»HYBAJ HO« bude

Atraktivní festival se přesunuje, formou přenosů, na internet

Desátý ročník festivalu slovenského performativního umění se uskuteční v jiném termínu. V tom letošním uvedeme intermezzo – „HYBAJ Honline!“

Ochutnávky z plánovaného 10. ročníku festivalu slovenského performativního umění uvedeme online a zdarma.

 PROGRAM:

 ČTVRTEK 22. 10.


18.00 | Koncert Tomáš Vtípil & Peter Šavel | live stream z ALTY sledujte na našem Facebooku.
Rozhovor s dramaturgem festivalu Petrem Šavelem a pozdrav od Lucie Kašiarové, moderuje Jiří Šimek | live stream z ALTY sledujte na
 našem Facebooku.

PÁTEK 23. 10.

19.00 | Rozhovor s Tomášem Janypkou a Viktorem Černickým, moderuje Jiří Šimek | live stream z ALTY sledujte na našem Facebooku.


SOBOTA 24. 10.

18.00 | Rozhovor s Martinou Hajdyla Lacovou, moderuje Jiří Šimek | live stream z ALTY sledujte na našem Facebooku.


NEDĚLE 25. 10.

19.00 | mimoOs & ZDRUHESTRANY: Diaries of Touch | Záznam představení a diskuse s Tomášem Janypkou a Viktorem Černickým sledujte na našem Facebooku.
Dotek je náš základní smysl. Dotek je nebezpečný. Dotek je ohrožený.

20.15 | Rozhovory o dotyku / Sessions of Touch – individuální dotekový zážitek přes Zoom (navazuje na záznam představení) | rezervace NUTNÁ ZDE.

PONDĚLÍ 26. 10.

18.00 | Milan Tomášik: Pokrm | Záznam představení sledujte na našem Facebooku

ÚTERÝ 27. 10.

11.00 – 12.30 + 16.00 – 17.30 | Hlasový workshop s Ivanou Mer přes Zoom | rezervace NUTNÁ ZDE.
18.00 | Karen Foss Quiet Works & ME-SA: Man shape Revised | Záznam představení sledujte na našem Facebooku.


STŘEDA 28. 10.

***Program TBA***

Festival a jednotlivá představení podpořily: Ministerstvo kultury ČR, Hl. m. Praha, Statutární město Brno a slovenský Fond na podporu umenia.
Další informace o HYBAJ HOnline na: www.hybajho.cz

TANEČNÍ MAGAZÍN

Man shape revised

Co rozumíme pod pojmy mužský, maskulinní, mužnost?

17. 5. 2019 / 19.30
kf Quiet Works / ME-SA: man shape revised /Pražská premiéra

Dvojité sólo pro Daniela Račka a Martinu Hajdyla Lacovou.

Holešovické Studio ALTA uvede 17. května pražskou premiéru dvojitého sóla pro Daniela Račka a Martinu Hajdyla Lacovou s názvem man shape revised. Pod vedením norské choreografky Karen Foss v něm umělci z mnoha úhlů pohledu žasnou nad tím, čím vším může být MUŽ.

Co rozumíme pod pojmy mužský, maskulinní, mužnost? Jak vnímáme vlastnosti muže, ženy a toho, co je mezi nimi a co tyto kategorie přesahuje? Může být naše společnost prostá genderu a plná lidskosti? Taneční dílo man shape revised je tekoucí pohyb lidských těl – bez pohlaví, bez genderu, jen plný zázraku lidského bytí. Bytí člověkem. V podání etablovaných tanečníků vyzrálé generace se choreografie stává živelnou i poetickou výpovědí o tom, že člověk je víc než jen gender.

„To, co je soukromé, je soukromé. Co když to, co mě definuje, není jen gender? Pro mě existuje jen ČLOVĚK: bez ohledu na to, jakou podobu na sebe člověk vezme, v první řadě je to jeho konečné označení: je to ČLOVĚK. Kdybych si mohla vybrat, neměla bych gender vůbec žádný. Chtěla bych být vnímána jako PLNÝ NEBO PLNÁ ŽIVOTA. Odmítám být kategorizována jako muž, nebo žena. Myslím si, že jsem obojí. A víc než to. Pořád se pohybující. Těžko zachytitelná. Nikdy ne zcela pochopitelná. Nepokojně se proměňující. Nezadržujte mě. Nikomu do mě nic není – je to jasné?“ shrnuje Karen Foss své myšlenky.

Sólo tak představuje jistou frustraci, ale především i něhu a zranitelnost lidí bez ohledu na pohlaví. „Když muž ukazuje v mužském světě svou zranitelnost, dostává se do nevýhody, je lehkým terčem. V ženském světě to může být signálem toho, že není schopen převzít roli otce a ochránce rodiny. Na druhé straně je ale ve vztazích zranitelnost součástí vzájemné důvěry. Zranitelnost může znamenat, že se někdo neumí bránit – ale taky to může znamenat, že se nechce bránit a ubližovat jiným“, doplňuje Daniel Raček svůj pohled.

Dílo, které původně vzniklo jako sólo pro Daniela Račka, později doplnila Martina Hajdyla Lacová jako druhá strana a součást stejné mužské postavy. Tvůrčí tým tak vykračuje z konvenčně vnímaných kategorií a předsudků a ukazuje gender jako proměnnou, která má u každého člověka zcela autentický, vlastní projev.

Gender by mohlo znamenat být něžný…

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Od etikety k tanci

Golden Evil – představy moderní společnosti o kráse, eleganci a dokonalosti

 

 

 

22.října uvedlo pražské Studio ALTA představení Golden Evil, které přivezla norská choreografka Karen Foss. Jak píší autoři, inscenace si bere na mušku různé představy moderní společnosti o kráse, eleganci a touze po dokonalosti, a staví je do kontrastu s arogancí jako jakýmsi protipólem výše zmíněných vlastností. Jak tanečníci tyto představy ztvárnili?

golden3

Na scéně byl béžový koberec a čtyřmetrový kovový přístřešek s lustrem. Celkově poněkud dekadentní vizuál pak dotvořili čtyři interpreti, kteří přišli v dlouhých zlatých parukách. Tři tanečnice elegantně kráčející prostorem doprovodil tanečník, který se sice držel elegantní chůze, ovšem v ruce si pohrával s igelitovým sáčkem, kterým záměrně shazoval povznesenou a bohémsky vyladěnou situaci. V podobném duchu pak interpreti pokračovali, když si hráli s hlasovým výrazem slepice: jedna z tanečnic žádala ostatní, aby kvokali intenzivněji a smutně, jakoby plakaly. Absurdita takových situací kontrastovala s vážností a nadneseností, s jakou podobné scénky přehrávali. K tomu se postupně přidal také pohyb, kdy například gesta a pohybový rejstřík renesančního tance tanečníci využili k plácnutí si ve stylu „hi five“.

golden2

V podtextu takto vyladěných scén byl cítit smutek a někdy až výčitka autorů vůči dnešní době, kdy, jak v představení i slovně poukázali, postrádáme soucit. Myšlenka, že někdy etiketou zakrýváme svoji aroganci nebo, že zdvořilost může omezit naši svobodu, je zajisté jedním z nejpodstatnějších sdělení inscenace. Milé na tom je, že skrze vyobrazování situací, kdy tanečníci někdy působili jako „sloni v porcelánu“, vznikaly i velmi komické momenty. Tanečníci byli velmi dobře disponováni, což je nezbytný předpoklad k tomu, aby si mohli dovolit jednotlivé klasické techniky tance „shazovat“. Celková stopáž více než hodinu a deset minut však byla t ěžko udržitelná a tak hlavní, co se dá představení vytknout je trochu vleklý rytmus v druhé polovině. I tak Golden Evil promluvilo o důležitých otázkách a je dobře, že prostory jako studio ALTA představují českému publiku významné světové autory jako Karen Foss.

golden_hexentanz_shirnk

Foto: archiv Studio ALTA

Alexej Byček