Výborný nápad

Premiéra „This is not a love song“

Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

Bára Zmeková

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

 

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Mezi současným tancem a kvantovou fyzikou

Premiéra inscenace „Mnohodinec“ v ALTĚ

Ve spolupráci se Studiem ALTA uvede ve čtvrtek 17. 6. soubor Ufftenživot premiéru autorky Lucie Kašiarové s názvem „Mnohodinec“. Podtitul představení je performativní ne-sólo, jelikož „Mnohodinec“ je kolektivní tvorba umělců. Ta skrze konkrétní tělo Lucie Kašiarové přináší na jeviště neuchopitelná fakta a vytváří prostor, v němž neexistuje minulost ani budoucnost.

Výchozím bodem v mé tvorbě a životě je „mnohodinnost“. Zajímá mě, jak se společně dívat na prolínání osobních a obecných zkušeností. Kde končí jeden a začíná druhý?“ uvádí autorka v anotaci k představení.

Lucia Kašiarová umělecky vede již řadu let kulturní centrum Studio ALTA. Díky němu se denně potkává s množstvím nezávislých umělců, kteří v ALTĚ pečlivě zkoumají svoje umělecké přístupy, zpracovávají čistě osobní, širší společenská či obecně politická témata. Lucia je často nepřímým účastníkem, pozorovatelem jejich hledání, selhávání či objevování překvapivých cest k formování jejich umělecké výpovědi. I z tohoto pohledu je její nejnovější umělecký akt nejen výpovědí jí samotné, ale reflexí všech pozorování a otázek, které ve své práci i osobním životě postupně sbírá. 

Umění vnímám jako metodu, která lidstvo posouvá, každý umělecký akt má v sobě potenciál pohnout námi lidmi, nebo dovolím si tvrdit až vesmírem. Anebo je to tak, že my lidé jen reflektujeme vzkaz, který je k nám vysílán? Moje práce nepřináší odpověď na tuto ani jiné otázky, je jednoduchým činem zhmotnění, formování zkušeností nás ,Mnohodinců´, kteří kráčíme po naší Zemi. Žijeme v době zaměřené na individualismus a já jsem se rozhodla mu (a sama sobě) nastavit možnost mým tělem, vědomím jen procházet, ale neidentifikovat se s ním,“ popisuje autorka pohnutky ke vzniku „Mnohodince“.

K procesu tvorby dále dodává: „Skrze mé tělo, hlas a představivost hledám a aplikuji metody, jak ono prolínání zhmotnit a nahlédnout – jak mít svou vlastní autonomii, a přece se prolínat v ,mnohodinnosti´. Náhoda, chyba, superpozice, tanec, fyzika, vesmír a pohyb jsou pro mě výchozím bodem k akci. Slovem i tělem.“

Svůj postoj k bádání staví Lucia Kašiarová na základech současného tanečního umění a kvantové fyziky. Podle ní mají tyto obory k sobě až překvapivě blízko, i když mluví jiným jazykem a pozorují určité jevy z jiných úhlů, nebo je dávají do jiných souvislostí.

Projekt se zabývá postavením jedince ve vesmíru. Lucia Kašiarová si k tématu individualismu a jeho možné proměně k mnohodinnosti přizvala hudebníka Tomáše Vtípila, scénografku Magdalenu Vrábovou a tvůrčí duo Ufftenživot – Sáru Arnstein a Jiřího Šimka. Inscenace vytváří prostor, ve kterém lze na malou chvíli společně čelit nevyslovitelnému, nedořečenému, neuchopitelnému. Přičemž smysl tkví v „čelení“ nikoliv ve sdělení nebo v závěru, ke kterému jsme zrovna teď společně došli nebo dojdeme.

Kolik čtverců musíš nakreslit, aby vznikl kruh?

Části procesu vzniku tvůrci zaznamenali v podobě jednoduché webové prezentace na stránce: mnoho.ufftenzivot.cz.

 

Mnohodinec“

Idea, koncept: Lucia Kašiárová


Tvůrčí tým: Sára Arnstein, Jiří Šimek, Tomáš Vtípil, Magdalena Vrábová, Lucia Kašiarová


Umělecká podpora: Peter Šavel


Koprodukce: Ufftenživot (Tereza Tomášová) a Studio ALTA


Rezidence: NKC Záhrada, Švestkový dvůr (v rámci výzvy Nové Sítě), Zámek Žďár nad Sázavou


Poděkování: Jan Tyl


Inscenaci finančně podpořilo MKČR a MHMP

 

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Obývací pokoj“ skupiny tYhle

Premiéra této inscenace zahájí nový mezinárodní projekt ve Studiu ALTA

Studio ALTA zahajuje dvouletý česko-norský projekt pod názvem „Spolupráce kulturních domů: Studio ALTA, Black Box Theatre, Baerum Kulturhus“. Ten je podpořen z finančních mechanismů EHP fondů 2014 – 2021, v rámci programu „Kultura“. Projekt se uskuteční v období březen 2021 – březen 2023. A prvním oficiálním výstupem pro veřejnost je premiéra inscenace „Obývací pokoj“ skupiny tYhle. Ta proběhne 27. a 28. 5. 2021 ve Studiu ALTA.

Projektem intenzivní spolupráce tří kulturních domů rozšiřuje Studio ALTA svoji mezinárodní působnost. Zaměřuje se především na uměleckou spolupráci, ale také posiluje management. Partnery projektu jsou Studio ALTA (Česká republika, Praha), Baerum Kulturhus (Norsko, Sandvika) a Black Box Theatre (Norsko, Oslo). Tedy, tři kulturní domy, které mnoho let formují a vytvářejí podmínky pro umělce z různorodých uměleckých žánrů a aktivně tím podporují profesionální současné umění i jeho rozvoj. Každý z partnerů pro tento multidisciplinární projekt vybral skupinu výrazných současných umělců, kteří rozvíjí a kombinují současný tanec, performing arts, výtvarné umění a nová média. Mezi vybrané umělce patří: tYhle (Lukáš Karásek, Marie Gourdain, Florent Golfier), Ufftenživot (Jiří Šimek, Sára Arnstein), Peter Šavel, Bára Sigfúsdóttir, Magnus Myhr, Stian Danielson a další.

V rámci projektu proběhnou umělecké rezidence v České republice a Norsku. A podpoření umělci představí svá díla v prostorách partnerských organizací v ČR i Norsku. A to v hlavních městech i v regionech. Na programu je také setkávání umělců a zástupců kulturních domů, sdílení zkušeností a vědomostí a rozvíjení společných témat, která posílí vzdělání a kapacitu umělců a kulturních organizací.

Premiéra inscenace „Obývací pokoj“ skupiny tYhle, která se koná ve čtvrtek 27. 5. 2021 od 19.30 ve Studiu ALTA, je prvním výstupem projektu pro veřejnost. Záměrem inscenace je inspirovat diváky, aby opustili své zažité stereotypy a podívali se na svůj pokoj i jakýkoli jiný prostor jinak. Performer Lukáš Karásek propůjčuje různým nábytkům své tělo, aby vytvořil mikrokosmos nejrůznějších vztahů. Jako samostatné bytosti se v pokoji pohybují kusy nábytku, potkávají se s dalšími, interagují, ale nemohou pokoj opustit. Musí se naučit spolu sdílet prostor, podobně jako lidé v rodinách, komunitách i větších společenstvích.

Více o představení a rezervaci vstupenek naleznete zde: https://www.altart.cz/project/tyhle-lukas-karasek-obyvaci-pokoj/

Lukáš Karásek při zkouškách

tYhle / Lukáš Karásek: »Obývací pokoj«

PREMIÉRA: 27.5.2021 v 19.30 ve Studiu ALTA

PRVNÍ REPRÍZA: 28.5.2021 v 19.30 ve Studiu ALTA

Tvůrčí tým:

Autor, performer: Lukáš Karásek

Dramaturgie: Viktor Černický

Scénografie, výroba nábytku: Lukáš Urbanec

Světelný design: Zuzana Režná

Kostýmy: Hynek Petrželka

Produkce: tYhle, Studio ALTA

Partneři: Terén, Cooltour, Cirqueon, Kredance, Tanec Praha / PONEC-divadlo pro tanec

Odkaz na web: http://tyhle.cz/

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»MALÁ INVENTURA« se blíží

Předjubilejní 19. ročník festivalu letos proběhne poněkud v odlišné podobě

Festival „Malá inventura“ je přehlídkou těch nejvýraznějších projektů nového divadla uplynulého roku. Největší pražský svátek nového divadla, jehož devatenáctý ročník proběhne v termínu od 19. do 27. února 2021, se kvůli současné situaci představí v trochu jiné podobě. „Malou inventuru“ zahájí streamovaný kabaret „PiNKBUS“. Diváci se třeba mohou těšit na komentované on-line prohlídky pražských nezávislých scén 360° kamerou. Na festivalovém webu bude tentokrát speciální „Covid-19 edice“ burzy projektů pod názvem „Sbal ho“!. Anebo proběhne také série „Život On Air“, speciální vydání rozhovorů Jiřího Šimka a Emila Rothermela s výraznými osobnostmi umělecké veřejnosti.

Festival máme kompletně připravený tak, jak je na našich webových stránkách, a program je – navzdory podmínkám – nebývale atraktivní,“ říká umělecký ředitel „Malé inventury“ Petr Pola. My se ale domníváme, že nové divadlo vůbec nepatří do on-linu. A protože milujeme off-line, jak také zní naše letošní motto, přehlídku nebudeme digitalizovat. Připravili jsme, nicméně, unikátní doprovodný program a příležitost dáme všemu, na co by v normálním chodu festivalu nebyl čas a prostor. Diváci se podívají tam, kam by jinak neměli možnost nahlédnout. Bude to exkluzivní a neopakovatelné! V to doufáme.“

Z představení »Jeskyně slov«

On-line je jedna z možných forem, jak přečkat aktuální koronavirovou krizi, ale vždycky to bude něco jiného než živá událost. Nevyhýbáme se tomu a ani to neodsuzujeme. Nicméně, divadlo, které v rámci festivalu prezentujeme, se bez živých diváků neobejde,doplňuje Adriana Světlíková, ředitelka „Malé inventury“. Představení ,Malé inventury´, která nyní neodehrajeme živě, bude, doufáme, příležitost uvést již během roku v rámci ,Malých inventur´ v Jičíně, Jihlavě, Českých Budějovicích a Karlových Varech, případně na dalších místech v ČR.

I přes aktuálně zrušený nouzový stav se organizátoři festivalu rozhodli držet finálního rozhodnutí a nerozvolňovat výrazným způsobem program pro běžné diváky. Prioritou bude zprostředkovat program především profesionální a kritické obci. A udržet tak klíčové vazby. S ohledem na další opatření a vývoj pandemie není vyloučeno, že budou širší veřejnosti otevřeny další části fyzického programu, avšak vždy za přísných hygienických podmínek.

Více informací a aktuální program najdete na: www.malainventura.cz.

Foto: Dita Havránková a David Konečný

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN