Tančit se bude na komíně, v kostele, na nádražích i v ulicích

MOVE Fest zveřejnil kompletní program

Závěsná akrobacie desítky metrů nad zemí, estonský taneční duet v atmosféře kostela, tři desítky žen v bývalém obchodním domě Ostravica-Textilia, interaktivní performance v ulicích i současný tanec na nádražích. MOVE Fest Ostrava zveřejnil kompletní program svého 13. ročníku, který od 23. do 28. září rozpohybuje Ostravu i Frýdek-Místek současným tancem, fyzickým divadlem a novým cirkusem. Festival navíc “začíná” už 17. září předzvěstmi v Moravsko- slezském kraji a v říjnu přidá ještě jednu ozvěnu.

Letošní MOVE Fest nese téma placebo – tichá síla očekávání. První zveřejněná jména naznačila, kudy se dramaturgie vydává a kompletní program teď ukazuje její plnou šíři. Festival letos opouští klasické divadelní sály ještě výrazněji než obvykle a zve publikum na místa, kde by taneční nebo novocirkusové představení možná nečekalo.

„Chceme, aby každý festivalový den nabídl úplně jiný způsob, jak pohybové umění zažít. Jednou sedíte pod komínem a sledujete akrobatky vysoko nad hlavou, podruhé vstoupíte do kostela, další den vás tanec překvapí přímo na nádraží. MOVE Fest pro nás není jen série představení. Je to šest dní, během kterých se společně díváme na známá místa, témata i sami na sebe trochu jinak,“ říká ředitelka festivalu Jana Ryšlavá.

Od komína přes kostel až po bývalý obchodní dům
Jedním z nejvýraznějších zážitků letošního programu bude v pátek 25. září Komín Elišky Brtnické. Site-specific projekt propojující závěsnou akrobacii a industriální architekturu vzniká pokaždé pro konkrétní stavbu. Ostravsko-frýdecká verze se odehraje na komíně nově otevřeného kulturního areálu Nová Osmička ve Frýdku-Místku. Diváci budou dění sledovat z plážových lehátek se sluchátky na uších, zatímco performerky několik desítek metrů nad nimi promění vertikálu industriální dominanty v jeviště.

Úplně jinou atmosféru nabídne o den dříve Life Dances to Eternity estonské dvojice Maria Solei Järvet a Juulius Vaiksoo. Poetická pohybová meditace inspirovaná středověkým motivem tance smrti vstoupí do prostoru Evangelického kostela na Husově sadu. Dvě těla, hudba a sakrální architektura tu otevřou téma života, pomíjivosti a toho, co po nás zůstává.

Festival ale nebude jen něco, na co se přijdete podívat. Veľký nádych slovenského suboru Debris Company vznikne přímo v Ostravě spolu s přibližně třiceti místními ženami různého věku a zkušeností. Performerky a účastnice vybrané prostřednictvím právě probíhajícího open callu společně během několika dnů vytvoří unikátní ostravskou podobu performance pro prostory bývalého obchodního domu Ostravica-Textilia. Předchozí taneční zkušenost není podmínkou a zájemkyně se mohou hlásit do 13. září.

Smějte se. Pořád. I když už toho máte dost
Do klasického divadelního prostoru se festival vrátí v sobotu 26. září, ale rozhodně ne ke klasic- kému tématu. Jana Burkiewiczová, choreografka, tanečnice a porotkyně televizní soutěže StarDance, přiveze se souborem BURKICOM inscenaci Směj se, pořád se směj!. Energetická a ironická taneční jízda míří na posedlost úspěchem, produktivitou, seberozvojem a nekonečným tlakem být nejlepší verzí sebe sama.

V neděli 27. září dostane prostor inscenace, která se stala inspirací pro téma letošního ročníku. Slovenský choreograf a performer Michal Heriban uvede ve Studiu G hned dvakrát své intimní sólo Ja som placebo, které zkoumá vztah těla a mysli, naše přesvědčení i automatické vzorce chování.

A v pondělí 28. září se festival vydá ven. Švédští React Public Performances rozehrají na Černé louce Keep it Safe – interaktivní performativní procházku, která pracuje s pra- vidly, důvěrou, bezpečím i chaosem ukrytým v každodenním pohybu. Diváci tentokrát nebudou stát před jasně vymezeným jevištěm, ale vydají se společně s performery přímo do veřejného prostoru. Performance proběhne ve dvou časech, v 10:00 a 15:00. A protože šest festivalových dní nestačí, MOVE Fest bude mít také ozvěnu. V říjnu se za programem symbolicky ohlédne představení Frekvence Alžběty Tiché.

Vedle samotných performancí nabídne MOVE Fest také pohybové workshopy a program určený odborné veřejnosti. V sobotu se uskuteční sympozium věnované kreativnímu vzdělávání, které MOVE Ostrava připravuje společně s Vizí tance a projektem CUKR. K jednomu stolu přivede odborníky z oblasti umění a vzdělávání i zástupce škol z Moravskoslezského kraje a otevře otázku, jak může kreativní a pohybové vzdělávání fungovat v současných českých školách.

Zaplať, kolik můžeš: publikum jako součást financování kultury
MOVE dlouhodobě pracuje se systémem Zaplať, kolik můžeš, ve kterém si divák vybírá z několika cenových hladin podle svých možností a podle toho, jakou částkou chce kulturu podpořit. Nejde přitom o různé kategorie míst nebo rozdílný divácký komfort. Vyšší vstupné Jsem fanoušek a Jsem patron dává publiku možnost aktivně se podílet na financování kultury a svou volbou zároveň vyjádřit, že má o současné pohybové umění zájem a považuje jeho existenci za důležitou.

„Velmi si vážíme všech, kteří si vybírají vyšší vstupné a vědomě tak kulturu podporují. Zaplať, kolik můžeš pro nás není slevová akce, ale způsob, jak dát divákům možnost podílet se na jejím financování. Někdo zvolí částku, která odpovídá jeho aktuálním možnostem, jiný vyšší cenou stvrdí, že je pro něj důležité, aby současné pohybové umění v Ostravě vznikalo a bylo součástí kulturního života města. Obojí je pro nás důležitá forma podpory a zájmu,“ doplňuje Jana Ryšlavá.

 

Pro nejvěrnější a nejzvědavější návštěvníky je v nabídce také celofestivalová permanentka MOVENKA, která umožňuje navštívit celý program 13. ročníku. Ten najdete na webu www.moveostrava.cz a od 23. do 28. září se díky němu můžete těšit na šest dní pohybového umění v Ostravě i Frýdku-Místku – od komína přes kostel, nádraží a bývalý obchodní dům až po veřejný prostor. A jak se na festival s tématem placebo sluší – možná nakonec zjistíte, že k trochu jinému pohledu na svět opravdu stačí docela malý impulz.

Lucie Sembolová

pro Taneční magazín

Slunce

Mohou být humanoidi lidštější než my sami?

Nové představení Jany Burkiewiczové vysílá světlo, jež ozařuje odpovědi ukrývající se ve stínech. Výrazná scénografie, proměňující se světla i záblesky projekcí tvoří společně rámec, ve kterém „na troskách lidské existence vznikne nový život, který Slunce vdechne dávno odloženým strojům. Humanoidi ožívají. Začíná nová etapa života na zemi.“ Tak začíná taneční sci-fi SLUNCE z dílny Jany Burkiewiczové a tanečního souboru BURKICOM, které vás multimediálními prostředky provede až na konec lidské budoucnosti.

Taneční zkoušky mezinárodní skupiny tanečníků na inscenaci Slunce, jejíž premiéra proběhne 10. a 11. října v multimediálním prostoru Archa+, nyní vrcholí v Dánsku v rámci tvůrčí rezidence BURKICOM v Holstebro Dance Company. V Praze zároveň fotografka Michaela Karásek Čejková točí v režii filmového režiséra Tomáše Luňáka pro inscenaci projekce, Jiří Konvalinka skládá a upravuje přímo na zkouškách k inscenaci původní hudbu a skvělý scénograf Marek Cpin finalizuje kostýmy a scénografii. Těšit se můžete, jak je u inscenací Jany Burkiewiczové zvykem, na komplexní multimediální inscenaci, kdy tou nejdůležitější esencí jsou především emoce, jemný humor a tekutý čas. Téma? Co se stane s umělou inteligencí, když začne žít svým vlastním životem ve světě bez lidí. Apokalyptická sci-fi po konci světa, který, jak říká Jana Burkiewiczová, byste si přáli  zažít.

Tanečníci inscenace pocházejí doslova z celého světa. Zatímco italský tanečník Lorenzo Giovannetti, v Dánsku působící slovenská tanečnice Paulína Šmatláková a v Praze usazený, byť na Slovensku a v Německu také působící slovenský tanečník Michal Heriban se už v inscenacích BURKICOM objevili, Elena Praastrup Nielsen a Hikaru Osakabe byli do projektu vybráni na základě březnové mezinárodního konkursu. Zajímavostí je, že Elena v minulosti prošla právě souborem Holsterbro Dance Company, zatímco Hikarova cesta do Prahy vedla přes klasický balet v Japonsku a Kanadě a následné současné projekty v Mnichově. Že jsou skvělí tanečníci je samozřejmostí (například Michal Heriban má na svém kontě hned několik nominací na Ceny Thálie), do inscenace však přinášejí i kouzlo svého osobního charismatu, který dokonale sedne ke zkoumanému tématu umělé inteligence, a společně s Janou Burkiewiczovou nacházejí docela nový způsob pohybové komunikace. Nakonec na scéně inscenace člověka nepotkáte, jen pět futuristických humanoidů, poslední generaci umělé inteligence.

„Umělou inteligenci jako dosavadní vrchol technologického vývoje vytvořili lidé jako službu. Každým otevřením Spotify nebo iMusic používáme umělou inteligenci, která nás lépe a lépe a lépe definuje. Vnímá naše potřeby a přání, stará se o nás a zároveň nás tím uzavírá do našeho vlastního já, ve kterém nás nic nezaskočí. Snad ze strachu o zneužití jsme A.I. vtiskli výrazně kladné lidské vlastnosti – pokoru, snahu porozumět, vyhovět. Naprogramovali jsme jí jako sen o sobě samých, vytvořili stroje jako nástroj obrazu někoho, kým bychom sami chtěli být a co bychom chtěli umět,“ popisuje téma představení autorka konceptu a choreografka Jana Burkiewiczová.

Tanečníci v představení symbolicky znázorňují humanoidy ve světě bez lidí po blíže nespecifikované apokalypse. Byli zrození, aby nám sloužili, ale my zde již nejsme. Bloudí ve svých programech a v záblescích svých dat nacházejí člověka sami v sobě. Tak jako v samotném představení.

Jana Burkiewiczová a BURKICOM

Inscenace Slunce tématem i formálním zpracování dokonale zapadá do dramaturgie, kterou Jana naplňuje už od samotného založení vlastního seskupení souboru BURKICOM před deseti lety. Aktuální témata, citlivost ke společenským otázkám a iluzivní kouzlení všemi dostupnými prostředky současného divadla, udivují v režii Jany Burkiewiczové diváky nejen v Čechách, ale stále častěji také v zahraničí. Jana vystudovala pražskou HAMU a k vlastní autorské tvorbě doputovala přes svět baletu, muzikálu i opery, režii rozvíjela i na velkých show pro Českou televizi nebo třeba pro pražský Designblok a Elite Model Look. Do svých inscenacích přináší nejen nečekaná témata a barvité formální zpracování, ale především empatii k divákovi a velký cit pro dané téma.

Z dosud nastudovaných inscenací můžete v současnosti v Čechách vidět inscenaci Ostrov!, která diváky převádí do prostředí nedotčené přírody a souboru přinesla nominace na Cenu Divadelních novin, Cenu Divadelní kritiky či Cenu Thálie. Na podzim se Ostrov! po hostování v Polsku a Chorvatsku se vydává do Asie – na velké taneční festivaly v Soulu a Hong Kongu. V Praze jej můžete vidět pouze 1. 10. v divadle La Fabrika. A na Vánoce se pak můžete opět těšit na autorskou, nesmírně hravou a vždy vyprodanou adaptaci slavného Čajkovského baletu Louskáček, nově v divadle Archa+, tak jako inscenaci Slunce, které jak říká Jana, „vám otevře dveře do světa představivosti a fantazie. Až zazáří SLUNCE zažijete strhující příběh, jehož vyústění vás jako neviditelný bumerang přivede k sobě samému.“

Tvůrčí tým a obsazení:

Režie, choreografie: Jana Burkiewiczová

Koncept, scénář: Jana Burkiewiczová, Tomáš Luňák, Jiří Macek

Hudba: Jiří Konvalinka

Scénografie, kostýmy: Marek Cpin

Světelný design: Pavla Beranová

Režie projekcí: Tomáš Luňák

Kamera projekcí: Michaela Karásek Čejková

Animace, střih: Tomáš Hájek

Grafický design: Martina Černá / Imagery

Fotografie: Natálie Hofmanová

Promo videa: David Krátký

Asistentka choreografky: Paulína Šmatláková

Performeři: Lorenzo Giovannetti, Michal Heriban, Hikaru Osakabe, Elena Praastrup Nielsen, Paulína Šmatláková

Produkce: Lenka Plottová

Booking: Ivona Szantová

Inscenace vzniká ve spolupráci s Archa+ a za finanční podpory grantů MK ČR a hlavního města Prahy. Tvůrčí rezidence a prezentace work in progress k představení ve spolupráci s Holstebro Dance Company (DK) a za finanční podpory Národního plánu obnovy MK ČR.

Premiéra se uskuteční dne 10. a 11. října 2024 v Archa+ v rámci programu festivalů Signál a 4+4 Dny v pohybu.

Janka Kellerová

pro Taneční magazín

Sen o Boženě

Tanečnice a choreografka Jana Drdácká opět přináší do Divadla PONEC svůj Sen

Flamenková tanečnice a choreografka Jana Drdácká uvede v úterý 2. dubna od 20h v Divadle PONEC reprízu autorské inscenace Sen o Boženě. Sen o Boženě je tanečně divadelní představení inspirované ochotnickou herečkou a zpěvačkou Boženou Drdáckou a prolnutím jejího života s životem její vnučky, tanečnice Jany Drdácké. Autorka v současné době připravuje i filmový dokument k představení.

„Moje babička žila více než sto let. Narodila se za kteréhosi císaře a po mnoha válkách a diktaturách zemřela za jakéhosi prezidenta. Věřila v duši, lásku a život zde i život po životě. Pohřbila dceru ve věku děvčátka a k lásce k životu a umění vychovala mne, svou vnučku,“ říká o projektu Jana Drdácká.

Obsahem představení je osobní výpověď ženy, která pro autorku ztělesňuje základní témata ženské povahy, intimity, role a síly. Jakási pohybová obrazárna ženského osudu a duše. Představení je rozděleno do kapitol, které korespondují s životními etapami od dětství po smrt. Každá kapitola zároveň přibližuje určitý prožitek, zkušenost, emoci života ženy od bezstarostné radosti v dětství přes lásku, naději, bolest, ztrátu po pokoru a usmíření. Formálně se jedná o taneční projekt doplněný video projekcemi (fotografie, dobové záběry, jiné úhly pohledu na pohyb na scéně), mluveným slovem a živý hudebním doprovodem (ve flamenkových tancích). Přestože je autorka primárně flamenkovou tanečnicí, je Sen o Boženě pohybově postaven na výrazových a experimentálních základech. V projektu se Jana vrací k moravskému folklóru, se kterým jako malá tančit začínala, a s pomocí tanečníka a choreografa Michala Heribana k současnému tanci. Všechny tyto žánry jsou citlivě propojeny autorskou hudbou Beaty Hlavenkové tak, aby vytvářely jednolitý tok představení.

Představení lze podpořit i finančně: Sen o Boženě – podpora reprízy tanečně divadelního představení | Donio

Tvůrci a účinkující:

Jana Drdácká – námět, scénář, choreografie, tanec

Michal Heriban – choreografie, tanec (slovenský performer fyzického divadla a současného tance, vystudoval sochařství a scénografii, nominace na Cenu Thálie 2020)

Beata Hlavenková – hudba (jazzová pianista, skladatelka a zpěvačka, držitelka Ceny Anděl 2019 za nejlepší interpretku roku)

Vojtěch Kopecký – video projekce

Stanislav Kohútek – kytara, zpěv

Silva Morasten – zpěv

Matěj Konečný – perkuse

Zuzana Hodková – herečka v projekcích

dobové videozáznamy Boženy Drdácké v letech 1923-1954 – archív Miloše Drdáckého

Jana Drdácká je tanečnice, choreografka a lektorka flamenka, kterému se věnuje již přes 20 let a je považována za jeho průkopnici v Čechách. Od roku 2001 jej vyučuje ve své taneční škole v Praze. Kromě pedagogické činnosti se věnuje dramaturgii a choreografii autorských tanečně-hudebních projektů, v letech 2004-2015 vznikly COlor Flamenco, Tierra de Flamenco, Arena y Sal, Teď, Flamenco Element a hosté. Pro divadelní hru Pláňka vytvořila choreografii pro Divadle na Prádle, s operní pěvkyní Editou Adlerovou představení Carmen a Flamenco a jako host španělských umělců tančila v představeních Latido Flamenco a Alma Flamenca sevillského tanečníka Juana Polvilla, se kterým absolvovala evropské turné, a v představení 3 Mil Kilómetros se sevillským kytaristou El Pulgou. Pro ND Brno vytvořila s kytaristou Morenitem de Triana půlhodinové intermezzo Flamenco Element jako předehru k baletu Carmen v roce 2010. Ve spolupráci s tanečnicí kathaku Anežkou Hessovou vznikl ojedinělý hudebně-taneční dialog flamenka a kathaku Ana&Sara/Vypravěčka 2014-17, s Edou Zubákem tanečně-činoherní adaptace Lorkova díla Krvavá svatba 2019 a dvakrát Jana s Edou hostovali v pořadu ČT StarDance.

Michal Heriban je tanečník, choreograf a výtvarník působící v Praze, Mnichově a Bratislavě. Od roku 2015 spolupracuje s německým choreografem Michou Puruckerem, v Praze byl dlouhodobě kmenovým členem Lenka Vágnerová & Company, hostuje v představeních Losers Cirque Company, v divadle Minor, Národním divadle, Burki com., můžete ho vidět na Letních Shakespearovských slavnostech a vytvořil choreografie pro Městské divadlo Kladno, divadlo NUDE, DPM divadlo, Lenku Vágnerovou & Company a Contemporary Theatre. Zároveň tvoří i vlastní taneční představení a vytvořil i několik scénografií. V roce 2020 zorganizoval výstavu svých maleb s názvem „Quarantine paintings“ na bratislavském hradě a stejného roku získal nominaci na cenu Thálie za hlavní roli v představení Panoptikum.

 Sen o Boženě | PONEC – divadlo pro tanec (divadloponec.cz)

Foto: archiv divadla Ponec

Simona Andělová

pro Taneční magazín

„Why things go wrong“ vykreslí amorální chování jedinců

Taneční performance 420PEOPLE je volně inspirovaná knihou Aarona Jamese s názvem Assholes: a Theory

Nové představení souboru 420PEOPLE v choreografii Sylvy Šafkové v podání dvojice tanečníků Michala Heribana a Viktora Konvalinky zkoumá prostřednictvím současného tance téma eticky problematického charakteru. Chování osob, které Aaron James ve svém filozofickém pojednání jednoduše nazývá „assholles“, je často přehlížené, tolerované, někdy i oslavované, avšak má závažné dopady na život všech okolo. Taneční představení Why things go wrong, vytvořené speciálně pro prostor Studia Maiselovka, bude mít premiéru 11. března od 19:30. 

Každý zažil situaci, kdy se vše vyvíjelo správným směrem, až se to najednou celé pokazilo. Někdy za to může prostě jen náhoda, někdy za to ale může konkrétní osoba. Tu jsme pak schopni nazývat všemi možnými nelichotivými přízvisky. Jedním takovým slovem a jedním z typů takových osob je člověk, kterého můžeme označit anglickým výrazem „asshole“. Specifické vlastnosti „asshole“ zkoumá a definuje ve své knize Assholes: a Theory, kterou je představení Why things go wrong volně inspirováno, profesor filosofie na Harvardu Aaron James. James v ní uvádí i základní definici „asshole“. Jde o osobu, která si zpravidla systematicky nárokuje používání zvláštních výhod v mezilidských vztazích na základě zakořeněného pocitu oprávněnosti, který ji imunizuje proti stížnostem ostatních. Je to osoba, která se chová bezohledně, aniž by si důsledky svého chování vůbec uvědomovala.

„Samotná skutečnost, že takzvaní ‚assholes‘ mohou být předmětem seriózní filosofické studie, je samo o sobě poměrně neotřelé. Zvolit si takové téma jako inspiraci pro choreografii je možná až trochu bláznivé, avšak za mě velmi aktuální,“ říká choreografka Sylva Šafková a dodává: Nebezpečí, které ,assholes’ představují, je zejména v tom, že pokud nejste jejich chováním přímo postiženi, mohou vám připadat jako báječní lidé, které budete podporovat a přitom přehlížet následky jejich chování pro ostatní. Inscenace se tak svým námětem v širším chápání dotýká závažného tématu zla v jeho nejběžnější, ale nenápadné podobě.

Představení využívá mluveného slova jak ke sdělení obsahu, tak i jako substituci hudebního doprovodu. Vedle hudebních skladeb se tak prostorem rozezní i věty, na které volně reaguje choreografie v podání tanečníků Michala Heribana a Viktora Konvalinky.

Premiéra představení Why things go wrong proběhne 11. a 12. března v 19:30 ve Studiu Maiselovka. Vstupenky jsou již nyní k zakoupení v systému GoOut.cz.

Why things go wrong

420PEOPLE

Studio Maiselovka

Premiéra: 11. 3. 2023

Reprízy: 12. 3. 2023/ 24. & 25. 3. 2023/ 21. & 22. 5. 2023

Místo: Studio Maiselovka

Délka představení: cca 45–50 min. bez pauzy

Vstupné / snížené vstupné: 450 Kč / 250,- Kč

Choreografie: Sylva Šafková

Text: Jiří Šafka

Účinkují: Michal Heriban, Viktor Konvalinka / 420PEOPLE

Hudba: Hudební koláž

Voiceover: Host 420PEOPLE

Zvukový editing: Golden Hive Studio & Amak Golden

Scénografie, kostýmy: Jiří Šafka, Sylva Šafková

Světelný design: Martin Špetlík

Fotografie: Pavel Hejný

Trailer: Tomáš Vlček

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín