Letní kreativní hub Studia Alta

Živý tvůrčí proces zahájen

Letní sezóna ve Studiu Alta je zahájena. Jejím tématem je živý tvůrčí proces (ALTA LIVE), kterému je vytvořeno provozní i umělecké zázemí. Snahou Alty je nechat umělce, umělkyně i diváky růst, podporovat sdílení myšlenek, nahlédnout do procesu tvorby a vytvořit bezpečné prostředí, kde je potřebné a vítané poskytnout si vzájemnou zpětnou vazbu. Společně pak dochází k vytvoření kreativního hubu.

Studio Alta podporuje myšlenku rezidencí a v srpnu bude možnost nahlédnout hned na několik výstupů z nich: 14.8. Proběhne prezentace studentských rezidencí, ukázky tvorby budou doprovázeny diskuzí.

Ve dnech 24.-26.8. pak bude k vidění představení spojující tanec a multimediální výstavu Effugio volume 2. Pořádá jej Natálie Podešvová z Dočasná company, která jej taktéž rezidentkou Studia Alta. V inscenaci tematizuje sebedestrukci a ptá se: „Psychická nepohoda – každý se s ní vyrovnává po svém. Co tak nesnesitelného se v životě člověka musí dít, že si vybere zrovna fyzické sebepoškozování, jako cestu, jak psychické nepohodě uniknout?“ 26.8. pak na témata inscenace proběhne panelová diskuze s umělci i odborníky na danou problematiku.

Součástí podpory živého tvůrčího dění je také nahlédnutí do procesu vzniku díla, work in progress. 7. a 11.8. představí svoji práci Alica Minár and Col., kteří působí na poli tance a ve svém současném projektu Permeance se budu zabývat ekologickou tematikou. 13.8. se se svým work in progress předvede také švýcarský kolektiv Sijoz pracující se světelnými objekty.

Živá a ukotvená v přítomnosti je také další událost ze série SPA – Studio Performance Art. Srpnová edice, s lehce bizarním názvem Performance a bude jemnou provokací a experimentujícím příspěvkem do nekonečné diskuze: Co je divadlo a co je performance?

Jako vedoucí k růstu a společensky potřebnou vnímá Studio Alta také ekologickou problematiku. Kromě výše zmíněného bude na toto téma uvedeno hned několik událostí v rámci festivalu Bazzar – jako například inscenace Pět knih Iana Mikysky a Venduly Tomšů, kteří za pomoci všeobjímajícího atmosferického zvuku, poezie a knih, jako archaických totemů západní společnosti, prozkoumávají dimenze věčné a nekonečné přítomnosti a v intimním prostoru si společně kladou otázku, jaká je naše pozice vůči planetě, slunci, nebo vlastnímu dechu.

Součástí festivalu je také dvoudenní program workshopů a diskuzí The nature of us opening lab s projektovými umělci, umělkyněmi a středoevropskými vědci a vědkyněmi o přírodě a kultuře. Zahájení The Nature of Us, projektu středoevropských organizací Bazaar Festival (CZ), PlaST (SK), polka dot (PL) a Műhely Alapítvány / Workshop Foundation (HU) proběhne 29.8. Projekt chce dát prostor novým vzorcům v umělecké praxi v kontextu aktuálních vážných změn životního prostředí. Zavazuje se propojit tanečníky a performery s lokálními vědci a ekology, chce je povzbudit, aby společně měnili vnímání středoevropské identity ve vztahu k přírodě.

Přírodu tematizuje také příměstský tábor Stromy, kytky, plevel, v rámci něhož budou děti zkoumat tenké hranice divokého města a městské divočiny, objevovat a zachycovat místa a jejich obyvatele, o kterých možná ani nevědí.

Studio Alta tedy po celé léto vítá ve svých vnitřních prostorách i zahradě všechny, kteří se chtějí dotknout procesu tvorby a sdílení.

 

Kristýna Kolovratová 

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a fyzioterapeutkou Markétou Stránskou

“Fyzioterapie i choreografie mají mnoho společného”

Markéta Stránská

 Choreografka, tanečnice, fyzioterapeutka,  to jsou profese Markéty Stránské, která o sobě říká: „Jsem šťastná, že dělám to, co mě zajímá a baví, a ještě k tomu mi to dává smysl a pocit naplnění.“ S tancem začínala velice brzy a to ve folklorním souboru, nějakou dobu byla zdravotním klaunem. Láska k tanci jí zůstala a její taneční dovednosti můžeme obdivovat v tanečních představeních – Chybění, LeŤ a …Or to Be.   

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste tančila od malička a podle vyprávění vaší maminky, jste se neustále někde točila v šatečkách. A v první třídě ZŠ jste začala tančit ve folklorním souboru. Co vás ještě kromě tance bavilo? Jak jste prožívala svá dětská léta?

“Měla jsem úžasné dětství. Trávila jsem ho velmi často na venkově u mých příbuzných, společně s mou sestrou, bratránky a sestřenkou. Hodně  času  jsme byli venku na dvoře nebo na loukách, v lese, vymýšleli jsme různé vlastní hry, lezli jsme po stromech, skákali do kupy sena, v lese jsme stavěli domečky ze šišek a klacíků, vyšlapávali jsme si vlastní pokojíky ve vysoké trávě… A taky jsme přirozeně pomáhali při běžných pracích, jako bylo sušení sena, krmení králíků apod. S rodiči jsme často jezdili na výlety anebo k nám do hor na chalupu. Hodně mě taky bavily výlety s mojí mamkou, když jsem byla ještě ve školkovém věku. Jezdily jsme po hradech a zámcích v našem kraji, protože maminka pracovala při památkovém ústavu jako zahradní architektka a občas mě brávala s sebou.”

Na střední škole jste se také věnovala amatérsky loutkoherectví a na vysoké škole jste nějakou dobu působila jako zdravotní klaun ve východočeských nemocnicích. Čím jste chtěla být?

“Profesí, o kterých jsem si snila, bylo více. Určitě to byla veterinářka nebo pečovatelka v zoo, protože miluju zvířata. Anebo patoložka, protože jsem byla zvědavá, jak vypadá tělo zevnitř 😊 Chtěla jsem být také astronomka, protože mi fascinuje vesmír a jeho nedozírnost… Taky jsem chtěla být oceánoložkou nebo dokumentaristkou a natáčet dokumenty typu National Geographic. A na střední škole mě určitě napadlo i herectví.”

Co vás přivedlo ke studiu fyzioterapie na univerzitě v Olomouci?

“Vlastně to bylo propojení zájmu o biologii a touha poznat podstatu pohybu, nahlédnout více do fungování těla, vzniku pohybu, všech těch fascinujících a zázračných dokonalých mechanismů. Podvědomě určitě hrála svou roli také přirozená touha se hýbat, tančit. Jsme celkem sportovní rodina, máme to v genech. Během let ve fyzioterapeutické praxi, a vlastně už na studiích jsem zjistila, že fyzioterapie je náramně tvůrčí obor. A že mezi fyzioterapeuty je mnoho lidí s uměleckým nadáním.”

Bylo Vám 25 let a vážná nemoc vás připravila o levou nohu. Trvalo vám dlouhých devět let, než jste se opět vrátila k tanci, když jste v roce 2012 začala navštěvovat v Divadle Archa v Praze Taneční atelier Simulante bande. Proč jste si vybrala právě současný tanec? 

“To bylo dílem „náhody“ – viděla jsem v Divadle Archa to představení a opravdu moc se mi líbilo. Proto jsem taky začala chodit na taneční lekce. A že se učím něco, čemu se říká současný tanec, jsem se dozvěděla, nebo spíše pochopila až posléze. Už jsem byla v proudu a bavilo mě to, nadchla mě určitá svoboda a volnost v tomto druhu tance.”

V roce 2015 jste se jako performerka představila v inscenaci taneční skupiny VerTeDance, Chybění a za toto představení jste byla nominována, o rok později, mezinárodní porotou festivalu Česká taneční platforma na cenu Tanečník/ce roku 2015. Jaké to bylo předstoupit před diváky na scéně?

“Upřímně, byl to splněný tajný sen 😊

O tři roky později, v září 2018, měl úspěšnou premiéru Váš choreografický taneční sólový debut LeŤ ve Studiu ALTA v Praze, kde tančíte na jedné noze, s protézou a berlemi. Někde jste řekla, že tančit na jedné noze je lehčí, než chodit s protézou…

“To už neplatí – mám totiž novou protézu, která funguje velmi podobně jako moje druhá noha. Je úžasné pozorovat a na vlastní kůži zažívat, jaké technologické vychytávky lidé dokážou vymyslet a sestavit. Od doby, co mám novou protézu, se mi hodně zlepšila kvalita života.

Ale je pravda, že když tančím bez berlí a bez protézy, cítím se přirozeně a velmi svobodně. Stejně jako ve vodě.”

Na tanečním projektu …Or to Be spolupracujete s francouzským tanečníkem Jeanem Gaudainem. Jak k této spolupráci došlo? A jak se vám pracuje v současné koronavirové době, kde to s kulturními akcemi neví vůbec lehké?

“S Jeanem jsme se setkali už před cca 6 lety. Viděla jsem jeho práci na festivalu KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou, a hodně mě zaujal styl jeho tvorby, projev, uvažování. Potom byl mým koučem na choreografické rezidenci pořádané Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA. v Praze. Během této rezidence nám s Jeanem došlo, že máme profesně i lidsky hodně společného, prostě to klaplo. A od té doby různě spolupracujeme a vzájemně se inspirujeme, učíme, obohacujeme. Moc si toho vážím.

V koronadobě to byla výzva hlavně kvůli omezení cestovat – protože Jean žije v Paříži, museli jsme spoustu věci řešit online, zkoušení i hraní jsme museli odložit. Stejně jako všichni ostatní. Občas to bylo frustrující, ale jinak jsem nadšená z našeho týmu, který je úžasně zapálený pro věc.”

Kromě tance a choreografie se věnujete také práci fyzioterapeutky se specializací na rehabilitaci ruky. Je Vám některá z těchto činností bližší, nebo Vás naplňují svým způsobem všechny?  

“Přesně tak, obě profese se mi krásně prolínají a mám je obě moc ráda. Fyzioterapie i tanec/ choreografie mají opravdu mnoho společného. Jsem šťastná, že dělám to, co mě zajímá a baví, a ještě k tomu mi dává smysl a pocit naplnění.”

 Jak ráda trávíte chvíle volna?

Protože mě úžasně dobíjí a osvěžuje příroda, tak se nejraději procházím buď v přírodě s pejskem, anebo tam, kde se mi zrovna zachce, podle nálady. Může to být nábřeží u řeky, kopec s výhledem na hory, ale i příjemná kavárna a četba oblíbené knihy.

Ráda regeneruju síly o samotě, ve svém klidu a tempu. Zároveň se moc ráda setkávám i s rodinou a přáteli. Takže ve svém volnu balancuju mezi obojím.”

Foto: Vojtěch Brtnický,  Linda Průšová

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

13. ročník festivalu Nultý bod bude letos mezinárodní

Umění a emoce v divadelních prostorách i netradičních lokalitách

Festival Nultý bod 2021 – umění a emoce naživo

13. ročník mezinárodního festivalu Nultý bod proběhne již od 10. do 15. července 2021 v divadelních prostorách i na netradičních lokalitách

Letošní ročník festivalu zahájí svůj program pohybovou instalací dánský kolektiv dadadans. Jejich projekt Circus Loneliness bude pocitovou procházkou v utajených zákoutích přízemí Studia ALTA v Invalidovně.

Festivalový program bude probíhat také v partnerském prostoru, Divadle X10. V naší společné koprodukci se vrátí do fyzického prostoru událost vytvořená s berlínským cyklem Montag Modus. Sdílené prostředí Y Events: The Ecology of Attention nabídne prostor, ve kterém ještě stále můžeme být křehcí a zranitelní.

Ukrytá panelová cesta Rohanského nábřeží se stane dějištěm site specific verze představení Alice Minar: EXPLOSION, tanečního kousku pro čtyři performery.

Francouzsko německá performerka Pauline Payen uchopí moment truchlení a vyzve ke znovunalezení vysněné budoucnosti ve svém novém projektu iniciovaném kurátorem Petrem Dlouhým, Grieving for Post-Pandemic Future(s). Tato kolektivní mediačně situační performance proběhne ve východní zahradě Invalidovny.

Třešničkou v programu letošního ročníku festivalu je skupina L’insolite Mecanique se svým projektem Je brasse de l’air (“Vířím vzduch”), který se odehraje celkem 6x opět v prostorách Divadla X10. Představení je procházkou autorky Magali Rousseau a diváků v nekonečném vesmíru osídleném stroji, které střídavě vstupují do světla a ožívají.
Kromě Divadla X10 se další objekty Magali Rousseau ocitnou také na výstavě “V akváriu jsou ptáci” ve Studiu ALTA, kde budou k vidění a rozpohybování od 13. do 25.července.

Na úplný konec festivalu Nultý bod se představí hudební produkční platforma a mikrolabel Antimother se svým OC/DC Cabretem, který je jakýmsi showcasem spřízněných projektů a producentů a zároveň křtem dvou nových kazet.

Program festivalu proběhne zcela zdarma. Kompletní program najdete na stránkách www.nultybod.cz.

Nultý bod 10. – 15. 7. 2021
Vstupenky: Goout
Facebook: fb.com/nultybod
Zora Nečásková Hubková
pro Taneční magazín

„Dočasné univerzity“ ve Studiu ALTA Praha

Jestliže je vzdělávání přípravou na život, na jaký svět se chceme připravovat?

It´s All Education (Je to všechno o vzdělávání)“ vytvoří v prostorách Studia Alta od 25. do 27. června „Dočasnou univerzitu“. Nejedná se o řízenou vzdělávací akci, ale o možnost sdílet s umělci, umělkyněmi, kolektivy a lidmi z různých typů praxe své vědomosti a dovednosti z mimo-uměleckých oblastí.

K interdisciplinárnímu setkání bude docházet v průběhu tří dnů v celém západním křídle Invalidovny. Podrobnější program je uveden na webových stránkách Studia Alta. Workshopy, setkání, praxe i dílny. Různorodé aktivity rozprostřené v čase i prostoru.

Část aktérů a reprezentantů této akce před rozhlasovým natáčením

Kurátor výstavy, Petr Dlouhý k tomuto uvádí: „,Dočasnou univerzitu´ si, společně s kolegyní Magdalenou Jadwigou Härtelovou, umělkyněmi a umělci vysníváme jako radikální prostor, tedy prostor s potenciálem pro změnu. Využíváme naše zkušenosti z galerií a jevišť pro transformaci našich představ o učebnách a auditoriích. Přejeme si vytvořit místo, ve kterém můžeme spoluvytvářet vlastní osnovy, kánon, systém vystavěný na principech sdílení – místo poučování a dogmatizace faktů“.

Přípravy v exteriéru

Jednu z mnoha příležitostí, jak uvažovat nad svým vzděláním a schopnostmi nabízí například také setkání s ředitelkou Studia Alta, Lucií Kašiarovou, která k události uvádí: „V průběhu svého působení ve vedení kulturního centra Studio ALTA jsem potkala řadu kreativních lidí, umělců v různých životních fázích. S tím je spjata i řada jejich úspěchů, překonaných výzev a oslavných momentů, ale i zklamání, frustrací, vyhoření, sebezničujících pocitů. ,It’s All About Education´ je pro mne možností jak se s vámi potkat mimo vaše pracovní povinnosti, momentu nadšení z připravovaného projektu, či vzduchoprázdna po jeho odevzdání. Nabízím vám setkání v neutrálním prostředí, kde od vás nikdo neočekává kreativitu, nápad, výsledek. Možnost dát si čas položit si otázku, ,co to vlastně umím?´ a nenechat se znervóznit jestli zrovna nejste schopni jasně zformulovat odpověď. Nejde o to se poznat, ale dát si šanci se poznávat.“

It’s All About Education“ zastřešuje společenství lidí s rovnocenným přístupem k informacím. Každý účastník si sám vybírá oblast zájmu, které se chce věnovat, účastníci i aktéři se nechávají vzájemně inspirovat a každý zvlášť se stává dramaturgem svého programu. Předem vymezený čas může podporovat intenzivnější potřebu dialogu mezi jednotlivými účastníky, vzájemnou výměnu a sdílení rozdílných zkušeností. A právě práce s potenciálem diverzity je také jedním z důležitých témat, která existence „Dočasné univerzity” nastoluje.

Extravagantní model (o modelce nemluvě)

Jaké vědomosti potřebujeme, abychom spoluvytvářely budoucnost, která je antirasistická, feministická, ne-heteronormativní, nevykořisťuje naše životní prostředí ani lidskou práci, a nediskriminuje na základě fyzických schopností, věku či finanční situace? Jaké zvláštní znalosti chceme pro tuto budoucnost rozšířit? Na jaké budoucí po-volání se připravujeme?,“ zamýšlí se dále kurátorka Magdalena Jadwiga Härtelová.

Prostor k odpovědi dostávají všichni aktéři i účastníci. Bez rozdílu.

It´s All Education

(Je to všechno o vzdělávání)“

Kurátoři: Magdalena Jadwiga Härtelová a Petr Dlouhý

Prostorový design: Ester Grohová

Produkce: Anežka Medová

Grafika: Darja Lukjaneko

Zúčastněné umělkyně a umělci: Anna Chrtková, Anna Línová, Barbara Zedková, Darja Lukjanenko, Diane Barbe (de/fr), Erik Bordeleau (ca/de), Husam Abed, Ladislav Svoboda, Lucia Kašiarová, Ludmila Vacková, Marika Volfová, Markéta Stránská, Matyáš Grimmich, Mitzi Group & Bellies (de), Nicole Nigro, Peter Šavel, Sergio Patricio (at), Tamara Moyzes, Zdenka Brungot Svíteková, Zeina Kanawati, Zuzana Žabková.

Foto: Studio ALTA

Kristýna Kolovratová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN