Second Practice

Taneční sólo Martiny Hajdyly Lacové

Jedna žena, třicet let taneční kariéry, tři děti a čas dovolit si být sama sebou

Dobrý den,

co kdyby rodiče nemuseli kvůli návštěvě divadla shánět hlídání? Zveme vás na Second Practice, taneční sólo Martiny Hajdyly Lacové, s bezplatným hlídáním dětí přímo na místě.

Martina Hajdyla Lacová tančí už třicet let. Tančila i těhotná a za svůj výkon v inscenaci Bodies in Progress získala Cenu Thálie v kategorii alternativní divadlo. V Second Practice se vrací k vlastnímu tělu, vzpomínkám a radosti z tance.

Second Practice je sólo o životě ženy a mámy, o všem, co kvůli každodenním povinnostem odkládáme na později. Co si naše těla pamatují? A co se stane, když si konečně dovolíme zastavit se, naslouchat samy sobě a věnovat čas vlastním potřebám? Inscenace otevírá i otázku, jak osobní zkušenost souvisí se společenskými očekáváními kladenými na ženy.

 

Přijďte v neděli 1. listopadu od 18.00 do Žižkostela v Praze. Díky iniciativě Parent Friendly Culture nabízíme po zakoupení vstupenky za 100–300 Kč bezplatné hlídání dětí. Kapacita hlídání je omezená na 12 dětí, proto je nutná registrace předem na webu prostřednictvím formuláře. Pokud máte malé miminko, můžete si ho vzít i přímo do sálu.

 

Těšíme se na vás!

 

~ 1. listopadu 2026, 18:00 | Žižkostel, Praha ~
~ vstupenky 100–300 Kč ~

~ bezplatné hlídání dětí ~

 

~reprízy~

5. listopad / 19:30 / Co.labs / Brno / vstupenky

3. prosinec / 19:30 / Žižkostel / Praha / vstupenky

Anotace

 

V dnešní realitě stále převážně ženy nesou odpovědnost za poskytování péče. Současně jsme ponořeni do virtuálních pseudopravd, názorů a nekonečného proudu informací, které nás zasahují. Mnozí z nás žijí ve stavu neustálé únavy. V takovém kontextu se prosté zastavení, vnímání sebe a následování potřeb vlastního těla může stát politickým činem. Soukromé je politické.

Z této perspektivy vstupuje na scénu Martina Hajdyla Lacová – žena, tanečnice a matka tří malých dětí. Její čtyřicetileté tělo nese množství veřejných i soukromých příběhů. „Second practice“, vycházející z třicetileté taneční praxe a tělesně-tanečních vzpomínek, vytváří prostor pro návrat k tomu, co je pro její existenci klíčové – k uvědomění vlastní taneční a tělesné historie, k naslouchání sobě samé v tanci a k potěšení z pohybu.

Představení zve diváky na cestu, v níž se prolínají obrazy minulosti a přítomnosti. Dotýká se touhy ženy, tanečnice a matky ponořit se hluboko do sebe skrze praxi, která se v záplavě chaosu, únavy a neustálým rozptýlením každodenními povinnostmi stala druhořadou – praxi vědomého tance tady a teď.

Sólo Martiny Hajdyla Lacové, vytvořené ve spolupráci s choreografkou Renatou Piotrowskou-Auffret, tak neotvírá jen osobní příběh, ale i širší obraz toho, co současné společnosti chybí, co potřebuje nebo co sama zpochybňuje.

 

Magdalena Novotná

pro Taneční magazín

 

Jak je to s tím folklórem

Premiéra WHAT THE FOLK na Mezinárodním festivalu divadlo v Plzni

Novinka WHAT THE FOLK zkoumá, co mají společného folklor a současný tanec

Co mají společného folklor a současný tanec? Co je lidový tanec dneška a jak nás může spojovat? Nová inscenace WHAT THE FOLK nachází odpověď v rytmu, pohybu a přirozené potřebě hýbat se. Vznikla ve spolupráci české nezávislé taneční platformy ME-SA, slovenské produkční skupiny BOD.Y a německé skupiny Ceren Oran & Moving Borders. Z nejjednodušších kroků postupně vytváří tanec a zkoumá, jak může stírat hranice mezi tradičním a současným i mezi performery a diváky. Česká premiéra se uskuteční 9. září 2026 v 17 hodin v prostoru Moving Station v Plzni v rámci Mezinárodního festivalu DIVADLO.

„WHAT THE FOLK je pro mě uměleckou odpovědí na všechny útoky, které současný tanec na Slovensku zažil od podzimu roku 2024 ze strany politiků. Hledáme průniky a cesty, které nás jako společnost spojují. Podle nás je v čisté radosti z pohybu. Takový ten pocit, že v místnosti začne hrát hudba a my si společně do rytmu začneme kývat těly a pobrukovat si bez ohledu na to, jaký názor na věci máme,“ uvedla autorka konceptu a tanečnice Soňa Ferienčíková.

 

~česká premiéra~

9. září v 17:00 / Moving Station Plzeň / Mezinárodní festival DIVADLO / vstupenky

 

~slovenská premiéra~

25. října ve 20:00 / festival Bratislava v pohybe / vstupenky

 

~české reprízy~

22. listopadu / Co.labs / Brno / vstupenky

9. prosince / Galaxie kulturní stanice / Praha

 

~Španělsko~

17. října v 18:30 / Fira Mediterrània de Manresa – Catalandance / vstupenky

 

Anotace

What the folk aneb jak je to s tím folklórem? Před vámi a spolu s vámi chceme zkoumat, jak tanec vzniká. Jak vzniká jako spojení mezi námi. Jak vzniká z těch nejjednodušších kroků, z přirozené potřeby hýbat se. A postupně se proměňuje – stává se bohatším, odvážnějším. Jak by mohl vypadat náš folklórní tanec dnes? Měl by být lidový, moderní, současný, nebo jednoduše přirozený… Možná mají všechny jeho podoby k sobě blíž, než si myslíme. Přidejte se k nám do této zvídavé hry.

 

Koncept: Soňa Ferienčíková

Choreografie: Peter Šavel

Autoři a interpreti: Soňa Ferienčíková, Martina Hajdyla Lacová, Daniel Raček, Andrej Štepita

Hudba: Gašper Piano

Supervize: Karolína Hejnová

Světelný design a technika: Ints Plavnieks

Kostýmní design: Andrea Pojezdálová

Hlasová spolupráce: Ivanka Mer

Pohybová spolupráce (folklorní tanec): Peter Hrabovský

 

Projekt vzniká za finanční podpory: Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR, Magistrátu hl. m. Prahy, statutárního města Brna, Mezinárodního visegrádského fondu; Mezinárodního koprodukčního fondu Goethe-Institutu; Hlavního města Slovenské republiky (Nadace města Bratislava) Nadace Tatrabanky a Česko-německého fondu budoucnosti.

 

Vstupenky pro diváky jsou k zakoupení v předprodeji na síti Goout.net.

 

Foto: Bara Podola

 

Magdaléna Novotná

pro Taneční magazín

What the folk

Premiéra ME-SY na Mezinárodním festivalu divadlo v Plzni

Pozvánka na premiéru What the folk | 9. září | Moving Station Plzeň

Dobrý den,

 

srdečně vás zveme na českou premiéru nové inscenace WHAT THE FOLK, kterou nezávislá taneční platforma ME-SA vytvořila ve spolupráci se slovenskou platforrmou pro současný tanec BOD.Y a německou skupinou současného tance Ceren Oran & Moving Borders. Představení se věnuje současné podobě lidového tance a jeho společenským přesahům.

 

WHAT THE FOLK zkoumá, jestli může tanec vytvářet společný prostor i v době předsudků, strachu a společenského napětí. Pracuje s rytmem, rituálem a komunitním prožitkem a hledá odpověď na otázku, co všechno dnes může znamenat lidový tanec.

 

Výsledkem je performativní hra o sounáležitosti, sdílení energie a naší potřebě být spolu. Koncept vytvořila Soňa Ferienčíková, choreografem je Peter Šavel.

 

V ČR uvádíme poprvé v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo a to 9. září 2026 od 17:00 hodin v Moving Station v Plzni.

 

Vstupenky pro diváky jsou k zakoupení v předprodeji na síti Goout.net.

 

 

~slovenská premiéra~

25. října ve 20:00 / festival Bratislava v pohybe / vstupenky

 

~české reprízy~

22. listopadu / Co.labs / Brno

9. prosince / Galaxie kulturní stanice / Praha

 

Anotace

What the folk aneb jak je to s tím folklórem? Před vámi a spolu s vámi chceme zkoumat, jak tanec vzniká. Jak vzniká jako spojení mezi námi. Jak vzniká z těch nejjednodušších kroků, z přirozené potřeby hýbat se. A postupně se proměňuje – stává se bohatším, odvážnějším. Jak by mohl vypadat náš folklórní tanec dnes? Měl by být lidový, moderní, současný, nebo jednoduše přirozený… Možná mají všechny jeho podoby k sobě blíž, než si myslíme. Přidejte se k nám do této zvídavé hry.

 

Koncept: Soňa Ferienčíková

Choreografie: Peter Šavel

Autoři a interpreti: Soňa Ferienčíková, Martina Hajdyla Lacová, Daniel Raček, Andrej Štepita

Hudba: Gašper Piano

Supervize: Karolína Hejnová

Světelný design a technika: Ints Plavnieks

Kostýmní design: Andrea Pojezdálová

Hlasová spolupráce: Ivanka Mer

Pohybová spolupráce (folklorní tanec): Peter Hrabovský

Magdalena Novotná

pro Taneční magazín

(ID)ENTITY

ME-SA a Aldente propojují držitelku Thálie a performerku s Downovým syndromem

Chystá se pražská premiéra pozoruhodného divadelně-tanečního projektu, který propojuje současný tanec, alternativní divadlo a inkluzi.

Soubory ME-SA a brněnské Divadlo Aldente v inscenaci (ID)entita boří zažité představy o talentu, normálnosti i identitách.

 

V Praze poprvé 17. června 2026 od 19:00 hodin ve Venuši ve Švehlovce (Slavíkova 22, Praha 3).

Alternativní divadlo, tanec a inkluze: Inscenace (ID)ENTITA bude mít pražskou premiéru ve Venuši ve Švehlovce

Martina (Hajdyla Lacová) má 20 let taneční praxe, tři děti, uměleckou platformu ME-SA a cenu Thálie. Martina (Trusková) má 20 let života, dva sourozence, Divadlo Aldente a nespočet identit: Lord Voldemort, Xindl X, Zdeněk Svěrák nebo Ježíš Kristus. Taky si říká Martinus. A má Downův syndrom. Jejich herecký a pohybový dialog režíruje Jitka Vrbková a pražská premiéra tohoto koprodukčního projektu je už za dveřmi – 17. června ve Venuši ve Švehlovce od 19:00 hodin.

Autorská inscenace propojující současný tanec a inkluzivní divadlo otevírá otázky identity, vnímání reality i možností lidského shledání. Martina a Martina jsou jako dva hlasy, které se občas potkávají a jinde si zase každý jde svou cestou. (ID)ENTITA je hledáním společné entity a autentické identity prostřednictvím vzájemných setkání, disonancí i momentů souznění. Performerky na jevišti doprovázejí hudebníci Martina Rousová a Jan Kyncl, jejichž autorská hudba vznikala přímo v procesu tvorby.

Impulz ke spolupráci vzešel z Divadla Aldente. „Tanec je často integrální součástí našich inscenací, ale dosud nebyl řídící jednotkou. Za mlada jsem se tanci věnovala, ale je to už hodně let a můj mozek již přemýšlí ‚čistě divadelně‘. Hledala jsem proto někoho, kdo by nás do těchto neprozkoumaných končin dokázal zavést – nějakého ‚domorodce‘, který bude mluvit řečí tance, a ne řečí divadla. A s ním se pak pokusit o nový společný komunikační mód,“ říká režisérka Jitka Vrbková.

V hlavní roli mnohost identit

Téma identit vzešlo od performerky Martiny Truskové, zatímco ze zapojení Martiny Hajdyla Lacové vzešla forma současného tance jako dominantního nástroje. Hudební dvojice Martiny Rousové a Jana Kyncla je také součástí formy, protože jejich hudba splétá a utváří celou inscenaci.

„Fráze ‚hledání autentické identity a společné entity‘ se zdála zpočátku jako klišé,“ připouští režisérka, „ale postupně zjišťujeme, že se díky společnému setkání vyjevuje naše vlastní identita v odstínech, jaké jsme dříve neznali nebo které jsme nechtěli vidět. Pro mě bylo velmi důležité, aby byl vztah mezi performerkou našeho divadla Martinou Truskovou a tanečnicí Martinou Hajdyla Lacovou co nejvíce vyrovnaný, a to jak na zkušebně, tak ve výsledné inscenaci. Aby obě do projektu něco přinášely a obě přijímaly, i když rovina, v jaké přinášejí a přijímají, je různá.“

Jak téma identity ovlivnilo Martinu Hajdyla Lacovou? „Nepotřebuji měnit svou identitu každý týden nebo měsíc, ale to, co si z našich setkání odnáším nejvíce, je jakési pozvání osvobodit se od očekávání okolí a od neustálé starosti o to, co si kdo myslí. Mám pocit, že taneční vzdělání, které nás vede k disciplinovanému a poslušnému tělu, a později i rodičovská odpovědnost, ve mně vypěstovaly velmi silného vnitřního kontrolora. Svá setkání s Martinusem proto vnímám jako příležitost ten tlak na chvíli pustit.“

Diváky na začátku představení možná překvapí projekce, které se vztahují ke slavnému Platonovu podobenství o jeskyni. Jak ty souvisejí s tématem inscenace? „Platón se ptá: vidíme skutečnou realitu, nebo jsme v jeskyni a sledujeme pouhé odrazy věcí? Já se ptám: víme, kdo jsme, nebo se jen podřizujeme představám světa?“ říká k filosofické inspiraci Jitka Vrbková a vysvětluje souvislost: „Martina Trusková svoji identitu vůbec neřeší – identit má spoustu, ale na rozdíl od nás všech velmi přesně ví, kým je. S tímto zrcadlem jsme se setkávali všichni po celou dobu zkoušení. Na první pohled to vypadá tak, že my jsme těmi, kteří Martinu Truskovou ‚vracejí do reality‘, ale ve skutečnosti je ona realitě mnohem blíže, nějaké ‚vnitřní realitě‘, něčemu, co přesahuje naše běžná pravidla a normy. Snad i to nás navedlo na podobenství Platonovy jeskyně – tak, jak vidí svět Martina Truskové, to jsou dost možná ony Platonovy ideje. Možná. To už nechejme na divácích.“

Svébytnost tvůrčího procesu

„Velký prostor má v inscenaci tanec a velký prostor má performerka Divadla Aldente Martina Trusková – a to jak v utváření temportymu představení (což je z mé pozice coby režisérky velké rozhodnutí, protože vnímání času bývá u umělců s Downovým syndromem odlišné), tak v utváření scénáře – od toho, že mnou napsaný scénář k inscenaci je do značné míry realizací jejího vnitřního světa, až po to, že občas přidává přímo při představení nové repliky a někdy i zcela nové situace. Režírovat tento druh projektu je specifické, protože musíte předjímat všechny věci, které se případně na scéně stanou, a zamýšlený tvar koncipovat tak, aby do něj tyto věci (které zatím neznáte) dramaturgicky i prakticky zapadly,“ popisuje tvůrčí proces režisérka.

Martina Hajdyla Lacová si zase odnáší poznání nových dimenzí pohybového výrazu, komunikace a interakce: „Na Martinusovi mě fascinuje kombinace měkkosti a obrovské fyzické síly. Martinus mě dokáže srazit na kolena tak, že nemám šanci se tomu jakkoli bránit, a o chvíli později projeví velkou citlivost a jemnost. Její tělesná koordinace a reakce na pohybové podněty mě neustále překvapují a vyvádějí z mých konceptů a očekávání. Celý život si pěstuji určité postupy, návyky a schémata, a najednou jsem v kontaktu s někým, kdo funguje úplně jinak. Setkání s Martinusem je pro mě prvním uměleckým setkáním s performerem s odlišnými schopnostmi (performer with different abilities). Náš fyzický dialog mi neustále připomíná, jak úzké mohou být naše představy o tom, jak má tělo komunikovat, reagovat nebo být přítomno na jevišti. Takovou zkušenost bych přála každému tanečníkovi.“

Inscenace propojuje několik rozdílných částí dramaturgicky volně propojených do jednoho celku. Co začíná jako volný pohyb v prostoru umělecké instalace pokračuje jako divadelní představení, překlápí se ale v participativní část, v níž jsou k účasti zváni všichni diváci, aby opět v podobě představení vyvrcholila překvapivou metaforou.

Na otázku, proč by si tento zážitek neměli diváci nechat ujít, odpovídá opět Martina Hajdyla Lacová. „Martinus je důvod, proč bych na ni šla. Je to naprosto okouzlující umělkyně. Její svoboda, bezprostřednost a způsob, jakým je přítomná, dokážou narušit zažité způsoby vnímání. (ID)ENTITA nevznikla proto, aby naplňovala představy o dokonalosti nebo o tom, jak má divadlo vypadat. Spíše nás zve, abychom chvíli setrvali s něčím, co nelze zcela předvídat ani kontrolovat. Přijmout, že se věci mohou vyvíjet jinak, než jsme plánovali. Být zvědaví na to, co se stane. Pro mě je to tanec.“

Divadlo Aldente dlouhodobě staví svůj umělecký jazyk na specifické performativitě herců s Downovým syndromem. Na jevišti jej nevnímá jako omezení, ale jako schopnost vidět svět jinak a jinak jej interpretovat. Herci Divadla Aldente jsou obsazování na televizní obrazovky i do filmů. V letošním roce herečka Hana Bartoňová hostuje v Národním divadle Brno v představení Divoká kachna H. Ibsena.

Umělecká platforma ME-SA se profiluje mezioborovou spoluprací a experimentálním tvůrčím přístupem, který zahrnuje výzkum pohybového materiálu, vizuální dramaturgii a  dekonstrukci divadelních postupů.

Inscenace vznikla ve spolupráci s festivalem Divadelní svět Brno a kulturním centrem co.labs. Vzniknout mohla díky ocenění v soutěži Inkubátor Divadelního světa Brno. Získala tak finanční podporu a na festivalu bude letos i uvedena.

Představení je téměř jazykově bezbariérové – krátká mluvená pasáž je v češtině s anglickými titulky.

Termíny uvedení

17. 6., 19.00, Divadlo Venuše ve Švehlovce, Praha PRAŽSKÁ PREMIÉRA, vstupenky na GoOut.net 

Režie: Jitka Vrbková
Choreografie: Martina Hajdyla Lacová, Martina Trusková
Hudba: Jan Kyncl, Martina Rousová
Scénář: Jitka Vrbková, Martina Trusková
Scénografie: Zuzana Hejtmánková
Kostýmy: Kristýna Kučerová
Výroba masek: Alice Šindelářová
Light design: Bohumil Racek
Audiovizuál: Tomáš Král

Hrají:
Martina Trusková
Martina Hajdyla Lacová
Martina Rousová
Jan Kyncl

Inscenaci podpořili: MKČR, MHMP, MMB, Jihomoravský kraj, SFK, Festival Divadelní svět Brno, Venuše ve Švehlovce a Co.labs.

Magdaléna Novotná

pro Taneční magazín