Osmý večer ve StarDance

Napětí a nervozita všech houstne, porota se neshoduje, páry prochází ponorkovou nemocí a hádají se. Markovi Dědíkovi někdo zapálil auto a Marek přeskakuje oheň ve své choreografii.

Tereza Kostková a Marek Eben zatančili krátce během úvodních melodií a Marek Eben si postěžoval, že při nácviku jej pozoroval Richard Genzer a pravil: „Kdybys to nemoderoval, tak se tam nedostaneš!“

Od tohoto večera už začínají páry předvádět dva tance (standard a latina), takže podmínky jsou ztížené.

Mezi hosty byla Monika Bagárová, Daniela Šinkorová, Roman Vojtek (vítěz první řady), Jitka Šorfová a další.

Mezi čestnými hosty se objevil i novopečený předseda Senátu České republiky pan Jaroslav Kubera

Tančilo se paso doble, rumba, valčík a quickstep

Ponorková nemoc a neustálé hašteření mezi Michalem Necpálem a Veronikou Arichtevou ale vedlo k výbornému a důvěryhodnému výkonu, kdy se pár během svého paso doble hádal o pozici solničky a na závěr Veronika praštila Michala po hlavě. Ačkoliv porota (Zdeněk Chlopčík tvrdil, že jim příběh absolutně nevěřil) tanec trošku zkritizovala, divácky byl úspěšný a myslím, že diváci jim jejich příběh absolutně věřili.„Není to jednoduché, ne vždy se člověk probudí do slunného dne.“

Dokonce i usměvavá Veronika Lálová přiznala, že už také s Davidem ponorkovou nemoc prodělali, ale také si ledacosvyříkali. Inu, StarDance prověří nejen tanec, ale i povahy Jiří Dvořák přiznává: „Není to jednoduché, ne vždy se člověk probudí do slunného dne.“

A konec konců i porota se trošku dohadovala o výkonu Jiřího Dvořáka.

 

Jiří Dvořák a Lenka Nora Návorková

Václavu Kunešovi se líbila nádherně postavená choreografie, ocenil také hudebnost, muzikálnost a decentní pohyby v ramenou u Jiřího. Tatiana Drexler pochválila, že Jiří vypadal mužně, jediný moment, kdy se trošku usmála, bylo při mávání rukama. Radku Balašovi se výkon líbil moc – dynamika, souhra, choreo, vybraná hudba, bezchybná práce. Obával se, co další nešťastníci budou během večera dělat! Prudič Zdeněk Chlopčík choreografii ocenil, hudbu také, ale projev a energie neodpovídali tomu, co se hrálo. Při melancholické části to chtělo změkčit a zjemnit, neodpovídalo to nádherné hudbě.

Ale teď už toho klidný Radek Balaš měl dost a na Zdeňka Chlopčíka se obořil se slovy: „To by bylo hysterické! Bylo to právě nádherně koordinované s hudbou. Nesouhlasím!“„Když jste přicházeli, myslel jsem si, že to bude pecka, ale když jste začali rumbu, byla tam obrovská nejistota a základní krok katastrofa!

Marek Eben komentoval hádku poroty takto: „Zdeněk Chlopčík sem jezdí z Malenovic (Ostravsko), víme teď jaké je venku počasí, on hodnotí podle cesty a nemůžeme toho tedy moc čekat.“

33 bodů

Veronika Arichteva a Michal Necpál

Veronice je při tréninku do pláče, hádají se spolu, ne nějak brutálně, občas se zkrátka „štěknou“. Bojí se toho, že teď budou trénovat od rána do večera, a to nemůže přežít ani jeden. Veronika má z tanců nejraději pohupování u baru…

A co řekla porota? Tatiana Drexler byla přísná, prý to vypadalo lehounce, ale jen ty momenty, které nebyly v kontaktu, trošku shrbená záda, quickstep to nebyl nejlepší, všechno kolem bylo velmi dobré. Radek Balaš viděl jejich číslo jako namlouvací tanec kanárků, nebyl dodržen rytmus, což se promítlo do dynamiky.

29 bodů

David Svoboda hodnotí nápor dvou tanců takto: „Spousta lidí si myslí, že teď nám začne peklo, ale peklo tady máme už dva měsíce!“ A z tanců má nejraději free style po půlnoci… Václav Kuneš přinejmenším ocenil Veroniku coby trenérku a David se zas alespoň zlepšil v házení partnerky!!Zdeněk Chlopčík prudil zase: „Když jste přicházeli, myslel jsem si, že to ude pecka, ale když jste začali rumbu, byla tam obrovská nejistota a základní krok katastrofa!“

28 bodů

Daniela Písařovicová, Michal Mládek

Daniela: „Ty jsi „prdˇola“, nevyrostl jsi a já se kvůli tobě musím krčit!“ Pár přiznal, že „ponorkou“ také už prošli…

Hodnocení Radka Balaše bylo příznivé: „Jste  malý zázrak, dohnala jste všechny kolegy herce a vyrovnáváte se jim! V tanci je sice spousta chyb a nepřesností rytmických i pohybových, ale sama nad sebou jste vyhrála!“

Václav Kuneš ocenil také obrovský posun, který Daniela udělala, nicméně paso doble ho moc neoslovilo, jako by se Daniela bála.

 

Pavla Tomicová a Marek Dědík

Pavla během tance spadla, ale bleskurychle se otřepala a byla znovu na nohou, jakoby se nic nedělo. Komentovala to slovy: „Nevadí, v džungli může člověk sjet i po liáně..“ (tanec představoval džungli)

Tatiana Drexler ocenila s jakou rychlostí se pár vzpamatoval z pádu a líbilo se jí, že vždy vymyslí něco, co všechny baví, je to napínavé a strašně, strašně zábavné. Zdeněk Chlopčík byl protivný jako vždycky, i když ocenil zábavnost vystoupení, neodpustil si poznámku, že nemuseli porotu tak vyděsit, prý opravdu viděl spoustu zvířátek, ale chtěl vidět více quickstepu.

25 bodů

Jiří Dvořák a Lenka Nora Návorková

Druhý tanec Radek Balaš znovu ocenil, pár dává tanci vždy to, co je pro daný tanec nejtypičtější, je tam všechno, co tam má být, a proto byl velmi spokojen. I Zdeněk Chlopčík potvrdil, že chtěl být přísnější, ale nemůže, v tanci nebylo nic „odfláknutého“, kontakt s podlahou pěkný, všechno dotažené, krásné.

37 bodů

Veronika Arichteva a Michal Necpál

Při jejich paso doble se hádky báječně zúročily a obvykle nepřístupný výraz Veroniky byl tentokrát dokonalý. Cvičili 8 hodin denně a Veronika říká: „Normální Kolbenka“.

Václav Kuneš pochválil příběh, tam se dokáží do choreografie výborně dostat, ale chybí mu trošku se odvázat…

Marek Eben vstupuje do hodnocení slovy: „Kdyby se odvázali, tak už se zabijou!“

Zdeněk Chlopčík pokračoval ve výtkách, když viděl začátek, říkal si, že to bude psí a vždy ji to baví! Chviličku viděla špatně ruku, ale Pavla ji velmi nenápadně vsunula zpět, úžasné. A Václav KunV Křižíkových ateliérech na Pražském Výstavišti se uskutečnil žívý přenos tanečního soutěžního pořadu České televize Stardance.eš také nešetřil chválou: „Skvělá odvaha, risk, nadšení, Pavla to rozbalila, užil si ji, když byla sama, opravdu perfektní!“

Dneska, kroky byly pěkné, ale absolutně jim nevěřil, to byla faleš a nebylo to poctivé. Prý „sorry“..

 

33 bodů

Veronika Lálová a David Svoboda

Tatina byla nadšená, nošené figury byly velmi dobré, snad neviděla nikoho, kdo tak krásně nosí partnerku jako David. Ale pokud jde o valčík! Levá ruka je tlačená strašně dopředu, Veronika je ohebná a udrží to, ale není to moc příjemné…“ Radek Balaš ocenil krásné rekvizity při tanci (kolotoče a střelnice)

33 bodů

Daniela Písařovicová, Michal Mládek

 

Zdeněk Chlopčík pochválil hodně quickstepu, škoda chybičky a poté se to táhlo, v závěru už to zase byla Daniela, ale vadilo mu postavení, bylo příliš křečovité. Tatiana Drexler si povzdechla, že v ní vždy vzplane naděje, tak krásně se narovnali, myslela si původně, že dá desítku, ale pak to zase spadlo.., vyletělo, spadlo ….

30 bodů

Pavla Tomicová a Marek Dědík

 

Zdeněk Chlopčík chválil krásné paso doble, rytmické, nádherně zahrané, perfektní, úžasně postavená choreografie, Marka maximálně ocenil. A Radek Balaš tentokrát se Zdeňkem absolutně souhlasil. Překvapením byl pro něj poněkud nečekaný žánr, o to větší hodnotu má, perfektní. Také čekal, že Pavle začne v osmém díle trošku docházet dech a ono ne!!! Tatiana Drexler je vždy zvědavá, co Marek vymyslí.

39 bodů!!!

Loučí se pár, u kterého porota zaznamenala největší posun během soutěže:

Daniela Písařovicová a Michal Mládek

Daniela: „Pár kroků ve studiu si ještě udělám, protože my ve zprávách vlastně také tak trochu tančíme“.

 

Eva Smolíková

Foto: Česká televize

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s choreografem a tanečníkem PETREM ČADKEM

„Tanec je pro mne radost i smutek.“

Petr Čadek je jedním z nejznámějších českých profesionálních tanečníků, je mistrem ČR v latinskoamerických tancích, majitel vyhledávaného tanečního studia Tančírna, ve kterém osobně učí. V současnosti se v tanci zabývá hlavně choreografií do filmů, reklam nebo divadelních představení. Účastnil se slovenské LetsDance i české StarDance, kde také působil několik let jako hlavní choreograf této show. Co pro něj tanec znamená a čemu teď dává přednost a proč se zajímá o vystoupení španělské mistry Flamenco Davida Corii a Anu Morales v ČR? Dozvíte se právě teď v exkluzivním rozhovoru.

Petře, čím je  pro Vás tanec?

“To je snadné, radost, smutek, energie, umění… Prostě život! Je přeci úžasné, když pocity, nálady nebo příběhy dokážete ztvárnit pohyby svého těla. Já si život bez tance opravdu nedovedu moc představit. Můj přístup k němu se s věkem ale stále posouvá. Od aktivního tančení jsem intuitivně přešel k choreografii, ve které ty příběhy můžu i vytvářet. A k mému štěstí to po mně i lidé chtějí. Kromě toho mě strašně baví odkrývat tanec lidem, kteří se s ním buď nikdy nesetkali, nebo ho teprve poznávají. Proto jsme také otevřeli Tančírnu, ve které si může tanec vyzkoušet bez nadsázky kdokoli.”

Petr Čadek při tanci s Jitkou Čvančarovou

Do Česka zamíří letos za pár dní největší hvězdy španělského flamenca – Davic Coria a Ana Morales, kteří 8. prosince vystoupí v Brně a 10. 12.  v Praze. Co vy a flamenco?

“Flamenco je fascinujíci, technicky velmi náročný styl tance. Myslím, že je to spíše kultura, protože flamenco není jen o tanci, ale také o skvělé a velmi charakteristické hudbě, která vás do Španělska přímo vtáhne. Sám jsem absolvoval několik seminářů a lekcí flamenca, ale musím přiznat, že jen okrajově. Mým hlavním oborem byly dříve latinskoamerické tance a součástí jich je i paso doble, ve kterém se prvky flamenca objevují. Je úžasné, že takoví profíci zamíří do Prahy, kde předvedou určitě neuvěřitelnou show. Moc se na to těším.”

Je těžké se dle vašeho názoru stát takovou špičkou v jednom oboru a v jedné jeho části, jako je právě Coria a Morales? Máme u nás – kromě Vás, někoho tak tanečně nadaného, kdo ovládá taneční styly napříč?

“V tomto ohledu bych o sobě asi tak sebejistě nemluvil, ale samozřejmě děkuji za poklonu (úsměv). Všichni se stále učíme, ale myslím, že je to kromě jiného také hodně o štěstí. Je určitě spousta talentovaných lidí, kteří jen ještě neměli šanci své umění nikomu ukázat. Takže mimo choreografů a tanečníků, které lidé z veřejného života znají a oceňují jejich práci , myslím, ze určitě ještě pár dalších, jich v naší zemi je.”

Mnozí lidé znají flamenco podle názvu a pak samotný tanec – jako žhavý, sexy, divoký. On to ale není jenom ten samotný tanec, že?

“Ano, jak už jsem říkal, je to spíše kultura. O vzniku a vývoji flamenca by se dalo psát dlouho, ale pro přiblížení, myslím, stačí, že začalo vznikat v 15. století v Indii mezi tehdejšími cikány a dlouhou cestou doputovalo až do španělské Andalusie, která je v současnosti takovou mekkou flamenca. Tanec, zpěv a hra na kytaru a kajon (to je taková bedýnka, na kterou se bubnuje) , to jsou základní kameny tohoto překrásného umění…”

Půjdete se, třeba společně s manželkou Jitkou Čvančarovou, podívat na vystoupení dua Coria – Morales?

“Jednoznačně ano. Už jsem jejich vystoupení viděl a vřele doporučuji všem, kteří ještě váhají. Nepochybuji o tom, že David Coria diváky vtáhne do své show, která určitě bude stát za to. „

 Jitka Čvančarová a Petr Čadek

Chápu, že momentálně “tancujete” hlavně kolem dětské postýlky a všech propriet, protože se vám nedávno narodil druhý potomek – krásný syn. Ale co vy dva a tanec? Když máte čas, chuť, jdete si někam zatancovat společně nebo spíše je to tak, že “pod svícnem je největší tma” a tančíte jen ve svém studiu a Jitka maximálně na jevišti nebo ve filmu?

“Je to přesně tak, jak říkáte. Pod svícnem je největší tma (smích). S Jitkou si zatancuji, když náhodou vytvářím choreografii pro nějaký film, ve kterém hraje, takže je to spíše pracovní, než soukromé. Neznamená to ale, že spolu netančíme rádi. Naopak! Jen toho času moc není. Veškeré volno věnujeme našim dětem, a to je pro nás oba nejvíc.”

V čem je pro Vás flamenco zajímavé? A Vy sám, tančil jste nebo tančíte tento styl?

“Pro mne je flamenco zajímavé ve všem. Od hudby, nálady, oblečení až po krásný propracovaný styl pohybu a různorodých emocí. Jak už jsem zmiňoval, účastnil jsem se několika seminářů a vzal jsem si dokonce i nějaké soukromé lekce, ale nedá se říct, že bych ho ovládal… Mám díky tomu jen větší povědomí o tom, o čem flamenco je. Pro choreografa je důležité neubírat se jen jedním směrem. Musí, nebo spíše měl by mít takzvaně ,všeobecný přehled´ o tanci jako takovém.”

Máte Vy ve své Tančírně někoho z lektorů, kdo se flamencu a španělskému tanci věnuje?

“Flamenco je velmi specifická disciplína pro relativně úzkou skupinu lidí a studia, která se tímto stylem zabývají, se většinou věnují výhradně jemu. V Praze určitě několik škol flamenca najdete, ale my v Tančírně flamenco nevyučujeme.”

Marek Eben a Petr Čadek

Co vše se vlastně u vás učí a kdo u vás tanec vyučuje?

“U nás toho najdete opravdu hodně. Vyučujeme děti od tří let až po dospělé. Děti si mohou vyzkoušet balet, všeobecnou taneční průpravu, latinu, step, taneční gymnastiku, muzikál, contemporary a další… Pro dospělé tu je třeba  latina, salsa, standardní tance, taneční pro dospělé, latin bodyforming, formace, muzikál, mix cuba.. Ideální je, podívat se na naše stránky www.tancirna.org. Co se týče lektorů, máme tu samé mistry ve svých oborech a na tom si opravdu zakládám. Je důležité, aby lidé, kteří se chtějí naučit tančit, měli tu nejlepší péči a opravdu ty správné informace. Je mnoho lidí, kteří učí a přitom tanec sami příliš neovládají. Dětem pak mohou ublížit a dospělé zas od tance odradit. Byl to vlastně jeden z důvodů, proč jsme Tančírnu otevřeli. Chtěli jsme umožnit lidem takzvaně ,z ulice‘, naučit se styl, který se jim líbí a od těch nejlepších. Jsou tu lektoři, které můžete znát ze StarDance, opravdoví profíci s dlouholetou lektorskou praxí a step u nás učí několikanásobný stepařský Mistr světa.”

Pro jakou cílovou skupinu jsou vaše kurzy?

“Pro děti od tří let až po dospělé. Všechny kurzy jsou rozděleny do stylů, pokročilostí a u dětí mimo to i do věkových skupin tak, aby se cítily co nejlépe.”

Bral byste takového lektora, tanečníka, jakým je David Coria?

David Coria

“Byl by to určitě skvělý lektor, ale myslím, že raději by učil ve studiu zaměřeném přímo a jen na flamenco. Co bych si ale dovedl představit je workshop pro veřejnost, na kterém by si flamenco mohli vyzkoušet i takzvaní flamencoví laici jako jsem třeba já.😊  “

Vy působíte také jako choreograf různých projektů, představení, vystoupení. Co považujete za svůj největší úspěch.

“Můj největší úspěch je to, že se má práce lidem líbí a že po mně chtějí další a další. O tom to celé je – dělat lidem radost, ukazovat jim příběhy a vtahovat je do děje, přibližovat jim tanec jako takový. Dovolit a hlavně umožnit jim, aby si tanec mohli užívat společně s vámi.”

Petr Čadek má smysl pro humor

Co chystáte nového, co Vás čeká a na co se případně těšíte.?

“Kromě našeho tanečního studia, kde mě můžete potkat téměř každý den, mě pracovně čekají dvě divadelní představení a pár workshopů. Snažím se teď spíše ubrat, protože jak jsem zmínil, máme miminko a upřímně, nerad bych, aby mi dětství našich dětí uteklo mezi prsty. Nejdůležitější pro mě i mou ženu Jitku  je, prožívat přítomnost, a když jsme všichni spolu.”

Když chcete opravdu vypnout, relaxovat, odpočinout si nebo nabrat energii, co děláte nejraději?

“Nejlepší relax je společný čas s rodinou někde na výletě. Tam se mi většinou podaří na práci aspoň chvilku nemyslet. A strašně rád relaxuji koukáním se na různé známé i neznámé talentové hudební a taneční soutěže z celého světa. Baví mě zapálenost, kreativita a odhodlanost těch lidí, která mě zároveň i nabíjí…. Vydržím koukat i hodiny. Nutno říct, že hlavně v noci, jindy není moc čas.”

 

Foto: archiv Petra Čadka a Davida Corii

René Kekely

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ANIČKA bude dráždit ocas tygra ve Venuši!

Určitě si nenechejte ujít premiéru Aničky Duchaňové i jejího letadýlka. Bude stát za to!

Divadlo Anička a letadýlko uvádí premiéru představení

OCASEM TYGRA 

 

8. prosince 2018 od 20 hod. / Venuše ve Švehlovce 

 „Tygřím ocasem tygřím. Šílím. Sekám. Smekám.“  ( Laura)

Slavný příběh Williama Saroyana vyprávěný z trochu nezvyklého konce. Stačí zaměnit dvě slova a nastražit past na tygra. Kde je muž? Kdo je žena? Tygr na svém trvá.

Hraje: Anna Duchaňová
Tvůrčí tým: Anna Duchaňová, Martina Zwyrtek a Petr Pola
Supervize: William Saroyan v hrobě
Kapela: Ocasi

Finančně podpořili: Hl. město Praha, Státní fond kultury.

Anička Duchaňová a Petr Pola
Foto: Anička a letadýlko
TANEČNÍ MAGAZÍN

 Medúza – bytost ztracená mezi životem a smrtí

Studio ALTA chystá i na prosinec zajímavou premiéru. Můžete se těšit na – „Medúzu“!

Holešovické Studio ALTA uvede 12. a 13. prosince premiéru kolektivu tYhle s názvem Medúza. Autorka scénografie a choreografka Marie Gourdain zde s pěticí tanečníků zkoumá křehkost bytí, vratkost, nerovnováhu a nepředvídatelnost života: momenty, které převrací naše chápání normality. 

Inscenace Medúza je obraz na jevišti, který nám umožňuje opustit záchytné body a tázat se na vnímání hranic. Hranic mezi životem a smrtí, světlem a temnotou, nadějí a beznadějí. Hranic, na kterých balancujeme, symboly křehkých okamžiků, které převrací běh života.

 

Díky jedinečnému přístupu choreografky Marie Gourdain, která vychází ze svého výtvarného vzdělání, je Medúza inscenací postupující od obrazu k pohybu. Od výchozího bodu – obrazu Vor Medúzy Théodora Géricaulta – ke koláži, která odkazuje na její vnímání dnešního světa. Lineární pohled už nestačí, je třeba brát v potaz jednotlivé vrstvy, které se transparentně prostupují.

Zkoumání hranic se objeví v přítomnosti čtyř objektů – geometrických ploch a pěti tanečníků, jejichž figurální těla a expresivní pohyb jsou v kontrastu k minimalistické a funkční manipulaci se strohými plochami.

„Dnešní svět chápu jako metaforu ztracenosti v oceánu a vnímám to tak, že politicky se blížíme k zásadní změně. My všichni cítíme, že něco nefunguje, nevíme, kam jít a neznáme odpovědi. Postupně opouštíme pevné body dané minulostí. Libanonsko-kanadský režisér Wajdi Mouawad popisuje krásně období, kdy se starý svět rozpadá a nový svět ještě nevznikl. Je to období monstrozity, které charakterizuje právě Medúza – antická figura – symbol chaosu, rozbití všech forem. Děsí nás když křičí, zkamení nás pohledem, je to žena i muž, je smrtelná i monstrum, není jednoduché ji definovat, každou chvíli je jiná. Vše se rychle mění a my se nacházíme v té mutaci, v tom přechodu,“ říká Marie Gourdain.

Jedná se o již osmou produkci stále mladého, progresivního, ale již etablovaného česko-francouzského kolektivu tYhle. Kolektiv v roce 2015 založili tanečníci a herci, Florent Golfier a Lukáš Karásek, kteří se seznámili během studia. Následně se připojila světelná designérka Zuzana Režná a scénografka/choreografka Marie Gourdain. Kolektiv je myšlen jako platforma pro vyjádření se prostřednictvím performativního umění, tance, fyzického divadla a vizuálního umění. Název tYhle je inspirován generací Y. Písmeno Y svojí grafickou podobou vyjadřuje průnik různých linií, směrů, inspirací a pozadí a tento průnik je pro tYhle prostor, ve kterém se potkávají a tvoří.

Medúza

Choreografie, scénografie: Marie Gourdain
Konzultant choreografie: Hana Polanská Turečková
Dramaturgie: Lukáš Karásek
Interpretace: Sabina Bočková, Florent Golfier, Marek Menšík, Jaro Ondruš, Matthew Rogers
Světelný design: Zuzana Rež
Hudba: Lukáš Urbanec

Technologie a výroba: Štěpán Hejzlar, Zbyněk Opálka
Produkce: Lucie Fabišiková

Projekt vzniká v koprodukci se Studiem ALTA v Praze a DW7 – Divadlo na cucky, v Olomouci. .Partnery projektu jsou: Johan centrum – Moving Station – kulturní, Plzeň / Kredance, České Budějovice / LOFFT – Das Theater, Lipsko, Německo / Réservoir Danse, Rennes, Francie / Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, Praha / CIRQUEON, Praha

tYhle.cz/meduza/

PŘEDPRODEJ: https://goout.net/cs/listky/meduza/lbnd/

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Letní slavnosti staré hudby lákají na taneční „Večer pro krále“

Kupte letos k vánocům lístek na tanečně hudební představení! Předprodej na srpen 2019 již od 27. listopadu 2018!

Letní slavnosti staré hudby již nyní nadělují vánoční dárky. Renomovaný hudební festival, který v příštím roce oslaví 20 let, odtajnil jeden z vrcholů nacházejícího ročníku a zahájil speciální vánoční předprodej. Zájemci tak mohou svým blízkým nadělit pod stromeček unikátní výpravu do Francie před třemi staletími. Hudebně-taneční představení „Večer pro krále“, které bude 6. srpna v pražském Rudolfinu slavnostní tečkou za jubilejním ročníkem festivalu, čerpá z bohatství francouzské barokní opery 18. století. Mnohé ze skladeb byly uváděny u královského dvora ve Versailles a jejich autoři, J.-Ph. Rameau, J.-J. C. de Mondonville či J.-M. Leclair, komponovali přímo pro krále Ludvíka XV.

 Večer pro krále je vystavěn na tématu milostného příběhu a představí vrcholné pěvecké a taneční umění. Renomované sólisty, sopranistku Katherine Watson a tenoristu Reinouda Van Mechelena, doprovodí Collegium Marianum, tanečních partů se ujmou Anna Chirescu a Artur Zakirov. Jedinečnou choreografii pro toto představení sestaví umělecká vedoucí souboru Les Cavatines Natalie van Parys, specialistka na barokní tanec a choreografii.

Online rezervace a předprodej vstupenek na slavnostní závěrečný koncert festivalu začíná dnes 27. listopadu. Vztahuje se na něj speciální „Vánoční akce – sleva 20 %“, která platí pouze do 31. 12. 2018. Pořadatel dále nově nabízí dárkové poukazy na vstupenky na Letní slavnosti staré hudby v hodnotě 500, 1000, 2000 a 5000 Kč. Více informací na www.letnislavnosti.cz.

 Komponovaný program vypráví příběh osudové lásky. Vášnivý cit, jenž k sobě pojí dva pěvecké protagonisty, je záminkou k návštěvě fantaskních krajin. Dvojice tanečníků pak ilustruje city a emocionální zvraty vyjádřené ve zpívaných částech a plní roli jakéhosi stínového příběhu, v němž se před zraky diváků odvíjí skryté představy a obavy protagonistů. Tanec dodává příběhu alegorický, poetický a nadzemský rozměr. Večer nabízí propojení těch nejoblíbenějších témat, která se v dílech tohoto období pravidelně objevují, a nelze je proto opomenout. Patří k nim hudební a taneční ztvárnění námětů, jako je pastorále, bouře, peklo a samozřejmě láska s celou škálou emocí a vášní, které jsou s ní spojovány.

Světové umělkyni Anně Chirescu sice nevidíme do obličeje, ale je to zaručeně ona!

Projekt je součástí víceleté programové linie připravované ve spolupráci s prestižním Centrem barokní hudby ve Versailles (Centre de musique baroque de Versailles), na níž se podílí také Francouzský Institut v Praze.

Úterý 6. srpna 2019, 19.30

Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha 1

Večer pro krále

Příběh osudové lásky na motivy francouzských barokních oper

Hudebně-taneční představení (J.-Ph. Rameau, J.-J. C. de Mondonville, J.-M. Leclair)

Katherine Watson – soprán
Reinoud Van Mechelen – tenor
Anna Chirescu a Artur Zakirov – barokní tanec
COLLEGIUM MARIANUM
Jana Semerádová
– umělecká vedoucí
Natalie van Parys – choreografie, umělecká vedoucí souboru Les Cavatines

Chantal Rousseau – taneční kostýmy
Vladimír Malý – světla

Artur Zakirov v civilu a s obličejem přímo detailním

 Vstupenky a poukazy je možné rezervovat i zakoupit online přímo na www.letnislavnosti.cz. Rezervované vstupenky je možné vyzvednout a zaplatit ve Festivalovém centru, nebo zaplatit kartou online. Seznam dalších předprodejních míst na www.colosseumticket.cz. Festivalové centrum na adrese GALERIE 1 ve Štěpánské 47, Praha 1 je otevřeno každou středu (do 19. 12. 2018) od 10.00 do 18.00 hodin.

Pořadatel: Collegium Marianum – Týnská škola

Spolupořadatel: Nadace Collegium Marianum

Festival je členem European Early Music Network (REMA).

 

Silvie Marková & Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Světoznámá manažerka výtvarníků a spisovatelka pro Švandovo divadlo

Osmého prosince bude mít v pražském Švandově divadle premiéru inscenace „Bratr spánku“. Podílela se na ni i Kateřina Tučková.

Příběh o absolutní lásce hudebního génia, jehož talent sráží přízemnost jeho bližních, nabídne smíchovská scéna v chystané novince „Bratr spánku“. Knižní předlohu Roberta Schneidera adaptovala pro Švandovo divadlo známá spisovatelka Kateřina Tučková. Schneiderův bestseller se tak dostává na česká jeviště vůbec poprvé. Inscenace režiséra Doda Gombára se představí publiku v nově rekonstruovaném Velkém sále 8. prosince 2018.

Autorka scénické adaptace KATEŘINA TUČKOVÁ je známou manažerkou předních českých mladých malířů, obzvláště žáků Michaela Rittsteina

Mladého Eliase hraje Jacob Erftemeijer. Múzicky nadaný herec, který působí také jako DJ, je spolu s Kryštofem Blabla zároveň autorem hudby k inscenaci. “Elias má dobré srdce a měl sílu doufat,“ říká Jacob Erftemeijer. „Má v sobě, přes všechna úskalí a příkoří, čistotu, které se nehodlá vzdát. Své okolí spíš s láskou pozoruje, než aby ho soudil. A asi jako mnohý z nás se potýká s otázkou, jak vypadá láska? Při hledání odpovědí je schopen dostat se až do extrémů, ze kterých není cesty z pět,“ říká herec.

Jacob Erftemeijer na snímku zcela vpravo, po jeho pravici Denisa Barešová a Tomáš Červíček

Foto: Alena Hrbková

Magdaléna Bičíková

Pro TANEČNÍ MAGAZÍN

17. listopadu se nejen slavil státní svátek, ale proběhla i NOC DIVADEL!

Česká Noc divadel byla největší událostí v projektu European Theatre Night. Šestý ročník přilákal 40 tisíc lidí!

V sobotu 17. listopadu proběhl šestý ročník Noci divadel, který letos přilákal 40 tisíc návštěvníků. Do akce se zapojilo 109 kulturních institucí ze 30 měst. V Praze program připravilo celkem 52 divadel a souborů. Opět se tak česká Noc divadel stala největší událostí v rámci mezinárodního projektu European Theatre Night, do kterého je zapojeno dalších sedm zemí: Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Rakousko, Slovensko a Srbsko. Tematicky se letošní ročník věnoval 100. výročí založení Československa a propojil se se sousední slovenskou Nocí divadiel.

Snímek Adély Volšičkové přibližuje Noc divadel v divadle Archa

Sedmý ročník Noci divadel, proběhne opět třetí listopadovou sobotu, která připadá na 16. 11. 2019. Ve svém programu divadla zohlední nadcházející 30. výročí sametové revoluce.

Noc divadel v nabitém pražském divadle DISK

České divadlo se v týdnech po 17. listopadu 1989 stalo komunikačním nástrojem a nositelem morálního apelu sametové revoluce. Příští Noc divadel v ČR připadá na 16. listopadu 2019, tedy předvečer 30. výročí začátku tohoto politického procesu. Odkazy na kulturní i společenskou transformaci budou jednou z programových částí příštího sedmého ročníku Noci divadel, stejně jako další netradiční zážitky a formáty, které pro své publikum připravují divadla po celé zemi,“ dodává za organizátory Martina Pecková Černá z Institutu umění – Divadelního ústavu.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

PRAŽSKÉ QUADRIENALLE opět v duchu tradic

Za necelý rok nás čeká tradiční scénografická výstava Pražské Quadriennale a vrací se opět na místo činu – na Pražské Výstavíště!

Pražské Quadriennale 2019 se po 12 letech vrátí do prostoru Výstaviště, aby na 11 dní oživilo nejen Průmyslový palác, ale i celý přilehlý areál. Čtrnáctý ročník největší mezinárodní přehlídky divadla a scénografie se odehraje od 6. do 16. června 2019. Jedna z nejvýznamnějších událostí české kultury, která již od roku 1967 mapuje nejnovější trendy scénografie a divadelní architektury, představí tři tematické okruhy: Imaginace, Proměny a Reflexe. Součástí PQ 2019 budou tři soutěžní výstavy: Výstava zemí a regionů, Studentská výstava a Výstava divadelní architektury a prostoru – Naše divadlo světa. Českou republiku bude na Výstavě zemí a regionů reprezentovat CAMP Q – koprodukční projekt tří divadel: Divadla LETÍ, Tygra v tísni a Jihočeského divadla. Studentskou expozici Pražského Quadriennale vyhrál kolektiv INTELEKTRURÁLNĚ, který tvoří studenti ateliéru scénografie brněnské JAMU. Aktuální informace najdete na www.pq.cz.  


Po dlouhých 12 letech se s Pražským Quadriennale vracíme do místa, které je s jeho historií velmi úzce spjato. Proběhl zde i úplně první ročník v roce 1967. Kromě rozmanitých prostorových možností, které pro jednotlivé výstavy nabízí rozsáhlý areál pražského Výstaviště a samotný Průmyslový palác, se těšíme také na přilehlý park a klidnější atmosféru,“ říká umělecká ředitelka PQ Markéta Fantová.

Pražskému Výstavišti, které vzniklo pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891, dominuje právě budova Průmyslového paláce navržená architekty Bedřichem Münzbergrem a Františkem Prášilem. Zde se Pražské Quadriennale odehrávalo v letech 1995, 1999, 2003 a 2007. V roce 2008 však levé křídlo Průmyslového paláce shořelo a další ročníky PQ se přesunuly do Veletržního paláce či historického centra města.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN