Známý soubor Ufftenživot volá o pomoc!

 „Hledáme producenta! Někoho, kdo se bude o tenhle soubor starat a vytvoří mu prostor pro tvorbu. V tomto roce máme naplánované dvě premiéry a získali jsme na ně finance. Nepotřebujeme někoho, kdo nám bude chodit nakupovat věci, ale partnera schopného zároveň administrativy.“

Soubor, respektive duo Ufftenživot volá o pomoc! Hledáme producenta! Někoho, kdo se bude o tenhle soubor starat a vytvoří mu prostor pro tvorbu. V tomto roce máme naplánované dvě premiéry a získali jsme na ně finance.

Práci specifikují : „Nepotřebujeme někoho, kdo nám bude chodit nakupovat věci a dělat sváču, ale někoho kdo to vezme do rukou a pomůže s koordinací zkoušení. Ale i dokáže zpracovat vyúčtování grantu pro MK ČR, MHMP, SFK, městské části, nebo další úřady. Aby vznikla inscenace, je potřeba partnerství – umělec a producent – a teprve z téhle syntézy může něco vzniknout. Nám chybí producent a bez něj nebudeme moci pokračovat – dlouho jsme si mysleli, že můžeme, ale už to fakt nejde.”  

Pokud máte někdo zajem, volejte na Telefon: 7756 48 713  nebo napište na E-mail:  jiriisimek@gmail.com.

Jiří Šimek doplňuje: Co můžeme nabídnout? Peníze, kontakty, které jsme za dobu našeho působení posbírali, příležitost pro seberealizaci (chceme kreativního partnera – ne někoho, kdo bude čekat, až mu řekneme, co má dělat), šanci být u formování nového progresivního souboru a podílet se na vzniku autorských projektů (nejen divadelních), které se věnují aktuálním tématům.“

O souboru komplexně na www.ufftenzivot.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

ALTA ve víru jubilea

Trochu jako za socialismu vypadala vrcholící oslava 10. narozenin studia ALTA. Na všechno a všechny tam totiž byly fronty!

Za studiem ALTA stojí tanečnice roku 2012, slovenská choreografka a pedagožka i performerka Lucia Kašiarová. To ona je tou „matkou zakladatelkou“. A kdo další se za tímto famózním projektem skrývá? Desítky dalších spolupracovníků, kteří – jak jsme se během narozeninového programu dozvěděli – jsou opravdu jen a pouze spolupracovníky. Alta prý totiž nemá ani jednoho kmenového, stálého zaměstnance! Na výročních oslavách se v roli tiššího, leč důležitého, společníka studia ALTA nenápadně představil i Petr Voříšek, známý jako šéf techniky Národního divadla v Praze. Konkrétně jeho Nové scény. A jak vlastně oslava „desátin“ ALTY (nejen) v sobotu 15. září 2018 probíhala?

Tak takto se před deseti lety v ALTĚ začínalo…

Již koncem letošního srpna přijely do Prahy-Holešovic na industriální scénu ALTY aktivně pogratulovat hvězdy současného českého, slovenského a světového tance. Proč zrovna ony? Jelikož jsou a vždy byly příznivkyněmi ALTY a v minulosti zde úspěšně opakovaně vystupovaly, ale i ochotně vyučovaly i vedly workshopy. Jmenovitě to byli Julyen Hamilton, Jaro Viňarský, Peter Šavel, Stano Dobák, Renan Martins a Rasmus Ölme. Toto hvězdné sexteto mužů darovalo ALTĚ originální dárek. Přichystalo „narozeninovou“ sérii tréninků, neformálních setkání a veřejných impro-jamů. Mezi 20. až 23. srpnem se tak každý večer odvíjel ve zcela jiné sestavě a přiblížil nadšeným divákům nejrůznější zákoutí umělecké improvizace.

A tak vypadá”obývák” ALTY dnes

Shodou okolností jsem na oslavu ALTY přijel bezprostředně ze železničního muzea. A první záležitost, která mne uvítala u vchodu – označená jako „překvapení z pátku“ vcelku navazovala na odpolední zážitek. Nikde neuvedený autor (anebo autorský tým?) zde prezentoval záležitost spíše z výtvarných sfér – animovaný mozek nádraží před dvaceti či třiceti lety. Co to obnášelo? Blikající soustavu semaforů a část dřívější mechanické (s překlopnými políčky) cedule s odjezdy vlaků. Fajn. Alespoň jsme hned na počátku mohli zjistit, zda nám ještě neodjel vlak…

Dalším postupným bodem návštěvy byla exhibice oblíbeného a na (nejen) festivalech úspěšného Holektivu. Protentokrát se zaměřili na všudypřítomný jev. Na který? To prozradí již název: „Selfí“. A parafráze na tuto moderní „infekční nemoc“ se opravdu povedla. Není divu, že se před „alťáckou černou komorou“ Holektivu vinula dlouhatááánská fronta…

Oslavy probíhaly všude i ve zkušebnách…

V hlavním (a před deseti lety původním i jediném) sále ALTY nás očekával jeden z vrcholů (pod)večera. Známá britská tanečnice s českými kořeny Andrea Miltnerová se protentokrát spojila s neméně zdatnou a kreativní Markétou Jandovou. A bylo z toho svižné dílko „Klavírní přelud“. Během necelé čtvrthodinky na diváka obě protagonistky valily takový balík nápadů a gagů, že se tomu ani nechtělo věřit. Zvláště jejich závěrečné koncertní antré v plavkách bylo k popukání.

Obě vystupující v plavkách tak trochu připravily na další postupný výstup. Jednalo se o průběžnou akci, na níž tudíž nemusela být fronta. Ale i tak byla! Bára Látalová zde na dvorku představila své „Bivakování v centru“. V čem spočívalo? V nahé hlavní protagonistce v malém stanu. Aby svou nahotu neskrývala celtou, tak v občasných časových periodách vybíhala, aby si zakousla něco ze zdejší zelené vegetace. Parodie na vegetariánství dodala tomuto, již tak odvážnému, počinu Látalové další rozměry.

Marie Gourdain a Štěpán Hejzlar divákům v nejzazší (západní) části ALTY připravili svůj kabinet kuriozit pod názvem „Tělo – kuriozita – voyer“. Jednalo se o jeden z nejsilnějších momentů tohoto dne. Spojení výtvarných i tanečních dispozic Gourdain zde v plné síle dalo vyniknout zdánlivě až dekadentnímu zprvu nesourodému celku výtvarných trojrozměrných artefaktů (převážně drobných plastik a asambláží). A to vše s tanečními čísly průvodkyně, které výslednému celku dodaly onen potřebný pouťový punc.

Cestou z kabinetu kuriozit se představila – stejně jako Látalová – na dvorku i Lenka Tretiagová. Tentokrát nikoli v rouše Evině. Ale se svým Voicebandem naplnila exteriér kolem ALTY hravostí a nenuceností. Program jejího studia se ostatně jmenoval „Altu plníme hravostí“.

Velkou narozeninovou kytku ALTĚ věnovalo i Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Při vstupu do „obýváku“ ALTY diváka nemohla nezaujmout skvělá parodie na peep-show. Probíhala v patře tohoto obýváku. Čili nad barem. Divák musel projít do klasického prostoru v patře, kde probíhají obvykle setkání či menší workshopy. A odtamtud ještě po schůdcích do jakéhosi polopatra. A tam na něj čekala produkce Jany Novorytové a Mish Raisové „Osobní znejistění“. Opravdu zdařilá. Parodovala ostatně i stále užívanější 3D projekce.

Další, tentokrát přízemní, prostor za obývákem studia ALTA skýtal možnost hravého antré v parafrázi na protichemické oblečky. Byl v duchu nalézání a hledání. V čase i prostoru. Zajímavé.

Přání k narozeninám i s milými dětskými pravopisnými chybami se objevovala rovněž na  zdejší nástěnce, jindy plné pouze praktických vzkazů a inzerátů

Níže pod zmíněnou peep-show, v přízemí, v dětském koutku se představily ve vrcholném programu podvečera jeho hlavní protagonistka Lucie Kašiarová společně  s Terezou Ondrovou jako Altmaterky v krátké gagy nabité férii „Pravda“. Jejich výkon umocňovala možnost diváckého sledování kruhovými průhledy ve stěně. Takže vlastně technicky navazovalo na peep-show nad sebou.

Jirkovi Šimkovi a Sáře Arnsteinové se v ALTĚ zjevně zalíbilo na WC. Po velice úspěšném „Toilettalku“ v předminulé sezóně tentokrát v oné místnosti inscenovali „Osobní příběh“. Na tu jejich produkci se na WC vinul takový dlouhý had zástupu, že to vypadalo minimálně na salmonelu. Inu, ne vše, co se odehrává na WC, musí být vždy a za každých okolností do toho WC také patřit…

V zadních prostorách ALTY (směrem na jih) nás čekala zajímavá televizní projekce. Zobrazovala nekonečné schodiště. Na ni však zívala a vyzývala pouze prázdná sedadla! Ani noha… A naopak nahoře v patře nad ní – dle svědků – výtečná akce Petera Šavela pod sloganem „Intimní a sexy“. Byla ryze individuální. Zájemci se na ni zapisovali postupně do pořadníku. Ten byl tak nabitý, že na TANEČNÍ MAGAZÍN do 20.00, kdy tento úspěšný program končil, prostě a jednoduše nezbylo místo.

Mimo hlavní programy čekaly v ALTĚ na diváky i drobné blackouty, jako třeba tento

Po osmé hodině večerní začal narozeninový program. Plný lákavých tombol, gratulování hlavním protagonistů ALTY i spojený se křtem knížky k desátému jubileu ALTY. Vše netradičně moderovali Marta a Michal Vodenkovi. A následovaly pak tančení, hudba i disco. Prostě, radost až do rána.

Oslavy jubilea ALTY byly jistě zajímavé. Dokázaly současný sílící trend symbiózy tanečního, výtvarného i pouťově-cirkusového umění. A zejména potvrdily, že parodie ještě žije!

Komplexní program oslav desátých narozenin studia ALTA:

12. 9. 16.00 / ALTA by Dětské studio Altík + Mladá krev (Sára Märcová a spol.)
13. 9. 19.30 / ALTA by ME-SA

14. 9. 16.00 / ALTA by technici 

15. 9. 18.00 / ALTA 10×10

15. 9. 20.00 / ALTA10 párty

Michal Stein

Foto: Alta a autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN

Jiří Šimek jinak

Jeden z “hrdinů” častých recenzí z divadla ALTA i odjinud Jiří Šimek se protentokrát představil bez své vlastní skupiny Ufftenživot! A to v televizi i na filmových plátnech!

Rodáka z jihočeského Tábora, absolventa Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, šestadvacetiletého Jiřího Šimka jsme si všímali především na prknech divadelního studia ALTA. Tentokrát se na nás však usmívá hned několikrát za den z televizních obrazovek – z reklamy na Kofolu.

U příležitosti letošního výročí atentátu na Reinharda Heydricha se opět – vedle nového díla „Smrtihlav“ – objevil na plátnech českých kin opět koprodukční film britského režiséra Seana Ellise „Anthropoid“. Ten měl českou distribuční premiéru 28. září roku 2016.

A právě v něm se ve spíše negativní roli Karla Čurdy objevuje právě jeden z vůdčích protagonistů skvělé skupiny Ufftenživot Jiří Šimek. Původně měl hrát roli nadporučíka Josefa Bublíka, který spolu s dalšími parašutisty přišel statečně o život v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Josef Bublík patřil k paradesantní válečné operaci „Bioscop“. Anglický filmový tým si však – po zralé úvaze – a z důvodu, že se původní anglický představitel nakonec omluvil, vybral Jiřího Šimka pro roli daleko výraznější. Obecně se říká, že „záporáci“ se hrají lépe. Sám Jiří Šimek však celou postavu Karla Čurdy za jednoznačně zápornou nepovažuje.

Naopak v jednoznačně komediální poloze se Jiří Šimek představuje v televizní reklamě na Kofolu, která aktuálně běží na obrazovkách.

A tak nezbývá než popřát, aby takovou sledovanost, jako obě výše uvedené role, mělo i Šimkovo divadlo Ufftenživot. Určitě si to zaslouží!

Taneční magazín

 Foto: Veronika Šimková, archiv

Roztančete Výstaviště!

Už tuto sobotu 29.4. 15:00 – 19:00!

 

29.4. 15:00 – 19:00 / Mezinárodní den tance

Oslavte s námi tanec, pohyb a rozkvetlé jarní dny před Výstavištěm! Bujaré pouliční veselí propojí profesionální umělce, děti, místní komunitu i náhodné kolemjdoucí a nabídne bohatý program pro všechny. Program moderuje duo Ufftenživot (Sára Arnstein a Jiří Šimek) s Vandou Hybnerovou.
Akci pořádá Studio ALTA ve spolupráci s:
divadlo PONECDětské studio AltíkAlfred ve dvořeUfftenživottYhleDuncan CentrePrague Improvisation Orchestra, folklorní spolek Bejvávalo a další.

PROGRAM:
15:00 / Tanec Praha představí projekt Tanec školám
16:00 / LOOP by ALTA – jednoduchý pohybový vzorec, do kterého se může zapojit každý dle vlastních pohybových možností a tužeb
16:45 / tYhle: LEGOrytmus – work in progress vznikajícího představení, které se inspiruje sportem a spartakiádou
17:30 – 19:00 / Ukázky z tvorby divadla Ponec, DS Altík, folklorního souboru Bejvávalo a dalších tanečních uskupení všech žánrů.

Taneční magazín

Osamělost anglicky i mimicky

Variace na samotu, soukolí něčeho či někoho ….

 

Jediná větší kritika hned úvodem: proč se nové představení známého dua Arnsteinová-Šimek, tedy „Ufftenživot“ hodně a hojně sponzorované i zaštítěné německými subjekty, jmenuje anglicky „Lonelines & Stuff“ a nikoli tedy německy „Einsamkeit und Dinge“? Pro nikoli takové jazykové světoběžníky raději i český překlad „Osamělost a věci“. V sympatickém studiu ALTA jsem viděl první premiéru, která však již opravdickou premiérou nebyla, jelikož tento program byl de facto premiérován na stejné scéně již v rámci festivalu BAZAAR, konkrétně v jeho sekci SATURDAY BAZAAR – 2. část, v sobotu 19. března 2016.

Absolventi ateliéru Petry Tejnorové na katedře loutkářství a alternativního divadla AMU Sára Arnsteinová a Jiří Šimek dokazují, že od své prvotiny GoG (v roce 2014) již udělali hned několik dalších kroků. Anebo dokonce poskoků?

Představení sami tvůrci deklarují jako variace na samotu, soukolí něčeho, někoho – nějakého vztahu či společenství. Poukazují i na drobnokresbu a práci s detaily. To vše je splněno na jedničku. Dokonce i – podle mého názoru – podtrženou. Ufftenživot je sourodá a činorodá dvojice, která dokáže nejen pobavit, dodat impulsy k zamyšlení, ale také zaujmout brilantní hereckou technikou, obzvláště v mimické a akrobatické rovině.

UFFtenZIVOT1

Dokonalý kontrapunkt jiskřícímu gejzíru nápadů v pohybové sféře vytvářely až insintně průzračně dopisy dítěte z letního skautského tábora. Tyto byly dovedeny k dokonalosti i na propagačních tiskovinách k inscenaci, která byla v duchu autentických pohlednic.

Osamělost a věci“ stojí jistě za vidění. Myslím, že další slova jsou už nadbytečná. Pouze v rámci korektnosti uvedeme autora hudby Ivo Sedláčka (+ archivní hudbu). Tvůrce světelného designu: Štěpána Hejzlara a Davida Prokopiče. Také již úvodu uvedené německé instituce, za je jichž podpory představení vzniklo: České centrum v Düseldorfu a Tanzfaktur z Kolína nad Rýnem. Z českých subjektů tuto inscenaci podpořili: Ministerstvo kultury, Městská část Praha 7, Nadace Život umělce, Nová síť a Divadlo na Cucky. Koproducentem představení je divadelní studio ALTA.

UFFtenZIVOT2

Michal Stein

FOTO: archiv Ufftenživot

Taneční magazín