Archiv autora: Michal

TANEC PRAHA u Vltavy v Přístavu 18600

Inspirativní i pro diváky z motorových lodí. █ Kam se poděla moderátorka? █ Mrtvé území ožilo. █ Vystupoval i Menšík! █

Sobota přesně v polovině letošního června TANEČNÍ MAGAZÍN nasměrovala do pražského Karlína. Konkrétně na jeho Rohanské nábřeží. Do jednoho ne tolik všemi Pražany, natož turisty, známého místa – do PŘÍSTAVU 18600. Již třicátý první ročník prestižního festivalu TANEC PRAHA zde totiž pokračoval nabitým odpolednem, podvečerem i večerní diskotékou.

Výsledek jedné z performancí…

Po několika návštěvách festivalových představení mimo Prahu, v minulých ročnících, jsme se programově zaměřili na tento, nepříliš známý, kout Prahy. TANEČNÍ MAGAZÍN zajímalo i sepětí vystupujících s přírodou a se zdejším, níže popsaným, prostředím.

Divačky ctí přístav, mají námořnická trička

Samotné karlínské pobřežní území je rozporuplné. Obzvláště jeho součást, nazývaná Přístav 18600. I v názvu. Nikdy tu žádné přístaviště nebylo. Jméno získal podle přívozu, který sem jezdí od Holešovické tržnice, se zastávkou na ostrohu ostrova Štvanice. Kontroverze je i mezi moderní zástavbou kolem Pobřežní ulice. Tu zvýrazňují ještě kulinářské podniky jako vinárna „Na břehu řeky Rhôny“, vyhlášené lahůdky „U Paukerta“ či vybraný „Pohostinec Karlín“. V Přístavu 18600 vás uvítají dřevěné a plechové stánky. Napít se zde můžete z plastových kelímků. Čepují zde „místní“ pivo zvané Křižík. Vyráběno je však v minipivovaru Muflon. V Praze 4, Kunraticích. Od moderní zástavby sem můžete projít „měsíční krajinou“ zdevastované půdy, drátů čouhajících ze země a napůl zabagrovaných skruží a armatur. Za tím je však moderní cyklostezka. A pod ní již Přístav 18600. Zkrátka, jak z mého popisu snad patrné, ideální místo pro performanci.

Divadlo RUDERÁL shání nové vystupující soubory, jak se můžete dočíst v TANEČNÍM MAGAZÍNU jinde. My jsme si jeho prostory prohlédli v rámci festivalu TANEC PRAHA

Druhá červnová sobota byla po celém území Čech a Moravy plná dešťových srážek. Bylo však téměř nesnesitelné dusno. Ani to však neodradilo na tři desítky účinkujících, ani jejich technické štáby. A také nikoli diváky…

Poněkud tarzanovská scénka

I když… Zeptal jsem se pořadatelky, kde se v rozlehlém areálu nachází místo další performance. Řekla mi: „Támhle, jak se přemísťuje ten dav diváků.“ Neviděl jsem jej. Až pak mi došlo, že má jít o ten maličký hlouček návštěvníků…

Kde hledat příčinu?

V samotném areálu „přístaviště“ bylo lidmi nabito. Hned několik soukromých párty s grilovačkou. Projíždějící cykloturisté i dost pěších odvážlivců, kteří úspěšně překonali výše popsanou „měsíční krajinu“. Zdejší program TANCE PRAHA byl však až moc volný. Postrádal místní značení. Šipky a popisky. Musím pochválit tradiční výpravný program celého festivalu. Na křídovém papíru. Za odpovídající cenu 250,- Kč. Kdo si jej tady koupí k pivu a mastnému buřtu či taktéž „špinící“ vegetariánské mozzarelle? Nechtělo to pouze naxeroxovat skládačku s aktuálními informacemi? Ale klíčový problém byl v absenci práce moderátorky. Hlavní jeviště zelo prázdnotou. Myslel jsem, že uvedená Daniela Voráčková bude v terénu seznamovat diváky s účinkujícími. Nebylo tomu tak. Chudáci interpreti. Myslím si, že to zavánělo trochu neúctou k jejich připraveným vystoupením! Všichni tu tak byli, jaksi jako za minulého režimu, anonymně. Proto bych prosil propříště – nechejte pracovat moderátorku! Anebo alespoň podrobně natiskněte místní informace.

Jednotlivá vystoupení byla originální, zajímavá a svým způsobem inspirativní. Místy zaujala i zdálky diváky z projíždějících turistických motorových lodí. Ne vše a všem vždy vyšlo…

Že by vyhlíželi absentující moderátorku?

Myslím, že základní myšlenka spojení vystupujících s přírodou se osvědčila. A ty drobné nedostatky? Alespoň je co zlepšovat pro 32. ročník festivalu TANEC PRAHA. Aby neusnul na vavřínech.

TANEC PRAHA v Přístavě 18600

aneb VEN ku.TANCI / Vhodné pro rodiny

ÚČINKUJÍCÍ:

MODERÁTORKA:

Daniela Voráčková

VYSTUPUJÍCÍ:

Míša Suša & Renata Raková – „O sluneční víle“

Jan Bárta – Pohybové hry pro všechny věkové kategorie

Markéta Jandová

Viktor Černický – variace tématu „PLI“

Cécile da Costa – nedokončené „Roselyne“

Sabina Bočková, Johana Pocková – nedokončené práce „Jáma lvová“

Marek Menšík – fragmenty „SOMA”

Studenti Duncan Center – „Beduíni“

DJ Jarda Petřík

Místní beduíni v podání studentů Duncan centra

Text a foto: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Bude »PANTHERA« hitem nové sezóny?

Nové hudebně taneční vystoupení 420people inspirovala slavná kniha Sapiens

Tvůrci nejnovějšího představení „PANTHERA“ nezávislého tanečního souboru 420PEOPLE se inspirovali bestsellerem Sapiens, který pojednává o úchvatném a zároveň děsivém příběhu lidstva. Plná emocí, a především otázek je také „PANTHERA“, která má premiéru 10. a 11. 9. 2019 v pražské La Fabrice. Těšit se můžete na skvělé taneční výkony a hudbu Jana Šikla složenou tanečníkům takříkajíc „pod nohy“. Za nápaditou choreografií stojí Václav Kuneš, zakladatel souboru, známý také z populární TV soutěže StarDance.

„Proč jsme ze všech různých druhů lidí zůstali nakonec my, kteří o sobě rádi říkáme, že jsme pány tvorstva, i když si doslova pod rukama ničíme vše, co nám naši předchůdci zanechali?“ To je hlavní myšlenka nejnovějšího představení PANTHERA, jehož premiéru netrpělivě očekávají všichni příznivci umění nezávislého tanečního souboru 420PEOPLE.

„Po představení The Watcher jsem si říkal, že téma lidského těla a jeho schopností mě stále zajímá. Shodou okolností jsem se dostal ke knížce Sapiens – stručné dějiny lidstva od izraelského historika Y. N. Harariho, kde mě zaujala teorie o tom, že by vedle nás žilo třeba ještě dalších 5 druhů ,lidí´. Vždyť my ,sapiens´ kolikrát nejsme schopni tolerovat ani rozdílné barvy pleti či vyznání,“ přibližuje okolnosti vzniku a hlavní téma nového emotivního představení PANTHERA choreograf Václav Kuneš, umělecký šéf souboru 420PEOPLE.

Hudba „pod nohy“ a překvapivé rekvizity

„Po minulé sezoně, kdy každé naše představení bylo s živou hudbou, bude ,PANTHERA´ jinak. Autorem hudby je Jan Šikl, se kterým jsem již několikrát spolupracoval jak u nás, tak i na představeních v Japonsku či Holandsku. Jeho hudba mi často připomíná filmovou hudbu, a to se mi právě k celkovému vyznění představení ,PANTHERA´ velmi hodí. Zároveň mít hudbu složenou takříkajíc ,pod nohy´ – je prostě skvělé,“ říká Václav Kuneš a dodává, že posledních pár premiér si také neumí představit bez kostýmů a stylingu Olo Křížové.

„Velmi jsme si sedli i po lidské stránce a pro mě je důležité vědět, že se kostýmy budou dotvářet až do posledních okamžiků tak, aby co nejlépe vystihovaly i ty nejposlednější změny před premiérou,“ dodává Kuneš.

Scénografie se u představení „PANTHERA“ ujal Hynek Dřízhal, který podle Václava Kuneše dokáže vždy jeho téma posunout ještě někam jinam, a dá tak aktérům příležitost pohrát si i se scénou, což prý vůbec nebývá zvykem. „A je rád, a já také, když té scéně umíme vdechnout život,“ popisuje dobře fungující spolupráci choreograf.

A na otázku, zda se při představení „PANTHERA“ uplatní i nějaké zajímavé rekvizity, Václav Kuneš odpovídá: „O rekvizitách zatím nebudu mluvit, budou mít důležité místo a nechte se překvapit.“

»PANTHERA«

Umělecké obsazení:

Choreografie: Václav Kuneš

Hudba: Jan Šikl

Kostýmy: Olo Křížová

Light design: Michal Kříž

Scénografie: Hynek Dřízhal

Obsazení: Francesca Amante, Fanny Barroquère, Veronika Tököly, Viktor Konvalinka, Filip Staněk

PREMIÉRA: 10. 9. a 11. 9. 2019

La Fabrica

Václav Kuneš

Kdo je 420PEOPLE?

420PEOPLE, soubor současného tance, do jehož názvu si tvůrci vepsali českou telefonní předvolbu, založili Václav Kuneš a Nataša Novotná na přelomu roku 2007/2008 po návratu z působení v jednom z nejprestižnějších světových souborů tanečního divadla – Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána. Společná vize vybudovat v Praze svůj vlastní soubor současného tance dala vzniknout značce 420PEOPLE, která v současné době působí na české i mezinárodní scéně již 11 let. Soubor 420PEOPLE je spojením výjimečné interpretační úrovně, profesionality, promyšlené hravosti a odvahy, se kterou přivádějí na jeviště svých představení slovník současného tance, improvizaci jako součást tvorby a netradiční dialog s divákem formou diskuzí a dalších aktivit.

Foto: Pavel Ovsík (2), Jakub Sobotka a archiv (titulní)

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pražské Quadriennale 2019 finišuje do cíle!

Poslední víkend. █ Nenechte si ujít audiovizuální projekt 36Q° v Malé sportovní hale na Výstavišti! █ Experiment s měnícími se hranicemi. █

Největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie na světě, která se v české metropoli koná jen jednou za čtyři roky, má před sebou poslední víkend. Nenechte si ujít jeden z nejvýraznějších projektů, který přetvořil celou Malou sportovní halu na Výstavišti v prostředí, kde umění potkává nejnovější technologie – od hudby přes světelný design až po virtuální realitu či senzorické zážitky. Jako hlavní část projektu „36Q˚“ vznikla v celém prostoru haly interaktivní instalace „Blue Hour“. Ve spolupráci s mnoha dalšími osobnostmi z nejrůznějších oborů ji připravil audiovizuální umělec Romain Tardy. V uměleckém týmu byla například výtvarnice Tereza Stehlíková či světelná designérka Pavla Beranová. Akreditace i kompletní program Pražského Quadriennale jsou k dispozici na www.pq.cz, jednodenní vstupenky jsou k dostání v síti GoOut.

Projekt „36Q˚“ („tři sta šedesátka“) představuje scénografii jako prostředí, kde technologie a umění splývají, aby vytvořily jedinečný zážitek. Kurátoři Markéta Fantová a Jan K. Rolník proměnili celou Malou sportovní halu v interaktivní smyslové prostředí, kde dostávají prostor obory jako světelný design, video projekce, zvukový design a kompozice nebo virtuální realita, taktilní design a kreativní kódování. Projekt je založený na intenzivní týmové spolupráci a propojuje zkušené umělce se začínajícími designéry za účelem kolektivní tvorby. Kurátorský a umělecký tým se zaměřil na experimentování s měnícími se hranicemi mezi „nehmotným“ či „virtuálním“ a „skutečným“ světem. Centrem „36Q°“ je imerzivní instalace „Blue Hour“ vznikající pod vedením audiovizuálního umělce Romaina Tardyho. Toho si mohou návštěvníci pamatovat například z loňského Signal festivalu, kde svou instalací oživil kostel Cyrila a Metoděje v Karlíně.

„Blue Hour (modrá hodina) je označení pro denní dobu těsně před setměním, kdy se šeří a vše okolo dostává nejčastěji právě modrou barvu. Přeneseně by měl název také odkazovat k nejasné hranici mezi dvěma jevy nebo světy: mezi dnem a nocí, virtuálním a reálným, fyzickým a digitálním. V širším slova smyslu by tento „tranzitní stav“, měl vypovídat o dnešní době, která se nachází na rozhraní předdigitální a podigitální éry a na počátku internetové provázanosti,“ vysvětluje umělecký lídr projektu Romain Tardy.

Na instalaci „Blue Hour“ se podílel tvůrčí tým složený z šesti pracovních skupin. Jejich vedoucími byli: Pavla Beranová (světelný design), Robert Kaplowitz (zvukový design), Tereza Stehlíková (senzorická prostředí), Shannon Harvey (systémová integrace), John Richards (experimentální zvuk) a Paul Cegys s Jorisem Weijdomem (virtuální realita).

Projekt „36Q˚“ vznikl díky materiální podpoře firmy Robe a dalších technologických a vývojářských partnerů, kterým se daří posouvat hranice oboru.

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru probíhá až do 16. června na pražském Výstavišti, ostrově Štvanice, v prostorách DAMU a na mnoha dalších místech. Návštěvníkům nabízí expozice ze 79 zemí, více než 800 umělců z celého světa a přes 600 performancí, workshopů a přednášek. Více na www.pq.cz.

Foto: Tomáš Brabec

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Nejkrásnější věk« bude koncem června na AVU!

Diplomanti pražské AVU se představí na výstavě „Nejkrásnější věk“ (21. – 30. 6. 2019)

Sedmapadesát malířů, sochařů, kreslířů, grafiků, novomediálních a intermediálních umělců, architektů a restaurátorů představí své absolventské práce od 21. do 30. června 2019 v hlavní budově AVU a v Moderní galerii AVU.

Diplomantská výstava Nejkrásnější věk se nejen zaměří na výsledky šestiletého studia studentů Akademie výtvarných umění v Praze, ale nabídne také plány studentů do budoucna. V roce, kdy si AVU připomíná 220. výročí svého založení, se studenti i samotní pedagogové pokusí nahlédnout, jak by jejich životy i samotná AVU mohla vypadat za 5 let.

Vernisáž výstavy proběhne 20. června od 17 hodin, následovat bude afterparty ve Fuchs2. Výstavu doplní také několik komentovaných prohlídek, sousedská slavnost, performance a promítání filmu Nejkrásnější věk Jaroslava Papouška. Vstup je po celou dobu konání zdarma. Více na www.diplomanti.cz.

Výstava letošních diplomantů AVU získala svůj název Nejkrásnější věk (The Most Beautiful Age) podle stejnojmenného filmu Jaroslava Papouška z roku 1968, který se odehrává mezi tehdejšími studenty, profesory a modely sochařského ateliéru na AVU.

Malba Michaely Glozové je bez názvu

„V rámci konceptu výstavy jsme požádali všechny diplomanty, vedoucí pedagogy i rektora, aby se zamysleli nad svou budoucností v horizontu pěti let,“ vysvětlují kurátoři John Hill a Tomáš Džadoň. Výstavu diplomantů vnímají jako okamžik proměny studentů v profesionály a poslední příležitost studentů spoluvytvářet tradici školy.

Po vernisáži výstavy 20. června v 17 hodin proběhne afterparty ve Fuchs2, kde zahrají Elastic, Bilej Kluk, Irako Seigen, TRAUMA, HYΛEN.

Doprovodný program letošní diplomantské výstavy nabídne například odpolední sousedskou slavnost, která proběhne 22. června od 14 do 17 hodin. Kromě tvůrčí dílny pro děti zahrnuje také komentovanou prohlídku s kurátory. V podvečer ve spolupráci s Klubem AVU proběhne projekce filmu Jaroslava Papouška Nejkrásnější věk ve venkovním letním kině. Další komentovaná prohlídka s kurátory a diplomanty je na programu 25. června od 16.30. Poté od 18 hodin proběhne performativní událost Nejkrásnější věc, kterou připravila Kočovná společnost Davida Fesla a Slávy Sobotovičové. Komentovaná prohlídka pro adepty o studium na AVU proběhne 27. června od 14 hodin, následuje prohlídka pro rodiče a veřejnost od 15.30. Poslední doprovodnou událostí bude Klimatická věštírna Kateřiny Holé a Petry Jelínkové, která se uskuteční 28. června od 15 do 20 hodin.

Skulptura Basketbalista je od Marie Videmanové

Vstup na všechny akce je zdarma. Diplomanti se letos v rámci výstavy zaměří na představy o vlastním uměleckém i osobním směřování poté, co opustí školu: Jak bude vypadat jejich život za 5 let? Jak se posune výuka v různých ateliérech? Jak bude za 5 let vypadat celá AVU? Katalog výstavy je proto koncipován jako soubor osobitých vizí absolventů školy, rektora i vedoucích jednotlivých ateliérů.

„Za pět let už nikdo nebude vědět, který ateliér byl náš, protože se ateliéry budou jmenovat podle vůní. Mezi ateliéry, které budou pořádně smrdět, bude věřím patřit i Lesní vůně, tedy dnešní Grafika 2. Bude smrdět, protože nedělá čisté umění, ale pracuje s tím, co vypadá jako odpad, co ztratilo jméno, co kvasí a co špiní. Má zvláštní cit na to, jak se jedna věc protiskává do druhé, čili jak obrazy pokračují skrz různé věci,“ říká výtvarník i známý hudebník Vladimír Kokolia, vedoucí Ateliéru grafiky II.

Tuto netradiční kreaci na dvou židlích vytvořila Nikola Ema Ryšavá

„Sedíme se studentkami na zahradě školy v kruhu u ohně, vyprávíme si příběhy, v pozadí v bazénu skáčou delfíni. Střídáme se s delfíny ve vyprávění, vtipkujeme spolu. Komunikujeme s pomocí piezo mikrofonů, umístěných na dně bazénu, displeje s překladačem a sluchátek. Delfíni sdílí opravdu staré legendy o vzniku světa,“ popisují Kateřina Olivová a Darina Alster z Ateliéru nových médií II.

„Oborové a mediální dělení přístupů ve výuce ustupuje do pozadí. Ateliérová výuka není členěna podle médií, definuje se skrze jevy, které zkoumá, vyučuje a reprezentuje. Na AVU je Ateliér dívání, Ateliér manipulace, Ateliér povrchnosti, Ateliér soucitu, Ateliér angažovanosti, Ateliér lenosti, Ateliér arogance, Ateliér hmatu, Ateliér napodobování, Ateliér slova, Ateliér nahoty, Ateliér věcnosti, Ateliér populismu a další. Před hlavní budovou je malé náměstí a neparkují tam auta. Web AVU změnou jasu a tónu ukazuje sílu slunečního svitu nad AVU a produkci kyslíku ve Stromovce,“ popisuje budoucnost Akademie rektor Tomáš Vaněk. Podle Tomáše Džadoně a Johna Hilla, kurátorů letošní diplomantské výstavy, je jejich cílem, aby za 5 let nebyl při podobné výstavě potřeba žádný kurátor.

NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚK

/ THE MOST BEAUTIFUL AGE

Diplomanti AVU 2019 AVU Graduates 21. – 30. 6. 2019

Vernisáž: 20. 6. Od 17.00

Afterparty od 22.00 ve Fuchs 2 DJs Elastic, Bilej Kluk, Irako Seigen, TRAUMA, HYΛEN

Vystavující: Markéta ADAMCOVÁ, Markéta BÁBKOVÁ, Ondřej BLAHA, Tereza BRUSSMANNOVÁ, Kryštof BRŮHA, Marta CELAROVÁ, Jozef ČIŽMÁR, Ondřej DOSKOČIL, Dominik FIALA, Veronika FRANKOVÁ, Michaela GLOZOVÁ, Eva HÉROVÁ, Kateřina HOLÁ, Martin HOLBA, Dominika HORNEROVÁ, Adéla CHMELOVÁ, Marie JAROŠINCOVÁ, Aneta JUKLÍČKOVÁ, Iva JURČEKOVÁ, Tomáš KAJÁNEK, Tomáš KING, Ester KNAPOVÁ, Markéta KOLÁŘOVÁ, Philipp KOLYCHEV, Rudi KOVAL, Michaela KOVALČÍKOVÁ, Alena KOŽENÁ, Filip KŮRKA, Martin MALÝ, Štěpán MOLÍN, Michal NAGYPÁL, Kateřina NOVOTNÁ, Kateřina ONDRUŠKOVÁ, Martin PETŘÍK, Xénia POLDAUFOVÁ, Martina SALOŇOVÁ, Adriana SARNOVÁ, Petra SKOŘEPOVÁ, Gabriela SLANINKOVÁ, Antonín SONDEJ, Anna SVOBODOVÁ, Šimon SÝKORA, Iveta SCHOVANCOVÁ, Marie ŠPAČKOVÁ, Petr ŠŤASTNÝ, Nikola Emma RYŠAVÁ, Barbora VALÁŠKOVÁ, David VAŇKÁT, Erika VELICKÁ, Vojtěch VERNER, Marie VIDEMANOVÁ, Anna VITOUŠOVÁ, Vendula VÍTOVÁ, Tomáš VOVES, Alžběta WIDHOLMOVÁ, Linda WRONG, Linda ZMATLÍKOVÁ

Dílo Rytíři s hořící hlavou vytvořil kombinovanou technikou i kresbou Jozef Čižmár

Kurátoři: John Hill a Tomáš Džadoň

Místo: Hlavní budova AVU, U Akademie 4, P7 Moderní galerie AVU, U Starého výstaviště 188, P7

Otevřeno: denně mezi 14 – 20 h, vstup volný.

Podrobnosti na: www.diplomanti.cz, #nejkrasnejsivek, #diplomanti, @avu_prague

Foto:

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cirk La Putyka hledá možná právě vás!

Chcete se stát hercem v prestižním souboru? Stačí pro ponejprv málo . Přihlásit se do 10. 7. na níže uvedené e-mailové adrese!

Cirk La Putyka hledá herce/herečky, tanečníky/tanečnice a akrobaty, cirkusové umělce, sportovce, gymnasty, parkouristy, vyznavače extrémních sportů a další.

• HEREČKY/HERCE s pohybovým nadáním a chutí překračovat hranice mezi žánry.

• TANEČNICE/TANEČNÍKY, které zajímá multižánrovost, témata připravovaných projektů a spolupráce se zajímavými choreografy.

• AKROBATY, CIRKUSOVÉ UMĚLCE, SPORTOVCE, GYMNASTY, PARKOURISTY, VYZNAVAČE EXTRÉMNÍCH SPORTŮ a další.

Chcete být v souboru Rosti Nováka?

KONKURZ

1. ČÁST KONKURZU

Do 10. 7. 2019 vyplňte tento formulář.

2. ČÁST KONKURZU (PRAKTICKÁ)

15. až 17. 9. 2019, vždy od 9 do 22 hodin, Jatka78, Praha 7

Více informací najdete zde.

KONTAKT (v případě dalších dotazů): E-mail:

 info@laputyka.cz

TANEČNÍ MAGAZÍN

Zakotvíte v přístavu?

Máte vynikající možnost. A to přímo v pražském Karlíně. U Rohanského ostrova. V přístavu konkrétním, který se jmenuje PŘÍSTAV 18600. V DIVADLE RUDERÁL. Nejen na léto.

Divadlo Ruderál v Přístavu 18600 oživuje bývalý brownfield Rohanského ostrova kulturou a hledá divadelníky, kteří do toho půjdou s nimi!

O PŘÍSTAVU 18600: Přístav 18600 je letní prostor pro kulturu a aktivní trávení volného času, který vznikl z iniciativy několika přátel na místě bývalého brownfieldu. Nachází se přímo na břehu Vltavy na Rohanském ostrově. V kulturním programu dominují angažovaná a nekonvenční díla pro náročnějšího diváka – ať už jde o výtvarné instalace, divadelní program či debaty a koncerty.

KOHO HLEDÁME?: Projekt se zaměřuje zejména na mladé divadelníky, studenty uměleckých škol, ale také nadšené divadelní amatéry a jejich komunitu. Do  programu chce dramaturgie zařadit představení pro různé cílové skupiny – děti i seniory, místní i cizince, či pro znevýhodněné skupiny obyvatel. V divadle Ruderál přivítá i experimentální a alternativní tvůrce, ale i zavedené divadelníky. Mimo jiných se zde již představili: A studio Rubín, Squadra Sua, soubor Zapětdvanáct, Vosto5, Teatr Novogo Fronta, V.O.S.A., Circus.lab, Cirkus Tety, Divadlo Líšeň, Divadlo Koňa a Motora, festival Next Wave, festival Malá Inventura a další.

DIVADLO RUDERÁL: Divadlo Ruderál vzniklo v roce 2018 jako letní open air scéna v Přístavu 18600 podle návrhu mladých architektů ze studia 22:22. Ruderální flóra je ekologické označení pro rostliny osídlující lidskou činností narušená a zpustlá místa, jakými jsou smetiště, výsypky, odvaly z těžby nerostů či železniční náspy a další nečistoty. Divadlo Ruderál prostě takříkajíc oživuje bývalý brownfield Rohanského ostrova kulturou a současně hledá divadelníky, kteří do toho půjdou s nimi!

CO NABÍZÍME: Soubory mohou v divadle Ruderál svá představení zkoušet a posléze odehrát pro veřejnost. Hracím dnem je každá středa. Lehce ukrytá poloha divadla Ruderál mu dává výhodu klidného intimního prostředí, které není rušeno provozem přilehlé kavárny. V případě site-specific projektů lze využít i další lokace v Přístavu 18600. Přístav 18600 nabízí souborům prostor a základní technické vybavení zcela zdarma. Honoráře ani krytí dalších nákladů neposkytujeme. Soubor si může vybírat pouze dobrovolné vstupné.

TECHNICKÉ PARAMETRY A PRAKTICKÉ INFORMACE: Hlediště s kapacitou cca 150 diváků se nachází na úpatí kopečku s pozvolnou elevací z železničních pražců. Pódium má rozměr 8 x 4 metry a jeho horizont tvoří výhled na Vltavu a Holešovice. Součástí je také jednoduchá konstrukce pro zavěšení venkovních divadelních technologií.

KONTAKT: V případě zájmu o spolupráci nám prosím pošlete návrh svého divadelního projektu na E-mail: jindrich@18600.cz.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Úplně poslední muzikál DAVIDA BOWIEHO v Praze!

Již na podzim. Na scéně divadla Komedie!

Asi nejvýznamnější poslední dílo jedné z nejvlivnějších světových hudebních osobností Davida Bowieho, muzikál „Lazarus“, se konečně představí i českému publiku. Jeho premiéry jsou naplánované na 11. a 12. října 2019 v divadle Komedie.

Česká verze nastudování vzniká v režii Mariána Amslera. V alternaci se v hlavní roli představí herec Igor Orozovič a spíše zpěvák Ondřej Ruml.

Premiérově se muzikál „Lazarus“ představil na konci roku 2015 v New Yorku. Konkrétně v Theatre Workshop. Stal se jedním z posledních děl, které dokončil Bowie před svou smrtí. Zemřel totiž 10. ledna 2016.

Poté následovalo úspěšné uvedení v King’s Cross Theatre v Londýně. Hlavní roli u obou inscenací ztvárnil herec Michael C. Hall.Ano, ten, který se proslavil mimo jiné rolí v televizním seriálu Dexter. Další uvedení „Lazaruse” následovala například ve Vídni, v Düsseldorfu, Hamburku, Norimberku, Amsterdamu či v Oslu. Od konce května 2019 je na repertoáru Arts Centre – Playhouse v Melbourne a od října se na komorní muzikál „Lazarus“ může konečně těšit i Praha.

Jaká je hlavní osa muzikálu? Jde o melancholický, melodramatický příběh o samotě, sebedestrukci a potřebě lásky. Navazuje na více než čtyřicet let starý film „Muž, který spadl na Zemi“, ve kterém ztvárnil Bowie roli mimozemšťana Newtona. Téma cizince mezi lidmi zůstává, přidávají se však motivy vyhoření, závislosti a především velké potřeby návratu do čistého života, světa a duše. Kromě Newtona tak poznáváme sebevědomou Elly, které setkání s tajemným excentrikem změní život, jejího nudného manžela Zacha, černého anděla Valentina, dávného hrdinova přítele Michaela nebo „ideální pár“ Bena a Maemi. A pak je tu ještě Dívka – naděje, s níž je možné letět ke hvězdám.

Sám David Bowie napsal muzikál „Lazarus“ takříkajíc týmově. Je totiž autorem společně s irským dramatikem Endou Walshem. Kromě Bowieho starších hitů v něm zaznívají i písně z alba Blackstar, vydaného krátce před zpěvákovou smrtí.

Muzikál, který již sklízí úspěch na evropských scénách, uvedou Městská divadla pražská. A to na scéně divadla Komedie v české premiéře 11. a 12. října 2019.

Vstupenky můžete zakoupit již nyní v pokladnách Městských divadel pražských nebo on-line ZDE.

Ondřej Ruml se již těší na svou novou muzikálovou roli

HLAVNÍ OBSAZENÍ A TÝM MUZIKÁLU „LAZARUS“

Thomas Jerome Newton: Igor Orozovič / Ondřej Ruml
Elly, jeho asistentka: Nina Horáková
Dívka: Erika Stárková
Valentine: Pavol Smolárik
Ben/Michael: Michael Vykus
Maemi: Huyen Vi Tranová
Zach: Michal Bednář

TVŮRČÍ TÝM:

Režie: Marián Amsler
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna: Juraj Kuchárek
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Původní instrumentace a aranžmá: Henry Hey
Hudební nastudování: Jan Aleš
Pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková
Překlad libreta: Michal Zahálka

Foto: archiv MDP

TANEČNÍ MAGAZÍN