Televize »NAŽIVO« jinak

Uvedla 59 premiér, nyní mění koncept: od 20. ledna nevysílá terestricky, připravuje pořady pro další platformy

Televize „NAŽIVO“, kterou založily spřátelené soubory Cirk La Putyka, Jatka78 a společnost „HEAVEN’S GATE“ režiséra Viktora Tauše v reakci na loňská vládní opatření zcela omezující uvádění živé kultury, mění po dvou měsících od spuštění svůj koncept. 20. ledna končí její terestrické vysílání v multiplexu 23 a O2 TV a dále bude vlastní pořady připravovat pro jiné kanály i televize.

Na obrazovkách získala velkou popularitu „Domanéž“

Na úvod chceme všem divákům, partnerům, souborům, umělcům i podporovatelům poděkovat za tyto neskutečné dva měsíce. Věříme, že se podařilo, v nejvyšší možné míře, živou kulturu v rámci unikátního formátu ,Naživo´ zprostředkovat miliónům domácností v České republice. Zároveň naše televize umožnila mnoha souborům hrát naživo a stát po dlouhé době na jevišti před diváky – i když televizními. Současně dala práci stovkám lidí z kulturních i technických oborů, kteří by jinak neměli ve své oblasti díky absenci živého hraní uplatnění,” říkají společně zakladatelé.

Původní plán s ,Televizí NAŽIVO´(z podzimních příprav) počítal s tím, že se již v únoru začne zkoušet a živá kultura se začne vracet do divadel i koncertních sálů. Bohužel, současná velmi nejasná ,koronavirová´ perspektiva, kdy to vypadá, že živá kultura se ještě dlouho nevrátí, vyžaduje změnu konceptu,” vysvětluje dále Viktor Tauš.

Diváky „Televize NAŽIVO“ si nalezla i „Eleftanazie“ Městských divadel pražských

Nyní je čas vymýšlet další formáty, rozvíjet další nápady, oslovovat diváky skrze nové kanály,” dodává Rosťa Novák, mladší z Cirku La Putyka. „A nezastíráme: tak kvalitně připravovaná televize založená na živých přenosech divadelních představení či koncertů je v terestrickém vysílání finančně náročná. I když jednání probíhají, v tuto chvíli nemáme partnera na další vysílání,” uzavírá Štěpán Kubišta z Jatek78.

„Late Night Show II“ Cirku La Putyka měla v TV „Naživo“ velkou sledovanost

Televize NAŽIVO“ od 20. listopadu odvysílala 59 premiér, z toho 21 přímý přenos „Naživo“, na které byly třeba 484 hodiny zkoušení a příprav. V pořadech „Naživo“ účinkovalo celkově 518 vystupujících. Televizní chod zajišťovalo přes 200 spolupracovníků. Diváci viděli unikátně nasnímaná představení souborů Cirk La Putyka, Jatek78, Amerikánky, Vosto5, Divadla Na zábradlí, Divadla Minor, Spolku Kašpar, Divadla Letí, Městských divadel pražských, Divadla pod Palmovkou, Divadla Bolka Polívky a celé řady dalších, ale i unikátní koncerty Lenky Dusilové či Báry Polákové.

Koncert Lenky Dusilové nebyl v koronavirové bublině, nýbrž v krychli

Veškeré pořady je možné stále zhlédnout za poplatek na platformě www.filmnazivo.cz, polovina příspěvku putuje jednotlivým souborům a polovina na vznik nových pořadů.

Živý televizní koncert Báry Polákové

Zakladatelé velmi děkují: Ministerstvu kultury ČR a za důvěru Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, dále všem fanouškům a divákům za skvělé ohlasy, partnerům, souborům, umělcům a všem pracujícím, kteří televizi připravovali. Televize „NAŽIVO“ vysílala pod záštitou ministra kultury Lubomíra Zaorálka.

Dva měsíce Televize NAŽIVO v číslech:

l-  Vysílala v Multiplexu 23 a O2 TV

l-  59 premiér, z toho 21 přímý přenos „Naživo“

l-  484 hodiny zkoušení a příprav „Naživo“

l-  51 617 fanoušků na sociálních sítích

l-  7 000 uživatelů se registrovalo na našem webu www.filmnazivo.cz

l-  518 účinkujících hrálo v pořadech „Naživo“

l-  204 spolupracovníci stojí za „Televizí Naživo“

l-  75 636 lidí vidělo kabaret „Pot a Lesk“ zahajující vysílání „Naživo“

Foto: Jiří Šeda, Dominik Kučera, Tereza Slowiková a Lukáš Wagneter

Jiří Sedlák a Johanna Turner

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Losers a „MiMjové“

Trošku humoru, trošku hororu, trošku pohádky, trošku tajemna a vzniká unikátní koktejl  s pantomimou a akrobacií pro nejmladší

Právě se začátkem školního roku, tedy 1. září,  se opět otevřelo Branické divadlo, které dnes nese název „Divadlo Bravo!“. Stalo se novým domovem pro novocirkusovou skupinu  Losers Cirque Company, kterou čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě představovat nemusíme.

Na stěnách visí plakáty s „loserovskými projekty“, které mohou návštěvníci  také v divadle zhlédnout (The Loser(s)“, „Wall(s) & Handbags“, „Beach Boys“, „Kolaps“, „Vzduchem“, „EGO“ a „Heroes“). Pokud tedy někomu něco z toho ušlo, má šanci ještě to vidět.

Žhavou novinkou jsou „MiMjové“, premiéra proběha 25. září. Jde o úplně první představení Loserů, které je zacíleno na děti. Spoluúčinkuje v něm mim Radim Vizváry, který také režíruje a hraje Mimstra Toriho. Ten bravurně ovládá bojové umění, samozřejmě. Není to první spolupráce Vizváryho a Loserů. Nutno uznat, že Vizváry rozhodně akrobatům stačí, i když při  první spolupráci s nimi  měl prý i on sám jisté obavy. Nebyly však oprávněné.

Zápletka je celkem jasná: zlá panovnice s nadpřirozenými schopnostmi si bere, co se jí zachce a ovládá zemi. Ale Mimja, zkušený bojovník, se jí postaví. Ale zvládne to sám? Asi ne. Přijímá proto tři podivné výrostky (ve zvláštních kostýmech!), které učí bojovým technikám. Zde je prostor pro vtip a silovou akrobacii, na což diváci samozřejmě dychtivě čekají. A také je zde pantomima.  Dohromady báječná kombinace.

V roli panovnice můžeme například vidět  Annu Polívkovou či Vandu  Hybnerovou (v alternaci s Irenou Kristekovou),  zřejmě to není náhoda. Jejich otcové totiž v Branickém divadle také kdysi působili. 

Někteří rodiče se vyjádřili, že inscenace MiMjové” je taková „horor pohádka“. Je v ní totiž motiv vydloubaných očí, kterými se podivná zlá královna živí. Ale podaný je vtipně, užity jsou gumové míče, takže o žádný krvák se nejedná.

Okamžiky tajemna až dechberoucího překvapení přináší scéna, kdy jsou MiMjové propojeni s kreslenými figurkami z plakátu. Člověk opravdu jen potichoučku zírá, cože to před ním ožívá za obrovité postavy a nestačí žasnout.  

Celé představení je provázeno hlasitými a zvláštními zvuky či skřeky, možná nemusí být dospělým divákům příjemné, možná  dětem ano, protože zesilují celkový dojem.  A všeobecně  vzato, děti milují decibely.

Vlastně jsem poprvé trošku na rozpacích, jak toto představení hodnotit, protože nejsem dítě a můj pohled na celý příběh může být asi poněkud odlišný od dětských očí. Nicméně, představení je unikátní. Dá se říci, že něco  obdobného na české scéně  jen stěží najdeme, takže celkový výsledek je velice dobrý. A co na to děti? Inu, budeme se muset zeptat přímo jich. 🙂 

»MiMjové«

Reprízy: 4. října 2020  od 15 hodin, 1. listopadu  2020 od 18 hodin,  20. prosince  2020 od  15 hodin

 Režie: Radim Vizváry
Scénář: Matěj Randár, Radim Vizváry, Petr Horníček
Dramaturgie: Matěj Randár
Hudba: Ivo Sedláček
Kostýmní výtvarník: Marek Cpin
Design zvířat: Tomáš Martin
Výroba zvířat: Jiří Enoch
Scénografie: Petr Horníček
Light design: Michael Bláha
Zvuk: Karel Mařík
Produkce: United Arts

Účinkují:
Královna: Vanda Hybnerová, Anna Polívková, Irena Kristeková
Mimstr: Radim Vizváry
Mimjové: Jindřich Panský, Matyáš Ramba, Mates Petrák

 

Foto: František Ortman a Divadlo Bravo!

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

BOLEK POLÍVKA patronem mezinárodního festivalu divadelních škol

Chcete zažít plnokrevný festival se zahraniční účastí? Tak už se pomalu balte do Brna!

Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ /ENCOUNTER se již jako 29. ročník uskuteční na brněnských divadelních scénách! Konkrétně pak na divadelních prknech Centra experimentálního divadla (Divadlo Husa na provázku a HaDivadlo) a JAMU (Divadlo na Orlí a Studio Marta). Jako každý ročník se festivalem nese téma, které pro letošní ročník zní „SETKÁNÍ léčí / Regenerate with ENCOUNTER”. Jeho ztělesněním a samotnou tváří celého festivalu je známý herec, mim a zároveň absolvent Janáčkovy akademie múzických umění, Boleslav Polívka.


Celá přehlídka má vskutku mezinárodní punc. Lotyšsko, Rusko, Filipíny – to je jen zlomek toho, co můžete zažít 2. – 6. dubna 2019. Na festivalu se představí umělci z jedenácti zemí světa.

Stejně jako každý rok, ani letošní festival se neobejde bez partnerských škol – DAMU z Prahy a VŠMU ze slovenské Bratislavy. Kromě hlavního programu je pro diváky připravený také pestrý off-program: představení studentů z JAMU, diskuze a workshopy.

Právě proto, že je festival už po devětadvacet let pořádán studenty Divadelní fakulty JAMU, mohou se diváci těšit na nové nápady i akce!

Premiérovou a aktuální velkou novinkou je pětidenní workshop pod vedením maďarského režiséra Attily Antala. Účastníky tohoto workshopu budou vybraní studenti z uměleckých škol ze zemí V4. Další festivalovou akcí budou například koncerty brněnské kapely Acute Dose a slovenské zpěvačky Katarzie se svým sólo vystoupením hned 2. dubna, první den festivalu, na Open Air Stage přímo v centru města, na Moravském náměstí.

Lucia Jakubíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nonverbal – nabitý týden

Pražská La Fabrika se předposlední květnový týden stala již podruhé centrem a pořadatelem mezinárodního festivalu PRAGUE NONVERBAL. Ona i další pražské progresívní stánky nekonvenčního a pohybového divadla přivítaly na desítky zahraničních i domácích souborů a sólistů, kteří se vyjadřují divadlem beze slov.

Druhý ročník festivalu PRAGUE NONVERBAL proběhl od 21. do 25. května v Praze. Na domovské scéně La Fabrika, ale též v Jatkách78, Alfredu ve dvoře, Studiu Hrdinů, Centru současného umění DOX a v Cross Clubu. Přinesl na čtvrt stovky divadelních prezentací, ale i filmy a důležitá kuloární setkání tvůrců.

Začneme od „A“ čili Alfredu ve dvoře. Vlastnímu zahájení festivalu předcházela na letenské scéně Alfred ve dvoře mezinárodní performace „Take Down“. V tanečně-wrestlingové řeči se v ní setkali Japonka Kazuyo Shionoiri a izraelský tanečník Dror Liberman.

 Hlavní a čestnou cenu festivalu SILENCE SPEAK LOUDERS převzala režisérka, herečka, choreografka i loutkářka Zoja Mikotová.

Taneční legenda Vlastimil Harapes se v hledišti objevila krátce po návratu z operace. A byl středem pozornosti.

Slavnostní zahájení v neděli 21. 5. v La Fabrice probíhalo pod patronací ministra kultury Mgr. Daniela Hermana. Bylo nabité. Hosty i styly. Konferenciérky Anna Polívková a Martha Issová, za tradičního živého doprovodu na klavír Zdenka Merty, elegantně zvládly propojit takřka nepropojitelné. Tak třeba Annu a Johanu Schmidtmajerovy, s Janem Cinou a Jiřím Weissmanem v půvabných tanečně akrobatických hříčkách. Škoda, že v hledišti nebyl Milan Drobný. Asi by se divil, co jde vytvořit za kreace na jeho dávný hit s textem Jiřího Grossmanna „Bambule bijou bác“. Z jiného soudku bylo vystoupení Trygve Wakenshaw. Dalším kontrastním článkem pořadu byla hudebně humorná skeč Martina Zbrožka. Zaujala i Tap Academy a mnozí další. Vyvrcholením večera bylo udílení ceny “SILENCE SPEAK LOUDERS“. Její laureátkou se stala režisérka, herečka, choreografka a pedagožka Zoja Mikotová. Brněnská rodačka, která se postupně od loutkařiny dopracovala k divadelní režii a pantomimě. Roku 1992 založila na JAMU do té doby unikátní Ateliér výchovné dramatiky neslyšících. Vedle režijní práce (Husa na provázku, Činoherní klub, Slovácké divadlo a další), pedagogické praxe a zahraniční angažmá se často objevuje v roli lektorky na řadě workshopů v naší republice i v zahraničí. S neslyšícími divadelníky spolupracuje na řadě dalších akcí mimo JAMU. Slavnostní večer zakončil krátkometrážní film Jiřího Kiliána „Scalmare“. Světový choreograf se tak po necelém roce v La Fabrice představil opět výrazným surrealistickým dílem. Jeho černobílému snímku vévodily výkony jeho ženy a „múzy“ Sabine Kupferbergové a Petera Jolesche. Dílo si vysloužilo dlouhotrvající potlesk. Na pódiu se vystřídali i slavní hosté. Kromě Jiřího Kiliána i Soňa Červená. Z hlediště jim aplaudovali mezi jinými také Boleslav Polívka, Vlastimil Harapes, Jiří Lábus, Yvona Kreuzmannová, výtvarník a balónový pilot Vratislav Hlavatý. …a mnoho a ještě více dalších person uměleckého i veřejného života.

Boleslav Polívka se účastnil slavnostního zahájení festivalu, ale také se později představil jako filmový režisér (spolu s F. A. Brabcem) své krátkometrážní hříčky “Hon”.

 Slavná herečka a zpěvačka Soňa Červená usedla vedle Jiřího Kiliána v čestné lóži při zahajovacím večeru.

Halka Třešňáková a Anna Polívková se představily v rámci festivalu v Alfredu ve dvoře.

Během nabitého týdne pak pokračovala plejáda skvělých divadelních zážitků. V La Fabrice se prezentoval britský soubor Vamos Theatre s „Finding Joy“, francouzské divadélko Compagnie Mangano-Massip s titulem „What Is Mime“, mexická herečka Gabrielle Muňoz s „Quizás“, ale také domácí mimové a klauni – Václav Strasser, Jiří „Bilbo“ Reininger a skupina Bratři v tricku nebo Martin Zbrožek.

Jatka78 patřila premiéře Rostislava Nováka ml. „Jatka číslo 5“ a Cirku La Putyka s jeho „Airground“.

V Cross Clubu se prezentovala Polka Maria Zimpelová s půvabnou hříčkou „What Do You Really Miss?“.

Alfred ve dvoře mimo zmíněné japonsko-izraelské ouvertury festivalu patřil Anně Polívkové a Halce Třešňákové s milým „Walk In Progress“.

Studio Hrdinů hostilo českou Pantomimu S. I. S výmluvným titulem „Z českých luhů a hájů přinesli jsme vám vodu“.

A holešovické centrum moderního umění přivítalo českou Farmu v jeskyni a její inscenaci „Odtržení“.

Světoznámý choreograf Jiří Kilián přijímal zasloužené ovace i jako tvůrce filmu “Scalmare”.

V La Fabrice proběhla také pražská premiéra filmové hříčky Boleslava Polívky „Hon“. Sám ji – za asistence režiséra a kameramana F. A. Brabce – také režíroval. Film byl natočen již roku 2007 na tehdy ještě hercově farmě v Olšanech u Brna. Vychází z tradiční honičky na klauny, která se – vedle kupříkladu hospodského zabíjení much – tehdy na olšanské farmě odehrávala. Mimo Boleslava Polívky a jeho dětí i hereckých kolegů ve snímku vystupují i neherci – tradiční účastníci povedených akcí v Olšanech. Samotný filmový titul měl už před časem světovou premiéru v Olšanech. Ale i v Praze se setkal s obdivem.

Prague Nonverbal se vydařil. Dokázal podchytit na vícebarevné platformě mnoho umělců, kteří si mají co říci i beze slov. Nezbývá se než těšit na ročník třetí.

MICHAL STEIN

Foto: PRAGUE NONVERBAL

TANEČNÍ MAGAZÍN