7. ročník festivalu Kutná Hora

Letošní program festivalu

Sedmý ročník mezinárodního Divadelního festivalu Kutná Hora proběhne od 9. do 11. září 2021. Jako každý rok nabídne přehlídku vybraných nezávislých divadelních souborů a performerů z České republiky a v letošním roce představí zahraniční umělce z Polska, Běloruska či Ukrajiny. Většina festivalového programu proběhne v prostoru Pivovaru Sedlec, ale program pro děti bude už tradičně umístěn do centra Kutné Hory, na Palackého náměstí.

Z domácích souborů a performerů se letos představí například Ufftenživot, 8lidí, performerka Michaela Dašková a samozřejmě Divadlo X10 s nejnovější inscenací režisérky Barbary Herz Mezní stav. Festival zahájí 9. 9. v 19:30 premiéra inscenace Bakchanti, která je připravovaná přímo pro festival režisérem nastupující generace Štěpánem Gajdošem ve spolupráci s dramaturgem Divadla X10 Ondřejem Novotným. Inscenace se dotýká otázek národní identity a zabývá se tím, jak moc je tato identita spojená či dokonce ovlivněná pivem a vysedáváním v české hospodě. Inscenace vzniká přímo pro prostory areálu bývalého Pivovaru Sedlec a tvůrci se zamýšlejí nad tím, zda je pivo doopravdy středobodem (českého) vesmíru.

Ze zahraničních souborů přijede například polské divadlo Teatr Kana s inscenací Hustota zalidnění, která je adaptací románu Světlany Alexijevičové Modlitba za Černobyl. Svoji světovou premiéru bude mít na festivalu autorská performance běloruského umělce a aktivisty Igora Shugaleeva s názvem 37509082334 / The body you are calling is currently not available. Název projektu odkazuje k telefonnímu číslu a automatické odpovědi „volané číslo je dočasně nedostupné“, která získala po událostech v srpnu 2020 děsivý rozměr.

Za zmínku určitě stojí i nejnovější projekt ukrajinské režisérky Rozy Sarkisyan s názvem H-Effects, který bude na festivalu promítán opakovaně. Jde o post-dokumentární performance vycházející ze zážitků účinkujících herců a inspirovanou motivy ze Shakespearova Hamleta a HamletMachine Heinera Müllera. Představení kombinuje profesionální herce s neherci a účinkující jsou zároveň spoluautory scénáře, který se z velké části zakládá na jejich vlastních příbězích. Jednu z rolí obsadila velice známá ukrajinská divadelní a filmová herečka Oksana Cherkashyna.

Dramaturgie festivalu je postavena na inscenacích a autorských projektech věnujících se aktuálním sociálním, politickým a ekologickým otázkám. Na jedné straně jsou to ta samotná témata a na straně druhé je to působení těchto témat na individuální lidskou bytost,“ říká Ewa Zembok, kurátorka festivalu. A dodává: „Skrze vybrané projekty a inscenace festival odráží to, jak člověk čelí politickým a ekologickým katastrofám, kde jsou hranice lidského přežívání a zda je vůbec možné lidskou existenci zachránit nebo obnovit svět.

Letošní ročník také nabídne prostor k prezentaci začínajícím divadelníkům – studentům a čerstvým absolventům Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Představí se Běloruska žijící v Praze Maria Komarová se skupinou PYL a představením ČBRŠK, Matěj Šumbera s Luminoforem, Musaši Entertainment Company s Entomologious a hudební improvizační těleso složené ze studentů KALD DAMU Safari Jazz Orchestra.

Festival kromě nezávislých českých a zahraničních divadelních projektů nabídne návštěvníkům i divadelní program pro děti, workshopy a debaty či večerní koncerty známých kapel. Na festivalu zahraje například Načeva a Zdivočelí koně či Mutanti hledaj východisko.

DFKH 2021 – PROGRAM

Čtvrtek 9. 9. 2021

16:00 Divadlo b: Pohádka lesní / Palackého náměstí

19:30 Gajdoš, Novotný a kol.: Bakchanti (premiéra)

21:00 Načeva a Zdivočelí koně – koncert

Pátek 10. 9. 2021

12:00 – 14:00 Diskuse: Nezávislé festivaly v ČR a Střední a Východní Evropě a jejich význam pro kulturu v městech a regionech (moderuje Veronika Štefanová, ČRo) / Dačického dům

16:00 Toy machine: Eliška a jiné královny / Palackého náměstí

17:00 Michaela Dašková: This is not about me!

18:00 Matěj Šumbera: Luminofor

18:45 Matěj Šumbera: Luminofor

18:45 Musaši Entertainment Company: Entomologious

19:30 Teatr Kana: Hustota zalidnění (PL)

21:15 375 0908 2334 / The body you are calling is currently not available (BY)

23:00 Safari Jazz Orchestra

Sobota 11. 9. 2021

12:00 – 13:30 Diskuse: Nezávislé divadlo v kontextu politických změn v Bělorusku a na Ukrajině (moderuje Veronika Štefanová, ČRo)
13:45 – 14:45 Y: parents – komentovaná prohlídka prostoru vytvořeného během workshopů s rodiči a jejich dětmi před festivalem

15:00 – 15:45 Thomas Eder Fabian: Prezentace výsledků výzkumu věnovanému evropskému nezávislému divadlu

15:00 Musaši Entertainment Company: Entomologious

16:00 Loutky bez hranic: Bojím se v lese / Palackého náměstí

16:00 PYL: ČBRŠK (BY/CZ)

17:30 8lidí: La Moneda

19:15 Divadlo X10: Mezní stav

21:30 Ufftenživot: What’s happening

23:00 Mutanti hledaj východisko – koncert

DOPROVODNÝ PROGRAM:

Y: Parents zóna

Multifunkční prostor – odpočinková zóna, která vznikne na základě workshopů vedených Marikou Smrekovou a které hledají prototyp funkčního modelu společného komunitního prostoru, prototyp „parentsfriendly” zóny.

H-effets (UA)

Ukrajinský projekt prezentovaný z důvodu pandemie ve formě videa, je výjimečnou inscenací, která propojuje profesionální herce s válečnými veterány.

Tribuna X10

Prezentace online projektu Divadla X10 formou videoinstalace. Tribuna X10 je unikátním projektem založeným na projevech význačných osobností české politiky a kultury, které ovlivnily svými veřejnými proslovy chápání skutečnosti v krizových okamžicích české novodobé historie.

Program probíhá v Pivovaru Sedlec (Zámecká 136), pokud není uvedeno jinak. Změna programu vyhrazena. Kompletní program bude na webu Divadla X10 v polovině července. Akreditace bude spuštěna současně s programem. Vstupenky na jednotlivá představení či koncerty bude možné zakoupit i na místě.

Pozvaní zahraniční experti:

Tania Arcimovich (Bělorusko), kurátorka, akademička, doktorandka v Mezinárodním centru kulturních studií (obor Aplikovaná teatrologie, Univerzita Justa Liebiga v Německu).

Stefan Prohorov (Bulharsko), předseda Asociace nezávislých divadel ACT, spoluzakladatel Force Majeure studio.

Zoltán Imely (Maďarsko), jeden z prezidentů Asociace nezávislých scénických umění.

Eva Yakubovska (Ukrajina), divadelní režisérka, producentka, manažerka

Thomas Fabian Eder (Německo), umělecký manažer a výzkumník.

Palina Dabravolskaya (Bělorusko), režisérka, performerka, hudebnice
Dariusz Mikuła (Polsko), herec, ředitel divadla a výzkumného střediska Teatr Kana, šéf festivalu Spoiwa kultury.

Marika Smreková (Slovensko) režisérka, performerka, aktivistka, zakladatelka a kurátorka komunitního festivalu UM UM ve Staré Lubovni.

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Výborný nápad

Premiéra „This is not a love song“

Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

Bára Zmeková

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

 

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Vietnamky, sport, striptýz i filozofie (o receptech nemluvě)

Premiéra „Osobní Fudži“ v A studiu Rubín

Dramata se sportovní tematikou, anebo se dotýkající sportu, jsou stále častěji v kursu. Stačí připomenout „Kouli“ o Heleně Fibingerové anebo Kolečkovo tenisové „Federer –Nadal“. Sportu se dotýkala i brněnská kontroverzní divadelní inscenace „Zaslíbení: balada o vztahu J. Štaidla a H. Maškové“. A nesmíme opomenout ani populární fotbalově úplatkové dialogy Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka „Ivánku, kamaráde…“. A nyní je premiérově v obdobném sportovním duchu, na divadelních prknech pražského malostranského Rubínu,  uváděno „Osobní Fudži“ dramatičky Lucie Ferenzové v režii Jiřího Ondry.

Toto nové dílo se sportu nevěnuje prvoplánově. Avšak je jím hluboce prodchnuto. I tím, že je věnováno památce nadějného atleta Ondřeje Hodbodě. A úvodem se dá konstatovat, že pokračuje v určité dramaturgické linii A studia Rubín. V tom, že reflektuje tragiku, skepsi, ale zároveň i naději.

Již tradiční, graficky nezaměnitelný leporelový, divadelní program předestíral, že nepůjde zdaleka o nějaký lineární divadelní kus. Což právě naznačovaly inspirační odvolávky na literární či divadelní díla Ēdouarda Levé, Eugena Herrigela či Jamese Clavela. Nejen na ně. Došlo i na japonské jídelní recepty anebo výtvarná díla…

Všichni čtyři samojediní aktéři dramatu

Diváka hned zpočátku nemohly nezaujmout – Vietnamky! Nikoli zástupkyně tohoto národa, nýbrž „žabkovitá“ obuv, populární zde zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Herci, díky nim, již našlapovali a dupali tak nějak východně. Samotné drama by šlo hodnotit na pomezí autorské fikce, vzdálené filozofie a absurdního humoru.

Atmosféru vhodně dokreslovaly vynikající filmové dotáčky. Ty nebyly pouhou ilustrací, nýbrž i nositelem alternativního děje.

Tereza Švejdová a Richard Fiala (v popředí, právě s projekcí přes obličej)

Z herců lze vyzdvihnout snahu i výkon všech, včetně zde jediné herečky Terezy Švejdové. Jiří Panzner se dokázal vysvléci ze svých schematických figur v televizním seriálu TV Nova. Zde byl živočišný, akční a hlavně přesvědčivý. Richard Fiala dodal „Fudži” potřebný nadhled, ale v kontrastu i hlubší filozofii. Václav Hoskovec přidával inscenaci nejen hudební stránku, ale stal se i nositelem dalších rozměrů díla. Již zmíněná Tereza Švejdová překvapila nejen striptýzem, ale i neotřelým zpěvem a odstíněním svých různých výstupů.

Jiří Panzner se spotřební rekvizitou

Zmíněná (Hoskovcova) hudební a pěvecká složka (všech) dodává „Osobní Fudži“ nejen náladu, předěl mezi scénami, ale zejména náležitou atmosféru. Bez nadsázky lze říci, že doslova kompaktně drží celé představení.

Scénář klade, svou komplikovaností, mnohovrstevností a nejednoznačností na diváka (a pochopitelně zejména na aktéry) složitý úkol. Vyznat se v té změti obrazů, skečů, ale i přímých ataků. A tím nemyslím pouze interaktivní zapojení hlediště. Měl jsem na mysli rychlé frekvence náznaků, nápadů, někdy nahozených motivů i tvrdě naturalistických sekvencí. Například kontrastní přechod od lehké atletiky k „japonské“ lukostřelbě.

Zmíněné interaktivní zapojení diváků dodává tomuto celému divadlu punc sounáležitosti i náznak cesty z bludného kruhu.

Osobní Fudži“ určitě vyvolá řadu polemik a diskusí. A to by mělo účelem divadla být.

»Osobní Fudži«

Scénář: Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová

Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová

Hudba: Václav Hoskovec

Projekce: Ondřej Belica

Hrají: Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec

Živá hudba: Václav Hoskovec

Premiéra: 14. června 2021

Psáno z předpremiéry 13. června 2021.

Zpívalo se živě i na mikrofon

Foto: Patrik Borecký

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Dočasné univerzity“ ve Studiu ALTA Praha

Jestliže je vzdělávání přípravou na život, na jaký svět se chceme připravovat?

It´s All Education (Je to všechno o vzdělávání)“ vytvoří v prostorách Studia Alta od 25. do 27. června „Dočasnou univerzitu“. Nejedná se o řízenou vzdělávací akci, ale o možnost sdílet s umělci, umělkyněmi, kolektivy a lidmi z různých typů praxe své vědomosti a dovednosti z mimo-uměleckých oblastí.

K interdisciplinárnímu setkání bude docházet v průběhu tří dnů v celém západním křídle Invalidovny. Podrobnější program je uveden na webových stránkách Studia Alta. Workshopy, setkání, praxe i dílny. Různorodé aktivity rozprostřené v čase i prostoru.

Část aktérů a reprezentantů této akce před rozhlasovým natáčením

Kurátor výstavy, Petr Dlouhý k tomuto uvádí: „,Dočasnou univerzitu´ si, společně s kolegyní Magdalenou Jadwigou Härtelovou, umělkyněmi a umělci vysníváme jako radikální prostor, tedy prostor s potenciálem pro změnu. Využíváme naše zkušenosti z galerií a jevišť pro transformaci našich představ o učebnách a auditoriích. Přejeme si vytvořit místo, ve kterém můžeme spoluvytvářet vlastní osnovy, kánon, systém vystavěný na principech sdílení – místo poučování a dogmatizace faktů“.

Přípravy v exteriéru

Jednu z mnoha příležitostí, jak uvažovat nad svým vzděláním a schopnostmi nabízí například také setkání s ředitelkou Studia Alta, Lucií Kašiarovou, která k události uvádí: „V průběhu svého působení ve vedení kulturního centra Studio ALTA jsem potkala řadu kreativních lidí, umělců v různých životních fázích. S tím je spjata i řada jejich úspěchů, překonaných výzev a oslavných momentů, ale i zklamání, frustrací, vyhoření, sebezničujících pocitů. ,It’s All About Education´ je pro mne možností jak se s vámi potkat mimo vaše pracovní povinnosti, momentu nadšení z připravovaného projektu, či vzduchoprázdna po jeho odevzdání. Nabízím vám setkání v neutrálním prostředí, kde od vás nikdo neočekává kreativitu, nápad, výsledek. Možnost dát si čas položit si otázku, ,co to vlastně umím?´ a nenechat se znervóznit jestli zrovna nejste schopni jasně zformulovat odpověď. Nejde o to se poznat, ale dát si šanci se poznávat.“

It’s All About Education“ zastřešuje společenství lidí s rovnocenným přístupem k informacím. Každý účastník si sám vybírá oblast zájmu, které se chce věnovat, účastníci i aktéři se nechávají vzájemně inspirovat a každý zvlášť se stává dramaturgem svého programu. Předem vymezený čas může podporovat intenzivnější potřebu dialogu mezi jednotlivými účastníky, vzájemnou výměnu a sdílení rozdílných zkušeností. A právě práce s potenciálem diverzity je také jedním z důležitých témat, která existence „Dočasné univerzity” nastoluje.

Extravagantní model (o modelce nemluvě)

Jaké vědomosti potřebujeme, abychom spoluvytvářely budoucnost, která je antirasistická, feministická, ne-heteronormativní, nevykořisťuje naše životní prostředí ani lidskou práci, a nediskriminuje na základě fyzických schopností, věku či finanční situace? Jaké zvláštní znalosti chceme pro tuto budoucnost rozšířit? Na jaké budoucí po-volání se připravujeme?,“ zamýšlí se dále kurátorka Magdalena Jadwiga Härtelová.

Prostor k odpovědi dostávají všichni aktéři i účastníci. Bez rozdílu.

It´s All Education

(Je to všechno o vzdělávání)“

Kurátoři: Magdalena Jadwiga Härtelová a Petr Dlouhý

Prostorový design: Ester Grohová

Produkce: Anežka Medová

Grafika: Darja Lukjaneko

Zúčastněné umělkyně a umělci: Anna Chrtková, Anna Línová, Barbara Zedková, Darja Lukjanenko, Diane Barbe (de/fr), Erik Bordeleau (ca/de), Husam Abed, Ladislav Svoboda, Lucia Kašiarová, Ludmila Vacková, Marika Volfová, Markéta Stránská, Matyáš Grimmich, Mitzi Group & Bellies (de), Nicole Nigro, Peter Šavel, Sergio Patricio (at), Tamara Moyzes, Zdenka Brungot Svíteková, Zeina Kanawati, Zuzana Žabková.

Foto: Studio ALTA

Kristýna Kolovratová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN