Králem tance roku 2021se stal Jan Cina

Finále StarDance 2021

Večery plné tance skončily. Oblíbený pořad   StarDance došel do velkého finále,  kde se utkaly poslední tři páry.

Jednoduché  to tento rok neměly, týden před finále žily v jakési „bublině“, tedy v izolaci, aby nikdo z nich neonemocněl covidem. Jak komentoval Marek Eben, stále spolu a každý sám. Jan Cina: Zažil jsem to, co jsem opravdu ještě nikdy nezažil“. Na tvářích všech už byla patrná únava. Přesto všichni statečně dotančili.

A my se můžeme těšit, že snad na podzim roku 2022 bude lepší situace a všichni si užijí nové taneční kreace. Marek Eben: „Jsme s Terezou Kostkovou takové vánoční figurky,  které se s koncem podzimu složí do krabice, ale příští rok nás můžete zase vytáhnout.“

 

Jako každý rok, i tentokrát čekala ve finále na všechny pořádná dávka tance. Každý pár zatančil svůj nejlepší latinskoamerický tanec, poté standardní tance, dále freestyle a svůj nejlepší tanec vůbec.

Vše bylo zakončeno valčíkem, kterého se měly účastnit všechny páry, chyběli jen Ti, kteří zůstali v karanténě či byli nemocní.

Jak se páry popraly s velkým finále?

 

Jan Cina a Adriana Mašková

Pár zatančil svou nejlepší ča-ču. Jan byl lehoučký a svůj talent od Boha rozhodně nezapřel. Tanec v páru je pro něj evidentně těžší než sólo a pravda je i to, že únava se už projevovala a čím déle letos probíhalo StarDance, tím volněji si Jan Cina tančil, kazil rytmus, držení atd. To ovšem divákům nijak nevadilo.  Richard Genzer celkem nic neřekl, jen to, že to byl úžasný tanec. Tatiana Drexler ocenila, že Jan vyzrál a přináší do tance krásnou  uměleckou hodnotu.  Jan Tománek chválil koordinovanost a rytmiku. Zdeněk Chlopčík byl nadšený, nejen za výkon, ale také umění. Jeho přísnost šla tentokrát stranou. (body 10,  9, 9, 10)

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Pár si vybral rumbu na skladbu Hotel California. Tomáš je  v tanci právě tak snaživý a disciplinovaný jako ve sportu. Dobře se na něj dívá a člověk nemá, co vytknout.  Richard Genzer řekl jen nadšené: „Ano!“  Tatiana Drexler řekla, že tanec byl živelný s nádherným kontrastem a začal ji štípat mráz. Jan Tománek pronesl, že tanec byl hodný finále. Zdeněk Chlopčík maximálně ocenil tanec plný emocí, kde byl vidět rozdíl mezi mužem a ženou a svou  pověstnou přísnost nechal opět  stranou při hodnocení. (body 10, 10, 9, 10)

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Martinu porota pochválila za její houževnatost a oprávněně. I přes počáteční kritiku, kterou Martina přijímala statečně, se probojovala k velice dobrým výkonům a  ocenění poroty. V posledních dílech už Martina tančila mnohem uvolněněji, jak později sama řekla, od té doby, co tančili pro Paraple, pochopila, že tanec může pomáhat a v tom je krásný.  Z tance Martiny byla cítit obrovská radost. Richard Genzer zhodnotil, že tanec byl skvělý, ale něco nebylo občas dobře. Pro Tatianu Drexler tam chyběla spontánnost, ale rytmika správná. Jan Tománek ocenil radost a vřelost. Zdeněk Chlopčík viděl dobrý jive, ale necítil emoce a nevěřil jim. (body 8,8,8,8)

 

Jan Cina a Adriana Mašková

Pár si do tance přidal moderní prvky, což se setkalo u poroty s úspěchem. Richardu Genzerovi se líbily, Tatiana Drexler pochválila muzikálnost, ale neušlo jí špatné držení. Jan Tománek zase viděl hezký rám. Zdeněk Chlopčík postrádal větší emoce, ale pochválil dobře vedené kroky.  (body 10,10,10,10)

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Dokonalé tango.  Co vytknout. Emoce, energie, technika, nechybělo nic. Zkrátka všechno super.  Richard Genzer byl nadšený, Tatiana si takového výkonu vážila, pro Jana Tománka jednoduše super a Zdeněk Chlopčík řekl, že za takový tanec by se nemusel stydět ani pár mezinárodní třídy i na Mistrovství republiky. Je velice pravděpodobné, že kdyby se Tomáš místo krasobruslení věnoval tanci, určitě by to mezi špičku dotáhl, i mezinárodní.  (body 10, 10, 10, 10)

 

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Opět tango a vůbec nebylo špatné. Richardu Genzerovi se líbil skvělý příběh, Tatiana Drexler pochválila větší jistotu a hezkou atmosféru, Jan Tománek ale viděl, že se Martina ztrácela v rámu a Zdeněk Chlopčík vytkl utíkání z rytmu, ale byla vystižena atmosféra skladby. (body 9, 8, 8, 8)

Jan Cina a Adriana Mašková

Svým oblečením Jan Cina všechny přítomné ohromil. Měl na sobě lesklý upnutý obleček, který by si možná dovolil málokdo. Však také Marek Eben komentoval jeho vzezření slovy, co by to asi udělalo, kdyby šel takto vynést na sídlišti smetí?  Z pravidly nespoutaného tance, čišela hravost, radost, uvolněnost, trošku být nad věcí, maximálně zde vynikl Honzův talent a je vidět, že Honza je hoden být králem tanečního parketu.  Richard Genzer řekl, že volnost má rád a zde bylo propojeno vše. Tatiana Drexler pronesla, že se Jan Cina pro takový tanec narodil. Jan Tománek jen poznamenal, že Honza přináší flitry a disco koule. Zdeněk Chlopčík ocenil uvolněnost.  Celkově byl jejich tanec i poprask u diváků. (body 10,10,10,10)

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Tomáš a Kristýna způsobili druhý poprask, ale zase trošku jinak. Ve svém freestyle udělali chybu, možná několik, což porotě neušlo. Limpy hop také není vůbec jednoduchý a zřejmě jej neměli úplně secvičený. Pár svou chybu později přiznal, ale bral ji s humorem. Sami byli trošku zaskočení a rozpačití. Tomáš celkem roztomile pravil, že takové zděšení v očích Kristýny neviděl, ani když ji upustil a ona si poranila kotníky. Porota ocenila, že tanec vůbec dotancovali, a to je také výkon. Legrace spočívala v tom, že sympatický Tomáš ani tímto diváka neztratí a naopak chyba byla roztomilá a přinesla určité osvěžení v jinak dokonalých tancích.  Richard Genzer s vtipem sobě vlastním řekl, že to bylo jako počítač, pořád se to sekalo (škobrtali a sráželi se). Tatiana ocenila alespoň začátek a také to, že to vůbec dokončili. Ptala se, kdo zachraňoval?  Jan Tománek dodal, že toto zachraňoval kormidelník bez zkoušky.  Zdeněk Chlopčík ocenil alespoň skvělý nápad, ale chtělo by to ještě čtrnáct dní tréninku. A ocenil, že přes kotrmelce a okna tanec dokončili.  (body 9, 8, 9, 8)

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Dalším překvapením večera byl freestyle Martiny a Marka.  Martina si vybrala, že chce být baletka, zpočátku se Marek prý jen usmál. Vybrala si černou labuť, v příběhu upřímně odvyprávěla všechny emoce, později jej okomentovala slovy, že každý z nás má v sobě i černou i bílou. Richard Genzer řekl, že toto samozřejmě nemělo s baletem nic společného, ale bylo to krásné a dotklo se ho to. Tatiana Drexler dokonce pokřivila obličej, jak přemáhala své pocity a dojetí. Chvíli mlčela.  Bolest prý Martině jde dobře. Jan Tománek měl husí kůži po celém těle. I když nemá moc rád rekvizity, později všechno ocenil. Pro Zdeňka Chlopčíka bylo vystoupení působivé a emotivní. (Je pravda, že když jsem před zahájením pořadu procházela zákulisím, obrovská černá křídla mne zaujala a se zvědavostí jsem čekala, co z toho asi bude. A vystoupení mě nezklamalo).  A Martina se radovala ze své první čtyřicítky. (body 10, 10, 10, 10)

Závěrem páry předvedly své nejlepší tance už jen pro radost, bez hodnocení. Jan s Adrianou tančili paso-doble, Tomáš s Kristýnou waltz a Martina s Markem paso-doble.

Na úplný závěr vystoupili s valčíkem všechny páry, tedy kromě některých tanečníků, kteří onemocněli. Bez partnerů zůstali Simona Babčáková, Marika Šoposká a Tereza Černochová. Nastoupili za ně ale náhradníci včetně hlavního  choreografa Marka Zelinky.

 

Diváci rozhodli, že vítězem nebude nejlepší taneční pár Tomáš Verner a Kristýna Coufalová, ale takto to ve StarDance chodí.  Získali třetí místo. Stříbrní byli houževnatá Martina Viktorie Kopecká  a Marek Dědík.  Vítězem a králem parketu se stal Jan Cina s Adrianou Maškovou, kteří byli nesmírně dojati. Korunku předávala vítězka minulého ročníku  Veronika Khek Kubařová.

 Korunku předává Veronika Khek Kubařová – vítězka minulé řady StarDance 

Jan Cina nepředváděl vždy dokonalý tanec, ale byl vždy trošku nad věcí a na jeho pohybový talent se oko divaček jistě vždy rádo dívalo.

 Honza Cina je nad věcí

 Tak, to víte… 

Někdy se nevede….

 Ale teď jo!!!

Foto:   Česká televize

Takže co dodat, Na shledanou v roce 2022 u dvanácté řady StarDance a můžeme si jen popřát, aby časy byly lepší a pandemie  neovlivňovala  dění celé soutěže.

 

Text, foto, video: Eva Smolíková, archiv České televize (s laskavým povolením)

Taneční magazín

 

Zkouší se »TERAPIE«

Nový režijní i choreografický autorský projekt Petra Zusky, tentokrát pro Dejvické divadlo

Petr Zuska v těchto dnech připravuje nový projekt v pražském Dejvickém divadle. „Terapie“ je původním autorským dílem režiséra, choreografa a tanečníka, který s tímto divadlem spolupracuje poprvé. V inscenaci se potkává a váže poezie s činohrou, činohra s pohybem, pohyb s hudbou a zpěvem a všechno se vším. Tak, aby vznikl kompaktní, svébytný divadelní zážitek. Zkoušky nového představení v těchto dnech vrcholí. Premiéra pro diváky, která byla původně plánována na 30. března, ale proběhne až po uvolnění koronavirových protiepidemických opatření. A následném otevření divadel.

V mnoha ohledech se jedná o titul, který je v Dejvickém divadle něčím neobvyklým, výjimečným. Touha provázat v jednom díle světy různých uměleckých žánrů zrála v souboru poměrně dlouho a osobnost Petra Zusky byla nakonec přirozenou volbou. A proč právě „Terapie“?

V zásadě jde o střet a konfrontaci několika protiv v několika úrovních. Básnického, obrazivého světa se strohou logikou ‚normálního‘ jazyka, logiky a absurdity, skutečnosti a fantazie,“ vysvětluje Petr Zuska. „Nevyhnutelný konflikt mezi ‚realitou‘ terapeuta a zdánlivou iracionalitou jeho pacienta s sebou nese příběh dvou lidí, kteří k sobě hledají dávno ztracenou cestu. Představení má charakter takzvaného totálního divadla, kde se autorské dialogy střídají s poezií českých básníků, různými hudebními pasážemi, občas i autenticky hranými a zpívanými a v neposlední řadě částmi, kde hlavní roli přebírá pohyb – prazáklad lidské komunikace.“

Výše nastíněný fenomén takzvaného totálního divadla byl vlastně od začátku nasnadě. Jak pro Petra Zusku coby tvůrce pohybujícího se většinově v odlišných sférách vyjadřovacích prostředků, tak naopak pro činoherní ansámbl, který má odvahu a motivaci vyplout do ne úplně známých vod.

„Terapie“ se zkoušela v rouškách

»TERAPIE«

Dejvické divadlo

Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Kateřina Štefková

Asistentka pohybu: Zuzana Susová

Korepetice: Marek Doubrava

Dramaturgická spolupráce: Eva Suková

Obsazení: Klára Melíšková, Jana Holcová, Veronika Khek Kubařová, Zdeňka Žádníková-Volencová, Pavel Šimčík, Hynek Čermák, Vladimír Polívka, Martin Myšička.

(premiéra 30. března 2021)

Zkraje příští sezóny pak Petra Zusku čeká práce na severu Evropy. Pro Theatre Vanemuine v estonském Tartu bude připravovat novou verzi Čajkovského baletu „Labutí jezero“. „Notoricky známý pohádkový příběh dostane v mé verzi trochu odlišný kabát,“ říká choreograf. „Labuť jako taková se stává čistým symbolem lásky. Láska však může být radostná, extatická, něžná – když máme někoho milovaného u sebe, ale na druhou stranu se může stát důvodem ke smutku, bolesti a zoufalství v momentě, kdy ho ztratíme. Tedy pozitivní a negativní aspekt lásky. Ve chvíli, kdy se radost a štěstí láme do smutku a žalu, se bílá barva (labuť) mění v černou. Podobně jako pozitiv a negativ fotografie… Obvyklý tradiční konflikt mezi dobrem a zlem se tedy v mém pohledu posouvá do trochu jiné, symboličtější dimenze.“

S Theatre Vanemuine bude Zuska spolupracovat podruhé. Mezinárodní, středně velký taneční soubor má již tři roky na repertoáru jeho inscenaci „Romeo a Julie“, kterou původně vytvořil v roce 2013 pro Balet Národního divadla.

Petr Zuska představuje tvůrce evropského formátu, v českém tanečním kontextu zosobňuje výjimečného choreografa, který spolupracuje s významnými světovými baletními soubory. Ve svých dílech využívá širokou škálu tvůrčího rukopisu od vysokého bel canta neoklasického stylu přes inovativní přístup k moderní tvorbě. Jeho inscenace jsou promyšlené, plnokrevné, odrážejí svět symbolů či archetypů, duchovní otázky i morální principy. Jako jeden z mála tvůrců dokáže vložit do svých děl humor, vtip a nadsázku.

»LABUTÍ JEZERO«

Theatre Vanemuine

Dramaturgie, choreografie a režie: Petr Zuska

Scéna: Daniel Dvořák

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Kees Tjebbes

(premiéra 2. října 2021)


Foto: Hynek Glos a Hynek Čermák

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Roztančené divadlo jde dál…

Galavečer se přesouvá na nový termín v roce 2021

Jubilejní 5. ročník autorského projektu Martina Šimka & Terezy Řípové má za sebou první měsíc tréninků všech soutěžních párů a vzhledem k současné situaci přesouvá slavnostní galavečer v Městském divadle v Mladé Boleslavi z původního termínu 28. listopadu 2020 na nový termín – sobotu 6. února 2021 od 19.00 hodin.

Soutěžící páry v prvním měsíci tréninků svědomitě pilovaly a budou i nadále vybraný standartní a  latinskoamerický tanec. Oba tance a také společnou choreografii všech párů předvedou odborné porotě a diváckému publiku na slavnostním galavečeru v Mladé Boleslavi. V letošní odborné porotě zasedne například zpěvačka Martina Pártlová nebo vítězka posledního ročníku televizní taneční soutěže Stardance Veronika Khek Kubařová. Na galavečeru zatančí Veronika Bajerová a Tomáš Vořechovský vášnivé Tango a veselou Cha Chu, Monika Sommerová a Daniel Kecskeméti rychlý Quickstep a svůdnou Rumbu. Lenka Vlasáková a Jakub Vodička předvedou nedbale elegantní Slowfox a rytmický Jive, Filip Březina a Veronika Jirků romantický valčík či energické Paso doble. Svým pojetím Quistepu a Cha chou budou ve finále bojovat také Michal Slaný a Zuzana Šťastná. Na pódiu se představí rovněž Michal Vejdělek s Michaelou Novákovou něžným Waltzem a dynamickou Sambou.

Přeložení slavnostního galavečera jsme zažili už na jaře a kvůli pandemii přesouvali finále pražského třetího ročníku Roztančeného divadla. Je to pro nás i nyní velká výzva. Dát dohromady ideální termín, ve kterém musíme skloubit časové možnosti účinkujících, poroty a také divadla v Mladé Boleslavi není jednoduché. Ale nevzdáváme se a já jsem rád, že jsme takový termín našli v poměrně krátkém čase a budu doufat, že galavečer budeme moci uskutečnit,“ říká jeden z autorů projektu Martin Šimek a dodává: „Jsem rád, že i přes aktuální situaci neztrácí jednotlivé páry chuť do tréninků a věřte, že je opravdu na co se těšit.  Držím nám všem pěsti, ať se brzy vidíme v divadlech, koncertech a dalších kulturních akcích, nejen v rámci projektu Roztančeného divadla.“

Pro svoje favority mohou hlasovat také diváci a to přímo na stránkách www.roztancenedivadlo.cz. Vítězný pár získá pomyslnou cenu popularity. Aktuální informace o projektu je možné sledovat na internetových stránkách projektu, Instagramu, Facebooku a také na Youtube.  Vstupenky na slavnostní galavečer jsou v prodeji na internetovém portálu www.mdmb.cz nebo přímo na pokladně divadla. Stávající vstupenky zakoupené na původní listopadový termín zůstávají v platnosti Roztančené divadlo s podtitulem „V rytmu české energie“ jede dál.

Foto: archiv Roztančeného divadla 

Markéta Hanušová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

DOMINIK VODIČKA, držitel ceny Thálie, v rozhovoru TM:

„Hvězdy se nějak posunuly a já jsem měl štěstí“

Držitel ceny Thálie, který spolu s herečkou Veronikou Khek Kubařovou vyhráli X. jubilejní ročník TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí, Dominik Vodička, se také dostal mezi 30 nejtalentovanějších Čechů pod 30 let, patří mezi ty šťastlivce, pro které je jejich práce také jejich koníčkem. 

Pocházíte z Hořovic v okrese Beroun a od šesti let se věnujete tanci. Kdo Vás k němu přivedl? Jak to začalo, proč právě tanec? 

„K tanci jsem se dostal skrze mamku, která mne chtěla přihlásit do nějakého kroužku. Já jsem v té době dělal závodně tenis a chtěl jsem ještě dělat  nějaký sport, spíše bojový, ale mamka mě přihlásila na tanec, a tak jsem jej zkusil. I když jsem oponoval, že tam nechci, že je spíše pro holky, ale po první lekci jsem zjistil, že je tam fajn, děti jsou tam  se stejným zájmem,  jak kluci, tak  holky, prostě super parta. Pohyb spojený s hudbou mne bavil, a tak jsem to zkusil a zůstal u tance do dneška. Jsem tomu rád.“

Právě láska k tanci Vás vedla k jeho studiu v Tanečním centru Praha – konzervatoř, kterou jste absolvoval v roce 2017 a během studia jste působil ve školních souborech TOP Baby Balet Praha a Balet Praha Junior…

„Ano, působil jsem ve školních souborech,  ale v  TOP Baby Balet Praha, což je pro první stupeň konzervatoře, tam jsem byl hodně málo, protože jsem v té době hodně trénoval, měl  jsem různé mezinárodní soutěže a někdy jsem tam působil jen na záskok. V soutěžním tanci jsem se nějak necítil,  tak jsem se v sedmém ročníku soustředil na divadlo,  začal  jsem intenzívně chodit na zkoušky do Balet Praha Junior a k tomu jsem chodil na tréninky s taneční partnerkou, která byla z Ruska, takže to bylo dost komplikované.  Když jsem začal působit na scéně, zjistil jsem, že je tam úplně jiná tréma, i když jsem tancoval od malička, a s trémou jsem se naučil pracovat, v okamžiku,  kdy jsem vstoupil na jeviště, to byla úplně jiná tréma a já jsem cítil zcela jiné pocity a pochopil jsem, že začínám skutečně  od začátku. A tehdy jsem pochopil, že jevištní tanec je mi bližší než tanec sportovní. Když se stala  Linda Svidró uměleckou vedoucí Balet Praha Junior, dostal jsem první hlavní role, které mne vyšvihly nahoru. A kdyby se to nestalo, nevím, zda bych u toho zůstal. V 7 a 8 ročníku jsem měl spoustu představení a pak jsem se dostal do Pražského komorního baletu jako sólista.“

Jste čtyřnásobným vicemistrem ČR v latinsko-amerických tancích a standardních. V letech 2011 a 2016 jste se zúčastnil MS v latinsko-amerických tancích. Jak na čas plného soutěží vzpomínáte?

„Bylo to trošku složitější, protože jsem pořád jezdil po soutěžích a vlastně jsem dětství vůbec neměl a pořád jsme lítali na soutěže. Neměl jsem žádné víkendy, a když šli kluci hrát,  já jsem  musel trénovat nebo odjížděl na soutěže. Když  jsem chtěl něčeho  dosáhnout, bylo třeba zatnout zuby. Děkuji svým rodičům, kteří jezdili všude se mnou a podporovali mne. Přesto mi někdy chybí, že jsem dětství neprožíval se svými vrstevníky,  plné  klukovských her. Na druhé straně mi to pomohlo ale v tom, že se umím o sebe postarat.“

 Od roku 2017 jste sólistou Pražského komorního baletu a v roce 2019 jste se stal držitelem Ceny Thálie za roli Muže v baletu Kytice. Co to pro Vás znamená?

„Znamená to, že se hvězdy nějak divně posunuly, že jsem měl štěstí. Byl jsem v angažmá právě dva roky. Balet Kytice dostal několik ocenění a jako celek byl výborný. Bylo to složité od začátku, protože nejsem úplný ‚baleťák‘.“

Rok 2019 Vám vynesl nejen divadelní cenu Thálie, ale také titul Krále parketu, když jste spolu s herečkou Veronikou Khek Kubařovou vyhráli v desátém ročníku televizní taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí. Co Vám soutěž dala?

„StarDance je takový půlrok, který je zvláštní popisovat, protože jsme tam zažili strašně moc věcí, mám nesmírné množství  vzpomínek. My jsme už začali trénovat někdy v červenci a stala se z nás  taková velká rodina. Byli jsme všichni nováčci a přáli jsme si navzájem úspěch. Jsem strašně rád, že se to uskutečnilo, já jsem tam vlastně ani neměl být, protože když se mi ozvali, právě jsme  připravovali s Petrem Zuskou Kytici a já jsem si říkal a to bude ‚průser‘. Žádal jsem, ať mi napíší termíny. Zkoušeli jsme celé dny  a termín castingu vyšel na středu.  Naštěstí Petr Zuska nám dal ten den volno a já jsem mohl na casting. Dopadlo  to dobře, já jsem se jim zalíbil a v divadle mi vyšli  v této aktivitě vstříc. Ze začátku jsem se bál, ale nakonec to vyšlo  super a dokonce se uskutečnily i dvě premiéry – Kytice Carmina Vetera. StarDance,  to je projekt na který budu do konce života rád vzpomínat!“

Nejnověji vedete taneční kurzy ve studiu Moving World. Co nabízíte a jaký je o Vaše kurzy zájem?

„Ano,  vedu více kurzů, pracuji za sebe a spojili jsme se s Evou Krejčířovou, která je také finalistkou StarDance. Teď tančíme společně a chceme natočit taneční video. Děláme spolu soustředění pro veřejnost, ženy, dospělí,  páry, učím v Moving Word. Svoji práci miluji. Našel jsem si mezi klienty hodně přátel. Po StarDance to byl obrovský boom, kdy lidé začali chodit na taneční kurzy, ale pak zasáhla corona a lidé přestali chodit, protože se báli, což plně chápu. Jsou ale i ti, kteří zůstali našimi stálými klienty, kteří to mají jako koníček. Ale opět je zákaz, protože představujeme  volnočasové aktivity a já mám nucenou dovolenou bez nároku na honorář. Co bude dál, to se uvidí….  Doufám, že nás stát nějak podpoří.“

A co Váš sen založit vlastní taneční školu?

„Já se přiznám, že po StarDance jsem dostal nabídku. Měl jsem mecenáše. Stačilo jenom říci, že založíme taneční školu, ale cítil jsem, že na to ještě není čas. A kdybych svolil v tom lednu – únoru, tak prostě bych dnes byl v podstatě ‚v háji‘. V budoucnu bych rád založil taneční školu, ale pokud  člověk založí studio, tak se vlastně stane manažerem studia a musel bych se vzdát učení a svých věcí. Zatím budu, pokud budou sloužit nohy, nadále tancovat a možná někdy v budoucnu…..

 V roce 2017 jsem založil skupinu Tanec s láskou, což je moje taková „taneční škola“. Je to spíše skupina tanečníků a tanečnic, kteří jsou pode mnou. Udělal jsem holkám trička, o které je zájem, píší mi o ně dokonce lidé z celé republiky. Nepočítal jsem s tím, že se vše tak dobře rozjede, ale pomohla tomu hodně právě StarDance. Je to dnes taková moje značka. Sen o vlastní škole by byl, ale situace je složitá!“

Podle časopisu Forbes patříte mezi 30 nejtalentovanějších Čechů do 30 let, mezi nimiž je také například herečka a houslistka Jenovéfa Boková nebo herec a režisér Jakub Štáfek. Jaký to má pro Vás význam?

„Tenkrát, když mi z Forbesu zavolali, že jsem vybraný mezi 30 pod 30, tak jsem to vlastně nějak bral jako šílenost, stejně jako to bylo s Thalií, nechtěl jsem tomu vůbec  věřit. Myslel jsem si, že si někdo dělá ze mne srandu. Protože mi takové e-maily chodí a zvlášť po StarDance. Ale volali, že je to pravda. Bylo mi 23 let a ještě k tomu tanečník. Je jiné, když je to milionář, sportovec nebo houslistka, kteří jsou pro veřejnost zajímaví. Ale tanečník? Je to krásné. Fakt jsem za to rád, mám o čem vyprávět v budoucnu vnoučatům, jaký byl jejich dědeček. Jsem za to nesmírně  vděčný.“

A co chvíle volna, jak je rád trávíte?

„Díky coroně jsem si uvědomil, co vlastně chci dále dělat. Budu se snažit, abych byl do budoucna zajištěný, protože člověk neví, co čas přinese. Divadlo miluji a jsem externistou Pražského komorního baletu a stále tam vystupuji v představeních,  je to super. Během léta jsem hodně pracoval. U mě je výhoda, že moje práce je také můj koníček a práce v kanceláři by mne zničila. A těším se, že konečně s manželkou pojedeme  na svatební cestu. Připravuji také knihu. Oslovil mne Albatros, že chtějí o mně   napsat knihu, jak jsem se dostal k tanci, o podrobnostech z mého života,  atd. Bude to takový velký rozhovor a kniha by měla vyjít v roce 2021.

Děkuji za rozhovor.

Foto: archiv Dominika Vodičky

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN