DEKKADANCERS chystají obnovenou premiéru A.I.

Tentokrát na velké scéně Jatka 78

Jedna z nejúspěšnějších inscenací v novodobé historii tanečního souboru DEKKADANCERS se v polovině dubna dočká obnovené premiéry. A.I. mělo premiéru na podzim 2020 v nelehké kovidové době. Ve více než 30 reprízách inscenaci zhlédlo téměř 2500 diváků. Hrací scénou přitom byla přímo zkušebna DEKKADANCERS na Jatkách78 s kapacitou 80 míst. Po derniéře v únoru 2025 se tvůrci rozhodli A.I. zrealizovat na velké scéně divadla. Hrát se bude pro 200 diváků, nicméně uchovat chtějí i komorní atmosféru. Část sezení bude umístěna přímo na jevišti. Na scéně se stejně jako v původní verzi představí Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Viktor Konvalinka.


Premiérou představení A.I. v září 2020 DEKKADANCERS odstartovali další etapu fungování nezávislého souboru. Štěpán Pechar Ondřejem Vinklátem se po odchodu z angažmá v Baletu Národního divadla vrhli rovnou do tvorby. Současně se k nim připojil zakládající člen 1. generace souboru Viktor Konvalinka, který se v té době vrátil ze švédského angažmá. Dramaturgii a dialogy připravovala trojice tvůrců společně se Štépanem Benyovszkým. V inscenaci zazní hlasy Jiřího Lábuse, Igora Orozoviče, Pavly Beretové nebo Kláry Miklasové.


„Během příprav kulminovala první vlna pandemie covidu-19, kterou se DEKKADANCERS nenechali spláchnout a využili její flow pro uchopení svých třeskutých představ. Tvůrčí proces to byl dlouhý a komplikovaný, ale i přes velké porodní bolesti přišlo na svět představení I.AM.A.I., se kterým jsme byli všichni spokojení. Jelikož nikdo ze spolupracovníků pořádně nevěděl, jak že se to představení jmenuje, a už tuplem ne, jak se název vyslovuje, rozhodli jsme se časem pro jednodušší a příhodnější název A.I. No a pak se hrálo, hrálo a hrálo,” shrnuje život původního kusu Ondřej Vinklát.

A.I. byla jedna z nejoblíbenějších stálic souboru. Pohrává si se zamyšlením, v čem má umělá inteligence navrch a kde naopak nezastupitelnou roli sehrává lidskost, a to i se všemi svými nedostatky.

„Vzpomínám si, že když jsme v roce 2020 chystali premiéru, bavili jsme se tím, jak nebezpečně aktuální to téma je. Hráli jsme si s myšlenkou, že pokud bude představení dlouhodobě úspěšné a budeme ho hrát dostatečně dlouho, možná nás jednoho dne samotná A.I. nahradí i na jevišti – a za nás nastoupí naši surogátní tanečníci, bez nároku na honorář a únavu. Vedli jsme nekonečné debaty o tom, jak celé představení zakončit, až jsme se shodli, že A.I. se na konci rozplyne do všeho jako jakýsi všudypřítomný ‚bůh‘, kterého už prostě nejde ‚vypnout‘. Je to zábavný i šílený zároveň, jak blízko realitě toto dnes může být. Choreografie obvykle přirozeně stárnou – tady mě ale upřímně těší, že spolu s A.I., která se neustále učí a vyvíjí, nemám vůbec pocit, že by tahle choreografie zestárla… zatímco my ano,” uzavírá Štěpán Pechar, který byl za odvážné kreace v A.I. dokonce nominován na Cenu Thálie.

Obnovená premiéra A.I. se uskuteční 15. dubna na Jatkách78. V plánu jsou další dvě reprízy 16. a 17. dubna 2026. Více informací: https://dekkadancers.net/cs/repertoire/a-i/.

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín 

Program 420People

PULPS, Y/WHY, THE WATCHER, naposledy EVER, letní Lipnice i premiérové novinky

Renomovaný soubor současného tance 420PEOPLE zve v následujících týdnech hned na několik výrazných představení. Od intimních projektů ve Studiu Maiselovka po energické večery v La Fabrice nabídne oceňované choreografie, výrazné osobnosti české scény i premiérové novinky. Diváky čekají emoce, fyzická preciznost a mimořádný zážitek z pohybu v mnoha podobách.

Speciálně pro prostor Studia Maiselovka v centru Prahy, domovskou scénu souboru 420PEOPLE, vznikla inscenace PULPS. Choreografie Simony Machovičové jazykem současného tance zobrazuje různé fáze mezilidského vztahu a reálnou podobu emocí. Taneční duet Simony Machovičové a Matyáše Ramby umocněný živou hudbou v podání hudebníka Václava Havelky, frontmana kapely Please The Trees, je ve Studiu Maiselovka na programu 5. a 6. 3. od 19.30. Simona Machovičová byla za inscenaci PULPS vybrána do širší nominace na Cenu Thálie 2024 v oboru Balet, tanec a pohybové divadlo.


Holešovická La Fabrika bude 15. 3. od 19.30 hostit představení Y/WHY. Jde o závěrečnou choreografii z pomyslného triptychu Václava Kuneše, uměleckého šéfa souboru 420PEOPLE. Všechny tři choreografie na sebe vzájemně (nejen časově) navazují: EVER Y WHERE, společná mozaika jejich názvů tvoří jednoduchou strukturu propojujícího prvku, a tím je základní princip – pohyb.

Taneční show 420PEOPLE a rockový koncert kapely Please The Trees v jednom rozvibruje La Fabriku 24. a 25. 3. od 19.30. THE WATCHER – výsledek osvědčené spolupráce Václava Kuneše & Václava Havelky přinese nezapomenutelný zážitek v podobě taneční a hudební extáze, která je oslavou dokonalosti těla a pohybu. V rámci dvojitého uvedení proběhne v La Fabrice i pohybový workshop s živou hudbou.

Jedinečné téma (ne)morálního, eticky problematického charakteru lidského chování, které, ač často přehlížené, má závažné dopady na život všech okolo, přinese představení WHY THINGS GO WRONG. Každý už asi zažil situaci, kdy se vše vyvíjelo správným směrem, až se to nakonec celé pokazilo. Někdy za to může prostě jen náhoda, často je ale možné označit konkrétního viníka… Choreografie Sylvy Šafkové v podání dvojice tanečníků Michala Heribana a Viktora Konvalinky bude ve Studiu Maiselovka k vidění 9. a 10. 4. od 19.30.

Poslední příležitost vychutnat si derniérovou inscenaci EVER se naskytne 23. a 24. 4. od 19.30 v La Fabrice. V choreografii Václava Kuneše se představí čtyři tanečníci a tanečnice „v tom nejlepší světle, v záři reflektorů na výstavních podstavcích“. Neutichající tempo elektronické hudby ve speciálním setu od jednoho z nejvýraznějších českých DJs a zvukového mága Ladislava Zensora alias Exhausted Modern přenese diváky na intimní místo, kde čas a ani prostor nehrají roli. Zatímco hudba vytváří pocit energie a naléhavosti, esej Václava Havla, která v představení zazní, poskytuje reflexivnější a hlubší pohled. Jeho esej o „živém divadle“ stále platí i dnes, kdy se nacházíme mezi streamovanou online kulturou a živými vystoupeními.

Inscenace MOMENT IN TIME, kterou vytvořila kmenová choreografka souboru 420PEOPLE Sylva Šafková, odkazuje na relativitu času. Po úspěšné premiéře v září loňského roku a několika reprízách v interpretaci Elišky Hulínské, Francescy Amy Amante, Filipa Staňka a Viktora Konvalinky se na jeviště La Fabriky vrátí 24. a 25. 5. od 19.30.

Další zdařilá loňská novinka SMOKE AND MIRRORS je na programu Studia Maiselovka 28., 29. a 30. 5. od 19.30. Jde o sólové představení tanečnice Francescy Amy Amante a sólový koncert flamenco kytaristy Filipa Zubáka. V choreografii Václava Kuneše tančí a zní, mizí a objevují se mezi skleněnými levitujícími objekty. Inspirací pro scénografii se stala tvorba výtvarnice Vladimíry Klumparové, díky níž bylo sklo nedílnou součástí tvůrčího procesu.

Představení HEART OF NOISE v choreografii Sylvy Šafkové nabídne 10. a 11. 6. od 19.30 v La Fabrice novodobý pohled na futurismus v pohybu, hudbě i scénografii. Industriální hluk, ale i zvuky lidského těla, hlasy, tlukot srdce. To vše na vodní hladině přímo na jevišti! Živě zazní kultovní nástroj futuristů intonarumori. Francesca Amy Amante byla za svůj výkon vybrána do širší nominace na Cenu Thálie 2024 v oboru Balet, tanec a pohybové divadlo.

Letním sídlem 420PEOPLE je už tradičně Lipnice nad Sázavou a idylický hrad Lipnice. Letos se tady soubor usadí rovnou na celý prázdninový týden – od 6. do 11. července. Na programu je 420PEOPLE Summer Dance Intensive – šest dní pro všechny nadšence do tance, začínající tanečníky a profesionály.​ Lekce povedou kmenoví tanečníci Filip Staněk s Veronikou Tököly a umělecký šéf souboru a choreograf Václav Kuneš. V rámci 420PEOPLE Summer Dance Intensive nově proběhne také Open Impro Jam Session, večer improvizace současného tance a hudby určený účastníkům workshopu i veřejnosti. Týdenní soustředění vyvrcholí 4. ročníkem festivalu TANEČNÍ LIPNICE 2026 s novinkami z repertoáru 420PEOPLE, improvizací i workshopy.

Podzim bude v souboru 420PEOPLE patřit dvěma premiérám: Originální japonská technika opravy rozbitých předmětů inspirovala Václava Kuneše k vytvoření KINTSUGI – pozitivní, hravé choreografie se sedmi tanečníky a ambientní hudbou. (Předprodej vstupenek na premiéru bude spuštěn v dubnu). Druhou novinkou bude autorská inscenace tanečníka Filipa Staňka s živou hudbou – DENSER. (Předprodej vstupenek na premiéru bude spuštěn v květnu).

Simona Andělová

pro Taneční magazín

Elixír iluzí

Nové taneční představení propojí mladé talenty a etablované umělce

Elixír iluzí, nově komponované představení současného tanečního divadla, které vzniklo na půdě Domu tanečního umění, propojuje profesionální tanečníky Pražského komorního baletu s těmi nejtalentovanějšími studenty konzervatoře Taneční centrum Praha – členy souboru Balet Praha Junior. Večer bude uveden v pátek 19. ledna 2024 od 19 hodin na Nové scéně Národního divadla.

Toto inovativní a průkopnické spojení umožnilo vzniknout jedinečnému představení, které se skládá ze dvou jednoaktových inscenací. V prvním jednání se diváci seznámí s dílem švédsko-polské choreografky Lidie Wos nazvaným Na hraně iluze. Lidia Wos je umělkyně známá svým osobitým jazykem, který se vyznačuje kroutivými pohyby, překvapivými pozicemi těla a absurdním humorem. Dalším typickým znakem její tvorby je muzikalita. Ve svém novém díle, které na hudbu Johanna Sebastiana Bacha vytvořila letos v červnu přímo pro Pražský komorní balet, diváky zve do světa pokřivených obrazů a dějových zvratů. Do světa, kde hranici mezi fantazií a realitou určuje jen představivost.

Druhá část večera přinese groteskní taneční detektivku Elixír z pera českého choreografa Viktora Konvalinky. Viktor Konvalinka je český tanečník, choreograf, zakladatel skupiny DEKKADANCERS, bývalý první sólista baletu Národního divadla v Praze.

Dílo, které vzniklo podle libreta Štěpána Benyovszkého, popisuje autor jako „vtipnou vizuální audioknihu psanou krví“. Publikum se ocitne v ospalém baru na francouzském venkově, který nečekaně ožije, když hosté zjistí, že někde blízko lze najít klíč k elixíru věčného života. Příběh plný akce, humoru a tance na pestrou hudební koláž doprovází mluvené slovo Jiřího Lábuse.

Na hraně iluze

Choreografie: Lidia Wos

Hudba: Johann Sebastian Bach, Francesco Tristano, Carl Craig, Daniel Hope, Wim Mertens, Dustin O‘Halloran, Victor Axelrod, Tristan Honshinori Kondo, Tiziana Simona, Sean Bergin, Abel Korzeniowski, Sigur Rós

Dramaturgie: Robert Karlsson

Scéna a kostýmy: Lidia Wos

Světelný design: Lidia Wos, Viktor Svidró

Asistenti choreografie: Lenka Šustová Hrabovská, Igor Vejsada

Tančí: Pražský komorní balet

Délka: 30 minut

Premiéra: 29. 6. 2023, KD Mlejn Praha

Lidia Wos je švédsko-polská choreografka známá svým osobitým jazykem, její pohybový slovník dokáže vyjádřit nadsázku, humor i absurditu. Dalším typickým znakem její tvorby je originální využití hudby, její hudební koláže, od klasické, přes lidovou až k současné hudbě, vždy souvisí s tématem pohybového sdělení. Choreografie Na hraně iluze je jejím prvním počinem pro Pražský komorní balet.

Elixír

Choreografie: Viktor Konvalinka

Dramaturgie a libreto: Štěpán Benyovszký

Hudba: Solomon Burke, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano, Joe Tex, Petr Iljič Čajkovskij

Hudební koláž: Viktor Konvalinka

Mluvené slovo čte: Jiří Lábus

Asistent choreografie: Jan Schneider

Tančí: Balet Praha Junior

Délka: 35 minut

Premiéra: 31. 1. 2021, Jihočeské divadlo

Foto: Sergei Gherciu

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Dokonalý striptýz pod dohledem umělé inteligence

Dekkadancers a umělá inteligence! Jak získat ženu? Úžasné poučení pro dámy i pány

V rámci festivalu  B READ a DAN CE  PR  AGUE   jsme zhlédli představení s názvem A.I. (umělá inteligence). A bylo o čem přemýšlet!

(Nový „networkingový“ projekt nazvaný Bread & Dance Prague proběhl od  13. 5. – 18. 5. 2023 v divadlech La Fabrika, Archa, Jatka78, DOX a Studio Maiselovka).

Skupina Dekkadancers, kterou bych nazvala tzv. Losers v oblasti tance, tedy nejlepší z nejlepších (Losers Cirque Company je novocirkusový soubor, který patří k našim nejlepším a reprezentuje české umění v zahraničí),  předvedla opravdu výborný výkon. Vtipné, plné nápadů a provokací pro diváka, doplněné dokonalým tanečním výstupem.  Navíc doplněno zvukovou nahrávkou, kde hovoří Jiří Lábus, takže o vtip se bát nemusíme.

Představení jsme zhlédli v prostoru Jatka 78, bohužel tento prostor je malý a špatně větratelný. Je mi líto, že už po několikáté musím upozornit na skutečnost, že prostor Jatek 78 představení bohužel vždy degraduje. Ale odmyslíme-li si toto, pak už inscenace neměla v zásadě chybu.

Umělá inteligence.  Tíživá situace. Trojice tanečníků (nebo robotů?)  šlehá červenými paprsky,  divák se až bojí.  Nad to ještě tanečníci mají na sobě černé upnuté oblečení. Hotoví roboti. Hrůza. Tohle je naše budoucnost???

Dostáváme se do děje – rodinná hádka.  Nepořádný muž a jaksi marnivá žena. Ukřičené děti. Běžný hovor. Ale muž je dosti zaujat vším, co se týká umělé inteligence. Tak dost. Že by taky vypnul ženu a děti? Jednoduché, ne?  Ale zazní věta: „Přece nemůžeš jen tak vypnout někoho, koho máš rád?“  Vyvstává otázka, zda v budoucnu můžeme vůbec poznat, jestli  někoho máme rádi nebo ne. Přece – bohužel – vraždy se děly i bez  umělé inteligence a možná v budoucím světě  se to celé jeví ještě mnohem jednodušší.

Tanečníci vždy vše doplní svými dokonalými, precizními pohyby, piruetami,  skoky. Vždyť to nejsou žádní začátečníci…. (Ondřej Vinklát,  Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar).Takže divákovo oko má z čeho se těšit.

Nastává zřejmě nejveselejší část inscenace a také ta, která  zejména na dámy opravdu hluboce zapůsobí…

Situace je jednoduchá: Muž se snaží získat dívku  stojící někde na autobusové zastávce. Ale moc úspěšný není. Zapíná tedy umělou inteligenci a ta radí: „Ted jsi moc sebevědomý, teď málo. Nemá zájem. Udělej….“ Až nakonec dívka zájem má! Donutí muže ke striptýzu, což baví nejen ženskou část publika (a to velmi), ale smějí se i muži.  Postava, představující ženu,  (je to sice muž, ale každý chápe), má naprosto hrdý a uvědomělý výraz, což činí situaci ještě tragikomičtější.

A dostáváme se do bodu, kdy  se muž opravdu naučí „balit ženy“. A jde to. Takže umělá inteligence radí: „Brutálně toho zneužij!“ A tak jo! Jsme svědky orgií, promiskuity, sladkých vzdechů, ale bez citů, neuvěřitelného řádění ..až… vchází manželka. „No, to snad nemyslíš vážně!“ praví zcela vážně. Muž je zpočátku trochu proviněný, ale přichází na pomoc umělá inteligence a začíná vysvětlovat. V tomto okamžiku už se drží za břicho celé publikum. Je to tak přesvědčivé…. Až konečně manželka uvěří….. Inu, tak to bývá.

Muž i umělá inteligence se zasmějí a je po problému. Jen nám divákům je trochu těžko….

Nyní se tanečníci omotávají do kabelů, nachází „tatínkovy umělé rukavice“ atd…  Budí to v nás snad i dojem, že umělá inteligence má taky jakýsi vlastní život.

Jednoduše řečeno, výborné představení, plné krásných tanečních figur, celkem hluboké myšlenky, probouzející  mnoho otázek, na které zatím nikdo nezná odpověď. Humorné, s nadhledem. A přesto si musíme po odchodu klást znepokojující otázku: „Opravdu?“ A co když skutečně to tak bude? A co když skutečně přestaneme rozlišovat mezi reálným  a umělým životem ??“

Bravo tvůrcům!

Námět a režie: Štěpán Benyovszký a Dekkadancers

Choreografie: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar

Světelný design: Karel Šimek

Scéna a kostýmy: Pavel Knolle

Tančí: Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Štěpán Pechar

Foto:  Archiv Dekkadancers, Jatka 78

Eva Smolíková

Taneční magazín