»NINCS« – artově i místy artisticky

Sólo pro tři tanečníky a tubusy. Dana Pala opět překvapila. (Vcelku pochopitelně, že kladně.) A na obecenstvo čekala interaktivní soutěž!

Jak vás, čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU, již nedávno publikovaný rozhovor s Danou Palou připravoval, byla tehdy  doslova „na spadnutí“ nová premiéra s tajemným, avšak krátkým názvem – „NINCS”. V pátek 21. června 2019 nadešel „Den D“. A vše se odehrálo v holešovickém Studiu ALTA.

Nová inscenace „NINCS” nezaujala pouze netradičním názvem, ale ojedinělou koncepcí a určitou mnohovrstevností. Na rozdíl od romantičtějšího představení „La Mar“, které TANEČNÍ MAGAZÍN recenzoval zhruba před půldruhým rokem, tady diváka čekala větší dynamika, kontrasty i pestřejší škála tanečně výrazové palety.

Ráz představení výrazně určoval světelný design skupiny Maess

A pochopitelně oproti „La Mar“ zde byl větší – již na první pohled markantní – kontrast. Kontrast dvou bílých dívek a afrického tanečníka. Kontrast naprosto protikladných volných hudebních ploch vůči až pregnantně vystavěným kompozicím. Kontrast tanečněji pojatých sekvencí s artisticko-cirkusovým pojetím choreografie.

Pokud jsem uvedl pestrou tanečně výrazovou paletu, tak zde opravdu pojímala široké spektrum. Od improvizačně uvolněných momentů až po ony (jistě drilem připravené) artistické pasáže. Většina tanečních obrazů byla nesmírně náročná na vzájemnou souhru tria interpretů.

Zprava Simona Machovičová a Don Mulefu

Již zmíněná hudba autora Marka Víta byla jedním z dalších vrcholů představení. Dávala vystupujícím a jejich pohybu dynamiku, inspirovala je k mírným improvizacím i dodávala celému projektu „NINCS” švih a potřebný odpich. V místech, kdy vypadalo, že je (občas) choreografie tak trochu příliš „zahleděna sama do sebe“, jí dala Vítova hudba i potřebný nadhled. Měl bych pouze výtku k záměrně monotónním pasážím na bicí ve stylu africké etno-hudby. Zde bych (tedy já osobně) uvítal místo elektronicky vytvořených zvuků bubínků živě nahrané ony darbuky i jiné africké bubínky a bubny. A naopak, v jedné prokomponovaněji pojaté pasáži, mi melodie i částečně její aranžmá připomínaly tak poněkud píseň Bohuslava Ondráčka „Trojúhelník“ z alba Evy Pilarové „Zázrak je žít“.

Samostatnou kapitolou jsou výtvarné aspekty představení „NINCS”. Velkou míru úspěchu této stránky nese „světelná“ skupina se jménem totožným s belgickým cyklistou křestním jménem Marcelem. Také on se jmenoval, jako ona, Maess. Výraznou autorskou pečeť inscenaci vtiskl talentovaný výtvarník i pedagog Jan Kopřiva, který do práce s Danou Palou aktivně zapojil i své žáky. A nikoli poslední v řadě stojí za velkou zmínku, či spíše pochvalu, i autorka působivých a funkčních kostýmů Tereza Havránková.

Taneční výkony trojice hlavních a jediných protagonistů je zbytečné více rozebírat. Byly špičkové. A musím se poklonit tomu, že hlavní protagonistka Dana Pala zvládla i sama sebe režírovat a choreografovat, i když byla zároveň „na place”.

Simona Machovičová a nezbytné tubusy

Takovou třešničkou na dortu byla závěrečná interaktivní soutěž pro obecenstvo.

„NINCS” stojí určitě za vidění. Předkládá divákům nejen plnohodnotnou existencionalisticky zaměřenou podívanou, ale také klade množství otázek a zavdává impulsy k polemice. Třeba i do diskuse spojení akrobatického, spíše trochu cirkusověji pojatého rytmu představení, s až ortodoxním tanečním přístupem.

»NINCS«

Choreografie, režie, koncept: Dana Pala

Tanec, pohybová spolupráce: Simona Machovičová, Don Mulefu

Scénografie, výtvarná spolupráce, grafika: Jan Kopřiva

Hudba: Martin Vít

Světelný design: Kreativní skupina Maess, Jonáš Garaj, Jakub Kubíček

Kostýmy: Tereza Havránková

Produkce: Dana Pala Creativity, Art 4 People

Délka představení: 57 minut

Premiéra: 21. 6 v 19.43 Studio ALTA

Foto: Andrea Barcalová a Martina Vaňková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou, pedagožkou a vedoucí vlastního souboru DANOU PALOU

„Diváci za vámi přijdou do Národního, do divadla ve sklepě, či polorozpadlé továrny, ale tvořit na velké scéně je výjimečné.“

Nebývá zvykem, abychom připravili s nějakou taneční osobností rozhovor dvakrát v nepříliš dlouhém časovém horizontu. Ale tanečnice, choreografka a taneční pedagožka DANA PALA si to  nesporně zaslouží. Již její první rozhovor s TANEČNÍM MAGAZÍNEM – po představení „La Mar“ – vzbudil značný čtenářský ohlas. Toto interview vzniklo naopak. Ještě před premiérou inscenace „Nincs“. Upřímně totiž věříme, že rozruch rozproudí minimálně stejný, jako ten rozhovor minulý.

V názvu svého studia máte „kreativitu” − nakolik ji vyznáváte, jako ve smyslu nápadu? Je pro Vás při nové tvorbě naprosto prioritní?

Kreativní člověk má v životě podle mého názoru velkou výhodu. Proto se snažím o její rozvoj. Ráda také nechávám fantazii diváků pracovat a myslím na to, aby měli prostor pro svou kreativitu, když sledují taneční představení. Snažím se kreativně vést své žáky a to nejen pomocí tance, ale i výtvarného, hudebního nebo prostorového vnímání. Moje pedagogická činnost je orientována hlavně na tvůrčí proces a kreativní rozvoj. Sama jsem si prošla principem, že nejprve je technika a potom tvorba. Já se snažím o propojení obou témat od začátku. Kreativita se asi nedá naučit, ale určitě ji můžete u lidí stimulovat.“

Co pro Vás znamená spolupráce s Národním divadlem v Praze? Je tato – i v zahraničí – brána prestižně?

Jsem šťastná za tuto zkušenost. Choreografovat pro Národní divadlo je úkol, který by měl každý tvůrce přijmout s pokorou. V minulosti jsem se věnovala převážně site – specific tvorbě (choreografie pro nedivadelní prostor) a když jsem konečně mohla své rodiče pozvat do krásné budovy Národního divadla, měli velkou radost. Vnímala jsem, že jsou rádi, že mě konečně vidí tvořit na velké scéně. Každopádně oni přijdou vždy i do divadla ve sklepě, anebo do polorozpadlé továrny, kde bych něco vymyslela. A já si takových příležitostí stejně tak vážím. V zahraničí je Národní divadlo bráno prestižně. Nesrovnatelné s výše zmíněnou továrnou. Netvrdím, že tvorba pro ND není dřina. Ale udělat kvalitní autorské dílo, ve vlastní produkci s minimem finančních příspěvků a bez takového velkého zázemí za zády, považuji za větší oříšek. Bylo by skvělé, kdyby více současných choreografů dostávalo šance tvořit na scéně jakou je ND. Je to pro nás všechny ,na volné noze´ zase jiné a příjemné. Je to hlavně právě v tom zázemí, které Vám velké divadlo poskytuje. Na spolupráci v ND vzpomínám ráda.“

Jako svůj profesní vzor jste uvedla Sashu Waltz, setkali jste se někdy přímo osobně?

Setkala jsem se se Sashou při mých návštěvách v Berlíně. A také na workshopech. Bylo to při mé práci na ,bakalářce´, věnované tématu scénografie a prostoru v tanečních inscenacích. Hodně mě inspiroval způsob její tvorby. Pracuje výtvarně s tělem i prostorem kolem. Umí vytvořit neuvěřitelné prostředí a použít v choreografii všemožný materiál. V Berlíně jsem si začala mnohem více užívat prostor odhaleného jeviště, kde je performer opravdovou bytostí na scéně bez přetvářky.“

Povětšinou hodně pracujete v koprodukci se zahraničními umělci, jak jsou takové koprodukce produkčně náročné?

Zatím mám se zahraniční koprodukcí samé pozitivní zkušenosti. Samozřejmě, musí být vždy promyšlen každý přesun a každá schůzka, protože většinou pracujete v limitovaném čase. Ale to je před tvorbou nového díla většinou. A nezáleží na tom, jestli choreografujete v Praze, v Berlíně, New Yorku nebo jinde. Produkčně jsou náročné i české inscenace. V dnešní době je cestování tak snadné a dostupné, že zahraniční koprodukce nejsou nic neobvyklého a můžou skvěle fungovat. Musíte dopředu počítat s vyššími náklady za cestovné a s logistikou převozu případných kostýmů nebo rekvizit. Hodně věcí se dnes řeší po síti. Jedinou náročnost vidím s časovými posuny. Když si například dáte sraz na skypu s čínským organizátorem festivalu, musíte dávat pozor, aby Vám nevolal v noci a dobře si spočítat časový rozdíl. Ale jinak při těchto typech práce vždy navíc poznáte kousek nové kultury. A to mě na tom baví asi nejvíc.“

Jak je tomu tentokrát, se zahraničním podílem i stopou, v připravované inscenaci?

Nová kreace dostala jméno ,Nincs´ podle maďarského slova s českým  významem ,není´ nebo ,neexistuje´. Za poslední rok jsem se v rodině setkala s maďarskou kulturou a když jsem hledala název pro naši novou taneční hru, zvolila jsem slovo z Maďarštiny. Co se týká složení týmu, tak jsem tentokrát chtěla oslovit nové umělce. Zajímalo mě, jak to tuhle tvorbu ovlivní. V týmu máme Slovenku Simonu Machovičovou a Čecha narozeného v Kongu Dona Mulefu. Každý hrajeme v taneční hře za sebe a svou kulturu, ale někdy i společně.”

Ze zkoušek před premiérou „Nincs“

Co o nové inscenaci „Nincs“ můžete prozradit ještě před premiérou?

Choreografie je velmi výtvarně pojatá. Pracujeme s několika herními plánky a objekty, které navrhl výtvarník Jan Kopřiva. Pravidla hry jsme spolu konzultovali všichni, stejně jako části hry a nekonečné herní možnosti, které nás při tvorbě napadaly. Myslím, že se nám podařilo vytvořit zajímavé a hravé taneční divadlo, které si užijí dospělí i děti. Každý si tam nalezne svůj ,level´. Hravosti a pozitivnímu naladění celého představení dopomohla také pulsující hudba od Martina Víta, původně tvořena k mobilním hrám. Ráda bych, aby inscenace, krom vzpomínek na dětství, odkázala i na naši společnost, která je takovou herní paralelou. V choreografii experimentuji se scénografií, pracuji s náhodou a baví mě osobnosti tanečníků. Postupně si v představení všichni vytváříme charakter vlastní ,figurky´. Světelné nápady připravují light designéři ze skupiny MAESS. Více Vám už neprozradím. Přijďte se podívat na premiéru do pražské Alty 🙂 “

Mám dojem, že se vždy neorientujete na stálý, stabilní tým spolupracovníků. Myslíte, že je to jednoznačně výhodou? Ustálený tým může svou práci, alespoň podle mého, stabilněji rozvíjet. A v jeho případě jednoznačně odpadá zbytečný čas nového vzájemného poznávání se, oťukávání…

Ve většině mých novějších produkcí jsem spolupracovala s obdobným týmem umělců. Stejný light designér, kostýmní výtvarnice, hudební skladatel i scénograf. Teď jsem se rozhodla oslovit někoho, s kým jsem ještě nespolupracovala. Ne proto, že bych nebyla před tím spokojena. Ale proto, že jsem chtěla vyzkoušet v tvorbě něco nového. Jinak jsem většinou zastáncem stálého týmu. Jednoznačně můžete práci posouvat více do hloubky.“

Tančit lze i na mostě, konkrétně na tom nejdražším v Praze, spojeném s tunelem

Obdobně nejsou Vaše vystoupení spojena s jednou, třeba pražskou, „domovskou” scénou. Není lepší i v tomto smyslu mít nějakou stabilnější. Koneckonců to může vzájemně i propagačně napomáhat…

Stabilní scéna by byla skvělá. Máte rozhodně pravdu. Bohužel si ji zatím nemůžeme dovolit. Grantové podpoře věnuji hodně času a zatím není možné ufinancovat celoroční provoz vlastní taneční scény. Tento rok bychom se neobešli bez grantu od pražského magistrátu a také Nadace Život umělce. Budu ráda, když se nám podaří prohloubit spolupráci s pražským Studiem Alta, kde bude uvedena naše nová premiéra. Jsem otevřena i dalším divadlům, která by měla zájem o rezidenční spolupráci. V současném tanci je téma stálé ,domovské´ scény hodně aktuální. Bohužel, musím říct, že těch možností moc není. Pražská divadla jako je například Ponec, NoD, Alfred ve Dvoře, La Fabrika, která dostávají grantové příspěvky a orientují se na současný tanec, nejsou vždy otevřena pro nové spolupráce a je téměř nemožné se do jejich stálého repertoáru probojovat. Ale nepřestávám věřit, že se nám jednou podaří si ,domovskou scénu´ vybudovat anebo dostaneme příležitost působit v repertoáru některého z výše uvedených divadel.“

V Mělníku, městě severně od Prahy, jste otevřela svou taneční školu. Má na to vliv, že jste vyrůstala při severním okraji Prahy?

Nemá. Když jsem se vrátila do Čech po mém dlouhém působení v zahraničí a odstěhovala se do Mělníka, byla to náhoda. Teď jsem moc ráda, že jsem tady a můžu předávat tanec, zahraniční i české zkušenosti ze svých studií na konzervatoři a na HAMU, dál svým žákům. V Mělníku funguje skvělé kulturní centrum Mekuc, kde se toho děje opravdu hodně a diváci tu vídají na jevišti mimo jiné Radima Vizváryho nebo třeba Loosers. Mělník už dávno není ,pouze´ město vína, ale je tu zázemí pro kulturu i tanec. Náhoda mne zavedla na správné místo.”

Dana na archivním snímku před odletem s produkcí „La Mar“ do Šanghaje

Jak tuto spolupráci, byť po relativně krátké době, hodnotíte?

To se zeptejte těch, kteří chodí na moje taneční kurzy, jak hodnotí spolupráci se mnou. Nechám to na nich. Snažím se dělat svou práci profesionálně a s láskou. Vidím za sebou výsledky a to mne moc těší. Na nic si nemohu stěžovat, spolupráce tady funguje a mám pocit, že je stále prostor pro další vývoj.“

V jednom z rozhovorů pro jistý pražský měsíčník jste se odvolávala na mou recenzi představení „La Mar” v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Jste naší pravidelnou čtenářkou?

Sleduji Vaše články pravidelně a moc mě těší, že nenecháváte tanec jen jako ,elitářskou´ záležitost, ale dáváte velký prostor všem tvůrcům. Líbí se mi objektivita vašeho magazínu.“

Děkuji za rozhovor a „zlomte vaz“ před premiérou.

Foto: archiv Dana Pala Creativity a Andrea Barcalová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Stanica volá SOS! A pražská nezávislá scéna podává pomocnou ruku!

Umělci ze Slovenska i Čech se spojí pro dobrou věc. Připojí se i festival TANEC PRAHA. Benefice již v pondělí 3. června v ALTĚ!

V noci z 18. na 19. května podlehl sál S2 ve slovenské Stanici Žilina – Záriečie plamenům. Šestnáctiletá historie tohoto centra pro současnou kulturu je nerozlučně spjatá i s českou scénou. Proto se pražští nezávislí umělci spojili a připravují v pondělí 3. června od 19:30 benefiční večer ve Studiu ALTA s názvem Stanica volá SOS! Tentýž večer podpoří výtěžkem z Openingu v PONCI Stanicu festival TANEC PRAHA.

Desítky dobrovolníků a přátel Stanice uklízí následky ničivého požáru, jehož příčina zatím není známa, a počítají ztráty. Vyklidit a odvézt množství odpadu bude stát několik tisíc euro. A to je jenom začátek. Jestli se má do Stanice vrátit život, bude potřeba prostor vybudovat nanovo – a to už bude stát desítky tisíc euro, které může organizace tohoto typu v našich podmínkách dostávat spíše pouze od malých dárců.

Jestli chcete být součástí pokračování příběhu Stanice, přijďte na benefiční večer 3. června do Studia ALTA. Sejdou se zde tři desítky umělců, kteří působí v Praze a kterým osud Stanice není lhostejný. Jako projev solidarity vytvoří společně hudebně-taneční večer, kterým chtějí veřejnost motivovat k finanční podpoře likvidace škod požáru.

Na horním snímku (nahoře u počátku článku) vidíte Stanicu ještě v plné parádě a provozu… A zde po tragickém vyhoření…

Účast potvrdili slovenští umělci působící v Praze – Martin Talaga, Tomáš Janypka, Lucia Kašiarová, Viktor Černický a Zdenka Sviteková, ale i čeští umělci, které se Stanicou pojí účast na festivalech, workshopech či koprodukčních projektech. Mimo jiné se můžete těšit na performance v podání špičkových osobností jako: Terezy Ondrové, Markéty Jandové, Dory Bouzkové, Jany  Novorytové, Mirky Eliášové, Mish Rais, Markéty Stránské, Heleny Arenbergerové, Lucie Charouzové, Ley Švejdové či Svatopluka Ždímala.

 Účast přislíbil i Martin Talaga (vpravo) na snímku po boku Veroniky Knytlové v inscenaci „Garsonky“

Hudební vystoupení a doprovod performerům připraví umělci jako Tomáš Vtípil, Jano Doe, David Danel, Ondřej Zajac, Ondřej Ježek, Tomáš Procházka, Vojtěch Procházka, Pasi Mäkelä, Ken Ganfield, Michal Wroblewski, George Cremaschi, Jan Chalupa a Daniel Meier.

Do výzvy na záchranu tohoto unikátního projektu, který vznikl z nadšení party tehdejších studentů, se připojují i organizace jako Bazaar Festival či SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje.

VSTUPNÉ NA AKCI JE DOBROVOLNÉ A CELOU ČÁSTKU VĚNUJEME NA OBNOVU STANICE ŽILINA-ZÁRIEČIE.

DAROVAT ONLINE MŮŽETE ZDE:

https://trucspherique.darujme.sk/2989/

VÍCE INFORMACÍ O BENEFIČNÍ AKCI STANICA VOLÁ SOS!: https://www.altart.cz/program/stanica-vola-sos-%E2%97%8F-beneficni-vecer/

Pro více informací kontaktujte prosím Tatianu Brederovou:

E-mail: tatiana@altart.cz

Telefon: 728 114 927

Foto: Studio Alta a archiv

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jak se tančí hra, která neexistuje – premiéra »Nincs«

Co všechno jsme nebo nejsme schopni udělat, abychom se dostali dál? Co je dál? A jaké je být první nebo poslední?

Holešovické Studio ALTA uvede 21. června 2019 v 19.30 premiéru autorského představení z produkce Dana Pala Creativity s názvem „Nincs” (z maďarštiny „není, neexistuje”). Taneční inscenace o principech hry je inspirována originálními výtvarnými plánky deskových her a herních objektů od výtvarníka Jana Kopřivy. Autorský tým z nich čerpá a dále aplikuje jednotlivé ideje. Někdy využívá pouze geometrickou pravidelnost uspořádání scény jako hracího pole, jindy zapojuje drobné rekvizity k posouvání děje a nebo si osvojuje celý herní koncept cesty za vítězstvím.

Autorkou konceptu a choreografie je česká choreografka Dana Pala, která se představí také v roli jednoho z interpretů. Doplní ji slovenská tanečnice Simona Machovičová a tanečník kongského původu Don Mulefu. Společně si všichni tři zahrají neexistující hru „Nincs”, během které budou procházet situacemi a úkoly, tak aby dosáhli vytoužené výhry.

Pro komplexní uchopení konceptu hry je choreografie doplněna hudebními motivy, jejichž autorem je Martin Vít s bohatými zkušenostmi z tvorby hudebních doprovodů k mobilním hrám. Originální světelný design jako součást scénografie připravuje brněnská kreativní skupina Maess ve složení Jonáš Gajar a Jakub Kubíček.

Tanečníci svým pohybem neztvárňují pouze bezduché a lehkovážné figurky, ale vytváří nám paralelu na současnou problematiku společnosti a jedince v ní. Jaké je to být sólový hráč a nebo součást týmu? Co všechno jsme nebo nejsme schopni udělat, abychom se dostali dál? Co je dál? A jaké je být první nebo poslední?

Jsme figurkami společenské, zábavné hry našeho světa. Někdy nás čeká souhra a jindy možná prohra. Na té cestě za vysněnými cíli musíme neustále překonávat sami sebe. Někdy musíme porazit soupeře, jindy podpořit spoluhráče. Důležité je, že i cesta je cíl,” dodává choreografka Dana Pala.

Něco o autorce a protagonistce

Dana Pala

koncept, choreografie

Vystudovala Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, obor moderní tanec a pedagogika. Absolvovala v oboru Choreografie na pražské HAMU v magisterském programu. Absolvovala roční stáž v Institut del Teatre Barcelona. Choreografickou praxi získala v Teatre SANS na Mallorce. V autorské tvorbě často pracuje v netradičních prostorách, ve kterých hledá možnosti provázání choreografie s architekturou. V Praze vytvořila projekt „Materia” pro věž a kryptu Plečnikova kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. V roce 2014 získala ocenění ACDIB za nejlepší choreografický taneční projekt roku. Vytvořila choreografii „PULS” v pražské La Fabrice. Taneční film „Materia touch“ uvedla na New York Bronx Film a v sezoně 2015/2016 byla autorkou choreografie k opeře „Slavík/ Jolanta” v Národním divadle v Praze. V roce 2018 choreograficky spolupracovala s dirigentem Varhanem Orchestrovičem Bauerem a pohybově ztvárnila díla: „Antikody, Goyovy přízraky“ a „Česká hymna“. V září 2018 byla její autorská inscenace „La Mar“ oceněna a pozvána do Šanghaje na čínský festival současného tance Dance Stages. Je zakladatelkou kreativní školy pro moderní tanec Dana Pala Creativity Dance School, která vzdělává od roku 2018 v Mělníku.

Foto: Andrea Barcalová

Kateřina Peková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„THE WARdrobe” ve Studiu ALTA

Tanec smrti – muži uvězněni v cele, snažící se uniknout vlastnímu osudu. Drama ze Švestkového dvora do Prahy – Holešovic.

Divadlo Continuo: THE WARdrobe”

 pražská premiéra

14. 5. 2019 / 19.30 – STUDIO ALTA

Uvádí DIVADLO CONTINUO

v koprodukci se Švestkovým Dvorem a Accademia Teatro Dimitri

Tanec smrti  – muži uvězněni v cele, snažící se uniknout vlastnímu osudu”

Inscenace tanečního, vizuálního a fyzického divadla, inspirovaná několika historickými, mytologickými a současnými příběhy a jejich postavami, které žily v extrémních situacích izolace způsobených válkou, vězením, psychiatrickou léčbou nebo jiným zásahem osudu.

Vstupujeme do zvláštní dřevěné skříně, naplněné tmavou půdou. Připomíná nám zapomenutý, až bolestivě prázdný surrealistický obraz. Prostor, který nás vtahuje do své nicoty. Prostor neviditelných zapomenutých věcí, nevědomých tužeb, skrytých snů, popřených strachů a uvězněných vzpomínek. A to vše, zavěšené, odložené a odsunuté na věčnost, chce být znovu nalezeno a vzpomenuto, tak jako osudy oněch až archetypálních postav, soukromých hrdinů, jež čekají na osvobození.”  (Jana Machalická, Lidové noviny)

Foto: Michal Hančovský

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

I nezávislá divadla žádají odchod ministra kultury

Funkci ministra kultury by měl zastávat skutečný odborník!

Na Mezinárodní den tance, se vůdčí osobnosti oboru připojily k podpoře akcí za nezávislost justice a k petici za odvolání ministra kultury!     

Po celý pondělní podvečer pořádají PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Divadlo Archa a Jatka78 společné oslavy Mezinárodního dne tance. Zúčastněné subjekty ve stejný den vyjadřují podporu zásadním akcím na obranu demokracie v ČR: Milionu chvilek pro demokracii a petici za odvolání ministra kultury.

V této souvislosti považují za nutné apelovat na vládní koalici, aby hledala pro funkci ministra kultury skutečného odborníka. Na prvním místě by vládě mělo jít o kulturu, umění, zachování a rozvíjení hodnot, které společnosti přináší, stejně jako mezinárodní renomé naší země, nikoli politickou funkci.

Odborníci se shodují že by ministr kultury měl brát v potaz přinejmenším:

* Plnění Programového prohlášení vlády, které jasně hovoří o perspektivě podílu ze Státního rozpočtu 1 % na kulturu. Nutno dodat, že by se mělo jednat čistě o podporu kultury, tzn. bez církví a náboženských společností.

* Potřebu zásadně navýšit prostředky na živé umění (program Kulturní aktivity) a provést analýzu potřeb jednotlivých uměleckých oborů, z níž budou vyplývat reálné potřeby pro rozvoj všech oblastí umění.

„Pro kulturní společnost je 1 % na kulturu zásadním závazkem. V rámci růstu objemu prostředků je nezbytné podpořit obrovský rozvoj nezávislé umělecké scény za posledních 30 let a plně profesionalizovat podmínky pro nové progresivní obory, včetně investic do infrastruktury,“ vysvětluje Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha, a dodává:„Nelze jen setrvávat na modelu zvyšování platů zaměstnanců ve státní popř. veřejné sfé ře a tím ještě více prohlubovat disproporce mezi příspěvkovými organizacemi a nezávislou scénou. Oba tyto typy organizací poskytují veřejně prospěšné služby společnosti a jejich podmínky pro práci by neměly být tak propastně rozdílné.“

To potvrzuje i Štěpán Kubišta, ředitel Jatka78 a předseda Asociace nezávislých divadel: „Systém podpory kultury neprošel za posledních třicet let potřebnou transformací. Druhý pilíř kultury, který je tvořen organizacemi nestátního neziskového sektoru, je stále vnímán jako volnočasová aktivita, a tak je i podporován. Většina legislativních, metodických i finančních kroků ministerstva vede k ještě většímu prohlubování rozdílů mezi státní a nestátní kulturní sférou. Je třeba začít vnímat náš sektor ne pouze jako nedílnou, ale hlavně jako potřebnou součást kulturní nabídky, stejně tak, jak je to obvyklé ve všech zemích světa, ke kterým se obrací naše kulturní pozornost.“

Yvona Kreuzmannová, ředitelka, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec

Lucia Kašiarová, ředitelka, ALT@RT/ Studio ALTA

Štěpán Kubišta, ředitel, Jatka78

Ondřej Hrab, ředitel, Divadlo Archa

 

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Oslavte s PONCEM Mezinárodní den tance!

Karlínský přístav se stane ostrovem tance

PONEC – divadlo pro tanec slaví v pondělí 29. dubna od 17.00 hodin společně  s Divadlem ARCHA a Studiem ALTA Mezinárodní den tance v karlínském Přístavu 186 00 a promění ho tak na okamžik v ostrov tance.

Nejprve se zde v 17.00 hodin oficiálně zahájí program pro děti a workshopy pro dospělé.

V 18.00 hodin začíná hlavní program. Diváci se mohou těšit na uvedení performance Viktora Černického PLI oceněnou cenou České taneční platformy 2019 a hned poté na inscenaci Faunus Martina Talagyči vystoupení Markéty Jandové. Večer pokračuje večírkem, který rozjede tanečník a choreograf Jaro Viňarsky aka DJ Spring. Večerem bude provázet Daniela Voráčková.

KUDY DO PŘÍSTAVU 186 00?

Přístav 18600 na mapě. Nejbližší adresní bod: Za Karlínským přístavem 683/4.

Tramvaje 3, 8,  24 ,  92 , metro B  Křižíkova. 

Přívoz: jízdní řád linky P7 (Pražská tržnice –  Ostrov Štvanice – Rohanský ostrov)

Kolem Přístavu 186 00 vede cyklostezka Euro Velo 4 

Více na https://divadloponec.cz/cs/oslavte-s-nami-mezinarodni-den-tance

 

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Studio ALTA hledá výkonného ředitele!

Anebo ředitelku? Neosloví níže publikovaná výzva právě vás?

Co se očekává? Řízení jedenáct let fungujícího kulturního centra Studia ALTA v součinnosti s uměleckým ředitelem.

Studio ALTA má za sebou jedenáct let úspěšného fungování, kdy se z party nadšenců vypracovalo v profesionální tým. A z jedné divadelní zkušebny se vytvořilo mezinárodní kulturní centrum. Je  však třeba posunout se ještě dál. A proto jeho vedení hledá odpovědného šéfa, který v jejich úsilí vidí smysl a potenciál, který povede celý tým v součinnosti s hodnotami, které chrání a vytváří, a kterému není lhostejný kontext, ve kterém se tento tým pohybuje.

Studio ALTA je multikulturní centrum nacházející se v industriálních halách v Holešovicích. Je zde divadlo, dvě zkušebny pro umělecký výzkum a tvořivé workshopy, ateliéry, sdílené kanceláře a kavárna Obývák. V uměleckém programu Studia ALTA dominují díla, jejichž cílem je inspirovat k angažovanosti, kreativitě, sdílení a konstruktivnímu dialogu s jinakostí, která je základem otevřené a zdravé společnosti.

Náplň práce:
Odpovědné řízení Studia ALTA
Správa aktivit Studia ALTA při dodržení rozpočtu a cílů
Převzetí ekonomické a administrativní zodpovědnosti
Tvorba vnitřních systémů Studia ALTA
Koordinace činnosti týmu ve spolupráci s hlavní produkční
Podílení se na strategickém a programovém plánovaní s uměleckou ředitelkou
Fundraising, příprava a vyúčtování projektů v koordinaci s finanční manažerkou
Reprezentace Studia ALTA

Co očekáváme:
Člověka s jasnou vizí, pevnou rukou a smyslem pro učení se z chyb
Zkušenost s řízením projektů (aktivit, financí, týmu)
Člověka, který bude rád stát v čele Studia ALTA a který souzní s našimi hodnotami
Občana, který cítí odpovědnost za prostředí, ve kterém žije
Profesionála s koncepčním a strategickým myšlením
Nadšence současného umění

Co nabízíme:
Vedení etablovaného kulturního centra s velkým potenciálem
Kreativní a smysluplnou práci, v níž je možné naplno realizovat své odvážné nápady
Práci v příjemném prostředí kulturního centra Studia ALTA v kreativním a motivovaném týmu kolegů
Možnost testování inovativních organizačních systémů a metod
Zapojení se do mezinárodních kulturních networkingů
Flexibilní pracovní dobu
Finanční ohodnocení adekvátní neziskovému sektoru

Nástup: srpen nebo prosinec 2019

Práce: v rozsahu 40 hod. týdně.

Do motivačního dopisu mimo jiné odpovězte na tyto otázky:
Na co byste se v nové práci nejvíc těšil/a?
Čeho byste se naopak nejvíce obával/a?
V čem by tato práce byla pro vás výzva?
Co byste se potřeboval/a naučit?
Jaké vidíte výsledky vaší práce ve Studiu ALTA po roce/deseti letech?

Vaši motivaci a životopis pošlete nejpozději do 30. 4. 2019 na E-mail:  kasiarova@altart.cz.

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN