420PEOPLE zve v říjnu na tanec i talk!

Hned několik kulturních akcí během října

Pražské Studio Maiselovka, první oficiální prostor souboru současného tance 420PEOPLE, vás v říjnu zve hned na několik kulturních akcí, které pořádá. Ve středu 5. 10. se můžete těšit na IMPRO JAM SESSION IV., taneční improvizované představení s živou hudbou. V pondělky 3., 10. a 17. 10. se pak můžete zúčastnit nové minisérie večerů TALK O TANCI A FILMU s živými hosty, které se budou konat v rámci Festivalu tanečních filmů.

Své dveře veřejnosti Studio Maiselovka otevřelo hned v září, a to pravidelnými pohybovými lekcemi. V říjnu pak pořádá hned několik zajímavých kulturních večerů, v nichž bude – jak jinak – ve středu dění tanec a vše kolem něj:

IMPRO JAM SESSIONS: taneční improvizace s živou hudbou

Soubor současného tance 420PEOPLE a jeho členka Veronika Tököly zvou 5. 10. na taneční improvizované představení s živou hudbou nazvané IMPRO JAM SESSIONS IV. Večer se ponese v duchu klasické hudby. Známý klavírista Adam Stráňavský doprovodí unikátní show tanečníků Markéty Pospíšilové, Viktora Konvalinky a Martiny Hajdyla Lacové.

„Všechny tanečníky tohoto večera spojují kořeny a láska ke klasickému tanci a umění. Avšak improvizaci se zde meze nekladou, styly se prolínají a my se necháme překvapit, co v daný moment vytvoří na jevišti Studia Maiselovka trojice těchto performerů,“ láká na představení, které začíná ve 20.00 hodin, Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE.

TALK O TANCI A FILMU se známými osobnostmi

V říjnové pondělky 3., 10., a 17. 10.  se můžete těšit na novou minisérii večerů v rámci Festivalu tanečních filmů nazvanou TALK O TANCI A FILMU. Rozhovory budou probíhat ve Studiu Maiselovka od 19.30 hodin.

„Budeme se bavit na téma, jak vzniká taneční film, jak vypadá jeho scénář, i o tom, o čem spolu hovoří choreograf s režisérem, v čem se nechápou, a v čem se překvapují. Po tři večery se tak bude v našem studiu mluvit, diskutovat, ale také sdílet, a diváci také něco uvidí. Co, to zatím neprozradíme,“ dodává Václav Kuneš, který si jako prvního hosta TALKU O TANCI A FILMU v pondělí 3. 10. pozve kameramana, režiséra a scénáristu Jaroslava Brabce.

Další TALK O TANCI A FILMU (10. 10.) bude věnován Janu Minaříkovi, tanečníkovi, choreografovi a dlouholetému členovi souboru Tanztheater Wuppertal Piny Bausch.

Ve třetím TALKU O TANCI A FILMU (17. 10.) se setká Viliam Dočolomanský s Janem Hřebejkem. Oba jsou zkušení a známí režiséři a oba zajímá tanec. Viliam Dočolomanský, umělecký ředitel divadelního souboru Farma v jeskyni, natočil v poslední době dva filmy a filmová režie ho láká čím dál víc. Jan Hřebejk natočil hodně filmů a má za sebou i několik divadelních režií. Možná ho láká choreografie… Diváci se dozvědí, co je ovlivnilo, bavilo i jaké filmy a osobnosti utvářely jejich vkus a umělecký názor…

Vstupenky na všechny večery je možné zakoupit na GoOut.cz či ve Studiu Maiselovka.

Více na www.420PEOPLE.org

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Double Shot

DEKKADANCERS se vrací k tradici komponovaných večerů

První letošní novinkou tanečního souboru DEKKADANCERS bude Double Shot, večer složený ze dvou choreografií. První polovinu večera obstará Occultatum, které se zaměří na démony, kteří jsou ukryti v každém z nás. Jeho autorem je trojnásobný držitel Thálie za tanec Ondřej Vinklát. Autory druhé choreografie jsou Štěpán Pechar a Viktor Konvalinka. V Řbitovu nápadů předvedou, jak vypadá umělecký přetlak a jak ho vyjádřit nejen tancem. 

 

KDYŽ SE DÉMONI URVOU Z ŘETĚZU

Occultatum slibuje podívanou na pomezí fyzického a tanečního divadla, která volně a s nadsázkou odráží současný socio-politický obraz. Zabývá se fenoménem moci a jejího zneužívání. Kdo opravdu jsou lidé skrývající se za svými “maskami“? Vyrábí si společnost své diktátory, aby se mohla vzdát odpovědnosti za své konání? A může v člověku vykvést zlo, které nemá ani špetku naděje otočit se v dobro a být tak podstatou bytí?

„Occultatum je nejtemnějším představením, o kterém jsem doposud uvažoval, že vytvořím. Jednou z inspirací k němu byly vnitřní hlasy, démoni. Ty démoni, o kterých nikdo jiný kromě vás neví. Démoni, kteří mezi sebou vedou dialogy, boje, a rozum mezi nimi statečně hledá kompromis. Někdy se stane, že se jeden z démonů urve, osedlá si rozum a stane se vedoucím zájezdu. To pak může být neukočírovatelná jízda! Occultatum si pohrává s představou, že se urve právě jeden z těch nejtemnějších, a už není cesty zpět,” vysvětluje autor choreografie Ondřej Vinklát.

Kromě režie a choreografie Ondřej Vinklát pro Occultatum vybíral hudbu a věnuje se i jejímu hudebnímu mixu a rekompozici. V inscenaci vstoupí kmenoví tvůrci DEKKADANCERS (Štěpán Pechar, Viktor Konvalinka) i nové tváře souboru (Natalia Metodijeva, Florian Garcia).

„Při práci s tanečníky mě bavilo pozorovat souznění těchto temností s jejich těly. Nebylo to nijak zdlouhavé hledání. Zdá se, že se každý z nich se svými démony dobře zná, a že je mají celkem pevně na uzdě. Díky tomu vznikla spousta absurdních a groteskních obrazů, které do představení náramně pasují. To nabízí prostor i pro nadsázku, a tak nakonec nebude taková kruťárna, jak se může na první pohled zdát,“ uzavírá Ondřej Vinklát.

NÁPADY POSBÍRANÉ ZA 13 LET EXISTENCE SOUBORU

Druhá polovina večera diváky zavede na hřbitov. Přesněji řečeno na Řbitov nápadů. Popudem pro vznik inscenace byla touha vzkřísit několik námětů, scén a choreografií, které DEKKADANCERS nasbírali od roku 2009, ale až do této doby nenastal ten správný čas je využít. Do Řbitova nápadů se pětice tanečníků pustí bez pevného scénáře, výsledkem tak bude situační humor, který na sebe bude nabalovat další nepředvídatelné situace. Diváci se mohou těšit na pantomimu, ztřeštěné dialogy a choreografie, které za tanečníky budou umět mluvit i beze slov.

„Řibtov nápadů, jak název napovídá, je takový náš pytel nápadů, který jsme pohřbili, a právě teď nastal čas ho vykopat. Zveme vás ke zpovědi některých z našich vybraných obětí,“ zvou na druhou část večera jeho tvůrci – Viktor Konvalinka a Štěpán Pechar.

 

DEKKADANCERS: DOUBLE SHOT

Premiéra: 26. 10. 2022, reprízy: 27. 10., 28. 10., 19. 11.

Více informací & vstupenky: https://dekkadancers.net/cs/repertoire/double-shot

Hudba: CoH, J.S.Bach (interpretace Fanny Vicens), Amon Tobin, Alva Noto, Two Fingers, FKJ

Hudební mix / rekompozice: Ondřej Vinklát

Vizuál: Pavel Hejný

70 min. / vhodné od 12 let / částečně česky a anglicky

Occultatum

  • Koncept, režie, choreografie: Ondřej Vinklát
  • Scéna: Pavel Knolle, Ondřej Vinklát
  • Kostýmy: Pavel Knolle
  • Masky: Marek Capoušek
  • Světelný design: Karel Šimek
  • Původní obsazení: Natalia Metodijeva, Štěpán Pechar, Viktor Konvalinka/Florian Garcia

Řbitov nápadů

●     Režie, choreografie: Štěpán Pechar a Viktor Konvalinka

●     Scéna a kostýmy: Pavel Knolle

●     Původní obsazení: Štěpán Pechar / Viktor Konvalinka, Florian Garcia, Ondřej Vinklát, Natalia Metodijeva

Zuzana HOŠKOVÁ 

pro Taneční magazín

 

Rozhovor s tanečníkem a choreografem Viktorem Konvalinkou

„Tanec je jako droga, té závislosti je těžké se zbavit „

Rozhovor s tanečníkem a choreografem  Viktorem Konvalinkou

   „Tanec je jako droga a té závislosti je těžké se zbavit,“ přiznává Viktor Konvalinka, který byl deset let členem baletu Národního divadla v Praze, kde působil jako sólista. Čtyři roky tančil v malé taneční skupině Norddans ve švédském Härnösand. V Čechách s DEKKADANCERS, taneční skupinou, kterou v roce 2009 spoluzakládal, v níž působí nejen jako tanečník, ale i jako choreograf.

Vyrůstal jste v Praze, kde jste se také narodil. Jak jste prožíval svá dětská léta? Co nebo kdo Vás přivedl k baletu?  

„Vyrůstal jsem v Holešovicích, kde mám do teď partu kamarádů ze základky, s kterými jsem trávil převážný čas dětství i po té, co jsem v 5 třídě odešel nejdřív na rok na TCP k A. Schneiderovi a pak k Jaroslavu Slavickému na Státní konzervatoř. Vtipné je, že přijímačky na sportovku, které bylo TCP tenkrát součástí, jsem udělal na atletiku, tzn. skok do dálky, hod do dálky, běh na 100m atd. A až po prázdninách, kdy jsem nastoupil do školy, jsem zjistil, že mamka mě přihlásila na TCP a že jsem vůbec nemusel žádné přijímačky dělat, protože škola byla soukromá. Dodnes nechápu, jak se to celé stalo. (haha) V podstatě, ale můžu říct, že k baletu mě přivedla mamka. Protože taťka jako bývalý hráč fotbalu za Spartu, chtěl mít ze mě fotbalistu…

Byl jsem hodně aktivní a sportovně nadané dítě a co se týče pohybu, tak na co jsem sáhl to mi šlo – skateboard, brusle, kolo, snowboard, lyže, serf, judo, atletika, krasobruslení, akrobacie… Tak i tanec nebyl výjimkou. Už si ani nepamatuji ten hlavní důvod, proč jsem přešel na Státní konzervatoř, ale dost možná to bylo kvůli financím, protože rodiče neměli tolik peněz platit soukromku.

Během studia mě v podstatě balet moc nebavil a dokonce myslím, že někdy v 5 ročníku (konzervatoř má osmileté studium), kdy všichni kluci z naší třídy odešli a já zůstal skoro celý rok sám kluk mezi 22 holkama, jsem přemýšlel, že také skončím a půjdu někam jinam. Ale to se nestalo a já vydržel a teď toho nelituju!!! V 7. – 8. ročníku mi náš nový profesor Jan Kodet otevřel bránu do moderního tance a to mě chytlo a nepustilo do teď!!!“

V roce 2004 jste vystudoval Taneční konzervatoř hlavního města Praha u profesora Jaroslava Slavického a Jana Kodeta a během studií jste absolvoval baletní kurzy na Taneční akademii v Drážďanech a ve Philadelphii v USA. Jak vzpomínáte na tyto taneční mistry? 

„Podle mne na pana ředitele J. Slavického většina lidí, co prošli konzervatoří a někam to v tanci dotáhli, vzpomínají v dobrém. Je to pan na svém místě, sice už nekonečně dlouho, ale já si ani nedokážu nikoho jiného tam představit. Předal mi mnoho moudrosti a zkušeností a já doufám, že mu jeho elán a nesmrtelnost vydrží minimálně další čtvrtstoletí!!!

Jan Koden, jak jsem už nastínil, mi otevřel dveře do moderního světa tance a já jsem mu za to moc vděčný!!! Vlastně díky němu to celé začalo. Dokonce když jsem psal Absolventskou práci, tak to bylo o něm. S Honzou jsem pak pracoval v ND a tančil spoustu jeho choreografii!!! Do dnes jsme blízkými přáteli a tímto ho moc zdravím!!!“

Po absolutoriu jste nastoupil do baletního souboru ND v Praze, kde jste se brzy stal sólistou. Tančil jste např. v Romeovi a Julii (Bevolio), Louskáčkovi – Vánoční příběh (Ďábel), Othelovi (Jago), Oněginovi (Lenský). Splnil jste si své taneční sny? V čem byste si ještě rád zatančil?

„Já jsem ten typ tanečníka, co nemá vysněnou roli nebo vysněnou choreografii, kterou by rád tančil. U mne to bylo a je vždy o tom, si mou práci užívat naplno a s radostí. O tom pracovat s lidmi, kterých si vážím a o kterých vím, že mi něco předají dál. Zároveň pak mám rád, když vím, že to, co dělám, má smysl a diváci to ocení. Je to o pozitivní energii a kvalitní práci, která je v našem náročném oboru to nejdůležitější a já věřím, že se mi toto jakési moto vedlo a zatím i stále vede udržet dál… (pravda až na pár zaškobrtnuti).  Měl jsem to štěstí, že jsme se s tehdejším šéfem baletu Petrem Zuskou stali dobrými přáteli a v podstatě mě za celou kariéru nikdy nikdo netlačil do ničeho, co by mi bylo nepříjemné nebo bych to nerad tančil. Takže jsem vždy své role prožíval na plno a mohl do toho vždy dát 100%.“

V roce 2009 jste spolu s Tomášem Rychetským, Pavlem Hejným založili moderní taneční skupinu DEKKADANCERS. Co Vás k tomu vedlo?

„Choreografování buď máte, nebo nemáte v krvi, je to podobné jako vynálezce má v krvi vytvářet něco nového, něco, co do té doby neexistovalo. Tak i já a moji přátelé, s kterými jsme založili DEKKADANCERS, jsme měli stejné nutkání tvořit vlastní nové věci a tím vznikl nápad založit DEKKADANCERS. Tenkrát v ND probíhali jednou ročně Miniatury, což bylo představení, v kterém mohl kdokoliv ze souboru ND prezentovat svojí vlastní choreografii… a tam jsme s Tomášem Rychetským zjistili, že nám to nestačí a že bychom rádi tvořili nejen pro náročné publikum Baletu Národního divadla, ale i pro „normálního“ diváka, který o tanci nemá ani páru. Byl to jakýsi ventil pro naše nutkání tvořit a bavit diváky i nás něčím novým. Dnes už je tomu přes 13 let, DEKKADANCERS vede druhá generace mladých choreografů a je jednou z nejproduktivnějších tanečních company v Česku!!! Jejich poslední premiéru KNIHU DŽUNGLÍ jsem viděl 3x a podle mě je to představení ROKU 2022!!! (jen tak dál Dekkači…!!!)“

Po deseti letech jste opustil stále angažmá v ND a odjel do Švédska k malé taneční skupině Norddans, kde jste byl čtyři roky. Nelitoval jste odchodu z ND a jaké bylo Vaše taneční období ve Švédsku?

„Naopak, bylo to to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Dobře, abych to uvedl na pravou míru. V té době jsem cítil, že už musím něco změnit, přece jenom 10 let ve stejném angažmá, ve stejném prostředí, stejném městě, za stejnou, i když pozitivní, atmosférou, prostě jsem musel už něco změnit.

DEKKADANCERS tenkrát mělo finanční krizi neboli pauzu. V baletu ND se měl střídat šéf a já byl po ne úplně kladném rozchodu s expřítelkyní. Zkrátka to chtělo radikální změnu. Osud zařídil, že právě v Norrdans už půl roku působil můj dobrý kamarád a kolega Tomáš Červinka a ten mi vnukl myšlenku zkusit konkurz, dostal jsem nabídku a tu přijal. Skandinávie byla vždy část světa, do které bych se rád podíval. Původně jsem si říkal, že to zkusím jen třeba na rok a pak uvidím, ale teď už je to 7 rokem, 4 roky v Norrdans a 3 roky na volné noze, co tam pracuji a snad to vydrží. Městečko Härnösand ve kterém Norrdans sídlí, mi tenkrát dalo přesně to, co jsem potřeboval. Klid, pohodu, nové přátele, novou atmosféru, nádhernou přírodu, moře, polární záře, sluneční noci, novou přítelkyni Hannu, s kterou jsem do teď, spoustu cestování po Skandinávii a převážně spoustu nové kvalitní práce! Ano po deseti letech v ND v naší zlaté kapličce mi bylo smutno, že ji opouštím, ale rozhodně není čeho litovat… Jednoduše to byla nová kapitola života.“

Po návratu do Čech jste začal spolupracovat s tanečním souborem 420PEOPLE a také jste se vrátil do  DEKKADANCERS, kde působíte nejen jako tanečník, ale i choreograf. Čím je pro Vás tanec tak jedinečný? Jste spíše tanečník nebo choreograf?

„Je potřeba podotknout, že já jsem se vlastně úplně tak do Čech nevrátil, ve Švédsku mám smlouvu s Dansalliansen, což je company, která podporuje tanečníky na volné noze. Takže jsem stále se Švédském spojen a zatím mě tam mé projekty stále vrací. Nicméně když jsem přešel na volnou nohu, tak jsem chtěl opět propojit mé kořeny zpět do Česka a věnovat se projektům a spolupracím, které jsem propásl, když jsem byl zablokován smlouvou Národního divadla. 420PEOPLE jako i Burki&com jsem vždy sledoval a proto jsem se k nim rád přidal po, jak říkáte návratu, abych si opět rozšířil obzory. Návrat k DEKKADANCERS byl jedním z logických kroků, protože je to moje srdcovka a je to TOP! Jak jsem již zmínil, choreografie mě provází celou moji kariéru… a zda se cítím víc jako tanečník nebo choreograf? To záleží na tom, co právě dělám. Ale s věkem, kdy mé tělo už není tak odolné proti únavě jako když mi bylo 25, tak by se dalo říct, že se lehce přikláním k choreografii. Ale zatím stále věřím, že je to tak 50/50. Tanec je jako droga a té závislosti je těžké se zbavit… „

Jste pokládán za multitalentovaného tanečníka a za své výkony jste obdržel několik ocenění. Za sólo v inscenaci Decadance Ohada Naharina jste získal cenu Thálie a v širší nominaci na Thálii jste se ocitl díky svému tanečnímu výkonu v představení PANTHERA. Co to pro Vás znamená? 

„Cenu Thálie jsem vyhrál v roce, kdy jsem opustil ND a sólo v Decadance od Ohada Naharina bylo pro mne jedno z nejsilnějších jevištních zážitků celé mojí kariéry. Sólo je v podstatě 20 – 25 min improvizace, která otevírala celé představení a člověk se dostane až do nějakého mimodimenzialnilího tanečního transu a užívá si to totálně naplno!

A to, že jsem dostal speciálně za toto sólo cenu, byla pro mě krásná tečka za kariérou v ND a takovou malou příjemnou odměnou za všechnu tu náročnou „multižánrovou“ práci, co jsem v ND jak na jevišti, tak i mimo něj odvedl. Vtipné je, že cenu jsem celých 5 let neměl kam dát, a tak byla v krabici ve sklepě a až během covidu a rekonstrukci mého bytu jsem si udělal prostor a mám jí hrdě vystavenou na okně.“

Díky práci jste žil několik let v zahraničí. Vaše partnerka, tanečnice Hanna Nussbaumer pochází z Austrálie. Dočetla jsem se, že jste začal spolupracovat s Skänes Dansteater ve švédském Malmö. Co pro Vás znamená domov? Kde je ten Váš? 

„Domov pro mne vždy bude Česko a to speciálně Praha, neříkám, že jsem nějaký super striktní patriot, ale mám tu rodinu, miliony vzpomínek, nejbližší přátelé, za které bych dal ruku do ohně a tak dále. Miluju českou přírodu, humor, kuchyni, pivo, kulturu a vždy se sem budu vracet s tím, že se vracím domů…

To ale neznamená, že zde musím žít. Miluju cestování, objevování nových krajů a kultur, zvyků, je to jedno s našich společných hobby s moji partnerkou a já jsem připraven žít tam, kam mě osud zavane… Evropa je otevřena a je škoda toho nevyužít, navíc teď jsem dostal Partnerské VIZA do Austrálie, takže teď už i opačná strana naší planety je v mém hledáčku. Ale jak říkám, uvidíme, co bude…“

Jak rád odpočíváte? Patříte k těm lidem, pro které je jejich práce také koníčkem?

„Ano patřím k těm lidem, pro které je práce koníčkem, jinak bych to asi ani nedělal. Ale to rozhodně neznamená, že tím odpočívám. Tanec jako profese je tak náročná disciplína, že se tím opravdu odpočívat nedá. Ale protože jsem zvyklý celý život být aktivní, tak i takový je většinou můj odpočinek. Mám velkou Adventure motorku, sjezdové horské kolo, snowboard, potápím se,  dělal jsem kurz Paraglidingu, oblíbené jsou výlety do přírody, kde rád fotím divokou zvířecí říši, hudba, rád jdu jako divák na různá představení, pak je tu samozřejmě Netflix a nemůžu zapomenout můj nový Playstation 5. (haha). Prostě aktivní život a toho se budu držet ať se děje, co se děje… „

Viktor Konvalinka:

Narodil se v Praze v roce 1984. Vystudoval Taneční konzervatoř hlavního města Praha. Byl sólistou baletu ND v Praze. V roce 2009 spoluzaložil DEKKADANCERS. Pak byl čtyři roky ve Švédsku v malé taneční skupině Norddans.

Je držitelem ceny Thálie (2015) za sólo v inscenaci Decadance Ohada Naharina v nastudování baletu Národního divadla a širší nominace na Thálii (2020) za své sólo v představení PANTHERA nezávislého tanečního souboru 420PEOPLE. Na svém kontě má nespočet choreografií.

Životní partnerkou je australská tanečnice Hanna Nussbaumer.

Foto: Vojtěch Brtnický, Sergei Gherciu a archiv Viktora Konvalinky 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Elixír

Divadlo Komedie, 2. 2. 2022

Srdečně zveme na představení tanečního divadla s názvem: ELIXÍR. Představení se koná  v Divadle Komedie, ve středu,  2. 2. 2022, od 19 hodin. V představení vystoupí členové souboru Balet Praha Junior, studenti a absolventi  Konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha.

První část večera je složena ze čtyř choreografií:  Painted Rainbow Attily Egerháziho,  Malé pošetilosti Terezy Hlouškové, Umírající labuť Anny Jirmanové a Vzpomínky Vlasty Schneiderové. V druhé části večera představíme Elixír Viktora Konvalinky, taneční příběh s detektivní zápletkou.

Večer nabídne širokou škálu hudby – v časové posloupnosti: od budhistické mantry, přes autory jako je Vivaldi, Händel, Čajkovskij až po autory 20. století: Sibelius, Ravel, Glass, či skupina Karpatt, Joe Tex, Coralie Clément….

Večer bude výjimečný i využitím tance na mluvené slovo. Uslyšíte verše, totalitním režimem zakázaného autora druhé poloviny 20. století, Ivana Slavíka – choreografie Vzpomínky, přednes: Jaromír Meduna. K „taneční detektivce“ Elixír napsal scénář Štěpán Benyovszký, mluvené slovo čte Jiří Lábus.

Ing. Gabriela Novotná

pro Taneční magazín