JIŘÍ ŠIMEK zve na zajímavý výzkum

Zapojte se do společného uměleckého výzkumu, který se stane základem pro novou inscenaci „Words of Apology“ souboru Ufftenživot

V minulém roce měl premiéru Projekt „Neboj_ aneb Show tanečníka Jiříka“. Na začátku tohoto procesu nebyl konkrétní záměr, spíše pocit. Zkoušení probíhalo zhruba půl roku a to tak, že jsem, kdykoli to bylo možné, přišel na zkušebnu a plnil jediné zadání – hýbej se”. Což můžeme chápat v tom nejširším slova smyslu – tanec, mluvení, zpívání, skákání, přemýšlení a další významy. Můžeme sloveso „hýbat se” chápat i naprosto metaforicky.

Workshop povede Jiří Šimek. Co k tomu říká? „Smyslem toho, co jste teď četli je navodit pocit určitého zmatku, řekněme komplexnosti a šíře, kterou nelze obsáhnout. Přirozenou reakcí nás lidí je vytvářet škatulky „pro lepší přehlednost” i přesto, že nakonec skončíme zase u spousty škatulek, které jsou nakonec ještě nepřehlednější. Abych se se zadáním “hýbej se” dokázal popasovat, bylo nutné vytvářet něco čemu říkám “dočasné hranice konkrétnosti”, které se po vytyčení můžou rozpustit klidně okamžitě. Tento proces mě přivedl k několika strategiím, které potřebuji ověřit ve spolupráci s někým dalším…“
Pokud jste dočetli až sem a oslovilo vás to, můžete přemýšlet o zapojení se do tohoto výzkumu.

Během tří dnů bude nabídnuto k dispozici několik podnětů:

První den Pracujeme se slovem, ať už se jedná o improvizovanou poezii, vyprávění příběhu anebo interpretaci textu – hledáme sdělení a spolupráci s divákem.

Druhý den Pokračujeme ve stejném hledání, ale s pohybem – vlastní jednoduchá choreografie, improvizace, interpretace jiného materiálu – hledáme sdělení a spolupráci s divákem.

Třetí den Kombinujeme vše dohromady, nezáleží na tom, jestli mluvíme, zpíváme nebo tančíme. Jsme a tvoříme tady a teď.
Poté bude navázáno tematickým brainstormingem – „v jakém kontextu / světě tvoříme / žijeme a jak bychom tvořit/žít měli”.

A Jiří Šimek pokračuje. To vše bude vznikat na základě cvičení a podnětů, které jsme vytvořili a využíváme v tvorbě souboru Ufftenživot. Tento workshop bude zahájením zkoušení nové inscenace souboru s pracovním názvem ,Words of Apology´, jehož tématem je – jaké způsoby uvažování produkují systémy, ve kterých žijeme. Například fenomén ,online nenávisti´ a Fake NEWS – Je to pseudozlo opravdu v lidech, anebo jen lidé dělají to, k čemu je programuje zřízení, ve kterém žijí? Co když naše chování do velké míry ovlivňují platformy, které využíváme a systémy, ve kterých žijeme? Možná je třeba tvořit takové systémy, které neprodukují nenávist, nedevastují planetu a nepřispívají ke společenským rozdílům. Jedním ze způsobů, jak dosáhnout takových systémů je lidská představivost – a to v duchu citátu Alberta Einsteina – ,Žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila´”, dokončuje Jiří Šimek.

Jiří Šimek (vpravo) se Sárou Arrnsteinovou

Jako účastník výzkumu získáte třídenní intenzivní “komplexní posilovnu”, ve které nezáleží, jestli posilujete tělo anebo mysl, protože celou dobu můžeme posilovat oboje najednou. Nahlédnete pod pokličku souboru Ufftenživot. Budete stát u iniciace projektu WoA, a pokud si budete s pořadateli rozumět, je možné, že do budoucna můžete spolupracovat na dalších projektech.

Účast je zdarma, je ale nutné být na workshopu všechny tři dny. Workshop je určen pro zkušené tanečníky a herce a je English friendly. V případě zájmu napište pět vět o sobě a svých zkušenostech na E-mail: jirka@ufftenzivot.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

ALTA ve víru jubilea

Trochu jako za socialismu vypadala vrcholící oslava 10. narozenin studia ALTA. Na všechno a všechny tam totiž byly fronty!

Za studiem ALTA stojí tanečnice roku 2012, slovenská choreografka a pedagožka i performerka Lucia Kašiarová. To ona je tou „matkou zakladatelkou“. A kdo další se za tímto famózním projektem skrývá? Desítky dalších spolupracovníků, kteří – jak jsme se během narozeninového programu dozvěděli – jsou opravdu jen a pouze spolupracovníky. Alta prý totiž nemá ani jednoho kmenového, stálého zaměstnance! Na výročních oslavách se v roli tiššího, leč důležitého, společníka studia ALTA nenápadně představil i Petr Voříšek, známý jako šéf techniky Národního divadla v Praze. Konkrétně jeho Nové scény. A jak vlastně oslava „desátin“ ALTY (nejen) v sobotu 15. září 2018 probíhala?

Tak takto se před deseti lety v ALTĚ začínalo…

Již koncem letošního srpna přijely do Prahy-Holešovic na industriální scénu ALTY aktivně pogratulovat hvězdy současného českého, slovenského a světového tance. Proč zrovna ony? Jelikož jsou a vždy byly příznivkyněmi ALTY a v minulosti zde úspěšně opakovaně vystupovaly, ale i ochotně vyučovaly i vedly workshopy. Jmenovitě to byli Julyen Hamilton, Jaro Viňarský, Peter Šavel, Stano Dobák, Renan Martins a Rasmus Ölme. Toto hvězdné sexteto mužů darovalo ALTĚ originální dárek. Přichystalo „narozeninovou“ sérii tréninků, neformálních setkání a veřejných impro-jamů. Mezi 20. až 23. srpnem se tak každý večer odvíjel ve zcela jiné sestavě a přiblížil nadšeným divákům nejrůznější zákoutí umělecké improvizace.

A tak vypadá”obývák” ALTY dnes

Shodou okolností jsem na oslavu ALTY přijel bezprostředně ze železničního muzea. A první záležitost, která mne uvítala u vchodu – označená jako „překvapení z pátku“ vcelku navazovala na odpolední zážitek. Nikde neuvedený autor (anebo autorský tým?) zde prezentoval záležitost spíše z výtvarných sfér – animovaný mozek nádraží před dvaceti či třiceti lety. Co to obnášelo? Blikající soustavu semaforů a část dřívější mechanické (s překlopnými políčky) cedule s odjezdy vlaků. Fajn. Alespoň jsme hned na počátku mohli zjistit, zda nám ještě neodjel vlak…

Dalším postupným bodem návštěvy byla exhibice oblíbeného a na (nejen) festivalech úspěšného Holektivu. Protentokrát se zaměřili na všudypřítomný jev. Na který? To prozradí již název: „Selfí“. A parafráze na tuto moderní „infekční nemoc“ se opravdu povedla. Není divu, že se před „alťáckou černou komorou“ Holektivu vinula dlouhatááánská fronta…

Oslavy probíhaly všude i ve zkušebnách…

V hlavním (a před deseti lety původním i jediném) sále ALTY nás očekával jeden z vrcholů (pod)večera. Známá britská tanečnice s českými kořeny Andrea Miltnerová se protentokrát spojila s neméně zdatnou a kreativní Markétou Jandovou. A bylo z toho svižné dílko „Klavírní přelud“. Během necelé čtvrthodinky na diváka obě protagonistky valily takový balík nápadů a gagů, že se tomu ani nechtělo věřit. Zvláště jejich závěrečné koncertní antré v plavkách bylo k popukání.

Obě vystupující v plavkách tak trochu připravily na další postupný výstup. Jednalo se o průběžnou akci, na níž tudíž nemusela být fronta. Ale i tak byla! Bára Látalová zde na dvorku představila své „Bivakování v centru“. V čem spočívalo? V nahé hlavní protagonistce v malém stanu. Aby svou nahotu neskrývala celtou, tak v občasných časových periodách vybíhala, aby si zakousla něco ze zdejší zelené vegetace. Parodie na vegetariánství dodala tomuto, již tak odvážnému, počinu Látalové další rozměry.

Marie Gourdain a Štěpán Hejzlar divákům v nejzazší (západní) části ALTY připravili svůj kabinet kuriozit pod názvem „Tělo – kuriozita – voyer“. Jednalo se o jeden z nejsilnějších momentů tohoto dne. Spojení výtvarných i tanečních dispozic Gourdain zde v plné síle dalo vyniknout zdánlivě až dekadentnímu zprvu nesourodému celku výtvarných trojrozměrných artefaktů (převážně drobných plastik a asambláží). A to vše s tanečními čísly průvodkyně, které výslednému celku dodaly onen potřebný pouťový punc.

Cestou z kabinetu kuriozit se představila – stejně jako Látalová – na dvorku i Lenka Tretiagová. Tentokrát nikoli v rouše Evině. Ale se svým Voicebandem naplnila exteriér kolem ALTY hravostí a nenuceností. Program jejího studia se ostatně jmenoval „Altu plníme hravostí“.

Velkou narozeninovou kytku ALTĚ věnovalo i Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Při vstupu do „obýváku“ ALTY diváka nemohla nezaujmout skvělá parodie na peep-show. Probíhala v patře tohoto obýváku. Čili nad barem. Divák musel projít do klasického prostoru v patře, kde probíhají obvykle setkání či menší workshopy. A odtamtud ještě po schůdcích do jakéhosi polopatra. A tam na něj čekala produkce Jany Novorytové a Mish Raisové „Osobní znejistění“. Opravdu zdařilá. Parodovala ostatně i stále užívanější 3D projekce.

Další, tentokrát přízemní, prostor za obývákem studia ALTA skýtal možnost hravého antré v parafrázi na protichemické oblečky. Byl v duchu nalézání a hledání. V čase i prostoru. Zajímavé.

Přání k narozeninám i s milými dětskými pravopisnými chybami se objevovala rovněž na  zdejší nástěnce, jindy plné pouze praktických vzkazů a inzerátů

Níže pod zmíněnou peep-show, v přízemí, v dětském koutku se představily ve vrcholném programu podvečera jeho hlavní protagonistka Lucie Kašiarová společně  s Terezou Ondrovou jako Altmaterky v krátké gagy nabité férii „Pravda“. Jejich výkon umocňovala možnost diváckého sledování kruhovými průhledy ve stěně. Takže vlastně technicky navazovalo na peep-show nad sebou.

Jirkovi Šimkovi a Sáře Arnsteinové se v ALTĚ zjevně zalíbilo na WC. Po velice úspěšném „Toilettalku“ v předminulé sezóně tentokrát v oné místnosti inscenovali „Osobní příběh“. Na tu jejich produkci se na WC vinul takový dlouhý had zástupu, že to vypadalo minimálně na salmonelu. Inu, ne vše, co se odehrává na WC, musí být vždy a za každých okolností do toho WC také patřit…

V zadních prostorách ALTY (směrem na jih) nás čekala zajímavá televizní projekce. Zobrazovala nekonečné schodiště. Na ni však zívala a vyzývala pouze prázdná sedadla! Ani noha… A naopak nahoře v patře nad ní – dle svědků – výtečná akce Petera Šavela pod sloganem „Intimní a sexy“. Byla ryze individuální. Zájemci se na ni zapisovali postupně do pořadníku. Ten byl tak nabitý, že na TANEČNÍ MAGAZÍN do 20.00, kdy tento úspěšný program končil, prostě a jednoduše nezbylo místo.

Mimo hlavní programy čekaly v ALTĚ na diváky i drobné blackouty, jako třeba tento

Po osmé hodině večerní začal narozeninový program. Plný lákavých tombol, gratulování hlavním protagonistů ALTY i spojený se křtem knížky k desátému jubileu ALTY. Vše netradičně moderovali Marta a Michal Vodenkovi. A následovaly pak tančení, hudba i disco. Prostě, radost až do rána.

Oslavy jubilea ALTY byly jistě zajímavé. Dokázaly současný sílící trend symbiózy tanečního, výtvarného i pouťově-cirkusového umění. A zejména potvrdily, že parodie ještě žije!

Komplexní program oslav desátých narozenin studia ALTA:

12. 9. 16.00 / ALTA by Dětské studio Altík + Mladá krev (Sára Märcová a spol.)
13. 9. 19.30 / ALTA by ME-SA

14. 9. 16.00 / ALTA by technici 

15. 9. 18.00 / ALTA 10×10

15. 9. 20.00 / ALTA10 párty

Michal Stein

Foto: Alta a autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN

Za kulisy před premiérou

Taneční magazín se druhý květnový víkend vypravil na festival RespondART do pražského divadelního studia ALTA. Jak si vedlo oblíbené duo “Ufftenživot”?

RespondART zajímavý celoroční projekt, který kouká nejen přes rameno, ale doslova do tvůrčí kuchyně divadelníků pokračoval druhý květnový víkend v pražském holešovickém studiu ALTA. První den tam patřil německému projektu „Chipping“ režisérky a choreografky Anny Konjetzké. Jak jsme se dočetli, byl o vztahu těla a měnícího prostoru. Aktivně jsme se zúčastnili druhého dne představení v podání (již našem magazínu dostatečně populární) dvojice Sára Arnsteinová – Jiří Šimek. Jinak jsou v divadelním světě všeobecně známější pod originálním souborovým jménem „Ufftenživot“. Třetím v pořadí květnových víkendových prezentací RespondARTu v ALTĚ byla dětská inscenace Cerena Orana „Povídej“.

Populární divadelní pár „Ufftenživot“ uvedl inscenaci pod titulem „Keep Calm“. Je možná diskutabilní, zda představení, které má dlouhé a nosné dialogy i monology v našem mateřském jazyce má mít „světově“ anglický název? Ale budiž. Patří to k tradici tohoto minisouboru. Jejich příznivci to očekávají, tak na tom v jádru není nic až tak zlého…

Bezprostředně před samotným začátkem nás tvůrci ujistili, že inscenaci stále berou jako ve stadiu zrodu. Vznikala prý průběžně v Olomouci i na jihu Čech. A tím pádem, že ještě teprve hledají výsledný tvar celého představení. Dlužno podotknout, že i přes takový úvod působil předvedený „Keep Calm“ vyzrále a téměř (až na opravdu malé výjimky) uceleně. A to, ačkoli má mít vlastní premiéru až 28. září tohoto roku na scéně „Alfed ve dvoře“.

Ufftenživot“ opět překvapil. Jsme od něj zvyklí, že umí interaktivně zatáhnout diváky do vlastního představení. Že nachází stále novou a neokoukanou divadelní řeč. Že se snaží objevovat možnosti netradičních sdělení. Že se snaží nacházet stále novější pohybovou mluvu.

Tentokrát se zbrusu nový divadelní tvar věnoval nejen moderní technice. A to prostřednictvím prezentace části úvodu na notebooku hlavní představitelky, ale také zapojením diváků s mobilními internetovými aplikacemi v druhé polovině „Keep Calmu“.

Až téměž nadužívání různorodých výrazových i inscenačních prostředků je vůbec hlavním rysem této napadnuté divadelní hry. V pravém smyslu slova hry, neboť zde dochází i ke hře s divákem. A to hře na té nejvyšší možné úrovni. Divák není zesměšňován, ani zahrnován nepatřičným množstvím pseudofilosofických mouder.

Zbylo zde místo také na satiru. Sára Arnsteinová se v úvodní pasáži citlivě dotkla našeho pana prezidenta. Stačila na to jediná fotografie a téměř holá věta: „Také jsem objímala stromy.“ K vrcholům inscenace patří stínové divadlo. Velice jednoduchými prostředky zde oba protagonisté dosahují velkého účinku. A před závěrečnou finální scénou graduje představení rapovými vystoupeními obou herců. Texty rapů, stejně jako celý scénář, jsou nápadité. Mají tolik potřebný kontrapunkt i vtip v mužském a ženském vnímání světa.

Keep calm“, i když nebyl ještě údajně plně inscenačně ukotven, patří k tomu nejlepšímu, co jsem od dvojice „Ufftenživot“ viděl. V rámci RespondARTu následovala ještě beseda po představení vedená PhD. Alicí Koubovou. Moderátorka spíše technickým pojetím diskuse nezapřela, že je původně vystudovanou matematičkou.

 

MICHAL STEIN

Foto: Ufftenživot

TANEČNÍ MAGAZÍN

Osamělost anglicky i mimicky

Variace na samotu, soukolí něčeho či někoho ….

 

Jediná větší kritika hned úvodem: proč se nové představení známého dua Arnsteinová-Šimek, tedy „Ufftenživot“ hodně a hojně sponzorované i zaštítěné německými subjekty, jmenuje anglicky „Lonelines & Stuff“ a nikoli tedy německy „Einsamkeit und Dinge“? Pro nikoli takové jazykové světoběžníky raději i český překlad „Osamělost a věci“. V sympatickém studiu ALTA jsem viděl první premiéru, která však již opravdickou premiérou nebyla, jelikož tento program byl de facto premiérován na stejné scéně již v rámci festivalu BAZAAR, konkrétně v jeho sekci SATURDAY BAZAAR – 2. část, v sobotu 19. března 2016.

Absolventi ateliéru Petry Tejnorové na katedře loutkářství a alternativního divadla AMU Sára Arnsteinová a Jiří Šimek dokazují, že od své prvotiny GoG (v roce 2014) již udělali hned několik dalších kroků. Anebo dokonce poskoků?

Představení sami tvůrci deklarují jako variace na samotu, soukolí něčeho, někoho – nějakého vztahu či společenství. Poukazují i na drobnokresbu a práci s detaily. To vše je splněno na jedničku. Dokonce i – podle mého názoru – podtrženou. Ufftenživot je sourodá a činorodá dvojice, která dokáže nejen pobavit, dodat impulsy k zamyšlení, ale také zaujmout brilantní hereckou technikou, obzvláště v mimické a akrobatické rovině.

UFFtenZIVOT1

Dokonalý kontrapunkt jiskřícímu gejzíru nápadů v pohybové sféře vytvářely až insintně průzračně dopisy dítěte z letního skautského tábora. Tyto byly dovedeny k dokonalosti i na propagačních tiskovinách k inscenaci, která byla v duchu autentických pohlednic.

Osamělost a věci“ stojí jistě za vidění. Myslím, že další slova jsou už nadbytečná. Pouze v rámci korektnosti uvedeme autora hudby Ivo Sedláčka (+ archivní hudbu). Tvůrce světelného designu: Štěpána Hejzlara a Davida Prokopiče. Také již úvodu uvedené německé instituce, za je jichž podpory představení vzniklo: České centrum v Düseldorfu a Tanzfaktur z Kolína nad Rýnem. Z českých subjektů tuto inscenaci podpořili: Ministerstvo kultury, Městská část Praha 7, Nadace Život umělce, Nová síť a Divadlo na Cucky. Koproducentem představení je divadelní studio ALTA.

UFFtenZIVOT2

Michal Stein

FOTO: archiv Ufftenživot

Taneční magazín