Stand up nebo kabaret? A co takhle obojí?

Ufftenživot uvádí pilotní díl projektu OPEN MIKE

Sponzorem akce je MIKE – nikdy nemá čas přijít, ale je otevřený skoro všemu.

Divadelní soubor Ufftenživot, uvede 19. května v 19:30 ve vršovické kulturní křižovatce VZLET svůj první Stand up kabaret s názvem OPEN MIKE, který se bude věnovat tématu – sociální sítě.

Vítám vás na večeru, který se jmenuje OPEN MIKE, jak jste si už určitě nějakým způsobem mohli přeložit – tak OPEN je otevřený a MIKE je MIKE, který tady s náma bohužel dneska není, protože nemohl přijít. No nicméně, chtěla jsem vám jenom říct, že večer OPEN MIKE je otevřený všem a všemu. Tedy skoro…“

Záměrem tohoto inscenovaného večera je pootevřít téma fenoménu sociálních sítí a internetu, společně s pozvanými hosty. Ti se k tématu vyjádří pomocí vlastních osobních výpovědí, každý podle svého vztahu k dané problematice. Můžete se tak těšit na výpověď formou stand upu, krátké performance či videa. Tematizovat se bude influencerství, mateřství, dotykové telefony, tlačítkové telefony, FOMO, digitální detox nebo trollení.

Můžete se těšit na osobnosti, jakými jsou Ester Geislerová, Jaro Viňarský, Eliška Hanušová, Marie Doležalová či Marek Zelinka. Hostka, která náš večer zaštítí, a které bude patřit zejména závěrečná diskuse je Dr. Marie Heřmanová – antropoložka a socioložka, která působí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR a na Fakultě humanitních studií UK. Zde se věnuje výzkumu digitálních komunikačních platforem, internetové kultury a influencerů.

Těšit se můžete i na náhodného hosta.

Přijďte se s námi bavit, zasmát se, zapřemýšlet a na závěr i diskutovat.

Vstupenky k prodeji v síti GoOut.cz

Otevřenou diskusi je v dnešní společenské atmosféře potřeba čím dál častěji vyzdvihovat a chránit. Pojďme dát alespoň na chvíli vale komentářům pod články a příspěvky na internetu.

Večerem a závěrečnou diskusí vás provedou herečky souboru Ufftenživot, Sára Arnsteinová, Nataša Bednářová, Kateřina Císařová a Lucia Čižinská.

O hudební doprovod se postará skladatelka a zpěvačka Bára Zmeková.

Koncept večera, uvádějí: Sára Arnsteinová, Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Hudba: Bára Zmeková

Technické zajištění: Štěpán Hejzlar

Produkce: Spolek ufftenživot

www.ufftenzivot.cz

www.zivotonair.cz

https://vzlet.cz/program/ufftenzivot-open-mike

Toto setkání je prvním dílem OPEN MIKE večerů, které mají za úkol otevírat aktuální společenská témata, a to skrze zkušenosti pozvaných osobností a odborníků, kteří se danému tématu dlouhodobě věnují. Vrcholem akce je debata, do které se mohou zapojit jak účinkující tak diváci.

Projekt je realizován s finanční podporou Hlavního města Prahy a MKČR. 

Tereza Tomášová

pro Taneční magazín

Výborný nápad

Premiéra „This is not a love song“

Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

Bára Zmeková

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

 

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Nové „království“ ALTY

Impozantní prostory. █ Tak trochu „studený odchov“. █ Lucia Kašiarová v červené barvě. █  Ambasadoři i ti další. █ Též nové sídlo Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. █ Tudy kráčela i filmová historie. █ Kavárna s ambicemi. █ A co dál? █

Jak je již pravidelným čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU známo, Studio ALTA ke konci února 2020 opustilo, po jedenácti letech, své již tradiční industriální prostory v holešovické ulici Bubenská. A od počátku května 2020 působí v historické budově karlínské Invalidovny. Tam získalo od Národního památkového ústavu do zapůjčení její západní křídlo. Program a náplň v současných prostorách zajišťuje ALTA ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a neziskovou organizací „Iniciativa pro Invalidovnu“. Poslední květnovou středu zde byla uspořádána tisková konference, spojená s prohlídkou celého prostoru rozlehlé budovy.

Již při vstupu do západního křídla čtvercového areálu (100 x 100 metrů!) Invalidovny jsme si nemohli neuvědomit, že za tak krátkou dobu zde proběhly desítky úprav. Interiéry si vyžádaly citlivé stavební i instalační rekonstrukce, aby zde vůbec všichni mohli pracovat a tvořit. Elektrické rozvody, alespoň provizorní podlahy, základní hygienická zařízení… Pouze zásadní řešení vytápění historické budovy se ukázalo velkým problémem. V letních měsících je teplotní stav v barokní budově ještě snesitelný… Za zimních měsíců budou muset být divadelní (i kancelářské) prostory vytápěny lokálně, individuálně.

Přítomné v novém prostoru uvítala šéfka Studia ALTA Lucia Kašiarová. Stylově – v červených kalhotách i teniskách. Seznámila přítomné s nejbližšími plány a výhledy studia i dalšími aktivitami v Invalidovně. Nebudeme je nyní jmenovat a probírat detailně, neboť korespondují s naším nedávno publikovaným článkem: https://www.tanecnimagazin.cz/2020/05/20/studio-alta-zaha…nske-invalidovne/.

S Invalidovnou a jejími prostorami bude bytostně propojen i fotograf, režisér, výtvarník, scénický výtvarník i světelný designér Michal Hσr Horáček. A jeho Hσr Gallery. O něm TANEČNÍ MAGAZÍN v minulosti referoval zejména ve spojitosti s divadlem Dany Paly. Tento vskutku renesanční umělec přítomné seznámil se svými nejbližšími plány, v nichž integruje (jak jinak, že?) výtvarné i divadelní umění.

Jižní průčelí Invalidovny s hlavním vchodem

Potom již přišli ke slovu takzvaní ambasadoři ALTY. Lukáš Karásek v kostce představil plány souboru „tYhle“. Nejen mne zaujal jeho ambiciózní projekt pod pracovním názvem „Obývák“. Tento někdejší student Pierra Nadauda z brněnské JAMU jím bude reflektovat na své i naše nejbližší interiérové okolí. Zpravodajská čest velí ještě doplnit, že významnými členy „tYhle“ jsou scénografka, režisérka a performerka Marie Gourdain. Francouzka, od roku 2010 žijící a tvořící v Praze. A také její kolega ze země Galského kohouta Florent Golfier, performer a transformer. Že by francouzský profesor zanechal v Lukáši Karáskovi tak trvalou stopu?

Lucia Kašiarová vtipně a věcně zareagovala na projekt „Obývák“ slovy, že teprve v karanténě z důvodů koronaviru si uvědomila, jak na nás působí ten nejbližší interiér.

Jiřího Šimka jsme měli tu čest nedávno vidět v televizi v britsko-francouzko-českém filmu o atentátu na Heydricha „Anthropoid“. V tomto snímku režiséra Seana Ellise výborně ztvárnil klíčovou roli Karla Čurdy. Na konferenci byl však v roli zástupce souboru „Ufftenživot“. Toto divadélko si zasloužilo, jak věrní čtenáři uznají, již množství kladných recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Šimek krátce, věcně přítomným přiblížil nejbližší divadelní i multimediální aktivity souboru, jehož další oporou je Sára Arnsteinová.

Dlužno ještě podotknout, že Lukáš Karásek i Jiří Šimek zdůraznili, jak si nové role ambasadorů ALTY oni i celé jejich skupiny váží.

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA se podílí na řadě tanečních aktivit širokého domácího i mezinárodního významu. Koneckonců, je i partnerem TANEČNÍHO MAGAZÍNU. Jeho představitelka, hraběnka Marie Kinski, seznámila auditorium konference s nejbližšími plány. Zdůraznila výhodu užšího propojení s ALTOU. Mimochodem, již v jejích holešovických prostorách SE.S.TA organizovala své tradiční Kulaté stoly a diskusní programy. Hraběnka ještě přítomné pozvala na letošní ročník KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou (14. – 16. srpna). Letos se spíše oprostí od své tradiční internacionality. Podpoří domácí soubory v onom nelehkém boji se současnými omezeními. V jejich duchu bude také muset uzpůsobit svůj návštěvnický řád a režim kulturního programu. A právě pražská zahajovací „ochutnávka“ KoresponDance proběhne 11. srpna v prostorách i exteriérech Invalidovny.

Marie Kinski, šéfka Centra choreografického rozvoje SE.S.TA a předsedkyně Vize tance v jedné osobě

Invalidovna se neuzavře ani dalším výtvarným aktivitám. Bude je mít v gesci sdružení „3kurátorky“. O výstavách zde proponovaných seznámila novináře Kristýna Hájková. Na trio ji doplňují – v duchu názvu – ještě Alžběta Horáčková a Diana Kněžínková.

Spolupracující skupinu „Tlustá čára“ reprezentovala Ivana. Jmenovaná organizace má za cíl svou tvorbou obecně poukazovat na témata, která členy ve společnosti štvou. A zároveň integrovat do své tvorby zástupce sociální oblasti – lidi v závislosti, lidi bez domova, z azylových domů, bývalé vězně, oběti trestných činů a další. Prostě ty, kteří jsou společností častokrát vyloučeni. A možnost tvorby či sebevyjádření je jim odepřena. I přesto, že jsou ve svém nitru stejní jako my všichni. Jediným rozdílem je, že život je srazil na kolena a oni samotní nejsou schopni se postavit zpět na vlastní nohy. „Tlustá čára“ hodlá takovýmto lidem poskytovat zázemí, komunitu i motivaci něco změnit.

Při následných otázkách žurnalistů, respektive odpovědích Kočíkové na ně, bylo však zřetelné, že „Tlustá čára“ teprve své aktivity zahajuje. Třeba konkrétně při dotazu na Helsinský výbor. Prostě, tady ještě řada chvályhodných nápadů není zřejmě úplně tak zcela a do detailu domyšlena…

Po povodních v roce 2002 zůstaly stěny přízemních místností Invalidovny osekané

Ke slovu přišly i dvě reprezentantky duchovního sdružení „Karavana“. Na rozdíl od „Tlusté čáry“ měly své bohulibé aktivity do detailu promyšlené a perfektně zpracované. Všichni zde vystupující dokumentovali velmi široké spektrum aktivit a názorů, kterým bude západní křídlo Invalidovny otevřeno.

Po malém, leč zdravém, pohoštění pak následovala závěrečná, aktivní, část tiskové konference. Unikátní prohlídka nejzajímavějších prostor Invalidovny.

I v těchto chodbách se zde natáčelo…

Pod vedením vedoucího odboru Národního památkového ústavu inženýra Miroslava Indry a kastelánky Invalidovny Petry Widžové jsme zavítali do nejzajímavějších interiérových prostor rozlehlého komplexu. Bylo nám umožněno poznat, jak žili před více staletím váleční invalidé. Procházeli jsme se zde po stopách legendárního fotografa Josefa Sudka. Obdivovali zdejší kapli se zachovalými vitrážovými okny. Ale i zaregistrovali devastující stopy povodně z roku 2002. Invalidovna čelila více povodním, avšak ta nedávná byla pro ni nejhorší. V dlouhých chodbách zanechaly také stopy různé filmové štáby. Natáčel zde Miloš Forman oskarového „Amadea“. Ale také se zde točily scény do filmů „Doktor Živago“, „Malý Indiana Jones“, „Masaryk“ a mnoha a mnoha dalších. Na nádvoří u kašny zde natáčel jeden ze svých videoklipů slavný Ozzy Osborne. Prostě, tady kráčela historie. A to i ta filmová.

Šéfka ALTY Lucia Kašiarová a šéf odboru NPÚ inženýr Miroslav Indra

Proč tedy navštívit zrovna Invalidovnu? Kromě kulturního programu zde můžete navštívit kavárnu či komunitní zahrádku, anebo se zapojit do dění vlastní aktivitou či projektem. A co navíc? V ALTA kavárně se můžete osobně setkat s umělci, pracovníky z neziskového sektoru, studenty, maminkami, starými i novými známostmi, či případně sousedy.

Sledujte facebook, najdete tam menu i akce!

Informace k ALTA-kavárně: Lukáš Škorvánek,

kavarnaobyvak@altart.cz,

Telefon: 602 733 205

A kdy se do „království“ ALTY vypravit?

Otevřeno je již od druhé dekády května 2020 denně:

Pondělí – pátek: 15.00 – 22.00

Sobota – neděle: 10.00 – 22.00

Pozorným čtenářům neuniklo, že Studio ALTA má tyto prostory pouze propůjčené. Ano, Invalidovnu totiž čeká zanedlouho komplexní rekonstrukce. Zub času a nestylové změny minulého režimu i filmařů udělaly své. Divadelníci a pouliční umělci byli odjakživa historicky vnímáni jako „plemeno kočovné“. To sice ano, ale… Věříme, že ALTA časem nalezne své pevné místo v Praze. To své umělecké, v tanečním a divadelním světě, našla již dávno.

 Foto: archiv a Darja Lukjanenko

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Cenu předával významný psychiatr!

Divadelní hrdinové oceněni ve Studiu Hrdinů. Ceny Česká divadelní DNA jsou rozdány. Začal 18. festival Malá inventura.

Na koho se tentokrát dostalo? Na Asociaci nezávislých divadel ČR, režiséra Jakuba Čermáka se spolkem Depresivní děti touží po penězích a Divadlo X10. Ti se stali držiteli cen Česká divadelní DNA za mimořádný počin na poli nového divadla. Cenu za mimořádný dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla získal časopis Svět a divadlo a Cenu za mimořádnou podporu a prezentaci české kultury v zahraničí obdržela zakladatelka a ředitelka Tance Praha a osobnost divadla PONEC – Yvona Kreuzmannová. Předání cen Česká divadelní DNA, které se udílejí každé dva roky jako projev úcty výrazným osobnostem, zahájil ve čtvrtek 20. února 2020, ve Studiu Hrdinů, 18. ročník festivalu Malá inventura.

Celým večerem nás na dětsky hravé, až folklórně laděné, scéně provázel Jirka Šimek se Sárou Arnsteinovou ze známé skupiny Ufftenživot.

Významným prvkem celého programu byly nápadité filmové předtáčky, promítané v zadní projekci. Nebyly pouze vtipné, ale i místy informačně hodnotné. Trochu opomíjené zústaly samotné ceny jako artefakt. Jsou dílem mladé talentované designérky Ivy Tattermuschové z firmy TABLO.

Dvojice moderátorů také odbourala zbytečný patos a pel oficiality, který obvykle obdobné akce provází. Kriticky však musím poukázat, že občas byl jejich humor trochu „mimo mísu“. Jak jsem mimoděk uslyšel v hledišti, mohl jej občas ocenit pouze jejich rodič anebo někdo totálně pod vlivem…

 

Tak se asi nejvtipnějším momentem večera stalo předávání jedné z cen psychiatrem a sexuologem MUdr. Martinem Hollým, MBA., ředitelem pražské psychiatrické léčebny v Bohnicích. Ten si vysloužil, vedle velké osobnosti Yvonny Kreuzmannové, největší potlesk na otevřené scéně.

Lepší otvírák festivalu jsme si nemohli přát. Kromě předávání cen si totiž uděláme inventuru toho, jak se nám vede. A to se nestává často,“ uvedla Adriana Světlíková, ředitelka festivalu Malá inventura. „Je dobré nastavit si zrcadlo, ale také do něj nechat nahlédnout ostatní,“ dodala.

Seznam a charakteristika laureátů cen DNA:

Asociace nezávislých divadel ČR vzešla z potřeby vlastní profesní platformy, která by formulovala otázky smyslu a postavení nezávislého divadla napříč žánry. Během posledních dvou let prokázala schopnost reagovat na společenská témata rezonující na poli kultury a výrazně apelovala na kontinualitu politických rozhodnutí. Nezávislé divadlo tak získalo komunikátora s veřejnou správou, obhájce zájmů vlastních členů asociace, ale i partnera pro další profesní organizace. Vznik AND ČR výrazně přispěl ke zviditelnění nezávislého kulturního sektoru na úrovni místních samospráv i státu.

Jakub Čermák (ze souboru Depresivní děti touží po penězích) s oblibou experimentuje s klasickými tématy a jejich zpracováním. Provokující nadsázka oslovuje mladší publikum, které si tak snáze nachází cestu k české dramatice. Širší a odbornou veřejnost mohou jeho inscenace nalákat na precizní práci s divadelním prostorem, kostýmy i hudbou, střídání inscenačních stylů, četné výpůjčky a odkazy na moderní archetypy i popkulturu, které však překračují hranice postmoderního obalu. V neposlední řadě ale Čermák vyniká také prací s neherci. Ti zdařile sekundují hlavním protagonistům. Vzniká divadlo vysoce osobní i universální zároveň, kde se klasika potkává se současným experimentem.

Divadlo X10  otevřená platforma pro současné divadlo dokázalo zúročit svůj nedobrovolný přesun do centra Prahy nad očekávání. Za dva roky plnohodnotného fungování v prostorách Domu uměleckého průmyslu – DUP39, se „X10“ stalo vyhledávaným centrem pro současné progresivní formy divadla i další druhy živého umění. Divadlo X10 cíleně vyrovnává nedostatek prostor pro současné živé umění v Praze a aktivně vystupuje ve prospěch jeho advokacie. Ve vlastní tvůrčí činnost přenáší ojedinělou a propracovanou dramaturgii a udržuje současné divadlo otevřené pro novou generaci talentovaných tvůrců.

Časopis Svět a divadlo slaví třicet let existence zasvěcené světu divadla a divadlu světa. Kromě analytických a profilových textů o divadle se věnuje i širším tématům, estetického, politického a filosofického rázu. Publikuje v prvním českém vydání původní či přeložená dramatická díla a udílí „Cenu Ferdinanda Vaňka“. Pravidelně a zasvěceně informuje o divadelním dění v kontextu širších evropských či světových souvislostí. Časopis stál u zrodu „Mezinárodního festivalu divadlo“ v Plzni a v průběhu let jím prošla řada významných osobností českého divadla. Mimořádnou redakční činností pěstuje tento titul dlouhodobě kvalitní uměleckou kritiku.

Yvonna Kreuzmannová

Yvona Kreuzmannová je jednou z nejvýraznějších osobností české taneční kultury. Razantně se zasazuje o propojování české kultury s okolním světem. Reprezentuje Českou republiku na prestižních zahraničních akcích a je členkou mnoha významných mezinárodních organizací. Výrazně se angažuje v otázkách české kulturní politiky, kde uplatňuje své mnohaleté zkušenosti a inspiruje dobrými příklady ze zahraniční praxe. Yvona Kreuzmannová upevňuje mezinárodní vazby, stojí za nesčetnými příležitostmi mezinárodní spolupráce. V roce 2003 byla prezidentem Francie jmenována „Rytířkou řádu za zásluhy“. Ten tak ocenil její aktivní činnosti na poli mezinárodních kulturních výměn. Yvona Kreuzmannová výjimečným způsobem prezentuje i reprezentuje českou kulturu v zahraničí.

 

TANEČNÍ MAGAZÍN všem laureátům gratuluje a ostatním, méně šťastným, nominovaným přeje štěstí na další – již devatenácté – Malé inventuře.

Foto: Eva Smolíková a archiv Malé inventury

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN