Rozhovor se zpěvákem HYNKEM TOMMEM

„Vidět ty rozzářené oči publika.“

Hynek Tomm nedávno v TANEČNÍM MAGAZÍNU lidsky a dojemně zavzpomínal na Evu Pilarovou. Na přání mnoha našich čtenářů a zejména čtenářek s ním teď přinášíme i osobní rozhovor.

Kdy ve Vás uzrálo přání veřejně vystupovat, stát se zpěvákem?

Víte, že to si pamatuji přesně? Bylo to totiž 1. února, v den, kdy je v kalendáři jméno Hynek. A já jsem zrovna zpíval ve stejný den i čas na dvou soutěžích u nás v Chebu. Takže jsem přebíhal z kulturního domu do školy hudební, kde se druhá soutěž konala. Bylo mi tehdy jedenáct. Nakonec jsem zvítězil v obou soutěžích, a tak se postupně prozpíval až do Prahy. A tam jsem, v rámci celorepublikového finále, opět vyhrál. To se ví, že mě těch několik triumfů v soutěžích poznamenalo. Maminka, přátelé a mí nejbližší byli na mě patřičně hrdí. A znal mne kdekdo, nejen z Chebu a okolí.

Tehdy jsem si uvědomil, že stát na jevišti, zpívat a vidět ty rozzářené oči publika, je tím, bez čeho už nechci být.“

Jaký máte vztah k tanci?

Když jsem byl teenager, často jsem chodil na diskotéky, a tancovat mě moc bavilo. Později jsem ale zjistil, že ačkoli nemám problém s rytmem, paměť naučit se tanec na danou choreografii, to už mi jaksi nejde. Ukázalo se to už, když jsem uspěl v konkurzu pro tehdejší muzikál ,Jesus Christus Superstar´. Po dvou měsících úporného snažení tancovat právě na přesně danou choreografii, jsem to vzdal. A to mi s tancem pomáhala a radila zpěvačka Leona Machálková… No prostě, od té doby se raději dívám a obdivuji ty druhé.“

Chodil jste do tanečních?

Nechodil jsem tam přímo. Ale jenom jako divák si sednout na balkón a podívat se. Občas jsem si někdy odběhl na chodbu.  A tam si zkusil  pro mě ty takzvaně lehčí žánry. Naučil jsem se tak alespoň polku, valčík, ča-ča…“

Navštěvujete někdy, jako divák, baletní či taneční představení?

Upřímně, byl jsem takto jen dvakrát. Už kdysi ve Stavovském divadle. Dnes opravdu ani nevím na čem, ale pamatuji si, že jsem byl tenkrát opravdu ohromen.“

Hynek Tomm se již s oblíbenou Evou Pilarovou může od letošního jara objevit pouze prostřednictvím fotografií a filmových záznamů

V TANEČNÍM MAGAZÍNU jste se nedávno představil jako dobrý přítel zesnulé Evy Pilarové. Máte ještě v branži nějakého takového dobrého známého či staršího rádce?

V mém pěveckém životě se objevilo několik osobností, kterých si upřímně vážím. Eva Pilarová vždy byla a bude stále ta nej… Nějakou dobu jsme měli společný zájezdový pořad s paní Květou Fialovou. V něm jsme dokonce předvedli i společný duet pod názvem ,Tam na konci světa´, který vyšel i na CD. Paní Květa měla v tom duetu monolog. Posluchači jej mohli slyšet i na vlnách Českého rozhlasu. Květa Fialová byla přirozená, vyprávěla a vždycky s ní bylo tak příjemně. Teprve když odešla, uvědomil jsem si, jak mě její osoba ovlivnila. Že hodně z jejího  náhledu na život máme společné. Jinak v minulém roce jsme hodně jezdili společné pořady se Zuzanou Bubílkovou. A občas také s Valérií Zawadskou. Obě dámy je vždycky přímo radost poslouchat…“

Jak Vaše současná vystoupení ovlivnila koronavirová karanténa? Podařilo se odřeknutá představení přeložit na pozdější termín?

Ano, o některé koncerty jsem, kvůli opatřením kolem koronaviru, přišel. Některé se podařilo přesunout. Hodně mě zamrzelo, že jsem přišel o vystoupení v rámci festivalu FIJO s doprovodem Městského orchestru Cheb, pod vedením dirigenta Jiřího Smitka. Na to jsem se snad nejvíce těšil. Byli jsme domluveni, že zazpívám i píseň s názvem ,Město jediné“. Tu pro mě, jak se říká, přímo na tělo, napsal básník Josef Fousek. A jeho verše skvěle zhudebnil Zdeněk Hrubý. Skladba pojednává o mém dětství v rodném Chebu a současně je vyznáním mé mamince. Ta mi odešla v roce 2017. A moc mi chybí. Škoda. Nicméně za dva roky se tento festival opakuje, tak se budu těšit.“

Se Zuzanou Bubílkovou

Máte i herecké zkušenosti před kamerou, nakolik je tato práce pro Vás náročná?

Nevím, zda se v mém případě dá mluvit o nějakých zkušenostech. Samozřejmě jsem ale za to moc rád, a vážím si toho, že mě páni režiséři obsadili. Pro mě je herectví před kamerou, oproti zpívání, obor hodně náročný. Poprvé jsem se ocitnul před kamerou v pohádce ,Kluci, to je víla´, kde jsem si zahrál dvojroli čerta a zpěváka. Tu pohádku režíroval Milan Růžička a hráli v ní takoví mistři herectví, jakými jsou Jan Přeučil, Jan Čenský i další. Tak to je pak tréma o to větší. Pak jsem se ocitnul ve filmu ,Kameňák 3´ pana režiséra Zdenka Trošky. Tam jsem zpíval ústřední píseň ,pod filmem´ i v titulcích. A odehrál tam i malou roličku… Určitě za všechno jsem moc rád a jak se říká: ,Práce plodí práci´.“

Co chystáte na nadcházející sezónu?

Být, kvůli koronaviru, skoro čtyři měsíce doma a nic nedělat, to není nic pro mne… Kromě přípravy koncertů vánočních a pořadů se Zuzanou Bubílkovou, jsem začal více pracovat do studia a připravovat si nový repertoár. Po vloni vydaném CD ,Hynek Tomm zpívá Fouskoviny´, kde pro mne deset textů napsal básník a textař Josef Fousek, se chystám vydat nové album. Bude takzvaně zimní, které bude žánrově obsahovat pop, klasiku, šanson, vyšší populár… Jinak začátkem léta bychom měli dokončit natáčení klipu na jednu z mých zbrusu nových písní. Tentokrát je to svižná poprocková pecka s názvem ,Vítr´, kterou mě složil Pavel Ryška.“

Potěšilo Vás, jako tam bydlícího, že jste vyšel ve výpravné publikaci o sídlišti Černý Most?

Na Praze 14 Černém Mostě bydlím skoro už dvacet let. A už bych se nepřestěhoval. Když jsem začínal se zpěvem v Praze, vyšla publikace ,Praha 14 ve fotografii´, pro kterou jsme nafotili i křest mého CD s tehdejšími redaktory a místostarostou. Nyní jsem byl velice potěšen, že si na mne opět vzpomněli a zařadili mezi osobnosti této městské části.“

Hynek Tomm je i autorem knížky, která mu vyšla v roce 2018 v nakladatelství Petrkllíč

Jaké máte koníčky a hobby?

Jsem filmový maniak. Zhruba do druhé hodiny v noci koukám na filmy, potom ovšem vstávám až kolem desáté. Nejraději mám psychologické filmy a filmy podle skutečných událostí.“

Co byste závěrem popřál čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU a kam byste je pozval na svá vystoupení?

Popřál bych vám co nejvíce čtenářů! Popřál bych nejenom čtenářům, ale všem lidem to, co je nejdůležitější, a to je zdraví! Jinak u této příležitosti srdečně pozvu na určitě zajímavou akci ,Plavba po Vltavě – Zpívá Romantický tenor Hynek Tomm´. Ta proběhne 5. září 2020 ve 12.30. Anebo třeba na Vánoční koncert 3. prosince do Nuselské radnice v Praze 4. Závěrem úplně všem popřeji krásné příští dny.“

Při setkání s příznivci Hynek září

Děkujeme za upřímný rozhovor. A těm, kteří se chtějí o Hynkovi dozvědět například data jeho vystoupení, doporučujeme odkaz na jeho stránky www.hynektomm.cz , kde se dočtou i mnohé další. A přejeme mu, ať se i nadále daří v profesním i osobním životě.

Foto: archiv Hynka Tomma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Další španělská hvězda flamenka na streamu!

On-line festival „Flamenco De Sofa“ zítra uvede představení bravurního tanečníka Pola Vaquera

V rámci on-line festivalu „Flamenco De Sofa“, který od začátku června systematicky podporuje konkrétní španělské umělce, se od zítřka 9. července představí bravurní tanečník Pol Vaquero. Jako sólista Národního baletu Španělska zářil v představení „Grito“. Festival uvede jeho představení „Antonjo“, kde tančí po boku Mónicy Fernandéz.

Famenco de Sofa“ vzniklo v České republice s myšlenkou pomoci umělcům, kteří pochází z jedné z nejvíce pandemií zasažených zemí. „Jsem moc ráda, že se nám podařilo nadchnout flamenkové obecenstvo z celého světa pro dobrou věc.“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová a dodává: „Pro každého z prozatím vystupujících umělců se podařila vybrat velmi zajímavá částka, která v těchto nelehkých chvílích slouží jako rychlá pomoc i velká motivace pro další tvorbu.“

Karol Martincová

Stream představení „Antonjo“ bude možné zhlédnout od 9. do 15. července na webových a facebookových stránkách festivalu zdarma. V tomto termínu mohou také diváci přispívat souboru Pol Valquera do „virtuálního klobouku“ libovolnou částkou. Nadšení zájemci tak mohou z pohodlí domova sledovat představení světové úrovně a zároveň finančně podpořit své oblíbené umělce.

Pol Vaquero v akci

Během chvilky se mohou diváci s trochou fantazie přenést do sluncem zalité kolébky flamenka Anadalusie. Tam načerpají energii a vášeň, kterou tato svébytná hudebně-taneční kultura nabízí. Stream je možné zhlédnout zdarma. A zároveň při tom přispět dobrovolnou částkou pro konkrétní soubor či umělce. „Flamenco De Sofa“ už nabídlo představení sevillského virtuózního tanečníka Davida Péreze, špičkovou tanečnici Karime Amayu, držitele Grammy Nina de los Reyes, Antonia Molinu „El Chora“ nebo legendární tanečnici La Monetu.

Tanečník Pol Vaquero začal své taneční studie na Konzervatoři v Cordobě ve svých deseti letech. O šest let později již tancoval profesionálně vedle slavného tanečníka Antonia Canalese v představení „Torero“. Mezi nejvýznamnější představení, ve kterých působil se řadí „Torero”, „Gitano”, „Minotaur”. Byl sólistou Národního baletu Španělska v představení „Grito” a také spolupracoval se souborem Joaquína Grila. V nedávné době se představil v díle „Trianero“ na Bienále v Seville a mezi jeho úspěšné projekty patří i další představení „21 Pasos“.

Pol Vaquero

Dalším umělcem, kterého festival 16. 7. uvede, je špičkový tanečník Adrián Santana v představení „Simbiosis“ a dva měsíce plné flamenka uzavře 23. 7. Mónica Fernández s představením „Comadre“, které otevírá divákům cestu do nejhlubších koutů taneční i lidské duše.

On-line stream bude zveřejněn na stránkách festivalu www.flamencodesofa.com

na YouTube:

https://www.youtube.com/watch?v=vDZqYxaGRHo

a na facebookovém profilu:

https://www.facebook.com/FlamencoDeSofa/ vždy ve čtvrtek v 19 hodin a bude ke zhlédnutí do středy dalšího týdne. Finance vybrané za jednotlivé koncerty budou poslány do Španělska jednotlivým souborům a rozděleny mezi účinkující, kteří vystupují na nahrávkách.

On-line festival „Flamenco De Sofa“ pořádá festival „Den flamenka“.

Více informací najdete na: www.flamencodesofa.com.

Den flamenka“ již pět let přináší na pár dní do podzimní Prahy vášnivou i radostnou atmosféru španělské fiesty. Přidává se tak k celosvětovým oslavám „Mezinárodního Dne flamenka“, který byl ustanoven na 16. listopadu. Tehdy bylo flamenko, v roce 2010, zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Vždy v listopadu festival po čtyři dny představuje v Praze ty nejzářivější flamenkové hvězdy, které plní prestižní sály nejen doma ve Španělsku. Program přináší jak koncerty či taneční představení, tak workshopy, výstavy, bazar či pravou flamenkovou fiestu. Letošní VI. ročník by se měl uskutečnit od 19. do 22. listopadu 2020.

A kdo ještě vystoupí v rámci tohoto letního on-line festivalu?

Adrián Santana, který začal studovat tanec ve svých devíti letech u svého strýce, slavného tanečníka z Malagy, Pepita Vargase. A vystudoval zde Taneční Konzervatoř. Brzy se stal členem profesionálních souborů a sdílel podium s umělci velkých jmen, jako jsou: Pastora Galván, Nani Paños, Rafael Estévez, Javier Latorre nebo Lola Greco. Za svou kariéru posbíral mnoho významných cen. Adrián Santana je zván na prestižní flamenkové festivaly ve Španělsku i ve světě. Pravidelně spolupracuje s hvězdami flamenkové scény, jakými jsou například Granero a Antonio Canales. Kromě představení se také věnuje výuce flamenka. Má širokou základnu žáků po celém světě.

Mónica Fernández

Již v útlém věku obdržela tanečnice Mónica Fernández řadu prestižních ocenění, kromě jiných v roce 1994 cenu v soutěži „Las Minas de la Unión”. Tu, v takto mladém věku, obdrželo jen velmi málo tanečnic. Stala se členkou profesionálních souborů svých profesorů a dále tančila v pozici první tanečnice v souboru Rafaela Amarga. Konkrétně v představeních „Poeta en Nueva York” a „Tiempo muerto”. Hlavní role tančila i v souboru Antonia  Canalese v představeních „Narciso”, „Torero” o „Gitano”, která měla přes 900 repríz. Kromě taneční kariéry se začala rozvíjet i její kariéra choreografky. Založila vlastní soubor a začala se věnovat autorské tvorbě.

Zbývající rogram festival »Flamenco De Sofa«:

9. 7. Pol Vaquero: Antojo (možnost přispět do 15. 7.)

16. 7. Adrián Santana: Simbiosis (možnost přispět do 22. 7.)

23. 7. Mónica Fernández: Comadre (možnost přispět do 29. 7.)

Partneři festivalu:

Velvyslanectví Španělska v České republice

Fiesta flamenca

Hispánsko-česká obchodní komora

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Ani o prázdninách nestagnují zajímavé výzvy

A ty nejdůležitější zprostředkovává TANEČNÍ MAGAZÍN i svým čtenářkám a čtenářům. Přijměte proto nyní ty nadmíru aktuální od KREATIVNÍ EVROPY.

Vážení čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

dovolujeme si Vás informovat, že newsletter „KULTURA – INOVACE – TECHNOLOGIE“ vychází v nové úpravě. Zároveň jsme vytvořili stejnojmennou stránku na webu Kreativní Evropa, která by měla sloužit všem, kdo se zajímají o propojování kulturních a kreativních odvětví (KKO) s novými technologiemi, hledají financování či partnera pro svůj projekt, nebo se potřebují v této oblasti zorientovat. 

VÝZVY
Kreativní inkubátor H40 – Individuální inkubace

Tříměsíční program pro začínající společnosti a inovativní projekty z oblasti art & digital, který nabízí mentorskou podporu, ale i  špičkovou technologickou infrastrukturu Art & Digital Labu, cowork a inspirativní networking.
Uzávěrka přihlášek: 
21. 7. 2020

MediaMotorEurope 
Šestiměsíční program pro start-upy s inovativním řešením pro oblast mediálního průmyslu (mj. boj s dezinformacemi a fake news, lepší ochrana osobních údajů pomocí nových technologií, lepší přístupnost mediálních služeb pro handicapované osoby). Zájemci o více informací se mohou obrátit na Lenku Švejcarovou z Technologického centra AV ČR.

Uzávěrka přihlášek: 17. 7. 2020


Přejeme hezký den


Kancelář Kreativní Evropa

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Prometheus tanečně i hudebně

„Musica Florea“ a „Hartig Ensemble“ uvedou na Letní scéně HAMU jediný balet jedinečného skladatele Ludwiga van Beethovena

Oslavy 250. výročí narození slavného hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena nekončí. Dne 18. července 2020 se k nim připojí i orchestr „Musica Florea“ spolu s tanečním souborem „Hartig Ensemble“ s obnovenou premiérou jeho baletu „Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance“.

Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance, op. 43“ jsou prvním obsáhlejším jevištním dílem Ludwiga van Beethovena. Premiéra tohoto alegorického baletu se uskutečnila v roce 1801 ve Dvorním divadle ve Vídni. Jeho úspěch byl značný, jen během první sezóny se inscenace hrála téměř třicetkrát, což byl na svou dobu mimořádný počin.

Příběh baletu přibližuje osudy Prométhea a prvních lidí, které stvořil jako sochy z hlíny a pomocí ohně života, jenž ukradl Diovi, je oživil. Bytosti však neměly lidské city a jejich tvůrce je v prvním návalu zoufalství chtěl zničit, poté však dostal vnuknutí a odvedl je na Parnas. Zde se uskutečňuje jejich proměna v plnohodnotné lidi za pomoci síly umění a rituálu zasvěcení.

Obsah baletu je plný ideálů humanismu,“ doplňuje choreografka a režisérka inscenace profesorka Helena Kazárová, Ph.D. „Nevíme přesně, z jakého zdroje pochází námět, nejshodnější rysy je možno dohledat ve fragmentu básně J. W. Goetheho z roku 1773.“

Strukturou dílo sestává z předehry, na ni napojené introdukce („La Tempesta – Bouře“) a šestnácti hudebních čísel. Téma předehry se objevilo už v Beethovenově „První symfonii“, naopak téma z finále baletu (č. 16) bylo požito později v závěrečné větě své „Třetí symfonie Eroica“.

Choreografii v premiérové inscenaci vytvořil tanečník a choreograf Salvatore Viganò, Beethovenův vrstevník, který se za života řadil k nejobdivovanějším mužům Evropy. Pracoval s italským libretem, jeho podoba se však nedochovala. Pro novou inscenaci bylo proto potřeba pečlivou rešerší z dostupných pramenů a studií. Rekonstruovat jak jednotlivé scény, tak jejich obsah. Tomu se opět zevrubně věnovala profesorka Kazárová. „Z doby premiéry se dochoval pouze obsah jednotlivých čísel uvedených na divadelní ceduli. O tyto informace se opírá Viganův životopisec Carlo Ritorni a z jeho díla následně vychází Friedrich Rust v ,Neue Berliner Musikzeitung´ (45. Jahrgang, 1891). Jelikož se tento pramen zdá nejspolehlivější, odrazila jsem se od něj rovněž já,“ přibližuje režisérka a choreografka.

Beethovenův balet byl v podání „Musicy Florey“ a „Hartig Ensemble“ poprvé uveden již před čtyřmi lety, v letošní sezóně dochází k obnovené premiéře.

K obnovení tohoto Beethovenova baletu přispěla samozřejmě skutečnost, že slavíme 250. výročí autorova narození. Rovněž já osobně jsem se k dílu chtěl vrátit, neb se s ním na koncertních pódiích setkáváme velmi zřídka. Svůj smysl nicméně dostává teprve s jevištěm a baletní složkou. Až v té chvíli hudba dochází potřebného pochopení,“ dodává Marek Štryncl, dirigent a umělecký šéf orchestru.

Prométheovi lidé“ budou uvedeni na scéně přenosného barokního divadla „Florea Theatrum“ na letní scéně pražské HAMU v dekoracích Jiřího Bláhy a Václava Krajce, kostýmy vytvořil Roman Šolc. V titulních rolích se představí členové souboru Hartig Ensemble a hosté – Václav Janeček (Prométheus) a Radka a Adam Zvonařovi (První lidé).

Samotnému baletnímu představení bude od 20.00 předcházet dramaturgický úvod, jímž provede Helena Kazárová. Diváci se tak budou moci seznámit blíže jak s Beethovenovým baletem, tak  konkrétněji nahlédnout do problematiky práce na historicky poučené inscenaci.

Program:

18. července 2020 ve 21.00, barokní divadlo Florea Theatrum, Letní scéna HAMU, Praha 1

Ludwig van Beethoven:

Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance“

Režie a choreografie: Helena Kazárová

Dramaturgie, úprava libreta: Helena Kazárová

Hudební nastudování a dirigent: Marek Štryncl

Kostýmy: Roman Šolc

Scéna: Jiří Bláha a Václav Krajc

Tančí: Hartig Ensemble – Tance a balety tří století a hosté:

Václav Janeček (Prométheus), Radka a Adam Zvonařovi (Prométheovi lidé), Ladislav Beneš (Pan), Krištof Šimek (Apollón), Michaela Bartlová, Barbora Fišerová, Ida Fišerová, Anna Slaninová (Múzy), Veronika Brzková (Minerva, Bakchantka), Miroslav Stehlík (Mars, Bakchus).

Hraje: orchestr Musica Florea

Představení se uskutečňuje za podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, Městské části Praha 1 a dalších subjektů.

Práva ke scénickému provedení zajišťuje DILIA, z.s.

Foto: archiv

MgA. Zuzana Rafajová, Ph.D.

pro TANEČNÍ MAGAZÍN