (body 6,6,6,6)

A co populární Kovy a Veronika Lišková?  I Jan Tománek uznal, že Kovy je sympaťák  a je naprosto pochopitelné, že oslovuje davy. Ale technika tu chyběla! A Geňa? Prý to bylo jako koprovka s vejcem! Nic moc, ale jíst se to dá! (6,6,6,5)

Velkým talentem soutěže se jeví Veronika Khek Kubařová (taneční partner Dominik Vodička). Tatiana si pochvalovala rychlost na parketu, výborná práce s company a pro Zdeňka Chlopčíka byla Veronika puntíkované sluníčko.  (body 9,8,9,9)

Matouš  Ruml a Natálie Otáhalová to celkem schytali od poroty. Naštěstí body byly docela dobré. Lehounký tanec, elegantní, vyzařovali radost, ale zvedačka! Ta se nepovedla! Taky energie nevydržela do konce! A práce chodidel byla  jako z loterie – kam padne, tam padne a záda shrbená jako stařeček!  A Geňa komentoval takto: „Jako když Zátopka zavřete do krabice od bot. Nikam to neběželo.“(body 8,7,8,8)

Jak vlastně hodnotila porota Tonyu Graves? Nápad a choreografii ocenili,  ale nášlapy nic moc… (body 6,5,6,5)

Vyřazení bylo tu, přesto taneční partner Michal Bureš se Tonyi zastal.  Prý se snažila a hodně se naučila. On byl spokojený s výsledkem.

Foto: Česká televize

Text: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

NoD v listopadu – tanec, komiks, tradiční Kokot i scénické čtení

Neopomiňte derniéru 420PEOPLE „Královna víl” nebo Noc divadel!

PROGRAM listopad 2019

Stále probíhá:

SEN O VÝSTAVĚ / Kintera, Rohan, Moyzes, Blochová, Mikuláštík, Ptáček, Machalicý, Kubesa & hosté do 24. 11.

GALERIE 26. října 2019 uplynulo 20 let od první výstavy realizované v dnešním Experimentálním prostoru NoD, kterou připravila skupina kreativních umělců působících okolo hudebního klubu ROXY. První eponymní výstavou byl kurátorský projekt již tehdy aktivního umělce Krištofa Kintery s názvem „Vidiny”. Volný, organický freestyle projekt „Sen o výstavě” sdružuje všechny kurátory, kteří vedli směřování Galerie NoD v průběhu dvaceti let její existence. Společně s přizvanými hosty vytvořili bohatou mozaiku různých futurologických poselství, komentářů k dnešní společnosti a environmentální krizi, imaginativních obrazů nerealizovaných „snů o výstavách”. Tématem projektu není historie instituce, ale hledání místa a síly hlasu umění ve vizích naši společné budoucnosti. -> FREE

1/11 FANTASY! / Janek Lesák & kol. 19:30/Pá

Divadlo, které uvidíte, když zavřete oči.

DIVADLO Příběh odehrávající se ve vaší hlavě a jehož hlavním hrdinou jste vy sami. Neuvidíte nic jiného, než obrazy, které vám vygeneruje váš vlastní mozek.  Inscenace Divadla NoD kombinuje technologii binaurálního zvuku – zvukové virtuální reality a tradičních principů ruchařské práce, aby vás teleportovala do samotného středu světa fantasy – do hlavy hlavního hrdiny. Nasaďte si sluchátka a zavřete oči. Proslýchá se, že Temnota znovu nabírá na síle… Hrají: M. Cikán, L. Karda, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

2/11 OSAMĚLOST KOMIKSOVÝCH HRDINŮ / Janek Lesák & kol. 19:30/So

DIVADLO Inscenace otevírá třinácté komnaty nejslavnějších komiksových hrdinů: Batmana, Supermana, Catwoman a Hulka. American psychological society vydala v roce 2017 studii, která dokazuje, že cca 70% lidí sní o tom, že jsou superhrdinové. Ze stejné studie vyplývá, že ještě vyšší procento superhrdinů sní o tom, že jsou lidmi. Hraje soubor Divadla NoD: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

5/11 PKF – PRAGUE PHILHARMONIA: KRÁSA DNEŠKA / HLAVÁČ. HORVÁTH. SZMYTKA. DEMOČ 19:30/Út
HUDBA 
Tradiční nástroje v netradičních kombinacích a situacích společně s ukázkami radioartu. Polemika o tom, jak se má vlastně hrát soudobá hudba. Skutečně ji můžeme hrát JAKkoliv? Violoncello: B. Adorján, flétna: B. Haasová, el. Kytara: K. Šustová, moderátor: V. Pantůček, speciální host: J. Cseres . -> 400 Kč / 300 Kč (senioři) / 100 Kč (studenti)

7/11 BIBLE 2 / Janek Lesák & kol. 19:30/Čt

Oficiální pokračování nejúspěšnějšího bestselleru všech dob.

DIVADLO Každé dílo, co za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý. Nová dogmata, noví hrdinové a čerstvá dávka toho, co nesmíte dělat, nebo shoříte v pekle. Pokračování té knížky, kterou jste nečetli, o Bohu, který se po dvou tisíciletích probouzí z kocoviny a zjišťuje, že je to všechno v prdeli. Inspirováno komiksem Adventures of God.  Hraje soubor Divadla NoD: L. Přichystalová, L. Karda, M. Cikán, J. Strýček. Režie: J. Lesák. Dramaturgie: N. Preslová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

11/11 O KRÁSÁCH BEZPILOTNÍHO BOMABARDOVÁNÍ / 11:55 19:30/Po

After total war can come total living.

DIVADLO Dron je válečný nástroj, který nám umožňuje zasáhnout, aniž bychom byli zasaženi, vidět, aniž bychom byli viděni, vzít život, aniž bychom riskovali ten svůj. Jak ale v takovém světě vypadá hrdinství? Je možné v takové armádě vést heroický boj a budovat úctu k válečníkovi? Hraje soubor 11:55. Inscenační tým: N. Jacques, B. Jedinák, J. Tomšů a I. Mikyska. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

13/11 KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY SEN O VÝSTAVĚ 19:00/St

GALERIE Komentovaná prohlídka kolaborativního projektu Sen o výstavě, který vznikl k dvaceti letům fungování Galerie NoD. -> FREE

13/11 ČEKÁNÍ NA KOKOTA / Maso Krůtí 19:30/St

DIVADLO Každá se dočká svýho kokota. Čekání na Kokota je krůtí absurdní drama. Během představení si diváci projdou všema fázema svejch vlastních milostnejch příběhů. Herečky krůtí je s nima znova prožijou, jenom o dost intenzivnějš a bizarnějš. Bude to upřímný, pravdivý, vtipný, děsně patetický a totálně nesmyslný. Láska je přesně taková. Má zlomenou nožičku, je trochu rozladěná, ale nejvíc dojemná. Hrají: E. Soukupová, K. Beran, M. Sobotková. Hudba: V. Strýček, Š. Hrábek, M. Beran. Režie: Kolektiv Maso Krůtí. Dramaturgie: J. Fleglová, A. Berčíková. -> VYPRODÁNO

14/11 WORDS OF APOLOGY / Ufftenživot 19:30/Čt

DIVADLO Jak najít sám sebe ve světě, který nechce, abychom se soustředili? Jak najít sám sebe ve světě, který vrní, pípá a vibruje? Na hloubku a kvalitu není čas, doba je tak rychlá, že to nemá obdoby. Words of Apology je v pořadí pátý autorský projekt progresivního českého souboru Ufftenživot. Performer/Tvůrce: J. Šimek. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

16/11 NOC DIVADEL 2019

1989_TEMNÁ STRANA SÍLY / Adam Skala, Kryštof Pavelka  od 18:00

DIVADLO | SCÉNICKÉ ČTENÍ Rok 1989 byl rokem, kdy se Československo vydalo cestou svobody. Svobody, která nyní umožňuje řadě tehdejších prorežimních protagonistů i jejich myšlenkových následovníků velmi slušné živobytí a především možnost, jak se znovu mocensky šikovat, byť pod přebarvenými prapory. Spisovatel Karel Pecka napsal, že komunismus je sen hrbatých duší. Autoři projektu souhlasí a dodávají, že každé totalitní či autoritářské myšlení světa pramení z této hrbatosti, bez ohledu na konkrétní ideologii. V projektu chceme propojit tehdejší hrbaté duše s těmi dnešními. Jejich sen se totiž příliš nezměnil. Pro lidskou svobodu v něm není místo. -> FREE

VŠECHNO, CO V NÁS ZKURVILI KOMUNISTI / Divadlo MASO od 19:30

DIVADLO Mají problémy, ale nikdo je neposlouchá. Mají pocit, že víc křičet nemůžou. Nechtějí si zničit hlásky, které je aspoň trochu živí. Nezbývá, než si nekompromisně vzít to, co jim patří. Kapitalismus selhal. Všechno je v píči. Radikální autorská ironická politická féerie o tom, jak se čtyři pravdoláskaři rozhodnou bojovat divadlem. A i když pořádně nevědí, za co bojují, časem na to určitě přijdou. Hrají: K. Bartoš, J. Dudziaková, M. Kuntová, V. Vodochodský. Režie: A. Skala. Dramaturgie: M. Satoranský, K. Krbcová. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

DEMOKRACIE NENÍ BORDEL / 11:55 od 21:15

DIVADLO | IMPRO Klasický improvizační formát souboru 11:55 na téma Divadlo a svoboda. Speciální vydání přímo pro Noc divadel. -> FREE

18/11 HEIMATSCHUSS – ANEB TVOJE DĚDA MOJE DĚDA 19:30/Po

DIVADLO | STUDIO Moje děda tvoje děda je rekonstrukce příběhů našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vyprávění našich dědečků, kteří nosili uniformy, a dědečků, kteří byli lidmi v těchto uniformách biti. O mužích, z nichž jeden se léta schovával uvnitř svého gauče a druhý se střelil do vlastní nohy, aby mohl utéct z fronty. O ženách, které nad sporákem spálily cestovní pasy. Příběhy, které nám byly vyprávěny a u kterých není zřejmé, kde končí dějiny a kde začíná rodinný mýtus. Kolektivní práce studentů KALD DAMU a Katedry nonverbálního divadla HAMU. Tvůrci: E. Rothermel, Z. Šklíbová, K. Kotrbová, S. Vosobová, K. Vápeníčková, A. Kupelyan -> 200 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

19/11 BEZ DOMLUVY / 11:55 19:30/Út

DIVADLO 2. ADVENTNÍ VOLNÁ IMPROVIZACE. Konečně nastal čas povýšit otevření improvizační tréninky na plnohodnotné a nezapomenutelné divadelní inscenace, které se nikdy nebudou opakovat. Cyklus 4 večerů, 4 magických divadelních rituálů, kde přímo před zraky diváků vzniknou 4 představení inspirovaná náladou 4 adventních nedělí. Staré shoří – a nové – ještě bláznivější povstane z popela vánočního stromečku a kapra zapomenutého na plotně. Přijďte se zúčastnit 4 tajuplných slavností a očistit se tím nejživějším divadlem, co jste kdy viděli! Hraje soubor 11:55. -> 250 Kč / 180 Kč (studenti, senioři, ZTP)

24/11 KRÁLOVNA VÍL / FAIRY QUEEN / 420people 19:30/Ne

DIVADLO | DERNIÉRA Inscenace plná intimity a dechberoucích tanečních výkonů v choreografii Václava Kuneše a s živou hudbou od kapely Zabelov group: „Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni a nedrželi ho za ruku?” Na tyto otázky odpovídá Královna víl, která vychází z autentických materiálů a reálných zkušeností účinkujících. Účinkují: F. Barrouquère, Z. Herényiová, V. Kuneš, L. Nastišin, F. Staněk & kapela Zabelov Group – J. Šikl a R. Zabelov -> 330 Kč / 250 Kč (studenti, senioři, ZTP)

Pravidelný PŘEDPRODEJ VSTUPENEK v Kavárně NoD každý všední den od 16:00 do 20:00. Vstupenky na všechna představení lze zakoupit online na www.nod.roxy.cz/tickets

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN